Náš člověk: Rusko nelze porazit! Proč děti nesmí vědět, že má pro strach uděláno? | Jakub Zieba

Vítejte, vážení a milí přátelé proti proudu, proti proudaři, nepodvolení.

Dnes máme takové docela speciální vysílání, protože budeme se bavit na docela velkou dálku. Jsme budeme ve spojení s Moskvou, kde v tuto chvíli sedí pan Jakub Říb. A já vás moc vítám opět po čase v Proti proudu.

Jakube, hezký den.

Děkuji za pozvání. Zdravím vás trošku dále od Moskvy, 1000 km od Moskvy, ze Volgogradu, ze hrdinského Stalingradu. Máme tady krásné počasí 30 stupňů. Tak snad se máte hezky i vy v České republice.

Eh, my se máme jako vždycky, jak víte, vždycky se máme tady přece skvěle. Tady je to báječné a myslím, že to je jedno z témat, které eh budeme probírat, protože vy jste se dopustil strašného zločinu, nevěda tím, že jedna paní učitelka použila kousek vašeho jednoho videa a už má stejné problémy, jako měla paní učitelka Bednářová. Už po ní vyjeli zas naplno. Tak pojďme na to.

Ta znělka naše, která je z Voskovce a Vericha, takhle to teda dělat se nedá, takhle to teda nemá vypadat. Má dneska zvláštní ještě příchuť, protože my si kousíček také pustíme z Voskovce a Vericha. Ale já bych začal, pane Říbo, jednak na úvod snad jenom tím, jak se tam máte v tom Rusku strašlivém, které my tady denně dostáváme z korporátních médií na talíři jako něco hrůzostrašného. Jsou tam, je tam katastrofa hospodářská. Lidé stojí ve frontách, jsou nespokojeni, brblají, nechtějí válku. To jen ten zlý Putin ji chce. Jak to tam vypadá?

Tak určitě už nějakou dobu ten konflikt trvá, takže eh ta podpora nějaká politická samozřejmě lehce opadla. Nicméně stále je poměr na vysoké úrovni jak samotné ruské vlády, tak i ruského prezidenta. Eh, taky samozřejmě nějaké té speciální vojenské operace, tedy jakoby, co se týká občanů Ruské federace. A jinak, co se týká běžného života, tak to prakticky není nějak poznat až tedy na poslední měsíc, možná tři týdny, měsíc, když jsou tedy problémy s dodávkami benzínu do regionů. To znamená, že se skutečně stojí fronty. Některé jsou samozřejmě dlouhé, některé jsou menší, některé třeba fronty nejsou vůbec. Já jsem třeba čekal minulý týden 4 hodiny, než přivezou ten benzín tady na naší benzínku, ale než to dovezli, tak to byla zhruba hodina. Pak, než ten benzín slili, než podepsali do dejky, takže zkrátka to ty 4 hodiny bylo. Pak jsem byl zase jiný den na jiné benzínce, tam jsem čekal pouze 20 minut. Benzín byl vchen, takže záleží také, jak kde. Určitě to není tak, že by se Rusko hroutilo, že není benzín nikde. To zase česká média, český mainstream vykresluje, že je všechno úplně špatně, že se všechno hroutí. To samozřejmě pravda není.

Eh, takže kromě toho benzínu, tak vlastně ty sankce nejsou nějak pociťovány. Jak se žilo třeba před třemi lety, tak se žije i dnes. Eh, zdražuje se tedy jako všude na světě. Což si myslím, že není ale úplně zapříčeněno těmi sankcemi, jelikož i v České republice se zdražuje a na Českou republiku žádné sankce uvoleny nebyly. Takže zkrátka se žije, život je dál, lidé se mají dobře, si myslím, já také, takže určitě to není tak, jak jsou česká média.

Já se k tomu ještě dostanu, k tomu, jak to tam, co tam prožíváte, ale já bych se teda na začátek možná rovnou věnoval té kauze, která tady teď v podstatě v posledních dnech se rozjela. Možná, že by bylo dobré, abychom si nejprve řekli, o co vlastně šlo.

Já si myslím, že jak jsem říkal, ten život vlastně se mi nezdá tak moc odlišný. Eh, když jsem se takhle jako bavil s lidma, srovnával jsem si třeba poměr mzdy a ceny, tak si myslím, že je to taky dost podobný.

Mhm. Možná je to tu trochu jako lepší. Nicméně na ruské mzdy si myslím, že tu levnou úplně není. Proto se s českou výplatou se to má člověk dobře. Všechno je tu výrazně levnější než u nás. To jo.

Eh, co asi dělá ale největší rozdíl v té kvalitě žití, co jsem takhle postřil, tak jsou třeba energie, jo. Když jdeš, když jde člověk nakoupit, tak dá přibližně stejný poměr výplaty jako u nás. Nicméně pro mě ušetří na vodě, na plynu, obzvlášť na elektrice to asi jo. Co mi tady chybí z Čech, tak je asi trochu takový smysl pro pořádek, jo, že u nás, když má jet autobus v, já nevím, ve 2 hodiny, tak třeba přijede ve 2:10, ale jako víš, že přijede, jo? To tady se zase zpravidla vždycky stane.

E, kdo to vlastně je a proč jste s ním točil?

Tak je to můj kamarád z Plzně, protože také studoval tam na tamní univerzitě Mezinárodní vztahy a on si teďko zakládal také svůj cestovatelský blok. To znamená, že první cestu udělal do té takzvané zakázané země do Ruska, aby také viděl všechno na vlastní oči, jak to tady skutečně vypadá. A při té příležitosti jsme tady natočili společné video, abychom tedy se podělili se svými diváky nějaké své zážitky. Takže jsme tam probírali, jak se dá cestovat do Ruska, tedy přes ty třetí země, jelikož z Evropské unie není možné napřímo létat do Ruska. Poté nějaké další praktické otázky, jako je třeba výměna peněz. To znamená, lépe je si brát dolary, protože například pobaltské státy a Polsko nedovoluje občanům státu EU vyvážet eura, pouze dolary. Takže, což je taky poměrně nesmyslná věc, ale to jsme tam také probírali. Poté jeho dojmy z Ruska, co se mu tam líbilo, co se mu tam nelíbilo. Takže nejenom, že tam něco vychvaloval, naopak říkal i poměrně řadu negativ. O to víc se spíš divím, že to někdo považuje za nějakou propagandistickou věc, když tam člověk probírá i plusy i mínusy. Pak teda nevím, co by člověk musel říkat v tom videu, aby to podle některých propaganda nebyla. Zkrátka nevím ani jako, co bych na to mohl říci. No, zkrátka obyčejné video povídací.

No, já myslím, že na to v podstatě není co říci. Já vám jenom ocituji něco z toho, co se objevilo tady samozřejmě na Seznamu, hlavním nebo jedním z hlavních korporátních propagandistických kanálů eh té bruselsko-německé moci u nás.

Eh, ta paní učitelka se jmenuje Svrčková, jak jsem říkal, je ze základní školy Karolíny Světlé a ona tam suplovala eh u deváťáků e občanskou výchovu a tam to pustila to, co jsme viděli. Kousek jsme z toho viděli. Ona pustila asi 8 minut. Opět jí někdo prásknul. Pan ředitel nadskočil, když novinky to uveřejnily, běžel za ní. Ona chudák vlastně si to ani neuvědomila. Já vám tady ocituji, co říkala eh ta paní učitelka:

"Nevěřila jsem, neověřila jsem si původ videa ani zaměření celého kanálu, protože mě zaujal především rozhovor se studentem mezinárodních vztahů Robinem, který je aktérem sledované části."

Čili ta nešťastnice už musí dělat, e, už musí dělat sebritiku, abych tak řekl, e, slovy minulého režimu, protože je to tady. Jak za minulého režimu, je to mnohem horší než za minulého režimu, protože eh tehdy se aspoň nepředstíralo, že je tady nějaká západní demokracie. Teď se tady to předstírá.

E a ty ty reakce na to byly opravdu úžasné. A já vám také něco ještě z toho přečtu, jo?

Pan ředitel říká: "Ukázka videa nebo použití takového materiálu bylo v rozporu s koncepcí a vzdělávací strategií školy."

A teď poslouchejte, žáky vedeme ke kritickému myšlení, ověřování informací i kultivované diskusi.

Čili kritické myšlení znamená, že se jim nebudou pouštět videa, která natočíte se svým kamarádem, protože nedostáváte dostatečnou podporu od ruské státní propagandy.

Na něco tam byly další reakce, jo?

Tady říkají na novinkách, že jste se stal obrovským miláčkem ruské státní propagandy.

Zvou ho do různých pořadů a dělají s ním rozhovory.

Zemi ukazuje jako krásnou a zkvétající, v podstatě ráj na zemi, říká takzvaný bezpečnostní analytik Roman Máca a přidává jednu hezkou věc.

Respektive to přidává už politolog a rusista Karel Svoboda z Fakulty Sociálních věd Univerzity Karlovy.

Tajné služby se o něj určitě zajímají.

Co říkáte těmhle reakcím?

No tak já si začnu od začátku, od té paní učitelky a školy.

Tak je samozřejmě logické, že poté už přišla ta sebekritika, samokritika, aby se člověk aspoň nějak zachránil kariéru, což si myslím, že je docela nepřípustné v demokratické a svobodné společnosti, jak se říká.

Neustále slyšíme ty argumenty o tom, jaká je svoboda slova, a tak dále, a pak to dopadá přesně takto.

Pak, jak jste taky trefně říkal, to kritické myšlení, aby pak náhle zakazovali jiný pohled na věc, jo, i třeba nepopulární, ale zkrátka jenom kritické myšlení v rámci nějakého jednoho narativu.

Takže to je spíš takové tragikomické. Já bych chtěl říct úsměvné, ale to je skutečně tragikomedie.

A co se týká těch takzvaných expertů, pan Máca je zvláštní člověk.

Občas mi na něj někdo pošle nějaký odkaz, co on zase napsal.

To bych taky asi nějak výrazně nekomentoval, protože zaprvé nemá vystudováno žádné bezpečnostní studia. Co jsem koukal, tak snad jenom nějaké regionální rozvoj, bakalářské studium, takže úplně mimo nějakou zkrátka tuto sféru.

Zkrátka říká jakoby své nějaké názory nepodložené nějakými důkazy.

To samé i ten rusista teďko. Nevím, nevzpomenu si to jméno, co jste říkal – s tý svoboda.

Ano.

Tak opět nepodložená nějaká tvrzení, která by se dala žalovat.

Bohužel, ale vidíme, co se děje.

Jestli by to mělo nějaký smysl podávat žaloby nebo trestní oznámení, těžko říct.

No, každopádně tohle by si člověk neměl dovolit říkat takhle veřejně, protože to skutečně může naplňovat nějaké ty trestní body.

Jo.

Mě tam mě zaujalo, že on otevřeně mluví o tom, že se o vás mají zajímat tajné služby.

Pociťujete nějak ten zájem tajných služeb?

Vůbec nevím ani jak by to mělo vypadat.

Nějaké jako sledování nebo co.

Zkrátka za těch pět let, co tady jsem, tak ani jednou nikdo nepřicházel, něco se vyptával nebo nějaký kontakt, vůbec nic takového nebylo.

Takže ztráta.

No.

A když jste občas přijede sem, máte problémy s tím?

Já jsem byl naposledy v České republice před třemi lety, takže už poměrně dávno.

Tehdy ta hysterie začínala ještě větší a větší, že jo, v Evropské unii.

Takže jediný, kdo se na něco vyptával, tak byl naopak na estonské hranici, ne Rusko nebo nějaké ruské služby, naopak ty unijní, ty estonské, ptaly se, kam jedu, co tam budu dělat, kdy se budu vracet, a tak dále.

A což pak praktikovali čím dál tím víc na tý estonské hranici.

To jsem se ptal i kamaráda ze Slovenska, který studoval v Petrohradu, tak jeho se ptali na to samé, takže naopak se vyptávají právě na těch unijních hranicích a ne na těch ruských.

Ačkoliv to musím teďko poznamenat, tak se ptají i českých turistů na tě ruské hranici také ty stejné otázky, takže je to celkově jako nějaký trend na těch hranicích – zkrátka se vyptávat.

Oni tam vám kromě jiného vytýkají, kdybych to měl citovat, že navíc lákáte Čechy do Ruska.

To je zvláštní druh propagandy – když chcete jim říct: Pojďte se tedy podívat, jak to tady doopravdy vypadá.

Jakým, prosím vás, způsobem, Jakube, ty lidi lákáte?

To bych také moc rád věděl, jak teda lákám.

Nevím, jestli rady o tom, jak co si nějaké dokumenty vyřídit nebo kam třeba se jít podívat, jestli to je lákání, netuším.

Člověk je snad svépomocný, dospělý člověk, ví, co chce, takže hledá nějaké rady, jo.

Takže jestli to je lákání, tedy holt asi, jo.

Nevím, jak bych si tohle měl představovat.

Ono, ono to totiž je, ono to všechno vypadá komicky, ale je to vlastně hrůzostrašné.

To, o čem tady mluvíme, navíc.

A proto jsem říkal na začátku, že se dostaneme ještě k tomu Voskovci a Verichovi.

Ono to všechno připomíná tu dobu před druhou světovou válkou, před napadením Sovětského svazu Hitlerem s tím rozdílem, že dnes už to Německo – protože my jsme v té době byli relativně demokratická země, nebyli jsme ještě pod vlivem Německa tak silným.

Dneska jsme, protože jsme součástí té takzvané Evropské unie, což je vlastně čtvrtá říše německá ovládaná z Bruselu.

A tudíž dnes se na nás jaksi váží ty propagandistické povinnosti předválečné, protože já jsem si našel s laskavým svolením v Suprafonu.

My máme stanici Hvězda rozhlasovou, kde hrajeme často písničky Voskovce a Vericha také.

A já jsem si našel jednu předsenu, která je nesmírně zajímavá.

Je vlastně z doby, kdy se to všechno chystalo.

Já vám ji pustím.

Jo.

Prosím vás, pane, já už jsem vás takovou dobu neviděl.

Vy jste cestoval.

Jo, já jsem byl v Rusku.

Pane, vy jste byl s odpuštěním v Rusku.

Jo.

Prosím vás, co mi řeknete?

Já visím na vašich rtech.

Objektivní pravdu bych potřeboval vědět.

Objektivní pravdu?

Jak to tam vypadá?

Kterou vy jste strany?

Abych věděl, co mám říkat.

Víte, dovolte, přeci jsem váš člověk.

No, to já ještě nevím, která.

No, jak bych vám to řekl? Potřeboval bych vědět to nejhorší.

No, a slova.

Tak to vám posloužím.

No.

Je to tam hnusný.

Je to tam hrozný.

Co vám mám povídat?

Je to ale horší než bída.

Horší než hlad.

Přetvářka, falešnost.

Přetvářka, lež.

Malé děti, malé děti, ty nevinné děti – červené, vypasené, dobře živené lidi.

Dobře živené, mladí, holky – sekáč, krásné, vyvinuté.

A to všechno jen proto, aby se zdálo, že tam není hlad.

Prosím, tak oni ten podvod na ty cizince ženou tak daleko, že aby se zdálo, že je tam blahobyt, oni snad nakonec dají tomu obyvatelstvu najíst.

No všem.

No, ale já jsem to prokouk.

Já jsem tam přijel, vidím jídlo, vidím tady tlustý, zdravý, vykrmené lidi.

Povídám si: „Pozor, pozor, to nebude samo sebou."

No taky to není.

Je to od jídla, víte?

A prosím vás, on si tam nemůže nikdo odpočinout vůbec.

Jo, to jsem slyšel, že prej vůbec nezaměstnanost netrpěj.

Prej tady budeš pracovat, pracovat budeš a dostaneš za to své peníze.

No, teror, teror.

No, lidi by se rádi sebevraždili, ale nesmějí.

Jo, to jsem slyšel, že prej si tam tlačejí úplné fronty.

Jsou u věží, chtějí se z třetího poschodí hlavou do propasti, učinit čemu konec.

Oni jim to nedovolí – když letí dolů, tak mu přidělají padák.

A co by vás dožralo?

Ten padák se otevře.

Pane, oni nenechají takovýho řidiče padáků stát po straně, že by mohl dodávat padáky, který se neotevřou.

Tam snad fungují i plynové masky.

No, ale já bych neztrácel hlavu.

Já myslím, poslechněte, že přeci jenom optimisticky na to.

Jo, jo, jo.

Nesmí se ztrácet hlava, pane.

Já doufám, víte, že se všecko zlepší, obrátí a že ten lid se tam probudí a ten blahobyt ze sebe setřese.

Já taky doufám přeci.

Jenom optimismus, víte, optimismus.

Vždyť oni ty lidi přeci jenom tam snad možná přijde nějaký cár, zase se to všecko zanedbá, jak to bývalo, a zas to bude naše bratrská slovanská země.

Zdravstvujtě tová třetako.

Zdravstvujtě, zdravstvujtě.

Pozdrav z Prahy vám posíláme.

Já myslím, že k tomu není co dodávat skoro.

Nebo jestli máte nějaký komentář, tak ho řekněte, protože ty věci jsou jako jakoby přeskopírák.

Nezdá se vám?

Zdá se mi to tak, to jsou skoro ty stejné rozhovory jako dnes, kdy se musí kritizovat, ale tak nějak zvláštně.

Je to hodně podobné.

No a když se bavíme o té podobnosti, váš pocit, váš odhad, blížíme se k té situaci, kterou to nakonec všechno toto vyvrcholilo, totiž napadení Ruska, dopadení Sovětského svazu, dnes Ruska. Panují tam tyto obavy v Rusku?

Eh, myslím si, že ne, protože každý věří nebo doufá a myslí si, že západ není natolik hloupý, aby šel znovu na Rusko.

Jako to je spíš taková jakoby sranda v uvozovkách, že každých 100 let se Evropa obyčej, eh, sjednocuje, aby šla potom na Rusko.

Ano.

Takže takové jsou tady takové vtipy, ale samozřejmě každý by si přál nějaké normální vztahy, ale aby to došlo do nějakého konfliktu a tím spíš šarenného, eh, to si myslím, že není ani na jedné straně, ani jako v rámci toho, co se týče obyvatel Ruska.

Jo.

No, já musím říci, že tady ta propaganda a vy to jistě sledujete, se stále víc tvářit, že to Rusko napadne.

Prostě jako hovoří se tady o těch roce 29 nebo podobně.

Eh, ta připomínka toho, respektive ta analogie, kterou prožíváme, je samozřejmě dána tím, že významná část naší populace už vůbec nepamatuje něco takového, jako byla ta válka.

Já ještě patřím ke generaci, která aspoň od svých rodičů bezprostředně, protože jsme se narodili nedlouho po té válce, to slyšela, ale dnes to není.

Já myslím, že v Rusku ta paměť je ale docela pořád udržována, ne?

Je to tak.

Určitě to tak je.

Eh, já jsem natáčel na 9. května, respektive k 9. květnu, kdy je tady den vítězství.

Natáčel jsem video, co pro lidi znamená celkově den vítězství, takže všichni si ho váží, jak mladí, tak i staří.

V každé, prakticky v každé rodině je někdo, kdo bojoval, kdo zemřel.

Takže ta paměť se neustále předává dále a dále i k těm mladším generacím, což je naprosto neuvěřitelné.

Až do jaké míry, když to srovnáváme s českou mládeží, tak ta paměť je jakoby v Česku nebyla, ale v Rusku ano.

To znamená takový velký, velký rozdíl, to je.

A samozřejmě právě každý ví, jaká je cena toho míru, jaká je cena svobody, co všechno museli vytrpět jejich předkové pro dnešní mírový život.

Takže samozřejmě eh Rusko je i nejenom jakoby ruská politika, si myslím já, jo?

Eh, tak i samotní Rusové nechtějí s někým bojovat.

Naopak všechno se to dělá zrcadlově.

To znamená západ tam navýšil nějaké zbraně.

No tak Rusko zrcadlově tak je tam investuje do nějaké obrany.

Takže asi spíš takhle.

No jasně.

No, já myslím, že to souvisí docela přesně s tou eh teď zmíněnou událostí s tou paní učitelkou nešťastnou, s tou školou, protože oni tady chtějí vyřezat těm dětem z hlavy cokoli, co by se paměti na ty hrůzy týkalo, neboť potřebují připravit mladou generaci.

Doufají, že tu, že tu válku nakonec vyvolají, přestože víme, že v ten okamžik je to konec celé Evropy a konec tady té civilizace je zcela jednoznačně, ale já myslím, že je na čase pokročit od tohoto případu kousíček dál.

Eh, vlastně mě zajímá ještě ta vaše pozice tady, protože čteme, že vy jste stále zastupitelem v Plzni.

Eh, já tady čtu: Představitelka plzeňského obvodu číslo jedna za ANO říká, že vy se tedy neúčastníte těch eh zasedání, pochopitelně, protože jste v Rusku, ale že vás bohužel podle platné legislativy nemohou odvolat.

To se mi moc líbí, že je ještě udělaná legislativa tak nešťastně, předválečně v uvozovkách, že vás ani odvolat nemůžou.

Eh, řekněte mi, budete znovu kandidovat?

Tak kandidovat znovu nebudu, jelikož jsem si já splnil to, co jsem potřeboval tímto mandátem.

Nechám prostor těm, kdo se fyzicky nachází v Plzni a mají zájem o komunální politiku.

Eh, takže asi takhle, no. Jednoduše odpovědět.

No, e mě totiž napadlo, jestli vlastně ten velvyslanec v uvozovkách, velvyslanec plzeňský v Rusku, neodvádí ve skutečnosti pro Plzeňany daleko významější práci, než kdyby jenom seděl v tom zastupitelstvu a odmával eh ty, eh, občasné zločiny, eh, eh, kriminální případy různých, různých, eh, finančních, stavebních a podobných věcí, kterých je tady všude spousta.

A já nepochybuji o tom, že to je všude stejné, ne?

Nebylo by přeci jenom záhodno ještě zvážit.

Vy jste sice ne člen, ale jste za SPD zvolen.

Nebylo by dobré si třeba pohovořit eh s Tomiem Okamurou, jestli byste znova neměl kandidovat?

Pravděpodobně, co se týká té činnosti, tak asi ano.

Má větší vliv na lidi a je více prospěšná, než když tam člověk jenom sedí a tupě v uvozovkách hlasuje, jo, zvedá ruku, jo, nebo ji nezvedá.

Takže v tomto ohledu určitě ano.

Tím spíše nebyly žádné stížnosti na moji činnost, co se týká voličů, takže nevidím jediný důvod, proč by měl někdo odstupovat.

Jo, zkrátka voliči jsou spokojeni.

Nicméně co se týká té kandidatury, tak jsem to pečlivě zvážil a přece jenom bude lepší, když se někdo je v místě a zabývá se tou místní politikou, jelikož tady v Rusku ani málokdo ví, že mám nějakou funkci obecního zastupitele.

To znamená také někdo to rád využívá, jako že jsem tady představován jako nějaký deputát, že jsem nějaký jako poslanec nebo zastupitel, což snad bylo pouze jenom jednou nebo dvakrát na tom Petrohradském fóru.

Jinak to prakticky nikdo neví.

Takže já osobně tady ani v Rusku tuto funkci nějak nevyužívám.

Jo, rozumím.

Eh, řekněte mi, eh, jak tady čtu, eh, jak vás prý neustále zvou do různých televizí, na různé rozhovory.

Jste zřejmě naroztrháni.

Jak to je s těmi eh, s tím zájmem ruských médií o vás?

Každý den mi někdo volá, ne?

Dělám si samozřejmě srandu.

Je to také pouze spíš náhodilé.

Prostě někdo zjistí, že tady nějaký cizinec má nějaký třeba YouTube kanál, facebookovou stránku, natáčí o tom, jak se žije v Rusku, takže spíš jako zajímavost a tím spíš z Evropy, že jo, protože cizinců tady je ze střední Asie docela dost, pak i z Číny, z Indie a tak dále a jakoby Evropan, tak to je a ještě mladý Evropan, takže to je pro ně také zajímavé a takže právě proto mě tam jednou nebo dvakrát pozvali, jo, jdu někam do televize a prostě si popovídat, jo, jak se mi tady líbí, jaké jsou třeba rozdíly mezi Českou republikou, Evropou a Ruskem, také nějaké plusy, mínusy.

Takže eh oni to samozřejmě označují jako nějakou propagandu.

Nicméně je to prostě běžné povídání, jako jak jsme se bavili s tím Robinem, tak jsme se bavili třeba s moderátorem v té televizi, jo, co se týká toho prvního kanálu například.

Někdo si myslí, že tam někoho sešpinil, jo, to také není pravda.

Jo, o Češích jsem nikdy nic nehezkého neříkal.

To jsou zase také nějaké výmysly někoho na sociálních sítích.

A pak samozřejmě, když se konaly nějaké akce, tak se třeba ptali z nějakých médií, třeba z Tasu, jo, ta agentura TAS nebo potom třeba Argumenty a Fakta – je to časopis – tak se takto brali interview na základě třeba nějaké účasti na tom Petrohradském fóru.

Pak jsme pořádali nějaké události ve Volgogradu, ve Stalingradu u příležitosti 2. února – na to vítězství ve stalingradské bitvě.

Pak jsme zkoušeli pořádat i nějaké události v České republice, takže spíš jenom na základě nějakých těch událostí.

To znamená, že by mě někdo zval pravidelně někam. To není pravda. Je to nahodilé.

Jsem většinu času tady ve Volgogradu. Ani na nějaká fóra pořád mě taky nikdo nezve, takže nevím, kde se ta nějaká propaganda spočívá, jo, jestli rozumíte.

No, ta spočívá v tom, že jste odvážný člověk, který se prostě vydal studovat do Ruska.

Mimochodem, jak to vlastně s vaším studiem vypadá? Už vy jste snad už teď končíte nějak nebo ne?

Tak právě před dvěma až třema týdny jsem získal magisterský diplom s vyznamenáním v oboru politologie opět na Volgogradské státní univerzitě, když jsem pokračoval z bakalářského studia cestovního ruchu, takže ten jsem obdržel, že jo.

Sledující to viděli, tak mě řada lidí blahopřála. V uvozovkách se to samozřejmě zase nelíbilo, tak se to snažili různě shazovat, což naopak ukazuje, že oni nemají žádné vzdělání pravděpodobně, jo, ale jsem nad nimi mávnul rukou. Takže jsem teďko magistrem, magistrem s vyznamenáním.

No, to je nádhera. Gratulujeme vám samozřejmě za protiproud taky všichni tady.

Co to teď pro vás znamená? Profesně se budete tomu věnovat teď nějak to, co jste vy studoval, nějak profesně? Máte nějakou představu o svém dalším zaměstnání?

Tak co se týče politologie, to je takový obor, řeknu to na rovinu, úplně možná zbytečný.

Zkrátka, bylo mi to blízké ta politika, co se týče i nějakého světového dění, takže mě to zkrátka zajímalo, tak jsem to vystudoval.

Spíš bych se ale realizoval v sféře médií, toho blogu, možná jako nějaký SMM expert, založil třeba nějakou blogerskou platformu nebo nějakou mediální platformu, takže spíše se věnovat tomu, čemu se věnuju nyní – ten blog, nějak ho rozvíjet i dále.

A také bych rád třeba využil česktinu, ruštinu a angličtinu, ty jazyky, které znám.

Takže třeba i do nějaké firmy soukromé, která se věnuje nějakým obchodům, pokud teda ještě dodnes obchoduje Česká republika s Ruskem.

Takže možností je řada. Uvidíme.

Jo, dobré. Pochopil jsem to tak, že míníte, že v Rusku nadále zůstanete.

Ano, ano, to se neplánuji vracet trvale. Budu tady nadále.

Nikdo samozřejmě nevylučuje, že bych třeba nepřijel do České republiky třeba na půl roku nebo na rok, jo, tam nějakou dobu pobyt, ale pak se zase vrátit v tomto smyslu, ale budu tady trvat v Rusku.

Já myslím, že to je rozumné rozhodnutí, když tady slyšíme a čteme o tom, že by se o vás měly zajímat a ony se nepochybně zajímají tajné služby. Je to komické, je to trošku jak ze Švejka ty Breatchneiderovy.

Protože ve skutečnosti vy všechno říkáte zcela veřejně, takže není, abych tak řekl, co vyzkoumat, ale věřte, že se to týká právě tak protiproudu a jsme tady a studují nás tito Breatchneiderovy nepochybně, stejně jako vás. Ale já bych se možná chtěl dostat teď ještě k něčemu úplně jinému.

Vy jste, my jsme spolu hovořili před nějakým časem, vy jezdíte a natáčíte ta videa.

Řekněte mi, jak co k tomu člověk potřebuje. Myslím si, že to přece jenom třeba vyžaduje nějaké minimální zařízení, že to vyžaduje nějaké peníze na cestování a tak dále.

Vy jste vlastně žil dodnes ze stipendie.

Ano, měl jsem stipendium, potom samozřejmě i z toho blogování je také nějaký příjem, pak samozřejmě i pomoc od rodičů, od rodiny, takže jsem to tak nějak skládal dohromady.

Právě proto jsem i moc necestoval do nějakých odlehlých částí, do odlehlých regionů Ruska, protože jak říkáte, je to samozřejmě nějaká suma, kterou musíte dát na cestu, na ubytování, na místě se třeba někde najíst, což zase i lidé vidí, že to prostě žádná propaganda není. Že člověk většinu času sedí v tom Volgogradu, učí se, jo, natáčí maximálně něco kolem a někam do těch regionů jezdí samozřejmě, ale ne tak často, jak by se třeba chtělo.

Proto doufám, že teďko i ten blog se třeba bude rozvíjet i více, aby bylo větší nějaká suma na to cestování.

Rád bych tedy natáčel ty cestopisy nadále, pak ten běžný život, nějaké srovnání, obchody, ceny, zkrátka to, co člověk tady vidí, jo. Tože to je takový ten lifestylový blog, co mám já na tom YouTubu nebo na tom Facebooku.

Ono vlastně my jsme teď uveřejnili jeden článek jednoho ruského autora, docela zajímavý, který hovoří o tom, že se Rusko, abych tak řekl, od Evropy odstřihává, ale vlastně on říká, že ho to mrzí, protože ty kořeny jsou spojené.

Jak vy vnímáte teď vnímání Evropy jako takové v Rusku a speciálně pokud vůbec nějak vnímání České republiky poté, co Fialova vláda zlikvidovala ty vztahy až do té míry, že bychom se dostali na ten seznam nepřátelských zemí ruské.

Jak to vnímají ve vašem okolí občané, běžní lidé?

Ve skutečnosti Čechy mají velice rádi.

Rusové, to nehledě na to, co se dělo i historicky až dnes, tak stejně mají velice pozitivní vztah k Čechům i Slovákům.

Neměl jsem jediný problém jenom kvůli tomu, že jsem Čech.

Na rozdíl třeba od Rusů, kteří měli problémy v České republice, tak to tady neexistuje nějaká českofobie nebo nějaká jiná fobie.

Takže tento vztah je stále velice pozitivní.

Oni dokážou odlišovat běžné lidi a pak třeba zrovna nějakou vládnoucí stranu, vládnoucí elitu.

Co se týká současné vlády, tak si to spíš Češi myslí, že se to velice řeší, ale ve skutečnosti ta Česká republika, česká politika to vlastně až nikoho moc nezajímá.

Prostě je to nějaký malinký stát uprostřed Evropy.

Takže to se zas tak ani neřeší, že nějaká vláda se někde změnila, to vůbec ne.

Spíše se třeba řeší celkově Evropská unie, Amerika jako celky, jo.

Takže o samotné republice ani nic moc.

A ten postoj, ten vztah, abych tak řekl, běžného Rusa k té Evropě jako takové, jako civilizačnímu prostoru, se změnil, nebo myslíte, že je stále stejný?

Lidé se spíš obrátili k tomu svému, k nějakým svým kořenům.

To znamená, začala být velice populární ruská kultura, pravoslaví a nějaké ty národní ruské motivy.

Třeba si postavit někde nějaký domeček na vesnici a jet tam víc v souladu s tou přírodou.

Takže se spíš vrací k tomu svému, ne k tomu, co jim vnutili v 90. letech – že jedině správně je to americké, to evropské a že všechno ruské je fuj.

Když to řeknu takhle laicky, tak se nám pak vrací k tomu svému.

Jsou hrdí na to, že jsou Rusové a mají svoji kulturu historickou, tisíciletou.

Nicméně to neznamená, ale že by neměli Evropu rádi. Jo, stále by se třeba rádi podívali do Francie, do Itálie plus po těch svých zemích.

Takže neřekl bych, že je to nějaký výrazný rozdíl, co se týká vztahu k té Evropě.

Spíš je to Evropa plus to své.

Jo.