J. BOBOŠÍKOVÁ: Alternativa? Kdepak. Muž systému.| I na verox.cz

Cyril Svoboda se dnes objevuje jako možná alternativa k Petru Pavlovi. Jenže než z bývalého ministra vznikne nový prezidentský příběh, podívejme se na ten starý. Protože Cyril Svoboda není nová tvář, není nepopsaný list a rozhodně není člověk, který by posledních 30 let stál mimo český politický establishment.

Od začátku 90. let byl u restitucí, u justice, vztahů státu s církvemi, u zahraniční politiky i velmi silně u českého vstupu do Evropské unie. Byl ministrem, místopředsedou vlády, 12 let poslancem, dvakrát předsedou KDU ČSL. Cyril Svoboda tedy po listopadu politický systém pouze nepozoroval. Byl jedním z lidí, kteří ho mohutně a aktivně pomáhali vytvářet.

Do vysokých pater státní správy vstoupil krátce po listopadu 1989. Působil jako vládní poradce pro lidská práva, restituce a vztahy státu s církvemi. Potom jako náměstek ministra spravedlnosti a náměstek ministra zahraničních věcí. Patřil k důležitým aktérům českého vstupu do Evropské unie. Jako náměstek ministra zahraničí měl na starosti otázky spojené se vstupem do EU a v roce 1998 vedl českou delegaci při jednáních s představiteli unie o podmínkách přijetí.

Pak přišly nejvyšší politické funkce: ministr vnitra, ministr zahraničních věcí a místopředseda vlády, ministr pro místní rozvoj, předseda legislativní rady vlády, 12 let v poslanecké sněmovně, dvakrát v čele KDU ČSL. Dvě desetiletí v samotném centru české politiky, dvě desetiletí, během nichž se podílel na podobě institucí, pravidel i zahraničně politického směřování českého státu.

A potom přišel rok 2010. Rok, který se k nově vznikajícímu obrazu prezidentské alternativy příliš nehodí. KDU ČSL pod vedením Cyrila Svobody získala ve sněmovních volbách 4,39 %. Poprvé v historii samostatné České republiky vypadla ze sněmovny. Svoboda rezignoval. Strana po volebním neúspěchu řešila závazky v desítkách milionů Kč a už tehdy měl Svoboda za sebou ještě jeden podstatně osobnější příběh. Spor o milionový majetek ženy, které pomáhal s restitucemi.

Na začátku 90. let pomáhal Cyril Svoboda jako právník Marii Kaprálkové s restitucemi. V roce 1992 mu Kaprálková závětí odkázala pražský činžovní dům, později oceňovaný zhruba na 50 milionů Kč. U soudu byl předložen také dopis Svobodova otce, v němž požadoval dům za vyřízení restitučních nároků.

Jenže v roce 2004 Kaprálková sepsala novou závěť. Majetek rozdělila mezi příbuzné a charitativní instituce. Cyrilu Svobodovi odkázala 1 milion Kč. Svoboda novou závěť napadl. Zpochybňoval duševní stav Kaprálkové. Tvrdil, že byla pod nátlakem. Později zpochybnil i pravost jejího podpisu.

Soud jeho žalobu zamítl a novější závěť uznal za platnou. Svoboda potom veřejně oznámil, že se odvolávat nebude. Stát se ale jako vedlejší účastník odvolal a Svoboda prostřednictvím svého advokáta soudu písemně sdělil, že s odvoláním souhlasí. Později souhlas a následně sám podal ústavní stížnost.

Spor byl natolik politicky výbušný, že tehdejší vedení KDU ČSL Svobodu vyzývalo k odchodu ze strany nebo k pozastavení členství. Trestný čin mu v této věci prokázán nebyl, ale etická otázka zůstala. Vládní poradce pro restituce se později soudil o majetek ženy, které s restitucemi pomáhal.

V roce 2010 Cyril Svoboda skončil v čele KDU ČSL a vypadl ze sněmovny. Jenže tím jeho pohyb uvnitř politického a institucionálního světa neskončil a ani jeho další odchod ze státní služby nebyl právě triumfální.

Ještě v roce 2011 byl zaměstnancem ministerstva zahraničí. Podle tehdejšího popisu novinářů neměl přidělenou konkrétní agendu a potom dostal výpověď pro hrubé porušení pracovních povinností. Důvodem bylo, že současně k práci úředníka řídil soukromou školu. Svoboda rozhodnutí označil za politické.

No a právě soukromé vzdělávání se pak stalo jednou z hlavních základen jeho další kariéry. V roce 2011 založil Cyril Svoboda diplomatickou akademii. Ve veřejném rejstříku je veden jako její jednatel a 100% společník. Nezůstal ale jen u vlastní školy. Působí také v programech Cevrouniverzity společně s Tomášem Pojarem a podle aktuálního profilu také na vysoké škole ekonomie a managementu.

Do jeho dalšího institucionálního působení patří také diplomatický institut a právě ten získal od hlavního města Prahy dotaci téměř 1 mil 700 000 Kč na projekt „Výuka v multikulturním prostředí". Projekt probíhal od října 2016 do června 2018. Polovina peněz pocházela z Evropského sociálního fondu a druhá polovina z rozpočtu hlavního města Prahy.

A potom se Cyril Svoboda vrátil přímo do blízkosti politické moci. Někdejší předseda KDU ČSL přijal nabídku stát se poradcem Andreje Babiše. Takže po roce 2010 žádný skutečný odchod ze světa politiky a institucí nenastal. Cyril Svoboda v něm jen postupně měnil role.

Přátelé, takže až uslyšíte, že Cyril Svoboda může být alternativou k Petru Pavlovi, připomeňte si, koho vlastně posloucháte. Člověka, který je u moci a kolem moci od začátku 90. let. Byl u restitucí, justice, vztahů státu s církvemi, u církevních restitucí, zahraniční politiky i evropské integrace. Pod jeho vedením KDU ČSL poprvé v historii samostatné České republiky vypadla ze sněmovny. Soudil se o majetek ženy, které předtím pomáhal s restitucemi. Z ministerstva zahraničí dostal výpověď pro hrubé porušení pracovních povinností. Vybudoval si vlastní vzdělávací zázemí. Diplomatický institut spojený s jeho dalším působením získal téměř 1 mil 700 000 veřejných peněz. No a nakonec zakotvil přímo u premiéra Babiše jako jeho poradce.

Ano, Cyril Svoboda může být alternativou k Petru Pavlovi, ale to nemění starou minulost. Proto nestačí poslouchat, co Cyril Svoboda říká dnes. Je třeba dívat se na to, co dělal pokaždé, když měl funkci, vliv a přístup k moci.