Nejšílenější akciová bublina všech dob?

Zdravím, tady Markéta Rády Šichtařová a tohle je pořad na pravou míru.

Blíží se největší burzovní vystřízlivění za poslední čtvrt století. Tohle video vám možná hodně napoví.

Dali jsme si tu práci a zkompletovali jsme, prověřili jsme, přepočítali jsme všechny zásadní poměrové ukazatele týkající se ohodnocení finančních trhů a tedy hlavně akcí. A výsledky mluví o naprosto brutálním nadhodnocení. Některé ukazatele dokonce naznačují nejšílenější nadhodnocení za celou historii akciových burz.

Ale pojďme na to po pořádku.

Akciové trhy mají jednu základní vlastnost. Z dlouhodobého pohledu rostou. Nejde o náhodu, jde o přirozený důsledek toho, jak fungují peníze v ekonomice.

Asi všichni chápeme, že v průběhu historie se nám zvyšuje životní úroveň. Dneska si můžeme dovolit více technologií, lepší bydlení, víc koupelen na jeden průměrný třeba rodinný domek, než tomu bylo před 100 lety, kdy většina lidí neměla ještě ani připojena veřejný vodovod. Stejně tak to funguje právě i u firem a u akcí.

Firmy dlouhodobě zvyšují svoje tržby, svoje zisky. Kdyby tomu tak nebylo, zanikaly by. Ekonomika právě proto roste. Zvyšuje se produktivita práce. Technologický pokrok umožňuje vytvářet pořád vyšší přidanou hodnotu.

Současně s tím dochází k růstu takzvané peněžní zásoby, tedy k nafukování množství peněz v oběhu, a inflace postupně snižuje kupní sílu peněz. To se následně promítá do růstu nominálních cen finančních aktivit.

Takže na jedné straně tady máme opravdu vyšší reálnou hodnotu, protože se zvyšuje produktivita a efektivita práce v ekonomice. Na druhé straně peníze ztrácí hodnotu, takže to ještě navíc multiplikuje a zvyšuje to ohodnocení finančních aktiv a v našem případě akcí v ekonomice.

Když budeme pokračovat v těch typických vlastnostech, tak akcie nikdy nebyly a ani nebudou nějakým nástrojem pro běžné investory, pro každého. Nebude to pro někoho, kdo hledá jistotu. Ceny akcií skutečně mohou krátkodobě klesnout i o desítky procent.

Právě proto ale investoři čekají, že tohle větší riziko, než je třeba u státních dluhopisů, bude vynahrazeno větším výnosem než u nějakých bezpečnějších investic. No a tak ti akcioví investoři za podstupování tohoto rizika vyžadují prostě větší zisky, nějakou rizikovou prémii. To se právě v dlouhodobém horizontu odráží ve vyšších výnosech akcí proti nějakým jiným bezpečnějším aktivům, třeba proti státním dluhopisům.

Takže tady máme vlastně v kostce vysvětleno, že ten dlouhodobý růst akciových trhů je naprosto přirozeným výsledkem kombinace ekonomického růstu, inflace a odměny za investiční riziko.

Potud je všechno v pořádku.

Takže kdyby akciové trhy jenom tak nějak normálně rostly, tak vůbec nic neřešíme, nikdo se nediví a všechno je v pořádku.

Jenomže všechno to, co jsem řekla, vůbec neznamená, že akciové trhy můžou růst jako utržené ze řetězu a že takhle můžou růst donekonečna. Naopak, historie nám dokumentuje velmi výmluvně, že dlouhodobé tempo růstu utržené ze řetězu končívá dosti špatně.

Naopak, dlouhodobě by měly ty akcie růst tak nějak podobně jako reálná ekonomika.

Pokud ceny akcií začnou růst výrazně rychleji než zisky podniků nebo než roste HDP, tak nám vzniká problematický rozpor mezi skutečnou hodnotou těch akcí a mezi tržní cenou. Ohodnocení je něco jiného než to, za kolik ty akcie kupujeme.

Taková období se periodicky v historii vracejí. Většinou bývají spojená s nadměrným optimismem investorů. Většinou ti investoři jsou poháněni velkou chamtivostí, velkým nadšením. Očekávají skvělý budoucí růst. Jsou ochotni za ty akcie platit nesmyslné peníze, pořád vyšší a vyšší násobky zisků, než které jim držení těch akcí může skutečně přinést.

Takovým obdobím říkáme cenové bubliny nebo období nafukování cenových bublin.

No a právě jedno takové období zažíváme v současnosti.

Ale velmi typické je, že většinou, když takovému nafouknutí cenové bubliny dochází, tak minimálně zpočátku drtivá většina investorů to odmítá vidět. Jsou posednutí utkvělou představou, že to aktuální ocenění těch finančních trhů je zcela v pořádku a vymýšlí si pořád nové a nové pohádky a odůvodnění a fabulace, kdy si lžou do kapsy, proč vlastně se vyplatí za ty akcie nebo za nějaké jiné ceny platit tak nesmyslné peníze.

Potom třeba, když už ta cenová bublina se blíží vrcholu, tak už i třeba větší část lidí začíná chápat, že to je cenová bublina, ale pořád jejich chamtivost je tak velká, že riskují a i s vědomím toho, že se jedná o cenovou bublinu, která musí prasknout, tak do toho vlaku naskakují a stejně zkouší investovat a doufají, že se jim podaří z té cenové bubliny vystoupit dřív, než to celé prasne.

Řekla jsem, že takhle se mohou nafukovat nejenom ceny akcií, ale ceny v podstatě čehokoliv. Asi jedna z nejznámějších historických cenových bublin, takzvaná tulipánová bublina, kdy Evropu zachvátila tulipánová horečka a platily se nesmyslné peníze za cibulky exotických tulipánů, dokud to neprasklo a spousta lidí přišla o střechu nad hlavou.

Průměrné tempo růstu amerického typického akciového indexu S&P 500 od roku 2000 do dneška dosahuje 7,7%. Ale pozor, od roku 2010 se průměrné zhodnocení tohoto indexu zvýšilo na 12,8% a od roku 2020 do dneška už průměrné roční zhodnocení je 14,6% a úplnou korunu tomu nasadil letošek. Dosavadním průběhu, tedy zhruba za půl roku roku 2026, narostl index S&P 500 o 9,5%. Tedy kdyby jsme to přepočítali na celý rok, tak v podstatě by to vyšlo na 19%.

Je naprosto jasné tedy, že to zrychlující tempo růstu cen jednotlivých akcií se tak nějak podivně vymklo kontrole. A je taky naprosto jasné, že ty výnosy toho akciového trhu v posledních letech výrazně převyšují dlouhodobý historický průměr a to je právě ta varovná věc.

Ano, já nepolemizuju s faktem, že takový vývoj, kdy ceny akcií rostou nadprůměrně rychle proti historickému průměru, že takové období může přetrvávat i několik let. Jenomže z hlediska historie to právě většinou znamená, že se budou budoucí výnosy tenčit, že to zase bude vykompenzováno buď propadem, anebo alespoň pomalým růstem.

A značí to ještě jednu důležitou věc.

Jakmile akciové trhy dosahují takového šíleného tempa růstu, tak se ten finanční trh stává výrazně citlivější na jakékoliv negativní zprávy. Čím víc se to ocenění akcií vzdaluje od takzvané fundamentální hodnoty podniků, tedy od nějaké skutečně hmatatelné hodnoty, od něčeho, co nám ty podniky opravdu mohou přinést pro naši životní úroveň, tak tím víc se smršťuje prostor pro další růst, který by byl založený jenom na tom bohapustém optimismu investorů.

Prostě od určité chvíle ti investoři chtějí vidět reálné výsledky.

Dobrým příkladem takového momentálního naladění investorů, který si můžeme ukázat v praxi, je vývoj společnosti Samsung Electronics. Tahleta firma ve druhém čtvrtletí letošního roku 2026 víc než zdvojnásobila svoje tržby a vykázala přibližně 19% meziroční růst svého čistého zisku.

Na finančním trhu se přitom očekává, že nedostatek pokročilých paměťových čipů, které jsou potřebné pro současný boom AI, přetrvá minimálně do roku 2027. Samsungu i dalším výrobcům bude zajišťovat mimořádně vysoké marže.

Přesto je to finančním trhům málo. Jakmile Samsung oznámil veřejně tyto své jednoznačně skvělé výsledky – 19% meziroční růst – to je šílené číslo – tak přesto akcie tohoto podniku po zveřejnění oslabily.

Na první pohled jde o paradox. Jenomže když se nad tím víc zamyslíme, tak tento vývoj právě dokonale ilustruje psychologii toho silně nadhodnoceného, přehřátého trhu. Investorům už prostě nestačí, že hospodářské výsledky dosáhly tolik, kolik se čekalo. Investoři chtějí, aby ty výsledky byly ještě vyšší, než trh jako celek očekává.

Vlastně oni očekávají ještě nějaký bonus navíc. Je to jako třeba když kuchařovi dobrý oběd pochválíme jenom za podmínky, že nám k němu ještě naservíruje znamenitý dezert, a bez toho dezertu řekneme, že ten oběd, byť byl výborný, tak nestál za nic.

Takže toto je psychologie přehřátého trhu. Jakmile firmy nedokážou dodat nějaké výrazné pozitivní překvapení, tak přichází okamžik, kdy jednoho dne nastává prudká korekce cen těch akcií. Když mluvíme o korekci, znamená to prostě pokles dolů.

A právě tato rostoucí citlivost trhu na sebemenší zklamání bývá jedním z charakteristických znaků pozdních fází akciové bubliny. Já už trošku předběhnu – já prostě rovnou řeknu, že podle našeho firemního názoru v tuto chvíli již opravdu sledujeme tu pozdní fázi akciové bubliny.

Kombinovaný růst zisků firem z indexu S&P 500 za první čtvrtletí letošního roku dosáhl přibližně 28 %. To skutečně výrazně překonalo očekávání trhu, protože finanční trh jako celek očekával, že ty firmy si polepší, pokud jde o zisky, jenom o 13 %. Navíc šlo už o šesté čtvrtletí v řadě – došlo k dvoucifernému růstu zisků.

Jenomže i na úrovni celého akciového indexu – v tomto případě se třeba bavíme o indexu S&P 500 jako příklad, ale můžeme to stáhnout i na jiné burzy jinde na světě – tak i na úrovni toho celého akciového indexu může platit, že velká očekávání můžou vyústit ve velké zklamání, pokud jednotlivé firmy, zejména ty největší, nedosáhnou na ta požadovaná čísla a nedodají ten bonus navíc.

Takže otázka, kterou by si každý investor v tuto chvíli měl klást, zní: nebylo by náhodou dobrým nápadem poslechnout takovou starou investorskou poučku nebo rýmovačku, která říká „sell in May and go away"? Tedy v podstatě v květnu prodej akcie a zdrhni se, protože růst indexu S&P 500 téměř o 10 % za první polovinu tohoto roku si přímo říká o to, abychom se podle této poučky zachovali. My už to sice nestihneme, protože v květnu jsme nebyli, teď máme červenec, ale minimálně druhou polovinu léta bychom ještě mohli mít v klidu.

A druhá otázka zní: jak dlouho ještě budou investoři spokojeni s výsledky těch amerických firem při tom současném vysokém nacenění? A já to řeknu méně kulantně a řeknu přitom současném přehřátí trhu. Tady opravdu může dojít k tomu, že jednou se bude očekávat růst zisku o 15 %, firma skutečně vykáže růst zisku o 15 % a investoři řeknou, že se jenom trefili do očekávání. Tady není žádný bonus navíc. My jsme chtěli 16% zisk a v tu chvíli se rozprchnout.

Jak ale poznat, jak moc se to ocenění trhu vzdálilo od své fundamentální hodnoty?

K tomu již v podstatě od začátku existence akciových trhů slouží takzvané oceňovací ukazatele, které nám pomáhají porovnat současné ocenění trhu s historickým vývojem. Není to samospásné. Rozhodně se nedá na tyto ukazatele spoléhat jednoznačně a nedá se říci: „Teď ten ukazatel je tolik a tolik, takže to vysílá signál, že mám akcie buď koupit nebo prodat." Je to takový pomocný signál.

Ale stejně jako když jdete k lékaři, tak lékař vám udělá řadu testů – nespokojí se jenom s tím, že vám změří horečku, ale prostě udělá vyšetření krve, pošle vás na spirometrii a nevím co všechno – tak i tady u akciových trhů, když zkombinujeme různé ukazatele dohromady, máme poměrně plastický obrázek, na kterém se dá stavět.

Takže ve své kombinaci ty jednotlivé ukazatele dokáží poskytnout poměrně ucelený obrázek, jestli investoři za ty budoucí zisky podniků platí přiměřenou cenu, a nebo jestli jejich očekávání jsou přehnaná. Jinak řečeno, když zkombinujeme několik různých poměrových ukazatelů a podíváme se, jak se stojí proti historii, tak bychom měli získat poměrně realistický obrázek, jestli trh je nebo není přehřátý, případně jak moc.

Každý z těch ukazatelů měří ocenění finančního trhu z jiného úhlu pohledu. Některé poměrové ukazatele se zaměřují třeba na aktuální zisky podniku. Jiné ukazatele hodnotí dlouhodobou ziskovost. Ještě jiné ukazatele porovnávají třeba velikost akciového trhu s výkonem celé ekonomiky.

Právě proto je dobré ty ukazatele kombinovat, protože teprve, když jich máme deset vedle sebe, tak nám to dá nějaký rozumný obrázek.

Na druhé straně mnohokrát nám historie ukázala, že žádný z těchto poměrových ukazatelů izolovaně nedokáže určit spolehlivě okamžik obratu na trhu. My na základě těch ukazatelů nejsme schopni načasovat příchod té korekce, toho prasknutí té cenové bubliny. My jsme schopni poměrně přesně říci, jestli už ta cenová bublina je nebo není.

Ale to neznamená, že ta akciová nebo jakákoli cenová bublina se nemůže nafouknout ještě trošku a ještě trošku a ještě trošku. Kdy přesně nastane její prasknutí, je do značné míry dílem náhody – prostě dojde k nějaké nepredikovatelné události a ta spustí ty výprodeje.

Já si tady zmíním určitě o jednom ukazateli, který se nazývá ukazatel PE a je to ukazatel, který asi každý i začínající akciový investor zná. Ta zkratka PE znamená price to earnings ratio, neboli je to vlastně nejznámější, nejčastěji používaný ukazatel ocenění.

Když půjdeme k nějakým detailům, tak on porovnává aktuální cenu akcií jednotlivých společností s jejich ziskem za posledních 12 měsíců. A my jsme vlastně schopni spočítat toto PE nejen pro každou konkrétní firmu, ale my jsme schopni spočítat to i pro celý akciový index. Je to trošku náročnější, ale jde to.

Hlavní výhodou tohoto ukazatele je jeho jednoduchost a aktuálnost. Tento ukazatel velmi dobře zachycuje, kolik jsou investoři vlastně ochotní zaplatit za současné firemní zisky. A díky tomu ten ukazatel umožňuje velmi snadné a rychlé porovnání jednotlivých společností mezi sebou nebo jednotlivých sektorů mezi sebou.

Současně ale ten ukazatel má svoje slabiny, protože ty firemní zisky jsou silně cyklické. Během recese u některých firem ty zisky prudce klesají, což opticky může zvýšit ten ukazatel PE. Může to třeba ukázat nebo může to vytvořit dojem nějakého extrémního nadhodnocení, protože ceny akcií můžou být nízko a tak dál.

Nebo zase naopak v závěrečné fázi ekonomického boomu, kde se dost možná nacházíme teda celosvětově, tak bývají zisky rekordní, takže to PE může působit relativně nízkým dojmem a to právě v době, kde jsou ty akcie vlastně nejdražší.

Takže když jsou akcie nejdražší, tak teoreticky vlastně to PE ještě je trošku to podhodnocuje to přehřátí těch trhů.

Každopádně ale řekněme si toto.

Aktuální hodnota indexu S&P 500, pokud teda sestavíme ukazatel PE celý tento index, je přibližně 32.

Historický medián je 15 a během docom bubliny tento ukazatel dosahoval přibližně hodnoty 29.

Jinými slovy, my jsme v tuhle chvíli výrazně výš, než jsme byli při prasknutí.com bubliny, která byla obrovskou mega bublinou.

A my jsme v tuhle chvíli výš než tehdy.

Možná ještě když tady teda se bavíme o tom, že porovnáváme ten index PE s historickým mediánem, tak někdo by možná z posluchačů mohl nabídnout, proč medián, proč ne průměr.

A ten důvod je takový, že ten medián odfiltrovává extrémní hodnoty, takže lépe nám tohleto porovnání ukazuje skutečnou situaci.

Každopádně aktuální hodnota PE pro index S&P 500 je proti historickému mediánu vyšší o 113%.

Kdybychom počítali tenhleten ukazatel ještě třeba pro některé jiné akciové trhy, třeba některé asijské, tak jsme ještě výrazně výš.

Takže to současné ocenění indexu S&P 500 amerických akcií se podle PE pohybuje o 10% výš než v době vrcholu docom bubliny na začátku tohoto milénia, před 26 lety.

A to se o této bublině, o té docom bublině hovoří jako o druhé největší a druhém největším prasknutí bubliny za posledních 100 let.

To největší prasknutí akciové bubliny bylo v roce 1929.

Druhé největší, nebo možná první největší, záleží jak podle kterých kazatelů, bylo právě ta docom bublina na začátku milénia.

A my jsme teď výš, to znamená podle tohoto ukazatele je ten trh přehřátější.

Tohle je první část videa o tom, jestli jsou nebo nejsou akciové bubliny v tuhle chvíli realitou, nebo jen podezřením, a o tom, jestli hrozí nebo nehrozí velké sesypání, doslova historické sesypání akciových trhů.

Máme tady totiž ještě další ukazatele, které ukazují ještě dokonce hrůznější výsledky než ukazatel PE, o kterém jsem teď mluvila.

Pokračování tohoto videa najdete na Hero Hero.