Na Andělu jsou drogy problém číslo jedna. Za dopravním peklem stojí Piráti. | Petr Lachnit

[hudba] [hudba] Petr Lachnit je naším hostem.

Dobrý den.

>> Dobrý den.

>> Pan Petr Lachnit je zastupitel na Praze 5 a teď momentálně kandidát, respektive lídr kandidátky za hnutí ANO v nadcházejících komunálních volbách. Říkám to dobře?

>> Ano, říkáte správně. A taky advokát a politik a tak.

No pane Lachnite, já bych začal od té Prahy 5, protože na Praze 5, zejména v okolí Anděla, se říká, že je jedno z center pražské drogové party. Umíte vy zastupitelé, představitelé pětky, a teď vlastně lidé, kteří se ucházejí o vedení Prahy 5, něco dělat s těmi drogami?

Myslím si, že ta odpověď není jednoduchá. Částečně umíme, částečně to děláme už teď. Je potřeba si uvědomit, jaké vlastně drogy se v té centrální části toho Smíchova a Anděla šíří.

To rozhodující část toho, na čem tam vlastně jedou ti tolik zvláštní a viditelní spoluobčané, to jsou substituce, substituční látky. Ty se užívají k léčení osob závislých právě na těch návykových látkách. Nic proti tomu, to je v pořádku. Pokud se substituce provádí, jak se provádět má, tak tomu nelze nic vytknout.

Bohužel na tom Andělu se děje to, že poblíž Anděla je lékařská ordinace v Herbenově ulici a je tam taky lékárna. A my jsme sledovali a zjišťovali i z čísel, které nám dal Státní ústav pro kontrolu léčiv, že nemalou část těchto substitučních látek v republice, velkou část vydává právě tato lékárna ve spojení s tou ordinací.

Nám se to zdá příliš veliké. Byť jsme upozorňovali, psali na všechny možné orgány, zůstalo to bez výsledku. A vlastně s těmito substitucemi, které jinak slouží k léčbě, potom dochází k tomu přeprodeji a k tomu, že se stávají tou drogou. To znamená přípravky jako Subutex, Ravata a další.

Místo toho, aby je užívaly ty osoby tak, jak mají perorálně, tak si je různě rozpouštějí, nahřívají a vpravují si je do žíly. A pak nastává velmi podobná situace, jako když užijí heroin, pokud to řeknu lajicky.

A právě drtivá většina těch osob závislých na těchto látkách je na tom Andělu. Tam se s nimi obchoduje. Ve své podstatě policie má tu práci velmi, velmi stíženou.

Můžu se tady odvolat na nedávný rozhovor, který měl ředitel té protidrogové centrály pan generál Friedrich, který toto konstatuje a přichází s určitým legislativním návrhem, který bysme velice rádi podpořili a doufám, že nezapadne. Chtěl by postupovat vídeňskou cestou. Je to cesta, která pro lajka není úplně pochopitelná, srozumitelná, ale znamená to, že by šlo dělit platíčka těch léků, které by se postupně vydávaly, aby nedocházelo k jejich koncentraci a k přeprodeji a vlastně k situacím, které jsou právě na tom Andělu i v některých jiných částech Prahy.

Oni se nám tam sjíždějí vlastně ty závislé osoby ze středních Čech, z Prahy. A místo toho, aby užívaly přípravky k léčbě, tak se užívají k tomuhletomu. A proti tomu musí ten stát zasáhnout. Tam je klíč.

Dobře. A vedení pětky, když má k dispozici nějaká represivní opatření, když tam vidím někoho se stříkačkou, měl by to patřit do vytlačení těch lidí někam ven. To nefunguje.

>> Tak my jako městská část nedisponujeme právomocemi vůči městské policii. To je městská policie hlavního města Prahy. Policie České republiky je policií, kterou zřizuje stát. My máme jenom velmi malé možnosti to ovlivnit. Nicméně spolupracujeme, ta policie vyhoví, ale bohužel, jak jsem říkal, jedná se o substituční léčivo, to znamená o léčivo. A mám k dispozici řadu rozsudků i Nejvyššího soudu, která vlastně tu společenskou nebezpečnost u zneužívání těhletěch přípravků nevidím.

>> A já si myslím, že toto se musí změnit, ale to leží na vládě, to leží na zákonodárcích. A já budu doufat, že po těch letech se konečně najde někdo zodpovědný. Možná v tomto případě to bude už dneska ministr zdravotnictví, který by předložil tu legislativní úpravu, tak jak o ní mluví generál Friedrich, tak jak vlastně pomohla řešení toho problému ve Vídni.

Kraje mají zákonodárnou iniciativu. Z toho bych si odvodil, že i Velká Praha je považována za kraj, tak by měla mít tuto iniciativu. Muselo by to tak být, aby vy na městské části připravili ten zákon, oslovili magistrát a předložilo se to do sněmovny.

>> No, pro nás je komplikované připravovat zákon. Od toho tady nejsme. Musíme se domluvit s hlavním městem Prahou, ale i pro ně je to příliš odborná otázka.

>> Tak to nechme tak. Řekněte mi, pane Lachnite, drogy, to je aktuálně na Praze pět problém číslo jedna?

>> Eh, já si myslím, že hlavně v té centrální části je to problém do značné míry pocitový, protože ti návštěvníci, občané vidí prostě ty lidi, který buď jsou pod vlivem návykových látek, nebo sice akutně nejsou, ale hledají tu návykovou látku a bojí se. Je to pocitová záležitost, nepůsobí to žádným dobrým dojmem.

>> Mhm.

>> Je to problém číslo jedna. Na Andělu dneska je to problém číslo jedna, ale není to problém číslo jedna té městské části. Myslím si, že městská část má především dneska problémy, které jsou do značné míry způsobené rozhodováním nekompetentním hlavního města, to znamená pirátů. A to je doprava.

To je snad v celém městě, ale to dopravní peklo, které jsme si zažili v těch letních měsících, kde byly všechny možné ulice zavřeny, nedaly se objet. Klíčem byla Plzeňská. A s prominutím, když se teďka podíváte na to, co z Plzeňské jako zbylo, tak já jsem se domníval, že Plzeňská je aspoň dočasnou výpadovkou směrem ven, aby auta opustila rychle Prahu. A tam ze dvou pruhů je pruh jeden. Jsou tam nějaké ostrovy betonové, jsou tam takové nějaké šprlíky z umělé hmoty. Místo dvou pruhů je jeden. Z toho jednoho pruhu je to rozdělené. Ten je odstavní pruh, auta. Ve zbytku je cyklopruh.

Zažil jsem tam několik bouraček, kdy ta auta ani nevědí, kde jezdí, kam mají vlastně odbočit, tak se srazí čtyři auta na tomhletom úseku. Víte, to je pro zlost. Od rána do večera je to pro zlost.

>> Jak toto chodí ta spolupráce Velké Prahy a městské části? Protože vy si teď říkáte, aby vám občané hodili hlas. Co s tím můžete dělat vy?

>> My jsme velmi nekompromisně se dohadovali s hlavním městem Prahou. Některé věci se nám povedlo, ale spíš ty menší. Ale ve své podstatě nebyli jsme oslyšeni. Musí se změnit celková reprezentace, celkový přístup na tom hlavním městě. A jak říkám, je to zřejmě v té pirátské filozofii.

U pirátů prostě nemají rádi auta. Chtějí všude koloběžky, kola. A tomuto tomu to odpovídá. Ale já si myslím, že drtivá většina občanů se chce chovat normálně, respektovat i to, že jsou koloběžky, ale ne, že nejsou prioritní, nadřazené.

>> Mhm.

Já jsem někde na internetu, tuším možná bez záruky na vašem Facebooku četl, jak rychle stárne populace Prahy 5, jak přibývají vlastně senioři, lidé seniorního věku, kteří tvoří čím dál větší část populace. Je to věc, kterou se musí Praha 5 zabývat.

No, je to věc, kterou se musí zajímat a zabývat i Česká republika, ale taky hlavní město. Ono my jsme součástí té Prahy.

Já na to stárnutí upozorňuju dlouho. Jo, já mluvím, ale není to pejorativní. Je to slovo jako je to hrozba. Je to seniorská hrozba, protože těch lidí přibývá. A já si myslím, že my na to stárnutí nejsme připraveni v těch službách. Nemáme k dispozici tolik pečovatelských služeb. Za poslední léta nevznikly pobytové služby.

A co mě nejvíc děsí, tak jestli mi někdo volá a prosí o nějakou radu, pomoc, to jsou rodiny, které mají doma někoho s Alzheimerem nebo s demencí a jsou zcela vysíleni, vyčerpáni a hledají pro něj cenově přijatelné zařízení, protože těch zařízení není moc a povětšinou jsou soukromá a pro ty občany velmi drahá.

Máte řešení?

>> No, musí se začít stavět. Musí se začít stavět.

>> My třeba na Praze pět, nebo lépe řečeno, ne my, ale dlouhodobě jsme pomáhali řediteli Palaty a hlavnímu městu Praha, aby začalo stavět na Palatě druhý pavilon právě jako domov se zvláštním režimem a se všema odklady způsobenými minulou reprezentací. Musím říct, že aspoň v tomto volebním období se stavět začalo. Tenhle domov bude hotový někdy z konce roku 28. Bude mít kolem 80 lůžek.

A musím říct, že my, respektive naše příspěvková organizace Centrum sociální ošetřovatelské pomoci, spolu s Palatou, která je městská, jede v takovém pilotním projektu. Jmenuje se to Centrum duševního zdraví pro seniority. Je to vlastně jedno z prvních center, kdy my obstaráváme ty terénní služby právě pro ty občany, kteří mají tu demenci nebo Alzheimera, a další služby zdravotního charakteru pak bude dělat Palata. Když se to osvědčí, bylo by to vzorem pro celou republiku, ale je těch zařízení málo.

>> To teď mluvíme o zařízení, kam se senior přestěhuje.

>> Eh, v první části, v první fázi, když bydlí doma, tak mu pomáhá ta naše pečovatelská služba, těch speciálně vyškolených pečovatelek.

>> A to funguje dobře?

>> To teď začalo fungovat, to je ten projekt. A v té druhé části, v té zdravotní, jakmile se dostaví to zařízení na Palatě, tak je možnost umístit tam právě ty lidi i do tohoto zařízení.

>> Kolik, řekněme, chybí lůžek v takových zařízeních?

>> No, já se domnívám, že jsou to v republice stovky a určitě v Praze to bude akutně takových 800 až 1000. A když se zeptám na Prahu pět, kde vy jste doma?

>> No, v té Praze pět jsou to vyšší desítky v tuhle chvíli.

>> Jak se to řeší, když prostě není seniora, kam umístit, a on už z nějakých důvodů nemůže pečovat o sebe doma?

>> Tak se snažíme pomoct té rodině. Právě proto máme i ty pečovatelky speciálně vyškolené v tom centru toho duševního zdraví. To znamená, snažíme se, dokud to jde, toho seniora udržet doma. Případně to nemusí být věkem senior, problémy mohou mít i mladší. No a potom aktivně hledáme jeho umístění. Bohužel je to někdy umístění mimo Prahu, jo, což není z hlediska péče těch blízkých ideální, ale ten stav někdy je takový, že pak uvítáme umístění do jakéhokoliv zařízení.

>> Hovoříme o seniorech, tak ještě pojďme skočit na děti. Ono když člověk přijede na tu městskou část a zejména ta oblast okolo Anděla, tak tam nevidím nikde nic moc, kde by mohly děti se nějakým způsobem vyřádit. Je to věc, která vás jako Prahu pět nějakým způsobem zajímá, nebo na to jsou školy a školky a různé kroužky a tak?

>> Ne, já si myslím, že to říkáte správně. Akorát ten Anděl není úplně to místo a okolí, kde by bydlely tolik rodin s dětmi. Je to v těch dalších lokalitách. Jsou to Košíře, Barandov, Motol, kde opravdu ta dětská hřiště a možnosti fungování chybí. Chybí třeba v oblasti Cibulky, protože tam byl velký stavební boom. Investoři na to nemysleli a my tam pozemky nemáme, takže v tuhle chvíli prostě chybí tato zařízení.

>> Mhm.

>> Ve chvíli, kdy se bavíme o výstavbě domu pro seniory, o výstavbě třeba dětských hřišť, má na toto Praha Pět peníze?

>> No, my v tuto chvíli stavíme, je to pro nás náročné, stavíme jednu základní školu. Podařilo se nám domluvit se s magistrátem výměnou za některé budovy, které jsme měli, které budou využity magistrátem pro střední školy. Na výstavbě ze prostředků magistrátu sám magistrát postaví základní školu na Smíchově a ještě nás čeká jedna základní škola na Barandově.

Pokud bychom mluvili jenom o penězích, které máme, tak prostě bychom nevyšli, jo? Musíme počítat s dotacemi buď z hlediska magistrátu nebo z dalších subjektů, které poskytují dotace. Takže v tuto chvíli skutečně musím říct, protože jsem taky radní pro finance, že máme naplánovanou výstavbu buď domova pro seniory nebo domu s pečovatelskou službou na Poštovce, ale je to odloženo do roku 2031 právě s ohledem na finanční možnosti.

Já jsem dlouho bydlel na Praze 5 a musím říct, že věc, která mě tam vždycky znepokojovala, byl nepořádek v ulicích. Eh, také jsem to vyslechl od řady spoluobčanů. Řekněte, dá se s tímto něco udělat? Nebo tam, kde je obrátka lidí, bude vždycky nepořádek v ulicích?

Dá se odpovědět jednoduše, že Andělem projde 100 000 lidí a bude to vždycky problém. To je svatá pravda. Ale já jsem přesvědčen, že ten úklid měl by být koncentrován pod městskou firmu hlavního města Prahy.

>> Mhm.

>> A ne být takhle roztříštěn, protože my uklízíme naše věci. Někdy uklízíme za magistrát. Do toho magistrát něco uklízí. Jsou tady úseky soukromých vlastníků. To občana nezajímá. Ten vidí, napíše dopis. My půvěšinou v tu chvíli postoupíme věc magistrátu. Tvrdá většina těch pozemků tam je, takže je musí někým způsobem uklidit.

Ale myslím si, že nějaká koncentrace, lepší spolupráce, koordinace z úrovně hlavního města právě při zajištění těchto úklidových prací je nezbytná. Jako vám dám klasickou ukázku: Nedávno osobně jsem řešil nevysypaný koš v jedné ulici a zjistil jsem, že v té ulici je 16 odpadkových košů. Z toho dva koše jsou naší městské části, které vysypáváme. Toho se to zrovna netýkalo. Zbylé koše vysypává nějaká firma, buď pro Technické služby nebo Pražské služby, a pak jsou tam nějaké koše dopravního podniku a jeden zcela soukromý koš.

Tak to mi přijde jako opravdu neefektivní, že tam vyrazí čtyři auta různých firem, aby vysypali každý ten svůj koš. A já si myslím, že by se ta věc dala určitě racionalizovat, ale musí být ochota na tom hlavním městě a na těch městských částech.

>> Mhm.

>> No, řekněte mi, pane Lachte, ještě když tak člověk přemýšlí o tom, že bude znovu kandidovat, vy jste lídr kandidátky. Ano. Děláte si nějakou inventuru a říkáte si, co jsem já vykonal, proč by mě ti lidé měli zvolit podruhé, respektive po třetí v případě vás?

No, je mě spíš vždycky napadá ráno, co jsem ještě nevykonal a jak to udělat, abych to vykonal. Ty úkoly, které jsem splnil, tak v ten okamžik vlastně už nejsou potřeba. Musím koukat dál.

Ale to, co se nám podařilo vlastně od toho roku 2011, je vybudování základů právě těch sociálních služeb. Vybudovali jsme vlastně tři domy s pečovatelskou službou. Vybudovali jsme dětské skupiny, budeme otvírat další. Máme tam čtyři komunitní centra, páté řešíme. Je tam domov, je tam odlehčovací služba na neklance. To, co tam vlastně chybělo z hlediska sociálního, se vybudovalo, ale zatím je to hezký základ. Protože to chybělo do toho roku 2010, tak je potřeba k tomu přidávat, ale tam jsme limitovaní pozemky, které nemáme, a jsme limitovaní financemi.

S čím jdete vy osobně do těch voleb? Chcete být starostou?

Ano, byl jsem svými kolegy nominován jako kandidát na starostu a byl bych rád, kdyby se nám to povedlo a dokázali jsme hlavně domluvit smysluplnou koalici, která by posunula tu věc dál, která by byla racionální a nebyla ideologická.

Dobře, ale ve chvíli, kdy byste se stal starostou, říká se, že ryba smrtí od hlavy. Známe to. Jak já bych to poznal za řekněme rok, za dva, že Lachnit je starostou? Vy jste měl tu možnost prásknout do stolu občas.

No, víte, ten starosta nemá v podstatě žádné velké pravomoce. Je to jeden z radních, ale musí jít nějakým osobním pracovním příkladem. A jak jsem kdysi říkal na té radnici, musíte být první ráno, což je pravda, že jsem takhle chodil a chodím. A měl byste být ten poslední, který odchází z té radnice. Někdy jsem tam i spal. A když se mě zeptáte, kdy jsem byl naposled na dovolené, tak vám řeknu: nikdy. To je stejné jako když se ptali trenéra Kratochvílova Kváče, jak je to možné, že je tak dobrá. A Kváč odpovídal: "Trénovali jsme na Štědrý den, na Štěpána, na Silvestra, na nový rok." Takže ten starosta musí být k dispozici vlastně furt. Musí vědět, že to je veřejný zájem, že se tomu obětuje. A pak si myslím přesvědčíte i ty spolupracovníky, že to myslíte vážně a oni se k vám přidají, když nepůjdete tím příkladem pracovním. Jak můžete někomu vyčítat, že chodí pozdě do práce, když tam nejste?

Má právě dost peněz na základní fungování?

Ano, na některé investice, o kterých jsem mluvil, má. A zbytek se musí odkládat nebo peníze shánět.

Jak se shání peníze?

Buď jsou tady jednání s magistrátem, že je ten zájem veřejný a zajímavý. Je to třeba stavba školy. Podaří se na tu školu získat dotaci, když se začne stavět větší, nebo ten závazek k výstavbě školy převzal magistrát, protože na tom centru byl zájem. Proti tomu my jsme mu dali dvě budovy, kde byly pronajímané střední školy. On je chce dál využívat. Jsou tady taky fondy, různé další věci, takže musíte se podívat po těch dalších zdrojích.

Držím palce, těším se na příště, ať vám to vyjde. Na shledanou.

Děkuju moc. Na shledanou.

Naším hostem byl Petr Lachnit.