V úterý to začne. Rusku už došla trpělivost. Korupční větrníková mafie. V EU do basy za poslech?

Vítejte, vážení a milí přátelé proti proudu, proti proudaři, nepodvolení.

Jednak jsem rád, že opět po týdnu můžeme konstatovat, že svět stále je, i když mi přijde, že stále bláznivější.

Jednak možná zajímavost. Čekal jsem, jestli dostanu k tomu dnešnímu svátku nějaké dopisy. V podstatě jsem je nedostal. To nechávám bez komentáře, ale je to zajímavé.

Jinak dnes to bude trošičku zajímavé, ještě víc tím, že probereme určitě ty hlavní věci, které nás myslím všechny docela trápí, ale budeme se věnovat docela hodně i těm ohlasům jako komentářům na YouTube, protože myslím, že jsme to trošku zanedbávali a jsou tam mimořádně zvláštní a vhodné věci.

Začneme ale naši poradu samozřejmě na našem chatu.

Jitka Miholková. Svobodní petice za rezignaci Baxy. Poděkování všem. Proč ne, Jitko?

Já sice velkým příznivcem petic nejsem, protože si nevzpomínám, že by k něčemu kdy vedli. Zvláště pak neumím představit, že by to mělo vliv na předsedu Ústavního soudu, ale jako politické gesto je to určitě dobré, že se něco takového objeví, ale musíme vědět, že to děláme s tím, že se nic nestane.

Mám dojem, že někdy bylo zajímavější vzít do rukou trochu jiné nástroje tlaku a nátlaku, ale nějak se to tady nenosí. Já se k tomu určitě dostanu a vrátím, ale určitě to nikoho neodrazuji od toho, aby tuto petici podepsal.

František Toula je tady. Moc ho zdravím i paní Toulovou. Pokoj a mír všem lidem dobré vůle a nepodvoleným přejí Toulovi. Přeji to přesně tak. Také já.

Vážený pane Hajku, myslíte si, že naše vláda odebere Zelenskému náš nejvyšší řád? Byla to chyba mu ho udělit. Díky.

Vláda mu ho, pane Toulo, nemůže odebrat, protože mu ho neudělila. Ani ho neudělil prezident Zeman. Já se k tomu možná ještě dostanu, protože se nemýlím-li, tak je to v jednom dopise také zmiňováno, ale hlavně, ono to nejde ani u nás – je to jinak zařízeno než v Polsku – a ono to nejde ani udělat, kdyby tam takový prezident byl, jaký není. Jde to přes prezidenta, protože když už jednou prezident udělí ten řád, tak vlastně je jediná možnost, jak se ho ten člověk může zbavit. Buďto ho vrátí sám, nebo mu ho musí odebrat soud za poměrně přesných podmínek, za splnění docela složité procedury a podobně. Čili určitě k tomu nedojde.

Eva Justová, ahoj všem nepodvoleným. Teď se mi to tady nějak zavřelo. Mohli byste přijít někdo z režie a udělat mi to tady, prosím vás? Protože já jsem tam ještě neměl – mně se tam objevilo něco, čemu já nerozumím. Rozumíte? Já jsem naprosto neschopen ovládat ty věci ve chvíli, když to přesně nedělá to, co já potřebuju. Ale už se to stalo, takže dobré. Jenom jsem tam zahlédl něco.

Jo, aha.

Vojta Mára. Mír i pokoj vám, pane Hájku.

Vám též, pane Maro.

Zajímá mě, co říkáte na Tomyovu cestu do Číny, o které zase média píší nesmysly. A další věc – co říkáte na Trumpův projev proti komunistům, který prohlásil na 250. výročí Spojených států?

Ta cesta do Číny – já jsem dokonce letmo někde potkal pana Okamuru. Trošku jsme o tom pár vět prohodili. Já jsem mu říkal, ať se vůbec ničím nezabývá, že ho napadnou stejně. Ať jde dělat cokoli pro Českou republiku, do Číny, že ho napadnou, ať se tím vůbec nezabývá. Nevím, jestli to vzal vážně, ale vůbec o tom nemá skoro smysl dál mluvit.

Pánbůh zaplať, že druhý nejvyšší ústavní činitel, respektive tedy třetí nejvyšší ústavní činitel – já toho Pávka už za ústavního činitele asi nepokládám – jede do Číny. Jezdí tam všichni. Jenom fialová mafie se nás snažila odstřihnout. No, protože potřebovala, aby ty trhy získával někdo jiný, protože šla výhradně proti českým zájmům.

Takže Trumpův projev proti komunistům. No, ono je to vlastně do jisté míry správná otázka, protože on tím mínil komunisty současné v Americe, to znamená demokraty. A je to tak – tam prostě je třeba starosta v New Yorku, dneska to je čistý komunistický přístup. Jak se mu to hroutí ekonomicky okamžitě a tak – já myslím, že ten výrok směřoval především dovnitř Spojených států, ostatně jako prakticky celý jeho projev.

My jsme k tomu také uveřejnili náš text k tomu výročí. Já myslím, že by bylo – nevím, jestli čtete kdo z vás v akademii – ale objevilo se to trošku i na té hlavní stránce Proti proudu, kde se zabýváme především tou zednářskou podstatou vzniku Spojených států. Je to pozoruhodný a dobrý článek, čili moc ho doporučuji.

Abychom se dostali k těm věcem, které máme k dispozici, tak nebudu už bloudit chatem a vrhneme se na samotný obsah naší dnešní porady.

Já jsem tady zahlédl ještě, že Macinka v pátek dopoledne někde řekl: „Lavrov má skončit v pekle. Inferno." Proč se takto vyjadřuje?

No, toto vám neodpovím, proč se takhle vyjadřuje, ale nepochybně to souvisí s tématem, proto jsem to citoval. Protože ten můj článek měl velký ohlas, myslím právě proto, že trošku posunul moje – nevím, jestli bych řekl naše – vnímání Petra Macinky v jeho funkci ministra zahraničí do trochu chápavější pozice. Jestli tohle někde řekl, to nevím, ale klidně to možné je.

Souvisí to prostě s tím, že – a to jsem také v tom článku napsal – že oni si vykupují ty některé věci, které chtějí udělat, hlavně v boji proti Pávkovi si je vykupují tou mainstreamovým bučením, řekl bych. A tohle by bylo jedno z těch bučení.

My se k tomu ještě hodně dostaneme.

Já bych možná na začátek řekl zcela výjimečně, že bych se zmínil o stanici Hvězda, protože dnes zahajujeme od 21 hodin četbu na pokračování Orwellova 1984.

Ono se to zdá být jako provařené. Já ale zjišťuji, že spousta lidí zná jen ten název a pár vět a nebo zná třeba film, který vůbec neodpovídá nebo jen minimálně odpovídá té knize.

Ta kniha je zcela zásadní. Vybrali jsme verzi, která je kompletní, ne ty zkrácené. I když třeba jedna byla s vynikajícími herci, zdramatizovaná, ale je to asi jen půlka té knihy.

Já myslím, že je nezbytné tuto knihu pro toho, kdo jí nezná, a i pro toho, kdo jí zná, si jí oživit. Protože my to žijeme. Opravdu my to žijeme a ty odvolávky na to nejsou zbytečné.

Dnes od 21 hodin a pojede to vlastně celý červenec. Myslím, že to vyjde. Doporučuji, doporučuji, doporučuji.

Ona totiž má přímé konotace k naší realitě. Například i tím, že teď právě Evropský soudní dvůr schválil, že když někomu pošlete, přepošlete nějaké třeba video ze zakázaných médií – protože už jsou tu zakázaná média – třeba ruská televize a tak dále, RT a řada dalších – tak už za to můžete pak jít do vězení.

Jestli vám to připomíná něco jako zakázaný poslech Londýna – Němci za druhé světové války – nebo něco podobného, tak to bude ono.

Dokonce ani za poslech zahraničního rádia se v nejdivočejších okamžicích, těsně po převratu po roce 48, se tady nezavíralo.

Bylo to jistě přitěžující okolnost, ale nezavírali.

Rušili to, ale nezavírali.

Tady už Brusel přímo i zavírat bude.

Ten evropský – tedy rozhodnutí toho Evropského soudního dvora je docela zásadní.

My určitě k tomu přineseme článek, protože to mění celou situaci.

Například tam jsou záhadné věci.

Oni to zakážou na území Evropské unie, ale Švýcarsko, které není v Evropské unii a nezakazuje tyto zdroje – třeba ruské a nejde jen o ruské – tak nikdo neví, co se bude dít, když si někdo to převeze z toho švýcarského prostoru nebo z Ameriky, kde to také není zakázáno, kde normálně to všechno funguje.

Stáváme se tím Orwellovským státem naprosto jednoznačně.

Jednoznačně ta bruselská – bruselský kotel národů, který chtějí udělat tím superstátem.

Je dobré si od dneška možná poslechnout na stanici Hvězda od 21 hodin Orwella 1984.

Pojďme dál.

Ono to trochu souvisí vlastně s tím jedním kratinkým dopisem, který jsem vyzval, nebo dopisem – vlastně to už je, jak jsem inzeroval z těch komentářů k tomu mému článku.

Petr Kadlec.

Tady můžu číst, protože to je na YouTubu nebo u nás.

„Milý pane Hájku, po dnešním vašem brilantním a bez servítek článku mi začíná mít o vás drobec strach. Modlím se, aby ta současná neoliberální cenzurní hydra se vás nesnažila zadávit."

No, Petře, to se nás snaží neustále.

Dokonce nás, jak asi víte, vypli – zbavili nás možnosti inzerovat a podobně.

A já vždycky opakuji, že jen díky vám, jen díky vám zatím existujeme a ty podmínky se teď nepochybně ještě dramaticky po tom, co jsem řekl, zhorší, protože my například z těch zdrojů, jako je RT, ruská televize nebo jejich weby a podobně, stejně jako z těch amerických, které taky brzy zakážou určitě, tak my vycházíme a my nepřestaneme z nich vycházet.

Čili ono to není nepochybně úplně zbytečné se o tom bavit.

Tím chci naznačit, že tyhle věci přicházejí v létě – obvykle, pravidelně v létě – aby se o nich lidi nezačali bavit, aby je nezačali víc vnímat, aby to překryli dovolené, prázdniny, aby to překryl slunce, voda, vzduch.

Ptáte se, Petře, na to správně?

My to intenzivně sledujeme, protože ten řemen, ten řetěz, který nám všem – ale specificky svobodným médiím – uvazují dál kolem krku, je stále ostřejší a pevnější.

My samozřejmě něco připravujeme, různé protiopatření, ale to, o čem mluvíte, řeknu to jinak.

Kdyby tady byla fialová vláda v této fázi, tak bych se vůbec nedivil, pokud se to trošku ostří ještě a to se ostří, protože Rusko bude chtít už pravděpodobně docela dramatickým způsobem tu válku – válku západu proti Rusku na Ukrajině – skončit, takže se to může ostřit.

A kdyby tady byla ta fialová vláda se všemi těmi Rakušany a podobně, kteří nás zakázali už jednou, tak lidé jako Roman Joch třeba, který se vydává z toho občanského institutu, takový ten člověk, co často taky bývá zván do České televize, když má útočit na Donalda Trumpa nebo podobné věci – údajně se vydává také za katolíka.

To jsou katolíci opravdu na baterky.

Tak ten tam tehdy řekl, že když by se situace ostřila, tak nás mají rovnou internovat.

Já to nechci dramatizovat, ale my si tu dramatizující se linii uvědomujeme a legrace to úplná není.

Takže moc, moc děkujeme za všechny opravdu příspěvky vaše, protože se může velmi lehce stát, že nám úplně odřežou zase všechnu jakoukoli jinou možnost a bude to jenom – teď to stejně závisí z 80, 90 % na vás, na vašich příspěvcích, ale může se stát, že to bude 100 %.

Opět ten útok je veden drsně a signalizuje něco ostatně i ve vztahu k tomu, o čem se teď budeme bavit dál.

Pojďme dál.

A tím dál je to nepochybně to téma ankarské.

Zítra to začíná.

V Ankaře ten summit – večeři, tu neformální, jak se dohadovali.

A ve středu pak je to jakoby hlavní jednání, ale k tomu se dostaneme.

Tady se na to někdo ptá.

Tomáš Koudela.

Opět je to z YouTubu.

„Zdravím všechny. Přiznám se, že asi do půlky příspěvku jsem hledal náznak pointy. Asi to bude tím, že Kavka není zrovna můj oblíbený autor. Tomu rozumím. Nicméně musím přiznat, že přirovnání k metamorfóze sedí. Transformace byla dlouhá, nikoli však bolestivá. A nebýt pomalu se probouzejícího národa, nebo alespoň části, která přišla k volbám, aby vytáhla larvu z dnešního opozičního hnízda, tak by zůstala skryta v hradních klepeních. Toliko ke hmyzu na hradě.

A zde musím autorovi poděkovat za jasnou a přesnou analýzu Babišova prozření. Výhradu mám jen k termínu 'ano'. Já jsem tam analyzoval vlastně smysl toho názvu – názvu té strany nebo toho hnutí. Ten měl význam v minulých volbách. Myslím si, že hrad udělal několik drobných a jednu zásadní chybu.

Za drobné považuji vyžadování ústupku ze strany Babiše, porušení slibů za zavřenými dveřmi, jmenování na návrh, ponižování Babiše na veřejnosti a podobně. Patří mezi ně i chování hrubého podcenění schopností Machala, který se na rozdíl od Čaška Lipavského chová jako skutečný ministr. Ale jako fatální chybu vidím nenažranost, díky které se prostřednictvím Ústavního soudu – a tady ještě nikdo nedohlédne budoucích problémů – dostal do delegace na samit.

Babiš podcenil úlohu Ústavního soudu s vyneseným předběžným opatřením, protože toto nemělo být použito v tomto konkrétním případě. Ohodnocení ústavy ve prospěch prezidenta bude zákonodárce strašit asi hodně dlouho. Naproti tomu prezident podcenil rozvahou považovanou za premiérovu slabost. Není divu – opozice tak Babiše označuje již dlouho a nepodání kompetenční žaloby po nezvolení na návrh jej mohlo přesvědčit o neschopnosti Babiše bránit se.

Jenže tento týden se něco stalo. Ve veřejnosti se začaly nekontrolovaně objevovat zprávy o fatálních následcích výroku Ústavního soudu a následných požadavků prezidenta. Veřejné mínění jsou voliči. Babiš tedy musí adekvátně reagovat. A navíc prošel s velkým důrazem. Dá se tedy očekávat razantní používání postupů po návratu z Ankary.

Mohu se mýlit, ale doufám, že se konečně odloží rukavičky. Servilní argumentace v omluvném tónu a opozice bude odstrčena do kouta. Jestli tam bude šoupat nohama, je jejich věc. Lidé, bděte."

Píše Tomáš Koudela.

Já myslím, že to je docela zajímavý článek – vlastně je to rozbor.

Trošičku bych možná polemizoval o tom, že někdo teď se ohlíží na veřejné mínění z hlediska voličského.

Veřejné mínění se u nás nedá změřit, protože všechno, co vidíme ve veřejném prostoru, jsou těžce zfalšované průzkumy.

Teď vůbec – jakmile se trošku něco zauzluje a jde do tuhého, tak všechny ty průzkumy jsou hyper zaplacené.

Ony jsou vždycky, ale teď zvlášť.

Takže je vůbec není možno brát vážně.

Některé průzkumy si možná dělají některé strany sami, já je ale neznám.

No a my sami žádný průzkum udělat nemůžeme, protože to opravdu na to ty peníze nemáme. To stojí 10 000, 20 tisíc. Aby vám ten průzkum dal to, co chcete – například ČT za naše prachy. Ale to by bylo asi vlastně jedna věc.

A druhá věc je spoléhání na to, že po Ankaře se to rozběhne. Buďme opatrní – po Ankaře se toho moc zase myslím nerozběhne. Ona se bude potom řešit hlavně záležitost s Ukrajinou a Ruskem. A myslím, že to může být docela dramatické.

Nechci předbíhat, ale to, jak Rusko teď postupuje na té pozemní úrovni a to jakým způsobem už odhazuje rukavičky v tom vzdušném souboji – ostatně i to, že Peskov prohlásil, že skončila speciální vojenská operace a dnes už je to válka s NATO – o něčem svědčí.

Uvědomme si, že já opravdu jsem daleko jakýchkoli poplašných zpráv. Nemám k nim ani žádné indicie. Spíš pocitově to říkám, že většina těch operací většího typu se začala odehrávat v létě, na začátku léta.

No, doufejme, že se v tom pocitu mýlím, protože bych také rád, kdybychom si ještě aspoň jedno léto užili.

Pojďme dál. Na to navazuje hned jiný příspěvek, který není podepsán jménem. Oceňuju, jak kuráš nám, drahého Petra Hajka, tak vaši, Tomáši – je mi blízká ta poznámka.

Jen mělo by být naším cílem pouze zbavit naši společnost onoho jedovatého hmyzu šířícího u nás nákazu? Dokázal bych nedbat svých principů, vážných výhrad vůči ministrovi Macinkovi. Nicméně jde mi – a věřím, že nám – o víc.

Macenka může sice snadno zastínit nulu Lipánka i mnohé další z předchozích. Nicméně národ potřebuje ministra zahraničí kvalitního charakteru – alespoň takovoho jako toho odešlého ministra zahraničí Maďarska Orbánova – ministra zahraničí s ambicí vyrovnat se mistrovství Lavrova v jeho nejlepších letech.

Nemyslím, že Macinka hladí krajinu, Izrael a Trumpa za ušima jen z lišácké diplomatické vypočítavosti. Znepokojuje mne.

Já s tím vlastně také souhlasím. Mě tyto věci taky znepokojují. Proto jsem také ještě rychle citoval tu věc z našeho chatu. Jsou to věci znepokojivé, protože tohle balancování vždycky může přinést snadno sklouznutí k něčemu. A my nevíme, co se přesně uděje v Ankaře.

Něco se tam uděje – 90 % je připraveno, dávno odsouhlaseno, ale těch 10 % může být právě těch rozhodujících. Ty tam vnese nepochybně Donald Trump. A teď jde o to, v jakém směru.

A musím říci, že ta poznámka o tom, že by měl směřovat k mistrovství Lavrovovu v jeho nejlepších letech – Lavrov mně přijde, že je stále na vrcholu – ale hlavně to není možné. Protože Sovětský svaz, z něhož vzešla Ruská federace, měl specificky nejlepší školu diplomacie – MGIMO – kterou prošla řada i našich diplomatů. Nebylo vůbec lehké se tam dostat ani z těch takzvaných socialistických zemí, ale studovali tam lidé z celého světa. Byla to nesmírně náročná škola.

Já znám několik MGIMO-vců a jsou to neuvěřitelně vzdělační lidé. A pamatuji se třeba také na Alexeje Fedotova, který byl u nás v letech – řekněme 2009 až 2013, určitě – a nebyl velvyslancem. A to byly takové zážitky – setkávat se s těmito lidmi. Jejich způsob jednání, jejich vzdělání, jejich úplně geniální způsob přemýšlení – to je prostě je naučili.

A to Petra Macinku – ačkoli mu přiznávám jeho různé schopnosti – nikdo nenaučí. To prostě není možné.

A obávám se, že celá tato verze diplomacie vlastně končí, protože teď už bude diplomacie, obávám se, opět se spíš věnovat velkým klackům.

Uvidíme.

Pojďme dál. Já jsem se chtěl zastavit ještě u jedné věci v těch citacích z těch komentářů na YouTubu k tomu mému článku včerejšímu. Moc děkuji za všechny ty krásné – některé výroky, které mě moc těší – ale já vždycky si vybírám samozřejmě ty, kde se něco dalšího děje.

Tam se objevil člověk, který se tam objevuje v nějaké podobě vždycky skoro, ale tady docela silně – který samozřejmě se nepodepíše jménem, tolik odvahy nemá, ale za to má odvahu pokřikovat.

Například ani nebudu číst jeho značku, protože je to zbytečné. Cituje: Ústava České republiky – prezident má ústavou dané právo zastupovat Českou republiku na mezinárodních jednáních a nikdo nesmí panu prezidentovi jeho ústavní práva vzít. Macinka se snaží o protiústavní převrat proti České republice. Diplomatický protokol jasně říká, že vedoucím delegace je prezident. Pokud Macinka ani po osmi měsících...

Eh, nesmysl. Tyhle věci jsou nesmysl. Žádný diplomatický protokol takový není. Ten se stanovuje jednotlivou vláda. Každá vláda má svůj vlastní protokol.

Já jsem dost zažil pracování s protokolem a musel se vždycky domlouvat s vládou. Prostě i když třeba byly napjaté vztahy občas, tak se vždycky domlouvá s vládou. Vláda je ta, která to určí. Nikoli prezident.

Si nemůže dělat ty nesmysly o tom, že v ústavě – že má právo zastupovat Českou republiku na mezinárodních... To má dokonce větší práva podle ústavy. Vždyť ústava byla napsaná kvůli Václavu Havlovi – na míru jemu – jako jeho kabát. A oni potřebovali – on se by se netroufl pustit do politického boje o premiérství. Jaké to rychle zaniklo.

Ale potřebovali posílit jeho mocenskou pozici – ti, kteří ho tam instalovali a kteří také dělali tu ústavu z větší části právě na hrádečku, respektive na vláně u něj.

Ta jedna část – druhá část, ta menší – to dělala na vládě. Ústavu tak oni potřebovali jeho posílit.

Takže tam je třeba také to, že prezident sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy. No tak představte si, že bude prezident Pavel sjednávat nějakou zahraniční smlouvu. Proč ne? Má to v ústavě. Může akorát, že pak musí s ní přijít a nabídnout ji parlamentu, který ji hodí do koše.

Chápete? To bylo vymyšleno na to, že se nikdo neodvažuje Václavu Havlovi oponovat. Proto mu tam dali i některé pravomoci prezidentovi – který potom následující dva prezidenti, oba ekonomové, rádi využívali. Například vyjmenování členů a šéfa České národní banky. To je sporné, jestli tohle má dělat – byť za nějaké kooperace s vládou – prezident. To je věc čistého vládnutí.

A takže i to jmenování těch šéfů mezinárodních misí, které teď parlament – sněmovna – dokázala rychle tomu vydrápnout tomu pávkovi, je takový aspoň jeden dílčí prvek, který trošku zase vrací tu situaci blíž k normálu.

Ale ten náš provokatér z toho pokračuje: Vás, Rusáky, asi hodně štve, že pan prezident je nejpopulárnější osobností naší politiky, získal víc hlasů než celá Babišova šestišpína dohromady a příští volby vyhraje v prvním kole.

To, co no – v prezidentských volbách jsem tento argument již také slyšel, a to v České televizi. Ale v prezidentských volbách je to jednoduché. Tam se nelze sčítat hlasy z prezidentských a parlamentních voleb. Když tady prolítne zase prolítlo půl milionu hlasů, předtím milion.

Nemluví o tom, že se ty hlasy dělí na spoustu stran a kandidátů. No, tak pochopitelně nikdy nedosáhnou počtu hlasů, které získá jak vítěz, tak poražený ve druhém kole prezidentské volby, protože se volí buď jenom buď a nebo všichni dávají hlas jednou nebo druhému.

To je prostě sčítání jablek s hruškami, ale oni to dělají.

Tato metoda této primitivní lži je tady všude přítomná a ti, kteří útočí na nás, pak končí.

Eh, nemáme ani premiérskou diktaturu.

Smířte se s tím, že vláda smí dělat jen to, co jí ústava dovoluje. Vláda nesmí upírat panu prezidentovi jeho ústavní pravomoci.

A teď, pokud se vláda pokouší uzurpovat si víc moci, než jí ústava dovoluje, dává tím Čechům právo svrhnout vládu.

Jasné.

No, u toho jsem se chtěl zastavit principiálně na doporučuji — moc doporučuji — na žádné takové invektivy tam nereagovat.

Ti lidé jsou chudáci zamindrákovaní, kteří si prostě potřebují ověřit, že ten jejich pocit, kterému sami nevěří, obstojí v nějakém souboji. Je to mindrák.

Ale představme si, že by někdo za Fiali napsal něco, že tím dává Čechům právo svrhnout vládu. Minimálně by ho ti policisté navštívili. Možná, že by za to dokonce stál před soudem.

Tento člověk to napíše úplně s klidem, protože ví, že se mu nic nestane.

Zaprvé já souhlasím s tím, že se mu nic nestane. Já nechci, aby se za verbální věci chodilo do vězení, ale u nás se chodilo a chodí do vězení za verbální, za názory.

Tento člověk určitě do vězení nepůjde, protože je tu jiná vláda a už tu nejsou ty represivní orgány tak tvrdé a už přeci jenom trošku couvají z toho, protože nechtějí na sebe moc upozorňovat.

Ale s těmito lidmi se tam dohadujeme.

Čili doporučuji opravdu vůbec si jich nevšímat, jít dál. Ignorovat, protože oni potřebují odpověď, nějakou odpověď. Tenhle člověk se tam přihlásil asi 10krát a pořád totéž, aby někdo na něj zareagoval.

Nedělejme to, nedávejme potravu nešťastníkům zamindrákovaným.

Pojďme dál.

Já se chci dostat ještě k tématu větrníků, protože my jsme měli ten rozhovor tady — dvojrozhovor s panem Vítovcem — a měl obrovský ohlas.

Eh, a já to říkám ještě taky právě to, že chci pointovat to, o čem jsem hovořil předtím.

Tady se lidé o tom hovoří. Infrazvuk je zrůdnost.

Mně stačí, že na střeše vedlejšího činžáku je neodhlučněné tepelné čerpadlo, které nás v domě vedle nepřetržitě ruší infrazvukem a vibracemi, které se nesou konstrukcemi domu.

Je to k nevydržení a není z toho úniku. Špunty do uší nefungují.

A co teprv pak ty obludné sloupy s větrníky?

Stop.

Eh, já jenom k věci. Opravdu ta věc je závažnější, než si myslíme. Má opět dalekosáhlé konotace.

My se tomu tématu dál budeme věnovat.

I když mě tam mrzí, že řada nebo některé spolky, takové ty rychle vznikající obranné organizace, opět málo spolupracují nebo dokonce na sebe útočí.

Eh, tohle je oblast, ve které bychom opravdu mohli předvést něco jako propojení, spojení a to dokonce bez ohledu na to, co si kdo myslíme o politice.

Tady jde o zdraví těch lidí, o zničení krajiny, o znehodnocení obrovských částí naší země, půdy, nemovitosti.

Je to útok na naši zemi ze strany jak Evropské unie, tak především Německa, které je hlavní určující zemí Evropské unie. Ale v Německu mají ty vyřazené nepoužitelné vrtule, které sem chtějí nacpat teď do těch akceleračních zón a tak dále, protože nevědí, co s nima. Potřebují se jich zbavit.

A u nás — my jsme vždycky byli pro Německo dobrý odpadkový koš — ale my to tady máme pak prožívat.

Je to nesmírně vážné, závažné téma, které přesahuje dalece i ty šílené solární elektrárny, ty solární barony, protože teď se v tom organizují úplně jiným způsobem ti miliardáři a už jsou poučení z toho relativního úspěchu i neúspěchu, z toho, že jsme jim platili kvůli panu Brusíkovi každý rok přes 40 miliard do soukromých kapez.

Už jsou poučení a jdou na to chytřeji.

Eh, mluvení o škodlivosti píše to sám.

Včera bylo v televizi — už nevím které — jak dva obyvatelé středního věku u toho bydlí 400 metrů a jak je to prý bezpečné a jak jim to nevadí.

Pro většinu hotovo.

Já myslím, že to je geniální připomínka. Oni skutečně si najdou takovéto případy, protože kdo ví, co jim dají, kdo ví, co oni za to dostali, kdo ví — protože je to všechno o korupci. Všechno o korupci.

No a stačí, že jedna dvojice řekne 400 metrů od mého domu a mně to nevadí.

A ti desetisíce a statisíce lidí, kteří se k tomu pak v nějaké podobě v té televizi dostanou, si říkají: asi to nevadí, že jo, když to říkají tihle, tak ale jednoduše to je.

A takhle to tam do té zkorumpované České televize cpou a dávají, protože tam dostanou cokoliv tihle zločinci napojení na Německo a na Brusel.

Eh, takže to je intenzivně přesná poznámka. A vás pokračuje — je potřeba mluvit o dotacích.

Bez dotací by nestála ani jedna sluneční elektrárna, ani jeden větrník.

Naprosto přesně.

Za elektřinu reálně platím přes 10 korun za kilowatt, přestože mám zvýhodněnou cenu okolo 3 korun za kilowatt.

Zkuste si ale rozluštit fakturu od dodavatele elektřiny.

Prostě bez mohutných dotací by žádné obnovitelné zdroje neexistovaly.

To znamená, nejdůležitější je checkovat.

Já to zcela podepisuji a jenom k tomu poznamenám, že i do této debaty se tentýž provokatér vmísil.

A když tam byl i další, který říká: větrníky, solární elektrárny, elektromobily a další prostě jsou a bude jich stále víc a vy a vám podobní s tím naštěstí nic nezmůžete.

Nějaký Michal Berezas — jestli je to pravé jméno, nevím, zní pozoruhodně, jakoby se trošku vázel k Oganesianovu gangu — ale kdo ví, možná se pletu — ale on se nám vysmívá.

On říká: i když proti tomu všichni protestujete, tak to tu stejně bude.

To jsou postoje těch někdejších za německého protektorátu, těch, co stáli na těch náměstích a fungovali jako pozdější pomocní strážové, betlémské udavači, kteří z toho měli radost, že ten český stát bude Německem splundrován.

A totéž jsou tito.

A ten, kterého jsem předtím citoval, v tom předchozím případě — tak mu tam někdo říká, jestli se nemýlí, že se vsunul s útočnými invektivami i do této debaty — a on píše: „Nemýlíte se, je to ruský, ruský dezinformační kanál, kde se schází rusáčtí neonacisté a podobná svoloč."

Tak se jim sem chodíme my Češi vysmívat.

Všechno je obráceno na hlavu.

Mně to — já jsem si říkal, že tohle má smysl přečíst — protože ten chudák opravdu nepochybně velmi zamindrákovaný člověk, který se tady potřebuje vykřičet, on se skutečně pokládá.

Je to možné, že za Čecha ti spolupracovníci protektorátních Němců, ti si připadali rovněž jako Češi a dokonce mnozí tvrdili, že teprve pod německou vládou bude Česko moct prosperovat.

Připomíná mi to výroky dnešních významných lidí, že jenom za vedení Bruselu a Evropské unie můžeme prosperovat.

Je to pořád stejné.

Pojďme dál.

Eh, Miroslav Kelnar. Toho nemůžeme skoro vynechat.

Před týdnem jsem napsal do Protiproudu, že mám nutkání zajet na výročí ostudného kolaborantského setkání na Václavském náměstí a zavzpomínat na to, jací jsme byli, respektive jací byli naši předkové.

Znovu opakuji, i pro vás, pane Kelnare: ti skuteční kolaboranti, to jsou ti, kteří na ten typ, kteří píšou tyhle věci a vykřikují pod anonymními označeními, aby provokovali vlastence.

Ti, kteří byli tehdy na václavském náměstí po Heydrichiadě, tam byli nahnaní z obav, že taky popraví, jako vyvraždili Lidice a tisíce dalších. Tisíce dalších. Spíš tam se ukázalo to hrůzostrašné, že ty umělecké a společenské elity tam hajlovaly, protože potřebovaly kooperovat, potřebovaly i tehdy vydělávat.

Je to pořád stejné, ale pokračuji ve vašem dopise.

V pátek (37), čili ten pátek, co teď byl, jsem opravdu vzal bednu s mikrofonem s tím, že pustím u svatého Václava projev Emila Moravce, za který měl potlesk od přítomných Čechů.

Když jsem rozbalil techniku na tom staveništi, které tam dnes kolem svatého Václava je, a začal jsem mluvit, tak přišli dva policisté a zeptali se mě, jestli prý to mám povolené.

Řekl jsem jim, že jsem měl na tomto místě spoustu projevů a nikdy to policistům nevadilo. Oni mi řekli, že jestli nehodlám přestat, tak nemají jinou možnost, než na mě zavolat policisty zřejmě z Bartolomějské.