NALEVO s Petrem Drulákem

8 miliard korun skončilo v odpadu.

Miliony nepoužitých vakcín byly zničeny, ale odpovědnost nenese nikdo.

V Ceutě utíkají vojáci před útočícími migranty.

Místní obyvatelé žádají ochranu.

Premiér Sanchez však hledá vinníky v Rusku, Izraeli a na krajní pravici.

Do Moskvy mezitím nečekaně přilétá šéf americké CIA.

Oficiální vysvětlení nedává smysl.

Vzniká nový tajný komunikační kanál a zatímco Rusko stupňuje ničení ukrajinské energetiky, Spojené státy získávají kontrolu nad obrovskou částí venezuelské ropy.

Ještě stále jde o demokracii, bezpečnost a lidská práva, nebo už jen o moc, suroviny a kontrolu.

Petr Drulák nalevo.

>> Dobrý den, vítejte nalevo.

Začněme zprávou o jednom z největších tunelů posledních let.

Poprosím o snímek.

>> Česko zaplatilo za covidové vakcíny od roku 2020 zhruba 19 miliard Kč.

Na základě letos končící smlouvy ze začátku pandemie odebralo 41 milionů dávek.

Využilo jich méně než polovinu.

Necelá polovina z 41 milionů dávek vakcín dodaných do Česka byla využitá pro očkování v tuzemsku.

Asi 4 miliony Česka darovala dalším zemím.

Kvůli uplynutí doby použitelnosti bylo více než 18 milionů dávek v hodnotě 8 miliard zlikvidováno.

V důsledku covidismu jsme 8 miliard Kč vyhodili z okna, spláchli.

Byly to zbytečně vynaložené peníze a ačkoliv zpočátku nebylo úplně zřejmé, co od té epidemie očekávat a nelze se úplně zlobit na to, že lidé, kteří měli odpovědnost, se snažili zabezpečit národní zdraví, tak z průběhu času se ukazovalo, že všechno je trochu jinak.

Problém je, že v té době už ty smlouvy byly podepsané, takže jediná dobrá zpráva z toho, co bylo řečeno, je, že to je letos končící smlouva.

To znamená, v příštím roce už nebudeme vázáni smlouvou s Pfizerem a s dalšími dodavateli očkovacích látek k tomu, abychom kupovali něco, co nepotřebujeme.

Česká republika v tom nebyla sama.

Jde o velký evropský příběh.

Vezměte si třeba sousední Rakousko, kde byla covidová diktatura nejhorší, tam dokonce zničili 26 milionů dávek.

To je ještě víc miliard, spláchnutých miliard, než v České republice.

Jak to probíhalo?

Ty státy, členské státy Evropské unie si ty dávky, ty vakcíny objednávaly u Pfizeru a u dalších nadnárodních firem, ale za podmínek, které vyjednala Evropská komise.

Evropská komise vyjednala závazné podmínky pro nás všechny.

No a ty podmínky jsou tak šikovně vyjednané, že se státy musely na pět let zavázat k odběru dávek, jejichž počet několikanásobně převyšoval počet obyvatel dané země, protože ti očkovači jim říkali: „No, každých půl roku by se měli všichni naočkovat."

Takže když máte zemi jako Česká republika s 10 miliony lidmi, tak klidně jim mohli prodat 20, 30, 40 milionů.

To znamená, to byla jedna věc.

Ty země byly nuceny do obrovských nákupů dávek.

A druhá věc, která je vlastně ještě horší, je, že ty firmy se zbavily veškeré odpovědnosti za svůj produkt.

Normálně, když něco kupujete, tak ten dodavatel ručí za svůj produkt a když ten produkt nějak nefunguje, tak nese odpovědnost.

To platí i ve farmacii.

Když nějaká firma uvede na trh lék a ukáže se, že ten lék škodí, že navzdory všem těm testům se později ukáží nějaké věci, které tam nebyly, tak ta firma za to nese odpovědnost.

To se netýká očkovacích látek.

Ty smlouvy jsou postavené tak, že firmy kasírují zisk a veškeré riziko spojené s tím experimentálním produktem – protože ty očkovací látky byly experimentální produkt, nebyly řádně otestovány – tak veškeré toto riziko už nenesou ty firmy, nýbrž ty státy.

Proto se také státy dneska brání jakékoliv odpovědnosti.

Jsou velmi neochotné připustit, že by ty očkovací látky mohly mít nějaké negativní efekty.

Několikrát jsme o tom mluvili, jak dlouho trvalo lidem, kteří byli opravdu těžce poškozeni tou látkou, než se probili k Ústavnímu soudu a určité malé zadosti učinění tam získali.

No a když ty státy v tom utopily tolik peněz od roku 2021, tak je to motivovalo k těm strašným kampaním.

Když už ty očkovací látky koupily, tak se je snažily pročkovat, aby nebyly vlády obviněny, že kupovaly náhodou něco zbytečného.

Proto ten obrovský tlak na to očkování.

Ty vlády najednou měly desítky milionů očkovacích látek a musely s nimi něco dělat.

Proto to nutili každému.

Nutili to úplně všem.

Některé ty vlády se pokoušely bránit.

V roce 2022 Polsko, Rumunsko a Maďarsko se pokusily zastavit ten odběr.

V roce 2022 už byla válka na Ukrajině, takže se hrála trochu jiná hra, než v roce 2020, když ty smlouvy uzavírali.

A oni přišli s tím, že ty očkovací látky nepotřebují a že je nechtějí, že je nechtějí odebírat.

Ti dodavatelé je donutili k opakům.

Takže ty tři státy – Polsko, Rumunsko, Maďarsko – podobně jako Česká republika, která se nebránila, Češi se moc nebrání, tak tyhle tři státy stejně byly donuceny Evropským soudním dvorem dodržet tu smlouvu, kterou za ně vyjednala Evropská komise, a na jejíž základě si objednaly ty desítky milionů, které nepotřebovaly.

To znamená, prohráli to, prohráli to a platí stejně jako my.

Co ještě se kolem toho covidu dále odehrává?

Jakým způsobem na to reagují u nás?

Poprosím o pokračování.

>> Evropská komise udělila registraci vakcíně Komirnaty s novým složením pro příští sezónu na přelomu července a srpna.

Průběžná aktualizace vakcín proti COVID-19 je důležitým nástrojem pro udržení ochrany nejzranitelnějších skupin obyvatel.

Uvedl na webu České vakcinologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně její předseda Roman Chlíbek.

>> Takže když se na to podíváme z hlediska mainstreamů, tak vlastně se jede dál.

Jedeme dál.

Pokračujeme v očkování.

Ta Chlíbkova vakcinologická společnost, to není nějaký oficiální orgán.

Ono se to tak tváří.

Česká vakcinologická společnost zaštítěná jménem jednoho asi z největších českých vědců, Jana Evangelisty Purkyně, není?

Je to prostě ryze soukromý subjekt, který si dali dohromady očkovači napojení na nejrůznější očkovací loby, na nejrůznější farmaceutické firmy.

A tahleta česká vakcinologická společnost vysvětluje, jak je potřeba neustále se nechat naočkovat.

Není divu, že firmy mají o takovou společnost zájem, protože oni rozšiřují jejich produkt, dělají jim skvělý marketing.

Ti lidé s tou autoritou těch vědeckých medicínských autorit prodávají tenhleten produkt.

Dneska se naši vakcinologové zastítí těmi nejzranitelnějšími skupinami obyvatel, takže to není jako před těmi pěti, šesti lety, kdy chtěli naočkovat úplně každého, kdy se naočkovali lidé, kteří vůbec zranitelní nebyli, a jimž naopak ty očkovací látky mohly škodit.

Takže dneska se mluví o nejzranitelnějších skupinách obyvatel, že ty by se očkovat měly.

Problém je, že sami očkovatelé jsou naprosto nezranitelní.

Evropské migrační drama pokračuje.

Španělské úřady si ani po měsíci nedokáží poradit se situací v Ceutě.

Poprosím o snímek.

Ve španělské Ceutě dnes policie zatkla 12 maročanů podezřelých z ranního útoku na vojáky, kteří v tomto městě na severu Afriky dohlížejí na bezpečnost.

Skupina 30 až 40 migrantů házela na vojáky v autě kamení a čtyři z nich zranila. Uvedlo policejní ředitelství města podle agentury.

Španělští vojáci se ráno nedokázali ubránit skupině útočících migrantů, napsal místní deník. Museli opustit své vozidlo a utíkat směrem k mokkáru, zatímco byli pronásledováni a zasypáváni kameny.

12 migrantů bylo po vyhlášení poplachu zadrženo, zatímco další skočili do moře, což vyžadovalo koordinaci s námořní službou.

Počáteční vyšetřování státní policie naznačuje, že pachatelé čekali na projetí vozidla, aby po něm mohli házet kameny. Terčem útoku byli příslušníci španělského pěchotního pluku. Na místě bylo nalezeno velké množství nahromaděného kamení.

Z téhle zprávy je mi vlastně neskutečně trapně. Španělští vojáci utíkají před migranty, kteří po nich házejí kameny. Jak může voják utíkat před někým, kdo nelegálně vstoupil na teritorium jeho země, kdo se tam nelegálně zdržuje a nechat se od něj odehnat kameny?

Voják je ozbrojen a je ozbrojen proto, aby se mohl bránit proti těmto lidem. Dobře, nemusí nutně střílet. Existuje řada možností, jakými mohou bránit. To znamená, existuje dost nesmrtících prostředků, které mohou obrátit. Ale když tyto prostředky nemají, tak nezbývá nic jiného než střílet.

Ti lidé přišli někam, kam neměli. Porušili všechny možné zákony a útočí na bezpečnostní složky země. Co jiného si zaslouží než kůku?

V okamžiku, kdyby se to navíc natočilo, tak by vzniklo video, které by dávalo trochu jiný vzkaz do severní Afriky a subsahařské Afriky těm, kteří se chystají nelegálně překročit hranice a věnovat se tady nelegálním aktivitám. Dával by jim vzkaz: chcete porušovat evropské zákony, chcete útočit, čeká vás kulka. Myslím si, že je na čase, aby Evropa začala tímto způsobem komunikovat.

Ti vojáci nemohli. Proč asi? No, protože vědí, jakou mají vládu. V okamžiku, kdyby ten voják použil zbraně, které má na obranu své země před těmi, kteří porušují ty zákony, tak ví, že by se dostal před nějaké disciplinární řízení, před soud a patrně by si to šel odsedět. Patrně by mu řekli, že střílel na neozbrojeného civilistu, že použil zbraň v rozporu s nějakými předpisy, které vydala progresivistická španělská vláda.

Pokud tímto způsobem budou vojáci svazováni, tak budou za šašky. Co je to potom za vojáky? To pak nejsou vojáci, kteří mají svou čest a jsou schopni bránit tuto čest a čest své země.

Ve středu se v Ceutě konala asi zatím největší manifestace od konce července, kdy tam z Maroka nelegálně vniklo až 80 000 lidí. 7 až 10 000 migrantů ve městě zůstává, napsal dnes španělský deník.

Podle něj při středečním protestu jeho účastníci pod mottem "Ceuta se brání" mávali španělskými vlajkami a křičeli: "Vyhostěte vetřelce" či "Delegáte rezignuj" s odkazem na zástupce španělské vlády v tomto autonomním městě.

Rovněž požadovali rezignaci premiéra Pedra Sancheza, kterého viní, že krizi s migranty neřeší. Zabrali pláže, zničili obchod a ve čtvrtích šíří strach. Teď nebudeme moct ani sportovat a stále nevíme, kdy začne školní rok. Není správné, aby si město takto přivlastňovali, říkají místní.

Demonstrace proti migrantům pokračovaly i ve čtvrtek, již třetí den po sobě.

Celá Ceuta má asi 84 000 obyvatel. To je něco jako Ústí nad Labem nebo Žilina. To znamená ne příliš velké město. A teď si představte, že do tohoto města přišlo 80 000 lidí. To znamená, zdvojnásobil se ten počet obyvatel. A když 70 000 se podařilo poslat zpátky, tak 10 000 zůstává. 10 000 nepřizpůsobivých lidí ve městě velikosti Ústí nad Labem nebo Žiliny. To je docela závažný problém.

Tento problém trvá už déle než měsíc a španělská vláda se zdá být neschopná, neochotná, nepřipravená ho řešit. Také je to vláda, která dostává pravidelně pochvalu z Bruselu, jak dobře se jí v těch migračních věcech daří.

Ceuta se proměnila na místo, kde se nedá žít, a proto se místní bouří. A nejenom demonstracemi, ale i útoky na ty, kteří jim ztrpčují život.

Co na to premiér Sanchez?

Španělský premiér Sanchez spojil dezinformace doprovázející migrační krizi v Ceutě se sociálními sítěmi napojenými na Rusko, Izrael a mezinárodní krajní pravici. Podle něj využívají migraci k útokům proti Španělsku i Evropě.

Sanchez zároveň odmítl podezření z účasti marocých úřadů na hromadném přílivu migrantů. Bezpečnostní složky ani národní zpravodajské centrum podle něj nemají informace, které by tomu nasvědčovaly. Spolupráci s Marokem naopak hodnotí velmi pozitivně.

Takže premiér Sanchez má jasno. Jeho vláda dělá všechno správně a spolupráce s Marokem, odkud ti migranti přišli, je příkladná. To zvládají i Maročané, dělají všechno správně. A v Bruselu souhlasí, protože v Bruselu se chválí jak Sanchéze, tak marocké úřady.

Takže kdo za to může? No, podle premiéra Sanchéze jsou viníci jasní. Na jedné straně je to Putin, pak Netanjahu a pak fašisté. To znamená premiér Sanchez vzal všechny síly, které považuje za nepřátelské, vzal všechny nepřátele a řekl: "Tito nepřátelé za to můžou."

To je jako když se v určitý moment, když byl nějaký problém a nebyl jasný úplně ten původ, tak se tam objevil doktor Moriarty, aniž by to nějak logicky zapadalo. No, něco podobného dělá Sanchez.

Když se mu něco nedaří, když něco nedokáže, tak místo aby z těch problémů vinil sebe, hledal zodpovědnost u sebe a snažil se napravit, tak říká, že za to můžou dezinformace, které šíří Putin, které šíří Netanjahu, které šíří krajní pravice. To je samozřejmě nesmysl.

Je možné, že někteří z jeho nepřátel se na tom přiživují. Samozřejmě, že vnitřní opozice poukazuje na jeho selhání. Samozřejmě, že si mnou ruce Izraelci, protože Sanchez je jim trnem v oku, protože je pro Palestinu. Nevím přesně, jestli si v Rusku taky mnou ruce nad Sanchezem. Myslím, že Sanchez vůbec nezajímá, ale to nechme teď stranou.

Hlavní odpovědnost Sanchéze spočívá v jeho dlouhodobé měkké migrační politice. Je to měkká migrační politika, která legalizuje nelegály a samozřejmě činí ze Španělska místo, které se stává přitažlivým pro nelegální migraci ze severní Afriky a Blízkého východu.

Ale problém není jen u Sanchéze, problém není jen v Ceutě, problém je i jinde, třeba v Řecku.

V detenčním zařízení Syntiky u řecko-bulharské hranice propukly o víkendu nepokoje, při kterých se po překonání plotu podařilo uprchnout desítkám žadatelů o azyl. K potlačení vzpoury musely úřady nasadit speciální pořádkové jednotky.

Víkendová vzpoura v táboře Syntiky vyvrcholila hromadným útěkem 35 zadržovaných cizinců.

Ti podle policejních zpráv narušili oplocení a opustili hlídaný perimetr.

Řecká policie následně během neděle 17 uprchlíků dopadla, avšak 18 dalších bylo nadále na útěku.

Samotnému proražení bariér předcházela dramatická konfrontace. Agresivní dav začal podle řecké policie házet na dozorce kamení. Následně musely na místo dorazit speciální jednotky, které k potlačení povstání využily omračující granáty.

Násilnosti se podařilo dostat pod kontrolu až v brzkých ranních hodinách, přičemž pět osob utrpělo zranění a skončilo v péči lékařů.

Přitom nejde o ojedinělý exces. K obdobným nepokojům a pokusům o průnik z tohoto zařízení, kde čekají stovky lidí na azyl či deportaci, došlo také loni na podzim.

V Řecku nasadili nesmrtící prostředky. Myslím si, že to je elegantní řešení — pokud tyto prostředky jsou k dispozici, je potřeba je použít. Ale základní problém trvá.

V Řecku jsou lidé, kteří tam nepatří a kteří se tam dostali v rozporu s řeckými a evropskými zákony. V té správě se mluví tak eufemisticky o žadatelích o azyl. Jsou to ilegálové. Jsou to lidé, kteří vstoupili do země nelegálně a kteří v okamžiku, kdy z těch táborů odejdou, se budou věnovat nelegální činnosti. Není možné tyto lidi v Evropě mít. Je potřeba je odsunout.

Řadu věcí se dá řešit odsunem. Odsun také rozbije zázemí, o něž se ony migrační sítě opírají. To znamená, nejde jenom o to bránit se těm, kteří se do Evropy snaží dostat. Evropa o ně nestojí, ale také rozbít zázemí, aby ti, kteří se sem snaží dostat, se neměli na koho obrátit, aby je tu nic nepřitahovalo.

To znamená, je to politika remigrace a někteří politici v Evropě si už nutnost remigrace uvědomují, jako například v Německu.

Miliony migrantů musí tuto zemi opustit, prohlásil předseda mládežnické organizace Alternativy pro Německo Jean Pascal Holme na celostátním kongresu Generation Deutschland v Magdeburku. Požadoval rozsáhlou remigraci cizinců. Německo musí zůstat zemí Němců a miliony přistěhovalců ho musí opustit. Tak znělo jedno z hlavních poselství celostátního kongresu.

Podobně vystoupil europoslanec AfD René Aust. Podle něj by se politika návratů neměla omezovat pouze na Německo. Prosazoval celoevropskou remigraci a přeměnu kontinentu v pevnost Evropu.

Ano, remigrace je něco, co je nevyhnutelné, pokud země jako Německo, Francie, Velká Británie mají mít nějakou evropskou budoucnost. Ovšem remigrace se snadněji řekne, než provede, protože něco takového by vyžadovalo zásadní přeměnu politických režimů těchto zemí.

Protože dnes, když dostane nějaká politická síla důvěru a vládní odpovědnost, s remigrací nic neudělá, protože soud to rozbíjí. Takže základní otázka je, jak změnit ty systémy, jak změnit ty režimy, aby ty národy byly schopné přežít.

V Německu mají pravdu, že remigrace je patrně jediné možné řešení toho problému. Je to jeden z těch problémů, který se dá řešit odsunem. My z vlastní zkušenosti také víme, že odsun dokáže lecos vyřešit.

Německá AfD už není okrajovou silou. Podle průzkumu je to nejsilnější strana Německa. A tahle nejsilnější strana Německa stojí dnes v těchto dnech před důležitým politickým testem.

Kongres se konal v mimořádně citlivém okamžiku. Už 6. září čekají sasko-anhalsko-zemské volby a AfD do nich vstupuje jako jasný favorit. Podle aktuálního průzkumu má AfD podporu 40 % voličů. Pokud by se průzkumy potvrdily, AfD by s velkým náskokem zvítězila.

Samotných 40 % však automaticky neznamená většinu křesel. Strana přesto otevřeně hovoří o ambici vládnout. Spolupředsedkyně AfD Vajdelová označila Sasko-Anhalsko za možný první krok k převzetí moci na celoněmecké úrovni. Ostatní velké strany přitom dosud spolupráci s AfD odmítají.

V příštím díle se určitě budeme věnovat zemským volbám v Sasku a Anhalsku, protože 40 % je velmi slibný základ. Slibný základ, slušný volební výsledek, těch 40 % z průzkumu. Tak uvidíme, jak to v neděli dopadne.

Samotná AfD hraje pozitivní roli bořitele systému, který je neudržitelný. Pokud dostane tu důvěru, může se hrát roli bořitele. To, zda AfD bude také hrát roli stavitele, někoho, kdo bude schopen přispět ke spravedlivější Evropě, to teprve uvidíme.

Ale v této chvíli je potřeba zastavit to, co se dneska v Evropě děje. Rozbít instituce a politiky, které nám neumožňují bránit se před migrací, která nám neumožňují bránit se před Green Dealem a které nám nutí spoustu věcí, které jsou v rozporu se základními demokratickými očekáváními evropských občanů. Proto je AfD užitečná.

Pojďme k otázkám.

Na kanálu Spolku Svatopluk jsem si nedávno poslechl pana Eduarda Chmelára, který mluvil o tom, že středoevropská skupina V4 ve své dnešní podobě už není životaschopná a navrhoval ji nahradit slavkovským formátem spolupráce. Souhlasíte s jeho názorem?

Já souhlasím s tím, že vyšegrádská spolupráce není úplně ta budoucnost. Vyšegrádská spolupráce odvedla nějaký kus práce, ale myslím si, že v té střední Evropě se musíme zamyslet nad jinými formáty — a to jsou širší formáty, než je ten slavkovský.

Slavkovský formát je fajn. To je Česko a Rakousko, ale je přece jenom hodně malý. Takže když uvažujeme o té střední Evropě, měli bychom uvažovat trochu velkoryseji — třeba v tom rozmezí dvojmoří, o čemž byl jeden z těch prázdninových dílů.

Takže ti z vás, kteří chtějí se něco více dozvědět o střední Evropě a o formátu dvojmoří, ty odkazuju na ty dva srpnové díly. Mimochodem, když jsem o tom mluvil s Edo Chmelárem, tak jemu se ta myšlenka dvojmoří docela líbila.

Sousední Polsko masivně zbrojí, ale téměř výhradně na dluh. Nehrozí při takto masivních investicích do armády, že polský státní rozpočet zkolabuje?

Já se domnívám, že ta polská ambice vytvořit vlastně jednu z největších armád NATO na evropském kontinentu je ekonomicky neudržitelná. Polsko se pouští do něčeho, nač ekonomicky nemá. Čas od času se Polsku stává historicky, že se pouští do úkolů, na něž nemá, a pak to zjišťuje.

Já myslím, že naposled jsme to viděli v roce 2003, 2004, když Polsko nadšeně podpořilo americkou invazi do Iráku a jako odměnu dokonce dostalo vlastní okupační zónu. No, po několika měsících zjistili, že úplně to není pro ně a odešli odtud.

Tehdy to bylo s malými náklady pro Polsko. V okamžiku, kdy se pustí do nějakého velkého ekonomického nebo geopolitického úkolu, na který nemají, tak to může dopadnout hůře.

Ale zase přiznejme, že Poláci v posledních 20 letech dokázali se svou zemí udělat věci, které my z Česka jim můžeme jenom závidět. To znamená, že takový ten polský drive a určitá ambice a možná i velikářství té zemi mohou někdy přijít k duhu, protože Polsko se za posledních 20 let neuvěřitelně pozvedlo.

Ale pak je tu ten druhý problém, že oni se nedokážou zastavit a pouští se pak přes, řekl bych, přes okraj a za okrajem bývá nebezpečno.

Co by se stalo, kdyby některá země nákupů léků tehdy odmítla?

Já si myslím, že to odmítnout samozřejmě šlo. Odmítnout to šlo, ale patrně by byla jediná.

A to je vždycky velmi těžký, když jste v takovým spolku jako Evropská unie a jako jediný budete prosazovat nějakou jinou politiku, tak to vyžaduje obrovskou odvahu.

Navíc to bylo ve chvíli, kdy samozřejmě ten mainstream mediální a nejenom český, ale evropský a americký pod taktovkou Fauciho a pod taktovkou těch německých hygieniků a dalších hygieniků chrlil jednu dezinformaci za druhou.

Politik, který by se vzdal těch očkovacích látek, tak by byl okamžitě na pranýři, že ohrožuje zdraví svých občanů a v těch zemích by se proti němu zvedla velká opozice, u něj doma by se zvedla opozice.

Já si myslím, že dneska Babišovi oprávněně vyčítáme jeho covidovou politiku a šel dál, než musel. A to, že udělal ministra ministrem zdravotnictví opět Vojtěcha, tak to znamená, že si z toho vůbec nic nedělá, že se vůbec nepoučil. To všechno je pravda.

Na druhou stranu, kdyby Babiš dělal opačnou politiku, tak by ho možná smetla vlna lidové nespokojenosti lidí přesvědčených, že ohrožuje jejich zdraví, protože jim nezajistil očkovací látky a vypadal by jako někdo, kdo je neschopný na rozdíl od těch Rakušanů, Němců a dalších, kteří ty látky dokázali získat.

Takže tím jenom chci říct, že ta situace vůbec nebyla jednoduchá, ale samozřejmě pak záleželo, s jakou vehemencí pak ty vlády to očkování prosazovaly. A zde se skutečně tehdejší Babišova vláda má zač stydět.

Pokud vyhraje AfD, dá se znova očekávat rozdělení Německa na východní a západní. Myslím si, že samotné vítězství AfD by k něčemu takovému nestačilo, ale uvidíme, co se další odehraje v Evropě.

To znamená, samotné vítězství AfD povede možná k vyostření vztahu mezi západem a východem. Na druhou stranu ta AfD není pouze východní strana. Kdyby to byla pouze východní strana, tak nemá 30 % v Německu.

To znamená, to, že má v celém Německu 30 %, tak to říká o tom, že má silnou podporu i v těch západních spolkových zemích. Takže určitě to povede k nějaké polarizaci, ale k samotnému rozdělení to myslím ještě na pořadu dne není.

Ještě máme asi prostor pro jeden dotaz.

Jaký je váš názor na návrh rozpočtu na rok 2027?

Tady se dovoluju zdržet si názoru, protože je to věc, které tak úplně nerozumím.

A vrhneme se na další blok, který budeme věnovat návštěvě šéfa CIA v Moskvě.

Minulý týden se šéf CIA Redcliff nečekaně objevil v Moskvě. O čem jednal, nevíme, ale korporátní média okamžitě přišla se svojí verzí.

Poprosím o snímek.

Ředitel americké ústřední zpravodajské služby John Redcliff během neohlášené návštěvy Moskvy varoval ruské představitele před případnou eskalací vůči členským zemím NATO, zejména pobaltským státům, jako je Estonsko, Lotyšsko nebo Litva. Podle zdrojů obeznámených s jednáním zároveň tlačil na Rusko, aby omezilo svou vojenskou a ekonomickou podporu Íránu. Píše bruselský deník Politiko.

No, ten komentář z bruselského časopisu Politiko, který převzala všechna česká a evropská média, je užitečný v tom, že nám spíše říká, co tam Redcliff nedělal. Těžko si představit, že by poslali šéfa CIA na utajenou misi s těmito vzkazy. Na to, aby Američané Rusům řekli, že nemají útočit na NATO a že nechtějí, aby spolupracovali s Íránem. Na to skutečně nepotřebují tajnou misi šéfa CIA. To jim říkají jejich diplomaté, to jim říká jejich veřejná diplomacie, to opakují pořád. Takže kvůli tomu se opravdu šéf CIA na utajenou misi do Moskvy vydávat nemusel.

Co se týče samotných těch dvou údajných varování: útok nebo ruský útok proti NATO není úplně v Putinově zájmu. Proč? No, protože Putin vsadil na opotřebovávací válku proti Ukrajině a tu opotřebovávací válku vyhrává. Rusko má prostě víc zdrojů než Ukrajina. Když jste v opotřebovávací válce, tak ten, kdo má víc zdrojů, ten vyhrává. Kdyby tuhletu opotřebovávací válku proměnil na válku proti NATO, tak do té války vleje úplně nový život, novou energii, novou sílu, ale ne na své straně, ale na straně západu. To nepotřebuje. Tedy nejsem si jist, že skutečně ruské vedení se chystalo zaútočit na NATO a že by to bylo tak daleko, že by CIA tam poslala svého člověka, aby jim vysvětlil, že to nemají dělat.

Co se týče vztahu s Íránem, tak do těch si Rusové opravdu od Američanů nenechají mluvit. Ten vztah s Íránem je pro Rusy důležitý, je oboustranně výhodný, jak pro Rusko, tak pro Írán a je mnohem výhodnější, než cokoliv, co by jim Američané mohli nabídnout.

Pak je otázka, proč přijel. O tom se dá jen spekulovat. Když se baví šéfové zpravodajských služeb, tak o tom se prostě veřejnost nic nedozví. Ale spekulovat můžeme.

Možná, že Redcliff otevřel nový kanál americké komunikace. Když se podíváme, jakým způsobem Američané komunikovali s Rusy, tak to příliš úspěšné nebylo. Na jedné straně byla oficiální diplomacie, kterou představoval ministr zahraničí Rubio, ale ministr zahraničí Rubio víceméně pokračoval v tom, co říkal Bidenův ministr zahraničí Blinken. Aspoň v otázkách Ukrajiny to bylo velmi podobné. No a pak Trump pověřil diplomacií své blízké důvěrníky Vitkofa a Kusnera. No a to jejich diplomatické diletantství v případě Ruska, Ukrajiny, Íránu také žádné ovoce nepřineslo. Tak je možné, že Trump se rozhodl, že nasadí prostě někoho, kdo je součást hlubokého státu, ale komu současně Trump je připraven věřit a že možná s těmi Rusy bude komunikovat dovedněji, než se to dařilo Vitkofovi, Kušnerovi a Rubiovi. Ale jak říkám, je to jenom spekulace.

No a jak je to vůbec s tou válkou na Ukrajině, kvůli níž se ona mise nejspíše opravdu uskutečnila?

Poprosím o snímek.

Ruská armáda už zahájila přípravu rozsáhlých útoků na ukrajinskou energetiku. V neděli to oznámilo ruské ministerstvo obrany s tím, že jde o odvetu za ukrajinské útoky na ropnou infrastrukturu a sklady energetických obchodů. Podle obdržených rozkazů zahájily ozbrojené síly Ruské federace přípravu na podniknutí masivních útoků na energetické objekty jako odpověď na pokračující útoky kyjevského režimu na občanskou infrastrukturu a ruský palivovýenergetický komplex, oznámilo ministerstvo podle agentury Interfax.

Rusko po celou válku opakovaně útočí na ukrajinskou energetickou síť zejména před zimou a během ní, takže se obyvatelé ocitali opakovaně bez světla a tepla. Tyto útoky však nikdy předem neavizovalo.

Tak je pravda, že Rusko ty útoky předem neavizovalo, ale není pravda, že by Rusko po celou válku opakovaně útočilo na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. To prostě pravda není. To v prvních letech války Rusko totiž vůbec nedělalo. Rusko neútočilo na tuhle infrastrukturu. Můžeme se dohadovat, proč. Ale to, co vidíme v posledním roce, je, že Rusko odložilo rukavičky.

Stupňuje politiku destrukce, destrukce celé Ukrajiny.

Jinými slovy, Rusko po čtyřech letech války, nebo po třech letech, protože začali už loni, tak po třech letech začalo dělat to, co Američané by udělali v prvních měsících.

Když se podíváte, jakým způsobem Američané vedou válku, jak to vidíme v Íránu, jak jsme to viděli v Iráku, tak to jsou zdrcující útoky na civilní cíle, které ochromí společnost.

Rusko z nejrůznějších důvodů — říkám, to je na zvláštní kapitolu, na zvláštní debatu — tohle neudělalo. Ono vlastně tu Ukrajinu neochromovalo.

No a od loňského roku to změnilo a začíná s touhle politikou destrukce. A to je součást té opotřebovávací války.

Ukrajina tohle Rusku nemůže nikdy oplatit. Prostě na to nemá.

Ukrajina samozřejmě Rusko může poškodit, poškodit jeho energetický sektor, poškodit jeho dopravní infrastrukturu. Ukrajina to také dělá a některé z těch zásahů mohou být i docela citelné, ale vůbec nejsou srovnatelné s tím, co dělá Rusko Ukrajině.

A tahle obrovská asymetrie, tahle obrovská asymetrie ztrát, která odráží asymetrii moci, ta vede k tomu, že ukrajinská porážka je nevyhnutelná. Tohle Ukrajina nemůže ustát.