NALEVO s Petrem Drulákem

Dobrý den, vítejte.

Začneme motoristeickými představami o krácení rozpočtového deficitu, i když se týkají až roku 2028.

Schodek státního rozpočtu na rok 2028 bude muset být o 80 až 120 miliard nižší, než ten na rok 2027, uvedl ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný.

On sám prý předloží změny, které zabrání lidem ve zneužívání zdravotních neschopenek a otevřít chce také otázku inkluze ve školství.

„Lidé si často vymýšlejí zdravotní potíže a do práce nejdou i přesto, že situace není tak vážná," řekl ministr.

Na stole je podle něj znovu obnovení karenční doby, která zajišťovala, že zaměstnanec nedostával finanční náhradu za první dva až tři dny pracovní neschopnosti.

„Já jsem lékař a často za mnou chodili lidé s tím, že chtějí neschopenku třeba den zpětně. Podvody se tak dějí dnes a denně," odůvodňoval své kroky Šťastný.

No tak to máme. Pokud jste přemýšleli nad tím, co je hlavní problém českých veřejných financí, proč téměř každá vláda hospodaří s deficitem, tak nejde tak úplně o nějaké předražené nákupy zbraní. Nejde ani o to, kolik peněz zmizí a ukradne se ve zdravotnictví. Nejde o to, že nedokážeme danit oligarchy. Jde o to, že prostě Češi jsou banda simulantů. Chodí k doktorovi, aniž by to potřebovali. Zůstávají doma jeden, dva, tři dny, protože jim to zákon umožňuje.

No naštěstí je tu Boris Šťastný. Boris Šťastný není ani ministr zdravotnictví, ani ministr financí, ale zná východisko, ví, jak ten deficit napravit. Prostě už se nebudou dělat ty drobné podvůdky a zase se zavede zpátky karenční povinnost.

Co to znamená? No, znamená to, že ty první dny nemoci si každý bude hradit sám, na rozdíl od dneška, kdy je hradí zaměstnavatel.

Já jen dodávám, že ten návrh Borise Šťastného na deficitu státního rozpočtu nezmění vůbec nic, protože ty peníze, které se ušetří, půjdou zaměstnavatelům. Ty nepůjdou do státní kasy.

Ale co? Tak je tu někdo, kdo konečně s tou simulantskou chátrou umí jednat? Myslíš si, že je ti blbě? Máš horečku? Nemáš. Tak mazej makat. Prostě na chátru musí být přísnost a pak se miliardy jen pohrnou. I když ne, možná do státního rozpočtu, ale do jiných kapez.

No, ale to se týká až roku 2028. A co ten příští rok? Co ten deficit na rok 2027?

Co se týče deficitu rozpočtu na rok 2027, tak tam Šťastný již příliš manévrovacího prostoru nevidí. Škrty se hledají opravdu těžko. Paní ministrně Schillerová byla poctivá, uvedl. Dodal také, že motoristé rozhodně nechtějí zvyšovat daně.

„Nechceme zdražovat lidem život, proto ani nenavrhujeme zvyšování daní," uvedl.

Takže ministrně Schillerová je skvělá a koalice je samozřejmě pevná, což je dobrá zpráva pro Borise Šťastného, protože si udrží obě dvě pozice. On totiž je jednak ministrem pro sport a nějaké další věci. Upozorňuji, že tuhle funkci v české státní správě nikdy neexistovala a vymysleli ji právě pro Borise Šťastného. Pokud by někdo chtěl šetřit, mohl by možná šetřit na zbytečných pozicích, ale má tedy tuto ministerskou pozici a pak má ještě pozici předsedy parlamentní skupiny motoristů.

Já myslím, že je to asi poprvé v novodobých českých dějinách, co máme ministra, který je současně předsedou parlamentní skupiny své strany. Když se podíváte na všechny ostatní politické strany v parlamentu, každá má svůj stranický klub, každá má svého předsedu, ale nikdy nebývá ministrem.

No, v případě Borise Šťastného je to asi dáno tím, že je mimořádně výkonný. Vidíme, že má velkorysé, grandiózní nápady. Jako ministr pro sport—ano, potřebujeme pro to ministerstvo—tak i ministr pro sport dokáže zachraňovat veřejné rozpočty a dokáže nás bránit, dokáže společnost bránit před simulanty.

Takže pokud se udrží tahle koalice a pro Borise Šťastného samozřejmě není důvod, aby se neudržela, protože ministrně Schillerová je skvělá a patrně všichni jeho kolegové s ANO jsou skvělí a samozřejmě motoristé jsou úplně nejskvělejší, tak tahle vláda povládne dál a on si udrží ta svá dvě obročí.

Tak také je důležité, že vylučuje, že by motoristé uvažovali o nějakém zvyšování daní. Proč nebudeme lidem zdražovat život? To je hezká věta. Nebude lidem zdražovat život. Možná, že lidem chce trochu zkomplikovat jejich stonání, protože budou muset s každou rýmou teďka chodit k doktorovi. Ale dobře, nebude zdražovat život lidem.

Eh, o jaké lidi ale vlastně jde? Kdo jsou ti lidé, kterým by zdražování mohly koustat? Komu by vlastně Boris Šťastný zdražoval život?

Podívejme se do jeho životopisu. Kdo jsou vlastně ty kruhy, v kterých se pohyboval? Kde jsou ty kruhy, v kterých se pohyboval, než se pustil do té nejvyšší politiky?

V roce 2015 založil a stal se předsedou správní rady sítě ústavů Alzheimer Home pečujících o seniory a nemocné s Alzheimerovou chorobou a ostatními onemocněními způsobujícími demenci. V červnu 2018 se jím založená skupina stala součástí holdingu Penta. Pod jeho vedením se v roce 2022 stala skupina Alzheimer Home největším poskytovatelem pobytových sociálních služeb v České republice.

V životopise dvojobročníka Šťastného je velkými písmeny napsáno jedno slovo: Penta.

Penta je jedna z největších finančních skupin. Československá finanční skupina. Její dva hlavní majitelé—Marek Dospival, to je dvanáctka mezi českými miliardáři, Jaroslav Haščák, to je trojka mezi slovenskými miliardáři. To jsou lidé, to je okruh, kterým se Boris Šťastný pohyboval.

Takže už víme, komu nechce zdražovat život. Samozřejmě, pokud by někdo uměl zdražit první deset, dvacet českých a slovenských miliardářů, tak by pár miliard do toho rozpočtu připlulo a bylo by to rozhodně víc, než tím, co udělá, když bude bojovat proti těm simulantům.

Ale proč by to dělal? Toto jsou dobří lidé. To jsou lidé s velkým L a těm se nesmí zdražovat ani nějak komplikovat život. To na chátru musí být přísnost. Není nad pevnou motoristickou ruku.

Tlak na ukrajinský režim roste. Doma docházejí peníze i lidé. Zvenku se opět ocitá v nemilosti amerického prezidenta.

Ukrajina brzy obdrží od světové banky rozpočtovou podporu ve výši 841 milionu dolarů na základě záruk kanadské vlády, uvedl premiér Sergej Korecký. Podle něj jsou finanční prostředky poskytovány v rámci projektu Peace a budou použity na úhradu výdajů státního rozpočtu na výplatu důchodů.

Vláda již nyní začala omezovat rozpočtové výdaje kvůli problémům s financováním a nevylučuje zpoždění ve výplatách měst veřejném sektoru, uvedl k situaci ministr financí Sergej Marčenko. Ministerstvo financí podle něj již odložilo všechny výdaje, které nejsou prioritní a netýkají se sektoru bezpečnosti a obrany ani sociální sféry na konec roku.

Šéfka rozpočtového výboru nejvyšší rady oznámila, že domácí příjmy zaostaly za plánem o 1,35 miliardy dolarů za prvních osm měsíců roku 2024.

Podle ní se denní výdaje na válku letos zvýšily na přibližně 190 milionů dolarů ve srovnání se 140 miliony dolarů v roce 2024 kvůli inflaci, nárůstu počtu vojáků, zvýšení sociálních dávek rodinám padlých vojáků a vyšším nákladům na munici.

Peníze na válku rostou, náklady války rostou a lidé, firmy, které by je mohly platit, z jejichž daní by se mohly financovat, těch ubývá. Náklady rostou, lidé ubývají.

Ukrajina se teď už dostává do situace, kdy tam pomalu nebude co ukrást. Pokud si dnes Ukrajinci chtějí vyplatit důchody, potřebují půjčku světové banky. Světová banka na to obvykle půjčky nedává, ale tady se zaručila kanadská vláda. Kanadská vláda tedy bude ručit za důchody ukrajinských důchodců.

Otázka je samozřejmě, co se s těmi penězi stane. Západ si v posledních letech navykl, že je potřeba mít svoje vlastní lidi na Ukrajině, kteří ty peníze hlídají. Ne, že by se to dvakrát dařilo, ale nějaké struktury tam vytvořili. Vytvořili je úplně mimo oficiální struktury, mimo policii, mimo prokuraturu. Vytvořili zvláštní vyšetřovací protikorupční orgány a ty za pomocí hlídají ukrajinské peníze, západní peníze, které Ukrajina dostala na hospodaření a z nichž vždycky nějaká část záhadně někam mizí.

Teď jsme v situaci, kdy se celá tahle stavba ukrajinského režimu, kyjevského režimu začíná hroutit a svědčí o tom, co se stalo teď o víkendu s ukrajinským nejvyšším prokurátorem.

Poprosím o snímek.

>> Pondělí začalo na Ukrajině novou politickou bouří. Na pozadí kauzy Cartago, která odhalila vysoce postavené úředníky generální prokuratury, jak kryjí miliardové obchody podvodných call center, generální prokurátor Ruslan Kravčenko oznámil, že podepsal žalobu na ředitele protikorupčního vyšetřovacího orgánu Národního protikorupčního úřadu Ukrajiny Semiona Krivonose.

Kravčenko, který koncem týdne podal kvůli kauze rezignaci, v noci na pondělí odjel z Ukrajiny, stejně tak jeho manželka. Jak sám tvrdí, odjel na služební cestu do zahraničí. Podle ústředního oddělení kriminálního vyšetřování Kravčenko podepsal žalobu na ředitele Národního protikorupčního úřadu Ukrajiny výměnou za možnost uprchnout do zahraničí. Rovněž před odjezdem do zahraničí natočil video o údajném páchání trestných činů ředitelem Národního protikorupčního úřadu Ukrajiny.

Daria Kaleňuková, výkonná ředitelka Centra pro boj s korupcí, nevládní protikorupční organizace, dnes napsala, že za Kravčenkovou žalobou šéfa Národního protikorupčního úřadu Ukrajiny stojí sám Volodimír Zelenský a šéf poslaneckého klubu zelenského strany Služebník lidu David Arachami. >>

Co se to tedy na Ukrajině stalo? Generální prokurátor měl máslo na hlavě. Proč? Protože vysocí úředníci generální prokuratury kryli obrovské podvody s call centry. Podvody přes falešné telefonáty, které kvetou v Evropě a jsou řízeny z Ukrajiny. Na generální prokurátoři byli lidé, kteří o všem věděli a zamezovali vyšetřování. Otázka je, jak moc sám do toho byl namočen generální prokurátor.

Ale generální prokurátor byl vyšetřován a balil kufry. Aby mohl odejít, musel udělat ještě jednu věc. Musel podepsat obvinění proti šéfovi národního korupčního úřadu.

Abysme tomu rozuměli. Na jedné straně je generální prokuratura a na druhé straně je národní protikorupční úřad. Generální prokuratura je jeden z pilířů režimu Zelenského a jeho lidí. Jejím smyslem není vyšetřovat zločiny lidí kolem Zelenského. Oni vyšetřují politické nepřátele, ale nikdy nebudou vyšetřovat někoho kolem Zelenského. To je figura generálního prokurátora.

Na druhé straně jsou ti západní sponzoři, kteří vědí, že nejvíce krade právě v okolí Zelenského, takže tam vytvořili svůj vlastní orgán a to je národní protikorupční vyšetřovací komise. Než ten generální prokurátor ujel, podepsal výnos žalobu na ředitele té národní protikorupční komise Krivonosého.

Je to tedy boj mezi Zelenského lidmi a lidmi, které tam dosadil západ, aby hlídali peníze, které Zelenského lidem zůstávají za nehty. Zelenského lidé utrpěli v posledním roce docela velké ztráty. Musel odejít šéf prezidentské kanceláře Jermak, což byl druhý nejsilnější muž režimu. To bylo koncem minulého roku. Před nějakou dobou musela odejít jeho někdejší zástupkyně Irina Mudra. Ta byla zástupkyní šéfa prezidentské administrativy až do letošního srpna. A teď je na řadě rovnou generální prokurátor Kravčenko, který raději utekl.

Co to znamená? Znamená to, že skutečně takový boj o korupci se přenáší na nejvyšší politickou úroveň a Zelenský se dostává do úzkých. Aby toho nebylo málo, ke tlaku na Zelenského se přidal i prezident Trump.

Americký prezident Donald Trump vyzval ukrajinského prezidenta Volodimíra Zelenského, aby přestal útočit na ruskou ropnou infrastrukturu. Trump prohlásil, že ukrajinské údery na ruskou ropnou infrastrukturu vedou k nedostatku paliva, což má negativní dopady pro celý svět.

Pan Zelenskej musí udělat jednu věc. Musí přestat ničit zásoby nafty v Rusku, řekl Trump novinářům během návštěvy turnaje Irish Open, který se koná na golfovém hřišti patřícím jeho rodině. Mluvili jsme o tom s panem Zelenským. Existuje spousta jiných cílů. Neútočte na palivo. To škodí celému světu, dodal.

>>

No, co má Zelenský dělat? Ty dvě věci, které mu jdou nejlíp, mu zakazují. Docela dobře mu jde krást a docela dobře mu jde útočit na ruské civilní cíle. Krást mu zakazují ty orgány, které tam financuje západ, které tam u něho v Kyjevě financuje západ. Teď mu americký prezident zakazuje útočit na ruské civilní cíle.

Ono od Trumpa je to trochu odvážné říkat, že Zelenský je odpovědný za zvyšování cen ropy, protože útočí na ruské rafinérie. Pokud je někdo odpovědný za poslední kolo zvyšování cen ropy, tak je to samozřejmě Trump, který rozjel dost nezodpovědnou válku v Perském zálivu.

Ale proč to Trump říká? Trump tlačí dnes na Zelenského ne kvůli cenám ropy. To by musel řešit jinde. To by musel řešit s Izraelem, Saúdskou Arábií a především s Íránem. Takže to není důvod, proč na něho tlačí. Tlačí ho z jiného důvodu, protože v posledních dnech probíhala dost intenzivní rusko-američtí diplomacie. Nejspíše si s Putinem něco dohodli. Součástí té dohody bylo to, že Trump možná řekl, že se pokusí zatlačit na Zelenského, aby přestal útočit na ruské rafinérie.

To, že to vysvětluje cenami ropy, je trochu dětinské, protože samozřejmě každý ví, jak je to s cenami ropy a kdo za co může. Tady nejde úplně o válku na Ukrajině, ale o tu Trumpovu válku v zálivu.

Pojďme k otázkám. Majitel zbrojářské společnosti Čekoslovak Group Michal Strnant zbohatl za jediný rok o závratných 140 miliard Kč. Proč se vláda bojí zdanit zbrojní průmysl, kterému se evidentně daří?

To je dobrá otázka.

Eh, to o čem mluvíte, tomu se říká windfall tax.

Windfall, to znamená daň z něčeho, co vám spadne do klína, aniž byste si to zasloužili.

Často se takhle zdaňují třeba energetické firmy, kdy jde k nějakému velkému nárůstu cen surovin a oni uskutečňují zisky, o nichž se jim ani nesmělo.

No a to samé je případ zbrojařů.

Windfall se vyměřuje vždycky zpětně, ne jako když to dělal Stanura, který řekl, že vyměří windfall tax předem bankám.

A banky pak na to zareagovaly tak, že nebylo co danit.

Samozřejmě zbrojaři byli automatickým objektem pro tuhle daň z toho, co jim spadlo do klína.

Je otázka, proč ten rozpočtový deficit nechtějí zaplácnout třeba tím, že zdaní české zbrojaře, Strnanda a další. Není sám, jich víc, ale přesně tímhle směrem by měly jít úvahy.

>> Dobrý den, pane profesore. Co říkáte na vystoupení Hřiba? Není ten člověk zralý do Bohnic? A koho byste odvolal jako ministra? Já plagu v Hojtěchovi, dva zmenici. S pozdravem, Vašek.

Tak já se přiznám, že já se na ta česká média mainstreamová vlastně nedívám. Slyšel jsem, že to bylo nějaký bouřlivější někde na Primě, na Primě přes víkend. Já na to, abych si udělal nějaký obrázek o panu Hřibovi, už se nemusím dívat na nějaké jeho televizní vystoupení a producírování. Prostě tohle je strana, která dlouhodobě škodí a lidé jako on by se měli věnovat jiným věcem, třeba tomu, co vystudoval, dělat prostě něco společensky prospěšného a z veřejného prostoru odejít.

No, pokud se mě ptáte, kteří z těch ministrů by měli zůstat, kteří odejít, tak víte, vyste řekl dvě jména, která jsou zřejmá. Ano, to jsou lidé, kteří jsou hodně profláknutí. Vojtěch Plaga. Já bych ale spíš měl problém najít nějaké ministry, kteří by měli zůstat. Myslím si, že když byste se mě dneska zeptali, tak bych vám s čistým svědomím nedokázal říci ani jedno jméno.

Motoristé, to je B tým ODS. No, tak motoristé se trochu profilovali ne jako jejich B tým, ale jako A tým. Oni říkali: "Oživíme starou dobrou ODS." Ono to trochu bez toho klauze nejde. Ono v těch 90... já jsem nikdy nebyl příznivcem ODS. 90 už vůbec ne, ale ODS sice tady kryjela spoustu zločinů, privatizačních zločinů, na druhou stranu byla to strana, pro níž ty zločiny nebyly to hlavní. Byla to strana, která nějakým způsobem směřovala Zemi a můžeme diskutovat o tom, jestli správně nebo špatně, ale byla tam prostě koncepce a Klaus a jeho lidé se zapsali touto koncepcí. To, že se kolem toho spousta rozkradla, to je samozřejmě pravda, ale centrum politiky, centrum politického života byl boj o tu koncepci, o to, jak transformovat, co dělat, co nedělat.

Já jsem byl v těch debatách 90. let spíše na straně Zemana než Klause, ale respektuji to, že ODS přišla s nějakou koherentní představou a tu představu prosazovala a kolem toho se pak dělala spousta pochybných věcí.

Nicméně to, co se děje dneska, je to, že ty pochybné věci, to rozkrádání, ty politické kšefty jsou tím jediným, oč v té politice jde. Už nejde o žádné ideové směřování, už jde jenom o to, kdo si co urve.

No a do toho dneska přicházejí motoristé. Motoristé vybaveni neuvěřitelně slabou ideologií a jsou teďka v tom "kdo co urve" jako poměrně slabá strana. A z toho také vyplývá, že dost špatně dopadnou, protože já nevím, co oni chtějí nabídnout svým voličům potom, co předvádějí ve svých funkcích. Takže je to podobně jako VV, strana na jedno použití.

Uvidíme, co přijde rok před příštími volbami, protože ti sponzoři si tohodle samozřejmě jsou vědomi a nejspíš sází na někoho jiného.

Problémem současné doby je, že se nedá žádnému politikovi věřit. Babiš a spol. se chováš jako fialovci. Podvedli nás.

Já ani si nejsem jist, že se o Babešovi dá říci, že by nás podvedli, protože mně přijde, že víceméně to, co jsme od nich mohli čekat, tak oni dělají. Takže já moc nechápu nějak zklamané vodiče motoristů nebo Andreje Babiše. Mně přijde, že oni jsou v podstatě konzistentní s tím, co představovali před volbami.

Je pravda, že některé věci slibovali a nějak na ně zapomněli. To nějak je u těch politiků běžné. Ale já jsem úplně nepochopil takové to české nadšení z Babiše, řekněme to nadšení té alternativy, těch, kteří neměli rádi Fialu, jak to prostě loni v říjnu tomu Babišovi nasypali, aby pak po roce si říkali: "No ono je to všechno nějak jinak."

No ono je možná dobře, než někomu dáte hlas, se trochu zamyslet nad tím, co je ten člověk zač.

Ještě asi prostor na jednu otázku, pokud ji nám tam režie dá, pokud se tam nějaká objeví.

Vadí mi, jak jsme neustále šikanováni lidmi, kteří by měli řídit naši zemi, aby vzkvétala a lidem se dobře žilo. Proč to dělají? Abysme moc nevyskakovali a oni si mohli neřízeně dělat cosi za manou.

Víte, vy jste možná správně použila nebo použil to slovo "šikanovat". Protože to, o čem mluví Boris Šťastný, je určitý druh šikany. Kdo je šikanován? Šikanován je ten, kdo je slabý. Šikanován je ten, kdo se bojí boje. A oni vidí, že část společnosti je zcela apatická, že s nima bojovat nebude. To jsou ti, co si občas přilepší nějakým tím drobným podvůdkem. Ti, co prostě jdou k tomu, ti, co prostě nahlásí, že jsou nemocní a pak vlastně od doktora chtějí zpětně něco podepsat. To jsou ty poměrně slabí lidé.

No a ty jsou těmhle predátorům potom vydaná šance. Ty si s nima dělají, co chtějí.

Takže jednoduchá rada. Pokud nechceme být šikanováni, nesmíme být slabí. Nesmíme působit dojmem, že jsme slabí. A těm, kteří se nás pokoušejí šikanovat, musíme ukázat, že jsme přinejmenším stejně silní jako oni a že pokus o šikanu se jim zatraceně nevyplatí.

Podívejme se, co se děje na britských ostrovech. Trump na svém golfovém výletu v Irsku otevřel ještě další téma. Téma, které je pro západ ještě mnohem třaskavější než samotná Ukrajina.

V sobotu vyvolal rozruch svým nečekaným výrokem o tom, že by byl moc rád, kdyby se Irsko sjednotilo. V neděli svou podporu jednotě ostrova zopakoval. Odklonil se tím od neutrálního postoje, který v citlivé otázce možného spojení Irska a Severního Irska Spojené státy dlouhodobě udržují.

Obě části Irska jsou už více než století rozdělené a Trump řekl, že k jejich sjednocení nakonec dojde.

No tak prezident Trump určitě nepotěšil vládu v Londýně. Ani nepotěšil spoustu britských patriotů, protože to, co to znamená, když řekne, že by si přál, aby se Irsko sjednotilo?

No, znamená to, že Severní Irsko už nebude součástí Spojeného království. Už se tam nebude vládnout z Londýna a to Severní Irsko se pak spojí s irskou republikou. To vlastně řekl: "Přeju si, aby Severní Irsko získalo samostatnost a spojilo se s irskou republikou."

Tak já myslím, že to je něco, co asi je otázkou času. Není to něco, co je vyloučeno.

Irové už od 12. století čelí anglické kolonizaci a řekněme, že nějakých osm století bojovali o národní přežití. 8 století, to je docela slušný výsledek.

Myslím si, že se to dá srovnat s tím naším stýkáním a potýkáním s Němci a podobně jako Češi si udrželi po těch osm, devět století svoji identitu, tak Irové si udrželi přes ta dlouhá století svoji irskou identitu.

V roce 1922 se částečně osvobodili. Osvobodili část ostrova.

Nicméně mezitím část Irů se stala protestantská a má větší lojalitu k Londýnu než ke katolickému Dublinu.

Proto v roce 1922 nevzniklo, se neosvobodil celý irský ostrov a rozdělil se. Irská republika na jihu, Severní Irsko na severu.

No, ale samozřejmě je to otázka, jak dlouho tohle může přetrvat.

A myslím si, že když o tom prezident Trump mluví, tak určitě tu situaci zná a ví, že ten pohyb ke sjednocení, k tomu, aby se Severní Irsko odtrhlo od Velké Británie, je naprosto reálný.

Ale v Londýně nejde pouze o Severní Irsko. Londýn má mnohem víc problémů.

O co všechno jde?

V pondělí se v Kardifu konalo poměrně neobvyklé setkání. Premiéři Skotska, Walesu a Severního Irska na akci označované jako Keltský summit potvrdili právo svých národů usilovat o nezávislost na Spojeném království.

Dohodu podepsali první ministr Walesu a předseda velské strany Rhun ap Iorwerth, skotský první ministr a předseda skotské národní strany John Swinney a severoírská první ministryně a místopředsedkyně strany Sinn Féin Michelle O'Neill.

Všechny tři strany prosazují nezávislost na Spojeném království. V případě Sinn Féin následné připojení Severního Irska k Irské republice.

Takže včera se v Kardifu sešli premiéři tří, jak to nazvat, nejsou to republiky, ale tří vlád, které jsou součástí Spojeného království. Vlády severoirské, vlády velské a vlády skotské.

Všichni tři zastupují strany, které mají v programu nezávislost svých zemí.

Nejde jen o Severní Irsko. Odtrhnout se chce i Skotsko. Odtrhnout se chce i Wales.

A tyto strany, které to odtržení žádají, mají své premiéry. To znamená, nejde o nějaké okrajové politické skupinky, jde o reálné politické síly.

Irsko je součástí té britské říše, anglicky, původně anglické, později britské říše nejdéle už od 13. století.

Wales přichází později, od 16. století, a jako poslední přichází Skotsko, kde je to všechno zúřadováno a podepsáno až v roce 1707.

Všechny tyto tři jednotky jsou také keltské. To znamená, jejich tradice je keltská a zásadně se liší od toho, co představují Anglosasové nebo Normani.

Je možné, že v okamžiku, kdy se osamostatní, tak vznikne jakási keltská federace Irů, Skotů a Velšanů.

A kdo ví, přes kanál mají Bretáň, Keltskou Bretáň.

Je otázka, jestli Francie bude schopná udržet svoji teritoriální integritu ve chvíli, kdy se to kolem začne tímhle způsobem decentralizovat a rozpadat.

To, co vidíme na příkladu Velké Británie, je poslední kolo dekolonizace. Než Britové vytvořili své světové britské impérium, tak kolonizovali ty národy kolem. Podřídili si Velšany, podřídili si Skoty a samozřejmě si podřídili Iry.

A oni dnes po staletích zvedají zpátky hlavu.

Takže britští nacionalisté mají se mají čeho bát.

A to trochu prozrazuje i komentář, z kterého opět odcitujeme.

Představme si vážnou britskou recesi doprovázenou rozsáhlou nezaměstnaností a chudobou, což není pro zemi s obrovským dluhovým problémem a stagnujícím růstem nepředstavitelné. Za těchto okolností budou nacionalisté v ideální pozici, aby argumentovali, že jejich jednotlivým národům by se dařilo lépe bez Londýna.

Dalším problémem je, že britská vláda si svým nerozumným rozhodnutím vůbec povolit referenda o této otázce sama zkomplikovala situaci.

Skotové o této věci již hlasovali a nezávislost odmítli. Nyní však někteří z nich požadují právo hlasovat znovu a znovu.

Dokud jsou referenda reálnou možností, problémem unionistů je, že musí vyhrát pokaždé, zatímco jejich protivníci musí vyhrát jen jednou.

Mě dojala tato slova britského demokrata, který říká, že základní chyba, již se britská vláda dopustila, bylo to, že dovolila, aby se vůbec konala nějaká referenda. Protože ve Skotsku před nějakým desetiletím referendum bylo a to referendum těsně vyznělo pro setrvání Skotska ve Velké Británii.

Ten britský demokrat, který psal onen komentář, patrně preferuje španělské řešení. Protože když se katalánci, katalánští autonomisté před lety pokusili o referendum, tak za to vyfasovali 20leté tresty. Ti, kteří nedokázali utéct, ti, kteří nestačili utéct do zahraničí – a někteří z nich dostali azyl třeba v Belgii – tak ti, kteří zůstali ve Španělsku, šli na 20 let do vězení za to, že zorganizovali referendum o katalánské autonomii.

Ale tahle represe většinou nepomáhá. Nemyslím si, že by katalánský problém byl vyřešen. Vrací se a vrací se možná s větší silou. Dneska je ten katalánský problém potlačován.

Tedy ten problém nemá jenom Velká Británie, má ho Španělsko, má ho samozřejmě Francie.

Ve Francii je to především otázka Korziky, protože na Korzice je silné autonomistické hnutí.

A pak tím druhým regionem, kde něco takového může doutnat, je již zmíněná Bretáň.

A pak máme samozřejmě Německo. Současné Německo, tak jak existuje, je takový slepený kus. Vzniklo v roce 1871, mnohem později než Spojené království Velké Británie a Severního Irska.

A když se podíváme na to, jak jsou rozloženy politické síly v Německu, tak je zřejmé, že ten východ a západ prostě do jednoho státního celku tak úplně nepatří.

A v okamžiku, kdy se nám taková evropská decentralizace rozjede, tak uvidíme, co se stane s Itálií, protože tam to taky vůbec není zřejmé. Vztah mezi jihem, centrem a severem je také vztah, který je velmi, velmi komplikovaný.

V roce 2050, to bude ve chvíli, kdy Čínská lidová republika bude oslavovat 101 let od svého založení, tak v roce 2050 může být západní Evropa k nepoznání.

V posledním týdnu jsme zažili velkou vlnu ruských téměř útoků, tedy útoků, ke kterým téměř došlo, ale nakonec vlastně nedošlo.

Letadlo s ukrajinským prezidentem Volodimírem Zelenským na palubě při odletu z Moldavska málem zasáhl dron, oznámil ve středu večer norský premiér Store.

Zelenský z Moldavska odlétal na pohřeb norského krále Haralda V. Jeho letadlo při vzletu z Moldavska málem zasáhl dron. To je realita, které čelí, uvedl norský premiér, aniž by upřesnil, na jakou vzdálenost se neznámý dron k Zelenského letadlu přiblížil.

Tak podle norského premiéra se Zelenský stal téměř obětí ruského útoku, když startoval z Kisinyova.

Víte, já si kladu stejnou otázku, proč Zelenský tolik lítá? Proč tenhle člověk, jehož země vede válku, on je v čele země, která vede válku, není doma se svými vojáky a se svými občany?

Když se tak podíváte, tak on tráví mnohem více času v zahraničí než doma.

Neměl by být spíše u svých vojáků a občanů? U těch, kteří mu dali důvěru?

No, ono by tohle platilo, kdyby skutečně vládl s jejich důvěrou.

On ji sice dostal, pak ji zradil a dneska hlavně musí udržovat důvěru svých sponzorů.

Proto je víc doma v Oslu, ve Washingtonu, v Londýně, v Paříži, v Bruselu, než třeba v Kyjevě.

Dobře, to teď nechme stranou.

No, ale když se teda chystal do Osla na veledůležitou a pro krajinu naprosto klíčovou, pro Ukrajinu naprosto klíčovou událost, již byl pohřeb norského krále, tak když se chystal do Osla, tak údajně byl téměř zasažen nějakým ruským dronem.

Co se to teda vlastně stalo?

Přestože zdroje sami přiznali, že o incidentu vlastně moc nevědí, evropská média, včetně těch našich, zaplavila mediální prostor děsivými články o téměř zásahu tím ruským dronem.

O bezprostředním ohrožení Zelenského informovala agentura Associated Press, od níž tuto zprávu převzala i všechna naše média.

Hned v titulcích informovala o tom, že ukrajinského prezidenta téměř zasáhl dron.

Velmi rychle však vyšlo najevo, že se nic takového nestalo.

Britská BBC již ve čtvrtek objasnila, že letecký poplach byl odvolán poté, co byl 160 km od letiště v Kišiněvě nalezen havarovaný ruský dron.

Takže 160 km od Kišiněva našli ruský dron. 160 km vzdušnou čarou.

No tak to je asi kdyby byl dron někde kolem Brna a v Praze by byl poplach, že letadlo je v ohrožení.