Čísla v médiích vs. realita v peněžence: Co je za zdražováním, dluhy a inflací?

Je čas dovolených.

Strašilo se zde omezováním letů, možná i do dovolenkových destinací. Dává to nějaký ekonomický smysl pro aerolinky? Myslíš, že to opravdu hrozí?

Tak ve chvíli, kdy je dostatek toho leteckého paliva, tak proč by to mělo mít dopad?

Na druhou stranu, pojďme se zastavit u toho jako ty dovolené. Zase můžu se na tu věc dívat zprava, zleva. To slovo dovolená, mně osobně se teda moc nelíbí. Já ho používám automaticky, ale co to je dovolená? Že mi někdo dovolí si odpočinout?

Jaký je tady smysl života mnohých zaměstnanců, že prostě chodím celý rok do práce, abych našetřila pár korun a jednou za rok vyletěla někam k moři. Do té míry bych to ještě brala, ale kolikrát jsem na vlastní uši slyšela přímo na místě v té dovolenkové destinaci nebo pak tady někde v autobuse či metru, jak si lidi po návratu z dovolené stěžují, co všechno bylo špatně.

Takže oni si rok šetří, rok se těší, pak někam vyletí, nevytáhnou paty z hotelového komplexu, nic z té země nevidí a přijedou strašně naštvaní, nespokojení, co tam všechno bylo špatně. Mně tohle připadá jako bláznovství.

Když jsme u těch dovolených a toho, kdo si je vlastně letos může dovolit. Třeba na Kypru hoteliéři hlásí o třetinu méně rezervací než loni touto dobou. Pokud by se takový trend potvrdil, bude podle tebe mít pozitivní efekt na ceny, nebo naopak spíše vyvolá vyšší ceny a menší dostupnost služeb kvůli problémům dovolenkového sektoru ekonomik výhradně založených na turistickém ruchu?

Tady na to jako já za sebe nemám jednoznačnou odpověď, protože to, co pozoruju, vlastně může znamenat obojí. Ekonomicky by člověk řekl: když je menší zájem, klesá poptávka, tak bych snížila cenu, abych získala více klientů. Na druhou stranu už jsem teď čerstvě slyšela první zkušenosti. „My jsme si mysleli, že to bude levnější, a ve skutečnosti ty ceny stouply." Takže byznys kolem dovolených je taková jako nějaká hra za mě. Trochu divadlo pro lidi a nevidíme dovnitř, co se tam děje, takže může to být naprosto nevyzpytatelné.

A znova říkám, jestli se někdo soustředí celý rok na to, že jednou za rok vyletí na nějaké místo a to si vůbec nespokojeně užije. Místo toho, aby tady několikrát do roka třeba poznával české hory, českou přírodu, české památky a opravdu si odpočinul od každodenních starostí, načerpal sílu, posílil imunitu, tak to je prostě trochu jako hra těch lidí, do čeho se vlastně zapojují.

Co všechno v domácí ekonomice podraží při zdražení logistického řetězce kvůli vysokým cenám pohonných hmot?

Tohle je jako jednoduchá úvaha, že pohonné hmoty mají v současné době vliv na kdeco. Když si třeba promítnem u potravin, a to mně osobně vadí, jestliže mám přemýšlím zeleně v uvozovkách, jestliže mám vztah k přírodě, tak nechápu, proč převážíme stejnou věc zprava doleva a zleva doprava. Proč musím mít 20 druhů jogurtu v každém obchodě, v každém kraji republiky?

Když se do toho promítají ty náklady a oni se do toho promítají paušálně. Takže to není tak, že by mě ten jogurt, který se vyrábí ve východních Čechách, stál ve východních Čechách méně než jinde. Tam je prostě zprůměrovaná cena. Ve chvíli, kdy ty náklady na dopravu vzrostou, tak vzroste cena, cena potravin, vzroste cena oblečení, vzroste cena všeho možného i tam, kde se vlastně přímo nepromítají ty pohonné materiály, protože toho zase dokáže někdo zneužít. S cenami umí jít nahoru kdejaký obchodník velmi rychle, ale zpátky dolů už ji jen tak nesundávají.

Takže někdy to může být přímý důsledek vstupních zdrojů a někdy to je prostě jenom zneužití situace.

Nákup emise dluhopisů předčil výdej emise dvojnásobně. Je to pro tuto konzervativní metodu investice úspěch. Jak se díváš na investice do státu? Je firmou, do které se vyplatí investovat? A proč? Může stát pohýbat či lámat světlo investic ve svůj prospěch?

Tahle oblast musím říct, že jsem já během svého života výrazně změnila názor právě na tuhle problematiku. Záleží, jak se na to budu dívat. Je pořád kolem spousta lidí, kteří řeší své úspory a hledají co největší výnos a je jim vlastně jedno, v uvozovkách za jakou cenu. Mě taky volají různé firmy s nabídkami, kam můžu investovat. A když se zeptám, do čeho to je, no třeba do zbrojovky. Říkám: proč bych měla investovat peníze do zbrojovky, proč bych měla do takovéhoto byznysu investovat?

A podobně je to s tím státem. Když se dívám na svoje investice trochu šířeji, komplexněji, tak přemýšlím nejen kolik mi to vynese na tom aktuálním úroku jakékoliv formy zhodnocení, ale dívám se i na tu formu. Přirovnám to k něčemu jinému, ale velmi podobnému.

Pravděpodobně svoje úspory, svoje investice člověk má na základě toho, že pracoval. Já taky nepracuju, nebudu pracovat, nebudu vydělávat jakkoliv jenom proto, abych získala maximum. Nebudu prodávat drogy jenom proto, že vím, že na tomhle můžu vydělat spoustu peněz. Takže úplně stejně jsem si to vlastně postavila do úrovně těch investic. Já nechci vydělávat vysoký výnos bez ohledu na to, jak. A u toho státu vidím problém v tom, že je to sice považováno za konzervativní investici, v učebnicích ekonomie se to učí prostě, že to je ta třída s nejnižším rizikem, takže vlastně je to skoro jako měna.

Nicméně kam až půjde to zadlužení státu? Je to skutečně tak bezpečná investice? Když jsem se to učila já před 30 lety, tak to tak třeba z pohledu České republiky vypadalo, ale teď už to zdaleka neplatí, když to zadlužení státu mezitím vzrostlo tak moc, že budeme mít co dělat, abychom ho zplatili.

Takže zaprvé já osobně už státní dluhopisy nepovažuju za tak konzervativní a bezrizikový nástroj. A zadruhé ten důvod, co jsem před chvílí tady rozebírala složitě: proč bych měla já svýma investicema, i kdyby mi nabízeli cokoliv, podporovat zadlužení státu, když s ním zásadně nesouhlasím?

Milí sledující, já vás moc zdravím z redakce Svědomí národa. Mám tady připravenou pro vás takovou analýzu, která navazuje na to, co sdílel Viktor v předchozích videích a co vás docela zaujalo – ty grafy ohledně toho, jak sociální sítě brzdí určitá konkrétní videa, témata a osoby.

Já jsem si tady připravila grafy, které jsou po hodinách. Je to 24 hodin od publikace toho rozhovoru. Tady vidíte první dvojici grafů – je to první a druhý rozhovor s panem Greenwaldem.

Ten první graf ukazuje, jak to vypadá, když to takzvaně běží normálně. Byl to úspěšný rozhovor. Pan Greenwald tady stílí svou životní zkušenost s predátory. Varuje děti, aby se nedostávaly do těchto problémů v dnešní době.

Druhý díl pokračuje a tam vidíte, že už po té první hodině přichází velký pokles. Ono ve skutečnosti ten zářez přišel už po půl hodině a i přes tu noc se tam nic neděje a ráno už tam prakticky nejsou ta shlédnutí.

Když to srovnáte i v těch absolutních číslech, tak ten první rozhovor za celou dobu potom měl kolem 60 000 shlédnutí a ten druhý se zastavil někde na 10.

A ten druhý příklad, co tady mám, tak ten je ještě markantnější.

To je rozhovor s poslancem Reichlem. Je to rozhovor z října 2025. Tehdy čerstvě zvolenému poslanci jsme dali prostor odpovídat na otázky bez takových těch zkreslení a nálepek, které se mu běžně dostávají v médiích hlavního proudu.

A důležité je podotknout, že tento rozhovor je publikovaný o víkendu, kdy v hlavních médiích a na sociálních sítích vytáhli na poslance Richla jeho privátní video a to jméno Richel doslova explodovalo všude po sociálních sítích. Opravdu byl enormní zájem o jeho osobu.

Vy taky vidíte, že tady u toho videa, které sice je k jinému tématu, ale je se stejnou osobou, tak v prvních hodinách to jde až k 4 000 shlédnutí za hodinu. A pak ještě předtím, než nastala úplně ta noc, tak už přichází ten zářez a druhý den ráno se neděje nic. Jsou tam nižší stovky shlédnutí oproti těm tisícům z předchozího dne.

Takže takhle to vypadá, když takzvaně dostanete na sítích zářez.

Jsou to konkrétně data z YouTubu, z našeho YouTube kanálu a my si moc vážíme toho, že je mezi vámi celá řada těch, kdo chápou, v jakém prostředí se tady pohybujeme. Ty sociální sítě velké jsou pro nás pořád důležité pro šíření toho našeho obsahu a zároveň to prostředí tam pro takovou redakci, jako jsme my, která se nebojí určitých témat, tak není nijak přítelské a příznivé.

Děkujeme za všechny dary, které nám posíláte, protože to je přesně to, co nám umožňuje dělat naší práci a co nám ve finále umožňuje přelít ta období, kdy ten zářez dostaneme a kdy ta shlédnutí jsou prostě nižší, protože ty sítě naše videa nezobrazují. To se stává víceméně v pravidelných intervalech, které se ovšem nedají předvídat dopředu.

A děkujeme za vaši podporu a budeme rádi, když nás podpoříte i právě teď, protože samozřejmě pro nás je důležité zajistit provoz redakce i v následujících týdnech a měsících. Máme tady pro vás připravenou celou řadu zajímavých témat, zajímavých rozhovorů a hostů.

Moc děkuju.

>> [hudba]

>> Jak vnímáš jako finanční expertka a osoba se zájmem o věci veřejné — Babišův střet zájmu — je to více mediální záležitost nebo něco, co reálně poškozuje zájmy České republiky?

>> Podle mě je to určitě hodně mediální záležitost, ale nejen mediální, ale je to i ten neviditelný boj, o který my jako nevidíme nebo nechápeme. A zase já se rozhodně — ale vážně nehodlám zastávat pana Babiše. Nicméně mně ten střet zájmu přijde jako fraška, která má zase prostě jenom odpoutat naši pozornost a budeme jak na tenise koukat vpravo, vlevo, kdo má pravdu. Jak to vlastně dopadne a uniká nám podstata.

Eh, a za mě to, že tady možná nějaký střet zájmů — protože ve významné funkci je osoba, která má zároveň významný majetek a může si teoreticky s nějak svýma znalostma a postavením nahrávat dobře — to to nemusí být v pořádku.

Na druhou stranu, pokud ten člověk bude fér na svém místě, tak jak by každý takhle z takových veřejných zástupců měl být, tak mi to bude úplně jedno. Pokud bude tu svojí roli, kterou aktuálně plní, vykonávat.

Na druhou stranu si vezmu, kolik máme tady politiků různých veřejných činitelů, kteří sice oficiálně nemají takovýhle majetek, ale je tam střet zájmu jako hrom, protože ve skutečnosti plní úkoly ne tady pro ten stát, ale úplně někoho jiného.

Takže tady na jednu stranu řešíme střet zájmu, protože je něco viditelného, a na druhou stranu neřešíme střety zájmu, protože jsou tam ti našeptávači úplně od počátku, kteří jdou proti nám. Takže divná hra.

>> Rozpočet České televize za rok 2026 je 8,5 miliardy Kč. Bylo okolo toho velké řešení na politické scéně. Řešila se vyváženost zprava i zleva. Seznam.cz má tržby, tedy svého způsobu kapitál, s kterým musí hospodařit — 6,4 miliardy. Vidíš tam nějaké podobnosti? A je lepší, když propagandu dělá stát, nebo soukromá firma v rukou vizionáře s názory, jež toto médium multiplikuje?

>> No, tak z bláta do louže a z louže do bláta. Tak co mám na to říct?

Zprávy na České televizi nesleduju už mnoho let. Je to víc než 10 let, kdy jsem udělala osobní zkušenost, jak ve zpravodajství České televize dokážou překroutit fakta, jak dokážou dobré snahy a myšlenky zašlapat do země a zničit někoho.

Sama jsem byla obětí ve chvíli, kdy jsem jako starostka bránila obec před podvodem kolem vodovodu. Souvisely s tím dotace, velké peníze a mojí hlavní chybou — proč na mě teda další starostové pozvali Českou televizi a zpravodajskou službu — bylo to, že nevěděli, jak… Já jsem měla totiž chybu, že než jsem něco podepisovala, tak jsem si to přečetla. A když jsem si něco přečetla, tak jsem kladla otázky. A když se něco dělalo, tak se to mělo dělat pořádně. V tu chvíli začaly vyplavávat na povrch dlouholeté nepravosti. Takže jsem se stala nepohodlnou a jak říkám, nevěděli jak, tak na mě poštvali Českou televizi, aby prostě o mě udělali lživé zpravodajství.

Takže od té doby — a pak jsem to zjistila i na jiných příbězích — od té doby jedno z pravidel, které učím své děti: když uslyšíte něco v televizi, tak si buďte jistí tím, že je to jinak. Neříkám vám jak, ale že prostě tu pravdu se velmi často nedozvíme, nebo ji musíte složitě, pracně hledat.

No a Seznam taky nečtu, protože prostě je tady řada mainstreamových médií, kde vidíte, jak prostě všichni jedou stejnou pravdu, stejné informace, vůbec neověřujou, nepřemýšlejí. Ideálně strašit, děsit a prostě manipulovat. Takže říkám: z bláta do louže a z louže do bláta.

>> Začala jsi učit, přicházíš do kontaktu s mladými lidmi. Jaké jsou tvé zkušenosti a proč jsi to začala dělat?

>> Dobrá otázka. Zkušenosti jsou úžasné a proč jsem to začala dělat, to je takový nečekaný příběh. Já jsem to vůbec neplánovala. Vůbec jsem to neměla v úmyslu. Naopak, když jsem studovala gymnázium před mnoha, mnoha lety, tak jsem říkala: já nevím, co chci dělat, mě všechny předměty baví, ale vím, že nechci být doktorka a učitelka.

Takže po letech s životním nadhledem jsem vstoupila do školství. Jako finanční analytik a poradkyně jsem dost nelibě vnímala finanční gramotnost, respektive negramotnost řady lidí, se kterýma jsem se setkala.

A nějakou shodou okolností jsem se dostala k tomu — ono to vlastně souviselo s Covidem — že jsem pochopila, že je potřeba šířit tu pravdu, protože třeba ta média tu pravdu zdaleka nešíří. Takže přiložíme malinký kousek dílu a začala jsem dělat semináře finanční gramotnosti. Začala jsem je dělat pro veřejnost, nabídla jsem ve školách a takhle jsem obešla pár škol, kde jsem dělala semináře, které se nejmenovaly finanční gramotnost, ale o finančním zdraví, protože si myslím — tak jako všechno — je potřeba věci vnímat komplexně. Rozhodně nejde jenom o peníze a prostě to zdraví je daleko širší.

No a v jedné z poslední školy, kde jsem dělala semináře o finančním zdraví, pan ředitel, když se dozvěděl, že mám vystudovanou matematiku, tak začal velmi šikovně agitovat, jestli bych nechtěla jít tu matematiku učit. Protože — a to zase vím skrze své děti, skrze to, že se zajímám — že učitelů je nedostatek, velký nedostatek, a matikářů obzvlášť.

A on to dokázal podat tak, že jsem o tom začala přemýšlet a pak jsem si říkala: a proč vlastně ne?

Takže přišlo mi to tak nějak zhůry.

Zjistila jsem, že vlastně můžu a že budu mít tím šanci proniknout do školství a do situace mezi mladou generací velmi zblízka zevnitř. Protože — a tak to si myslím, že už dlouho neskrývám — jsem patří mezi kritiky školství a zároveň nelibě nesu, kam se vlastně společnost posouvá, a u těch dětí obzvlášť.

Takže jsem se prostě vrhla do školství.

Začala jsem učit matematiku na zkrácený úvazek.

Učím děti na druhém stupni a byť to určitě může vypadat zvenku jako velmi náročné, protože ta situace je náročná, tak mě to baví a přináší mi to každý den spoustu nových zážitků.

**A jaká je tvoje zkušenost s mladou generací? Jaká je vůbec situace tam dole na školské frontě?**

No, tak jaká je situace?

Jako asi na jednom z předních míst je potřeba zmínit, že tam probíhá inkluze, a to je velmi devastující fakt. Samozřejmě můžeme najít nějaká pozitiva, proč někdo inkluzi zavedl a obhájil. To určitě jsou situace, případy dětí, kdy to je na místě. To nezpochybňuju.

Na druhou stranu to, jak to probíhá, škodí úplně všem. Škodí to i těm dětem, které potřebují nějakou speciální, větší péči, a škodí to i těm dětem, které ji nepotřebují, které naopak jsou v některých oblastech talentované nebo snaživé, nebo prostě proto něco dělají.

A já to řeknu — učím matematiku — já to klidně řeknu na číslech. Představte si, že jako učitel jedete ve třídě, kde je 20, 25 dětí nějakou rychlostí. Jsou tam děti, které jedou 50, ale i některé 20 a 30. Jsou tam děti, které zcela běžně jedou 80. Jsou tam děti, které jedou přes stovku. Jakou rychlostí má ten učitel učit?

Ať si vyberu jakoukoliv rychlost, někdo na to doplácí.

A ty děti nejsou jen velmi různé v tě schopnosti učit se, což souvisí samozřejmě nejen s inkluzí — jako obecně každý tvor, každý člověk je velmi individuální — ale na druhou stranu jsou tady další faktory, které nejsou rozhodně pozitivní.

Ty děti se nechtějí učit. Tady jednoznačně je vidět vliv rodiny. Prostě asi jim nikdo dostatečně neříká, proč se mají učit. Oni koneckonců ty děti samy argumentují. Když se jich zeptám, proč jste tady? „No, protože musím, protože mě tu naši posílají, protože je to povinné."

Takže je to povinné a je to zadarmo, takže si toho skoro nikdo neváží. Děti se neučí, v hodinách nedávají pozor. Mnohé, ale zase nebudu házet všechny do jednoho pytle. Prostě jsou tam ty děti, které chtějí. Ale aby se někdo doma připravoval na hodiny, to oni do očí řeknou: „No přece to nebudu dělat, nebudu ztrácet čas."

A jak myslíte, že ty děti tráví ten svůj čas? Ano, jsou tam takoví, kteří běhají venku, jezdí na kole, dělají sporty, dělají koníčky, ale ta většina si vezme mobil do ruky o přestávkách.

Jak to vypadá ve škole o přestávce? No, sedí děti vedle sebe a všichni mají v ruce mobil. Když z dvaceti dětí jedno, dvě dítě nemá v ruce mobil o přestávce, tak je to výjimka. Když se dva spolu baví, tak je to krásná chvilka, kdy já běžím k nim a radostně jim říkám: jste super, že nemáte v ruce mobil.

Takže ty děti jsou už teďka ponořené v digitálním koncentráku — to se jinak nedá nazvat. Těžko se z něj odpoutávají, nemají motivaci se učit.

Všechno se podle nich za ně vyřeší. Umělá inteligence. To, že ta umělá inteligence zvyšuje svou inteligenci neskutečnými mílovými kroky, to oni nevidí, nemůžou. To si možná uvědomují někteří dospěláci, ale ty děti ne, ty za to nemůžou.

Takže je tam nezájem. A je tam nezájem i do budoucna — co nás čeká, to fakt nevím. Protože u mnohých dětí se projevuje to, že oni vlastně nechtějí pracovat, teď v té škole a do budoucna rukou — no, to málokdo. Hlavou — no, to taky málokdo.

Takže nevím, jak to tady dopadne.

**Jakou strategií bys aktuálně poradila lidem, kteří dosud neměli až takovou potřebu řešit své výdaje a investice? Zkrátka to pro ně nebyla priorita, ale už je taky nebaví, kolik rukou jim sahá po peněžence a rádi by si své poctivě získané peníze rozumně užívali.**

První, co mě napadá, je, že by se ti lidi měli prostě začít zajímat. Začít zajímat. Začít žít tak, že jsou oni pánem svého života, ne že jsou tady nějakým kolečkem ve velkém systému, který jenom dělá, co se mu řekne. Co může, my vlastně můžeme toho velkou spoustu a neděláme to.

Takže na prvním místě zajímat se, na druhém místě přemýšlet o tom, co se děje. A ve chvíli, kdy to začnu dělat, tak začnu třeba přemýšlet nad hodnotami, nad smyslem života, nad prioritami. A v tu chvíli třeba si uvědomím, proč jako rodina dávám za jídlo padesát tisíc, když mi pak nezbývá na něco jiného? Vždyť těch padesát tisíc vyhazuju za věci, které mi škodí. Já jsem schopna velkou rodinu velmi dobře jídlem nakrmit za deset tisíc. Přitom to může být chutné, zdravé, dostupné a mám volné finanční prostředky.

Jo, takže je to jen o tom přístupu a pohledu na věc. To se můžu začít řešit u energie, to se můžu řešit u telekomunikací například. Prostě ve chvíli, kdy se začnu zajímat a začnu porovnávat ceny a nebudu lenivá a nepodepíšu první smlouvu, tak mám pro čtyři osoby, nebo pro pět osob dokonce, telefonování a data za tisícovku, ne za 2500, 3000, tak jak si prostě většina lidí najde na internetu.

Když začnu řešit energie, začnu si vybírat, tak najednou dokážu srazit cenu za kilowatt do částeek, kde jsem překvapená, kam až se mi to podařilo.

A to je mimochodem — tady u těch cen energií — prostě pořád nemůžu zapomenout na to, jak nam vzrostly. Na podzim 2021 začaly růst ceny energií, že jo? S těma energiema si tady hraje pořád jednu větu: elektřina, těstoviny, ropa a podobně.

A vládní představitel nás ujišťoval, že zastropuje stát, a vlastně my budeme jako občané všichni v pohodě. No, odkud se to zastropování, z jakých peněz se to vezme? To už zase spousta lidí nepřemýšlela.

Takže říkám: pořád se tady hraje s námi nějaká hra a čím dříve ji každý jednotlivec prohlédne a začne se k tomu stavět čelem, tak že nechce být obětí, ale chce být pánem svého života, tak se dá změnit velká spousta věcí.

Nemusím utrácet a můžu se mít líp. Vlastně můžu přehodnotit.

Já třeba — jednou z věcí taky, kterými se věnuju jako finanční poradce — já jsem kdysi sjednávala hypotéky, investice do podílových fondů a pojištění. Přestože na tohle všechno jsem si udělala zkoušky a nebyly všechny úplně jednoduché, tak jsem tohle přestala dělat, protože mi došlo, že já prostě už nejsem schopná lidem sjednávat úvěry.

Jsou určité druhy úvěru, které dávají smysl na bydlení, jistě, ale za určitých okolností. Ale běžné spotřebitelské úvěry, ty ty banky tlačí. Takže jestli někdo naskakuje na tu vlnu – půjď si, utrať, splácej, půjč si, utrať, splácej – no tak asi by měl přehodnotit, nebo na to dojede. Prostě jsme na klouzačce dolů a dá se s tím dělat spoustu věcí.

Místo tohodle se věnuju spíše rodinným rozpočtům. Zapojila jsem se do projektu Poradenská centra, kde nabízíme různé služby právě proto, abychom pomohli nebo nabídli lidem řešení ve chvíli, kdy sami neví, co dělat. A někdy stačí malé nakupnutí, aby člověk zjistil, že ten rozpočet může vypadat úplně jinak.

A za mě tedy další věc směřovat k nějaké soběstačnosti. Nebýt v té roli té závislé oběti, ale soběstačnost. A ta může mít strašnou spoustu podob.

Takže své úspory nenechávám v bance, ale dám je někam jinam. V bance za pět let měl někdo z hodnocení deset až patnáct procent celkem, zatímco inflace byla třicet sedm a půl procenta. Já jsem přehodnotila všechny možné investice a říkám si, to zlato dává smysl. No za těch pět let jsem na tom tedy vydělala krásně, ale neberu to, že jsem vydělala. Beru to tak, že jsem uchovala hodnotu svých peněz.

Jsou další možnosti. Jestli si někdo nikdy nevypěstoval ani kousek své potravy, no tak na balkóně vypěstovat rajčata, aby člověk zjistil, že to rajče může být nejen červené a šťavnaté, ale může i vonět a může chutnat jako rajče. Nejenom ta červená hmota ze supermarketu.

Pořídila jsem si slepice, protože prostě to patří k nějakému zvyšování soběstačnosti. A protože to taky souvisí s mým zeleným cítěním. Jestli někdo někdy viděl slepici z velkochovu a je mu to jedno, že od takhle týraného zvířete bere vajíčka, no mně to není jedno. Takže prostě mám vlastní slepice a dělá mi to radost a zjistila jsem, že to jsou chytří tvorové. Takže kromě těch vajíček to má spoustu jiných benefitů.

Mohla bych pokračovat. Prostě je spousta drobných krůčků, které každý může udělat ve svém životě, a pak vlastně i celá společnost bude vypadat jinak.