NAPRAVO s Kateřinou Dostálovou

Hezký večer.

Jmenuji se Kateřina Dostálová a vítám vás u pravidelného pondělního vysílání pořadu Napravo.

Pamatujme si, že dokud budeme dávat generálům víc peněz než učitelům, nebude ve světě mír. To je myšlenka, kterou pronesl Jan Masaryk, a dnes je 14. září a uplynulo 140 let od jeho narozenin.

Ta věta je víc než aktuální, protože jsme si tady v minulosti řekli, že na naši malou armádu máme 147 generálů. Dokonce jednoho v Bezpečnostní informační službě — dvojnásobného generála. Je to aktuální také vzhledem k tomu, v jaké geopolitické situaci a době žijeme.

Ale já to neříkám jen tak. Chci se vymezit vůči tomu, že byly exhumovány ostatky Jana Masarika za účelem zkoumání Ústavem pro dokumentaci zločinů komunismu. A chci vám říct, proč.

Myslím si, že tento ústav, který vznikl proto, aby zkoumal zločiny od roku osmdesát osm do roku osmdesát devět, dnes úplně ztratil své oprávnění ke své existenci. Na hrad jsme si zvolili komunistického funkcionáře, důstojníka lidově demokratické armády, a já si myslím, že je naprosto zbytečné, abychom platili desítky úředníků a miliony korun ročně. Dnes je to taková popelka zastrčená pod policií České republiky, a já si myslím, že bychom o tom měli vědět a vláda by měla najít odvahu. S tím, co provedli, s tím znesvěcením a znevážením nesouhlasím.

Tak toliko aktuálně pro začátek připomenutí výročí a této myšlenky, která si myslím, že ještě se k ní dnes dostaneme minimálně dvakrát.

Ale teď, co jsem si pro vás připravila? Připravila jsem si pro vás otázku za milion spolu s Danielem Kaajerem.

Podíváme se na Friedricha Merze, na kanceláře Friedricha Merze. Podíváme se do Německa. Podíváme se na to, co je extrémismus politického středu. Podíváme se také na novináře, kterého jsem znala jako konzervativního komentátora a stal se z něj Rusofila. Řekneme si, proč to dělají. Jsou čtyři důvody.

Také se podíváme na to, proč je takový velký rozdíl mezi nazíráním na Rusko mezi západními a východními Němci. Podíváme se na napjatou situaci a atmosféru v západní Evropě spolu s Petrem Robejškem.

Ale určitě dnes nevynechám volby. Budu mít dva budíčky. Budíčky pro rodiče — to jsou volby komunální. Komunální politici jsou zřizovatelé našich základních a středních škol, samozřejmě spolu s kraji. Je to důležité.

Také budu mít budíček pro mladé, pro mladší generaci, protože samozřejmě víme, že nám chybí byty. Představím vám senátora, respektive kandidáta do senátu z hnutí Přísaha, kterého vidím trošku jinak s tím bydlením pro ty mladé lidi.

Když jsem zmínila ty generály, chci říct pár vět ke kandidátovi opět za Přísahu do Senátu a generálovi. Chci se k němu dostat z toho důvodu, že jsme tady čtyři roky žili ve strachu, kdy nám tvrdil, že Rusko je na kolenou a my jsme natolik silní, že se můžeme postavit jaderné mocnosti. Ptám se vás, jestli chceme, abychom dalších pět let v našich médiích, mainstreamu a veřejnoprávních od rána do večera poslouchali tuto válečnou rétoriku.

Navíc si myslím, že jak říkal Erik Pest v sobotním rozhovoru, mělo by být jasno, že bychom se mohli chytit do pasti.

A když se dostanu k té válce, chci se dotknout cesty Barbory Urbanové, která nám stále tvrdí, že Ukrajinci bojují za nás. Máme nové informace, a já jsem přesvědčená, že nemáme morální povinnost k sebevraždě. Ano, je to citát, a to si řekneme v závěrečné části spolu s otřesnou ukázkou od Jiřího Justa z Pravo DSN Prima z Moskvy.

Protože to, co tvrdím už tři roky — že není rozdíl mezi Ukrajinci a Rusy — nám on poví. Řekne nám, jak to vlastně probíhá v té válce. O demokracii není ani řeč a zvěrstva, která se tam odehrávají, jsou na ukrajinské straně stejná jako ta ruská.

Určitě se chci zastavit také u toho, co nám řekne Ludvík Pednář, prezident, novinář, publicista — člověk, který nám řekne, co nám v západě, v tom západním kulturním prostoru, chybí.

Ale úplně na závěr — aby už nebyla tak dlouhá — vám jenom řeknu, že mě udělal radost můj kolega Jan Schneider, s kterým se potkávám každý pátek. Těším se na pátek, na náš pořad Jsme ve válce. Posílala jsem mu obrázek svého přítele, sochaře, který vytvořil pomník jménem Plastici — to je pomník normalizaci. On mi poslal fotografii plastiky jako fotbalového týmu z roku milý sedmdesát sedm. To si ale schovám až na závěr.

Takže konec dlouhých úvodů. Pojďme si pustit otázku za milion.

>> Něco se ptám. Myslíte si, že ten Merz a jeho vláda bude nějak reflektovat na volby, jak hovoříte? Protože ten by vedl míru mírovou tématikou, která se začíná vlamovat do těch dveří. Takže očekáváte, že ten Merz bude na to nějak reflektovat, nebo naopak, že se to ještě začne eskalovat? Velké volby v Německu jsou až v roce dvě tisíc dvacet pět.

>> To je opravdu otázka za milion.

>> Proto si stěžuju.

>> No, ale já nevím, ale je to nejdůležitější otázka dneška.

>> Úplně nejdůležitější.

>> Friedrich — já jsem včera zase dělal jiný rozhovor, tak z něj trošku teď vykrádám sám sebe a echuju.

>> Rozhovor s profesorem ekonomie Maxem Otem — což je takový docela úspěšný investor, správce nějakých kapitálových fondů, dlouholetý člen CDU. On je rozkročený mezi Německem a Amerikou, má i americké občanství. V CDU byl vytlačený na okraj a kandidoval v posledních prezidentských volbách proti oficiálnímu kandidátovi vlády, dnešnímu prezidentu Steinmaierovi. Bylo jasné, že prohraje, ale získal i hlasy v tajné volbě — evidentně hlasy právě z toho vládního tábora. Je to docela významná a zajímavá německá postava.

A přesně na to jsem se toho Maxe ptal — co máme očekávat od Friedricha Merze a od postoje Německa k válce na Ukrajině.

A on mi říkal, že Merz je definovaný tím, že je celoživotní lobista, a že to, že byl předseda dozorčí rady BlackRocku pro Německo, je fakt, ze kterého se ten Merz nikdy nedokáže vymanit.

Vzala jsem si tu definici toho, kdo je Friedrich Merz, jako otvírák. Protože přestože nám ty volby a vlastně velké vítězství AfD naznačilo, že se otevírají dveře k míru, my se musíme dívat na pozadí těch politiků.

Friedrich Merz — jak tady zaznělo a mnoho z nás to ví — dlouhá léta, když ho zašlapala, když to řeknu trošku expresivněji, Angela Merkelová do země a ujala se vládnutí na dlouhá léta, vlastně zatlačila do pozadí Friedricha Merze. On byl velký lobista.

A kdo čte zahraniční média a informuje se, ten ví, jaké zájmy má BlackRock na Ukrajině. Patří mu tam strašně moc nemovitostí, pozemků a tak dále.

Takže ty motivace, že by se nám otevíraly dveře k diplomacii a k míru u Friedricha Merze, hledat nemůžeme.

Já jsem si při té příležitosti samozřejmě vzpomněla na našeho světového lídra, protože jsme si museli všimnout, jak otočil vlastně ve chvíli, kdy nastoupil do funkce premiéra, otočil svou politiku rubem nelíc a začal opisovat.

Začal opisovat nejdřív od Šolce, od kancléře Šolce. Potom začal opisovat od Friedricha Merze a tam taky nejde o politiku jako o vlastně poslání, práci pro lidi, pro veřejnost, pro zájmy veřejnosti občanů.

Ale víte co? Pustíme si ukázku. Ta nám něco napoví.

Zmíněny jsou ty krize a katastrofy a co jsme museli řešit, čím Česká republika procházela, ale taky úspěchy, kterých jsme za ty roky dosáhli a těch je hodně.

Sám musím říct, že když jsem tu publikaci — tým vybral fotografie a já jsem k ní měl napsat nějaké texty — a když jsem tu publikaci prohlédl, tak jsem si říkal, že je neuvěřitelné, co se všechno za ty čtyři roky odehrálo. Ono je to, jak bychom tady byli dvacet let.

A je v té publikaci zmíněna i ta bitcoinová krize, ta kampeličková krize, nic to neřeší, ne? No tak já vím, že to je váš problém, ale ty ostatní — jak já myslím — k Bitcoinu se stavíme naprosto otevřeně, transparentně a příkladně. Já myslím, že v historii české politiky je málo příkladů tak rychlého vyvození odpovědnosti, jak jsme to udělali my.

Absolutně žádná sebereflexe.

Ale víte, tak jako Friedrich Merc — vlastně jeho definice stojí na tom lobismu — tak já si myslím, že definice a vlastně postavení Petra Fialy stálo vždycky na neziskovém sektoru. Dokonce v podstatě do té politiky, do těch funkcí se dostal jenom díky té akademické sféře, ale s tím, že vždycky stál na neziskovkách. A oba stojí a padají s tou válkou.

Mě dokonce napadlo — když by ta AfD pootevřela dveře k tomu míru — jak vlastně by Petr Fiela dělal spolu s Friedrichem Mercem znovu ten kotrmelec, ten obrat.

Já si myslím, že tolik hlupáků, voličů ODS tady snad už opravdu není.

A vzpomeňme si také na to, co udělal Friedrich Merc. V podstatě vstupoval do těch parlamentních voleb s velice podobným programem, jako měla AfD, a okamžitě po volbách otočil.

A já si myslím, že to, co tam řekl Daniel Kaiser v té ukázce — že ta palka a to, co se teďka děje, to, co žijeme — prakticky brzy to bude pátý rok. Takže to je ta klíčová věc, na které se teď nacházíme.

Friedrich Merc — tak jako kancléř Scholz — oni v podstatě vládli v takových slepencích, vlastně ve stranách, které si nebyly kompatibilní. A Petr Fiala udělal a připravoval to dlouho po vzoru toho Německa. Víme o to od Marka Bendy, od poslance Tomáše Doležela, který nám to popisovali, jak vlastně se vytvářela ta koalice, to nesourodé spojení. Na půdě se scházely a připravovali koalici s Piráty a prostě se Stanem a tak dále. A to bylo všechno dopředu připravené.

A mně se velice líbilo to, co zaznělo na poradě Echa. Co to je ten politický střed? Ten by měl být extrémní, ten politický střed, protože ten si osobuje to právo nás neustále peskovat. Tím, jak vlastně je nesourodý, si to jaksi vynahrazuje tím, že o to víc na nás křičí — co si to dovolíme, jej kritizovat.

Proto si teďka pustíme další ukázky.

Lidi jako je Petr Fiala nebo Petr Sokol a podobní, mnoho těch našich dnešních jako oficiálně konzervativních politiků se přihlásili tady k tomu extrémnímu středu a oni sami pozice, které třeba Petr Fiala měl ještě sám v roce 2014, což byly takové pozice AfD, tak je dneska označuje za extrém.

Jo.

A z toho vyplývá druhá poznámka. Eh, AfD, panu Fialovi a dalším vytýkají německý nacionalismus.

Tak já si myslím, že ty nacionalisty tam nějaké bohužel rozhodně jsou, ale takové to, co v českém prostředí, když se řeklo německý nacionalismus jako něco, co nám hrozilo nebo co bylo pro nás nepříjemná věc, tak to byl velkoneměmecký nacionalismus, který ale dneska není. Ten je zkonzumovaný, protože prostě v Německu a v okolních zemích už nejsou německé menšiny. To jsme k mé spokojenosti a Kirkově smutku vyřešili na konci druhé světové války.

Čili tohle jako objektivní tady téma není.

No a dneska německý sklon poučovat sousedy — my jsme pro ně takovoté drobnůtko ptactva, ten potěr, který je jakýsi a který vlastně jako nemá právo na to být v něčem třeba chytřejší než oni — tak se projevuje v zelené politice.

Čili dneska ten imperialismus, který vychází z Německa, není ten klasický imperialismus, před kterým varuje profesor politologie Petr Fiala. Ale počkej, protože mě úplně šokuje, že takhle jako vzdělaný a erudovaný člověk může říkat dneska tohle.

Jo.

A čili ten imperialismus není tady ten, nemá tady tu podobu, jakou se nám snažej namluvit někteří čeští takzvaní konzervativci, ale je právě v tom jako extrémismu středu, který nám vlastně ti Němci přes Evropskou unii vnucujou.

Mm.

Mě tam ještě zaujalo, jak Daniel Kaiser zmínil politologa Petra Sokola, dneska poslance, který v podstatě táhne s tím mediálním mainstreamem za jeden provaz a on je autorem té myšlenky, že se Češi dělí na skupiny A a skupiny B. Jako je to — to mi přijde tady tohle, obzvlášť od politika a politologa — prostě jako naprostý extrém.

No a oni — když vlastně ano říká to správně — že tady už vůbec nejde o nacionalismus, ale přetavilo se to v jinou podobu dominance, zelené dominance — ale ta média, která táhnou s těmi středovými stranami, nekompatibilními, nesourodnými — tak v podstatě jedou pořád té stejné linie.

A proto já bych vám tady chtěla ukázat obrázek známého výtečníka. Já už se teď dopředu směju, protože vždycky vzpomínám, jak mi pan předseda Klaus říkal: Kateřino, čtete to Pehu a to Pehu. Jiří Pehe.

Já se vám omlouvám, Jiří Pehe, že si z vás střílím.

A co tak strašného se lidem ve vesměs blahobytných západních společnostech děje? Prosím pěkně, že si raději zase zvolí nácky.

No tak — ono nejde o žádné nácky, ale ono jde, pane Pehe, o prakticky vaše dobré bydlo, které vám tady tato politika platí.

A mně se moc líbilo — já jsem poslouchala Petra Robiška a doporučím vám Zákony bohatství s Tomášem Lukavcem — a on tam definoval ty novináře, kteří podporují tady tento středový politický extrémismus.

A my se teď podíváme na obrázek, který jsem si vytáhla z toho, co říkal Petr Robejšek, a on tam cituje jednoho novináře německého, který definoval podstatu novinářství jako to, že novinář by měl v podstatě říci, co se teď děje.

A ti novináři, co to dělají — vlastně prosazují tu politiku těch Merců a Fialů — tak za prvé buď jsou ideologicky zatíženi a tady se shodneme, myslím všichni, že to jsou, že ano, existují takoví nemocní jedinci, kteří těm ideologiím věří.

Potom jsou takoví blázni, kteří si myslí, že nás přizpůsobí, že tím, jak budou psát, tak my budeme tak hrozně chtít mít ten jejich sociální status, že se teda přizpůsobíme. A ano, tam se je velká část těch, ó DS4 přizpůsobují politice, která vůbec nesouvisí s tím, co je v genech ODS.

No, ta třetí skupina to jsou ti, to je ta falešná humanita, morálka, musíme pomáhat. To jsou takový ty děti, kteří o válce snad pomalu ani nečetli, špatně se učili, ale mají to. Jsou to ti morální majáci.

No a potom jsou ti z čtvrté skupiny, kteří se prostě nechali koupit. A za hypotéku — prostě ti moc dobře ví, co je. Stačí napsat, co je.

No a já jsem vám slíbila jednoho novináře, kterého všichni znáte dlouho. Ten člověk mě prostě poslední roky — protože ho znám absolutně jinak — docela šokuje, protože se to začíná už rovnat. Já bych řekla, že to je fanatismus, že to je v podstatě jakási iracionalita, která dosáhla svého dne. Ale já si myslím, že patří do té čtvrté kategorie, protože vystupuje v takovém pořadu, kterej vydělává hodně peněz. A už vás nebudu napínat — jdeme si pustit Bohumila Pečinku s Ludvíkem Pednářem. Všechny země.

Dobře, pojďme na to.

Dobře si pamatuješ, co dělali s námi, když tady byli Rusové? Kdy uměle vyvolávali konflikty a animozity mezi Čechy a Slováky, potom mezi Čechy a Moraváky. Sponzorovali různý nacionalistické skupiny, jak na Moravě, tak na Slovensku po sametové revoluci. Takže tohle je stará ruská metoda.

Ale to jsou metody prostě velmocenský, že jo?

Rozumíš mi?

>> No dobře, ale tak nás se tohle týká. My máme tady to Rusko, který nás podjebává, že jo?

>> Jasně. No jasně, ale jako to jsou takhle se chová každá velmoc, jako to dělají i Američani, že jo. To si budem povídat.

>> Eh, rozdíl je v tom, že my nechceme mít s Rusy nic společného nebo drtivá většina tohodle národa. Protože oni jsou nám civilizačně tak vzdálení. Samozřejmě jsou tady lidi, kteří obdivují takovou ruskou družnost a všechny ty věci s tím spojený, ale ve skutečnosti je to prostě jiná cizí civilizace.

Klidně. Může být Oušti, ale to neznamená, že s nima budeme jako — rozumíš — my budeme muset nějakým způsobem vycházet, že jo, nebo nějak.

>> Tak ať uzavřou si ten svůj konflikt nejdříve na Ukrajině a pak se s nima můžeš bavit.

>> Já si myslím, že ty musíš ukázat, že seš na tom stejně dobře. Že se jí nesmíš bát. A to platí pro všechny — se nesmíš bát.

>> Ano. No dobře. AD jim leze do zadku.

>> Hele, ne takhle. Tímhle způsobem, jak říkáš ty — ne, ne, ne, ne. Neleze jim takhle do zadku. Je to prostě způsobeno. Je to daleko komplexnější problém, než jenom jakože pro Rusky určitě nejsou.

>> A jsou.

>> Ale jsou.

>> Ale jsou a jsou prostě proorusky.

Já teda nevím, Bohumile Pečinko, ale já jsem si v těch 90 vůbec nevšimla, že by mě nějaký Rusové ovlivňovali, že bych nenáviděla Slováky. Já jsem prostě normálně podnikala tak jako většina nadšenejch lidí a dělala jsem jednu výstavu za druhou. Eh Andrej Babiš není pro Rusky. Ano, je to vzmocnosti a chybí nám sebevědomí.

Ale já bych vám chtěla představit Ludvíka Bednáře, protože jak jsem řekla — novinář, publicista, disident a také dlouholetý vydavatel kulturní revue Střední Evropa — a já s ním naprosto souhlasím.

Ano, vždycky se to bude dít. Jsou to mocnosti, ale my se nemůžeme dívat pořád jenom na to Rusko a nedívat se na to, že co dělá Amerika — v daleko horším směru. A toto je ta rusofobie pro mě absolutně nepřijatelná.

A já říkám — toto je čtvrtá kategorie. Protože já si o Bohomilu Pečinkovi vůbec nemyslím, že je hloupý. Akorát těch lidí, co mu tohleto platí — tyhlety kecy s prominutím — je zatím pořád ještě i po čtyřech letech války dost.

Já vám chci ukázat ještě obrázek, protože to už by je vytáčelo úplně. On se totiž neobjevil v mainstreamu, protože to jsou první zprávy: Trump blahopřeje AfD. Merc se hroutí. On totiž Merc ještě vlastně — jsem slyšela, že Merz vlastně si odmítl zatelefonovat s Donaldem Trumpem. Nevím, co je na tom pravdy, protože ta naše nezávislá — v uvozovkách — pravdivá média o tomhletom nepíší.

Ale já se chci posunout ještě k další věci. A co si myslím, že hodně z nás si vůbec neuvědomila — možná by si to měl poslechnout, Bohumile Pečinko, který měl být kolegou novinářů a lidí z Echa — ale rozloučili se mezi velice záhy. A myslím si, že vidíte proč. A pustíme si další ukázku.

Člověkem, který za AfD kandidoval v posledních prezidentských volbách, který byl v parlamentu samozřejmě. Jmenuje se Max Oté a ten západní Němec mě docela zajímavě odpovídá na otázku po vztahu k Rusku mezi Němcema a jaký je ten rozdíl — proč východní Němci vlastně jsou takzvaně víc proruští než západní Němci.

A odsekl věc, která mě taky trošku vyrazila dech: protože po druhé světové válce ve východním Německu byly sovětské posádky vojenské. Takže Východní Němci vlastně ty Ruse znají a nenechají si namluvit, že jsou to nějaký démoni.

A na moji protiázvu, že tam přece byla okupační síla, že my jsme taky tady měli Sověty jako okupační posádky a rozhodně to nepřispělo k nějaké jejich popularitě mezi Čechama — tak mi říkal, že vlastně mezi Čechama a východními Němcema je tady ten rozdíl: my jsme to zažili opravdu jako okupaci v roce 68, kdy přijeli ty tanky. Ale oni vlastně považovali přítomnost Sovětů na německém území jako část spravedlivého trestu za Hitlera.

Hm. To je pravda. To je pravda.

>> A je to jeden z důvodů, kterej dneska tu společnost štěpí. Protože západní a východní Němci mají prostě jinou historickou zkušenost za těch posledních 80 let. Tu společnost štěpí a štěpí i v tom postoji k té válce. Protože AfD jasně říká, že chce okamžitě jednat diplomacii. A samozřejmě chce obnovit ty levné energie a tak dále. Ale obává se války. Protože si uvědomují — ne tak jako ty, západní část — že Rusko je jaderná mocnost. A obávají se stejně — já si myslím — jak my, kteří jsme s nimi prakticky žili. Takže máme v tomto společné obavy.

Ale já bych tady chtěla říct ještě jednu poznámku, která mě zaujala u toho rozhovoru Ludvíka Bednáře s Bohumilou Pečinkou. Tak on tam velmi dobře Ludvík Bednář vzpomenul to, že Margaret Thatcher a Francis Mitterrand varovali před spojením Německa. A oni varovali — ano, správně — že Německo se stane vlastně ještě, když neuběhlo tak strašně moc let od druhé světové války, nesmírně dominantní a silným hegemonem uprostřed Evropy.

Ale my to teďka vidíme — jaké opravdu jsou ty propastné rozdíly. A když říkám propastné rozdíly a to, co vlastně dělají ty vlády toho politického středu, toho extrémismu — tak ty se odehrávají na západ od nás.

Já si myslím, že protože Petro Bejšek dlouho žije, přednáší, učí v Německu, tak nám velmi, e, si myslím, že fundovaně může říct, co on cítí teďka na té západní části Evropy.

A já si myslím, on tvrdí, že u nás ještě tolik ne, ale já ty provokace a arogantní chování jsem za tu minulou vládu viděla velmi, velmi často. Měla jsem pocit, že jdou na hranu.

Pojďme si poslechnout Petra Rabejška.

>> Následuje potom Mecklenburg a následuje Berlín. To jsou obě země, ve kterých zejména Mecklenburg je země právě tak bývalého východního Německa, kde ta situace je velmi podobná. A tyhlety strany, jediná opoziční strana AFD by mohla skutečně zásadně změnit vývoj. A v tu chvíli, když se to stane právě v Německu, tak nejenom Německa, ale i Evropy.

Ale k tomu je třeba říci to, často mám dojem — teďko nemluvím jenom o Německu, teďko mluvím spíše o západní Evropě — že západnoevropské vlády vysloveně záměrně provokovaly svoje občany k tomu, aby se pokusili o nějakou formu občanských nepokojů, jakousi formu občanské války, aby poté mohli nasadit vojsko, vyhlásit výjimečný stav a vymazat demokracii úplně.

Zatím ji vymazávají tak řekl, z pojmu přes mainstreamová média, přes ty hrádky etablovaných politických stran mezi sebou, každý s každým, ačkoli dělají, že jsou odlišné. Zatím se jí snaží jenom rozmazávat a v tu chvíli by bylo možné ji zakázat.

A to si myslím, že je ten stav připravenosti jít do ulic a ta číhavost vlád, které, protože již nejsou schopny úspěšně vládnout, musí se utíkat k represivním opatřením.

Já si myslím, že to je přesný podpis té situace. Protože někdy si říkáme: kam až mohou zajít? Protože ti uprchlíci proudí do Evropy dál. Ale my to můžeme tady u nás sledovat na takových nesmyslných regulacích. Když bych řekla třeba tu úplně šílenou — jak nedávno prohlásila Ursula von der Leyenová k té katastrofě energetické, která vyplynula z elektrárny — tak řekla: „No, my jsme se spletli." Nebo teď máme tu úplně šílenou obalovou záležitost, kdy chtějí po každém internetovém obchodu a každém drobném živnostníkovi, aby dokládal, jaké má chemické složení obal. A prakticky to kompletně zlikviduje spoustu malých a drobných obchodníků.

A když bych sahala do těch vysokých pater, tak každý občan Evropské unie si musí říct, že se Ursula von der Leyenová úplně zbláznila, když udělá šéfkou evropské unijní diplomacie představitelkou Kaju Kallase, estonské milion a půl velké země.

Ve chvíli, kdy Evropská unie válčí s Ruskem, tak postaví do čela Estonku, s kterou se prostě nikdo nebaví. Tak si říkáte: no, oni už jdou absolutně za hranou.

A víte, a nabízejí nám pořád, mají plná ústa hodnot, akorát ty hodnoty nemají obsah.

A my si musíme uvědomit jednu věc: že to, na čem stojí ti politici nahoře, se opírá o ty nejnižší vrstvy politiků dole.

Ta opozice nám čtyři roky nabízela pořád hodnoty bez obsahu. Ale co je pořád dnes opoziční, tehdy vládní koalici, co je pořád pojí? Antibabiš.

>> Volby za měsíc. Viděli jsme dramatické debaty včerejších poledních debatách politických. Ale já jsem si připravila, chtěla bych dát všem voličům, rodičům hlavně, budíček.

Já jsem určitě jako vy viděla ty výsledky šetření PISA. To je šetření OECD. Jak vypadá vzdělání ve světě? A my se teďka propadáme šíleným způsobem.

A já jsem si na základě toho poslechla rozhovor s ústředním školským inspektorem a pustím vám kratičký kousek. Pozorně poslouchejte, protože to vám zůstane možná rozumět jako mě.

Pojďme na to.

>> Že společné vzdělávání nepřináší ty očekávané benefity. To znamená, že když zavádíme společné vzdělávání, tak ten přechod musí být synergický. To znamená, chceme do něho dostat podporující profese, to znamená asistenty pedagoga. Ale na tu spolupráci je musíme připravit. Nejen ty asistenty, ale i ty učitele, protože ti učitelé desítky let učili ve třídě sami.

>> Pro ně je nový, byť partner v té výuce, absolutně nový typ spolupráce.

>> Tak ještě si to mimochodem nesedlo. Ono už to trvá několik let. Přece takováhle novinka to není.

>> Právě. Třináct. Tento ústřední školní inspektor — a já se podívám — Tomáš Zatloukal, byl původně europoslanec od roku 2004 do roku 2009 a byl poslanec za Evropské demokracie Jana Kasla. Liberální demokracie, to je něco jako kdybyste řekli Unie svobody, TOP 09, Oda a tak dále. To je Jan Castl, původně ODS, ale přišel. Takže on třináct let potom, co se vrátil z Bruselu... Ale víte, kdo ho jmenoval? Jmenoval ho ministr školství Petr Fial. Devět let tam působil plagát. Za celou tu dobu probíhala už víc jak deset let od Petra Fialy. Inkluzi začala Kateřina Valachová. Petr Fiala v tom všem pokračoval. Pak tam nastoupil před devíti lety Petr Fiala. Ta inkluze pokračuje. A my teď slyšíme — když vidíme ty výsledky PISA — že prostě patnáctileté děti nerozumí čtenému textu. S matematikou šli absolutně rapidně dolů. A on se začne zabývat tím, jestli se budou ti asistenti, kterých máme třicet tisíc a už mají odbory, budou se nějak živit s tím kantorem, který byl dřív v té třídě sám.

Mně se to zdá šílené. Protože ti asistenti, jim stačí stopadesátidenní kurz. A když jdete na rentgen, tak zjistíte, že ta rentgenová laborantka — což jsem měla já tututo školu — musí mít dneska vysokou školu.

Tady tohle je absolutní šílenost toho systému, ve kterém žijeme.

Ale já jsem vám připravila další perličku. A tentokrát pro mladé. A všechno to berte jako pozvánky k těm volbám komunálním. Zřizovatele škol, ředitele a tak dále. To jsme si teďka ukázali. Je potřeba, abyste věděli, koho volíte a do jakých škol, pod jakou kuratelou půjdou vaše děti.

A teď si pustíme... No, pojďme na to.

Nicméně zopakuji, že v tuhle chvíli jsme v tak zásadně nové situaci, že by bylo dobré, abychom všichni trošku víc se zamysleli nad tím, co je v tuhle chvíli naše nejvyšší priorita. A tou nejvyšší prioritou je bezpečnost.

Když někdo staví proti sobě bydlení proti zbrojení, tak si neuvědomuje, že když nebudeme dostatečně schopni se bránit, tak to případně postavené bydlení nám někdo rozbombarduje.

Nevím, jak vám, ale mně to přijde docela jako perla. Protože člověk s takovouto erudici, kterého jsme si platili jako ministra pro Evropu, tak kandiduje za STAN do Senátu a asi se tam bude zabývat zbrojením. Protože pokud nebudeme mít narvané sklady zbraněmi a prostě nedáme do toho absolutně všechno, tak vůbec prakticky nemá smysl stavět. Protože se neubráníme a všechno, co jsme postavili — já to ani nemůžu dopovědět.

Já si jenom říkám, že ho nechci urazit, ale asi tak.

Ten budíček je tentokrát pro mladé.

A pokud nebudete si shánět informace a nejenom na internetu, prosím pěkně, tak budete mít místo bydlení jenom zbrojení.

Já jsem si vědom, že se určitě, kdo se dívá na tyto politické podcasty a streamy, tak se dívá taky v neděli na politické debaty.

Já jsem si pro vás vybrala ukázku z právě té předvolební diskuze a vlastně na špici máme teďka před těmi volbami hnutí ANO s obrovským náskokem a hned na druhém místě je STAN.

Takže my se teďka podíváme na ukázku z debaty — předvolební debaty s Karlem Havlíčkem, kde vlastně bude v diskuzi, ostré diskuzi s Martinem Kubkou, který mu vyčítá komunistickou minulost Andreje Babiše a to, že se kdysi nechali podporovat komunisty.

Pojďme na to.

"Vy jste ten rok do roku 89, že jste mladší než já, nezažil v tom, řekněme reálném světě. Ale jestli někdo myslí, že teď člověk vezme milion těch lidí, kteří někdy se smlouvali s komunistickou stranou a byli tam a hodí je všechny prostě do koše, tak to rozhodně ne. A dívejme se na ty lidi, co dělali a dělají někdy od toho roku 2000 nebo od roku 90. To si myslím, že je daleko důležitější.

Ale tady se zapadlo jedna věc. Vy si říkáte, že jim dělám reklamu. Jestliže vy tvrdíte, že SPD jsou extrémisté, je to vaše nálepka, na to jste byli vždycky experti, tak mi teda řekněte, čím se odlišuje od ultralévicových, levicových pirátů, se kterými vy jste byli ve vládě, se kterými vy jste dokonce vytvořili koalici Piráti STAN, drželi jste se za ruce a kráčeli jste ku světlým zítrkům, abyste se s nimi smočili jako co kdysi pravicová strana. A teď tady jste si s piráty prostě a do dneška notuji a já vám ukážu kouzelnou fotografii, protože já tady musím připomenout, co předvedl Fiala a jeho vládní půdory v Praze."

Pojďme se podívat na obrázek.