Pietní akt k uctění obětí nacistické perzukuce a připomenutí událostí 17. listopadu 1939 a 1969
Pietní akt k uctění obětí nacistické perzukuce a připomenutí událostí 17. listopadu 1939 a 1969
Přepis videa
Zobrazit / skrýt přepis
હ He. Ah. Vážení ústavní státní a obecní představitelé, vážení ostatní hosté, díky péči a starost ministerstva obrany České republiky se můžeme scházet na místě, kde pod kulkami německých nacistů umírala elita českého národa. Bývalá dělostřelecká kasárna v Ruzini byla jedním ze tří hlavních německých nacistických popravišť v Praze. Tady bylo v pátek dne 17. listopadu 1939 poprvé bez soudu zastřeleno devět studentských představitelů, 108 Čechů a jeden Slováků, kteří byli zatčeni v průběhu masových demonstrací ve středu dne 15. listopadu 1939 během pohřbu studenta medicíny Jana Opetala, který zemřel na následky smrtelného zranění způsobeného mu německou nacistickou pořádkovou policií v sobotu dne 28. října 1939 při demonstracích v Praze k. výročí vyhlášení Československé republiky. Za prvního stanného práva vyhlášeného po příchodu zastupitceho říckého protektora SS Obergroupí a generála policie Heidricha do Prahy byli v růzinských kasárnách popraveni důstojníci z vojenské odbojové organizace Obrada národa. Zde zazněla památná poslední slova generála Bílého. Ať žije Československá republika. Psi palté. Celkem do 19. ledna 1942 bylo v ruzinských kasárnách popraveno 247 odbojářů z řad studentů prvolepublikových politiků a důstojníků, tedy elita českého národa. Jmenujte mě dovolte na dnešním pětním aktu přivítat pana Tomia Okamuru, předsedu poslanecké sněmovny parlamentu České republiky, pana Ing. Mgr. Tomáše Doležala dis poslance poslanecké sněmovny parlamentu České republiky. >> Dobrý den. >> Omlouvá se jeho excelence pan profesor dok Martin Muránský. Fail PA, mimořádný a splněný velvyslanec Slovenské republice v Praze, e, který je nemocen, nicméně poslal, eh, svůj květinový dar. Dále mi dovolte přivítat pana pukovníka inra Roberta Spjchala, ředitele odboru pro válečné veterány a válečné hroby ministerstva obrany, který zastupuje ministra obrany České republiky, pana plukovníka Ing. Pavla Merečka, ředitele Krajského vojenského velitelství hlavního města Prahy, pana majora mgr Marka Maxima Švancaru, PA, vojenského kaplana, pana Jiřího Kobzu, krajského zastupitele Středočeského kraje, pana Josefa Slámu, zastupitele městské části Praha 3, prvního místopředsedu strany Trikolora. pana docenta inra Zdeňka Vospěla CSC, člena dozorčí rady nadace nadání Josefa Marie a Zdeňky Hláskový, pana Jiřího Filipa, tajemníka Československé obce legionářské, pana Pavla Šmidrkala, zastupujícího sdružení Československých zahraničních letců východ, pana Pavla Hryba za kruh občanů České republiky vyhnaných v roce 193. 38 z českého poraničí pana Miroslava Ribéra, rychtáře obce Baráčníku Petrgut Hračany spolu stičkou paní maminkou obce. Dále mi dovolte zde přivítat navíc, které tady sice nemám nemám napsaný, ale všimnul jsem si, že tady jsou paní Moniku Pilony za italských spolek Lega Del Mondo. Dále mi dovolte přivítat mezi námi mezi námi paní eh Mgrru Kousalíkovou, býv s jejím manželem, bývalou starostku městské části Praš neposlední řadě mě dovolte přivítat mezi námi také brigádního generála Zdeňka Jakubka, bývalého náčelníka prezidentské kanceláře, prezidenta České republiky. A nakonec mi dovolte zde přivítat pana Jaroslava Vodičku, předsedu Českého svazu bojovníků a s ním i představitelé a členy oblastních organizací Českého svazu bojovníků za svobodu z Berouna, Prahy, Příbramy, Českých Boděhovic, Žadce, Trutnova a Šumperka. Pětí a k němuž jsme se dne dnes přešli, jsme zahájili položením květinových darů pomníků. Památku všech popravených uctíme nyní za zvuku večerky minutou ticha budou následovat projevy hostů. Pětní akt bude ukončen českou státní hymnou. Nyní vás prosím o symbolickou minutu ticha. >> Čestá strážní zbraň. ah Ah Čestná stráži ze zbraň. Nyní prosím o vystoupení pana Tomira Okomaru, předsedu poslanecké sněmony parlamentu České republiky. Vážení přátelé, dámy a pánové. Dnes si tady v kasárnách Ruzině připomínáme 17. listopad 1939, den, který se do našich dějin zapsal jako symbol odvahy, vlast. Tento den nacističí okupanti uzavřeli české vysoké školy, popravili devět studentských představitelů a více než 1000 studentů odvlékli do koncentračního tábora Saxenhausen. Tito mladí lidé se projevili, se provinili jediným. Odmítli se smířit s okupací své vlasti, s bezprávím a diktaturou. Měli odvahu se postavit moci, která se zdála být neporazitelná. A jak vždy připomínám, je škoda, že tohle datum zcela přehlušil 17. Stopa 1989, který je ale také příběhem touhy lidí o svobodě a demokracii. Ovšem na rozdíl od konce okupace tento příběh zatím nemá úplně šťastný konec, jelikož o demokracii a svobodu bojujeme dodnes, protože den po dni naopak ztrácíme kousky naší suverenity ve prospěch v Bruselu. A neen, že nemáme demokracii, po které volali jak studenti, tak dělníci po 17. listopadu 1989. Ale naopak postupně stát a hlavně soudy připravují občany i o tak zásadní svobodu, jako je svoboda názoru slova a práva na svobodné informace. Oba listopadové příběhy nám připomínají jednu zásadní pravdu. Svoboda není samozřejmost. Nikdo nám ji nedal zadarmo a nikdo nám nezaručí, že ji budeme mít navždy. Český svaz bojovníků za svobodu má v uchovávání této historické paměti nezastupitelné místo. Připomíná nám hrdinství těch, kteří za naši vlast bojovali, trpěli v nacistických věznicích a koncentračních táborech a mnohody za naši svobodu zaplatili cenu nejvyšší. Naší povinností však není pouze vzpomínat. Musíme také hájit hodnoty, za které naši předkové bojovali. Plastenectví totiž není prázdné slovo. Znamená odpovědnost za vlastní zemi, úctu k jejím dějinám, kultuře a tradicím. Znamená odvahu ozvat se proti nespravlnosti, bránit právo na svobodný názor a respektovat důstojnost každého člověka. Nesmíme dopustit, aby se dějiny překrucovaly podle momentálních politických potřeb, aby se zapomínalo na skutečné hrdiny a aby se ze svobody stalo pouhé heslo. Skutečná svoboda totiž neznamená pouze právo říkat to, s čím si většina souhlasí. Znamená především právo vyslovit i názor, který je nepohodlný, nepopulární nebo odporuje názorům těch, kteří právě drží moc. V této souvislosti bych reagoval na události posledních dnů a připomněl bych, že jedním z klíčových požadavků 17. listopadu 1989 byly svobodné volby a respekt výsledkům svobodných voleb. Já si myslím, že na to bychom nikdo neměli zapomínat. Vážení přátelé, listopad je nejen dnem vzpomínek, ale také dnem odpovědnosti. Odpovědnosti vůči těm, kteří za svobodu položili život i vůči generacím, které přijdou po nás. Přeji Českému svazu bojovníku za svobodu, aby i nadále zůstával důstojným strážcem historické paměti a aby nikdy neztratil odvahájit pravdu, spravedlnost a svobodu. Čest památce všech, kteří za naši svobodu bojovali a umírali. a čest všem, kteří dokážou bránit i dnes. Děkuju vám za pozornost. >> Děkuji předsedovi poslanecké sěovny parlamentu České republiky za jeho vystoupení, panu tomu jeho okamurovi. A nyní prosím o vystoupení pana Ing. Roberta Spejchala, ředitel odboru pro válečné veterány a válečné hroby ministerstva obrady. >> Vážený pane předsedo poslanecké sněmovny, vážený pane poslaniče, dámy a pánové. V jménem Ministerstva obrany České republiky mi dovolte, abych vás co nejsrdečněji přivítal a pozdravil na dnešním pětním aktu k uctění památky 17. listopadu 1939 k dnešnímu státnímu svátku. Tento den byl den, kdy nacistická moc se rozhodla zlomit český národ tím, že udařila na nejcitlivější místo a to na vzdělanost, na mladou generaci, na právo myslet, studovat, tedy rozvíjet celý národ. Scházíme se zde v areálu kasáren, které nesou čestný název 17. listopadu a kterými prošly dějiny našeho národa. Zejména ty tragické. Byly postaveny v roce 1927 a určeny pro dělostřelecké útvary československé armády. První sesem nastěhovali v roce 1927. Byl to dělostřelecký pluk 101 a zejména dělostřelecký pluk 1 Jana Žišky Strocnova, který navazoval na slavnou legionářskou jednotku z bojů na Sibiři a s níž jsou spojeny hrdinové našeho odboje jako například generál Václav Šára, Josef Balaban nebo poslední velitel pluku generálem Moriam Josef Maší. Paradoxem je, že část z nich byla zavražděna právě v těchto kasárnách. Represe proti českým vysokoškolákům vyvolali pobouření po celém světě. Mnozí z nich odcházeli za hranice, aby v útvarech československé zahraniční armády bojovalo za svobodu své vlasti a byli to opět českoslovenští vojáci, studenti různých univerzit i fakult, kteří v pozd létě roku 1940 začali usilovat o obnovu studentské práce, která vyvrcholila 17. listopadu 1940 obnovení ústředního svazu československého studentstva, jehož řadách se zrodila myšlenka k mezinárodnímu uznání 17. listopadu za den oslav boje proti nacismu, za svobodu a za demokracii všech národů. Předvečer z nutného výročí 16. listopadu 1941 se konala v Kexon Hall v Londýně manifestační schůze za přítomnosti prezidenta Edwarda Beneše a za účasti zástupců všech spojeneckých vlád a univerzit. Na manifestaci solidarity s československým studentem bylo přijato pro hlášení uznávající 17. listopad mezinárodním dnem studentstva. I ostatní národy si uvědomovali, že boj za svobodu a vzdělání je univerzální hodnotou, která přisahuje hranice státu. Po oficiálním nástupu Heidricha do Prahy se v době prvního stanného práva opět proměnili kasárna popraviště. Jak již bylo řečeno, bylo zde oběšením nebo zastřelením zavražděno 247 osob. Mezi nejvýznamnější odbojové organizace, kteří zde ztratili své představitele, byl například náčelník České obce Sokolské Augustin Pechlát. Výstřely popravčích čet jsou na stěnách jízdárny dodne patrné a celý objekt náleží k nejvýznamnějším místu v národní paměti. Po roce 2017, kde byl vybudán velice důstojný pijetní prostor, kam se půjdeme posléze podívat pod správou vojenského historického ústavu se jmény všech popravených odpovídajících významu daného místa, který doplnila výstavní část připomínající tyto tragické události. Památník, který je středobem každoroční této venkovní pětní akce tady vedle mě pochází z roku 1990 a v roce 2020 byl péčí ministerstva obrany zásadně renovován. V jeho centru se nachází socha bojovníka zvaná Pát. Po stranách jsou osazeny desky se jmény zavražděných vysokoškoláků, odbojářů a armádních důstojníků. Datace na nápisu o jeho podstavce odkazuje na jich zmíněné dvě důležité události zdejí nacistické okupace českých zemí a památku studentů a vlastenců, kteří v boji za národní osvobození v areálu kasár položili svůj život. Jejich hodnotový žebříček upřednostoval vlast záchrannou života, rodiny a pouhým přežíváním. I toto si zaslouží naši pozornost a vděčnost, kterou jmým konáním pětní akce vyjadřujeme a kterou chtěli vyjádřit studenti v roce 1989 a tak tento den zavdal k dalším důležitým událostem našich dějin. I dnes v době svobody ministerstvo obrany prostřednictví svým různých institucí pečlivě dbá a připomínání historické paměti, pojmenování skutečnosti historických dějů a souvislostí. Je k tomu i zde v hrozínských kasárnách, kde byl obnoven památník v místech německých nacistických vražd zřízen zřízeno pětní místo. Nebo si tyto události připomínáme i symbolicky tím, že čestné jednotce historických prav porů je na všech hlavních pětních akcích používána kvůli ruzinským kasárnám standarda vělostřeleckého pluku 1. Děkuji. Děkuji řediteli odboru pro válečné veterány a válečné hroby ministr obrnkovník Ing. Robertu Spichalovi za jeho vystoupení a nyní prosím pana docenta inžin. Omlouvám se. Nyní prosím pana majora mgr Marka Maxima Švancaru P o krátkou modlitbu. Dovolte mi tedy vzpomenout na všechny, kteří zde zahynuli krátkou modlitbou. Blahoslovení jsou ti, Ježš vylelil a přijal pán. Aleluja, aleluja, aleluja. Památka jich bude přicházet z pokolení na pokolení. Aleluja, aleluja, aleluja. Duše jejich mezi blahé se dostanou. Aleluja, aleluja, aleluja. Ty jenž hlubokosti, své moudrosti lidovolně všeřídíš a co je prospěšné, všem podáváš. tvůrce. Dej ji odpočinout, hospodine, dušem, duším zesnulých a zde umučených a zastřelených služebníků, neboť v tebe naději svojí složili. K Hospodinu modleme se. Hospodi, pomiluj. Bože duchů a všelikého těla, ty jsi přemohl smrt ďábla zmařil a svému světu živod daroval. Ty sám, hospodine, daruji pokoj zesnulým služebníkům svým zde popraveným v místě světla, v místě hojnosti a v místě pokoje, tam kde pominula bolest zármotekání. Neboť není člověka, jenž by bylo živ a neřešil ty jediný bez hříchu a spravodnosti spravodnost navěky a tvé slovo je pravda. Nebo ty jsi vzkříšení život v pokoji zesnulých služebníků svých. Kriste, Bože náš, a tebe chválu vzdáváme s bezpočátečným otcem tvým a přesvatým a blahým hožitím duchem tvým, nyní vždycky až na věky věků. Amen. >> Děkuji za pozornost. >> Děkuji vojenskému kaplanovi, majoru magistru Marku Maximu Švancarovi, PH za jeho modlitbu. A nyní prosím o závěrečné vystoupení pana Ing. J. Oslava Hodičku, předsedu Ústředního výboru Českého svazu bohovníků za svobodu. >> Ještě jednou dobrý den, vážený pane předsedo poslanecké sněbovny parlamentu České republiky, vážený pane poslanče, dámy a pánové, vážení hosté. Jsem velice rád, že letošní 17. listopad zde v rických kasárnách můžeme oslavit tímto způsobem, že nám není již bráněno ve vchodu do kasáren, že není řečeno, kdo smí nebo nesmí promluvit. Děkuji za tuto demokracii. To myslím si, že toto je opravdu demokracie. Chci poděkovat za projevy všech předchůdců. Chci poděkovat hlavně za projev panu předsedovi Ukamurovi, kde jmenoval Český svaz Bojovníku a svobodu, který se zasazuje o zásadní neměnou historii. A proto jsme jako českej svaz bojovník svobodu taky některým lidem nebo pohodlitům nepohodlný, protože říkáme to, co byla pravda, ať byla dobrá nebo špatná. Já vám všem děkuji, že jste v tomtoém počasí přišli a oslavili s náma vzpomínku. na ty, kteří zde položili životy za to, že my dneska zde můžeme být. Děkuji vám. >> Děkuji předsedovi ustředního výboru Českého svazu zastů panu inžrui Jaroslavu Vodičkovi za jeho vystoupení. A než předám pokyn k zahrání České státní hymny, tak mi dovolte, abych vás informoval, že pod vlastně pohymně jste zváni do návštěvy jízdárny, která se nachází tím směrem, jak nyní ukazují rukou. A pokud je vám zima, tak můžete využít podání čaje, kterej se podává v átriu ústředního archivu. Takže nyní prosím, děkuju vám všem za za účast a nyní prosím o zahrání České státní hymny. Práž zbraň. Áná stráže k noze zbraň. >> Ještě jednou vám všem děkuji za účast na dnešním pětím aktu a chci doplnit, že výzdárně v zadních částech tohoto areálu na vás čeká ředitel Vojenského historického ústavu, brigádní generál Aleš Kniženk.






