Nerozpleteno. Pitvy a tři ženy, které se nevzdaly

To byl jako jeden velký jakoby podvod, no. >> Tváří se, že se jich to prostě netýká, jenom že ono to prostě není pravda. >> Naše spohlednost a samozřejmě nejenom tady ta v České republice se prostě třese v základech. [hudba] [hudba] >> Dámy a pánové, vítejte u dalšího rozhovoru s Modrým Jelenem. Dnes eh přivítáme tři dámy, protože o covidu, očkování a opatřeních se v posledních letech mluvilo hodně, ale znamená to, že jsme všechno úplně probrali, že máme odpověď na všechno, že jsme si všechno vydiskutovali, co jsme se naučili, kde jsme pochybli a podobně, protože ono to stále vypadá, že narážíme na bariéry společné komunikace a my jsme si pořád ještě nezodpověděli všechny otázky. Jedním z takových příkladů, jak bychom měli nebo měli se pokoušet informovat veřejnost, je i seminá nebo byl seminář poslanecké sněmovně, na kterém vystoupili také dvě zahraniční odbornice UT Keger a Vibeke Manich. A hovořilo se o patologických nálezech, případech úmrti po očkování a o bezpečnosti e jednotlivých výrobních šarží vakcí. Tak se ale vedle odborných otázek také znovu otevírá i otázka, jakou roli v podobných debatách hrají média, abychom všichni byli dostatečně dobře informováni. Právě o tom bych si dnes chtěl se zde přítomnými třemi dámami povídat, které se covidovým tématům dlouhodobě věnují. S kardioložkou Janou Gandalovičovou a matematičkou Darinou Kočišovou a neuroložkou Jaroslavou Chlupovou. Dobrý den, dámy. Konečně vás po svém úvodu mohu takto pozdravit. Jsem rád, že jsme se připojili všichni zdárně. >> Dobrý den. >> Dobrý den. >> Dobrý den, >> Jani. My se spolu známe osobně tykáme si. S paní Darinou jsem se také už viděl na semináři v Praze. Myslím, že na lávce to bylo jednou, že to pár let zpátky. Paní Jaroslavu Chlupovou. Teď naposledy jsem ji viděl někde ve svědomí národa a to je právě i ten problém, o kterém si budeme dnes povídat, protože pokud vás mohu vidět a bavit se s vámi, tak je to spíš tak, jako kdyby někde na okraji, eh, v disidenském prostředí, jak se tomu kdysi říkalo a ne v těch ústředních e médiích. Ale pro to, abychom si mohli povídat, pojďme se jenom krátce představit, Jan. Jestli můžu poprosit tebe jako první. Jsi kardioložka, tak jestli bys nám mohla říci něco o sobě. [hudba] Dobrý den všem. Ano, já se věnuju kardiologii po mnoha mnoha let. Pracovala jsem a stále pracuji na druhý interní klinice fakultní všeobecné fakultní nemocnice v Praze dříve na plný úvazek na antiarytmické jednotce, později z rodinných důvodů na zkrácený úvazek. A vedle toho jsem se věnovala sportovní kardiologii. Pracovala jsem eh, když covidová doba začla, když pandemie byla vyhlášena v centrum sportovní medicíny, eh kde jsem vlastně narazila na tu problematiku hned a zároveň dělám ještě v telemedicíně, takže na dálku hodnotíme záznamy EKG pacientů. >> A kdy, v jakém momentu jsi se začala intenzivně zabývat covidem a věcma okolo? Tak my jsme v minulosti měli takovou maličkou dobu, kde byl Sarsov 1 a jako trošku jsme věděli už tehdy, co je, takže když přišla tahleta doba, tak člověk jakoby čekal, co se bude dít. Ale tím, že já jsem jako převážně e v tu dobu eh dělala v tom centru sportovní medicíny, tak to bylo specifické v tom, že řada těch mladých sportovců ten COVID19 prodělali, protože byli na různých soustředěních v zahraničí a eh v tě v těch úzkých kolektivech. Prostě si to předali velmi rychle mezi sebou. Eh byli imunní. Většina naprostá většina z nich buď to nevěděla nebo překonali eh jaksi slabou rýmou a podobně. A vlastně přišla jsem eh v v té době eh čelila tomu, že mají být očkováni pro to, aby vyjeli na tehdy na eh olympiádu nebo na jiné jiné zahraniční akce a považovala jsem to za jako naprostý nesmysl. Naprostý nesmysl jako z mnoha důvodů, co jsme se kdysi teda v imunologii učili. Takto jsem začla apelovat tehdy na své šéf v tom centru sportovní medicíny, že z medicínského hlediska to považuju za naprustý nesmysl. Jenže už v té době začle začly různá jiná doporučení a viděla jsem, že vlastně se lidi zklánějí před tím, co je jaksi nuceno, aniž by v té chvíli se vlastně dodržovaly ty základní medicínské zákony. Takže jako to bylo první a zároveň prostě ten e kontakt s tím s tou nemocnicí, kde samozřejmě jsem zase viděla tu druhou stránku toho, protože tam pracuji hlavně e s vysoce rizikovými pacienty kardiologickými, e řada z nich se srdečním selháváním, kteří mají řadu přístrojů k záchraně života, defibrilátory a podobně. Takže jsem to měla takové jako veliké spektrum eh té problematiky a eh přivedlo mě to k tomu, že jsem se do toho začla mnohem víc zajímat a informovat, protože pro mě eh furt ještě platí vlastně medicína, že my jako lékaři bysme hlavně neměli ublížit. Takže takový to prímum nocére u těch mladých sportovců pro mě byl takový první moment, kdy jsem řekla, tady se děje něco, čemu teda jako opravdu nerozumím. Paní doktorko Chlupová, vy jste neuroložka a Jana tedy teď řekla, že to byl nesmysl, když jsme se měli očkovat, abychom někam třeba vyjeli. Té souvislosti. Jak byste to okomentovala? Jako proč je to vlastně nesmysl? Protože mnoho lidí to mělo za přirozenou věc. >> Já se teda představím, já jsem ambulantní neurolog, eh bydlím v Brně, ale dojíždím eh [odkašlání] na Vysočinu do třech míst, kde ordinuji už 20 let. A v podstatě to, co jsem si začala všímat, nebo ze začátku samozřejmě byl problém, když ten covid začal, tak ty lidé byli vystrašení, že taky jako lékaři jsme nevěděli, co se děje. V podstatě praktici přestali fungovat a e u nás a ti lidé se obraceli na nás, na naši ambulanci, takže tam chodili v podstatě se vším možným a zjišťovala jsem, že vlastně eh jsem i když jsem tam seděla bez té roušky, tak e jsem v podstatě neonemocněla. Jo. A eh potom jak se začalo očkovat, tak se vlastně začali objevovat pacienti s opravdu zvážnými neurologickými problémy, takže jsem nad tím začala jako přemýšlet a všimla jsem si toho. A já samozřejmě eh díky e mému přístupu a tomu, že jsem eh tomu moc nevěřila, já jak problém nebo jak to začalo, že vlastně za mnou přišla jednou taková starší paní s s oparem obrovským, která se mě bála zeptat e na to, jestli to ten opar, ten herpes může mít potom očkování. Jo, ta její vnučka dělala věčném výzkumu tady v Brně, takže jsem se s ní, paní jsem teda uklidnila, že ano, že samozřejmě po jakémkoli očkování můžou nastat jakékoli, hlavně neurologické problémy. A s tou hnučkou jsem sešla, to bylo na začátku covidu a ta mně vlastně vysvětlila ten princip, jak to všechno funguje a tím pádem eh v podstatě jsem se rozhodla neočkovat a celá má rodina a v podstatě jsem to všem jako i těm známejým jako doporučovala. Jo a pak teda se děly ty věci, které se děly. No a já jsem byla na demonstraci, kde jsem se setkala s s lékaři, protože se v té době řešilo povinné očkování. Setkala jsem se eh s lékaři, který mě přemluvili, abych vystoupila na prvním COVID conu, takže to bylo moje nějaké první vystoupení úplně veřejné, kde jsem fakt z toho byla strašně jako e ne, že bych to tam ráda vystupovala, ale slíbila jsem to a tam jsem se potkala s Janou a a začali jsme nějakým způsobem spolu spolupracovat a věnovat se tady tomu tématu. >> A byla jste si jistá tím, že nebudete očkovat nebo měla jste pochybnosti? >> Ne, já jsem si naprosto jistá. jistá? A co vás tomá jsem si byla >> a jaký moment vás k tomu přivedl? Nebo jako v čem to spočívalo to ta pevnost toho rozhodnutí? E, protože jsem se vlastně od té od té mladé pracovnice tady v na onkologickém ústavu v Brně, ona mě seznámila s tím, jak ta vakcína funguje nebo vakcína, že jak to celé funguje v podstatě, že to je opravdu rizikové, že nikdo neví, jak to, co to udělá do budoucna. jednak s tou imunitou, ale obecně i s tím zdravím a s tím eh v podstatě i nárůstem třeba těch onkologickejch věcí. A jo, tak jsem takže jsem po tady rozhovoru s ní, což bylo na začátku roku 201 nebo já už si nepamatuju přesně, hned na začátku, když ty vakcíny se sem začaly vozit, tak jsem se prostě rozhodla, že ne. >> Paní Kočišová, vy jste matematička a manažerka. Kdybyste mě představil, asi to nejstručnější, co se o mně dá říct, že jsem matematik a mám zkušenosti jako manažerka, ale jinak je těžké mě zařadit, protože nevykonávám momentálně práci jako manažerka a mám těch zkušeností z minula hodně. A tu iniciativu 21 bych právě v tomhletom seznamu mých zkušeností a a různých povolání zařadila jako naprosto drobnou okrajovou záležitost. Je to prostě jedna z mnoha aktivit, které se věnuju a beru to jako cestu nebo způsob, jak jsem se vlastně seznámila se spoustou velmi zajímavých, odhodlaných osob, včetně tady i Jany, kterou vlastně díky tomu jsem poznala. Poznala jsem jí už to bude za chvilku skoro pt let a takhle čas od času spolu něco tak podniknem, když to cítíme, že by že by to chtělo. No, někdy o sobě říkám, že jsem taková děvečka pro všechno, eh, ve smyslu toho, že dělám zrovna to, co se někomu nechce, nebo prostě cítím, že je to potřeba a nenajde se někdo lepší, kdo by to udělal. Takže takhle jsem se třeba ocitla v komunální politice nejprve v roli předsedkyně finančního výboru na malé obci a když se to potom prostě vyvíjelo tak jak se to vyvíjelo, tak jsem na dva roky, aniž bych to plánovala, vzali vzala roli starostky v obci, takže mám zkušenosti i takovéhodle rázu. A to je možná jako jeden z těch předpokladů, proč potom, když přišel covid a měla jsem nasbíráno zkušenosti z různých oblastí života, jak jste komunální politiky na malé obci, tak z velkých mezinárodních korporací, tak jsem byla, řekněme taková jako připravená, eh, trošku trošku ostřílená tím životem, že jsem začala hned od začátku větřit, že něco není v pořádku a začala jsem se na ty věci prostě dívat po svém. Přiznávám, taky mě na začátku trošku jako vyděsily z těch médií, cože se to děje, takže jsem na chvíli i vytáhla svůj starý šicí stroj a začala šít roušky. Ale postupně mi prostě docházelo, že ta čísla, která říkají v televizi, jsou nejen divná, ale že jsou to prostě blbosti doslova. Takže jsem byla víc a víc ve střehu, až se jednoho dne stalo, když jsem už byla po nějaké době zoufalá, ne z toho, co se děje, ale jak ten národ na to naskakuje. Já jsem dlouho myslel, že tady budou stát zástupy lékařů, který budou říkat ne, to jsou blbosti. Že tady budou stát zástupy právníků, kteří budou říkat ne, tady se děje prostě bezpráví. A ono se to nedělo. Takže jsem prostě začla zase ještě přemýšlet dnak celou tou situací, takže jsem mimo jiné začala hledat osoby podobně smýšlející, jako jsem já. Na to musím říct, že z té doby z podzimu 21, která pro mě byla jako nejzoufalejší v tom poznání, co že se to děje a jak na to lidé reagují. Takže jsem velmi pozitivně zavnímala aktivitu zdravého fóra, kdy vytvořili mapu buněk, aby se lidi mohli prostě potkávat. Buď s těmi, kteří už říkají, pojďme se potkat. A když jsem zjistila, že v mém okolí nic takového není, tak jsme se domluvili s pár známýma, že tam umístíme tu vlaječku. Heleťte tady v Polabí taky jsme a voláme, přijďte k nám. A takhle prostě jsme to založili, začli jsme se potkávat, bylo to prostě super, o tom by se dalo povídat dlouho, ale přišel jednou mail od iniciativy 21, prosinci 21, že iniciativa byla založená, že existuje nějaká petice, která se týká primárně zdraví a našich svobod a že hledají někoho, kdo přijde na stánek, na petiční stánek. Byl leden, byla strašná zima a já prostě místo, abych pracovala, jsem tohle považovala za důležitější, tak jsem si dala termosovku do baťůžku, teple se oblékla, jak kdybych šla na Sibiř a prostě přišla jsem před ministerstvo zdravotnictví zdáu petičního stánku a to mě přivedlo k Janě. A ta iniciativa, co je jejím obsahem, nebo čemu se věnuje, co dělá, jaké na začátku byla ta petice, která pospojovala nejen mnoho lékařů, ale i dalších odborníků a prostě jakýchkoliv lajků, kteří se vyjadřovali k tomu, že ten nátlak na očkování a ta omezení, která probíhala vůči osobám neočkovaným a tak dále v celé té společnosti, že to je jako výrazný a nepřijatelný zásah do našeho zdraví a svobod. Takže my to odmítáme. My my všichni, kdo jsme se tam začli takhle sdružovat. Na základě toho jsme pak začli podnikat aktivity. Ještě než jsem mezi ně přišla, tak měli velmi vyhlášenou tiskovou konferenci, myslím, že 4. ledna 2022. On potom ten covid teda jako rychle zmiznul, ale nebylo to tím covidem, ale tím, že přišla jiná velká světová událost. Ale my jsme prostě nepřestali podnikat aktivity, takže mimo jiné jsme dělali různé druhy setkání, které se týkaly toho tématu pořád dokola zdraví a svobody, takže jsme se zaměřovali často na děti. Dělali jsme setkání v Čechách, dělali jsme jedno hezké setkání tehda i v Eskidech na Moravě a eh pak jsme vyráběli stránky. Chcete to zase? kde jsme, myslím si, že do dneška je to teda takový pomník té doby, kde jsme shromáždili spoustu faktů a mýtů a a k tomu argumentu o tom, co nám tady ta média a politici a další eh další mediální hvězdy eh prostě strkali do hlavy a a přestože i pro lajka to musely často být jako velké nesmysly, tak se proti tomu málokdo ohrazoval, takže jsme to dali. Takže třeba webové stránky chcete to zase byl jeden z mnoha výstupů, které jsme dělali a pak přišli na řadu semináře poslanecké sněmovně. E nebyl to jenom tenhleten. >> Přesně tady několikrát zazdělo, že ze začátku ten strach byl. Ano, i jsem tak stejně jako ostatní prostě se čekala, co se bude dít, protože prostě jsme čelili něčemu, že jo, v televizích viděli, co se dělo v Itálii a podobně, že jako nevíme, co se bude, co se bude dít, ale velmi brzo během prostě tří čtyř pěti měsíců bylo jasné, že to není žádná tragédie, že e prostě tady byla nějaká riziková skupina, která eh víceméně eh mohla 100 jako hůř než jakoby jiný, ale bylo jasné, že to prostě, že třeba děti a mladí zdraví a mladí nebo zdraví dospělí, že víceméně opravdu to překonají jako nějakou horší horší virózu. Eh, to bylo pro mě vlastně velmi a v tu chvíli jsem čekala, dobrý a teď se to jako začne otáčet, ale prostě ten eh ta rétorika toho strachu a ta rétorika jenom jako jednoho řešení a od začátku potlačování jakýchkoliv jiných názorů a nálepkování jako bylo tak brutální, že jsem si říkala jako tak dobrý, teď už se teď už se i ty mí kolegové chytnou, když se začlo přicházet jako že bude povinný očkování nebo když se přicházelo s tím, že se začíná otvírat očkování pro ty mladý a zdraví a uplácet je teniskama a já nevím mobil a tímletím a ono se to nezastavovalo a já jsem říkala jako co se to děje jako skutečně přece tohle není možné a tady už se dá vlastně a pak už jsme na to začli reagovat různé deklarace vznikaly, že jo, měli jsme tu tiskovou konferenci, pak jsme prostě různě psali dopisy všem možným. Eh, někdy jsme z toho udělali takovej happening. Psali jsme na Emu spolu se Smis, kdy jsme prostě už dokladovali, že to očkování je možné velmi rizikové pro určité skupiny lidí, že naopak prostě ten benefit je v rámci toho, že můžou být poškození. A za a zadruhý asi já i Slávka už jsme v ordinacích začli prostě potkávat lidi, kde jsme byli přesvědčený, že jejich potíže můžou být následkem očkování. A nebylo nebyly to u za mě musím říct, že to nebyly jakoby jednoduché nežádoucí účinky jako o teplotka, o prostě ležela jsem tři dny doma a to včetně těch sportovců. Takže jako tohle pro mě svým způsobem se stává záhadou v tom, jak se jak lehce se dala vlastně společnost vyděsit a zmanipulovat tak, že vlastně ty lidi byli ochotný se spontánně těch svobod jako vzdávat. To je pro mě dodnes jako černá míra a stále jako čekám, kdy přijde ta doba, abychom se prostě podívali zpátky a řekli si, co se dělo špatně. A ta doba po těch pěti letech stále nenastala a nenastává. >> A to vysvětlení máte, proč to tak je? Já vlastně se otáčím jakoby k psychologům, protože prostě u těch lékařů je to tak, že si myslím, že ze začátku skutečně jakoby věřili v té medicíně je obrovská jakoby víra, protože ta medicína už je hodně selektovaná do těch special e do těch specializací. Já prostě chápu, že chirurg nemůže znát poslední poznatky v kardiologii a já jako kardiolog poslední poznatky prostě v imunologii. Takže určitá spoléhání se na tu víru těch druhých nebo to ne snad víru, ale na tu, že já věřím těm jinejm odborníkům, který by tomu měli rozumět. To v tě to mezi těmi lékaři samozřejmě bylo, ale ty náznaky, že vlastně i zpočátku eh tam byl tendence imunologů říkat jako, ale ten, kdo má protilátky, tak by nemusel být očkován. To byla jedna z prvních maličkých takových, nechci říct revolt, ale zdravýho názoru té odborné společnosti. A okamžitě během chvíle todle stanovisko šlo pryč a měli jsme tady ne klidně tři neděle po té infekci jako nechte to očkování, ta vaše imunita bude ještě lepší, vy budete super imunní. No úplně úplný nesmysly. E, jako to mě samotnou vlastně přivedlo jako k tomu se začít pátrat a a jako nastudovávat a zjišťovat. A to, co jsem začla zjišťovat, pro mě bylo opravdu, musím říct, tak eh eh až říct, já nevím, já ani nemůžu najít slovo, něco tak neuvěřitelného, že prostě v rámci něčeho můžu tak bezprecedentně otáčet skutečnosti a měnit pravidla, co se dělalo v Americe, v AU CDC a jak měnily vlastně definice očkování, protože prostě oni Oni potřebovali dostat eh schválení pro vlastně emergency use, pro vlastně emergentní použití tý vakcíny. A jední jednou z podmínek, aby tohleto získali, to znamená, aby ta vakcína celosvětově šla, bylo, že neexistuje žádná léčba. To znamená tady od začátku vlastně jenom ten, kdo se zmínil o tom, že bysme mohli využívat nějaké protokoly, jak pomáhat jakoby těm lidem, tak prostě byli okamžitě nálepkováni, okamžitě to je prostě nevědecký dezinformátoři, ivermektýn, koně izoprinozin, já nevím, antioagulancia v první chvíli, protože se vědělo, že to trošku jakoby pro pr proagulační stav vyvolá. Prostě todle se hrubě potlačovalo. Takže jakmile jako ty informace byly dosahu, ale musel někdo jako chtít a často rozumět a jako hledat v zahraniční jako literatuře. No, tady jako u nás vlastně eh to šlo strašně pomalu a vlastně my jsme potom začli překládat ty materiály. Bylo to obrovskej materiál kanadských lékařů, kdy vlastně analyzovali ty eh studie v Pizeru, který mi žádali vlastně o eh kterým prezentovali, jak je to strašně nebo jak je to významně účinné. E pak když jste si šel do střev těch studií, tak vlastně to byl jako jeden velkej jakoby podvod. No, já si myslím, že my čelíme jako tady opravdu jedné velké jako lékařské katastrofě a tím, že nejsme ani po těch letech ochotný se podívat zpátky a říct, víme, co jsme dělali, pomáhali jsme lidem, pomáháme těm lidem, tak jedem v tom narativu dál a dál. A to je za mě vlastně jakoby cesta cesta do pekel. No >> ono mi jako 100% jako to, že eh ty důkazy prostě nemáme, ale je to o tom, že my v těch ambulancích nebo se věnujeme nějakému oboru a v oboru neurologie je v podstatě i v našich eh v naší literatuře, odborných článcích a podobně eh je to, že v podstatě mě to onemocnění, protože ta neurologie obrovský obor, jo, to Jako tam je spousta autoimunních onemocnění a je to roztroušená skleróza a v podstatě týká se nejenom periferního, ale teda centrálního i periferního nervového systému a podobně. A v podstatě jsme nikdy nezažívali to, co jsme zažívali po tom očkování. A když vlastně někoho naočkujete, tak je to zásah do imunity. To je jedno, jestli dostanete roztroušenou sklerózu na základě e nějakého infektu, nějakého impulzu, který prostě ten, kterým ten člověk se eh prostě kterým projde, jo, stresem, eh jo, aktivací třeba EB virů a podobně, ale samozřejmě i to očkování je příčinou řady těchto onemocnění. Takže pokud vám tam mě tam v v vlastně na podzim v roce 21, když se začalo očkovat těma druhejma a třetíma dávkama, tak jsem měla 10 lidí během měsíce, kteří přestali chodit týden potom a rozjel se jim genér syndróm, což je zánět vlětlivé onemocnění periferního nervového systému a já jsem je posílala prostě do nemocnice s tím, že akut prostě museli akutně jít okamžitě se nechat hospitalizovat a došetřit a oni se mě vraceli s tím, že tam nebyla ani zmínka o tom, že byli očkováni, jo, takže už to je prostě nějaký nějaký impuls nebo pro mě byla eh jako velké teda překvapení a v podstatě, když jsem to nějak zjišťovala, tak mně bylo řečeno, že radši to nebudou komentovat z těch nemocnic, jo. A potom eh takže eh já jsem v oboru, kde opravdu e je to běžné, že po jakémkoli očkování se vám může rozjet jakýkoli onemocnění, jo, zánětem, vaskulitídou podobně, což teď ukazovala i ta UTER vlastně v rámci těch patologických nálezů a eh nad tím, jo, ale to, že když to něikdo samozřejmě nebude analyzovat, nebudou se tomu věnovat ty ta vyšší pracoviště, tak já jako lékař, který tam sedí v ambulanci s kladívkem neurologickým a přijde mně tam člověk s potížema, tak samozřejmě musím tu anamnézu odebrat a samozřejmě první, co mě napadne, tak je toto. Ale my jsme jako tomu se nikdo nevěnoval i těm longkovidům, jo, to potom asi se k tomu dostaneme, jak ti lidi lidé byli prostě vyšetřováni, jo, my jsme na to opakovaně upozorňovali. Já jsem na pod, když fakt už to byl prostě 10 člověk tady s tímto, tak jsem v pátek přijela prostě z ordinace, byla jsem úplně vytočená a šla jsem za tady za panem senátorem Krausem, který byl tenkrát už vlastně šéf toho zdravotního výboru, kterého znám. přijal mě a řekla jsem mu, že prostě se děje něco úplně jako jinýho, než bylo dřív, že v podstatě máme podezření na vedlejší účinky, vážné vedlejší účinky tohodle očkování. A on se tvářil, že teda je překvapen a že to budou analyzovat. Třikrát jsem oslovovala pana profesora Válka, tehdy ještě poslance, jo, a on se mě ani jednou prostě na to nereflektoval, nereagoval. A ti lékaři, kteří doteď v podstatě všichni to ví, co se děje, protože to i těm pacientům říkají, tak se tváří, že se to prostě neděje. A my to analyzovat bysme mohli v tom případě, kdyby se tomu někdo jako samozřejmě začal věnovat. Já bych možná i v téhle příležitosti řekla jako první impuls, který mě při pozorování covidu napadl, když to všechno začlo ještě dřív než ten manažerský pohled, protože ten byl pro mě užitečný ty předchozí zkušenosti, když v březnu 20 se to všechno rozjíždělo i u nás v České republice, tak taková myšlenka, která mi přišla do hlavy a já teda věřím na intuici, protože mi xkrát jako zafungovala v životě, tak bylo, že mi to tam nějak přišlo, jsem si říkala, No, pokud tentokrát půjde jenom o prostě prosazování zájmu farmabyznysu, tak asi budem rádi, když to skončí jenom u toho. Protože jsem si v tu chvíli vzpomněla na něco, co se odehrávalo, nevím, 15 let zpátky, když běžela nějaká ta prasečí chřipka a a vypadalo to, že jako strašně jako rychle všichni umřem. Tehda jsem už byla čerstvá maminka, měla doma malé dítě a přes příbuznou, která pracovala ve farmacii, jsem velmi pracně za velké peníze sehnala Tamiflu, což tehda bylo jakože jediná záchrana, když někdo onemocní nějakou tou šílenou zvířecí chřipkou, tak si vzpomínám, že jsem si sháněla přes ní, přes ty známosti tři krabičky každá po 1000 Kč. Jako když si vemu, jak je to dávno, to byly strašné peníze, ale byla jsem tak z té televize, z těch médií vystrašená, že jsem to prostě domů koupila, i když my jsme nemarodili. Samozřejmě, že jsme neomarodili, všechno proběhlo hladce. Pak jsem si na tohle vzpomněla asi o 10 let zpátky, když výrobce toho Tamiflu veřejně deklaroval, že se prodlužuje platnost léku na nevím o dalších 10 let. Si říkám, to je divné. Tak na začátku řeknou, že nějaký lék platí 5 let, pak řeknou, že dalších 10, takže 15. No, je něco divně. A vypustila jsem to. No a teď přišel ten covid, tak jsem si říkala, no tohle smrdí větší, větší akcí, tak uvidíme. No a pak jsem do toho dávala různé pohledy. I to možná mi otvíralo ty oči rychleji než ostatním, že to nebyl jenom pohled v uvozovkách pacienta potenciálního, byl tam ten pohled matematika, protože prostě když šly z televize první strašáky typuž máme čtyři mrtvé, je to horší než chřipka, tak jsme si prostě říkali do háje. Tak jsme začli s manželem doma sledovat statistiky, kolik lidí zemře ročně na chřipku a nedělá se z toho takovédle cvičení, že to bylo prostě celé divné přes ta čísla. To už jsem tady zmínila. No a pak jsem na to začala koukat skrze, řekněme ty předchozí manažerské zkušenosti prostě eh a a vlastně nejen přes ně, ale i přes něco, co vy jste tady zmínil na začátku téhle otázky, proč se to dělo. A ta otázka je za mě vždycky důležitá a a štve mě, proč třeba to naše zdravotnictví nefunguje na principech, když je někomu něco, proč to je prostě tohle mi chybí v mnoha oblastech našich životů, že se naprosto ignorujou ty příčiny, když se něco stane. Já jsem zvyklá s nima pracovat a pátrat po nich. Takže tady jsem si od začátku kladla otázky, proč se to děje a pak si začnete všímat, no jo, ale ono se to děje nejenom nás, ono se to děje i tamhle jinde. A oni tady prostě naprosto ignorujou nějaká fakta. Třeba tady máte lékaře, kardiologa, neurologa, který zoufale volá po nějaké spolupráci a a prostě ignoruje se to. Takže eh chci říct, že skrze všechny ty různé zkušenosti a pátrání moje, proč se to děje, jsem dospěla k závěrům, že tahle akce vůbec není náhodná. Eh rozesmívají mě jako akce typu nedávný pořad v televizi, který na jednu stranu nadchnul ty, co se staví do role těch opozic. Na druhou stranu naštval ty, co obhajujou ten hlavní proud neskutečným způsobem. A já se nemám ani naštvání, ani radost. Já mám zklamání, protože když si pořád dokola říkáme, že pandemii způsobil covid, covidový virus, tu pandemii přece způsobila média a politici a nezodpovědné osoby na kompetentních místech, kteří prostě tohle všechno dopustili. A jeden jedna půlka toho je, že vlastně lidé na to naskakovali. A proč na to naskakovali? No, protože spousta lidí se nechá zastrašit. Eh, spousta lidí prostě podlehne strachu. To je jako lidská přirozenost. Spousta lidí ale zároveň eh jako je nevědomá v mnoha oblastech, ale co je nejhorší, je pohodlná. A ta pohodlnost vedejí k tomu, že nechtějí nést odpovědnost za svůj život. Takže prostě není nic jednoduššího než spoléhat na to, že ty autority to za mě vyřeší, že za mě vyřeší lékař moje zdraví, učitel moje vzdělání, politik, správu státu a hlavně nemusím dělat nic. To je přístup většiny lidí. No a potom do toho ve chvíli, kdy se najdou skupiny lidí, osob, e, společnosti, které toho chtějí zneužít, no, tak mají volnou volný prostor, protože manipulovat skrze strach není nic nejjednoduššího. Takže tady prostě probíhala obrovská manipulace, která souvisí s tím, jak svět funguje, jak je svět řízen a on funguje a je řízen jinak, než si většina lidí myslí. Takže to je to je jednoduché. >> [hudba] >> Pojďme k semináři v poslanecké sněmovně, který jste pomáhali organizovat. Účastnili jste se ho. Jana tam vystupovala i jako jedna z eh přednášejících. Možná na úvod bych ještě připomněl, že vzpomínám sám jsem viděl v přímém přenosu před několika lety dnes již zesnulého Arne Burgharda, známého eh patologa z z Německa a ten vlastně nám prezentoval eh poprvé to bylo, myslím, že v menší skupině, podruhé ve větší skupině eh a dával do souvislosti právě při těch pitevních nálezech ty souvislosti s vakcínami. Člověk, když pozoruje takové situace, tak by si myslel, že nastane poprask tady s takovými odhaleními, ale už se o tom tady v tomto pořadu bavíme nějakou chvilku, že se tak neděje. E, tak řekněte s tím, eh, seminářem, který vlastně se věnoval těm pitevním nálezům a a otázkám, e, očkování, e, pozvali jste, eh, dvě odbornice ze zahraničí, eh, paní Krieger a eh Manich. Tak co jste od toho očekávali a jak jste to vlastně vůbec vymysleli? Kdo na to přišel? Kdo jako jaký měl na tom podíl? Řekněte mi něco k tomu. >> Jak jsi říkal, že jsem přednášela, tak jsem myslela, že myslíš ty semináře, který dělal pan doktor Zlínský, co by ještě poslanec. To bych tady chtěla říct, že to byla jeho obrovská statečnost, že těch českých lékařů jako je opravdu málo a tam jsme přednášeli, byly to dva semináře a myslím si, že byly na velký odborný úrovni. Myslím si, že jsme si všichni dali tehdy záležet, abysme prostě mluvili opravdu a měli ty naše třeba věci i ozdrojované a podobně. Tady na tom semináři já jsem ani vystupovat nechtěla, protože nejsem patolog, ale jak jak vzn