Predátoři v církvi. Právník o utajování kauz a tlaku na oběti.

Bavíme se tu o obětech zneužívání v církvi.

Řekl jste už dříve, že víme, že papež Jan Pavel II napsal biskupům, ať zneužívání kryjí.

Můžeme si udělat krátký exkurz do toho, jak se zasadili o narovnání této věci papež Benedikt XVI. Ratzinger, papež František Bergoglio a nyní papež Lev 14.

Provo.

Je to lepší nebo horší?

Je to vývoj.

Jan Pavel II vlastně v posledních dekádách života vlastně nevládl. To byl stařec na invalidním vozíku. Nás ještě vlastně, já jsem v té době byl mladý a nás přesvědčovali, že máme, že to je právě ono, když vlastně ten papež sedí na tom vozíku, ani mluvit nemůže. Teďka vlastně mu tečou ty sliny po bradě a že to je právě ono, že to je úcta k tomu stáří a že to tak má být, jo, než vlastně naberete trošku rozum a vidíte, že všichni musí v 75 prostě odejít z takové služby, jenom papežství tam zůstává.

To znamená, že pak za něho vládne někdo jiný. To znamená, jestli za papeže Jana Pavla 15, 20 let prostě vládl někdo jiný, tak si dělal, co chtěl.

Jenže v té době byl šéfem kongregace Ratzinger, což je papež, který jako první začal ty věci řešit. A protože byl velmi vzdělaný, tak to začal řešit velmi chytře. Začal chystat struktury pro potrestání těch kněží.

Protože si představte, že takovou věc, kterou já tady řeším, by v době Husa vůbec neřešili. Ta se nikdy neřešila. Hus psal o zkažené katolické církvi, o tučných prellátech, o odpustcích. Kdyby viděl, co se děje tady, tak by si vyškubal všechny vlasy.

Jak to bylo tehdy? Kněz znásilnil dítě a lidé ho ukamenovali. Bylo to napsané, povolené v církevním právu. Lidé ho na místě mohli ukamenovat.

Potom po staletích si to vzala světská moc a dokazování, soudy a tak dále. Trest ukamenování. Vždycky byl trest smrti za to, jo.

Najednou prostě z církevního práva ten zákon vypadl, že už kněží jako nehřeší, že už to není potřeba, tak ho vyškrtli z církevního práva a za 100 let řešíme mega skandál církevního zneužívání, protože za to nebyl žádný trest. Takže Ratzinger začal strukturálně řešit, jak to trestat, a tak dále.

Za papeže Františka už se třeba udělalo to, že ty případy nejsou promlčené za 10 let, ale že papež František řekl, že případy nemusí být promlčené, pokud se domluví biskupská konference s kongregací, ta kongregace může říct, že tenhle případ není promlčený ani 50 let zpátky.

To znamená, že některá biskupská konference, která byly morální, si vyžádala na kongregaci, že se budou třeba řešit případy z 50 let, 80 let zpátky a že se budou považovat za nepromlčené. To znamená, že ta církev v té dané zemi se očistila.

U nás nic takového neprobíhá.

Potom vlastně papež František napsal spoustu dobrých věcí, jako je list Vos Estis Lux Mundi, víte, světlo světa, a kde popisuje první právo oběti, že vůbec mají nějaká práva.

Tady bych chtěl zmínit jednu dobrou věc. Vlastně s arcibiskupem pražským Stanislavem, vlastně, protože já jsem církevní právník, tak se snažím právě postavit to téma obětí taky na nějakou právní úroveň, protože do téhle doby to bylo tak, že oběť nebyla braná jako strana, ale jenom jako svědek, takže neměla právníka vůbec a nedostala ani zápis toho, co vypověděla.

Takže vy jste tam přišli, nahlásili a s Pánem Bohem odejděte bez ničeho.

A já jsem vlastně prosadil, že oběť bude mít právníka, což poprvé v Praze v kauze — oběť versus dominikáni — má ta oběť právníka. Mně jinak do té doby nikdy oběť neměla právníka.

To znamená, proč je to tak důležité? Protože jako právník se můžu ptát té strany, proč neudělali toto, proč udělali támto a tak dále.

Jo, řeknu vám, že to není ideální. Ne, nemalujme si to, protože já položím otázku a ta druhá strana odpoví otázkou a ten soudce řekne: „Vy odpovídáte otázkou." A dominikáni říkají: „My odpovídáme otázkou." Takže ta arogance, ta spupnost, jo, je tak šílená, že neodpovídají ani jako soudci na otázku, jo, v církvi. Prostě kdo má prachy, má prachy.

Jak funguje spolupráce církve s orgány činnými v trestním řízení? Má církev nějaké výhody, nevýhody oproti jednotlivcům a jiným organizacím?

Případy do 15 let se domluvila Česká biskupská konference, že se budou hlásit policii, což je velký, velký přínos, to tehdy nebývalo, že se všechno tutalo.

Otázka je vlastně, že ty kauzy jsou většinou promlčené, protože oběti se hlásí v největší většině mezi 30. a 35. rokem poté, kdy se to stalo.

Je to velmi jednoduché. Jestliže se vám to stalo v osmi letech, tak ten mozek to vlastně potlačí a až se vám narodí děti a dospějí do osmi let, tak se ty flashbacky vrátí a vy najednou to víte a chcete ochránit to dítě a začnete vlastně dělat něco s tím vaším případem.

Jenže ten je pro policii promlčený.

To znamená, že pak přijdou církevní právníci. Když se obrací ty oběti na nás a my žádáme o to, aby ta kauza nebyla promlčená, aby se opravdu řešila.

Jestli má církev nějakou dohodu se státem, to samozřejmě nevím, ale osobně vnímám, že existuje omerta. Takže jak je to mezi, v Itálii, mezi mafií. Církev prostě nevyběhne na stát.

Řeknu vám případ. V Čile měla biskupská konference, to znamená všichni biskupové byli v jednom kině i se svými asistenty a tak dále. Měli velké jednání. Běhla komanda, všechny zatkla, zabavala jim mobily, telefony, tablety, všechno a zároveň udělala přepad všech biskupství v Čile a zabavila jim všechny dokumenty.

A najednou se zjistilo, že sedm biskupů zneužívalo, jo, nebo mnohem víc, ale tak sedm bylo potrestaných a tak dále.

Toto se u nás neděje.

U nás třeba Brněnský soud je takový, že mluví o tom, nebo jsem slyšel, že měl mluvit o tom, že není potřeba spolupracovat s policií, protože jsou vázáni spovědním tajemstvím.

To když papežská moc už to udělala chytře, když zrušila papežské tajemství na případě sexuálního zneužívání, tak oni teďka vymysleli termín, kterej neexistuje — spovědní tajemství. Dokonce se ho snažili pak prosadit do vatikánské smlouvy tenhle nesmysl.

To znamená, že vlastně nechtějí spolupracovat.

Dívejte, když přijde mladý policista v strukturách církve se nevyzná, tak řekne: „Nemáte něco k téhle kauze?" A oni říkají: „Poslali jsme to do Říma, nemáme." Jo.

A policajt řekne: "OK, tak co jsem udělal?" Jako kdyby si policie myslela, že to ti církevní právníci píšou prostě klínovým písmem na tabulku, jo, a posílají originál do Říma, jo, jako kdyby se to nepsalo na počítačích, jo.

Funguje to tak, že naopak do Říma se píše, kauza zůstává v archivu biskupa a v archivu soudu a do Říma se posílají jenom výňatky z té kauzy, ne celá kauza.

Takže to znamená, že to je prostě čistá lež, jo, co se říká.

Jenže bohužel tady není prostě politická vůle na to šlápnout zatím, ale tak třeba někdy bude vůle církve něco udělat pro odškodnění oběti.

Jaká je anatomie ututlávání činů spáchaných na obětech opakovaně jediným člověkem? S čím se potýkáte?

Běžně to bylo tak, že prostě ten pachatel je přesouvat z jedné farnosti do druhé po diecéze.

Jenže pokud tady máme kněze řeholní, tak to máte ty stejná řeole, třeba Dominikáni případ, jo, zneužíval v Praze, šup ho pošleme do Bratislavy, jo, a obráceně, jo, takhle schovejme ho někam jinam.

To znamená vlastně to je problém i českých kněží, kteří jsou posíláni do Itálie, jako třeba Puvák.

Ten mě řekl, ten mě napsal, že prostě neví, proč byl poslaný do Itálie, že zřejmě ho jenom biskup tak jako vychačengeoval.

A jako odborníka poslat do Itálie, jo.

Takže místo trestu to kněží nazývají to jako za odměnu.

Ano, bylo to za odměnu, protože měl být v kláštěře u moře, nemusel nic dělat a bral plat, že jo.

Jo, tohle je vlastně trest kněze, který má nějaký prohřešky, jo.

Takže ano, tutlalo se to, tutlalo.

Teďka v diecézích se to různě přesouvá.

Myslím si, že situace se ale zlepšuje, jo, protože hodně případů jsme nasvítili a hodně případů prostě oznámím biskupovi, že o tomhle víme a tak dále a tak dále.

Tak oni, papež totiž udělal to, že pár biskupů opravdu sundal mitru a prsten, vyhodil je.

To znamená, že biskupové se začali bát.

To je vlastně jediná věc, jo.

A vzhledem k tomu, že v naší církvi existuje naše organizace, která umí napsat na kongregace a tak dále i listy proti biskupům, zažalovat biskupy na kongregaci, pokud nečiní, tak vlastně tyhle oběti mají výhodu toho, že vlastně když ty oběti třeba zastupuju já a já napíšu biskupovi, tak on ví, že vlastně veškerá ta odpověď, kterou on mně napíše, bude dodaná už jako do složky na kongregaci.

Takže většinou se snaží biskupové jednat.

Milí sledující, já vás moc zdravím z redakce Svědomí národa.

Mám tady připravenou pro vás takovou analýzu, která navazuje na to, co sdílel Viktor v předchozích videích a co vás docela zaujalo.

Ty grafy ohledně toho, jak sociální sítě brzdí určitá konkrétní videa, témata a osoby.

Já jsem si tady připravila grafy, které jsou po hodinách.

Je to 24 hodin od publikace toho rozhovoru.

Tady vidíte první dvojici grafů.

Je to první a druhý rozhovor s panem Greenwaldem.

Ten první graf ukazuje, jak to vypadá, když to takzvaně běží normálně.

Byl to úspěšný rozhovor.

Pan Greenwald tady sdílí svou životní zkušenost s predátory.

Varuje předtím, aby děti se nedostávaly do těchletěch problémů v dnešní době.

Druhý díl pokračuje a tam vidíte, že už po té první hodině přichází velký pokles.

Ono ve skutečnosti ten zářez přišel už po půl hodině a i přes tu noc se tam nic neděje a ráno už tam vlastně nejsou ta shlédnutí prakticky žádná.

Když to srovnáte i v těch absolutních číslech, tak ten první rozhovor za celou dobu potom měl kolem 60 000 shlédnutí a ten druhý se zastavil někde na 10.

A ten druhý příklad, co tady mám, tak ten je ještě markantnější.

To je rozhovor s poslancem Reichlem.

Je to rozhovor z října 2025.

Tehdy čerstvě zvolenému poslanci jsme dali prostor odpovídat na otázky bez takových těch zkreslení a nálepek, které se mu běžně dostávají v médiích hlavního proudu.

A důležité je podotknout, že tento rozhovor je publikovaný o víkendu, kdy v hlavních médiích a na sociálních sítích vytáhli na poslance Richla jeho privátní video a to jméno Richel doslova explodovalo všude po sociálních sítích.

Opravdu byl enormní zájem o jeho osobu.

Vy taky vidíte, že tady u toho videa, které sice je k jinému tématu, ale je se stejnou osobou, tak v prvních hodinách to jde až k 4 000 shlédnutí za hodinu.

A pak ještě předtím, než nastala úplně ta noc, tak už přichází ten zářez a druhý den ráno se neděje nic.

Jsou tam nižší stovky shlédnutí oproti těm tisícům z předchozího dne.

Takže takhle to vypadá, když takzvaně dostanete na sítích zářez.

Jsou to konkrétně data z YouTubu, z našeho YouTube kanálu a my si moc vážíme toho, že je mezi vámi celá řada těch, kdo chápou, v jakém prostředí se tady pohybujeme, že ty sociální sítě velké jsou pro nás pořád důležité pro šíření toho našeho obsahu a zároveň to prostředí tam pro takovou redakci, jako jsme my, která se nebojí určitých témat, tak není nějak přátelské a příznivé.

Děkujeme za všechny dary, které nám posíláte, protože to je přesně to, co nám umožňuje dělat naší práci a co nám ve finále umožňuje prolézt ta období, kdy ten zářez dostaneme a kdy ta shlédnutí jsou prostě nižší, protože ty sítě naše videa nezobrazují.

To se stává víceméně v pravidelných intervalech, které se ovšem nedají přelímat dopředu.

A děkujeme za vaši podporu a budeme rádi, když nás podpoříte i právě teď, protože samozřejmě pro nás důležité zajistit provoz redakce i v následujících týdnech a měsících.

Máme tady pro vás připravenou celou řadu zajímavých témat, zajímavých rozhovorů a hostů.

Moc děkuju.

Existují nějací insidři v církvi, kteří byli na vysokých pozicích v kléru?

Mají motivaci mluvit.

Nějak mi přijde, že moc nejsou, alespoň tedy u nás.

No, já jsem viděl třeba kněze, kteří byli homosexuálové, řekli vlastně přiznali svou identitu a byli odejti.

Jo, tak ano, tydle kněze jako kdyby znám a i někteří tady byli u mě a tak dále.

Ale jinak jsem nic takového zatím moc nějak neslyšel.

Existují nějaké další instituce, které se zabývají tím, čím vaše organizace, a pokud ano, kolik obětí zastupují?

No, existuje tady ještě jedna organizace. Někdo ti uvěří, ale my jdeme jinou cestou.

My se snažíme vlastně pro ty oběti něco vybojovat.

Oni vlastně jdou cestou, že se, že udělají pro českou biskupovskou konferenci výstavu triček, jakože o zneužívání, nebo s nima podepisují nějaký dohody, nějaký smlouvy.

Ale my vlastně nechceme podepisovat žádný smlouvy, žádný dohody.

My potřebujeme pro oběti vyjednat nejvíc.

Příští týden pro ně jdu vyjednat terapie.

Prostě my se snažíme pro ně něco opravdu reálně udělat a nemusíme být dobří v očích církve.

Jo, my jsme tady pro oběti, ne proto, aby měla církev dobré PR.

Proto tady nejsme.

Co by podle vás měli dělat řadoví věřící, rodinní příslušníci, když zjistí, že jejich kněz nebo biskup kryje zneužívání?

Ať se na nás obrátí.

Zaprvé, již s církví nekomunikujte zásadně, pouze písemně.

Církev má takové gesto, že nepíše, protože pak máte nějaké důkazy.

Zásadně telefonuje.

Netelefonujte si s nimi.

Nemá to smysl.

Jo, všechno jenom písemně.

Obrate se na nás.

My známe ty postupy.

My víme, kolik mají času odpovědět, co se děje, když neodpovídají.

Zažalujeme biskupa, když tu situaci neřeší.

Pomůžeme obětem sehnat terapie.

Pomůžeme jim s procesem oznámení třeba na policii a tak dále.

Je to řešitelné.

Všechno tohle je řešitelné.

Jaký je na vás kontakt?

Jmenujeme se Pro čistou církev.

Máme stejný webový Facebook nebo si najdou mé jméno.

Já jsem Jan Rozek.

Církev je svého druhu uzavřená skupina.

Takové hermeticky uzavřené prostředí má podobné kvality jako u sekt, kde oběť čelí enormním tlakům od okolí, systému, bližních a celé komunity naráz.

Máte nějaký vzkaz pro oběti, které se dívají na náš pořad?

Co dělat?

Kam se obrátit?

Eh, věřím, že ten tlak je veliký. Mnoho obětí ze Slovenska se třeba odstěhuje do Brna. Zrovna dneska jsme měli situaci, kdy jsem jel za obětí, která je právě původem ze Slovenska. Je to z Salesiánského řádu, obou Salesiánského řádu a odstěhovala se do Brna. Stejně tak znám spoustu dalších obětí, které jsou třeba v Praze nebo v Brně. První oběť ze Slovenska, Martina Okonková, se odstěhovala do Anglie, protože to vlastně nemohla, nemohla se tam dát. Ten tlak je obrovský.

Já nemůžu zapomenout na jeden zážitek z toho, když jsme přivedli oběti sexuálního zneužívání za panem prezidentem Petrem Pavlem. Poprosil jsem pana prezidenta, jestli můžu přivést i slovenské oběti. Přivedl jsem je a pak jsem vlastně zažil něco, co se tak hluboce vrylo do mého srdce. Slovenské oběti nebyly schopny se vyfotit. Stály otočené dozadu.

Takže ten tlak toho okolí znám, jaký je. A chci říct těm obětem, že se nemusí bát, že my jsme dostatečně silní na to, abysme si udělali pořádek.

V médiích teď vidíme kauzy jako Epstein, Didy a další pedofilní sítě s kontakty do nejvyšších pater společnosti. Začíná to být více vidět. Myslíte, že přicházíme do fáze, kdy pohár trpělivosti přeteče a nastane společenský tlak na změnu? Nebo je to jen fáze cyklu, ve kterém stejně nakonec převládne stigmatizace obětí a zametení věcí pod koberec?

Ne, já jsem optimista. Díky tomu, že vlastně vnímám politiku, že jsem v tom výboru Rady Vlády pro lidská práva, tak vnímám, jak se to všechno začíná posouvat. V posledních letech, v minulém volebním období, to byly poslankyně, ženy z různých stran opozice i koalice, a dali vlastně do pohybu několik zákonů, které redefinovali, co je to sexuální zneužívání. Tím vlastně pomohli obětem. Když ta oběť vlastně zamrzne, není schopná nic udělat, tak se to bralo jako prostě neřekla nic, ano, a když nebyla schopná se pohnout, tak teď už je to brání jako zneužívání, sexuální nátlak a tak dále. Takže tomu velmi pomohli.

Bohužel se zatím ještě nezměnily ty lhůty pro mlčení. Takže to je otázka dalších věcí. Moc se mi líbil zákon, který bude vlastně aplikovaný do škol. To znamená, že je to certifikát dítěte, nebo podobně se to jmenuje, dětský certifikát. Vy jako ředitel školy si vlastně pozvete ty, kdo se vám přihlásili do konkurzu, ale předtím je projedete tímhle systémem. Pokud někdy zneužívali dítě, napadli dítě, měli násilný trestný čin vůči dítěti a tak dále, tak ten zápis tam nebude svítit pět let, ten tam bude svítit sto let. To znamená, že vlastně se vám nikdy už nemůže stát, že vezmete učitele, který dítě zneužíval.

To je kauza, kterou taky řeším, kdy ty školy prostě to dělají tak, že je to s vámi prostě na hraně, nebo za hranou, nebo prostě na dohodu a ven. Jenže ten člověk pak jako jde takhle a začíná s šestnáctiletými slečnami a skončí se šestiletými slečnami. A to je velký problém.

To znamená, že tyhle problémy nejsou jenom v církvi, jsou i ve školách, v rodinách a tak dále. Problém je, když se o tom mlčí, když se to tutlá.

Chci říct, že ta práce ve vládě, práce občanské společnosti, těch různých organizací má smysl a opravdu se to posouvá. Opravdu se to posouvá, ale není to ze dne na den. Ale zase není, že by se v České republice nic nedělo. To ne.

A chápu ty lidi, že jsou frustrovaní. Jako já jsem frustrovaný, když za zneužití někdo dostane podmínku, protože jedná z pozice autority. To je potřeba také říct. To je, jako kdyby učitel zneužil vaše dítě ve škole. Vy tam vlastně dáváte své dítě. To má být vlastně bezpečné místo. Vy ho tam dáte s důvěrou v tu autoritu a on tu autoritu poruší. To není stejné, jako když vám zneužije dítě někdo v parku. Tam není ta otázka autority, ne?

To znamená, že tam by ty případy měly být trestány mnohem přísněji a nejsou. A to je velká chyba. A já věřím, že toto zvládneme. Já věřím, že za čtyři roky budeme mluvit jinak, že prostě nebudeme dávat za zneužití dítěte autoritou podmínku. Já věřím, že se toho dochází do života.