MAINSTREAMOVÝ DETOX

20:36

STŘEDA 18.LISTOPADU18.LISTOPAD 2026

Tomáš Ortel a Jorek: Od totality k totalitě - Modrý pavilon Praha 17.11.2026

Raptor-TV

Tomáš Ortel a Jorek: Od totality k totalitě - Modrý pavilon Praha 17.11.2026

Přepis videa

Zobrazit / skrýt přepis

Stejně >> Dobrý večer. Jorek říkal, že prej mám začít. Nevím, proč zrovna zase já. >> Já už to řekl dost dneska. Ale životin nedáš. Eh, my jsme se už tady sešli loňský rok. Mám pocit, že jsme začali takovej hezkej hezký setkání tady e vlastně ve třech ve třech setkání ve třech a já nejsem zvyklej, abych měl koncerty s moderátorkou, což si tedy hrozně moc užívám, že někdo může mluvit i jinej než já, tak jsem myslel právě, že moderátorka bude začínat. Ale ne, necháme to tady na mě. Já teda akorát řekl, >> akorát ještě musím přivítat naši úžasnou eh kolegyni Lenku Chatimovou. Kdybychom se náhodou moc rozjeli, tak ona nás zabrzdí. Moderátorka, >> moderátorka, moderátorka zatím mlčí poslušně a nechává právě slovou první nebo spíš první píseň právě Tomášovi a Tomáš se ptá, proč zrovna on? A já si myslím, že je to proto, že je nejmladší z nás a mládí vpřed. Ježíši Kriste, já jsem si neuvědomil. Takže děkuji za tento krásný kompliment. Většinou jsem všude nejstarší, takže jsem rád, že jsem na pódiu tedy nebo na pomyslném pódiu dneska za Benjamínka. Já moc písniček eh písničkářského charakteru nemám. Já jsem je dával dohromady, většinou s celou kapelou. Proto eh moje písně budou znít eh v tomto duchu trošku jinač, než jste možná zvyklí z CDčka nebo z nějakého jiného média. Takže se omlouvám, že to nebude tak hezký, jako to má Jorek. Občas máš ten pocit, že zprávy kolem se točí jak reklamní zbod. Ten pocit, že ses ocit ve třetím kole v profingu a v očích máš pod. Chceš se znova zvednout a zaujmout postoji další rána? Našla jí a ty k zemi padáš a ten volskej postroj sundaváš z posledních sil. Nedělejte se mě volá. Zprávy zhora a zprávy z dolažít nesmí jenom nemyslící stáno ovcí. To je sen diktátorů vina kličtí. Jdemloci uzurpátorů lid nazývat chátrou obřít pravdu svatou to je vášní boj naoko se jen hádat pak si ruce podávat a hledat penězo zdroj chce se denně zvracet no z vaší práce samý zloděj len Noch a lum dávají se do křížku ti co rudou mají knížku z vaší tlamy je cítit pak šum nedělejte se mě volat mně se dejchá bez básny zprávy zhora a zprávy z dola nežít nesnít jenom hnít nemyslící stádo ovcí to je sen diktátorů vinaští Embloci mandupá zakážou ti názor, krásla daje ti za vzor. Všechny zavřou, co naznačí vzdor. Tohle jednou už tu bylo. Všichni víme, kam to spělo. Začnu hledat svazáckej kroj. A tak křičím do tmy. Prosím, pane rotný, pouta škrtí a pulzuje teb. S nálepkou Eurobrance otevřou se prej šance na lepší a slunečný svět. No nedělejte se mě volá. Mně se dejchá bez vás vít. Zprávy zhora a zprávy z dolažít nesmní jenom hnemyslící stádo ovcí. Tak to je sen diktátorů. Vynadličtí demoploci. Bando uzorpátorů. Děkuju. Moderátorka tady může spíš promluvit. Tak moderátorka vás tady vítá opět po roce a je ráda, že se nám z toho stala už taková malá tradice, že se tady v tomto složení takhle opět setkáváme. Nevím, jestli nevadí vám ten mikrofon. Je to dobrý. >> Jo, jo, jo. Já ho tady slyším tak nějak jako divně, ale e no 17. listopad opět a 37 let od té takzvané sametové revoluce. Je to tak. >> Je to tak. No a já se chci tady přítomných pánů zeptat, e takhle před tou slavnou demonstrací, co byla teď předevčírem, jsem eh viděla na stránkách milionu chvilek takovou jako anotaci, proč vlastně pořádají tu demonstraci a eh upozorňovali na to, že současná vláda Prý nás odkloňuje od polistopadového směřování. Eh, jo, tak přesně takhle jsem zareagovala. Já jsem si to musela přetíst několikrát, jestli jsem se nespletla, jestli to opravdu myslí vážně, jestli fakt myslej ten listopad před 37 lety. To jako to jako vážně ještě stále žijou v tý době, vždyť je to pomalu 40 let, tak eh oni se opravdu nikam neposunuli. Takže já mám tady pro pány otázku, co si myslí oni, kam jsme se za těch 37 let posunuli >> aha kam tedy podle nich nyní směřujeme. >> Taky tam. >> Pardon. Taková Tom, já jsem todle asi měla někam strčit, viď? To je jedno. >> Může to teďka udělat. >> To je jedno. Teď už to nedělej. Já blbej pocit. Si to tam příští rok. >> Můžu to ne? >> Ne, nestrkej toto. >> Ještě nevím, kam tyu ti poradí. >> Tohle můžu? Jo, děkuju. >> No, už to udělal, takže se neptej, ale mám pocit, že jsi měl odpovědět na otázku jako starší. Ale a ono to nehraje. >> Odpovědět snad nebudeš hrát, ne? >> Já za já odpovědíš. >> Jo, takhle budeš. >> Já jsem ti chtěla říct, že bys to mohl stečet do Brusele. Že to je blbé. >> Já odpovím písniíčko teda, jestli můžu můžu. >> Ano. Hello. Dělej si, co chceš. >> Berou nám víc, než dávaj. Hvězdami nad hlavou usínají, vstávaj. Tak jako kdysi. Tak jako kdysi. Neznají kompromisy, zvysoka se na nás dívají. Dle zlatých not hrajou a zpívaj. Tak jako kdysi, tak jako kdysi z kanálu vylezly krysy. Pochopitelně, že takhle jsme to nechtěli. Jak ptáci bylo křídlí, do skla jsme vletěli. A teď tu v prachu země v krvi ležíme. O milosrdenství prosíme. Zatím co mluví, pravda zrací 37 let a všechno se zasrací na věčné časy, na věčné časy otrávené zaseli klasy a hvězdy září nejen v noci do velkých měst stěhují se mluci na věčné časy, na věčné časy. Vítej, evropská armádo spásy, bracíčku. Takhle jsme to nechtěli. Jak ptáci bylo křídlí. Do skla jsme vletěli a teď tu v prachu země v krvi ležíme. O milosrdenství prosím. Takže děkuji. Tam bylo řečeno vše. Kde se teď nacházíme a kam tedy směřujeme, se ptám. Nacházíme se v Praze. Jsem strašně moc rád přijel do Prahy, protože do Prahy jezdím velmi rád. Je to tady plné zvláštních lidí, co my v Plzni máme tady taky, ale ne tolik. Takže nacházíme se v Praze a kam jdeme, těžko říct. Já mám takovou mám takovou taky odpověď skladbou jako René, já a Rudolf. E, takže mi dovolte jenom tak trošičku hodiny chci posunout, ukončit váš čas na trojzubec navodnout a ať vás vezme v očích máte žiletky na jazyku jet mezi sebou zápletky a kolem huby v očích máte žiletky na jazyku jet mezi sebou zákletky a kolem hubimet V srdcích místo odvahy, jen zbavělost a strach. Lenost místo námahy a v mozku střelnej prach. Zlatem se tu otvírají i brány z ocele. Chudí tady umírají. Poslyšte přátelé zlatem. Se tu otvírajy i brány s ocele. Chudí tady umírají. Poslyšte přátelé. Přestane se nadávat a přestane se smát. Lid se začne navát, že sám obládne stát. Kdo z vás se pak nabídne uchopit českou zem? Kdo po zisku netíne a má hlavu s rozumenou? Kdo z vás se pak nabíde uchopit českou zem? Kdo po zisku tíhne a má hlavu s rozumem? Děkuju. >> Víc to máme připravovaný. To je jasný, že jo. Vše do podrobna připravené. >> Tak co, něco neřekneš? >> Já ti klidně něco řeknu. No, e zopakuju ti otázku. Tak myslíš, že je to naše směřování, co co ty milionk e o to mají fakt závažnou jako starost? Tak eh no pol listopadové směřování, tak >> my jsme tu ženskou asi na to podundat neměli stále, jo? Dokud >> ne, je to správná reportérka, správná moderátorka, dokud nedostane odpověď, tak >> to si na tebe cením. Jirko, nechtěl bych na tebe prozradila. Eh, >> prozrád >> nemůžu. >> Já bych to chtěl slyšet, že bysme taky chtěli slyšet určitě. Jo, >> nějakou pikantnost o Jovi bylo, nebylo to právě vůbec pikantní, ale nevadí. >> Já říkám Jirko, aby nezlobil, aby pracoval aspoň ty, ne? >> Aby to zachránil. Ženy jsou úžasné, když nepočítám Šebelovou. Ale já nevím, ženy jsou nádherné. No a tam to je asi nějakej nějaká výjimka vlastně. Je víc, jo? Eh, ne, Leňo, opravdu. Eh, já totiž, kam to směřuje? Já se obávám, že no, že do špatných směrů. A já jsem napsal písničku, která se jmenuje Pětihlavá saň. A myslel jsem si, že ta písnička po volbách už bude mít jako spíš historickou nějakou jako vzpomínku. A teďka, když ty volby dneska vlastně proběhly nedávno, tak opět ta pětikoalice se dostala jako do laufu. No tak já se obávám, že že nás čeká ta pětihlavá sň. No, ta napláda té pětihlavé sani v jedné zemi blíž než dál. Žil starý impotentní král, však místo, aby kraloval na vlastním písečku si hrál. Vedly se řeči v podhradí, kdo jednou krále nahradí. Lid nemohl se dohodnout, až uviděli přilétnout pětihlavou za ní. Krásné peří, téměř dokonalý led. Tu eleganci nešlo přehlížet. Drápy čisté barvy karmínu, samotné slunce vešlo do stínu. Všude zněl její libozvučný hlas. Chvíli alt, tenor, soprán i bas. Nebylo nikoho, kdo by pochyboval a tak si každý za panovníka přál. Hlavně v Praze pětihlavou snad. Válka je mír, pravda je lež. Špinavé ruce snadno omyješ. Svoboda je otroctví, ohnutá záda vítězství. Zlato je mlčení. Udavače pán dobře ocení. Učit se je zbytečné. Přemýšlet nebezpečné. My vám nabízíme chléb a hry. A pražák vedle pražáka já. Máš na výže, pane Matějko? A paní Matějková. Těm lidem zapomněli říct, že každý Isaň musí jíst, že náruč pavoučí sítě. už nikdy nepustí tě, že voda do hornče, že vyhraje, kdo uteče. A tak v tom kraji bez lidí tisíce mláďat porodí pětihlavá saní. Tak Lňo, doufám, že teďka to řeknu blbě, ale doufám, že jsem tě uspokojil. Já jsem zrovna tak, protože teď jsem uspokojena a můžeme jít směle dál do dalších otázek. E, to byla ale děsivá odpověď. >> No, já se obávám, že ta pětihlavá saň, ona se vrací, že jo. Jo. A dokud všechny ty hlavy neusekáme a nezničíme, tak to tady prostě se bude množit. >> Přesně tak. Ono těch hlav je teda hodně. už tady nemáme takový jenom, že prostě jakože prostě ten socialismus se teda svrhl před těma 37 lety a UP kapitalismus to už dneska jako kdyby nebylo téma, ale máme tady jiná témata jako troufám si říct, že je to spíš jako konzervatismus vůči takovým těm takzvaně progresivistickým různým ideologiím, které ovšem všechny jsou jenom vždycky jednou z těch hlavě, jo. A ta saň používá ty své hlavy k indoktrinaci a k tomu, že v podstatě díky těmto tématům může e dosáhnout svých cílů, které jsou úplně třeba jiné, než eh nám jsou předkládány Českou televizí. No e tak hele Tomáš nějak strašně dlouho mlčí. >> Dělá, že tady není, ale mohl by nám něco říct nebo zazpívat. >> Já právě jsem rád, že tady máme tu moderátorku, že nemusím mluvit. Tak já bych tedy zazpíval eh tuhle skladbu, kterou nyní chci zahrát. Tak to jsem tady asi loni nehrál, mám pocit, protože jsem ji ještě nevydával. Eh, neviděl jsem ji na tom novém albumu, takže nové album v tady je a tato věc se myslím hodí velmi dobře právě k tomu, co se tady momentálně děje, že se potlačuje pravda a přetáčí se z lež. Ta linie mezi tou pravdou a lži je tak tenká, že je těžký ji najít tu pravdu. A tak jsem si opravdě složil skladbu, která se tak přemomenuje. To není pravda. Ale potřebuju k tomu takovej podklad, neboť tam je piáno a já moc na piáno hrát neumím. A takže jsem si to dovolil tady mít s podkladem. Tak se omlouvám, že nebudu teďko písničkářsky hrát. Jorku, >> ne? To jsou v pohodě. A to, že neumí na klavír teda kecá, protože mě do tý právě pětihlavý sani krásně vyklepal ty tóny. Jak se to říká? >> Ano. Vyklepávat to mi ne, ale to je jediný normálně. >> Dobře, tak hraju, hraju jednou rukou jenom na piján. >> Já jsem řekl, Tome, prosím tě, nechtělo by to tam něco? A on to tam hnedka takhle těma vrstama udělal a byl to hotový. Takže neříkej, že neumíš napiáno. >> Dobře, tak jednou ruku umím. Tak jsem to kvůli tomu nebyla piános. Víš co? aby tady s jednou rukou dělal vlakce za sebe. Tak >> tak jednou rukou umí. >> Jednorokej jednorokej pianista. Takže paní pravda e příjemný poslech. Kam se ztratila, kam se schovala? Kde jen může být? Žebry plakala, když cestou trnitou utíkala. Kam se poděla? Lháři nenáviděná zas není zraněná. Jen blází, že je ztracená. Tolik prosila, ať ti nezradí, ať ti ochrání. marně doufala, že ona má v lidech zastání a tak se prodala. Aní pravda už není jediná naklouovaná, držíc banku mezi no. Já poprvý zažil jsem, jak slzy mý strašně bolí. Nevěřím, že jen já hledat pravdu mám. Prosím vás, vraťte jí. Vždyť se vás tak bojím. Oběď mou nejvyšší za její nám pravda. Tak prás vraťte jíž se vás tak bojí. Opět mou nejvyšší za její návrat dá. Děkuju. No, no, ty mi čteš myšlenky. E, já mě ta pravda zaujala, protože tady teď se svádí boj o pravdu, protože o děti lidé, co demonstrovali třeba předevčírem na té letné, tak oni si oni si myslí, oni opravdu věří tomu, že mají tu svojí pravdu a že ta je jediná. Hm. >> No c co co ty na to, Jorku? Eh, pravdu můžeme nalézt samozřejmě jenom tehdy, když máme dost informací. Pokud ty informace nemáme, tak těžko hledat pravdu a s tím asi Tomáš bude souhlasit. >> Ano. >> Eh, já nechci se opakovat, ale víme, kdo za pravdu položil život. Jan Hus. A tenkrát na univerzitě, když byl rektorem Karlovy univerzity, tak na té vysoké škole v rámci diskutace se mohla témata jakákoliv otevírat a nebyl problém na této škole debatovat a komunikovat mezi sebou a mít třeba odlišné názory. A dneska když se podívám do těch škol a na ty univerzity, tak bohužel diskutace tam neexistuje a to je ten problém, myslím si. >> Na školách už není hus, ale řip. >> Já mám několik písniček o pravdě. >> Prosím, >> že udělali z filozofický fakulty Woml. >> No >> přesně tak. Asp. No, >> aspent. >> Je to tak. >> Tak. >> Tak. Písnička opravdě. >> Já mám opravdě několik písní, ale tadle je taky opravdě. Řekni mi, prosím, řekni mi, jak mám chápat tenhle svět? Jak mám mu rozumět tolik slov a za nima nic? Pojď ke mně. Ještě blíž, ať slyším tvůj dech. Jak mám ti rozumět tolik vět za nima nic? Až svýce dohoří, až obzor rudě zahoří, půjdem spát. Až první tramvaj ticho přehluší, až klid nalezneme na duši, budu lhát, že mám tě rád. Vypadlo mi to. Za to se omlouvám. Já si pak vzpomenu, pak ho dohraju. A je to i z toho důvodu, že já moc často nekoncertuju, takže ty texty nemám tak pevně vádě. Tak to je pravda. Jo. Všimli jste si, že je pravdou, že všichni velikáni, o kterých se učíme jakože e v těch dějinách nějakým způsobem přispěli k zásadním obratům, tak všichni tito velikáni ve své době eh byli pronásledováni, protože bojovali proti té jedné pravdě, která tehdy byla propagována. To je zajímavý. že to nikoho třeba z toho druhého břehu nenapadne, že třeba takový Jan Hus by asi taky dneska neměl populární názory. >> To už od stanověků >> to ano, je to je to norma. >> Mám to na listot. >> Je to tak. Je to tak. Tak nějakou písničku o Janu Husovi nemáme. >> Já určitě ne. Já se omlouvám, nemám o Husově písň, ale určitě René nějakou najde v vevníku. >> A Husákovi taky ne. >> Husákovi. Husákovi. Jo. A nebo o tom Husákovi na hradě. >> Dneska pokládal ten věnec. Tak já si dovolím tedy e Housákovi zazpívat. Taky to mám tedy s podkladem, protože na harmoniku taky neumím. A takže jsem tam dělal harmoniku, ale eh je to tam i hraju trošku, protože o mě se často hovoří v takovejch těch hezkých negativních fórech o tom, že neumím hrát na nic. A tak jsem si, protože říkali, že mám písničky o třech akordech, tak jsem složil i o dvou. Chtěl jsem dokonce i na CD dát písničku o jednom akordu, ale kluci mi to rozmlouvali, že bej to je nějaký blbý. Ještě na jednu strunu. >> To mně se líbilo. Myslím si, že mohla bejt dobrým hitem, ale bohužel chlapci mě přehlasovali demokraticky. Takže písničku zase eh to je o takových těch zvláštních časech. Takže příjemný poslech přeju zase. A je tady zase máme cenzorový prase. Kdo nemá správnej názor, bude opět končit pase. Díra je nestaní kase. Přesto věrně daný trase budou svorně pochodovat. Mladí lutky v plný kráse. Občany mají na vodase u stava u zadku stá. A tak než si pro mě přijdou, zpívám si tu na terase. Hej. >> Hej. lalaláaláalá. Hej, ta je tady zase mlčení skříbění zubů a kdo mihne se, ten dostane přes hudbu. Takže vítej v mnohým světě s uniformou v lídný tváře. Demokraticky tě sejmou, směle uznačí zaháře. Ještě bude jim i tleskat porobený lidto český ze strachu. Co bude dneska možno koupit sakro šmrský? Hejalá. Hej. Lalalalá lalalaláal. Hej. Dostali nás tam, kam chtěli držet krok a svoje huby. Tak se díte na při poslechu týhle hudby. Čemu zpívatný fráze, když tak nířský pudy stačí na jístenku v horský dráze, kde nás dobrý bydlo tvačí. Zbytečně se zrocujeme. Dobře, bohužel už bylo. Navzájem si děkujeme, že je v Česku prázdný silo. Hej, hej. Hej. Děkuju. >> Husák byl dobrej. Potřebujete nějakou paralelu mezi tou předlistopadovou dobou, těsně před listopadem 89 a třeba teď těmi posledními měsíci, co se děje třeba i ve světě u nás? >> No, eh, samozřejmě dějou se to věci dějou a zatím to ještě není tak hrozný, si myslím, ale stejně e vidíte, že Tomáše zakazujou. Těžko ho v České televizi uvidíte nebo uslyšíte na českým rozhlase. E, oni totiž jako tu cenzuru dělají velice chytře, sofistikovaně, takže oni vás vymlčí, pak vám ty algoritmy, ty vaše stránky nebo YouTubo nebo cokoliv to je, tak oni vám to tak nějak krásně eh zneviditelní. Ale Tomáš teďka, když j na ty dva akordy, já mám taky jednu písničku na dva akordy, tak se taky musím pochluvit. J se opičil. Já jsem ozal. No tak Tomáš je můj vzor. Tak to víte, že se vždycky akkor to taky musím. Já jsem dneska viděl Jiřinu z toho top 09, tak jsem si vzpomněl na jednu písničku. To je píseň z pražské kavárny. A to je právě na na dvě na dva akordy. A dokud tuhle písničku budu moci zpívat, tak si myslím, že ještě tady jako nějaká ta svoboda je. Potkal jsem ho v kavárně, jsem se mu asi líbil. Bylo to hodně na hraně. Lida, co mě slíbil, řek, že chce mít vlastní děťátko. Dneska se to může. Už vychoval i koťátko. Hlát tmavý muže. Liker pije ze skleničky. Problém mu dělá jen chůze. Na nohu měl černý lodičky. Bylo před vojem difuze. Pak mě koupil panáka, dotknul se mých přísel, když mě chtěl šáhnout na ptáka. Raděj jsem zmizel. Ještě než jsem včel, sladce na mě zasyčel. Byla by to láska veliká. Mám pořád mýho kolíka. Pak jsem se u dveří otočil orosen homočlověkem otřesen. Říkám:„Pane, já jsem heterák, mám pivo rád a tatarák. Slyším. To je strašný. >> Hele, ale jak se to teď tak e eh trošku hýbe ve světě, že jsou různé demonstrace někde třeba za něco rozumnýho, ale někde třeba za to, aby všichni museli platit televizní poplatky a >> aby muži mohli menstruovat. Taky důležitý, samozřejmě. Tak e no a tak jako nepřijde vám, že je trochu ta doba podobná tomu roku 89 těsně před tím listopadem a nebo je to jenom nějaký divný, trapný divadlo, který asi neskončí nějakým převratem, kterej by nástroku, který by na, který by ukázal nové směřování? >> To je otázka na mě. Směřuji na >> směřuj. >> Tomáš poslouchá jenom manželku. >> No tak aspoň někoho, víš, co to řík nějakou sebrafek. Eh, já vůbec netuším, jestli e vůbec nějak se to tady někam směřuje tedy do pozitivna. Určitě ne. A co se týká tedy různých takových těch rádoby převratů, já myslím, že převrat, pokud by tady nějakej byl, tak určitě nebude z vnitřku, respektive z nás tady z našeho lidu, ale bude to řízení odnikat úplně jinak. Koneckonců takhle to vidíme i všude možně ve světě. A já si tedy dovolím eh zahrát tuhle skladbu, která zase opět nebude písničkářsky, protože tedy s podkladem snad to Renému nebude vadit, že ho takhle budu lehce přeto přebíjet jinými nástroji. Ale tato skladba si myslím, že musí tady zaznít už jenom kvůli tomu, jak si krásně zazpíval teďko ohledně toho za menstruaci mužů. Eh, tak já jsem si právě v této skladbě, kterou nyní eh se vám tady pokusím zazpívat, jsem si tak udělal takovej soupis všeho, co mě za posledních pár let hrozně naštvalpalo a tak jsem si dal skladbu, která se jmenuje Sláva Česku. Takže příjemný poslech. Já jsem narodil proto, abych platil daně, jen do práce chodil a bachípl někde v jámě. Život není jen stát. Ohjmu pásu marně Boha se ptát na svou spásu za svou spásu. V celku jednom je, na který ty straně stojíš nová historie. Píše chyby, který vidíš. moje energie zažil, doslova se ztrácí. Koukám, kolik tu je těch, co z Česka zvrací v nosí ptají se, kam země samlečena byla. Proč seš to moře? Trikolora obarvila. Jazyk český se stal opovrhovanou mluvou. Dobrovským v hrobech svých rotujou. Já mám odvahu stát, křičet, že jsem prostě jinej. Moukou nesypanej. Heterosexuál bílej plný huby mají rovnoprávnosti a duhy. Proč se nezeptají? Jak to vidí i ty druhý? Zase hlavu si skloň a obrať se i zády. Všechno vyřeší dron. Banderovo salvy držet hubu a krok je ta nejlepší cesta. Já nejsem prorok, ale tohle všechny zestá. Dovolte se mi ptát, proč se do hlav dětem valí, že se nemusí bát. Změnit si svoje pohlaví. Lidstvo otupilo a rozum ztratil svoji váhu, že se zapomnělo a tleská se to vrahům, vrahům, vrahům vrahům vrahům vrahům. Děkuju. nás neslyšej. >> Určitě jo. >> Nedáme přestávku. >> Šepj to radši přes ten mikrofon. >> Nedáme přestávku. Koukám, že je někdo úcit na záchod. >> Určitě trošku >> eh prosím vás pěkně, kdyby náhodou chtěl někdo přestávku, tak si řekněte, já bych dal jako hlasovat. Já bych dal přestávku. Dobrý. Takže jste pře hlasování. Tome, ale s tím hlasováním opatrně. >> Já jsem hlasoval levou. Je to dobrý. Hele, tak >> no. Pro jistotu, aby mě náhodou. Mám takhle prsty. Jo. >> Přátelé, my si dáme malou krátkou eh 15. Dáme je 15. Karle, >> dáme je 20. Asi se bu koulat, >> Karle. 20. >> Dobře. Dáme 20 minutovou přestávku, přátelé. Eh, a že nějakou písničku na přestávku. >> Písničku na přestávku? Ty máš jako přiloženě přestávkovou písničku. Ty máš něco? >> Já přestávkovou písničku nemám. Ty jo, >> já taky ne. Tak nic. >> Takže jo, uvidíme se za 20 minut. Děkujeme. >> Já teda možná bych asi mohl já, než to teda usadí. Eh, jak jsem zapomněl tu ten text tý písničky, tak si Tomáš nabídl, že vzhledem k mýmu věku prej, že mě pořídí tablet. Pokud teda ještě jednu písničku zapomenu, tak budu mít Ježíška. Já bych to chtěl eh upřesnit. Pokud mě Jorek vyplatí za tento koncert, tak mu z toho koupím ten to čtecí zařízení, jako víš. Jenže Tomáš právě já já jsem jako to myslel, ale eh já jsem tu písničku jako zapomněl naschvál. >> Tak to byl marketing. Marketing, protože ta písnička je na tomhle CDč a kdo je tak strašně zvědavej a chce zjistit, jak to dopadne, tak si to musí koupit. Jo, tak to je teleshoping. >> Vilku, já se o tebe v té dnešní době nebojím teda. Opravdu. Ty ses aklimatizoval za těch 37 let docela dobře. >> Já jsem hroznej byznysmen. Já jsem u Janny nechal přidnout koncertu CDčka a Jena přiběhla: "Hele, máš tam CDčka? Co když někdo ukradne?" Já říkám: „To jo, kdo vykrad moje cedečka." Je pravda, že to můžu potvrdit, že opravdu René je velkej byznysmen. René mě zateploval dům. No, já to řeknu. René, René mě izoloval takovej sklep tam u jednu celou zeď a byla to raketa. Nebudu říkat, že ne. Byznysman, Rene. No jo, ale on nezná tu Plzeň až tak úplně, ne? a přehlídl kruháč. Takže vlastně co jsem mu dal, tak to on dal do opravy toho auta, protože >> rozmlátil celý auto v kruháč. On jel rovně protože se klchal. Takže opravdu je René je dobrej byznys. Ne >> Tome. To nebyla oprava, to byla to byla totálka. >> Já vím. Kdybyste náhodou něco chtěli od Reného někam odvést nebo tak něco, doporučuju se s ním svést ohledně kruháčům. Je je velmi zdatnej řidič. To kruháče už znám teďka ne Plzni >> pravu nebo Plzní. >> On to zarovně prej ho přehlí. Ani tam byly takovýhle velikánský bariéry a on to přehlídne, ale tak to se stává, když se kochal krajinou. My to máme zrovna takový hezký zátiší, >> ne? Plzeň je hezká. V noci. Noci. >> No nic. Ten po popojedem. Tak Rene něco zahraje hezkýho. >> Tak mám já teda. Dobře, >> určitě. Já jsem končil. >> No to je pravda. Tak >> no jo. Ale teďka co mám zahrát? Ono vždycky je problém začínat >> písničku. >> Já bych taky zkusil písničku. E takže mám zase pokračovat v těch protestech nebo ještě i nějakou jinou. Já totiž eh, jak říkám, nejsem tak znalý e toho, jak Tomáš. On tu choreografii a ty věci má naprosto dokonale. Já spíš na Hodile, takže já, jak to cejtím, tak to zahraju. A teďka cítím, že se ještě vlastně vrátím ke Karlo Kryovi a tak mám jednu písničku o něm. Já si občas řeknu takhle, jo, co by tomu říkal, kdyby byl tady s náma a kdyby to všechno viděl. Už je to pár let, co opustil tenhle svět. Vy sedlím na let. Tys věděl, že bude řtáclav ptelil se blahem. Když tvé srdce puklo žale, tvé písni nám chybějí, ztrácíme naději, protože zas se schovávají kříže, zas hoří kostely a rozbíjej se svatí. Za s krajem jede divný kníže. Zas zlé časy se k nám vrátí. Už je to pár let. Schovani za několik vět. Říkali všem, že se splet. Jen přebarvili rudý květ. Pak naši zemi rozervali, fabriky vydravcovali. Tvé písni nám chybějí, ztrácíme naději. Protože zase lžou a kradou. Zas vtipům bojíme se smát. Zas blbnou generaci mladou. Zas vládne na hradě veličenstvo kap. Už je to pár let, co jsi zpíval naposled divně otočil se svět, svoboda byla na dohled. Pravda je zas trestným činem. Vlastní názor zločinem. Tvé písně nám chybějí, ztrácíme naději. Protože zas máme hubu rozmlácenou. Za kus žrádla zůstali jsme němý. Nejsme na kolenu. My se postušně učíme rejt držkou zemi. Já se zeptám Tomášei, nemáš taky nějakou písničku? >> Nešit. Ok mluvil. Eh, já jak už tady bylo řečeno, já to mám trošku složitý, protože nemám povolení, ale přesto mám skladbu, která se přímo týká eh toho období období Krla Kryla, neboť si velmi dobře vzpomínám po té listopadové revoluci, eh kdy nám vlastně paní učitelka, tenkrát ještě soudružka, pak už to byla paní, takže paní učitelka nám pouštěla desky, který mnozí neznali. Já jsem je znal předtím, neboť jste na to poslouchali doma tajně. No tajnout. A bylo takový zvláštní zvláštní pocit, že eh ti lidé to vlastně nebo spolužáci eh 80 % spolužáků to prostě neznalo, nevědělo vůbec. Tak i vlastně o tom je tahle skladba. Jmenuje se to ide. Je to už pár let, co jako malej poslouchal jsem krva. Je to už pár let. Moje máma tenkrát okna zatemnila. Je to už pár let a já divil, jsem se stejně jako dneska. Je to už pár let, co byla zakázaná první jeho deska. A tak jak šel čas, přišla znova doba zákazů a sankcí. A tak jak šel čas, místo patriotů jsme jen štvci. A tak jak šel čas do noceně žít v úzkosti a strachu. Tak jak šel čas zaupatná střetne do hliny a prachu. Oh. Pro svobodnou územ po staletí naši břevci umírají do svobodnou zem. Do válek se lidi posílali pro svobodnou zem, pro svý názory, pro svobodu svou, pro svobodnou zem. Já budu opakovat pořád zas a asnova. Nechte mě zpívat, nechte naše tóny hrát. Stejně se stane to, co má se tady stát. Zakázat účet a ide nám pravdu. To vy jste pánové. N museli znat. Pnička byla taková krásná a romantická, že mě úplně přesunula do radostné budoucnosti. Už pojďme od tedy minulosti, od toho listopadu a 89 rok. Pojďme tedy do roku třeba 26, 27. H. Co máte nového přiš per repertuálně? Já mám novej album René taky, dá se říct, že >> no už dva roky ho dělám. No, já musím říct, že třeba na příští rok plánuju, protože není to ani tak moc znát, ale už kapela Orotel má 25 let od založení, takže příští rok slavíme čtvrt století, takže budeme dělat takové velké dvojalbum vlastně e výběru toho v uvozovkách nejlepšího, e což si tedy budou moct fanoušci a příznivci vybrat samě, neboť budeme dělat anketu takovou, když že si budou sami vybírat, které skleby by tam chtěli e slyšet a mít. Takže bude to takové velikánské album, kde bude asi protože dokonce 30 skladů, takže 30 písniček na dvou albu. Dokonce budeme i to prodávat na flashce, protože už si lidé stěžují, že to nemají kde pouštět, neboť už se od toho pomalinku, ale jistě opouští od těch CDček. Renéti si stěžujou, že to nemají kam zastrčit. >> Já ještě přehrávač vlastně. Takže vlastně tohle je tohle je taková novinka tedy jako myslím tím od nás z mé strany z kapely Orteel, ale jinak jinak asi asi víte nebo mnozí, kdo sledujou naše stránky, tak se budeme loučit letos s Bubeníkem, kterej vlastně s náma hrál. už od začátku jsme ho přijímali, takže to je vlastně předposlední předposlední eh zl zakladající člen, kterej zůstal v kapele. Eh pak už vlastně jenom já, takže všichni ostatní e hudebníci tam jsou už tedy mladší, nemyslím t věkově, ale eh působením. Eh takže ten nám odchází bohužel ze zdravotních důvodů, takže budeme se loučit. E v ve Klatvech. V Klatch máme poslední koncert s Bubleníkem. No a samozřejmě, pokud byste náhodou měli chuť a čas 19. prosince, tak budeme nebo já budu mít tedy vánoční takovej takovej medail uvozovkách eh tady v Plz v Praze v té, jak se mu říká, jioměstský pivornihoměstský pivoru. Takže tam 12 1912 e bude takovej takovej hckej taková myš, dá se říct. Uděláme z toho takovou mři. Budeme tam pádit pálit kadidlo a tak. Takže moc se budu těšit, eh, kdybyste

Zobrazena první část přepisu (27 999 z 55 313 znaků).