Nezávislost státu Petr Pavel podkopává a ničí republiku❗️PROSLOV 🇨🇿 Český svaz letectví

Žatec.

Nyní poprosím o projev pana Václava Vaška, zástupce spolku Letce Žatec.

Vážené dámy a pánové, dobrý den.

U letectva jsme od nepaměti zvyklí si připravit vždycky dvě varianty. Tu hlavní a tu záložní. Když odstartujete, buď přistanete na cílovém letišti, nebo musíte na diverzi takzvaně.

Já jsem si dneska připravil dvě varianty – kdyby nám do toho, tak jak bylo v předpokladu, promluvilo počasí, hlavní a záložní zkrácenou. Protože počasí je k nám přívětivé, tak se omlouvám, že vám pronesu projev v plné nezkrácené výši a délce. Tudíž vás, a za to se omlouvám, okradu o bezmála 25 minut zhruba.

Opětovně se po roce – od roku 2012 – už po 15 let díky vedení města Žatec a spolku letci Žatec scházíme na tomto památném místě, abychom v první řadě vzdali úctu letcům severočeského regionu, kteří bojovali a mnozí z nich položili svoje mladé životy za znovu nabyté svobody od německého nacistického jha.

Přicházíme sem právě v této době, abychom nahlas zdůraznili, že jako úcta ke 2500 letcům ve Velké Británii a 520 letcům v Sovětském svazu byl po druhé světové válce zaveden den československého letectva. A že jako takový je pro nás čím dál významnějším symbolem, že rozhodně se nejedná o prázdný pojem a že my jej budeme chtít, dokud nám to naše zdraví a naše životy dovolí.

Bohužel pro všechny vlády České republiky od roku 1993 bez výjimky – tento pojem byl a je sprostým slovem, protože okamžitě po rozdělení Československa byl oficiálně vymazán z paměti českého národa. Ani v poslanecké sněmovně. V současném složení nestála oficiální žádost vedení Českého svazu letectví z ledna tohoto roku za to, aby se aspoň zabývala navrácením data 17. září mezi významné dny. To bylo před loňskými volbami a krátce po nich slibů.

Scházíme se také proto, abychom dali najevo našim hlasitým odpůrcům, že jsme stále tady. Jsme tady, byť se to snad více nelíbilo a nelíbí nejen státní moci, ale třeba i některým našim bývalým kamarádům, kteří v našem postoji možná konečně našli důvod, aby s některými z nás zpřetrhali dlouholeté přátelské vazby. Ale my takový náhled na svět nemáme. My nechceme národ rozdělovat. To je doména vládnoucích garnitur a jejich nasluhovačů. To jejich představitelé.

Právě proto – to jejich představitelé potřebují odvést pozornost od toho, co se ve skutečnosti odehrává. Možná právě proto připomenu myšlenku George Orwella. Cituji: „Jestliže svoboda slova vůbec něco znamená, pak se jedná o právo říkat tomu druhému to, co nechce slyšet."

Samozřejmě jsme tu hlavně a především proto, abychom k nebeskému leteckému baru všem našim předchůdcům sdělili, co se tady na zemi za poslední rok stalo a čemu jsme nuceni čelit. Že zejména letos k tomu máme patrně ten nejzávažnější důvod za celou řadu let nazpět. O tom není pochyb.

Kamarádi v leteckém řemesle, vy víte lépe než já nebo moji současníci, že druhá světová válka nezačala až v září 1939 pádem Vermachtu do Polska. Žádný takový konflikt nikdy v dějinách nezačal jen tak z Boha darma. Vždy byl a je i dnes pečlivě připravován dlouho před reálným rozhoření válečného požáru. Druhá světová válka se stala svými důsledky zatím nejstrašnější apokalypsou v dosavadní historii lidstva.

Avšak současní světoví lídři, ale i ti čeští, kteří si na nějaké lídry hrají, dělají všechno proto, aby hrůza poslední války byla překonána. Vy společně s našimi otci a matkami jste na vlastní kůži zažívali skutečnost, že ta část scénáře druhé světové války, která se bytostně týkala našeho národa, se začala psát.

Zanedlouho po vzniku samostatného Československa v roce 1918 – národnostní složení nového státu bylo vším možným, ale rozhodně ne vyváženým multinárodním subjektem. Této skutečnosti zneužila německá nacistická propaganda k zahájení stupňujících se provokací významných menšin směrem k majoritním národům Čechů a Slováků. Čeho byli schopni, zejména od druhé poloviny 30. let takzvaní sudetští Němci – v té době vlastně němečtí Češi.

Vím osobně z první ruky od mých rodičů a prarodičů, čeho se právě toto etnikum dopouštělo vůči českým obyvatelům v pohraničí, především v roce 1938 před mnichovanskou dohodou, jejíž důsledky byly posvěceny s radou rádoby spojenců Francie a Velké Británie. To je rovněž velmi přesně zdokumentováno.

Proč vy jste po 15. březnu 1939 odešli za hranice Protektorátu. To také velmi dobře víme. My, kteří se snažíme vnímat reálné souvislosti, si toho nikdy nepřestaneme vážit.

Když jste potom zanedlouho v 80. letech chodili na návštěvu na moje žatecké vojenské letiště, ale i mnohem později při jakémkoli našem setkání, ať na našem území nebo v zahraničí, vyprávěli jste mi podrobnosti od svého angažmá v leteckých bitvách na válčištích druhé světové války. Znám vaše uvažování, znám vaše životní hodnoty.

Právě proto si velice dobře umím představit vaši případnou reakci, kdybych vám tenkrát řekl, že se na území českého státu jednou uskuteční oficiální akce sudetoněmeckého Landsmanshaft, která bude posvěcena českou státní mocí. A přestože by to tehdy bylo opravdu jen velmi těžko uvěřitelné, stalo se smutnou skutečností, že ve dnech 22. až 25. května tohoto roku opravdu v Brně dochází k legálnímu sjezdu Sudeten Deutsche Landmanschaft Bundesverband.

Tuto nebezpečnou a zákeřnou provokaci pečlivě a skrytě připravila předchozí fialová vláda. Ironií osudu však je, že současná Babišova vláda nejenže proti tomu nedokázala razantně zakročit, ale ani se aspoň jednoznačně a zásadově nevymezila, byť k tomu měla jasný mandát poslanecké sněmovny Českého parlamentu.

A navíc na scénu se dostavil další hrdina – ten, který si dnes hraje na prezidenta České republiky. Šel dokonce tak daleko, že celé této zrůdné záležitosti poskytl svou oficiální záštitu.

Přátelé moji vzácní, tak toto je typ lidí, kteří mají nehoráznou drzost tímto způsobem pošlapat vaši památku. Tito lidé a jim podobní se nestydí chodit klást věnce při nejrůznějších výročích hlavně proto, aby mohli být u toho vyfoceni. Ale přitom svými konkrétními činy potvrzují, že na vašich obětech, na obětech všech statečných Čechů, Moravanů a Slováků, kteří položili životy za naši i za jejich svobodu, jim vůbec nezáleží.

Kamarádi moji, je mi opravdu smutno, když jsem nucen vám popisovat tak neuvěřitelné skutečnosti. Ale znám vás a vím, že byste nechtěli, abych vám kreslil realitu na růžovo jen proto, abych vám přinášel jen jakési naivně pozitivní informace, byť by reálný život byl o něčem naprosto jiném.

Od roku 1982 jsem vám mnohokrát, už za života mnohých z vás, slíbil, že vás každoročně v tento čas budu seznamovat s realitou, v níž se český národ nachází. Ale bez ohledu na to, zda se to líbí oficiálním místům, tak našim bývalým přátelům, bez ohledu na to, zda za to budu někým velen a někým jiným zneuctěn. Budu tak činit.

Ještě předtím, než se opět na chvilku obrátím k účastníkům tohoto pátého aktu, dovolím si přečíst vám veřejné vyznání jednoho konkrétního českého mladého odvážného člověka, který, jak poznáte, má hlavu na krku.

Proto v mladé generaci vidím naději.

V zájmu bezpečnosti tohoto statečného člověka ho nejmenuji, ale cituji jeho myšlenky.

Tohle je vzkaz od obyčejného člověka.

„Milý národe, mluvím teď k tobě a ptám se, co pro tebe znamená Česko?

Je to jen kus země na mapě nebo domov, který ti bije v srdci?

Protože jestli je to domov, pak bychom se měli zamyslet nad tím, co se s ním stalo a co s ním vůbec bude dál.

Tahle země bývala klenotem Evropy.

Naše továrny vyráběly motorky, auta, letadla.

Náš křišťál zdobil hotely a paláce.

Kluk z Moravy obul celou planetu.

Wichtl objevil kontaktní čočky, se kterými změnil dějiny lidstva.

Zátopěk běžel tak, že se stal symbolem nezlomné vůle.

Naši rodiče a prarodiče vybudovali tuhle zemi holýma rukama a vraceli život půdě zmrzačené válkou.

Nedělali to kvůli fotkám na Instagramu.

Dělali to pro nás, pro budoucnost svých dětí a vnoučat.

Měli jsme ovoce ze skladů, ze sadů, které sázeli naši dědové.

Měli jsme zeleninu z našich polí a od chovatelů, jejichž tváře jsme znali.

Naše domovy byly postaveny z cihel vypálených z naší hlíny.

Nikoho jsme nepotřebovali.

To svět potřeboval nás.

A jak jsme s tím my mladí naložili?

Označujeme starší generaci za boomry a mluvíme na ní jazykem, kterému nerozumí.

Zpochybňujeme jejich zkušenosti a lásku, mezi tím co rozprodáváme českou vodu, pivovary a továrny.

Z 60 miliardového dluhu jsme to dotáhli na 3,5 bilionu Kč.

To je 3 500 miliard Kč dluhu.

Peníze, které nikdy neuvidíme, ale splácet je budeme několik generací.

Přesto i dále tečou stovky miliard ven.

Samozvaní lídři tvrdí, že lidi, kteří postavili tuto zem, si žijí nad poměry a musí se uskrovnit, ať si vyberou mezi máslem a léky, zatímco oni si z našich daní zvedají svoje gáže o stovky tisíc.

Ti, kteří nikdy nepoznali hodnotu tvrdé práce.

A za co?

Za výsměch a plivnutí do poctivých českých tváří, za to, že nás neustále rozdělují, manipulují s námi a vytváří nenávist.

Bohatí proti chudým, bílý proti černým, očkovaní proti neočkovaným, lidé proti lidem.

Ale víš co?

Co mě nejvíc na tom bolí?

Že jen mlčíme, sedíme a přihlížíme.

Hrajeme jejich hru, která ničí celou tuhle zemi a celou naši společnost.

Necháváme se umlčet vlezlým TikTokem a Netflixem.

Díváme se jinam, zatímco nám oni berou naši budoucnost.

Tady je můj domov, kde jsem se narodil, kde jsem poprvé miloval.

Skutečný domov není o ničem jiném než o tom, jak moc ti na něm záleží.

Je na čase budovat mosty mezi lidmi, mezi generacemi.

Nečekejme na Spasitele v hezkém obleku.

Ti nás nezachrání.

To my jsme jediná pomoc, kterou máme."

Tak kamarádi moji, i takto smýšlí určitá část současné mladé generace.

Chválím je.

To je kvalita lidí, kteří jsou schopni spatřovat i ve vás svůj příklad.

Dámy a pánové, osmdesát let — to je krátká doba na zapomenutí německé nacistické genocidy a plánu na vyhubení Slovanů, tedy i Čechů a Slováků.

To, co jsem teď řekl mým kamarádům a svým leteckým vzorům, považuji za vůbec nejzávažnější záležitost ve srovnání s tím, co jsem zde na tomto místě řešil v posledních letech, s tím, co vyvolalo mnohdy negativní odezvu těch, kteří se cítili být terčem obsahu mých vystoupení.

Vedle tohoto pro Čechy existenčního tématu ztrácí svou bývalou váhu veškerá má kritika plánů naší vrchnosti na bezobsažné navyšování pofidérních procent HDP, nikoli s cílem navrácení aktuálně nulové obrany schopnosti českého státu, ale na účelové sanování nenasytného molchu zbrojařů a na podobné podvodné penězotoky.

Rozhodně nelze pustit ze zřetele ani tu skutečnost, že povolení vstupu České republiky do Severoatlantické aliance na konci devadesátých let právě Německo podmiňovalo vyřešením majetkových nároků sudeckých Němců vůči České republice.

Přitom válečné reparace Německa se ve zmíněném dokumentu byly odsunuty na vedlejší kolej.

Snahy o rozpad české státnosti a snahy o totální závislost českého národa na vnější vůli jsou mnohem závažnější a daleko nebezpečnější, než je možné si dnes představit.

Kdy jindy, když ne právě teď, upozornit na plíživé politické kroky německých, ale i zaprodaných českých aktérů, jimiž přímo posilují úmysl sudetoněmeckého lobingu vrátit pravidla hry českoněmeckých vztahů před rok 1945.

Především Petr Pavel českému národu vnucuje úvahy o tom, že za současné vlády hrozí Česku likvidace demokracie.

Ano, Babišův kabinet není onen vybroušený diamant, za jakého byl Pavel vydáván při prezidentské kampani.

Že právě tento muž hovoří o něčem takovém, čemu se říká demokracie, považuji za nestydatou troufalost.

Pojďme si spolu ukázat, jak si on a jeho takzvaní poradci obsah pojmu demokracie představují.

Nejdřív si ale připomeňme slova Karla Krilla.

K demokracii má nejdále ten, kdo ji má plnou hubu.

Český prezident by přivítal návrat monarchie, přičemž podle něho máme následníka trůnu, s nímž se nedávno setkal na Pražském hradě — měl na mysli Karla Habsbursko-lotrinského, vnuka posledního rakouského císaře Karla I.

Nemohu na tomto místě nepoložit otázku: kolik je dnes v Evropě bývalých monarchií, které tento režim zrušily a po více než 100 letech trvání republiky by si povolaly na svůj trůn nějakého panovníka z ciziny?

To snad nepatří do verbální výpravy prezidenta České republiky ani v žertu.

Nebo snad to má znamenat: „No tak když tedy nechcete habsburka, tak jsem tady já, král Petr Pavel I."

On tímto postojem staví význam ústavy České republiky na úroveň trhacího kalendáře.

Nepřisáhl na ni při svém nástupu do úřadu — přisáhl na ústavu republiky, nikoli monarchie.

Podívejme se na jeho fundované úvahy o likvidaci našeho platidla — české koruny.

Kdopak si to u něj objednal?

Kdo mu píše noty?

Proč najednou tak vehementně obhajuje téma, kterému nikdy nerozuměl?

Ale proč mu to zároveň nikdo nevěří?

Česká koruna není pouze téma pro ekonomii a bankéře.

Je to opravdový symbol zbytku nezávislosti českého národa ve společenském i ekonomickém marazmu Evropy.

Žádný stát v Evropě, který nemá svoji původní měnu, nesmí začlenit do své vlastní ústavy právo na hotovostní platbu.

Jinými slovy, pokud jste už přijali euro, milé členské státy eurozóny, tak laskavě mlčte a poslušně plňte všechno, co si moci páni z Frankfurtu vymyslí.

Vzdání se vlastní měny je fakticky vzdáním se vlastní suverenity, ale tito vodiči loutky Petra Pavla to moc dobře vědí.

Proto mu nařizují to, co má říkat.

Tak taková je jeho představa o demokracii.

Pan Pavel nás krmí svými rádoby světáckými nápady o jakémsi evropském superstátu.

V něm by český fenomén neměl absolutně žádná práva, protože Pavel zároveň prosazuje zrušení práva veta v Evropské unii.

Ta samá propaganda, která mu pomáhala dotlačit náhradu, jej dnes bezostyčně přirovnává prezidentu Masarykovi.

Je to až nechutné.

Zatímco Masaryk se svými kolegy, především Štefánikem, Bendešem a Kramářem se zasloužil o samostatnost a nezávislost Československa, Pavel dnes dělá všechno proto, aby suverenitu Česka přinejmenším podkopal.

Svými dalšími konkrétními činy usiluje o revizi postupimských protokolů čtyř vítězných mocností týkajících se transferu poválečných národnostních menšin mimo jiné i z území Československa a cíleně pomáhá tlaku na likvidaci Benešových dekretů.

Tak taková je jeho představa o demokracii.

A co je neméně opovržení hodné, on nestydatě útočí na prozatímní bezbrannost té nejmladší generace, když národu vnucuje své úvahy o nutnosti zavedení povinné výuky němčiny už od prvních ročníků základní školy. Že by zapomněl, kdy se on povinně učil, musel učit rusky?

On se nestydí říci, že nás český jazyk brzdí v našem evropském a globálním rozvoji a že musíme mít odvahu ho opustit.

Prý se musíme dívat dopředu, ne do minulosti.

On přímo zneužívá skutečnosti, že jsme jeden z mála národů Evropy, který nemá ústavou garantovaný rodný jazyk.

Po realizaci sjezdu sudetoněmeckého Lancmanchaftu je jasné, proč tento problém nenapravila hlavní organizátorka sjezdu Přialova vláda.

Dočkáme se toho konečně od Babišovy vlády a současného českého parlamentu? Ovšem pokud jsou to opravdu české vlády, kdo tady rozhoduje.

Stejně jako u české koruny podle Petra Pavla platí, že s českým jazykem sedíme za dveřmi místo abychom aktivně spolupracovali a rozhodovali o budoucnosti Evropy.

Tomu může uvěřit pouze ten, kdo abdikoval na vlastní rozum.

Tak taková je jeho představa o demokracii.

František Josef Kájer by z něho měl dozajista radost.

Ten člověk na Pražském hradě není sebevědomým prezidentem s vlastním názorem.

Skupina lidí, která s ním velmi sofistikovaně manipuluje už mnohem déle než tři roky jeho prezidentování, mistruje dominový efekt, kterému musí být bezpodmínečně nastavena překážka, dokud je ještě čas, než se celé to hradní divadlo vymkne kontrole.

A je naprosto jedno, v čích rukách je Petr Pavel ochotným lokajem a je zároveň naprosto stejné, jestli se tak chová, protože může být minimálně ze dvou světových stran vydírán.

Je dospělý a předpokládám, že pro svou funkci byl lékařsky uznán příčetným, tudíž je za své činy před historií českého národa zodpovědný.

Přátelé, toto vše neříkám proto, abychom si to uvědomili my, takzvaní senioři. My to v souvislosti se svými životními zkušenostmi vnímáme až moc dobře.

Pokud se ale v oblasti vlastenectví a národectví nebude angažovat především mladá generace a Češi středního věku, pak to budou právě oni, kdo v nepříliš vzdálené budoucnosti bude sklízet trpké ovoce své současné lhostejnosti k otázkám suverenity českého státu.

Ten, kdo se vědomě odvrací od své minulosti a od svých předků, bez nichž by tu ani nebyl, ten, kdo není schopen se z minulosti poučit a ten, kdo se nechá zmanipulovat k jejímu přepisování v něčí prospěch, ten je přece odsouzen k tomu, aby svou minulost prožil znovu a možná mnohem hůře.

Kamarádi moji, právě vy si dnes nejvíce zasloužíte, abych s vámi hovořil na férovku.

Důležitých témat, která by si říkala o to, abych vás s nimi dnes seznámil, je daleko více.

Nechci však jejich rozborem odvézt tolik potřebnou pozornost od zmíněného stížného problému, od snahy zvrácení tohoto pořádku v Československu a v České republice, za který vy jste bojovali a pokládali své životy.

S ním je spojena smutná zkušenost, že nám již dlouho vládnou ti, kteří něco národu slibují, jen aby byli zvoleni.

Okamžitě poté, co se ujmou moci, řídí se známým heslem: slibem nezarmoutíš.

Nedá mi to nevzpomenout slova Otto Eduarda Leopolda von Bismarcka.

Nikdy se nelže tak jako před volbami, ve válce a v pohonu.

Lidi, kteří si neváží obětí vás a vašich bojových přátel, kteří si neváží obětí všech našich předků padlých za svobodu Československa před tyrana německého nacismu a fašismu – takové lidi my si nevážíme a jejich pravidla hry nerespektujeme.

Lidmi, kteří nezabrání opětovným snahám o revizi poválečného uspořádání Evropy, kteří naopak tomuto procesu ze zištných důvodů na úkor českých zájmů napomáhají – takovými lidmi my docela obyčejně pohrdáme, byť se nosi privilegiem zastávat po omezenou dobu sebevýznamnější úřad.

Pro dnešek se s vámi jménem přítomných hostů opět rozloučím tak jako předešlé roky.

Pokud se toho všichni ve zdraví a míru dožijeme a důvodů k tomu, aby se tak nestalo, je totiž čím dál tím víc, pak zase příští rok v září v rámci opětovného připomenutí dne československého letectva vám znovu sdělíme, jak se vyvíjí společenská situace českého národa, za jehož budoucnost jste vy šli nasazovat své mladé životy.

Pokud má někdo další zájem pronést projev, poprosím, aby přistoupil.

Pokud ne, vzpomínkový akt společně zakončíme českou státní hymnou.

Děkujeme za vaši podporu pro natáčení dalších rozhovorů.

Objednávat můžete na internetovém obchodě Inovace republiky.

Inovaci republiky můžete také sledovat na platformách X a Odyssee.

Děkujeme za podporu.