Moskva Asada k popravě nevydá. Po nástupu Šary se lidem v Sýrii nežije lépe. | Eva Filipi

Pořad za čárou a dnes Eva Filipy.

Vítám vás.

Dobrý den.

>> Dobrý den.

Ráda vás vidím.

>> Podobně.

Eva Filipy, zkušená diplomatka. Připomenu, že 13 let jste působila v Sýrii a tak, když jsem si přečetla, že Bašár Asad byl odsouzen k trestu smrti, tak jsem si na vás hned vzpomněla.

>> Co bys měl může mít Bašár Asad klidné spaní?

>> No tak ono klidné spaní nemá už od roku 2024, že? Od toho převratu, protože asi si dovedete představit, když někdo žije v azylu v Moskvě, byť asi v dobrém prostředí, takže asi to klidné spaní celkově nebude dobré. No a odsudek, rozsudek smrti, tak jsou země, které nadále mají rozsudky smrti, že? Takže jedna z nich je Sýrie.

Zajímavé bylo, že zcela nedávno Libanon zrušil trest smrti, což jsem nečekala, protože tam vždycky Libanonci říkali: "Ne, nesmíme, protože Blízký východ je takový, že všichni mají ruce od krve." Takže klidné spaní to určitě ne. Ale nemyslím si, že by Moskva a David dala k provedení tohoto rozsudku.

>> Mhm.

On vlastně když utíkal, tak utíkal se svým bratrem, ale jeho bratranec na místě zůstal, takže toho trest smrti zřejmě nemine.

>> Nemine. Ano, přesně tak.

>> Je na místě takový trest.

>> Podívejte, tyto systémy to takto řeší. To je něco, co my neumíme v Evropě, v naší civilizaci. Tam se to tak řeší, ale nejenom v Sýrii, tak se to řeší i v jiných blízkovýchodních státech.

>> Hm.

Ale u nás se nedějí tresty nebo činy proti lidskosti, ne? Nebo?

>> No to ne. No to určitě ne. Ale teď je zase otázka kategorizace a terminologie. Co je trest? Jaký je trest, co kdo udělal, co neudělal. Samozřejmě tyhle režimy jsou takové, že bychom je měli nazvat, že dělají činy, které by si zasloužili, aby nežili. Ovšem, kdo jsme my, abychom to posuzovali. Oni si to vyřizují sami.

>> A je ten dotyčný Bašár Asad ten, kdo by neměl žít pro činy, které spáchal?

>> Eh, [povzdech] já si to nemyslím. Já si to nemyslím, kdo jsme my, abychom rozsoudili co a co. To ať dělají soudci, ale nemyslím si, že by kdokoli, jakákoli lidská bytost měla být odsouzena až na ty nejhorší přečiny, které víme, že by měli lidé tady nebýt. Ale u takovýchto systémů tam je těžko říci, kdo to rozhodl, kdy to rozhodl, proč zemřel ten, proč zabili toho. Byla to válka, občanská válka a tam jsou oběti.

>> A když vy jste říkala, že je tady teď pod ochranou Ruska, má tam azyl, že si celkem slušně, ale mohlo by se někdy stát, že vymění se prezident, Bašár Asad se někomu znelíbí, že ho zkrátka vydají.

>> Já si to nemyslím. To ne, nevím, nevím.

>> Nebo co je úplně takové, jako přínos? Bašár Asad může být teď nějakým přínosem pro Rusko, ne?

>> To slovo přínos, to určitě ne, ale spíše oni tam s ním byli, oni mu pomáhali proti džihadistům, proti těm, co tam teď vládnou. Takže je to spíš asi humanitární věc, než že by byl nějakým přínosem.

>> Mhm.

Oni mu pomáhali až do roku 2024 a potom už mu pomáhat přestali, tudíž padl a musel utéct.

>> Ano, ano, takhle to bylo. Takhle to bylo.

>> Byla tím důvodem válka na Ukrajině?

>> Eh, tím, že se Rusko soustředilo na válku na Ukrajině a nemohlo už ty síly soustředit?

>> Ne, nemyslím si. Nemyslím si. Ne, to byla jaksi výsledek domluvy i mezinárodní domluvy, že prostě končíme a tady bude jiný systém. To, že to je samozvaný prezident Šarí, který vlastně byl teroristou, skutečným teroristou, a to je jiná otázka a na další výklad, ale prostě už to tam bylo k neudržení.

>> A je to tak, že Bel-Šarí je terorista definitivně za ním, nebo co se teď odehrává v Sýrii, jak se tam teď žije?

>> Eh, tak pokud mám zprávy jaksi z terénu, tak těm lidem doposud se nedaří lépe. Viďte. Ano, byť bychom si to velmi přáli, protože poté, co nastoupil Šarí a ta jeho skupina, tak se vlastně analytici včetně mě domnívali, že je uznán třeba gulfovými státy, takže se tam posunou peníze, finance a začne obnova země a tím pádem lidé budou na tom lépe. Nic takového se doposud nestalo. Sice se tam střídají různé státy, včetně gulfových a podpisují memoranda o spolupráci, ale skutečný jaksi tok peněz zatím nenastal. To je budoucnost.

A ti lidé jednak se tam skutečně odehrává jakýsi přiklonění se k islámskému právu. Takže třeba ze 14 milionů křesťanů už jsou tam pouze 2 procenta. Minority jsou na tom špatně. Alauité, křesťané – víme, co se děje na jihu, Drúzové. Čili ta situace tam není lepší. Určitě ne. A lidem skutečně ekonomicky se daří velmi špatně.

>> A jde jim o život?

>> Některým ano. Proto také odešli někteří do Libanonu, někteří jinam, někteří do zálivu, někteří do Moskvy a samozřejmě to nenechávají tak jako být. A vím, že v Moskvě přímo jsou nějací druh umož, kteří připravují, co dál, že tohle není jaksi úplně udržitelné.

>> Co dál?

>> To znamená i třeba nějaký [smích] převrat další. Buď převrat, nebo se také velmi často mluví o tom, že přímo Šarímu jde o život, protože on se proměnil v státníka a odhodil oblečení, které by měl nosit a má oblek a spolupracuje s Američany. Eh, snaží se Američané o jakousi domluvu s Izraelem. E, takže pro tyto skupiny, kterým velel, je on odpadlík, takže už tam bylo několik pokusů o atentát.

>> Tak a neměly se konat volby už před nějakou dobou, protože on je prozatimní vládce Sýrie. Tam by především měly být volby jako takové, tak ty ještě nejsou v dohledu. A volby prezidentské to asi teď opravdu nemohou nastat ani proto, že ta země je roztříštěná. Mluví se o tom, že je to scénář, kdy dojde k rozdělení některých oblastí. Alauité v Latakii, Drúzové na jihu, ale jsou to všecko představy, které zatím nejsou naplněné.

>> Vy jste zmínila Izrael. Ostatně Benjamin Netanyahu – i na něj byl tedy vydán mezinárodní zatykač, nebyl tedy odsouzen k trestu smrti. Nicméně budou se konat volby v Izraeli.

>> Ano. Ano.

[frknutí]

>> Co když Benjamin Netanyahu je nevyhraje a nebude premiérem, co mu hrozí? Nebo jak moc důležité jsou pro něj ty volby z pohledu obhájení své funkce?

>> No, tak určitě důležité jsou. A jak jsem mluvila s některými Izraelci, tak pokud jde o situaci, která je aktuální – to znamená válka proti Íránu, válka proti Hezbollahu v Libanonu, nálety na Sýrii – tak to, co mi říkali, je, že Izraelci nyní s tím velmi souhlasí. To není tak, že by společnost byla proti Netanyahovi, proti tomu, protože on nastoupil pozici síly poté, co Hamas napadl Izrael. A je to Hamas, je to Gaza, je to Hezbollah v Libanonu a je to Írán. Takže nevylučuji, že by tam mohl on zůstat.

>> Já jsem ehčetla jeden průzkum – průzkum izraelského institutu pro demokracii – který říká, že 61 procent izraelských občanů si myslí, že by Netanyahu už neměl ve volbách kandidovat.

>> A za kdy to je ten průzkum? Ten možná je starší, nevím.

>> To je dva měsíce, tuším, že starý průzkum, ale ten bych se nerada mýlila.

>> Jo, jo. Nevím, nevím, nevím. Jaksi ty moje informace jsou o tom, že Izraelci nyní souhlasí s tím, že je třeba vymítat všechny ty skupiny, které by byly proti izraelské.

>> Hm.

Ostatně, co to u jeho voličů, co způsobí to, že je stále vlastně obviněn z korupčního skandálu a který se teda táhne už přes pět let a že usiluje o prezidentskou milost. Může to mít hrát roli?

Já vám asi k tomuhle nemohu mnoho říct, protože tu izraelskou scénu úplně nesleduji s detaily.

Tak a volby se budou konat také v Rusku.

E a údajně po jejich skončení má dojít k mobilizaci. Může tím dojít k nějakému rychlému konci války na Ukrajině? Posílí Vladimír Putin ruskou armádu?

I to je možné. Samozřejmě bychom si všichni přáli, aby došlo ke konci tady té příšerné války na východ od nás, ale jestli je to proto, že bude mobilizace, že bude hodně vojáků, že taky jsem dneska ráno slyšela, že Korea chystá další skupiny vojáků na pomoc. Těžko říct, to jsou velké hry celosvětové.

E, můžeme se také dočíst z médií, že Írán dokonce zvažuje útoky. Pokud Spojené státy americké budou dále útočit na Írán, tak zvažuje útoky na cíle americké, ale v Evropě.

Taky jsem to četla. Ta obava je na místě. Může se něco takového stát? Může, může.

Tam je zajímavá jedna věc, že Írán po těch masivních útocích — a než tedy bylo takové jakési příměří, které vlastně není — si doposud zachoval docela značné vojenské balistické možnosti. Takže když se podíváme na tu scénu, tak jak to vypadalo na začátku, že masivní kampaň a Írán a iránský režim to nevydrží, tak to všecko vzalo vetnveč. To není. Eh, Írán existuje. Posílila se revoluční garda, posílily se tyto kruhy, možnosti vojenské má nadále.

Je to taková situace — není vítěz. Vlastně doposud nemůžeme říct, kdo zvítězil. A je pravděpodobné, že se vlastně bude konflikt, válka, pokračovat dál v té či oné podobě — plus Hormus, plus ekonomika. Jak postihuje uzavření Hormázu ekonomiku asijskou, evropskou, myslím, že zatím ne americkou. Takže ta situace je opravdu jaksi přehledná a nepřehledná.

Potřebujete k tomu hodně informací, protože jestli chcete nějakou úvahu, nějakou mozaiku, tak do té mozaiky těch kamínků musí být hodně, hodně, hodně. Nedá se říct, že si teď myslíme toto a tak to bude. To už všecko jakoby mi mizí z toho spektra dřívější doby, kdy se něco řeklo a bylo to. To už je pryč a týká se to i nás, týká se to celého světa.

A Donald Trump často říká: "Už jsme blízko dohodě" a dohoda bude a stále, stále není. Co je tím důvodem, že se to nedaří podle vás?

Já si myslím, že tam je zase několik faktorů. Jeden z nich je, že Donald Trump myslím, že už zjistil, že iránský režim nepadne, aspoň ne nyní. Takže ten jeden z úkolů byl tento a ten nebyl naplněn. Jemu by šlo jistě a především o jadernou dohodu, která kdysi byla, ale on ji považoval za ne úplně vhodnou. Proto od ní odstoupil v roce 2018.

A nyní myslím, že by stačilo, kdyby se nějakým způsobem dohodli o té jaderné bombě, aby nebyla. Myslím si, že dokonce dochází — což je poprvé v historii — k přímému jednání mezi Íráncem a Američanem. Čili tam jsou posuny, ale na druhé straně Izrael nebude spokojen ledajakou dohodou, že ten Izrael bude se stále bát Íránců, co by mohli udělat, protože Íránci, kromě toho, že sami jsou dosti silní, tak mají své příznivce, což je chyba Libanonu, která nadále odmítá odzbrojení, byť i ta libanonská vláda by si to přála.

Další fenomén je irácké milice, protože v Iraku je 60% šíitů a to jsou milice, z nichž někteří jsou v těch milicích, kteří přímo podléhají Teheránu. To znamená, že Irák — zase tato země — je dobře sledovat, co se tam může odehrát, protože Iráčané už útočili na zálivové státy.

Že Írán to není jenom silný, třeba oslabený Teherán, ale je tam Hizballáh, jsou tam Husíové v Jemenu a jsou tam irácké milice.

Zajímavou informaci jsem slyšela minulý týden. Říkalo se, že Asád nechává probíhat přes území Sýrie dovozy zbraní a těžkých zbraní Hizballáhu. Skutečnost je jiná. On to odmítl, protože nepatřil k fanklubu Íránu, takže se toho ujali pašeráci. A pašeráci nadále působí i pod Asádem. Čili doposud jsme se nezamezilo tomu, aby zbraně íránské chodily do libanonského Hizballáhu, což je útočník proti Izraeli.

Takže dohoda. Já myslím, že to bude v takové fázi, že nějaké opravdu písemné dohodě dlouho nedojde. Tam se mění architektura bezpečnostní celkově. Vzpomeňme na partnerství nebo dohodu Turecka, Saudské Arábie, Pákistánu — v uzavřené Mekce, tedy v té slavné svatyni.

A je to velmi zajímavý fenomén, protože Turecko má velkou armádu, dobře vyzbrojovanou armádu, snad 580 000 hlav. Mimochodem, Saudská Arábie má hodně peněz, Pákistán má nukleární bombu, takže tam potom dochází k takové jiné přetahované nebo jinému modelu toho, jak ten blízký, celý ten region bude vypadat do budoucna.

Saudská Arábie uzavřela dohodu s Donaldem Trumpem o mírovém využití nukleární energie. Nicméně to je u ledu, protože samozřejmě je nebezpečí, že by Saudská Arábie mohla mít také jadernou bombu. Již způsobila to, že Abrahámovské dohody, které tam uzavřelo několik států — ona odmítá uzavřít, dokud nebude mít nukleární zbraň, protože Izrael má nukleární zbraně.

Čili chci jenom říci, že je to hodně dobře teď sledovat, ale mít k tomu hodně zdrojů. A nebyla chyba Donalda Trumpa, když vypověděl tu jadernou smlouvu? Že byla jadernou dohodou aspoň nějaká dohoda. Teď není žádná. Nebyla to chyba tehdy?

To je chyba. Zdála se mu nedokonalá, chtěl lepší a máme celý ten průběh, který máme.

A teď nemáme nic. Teď máme válku v Íránu.

Máme válku. Máme velkou blízkovýchodní válku, která se mění, že já myslím, že teď už by nemuselo dojít k nějakým zásadním masivním útokům tohoto druhu, ale mohu se mýlit.

Čili neočekáváte eskalaci ze strany ani Spojených států, ani Íránu.

Nemyslím si. Nemyslím si, ale mohu se opravdu mýlit, protože na Blízkém východě jeden den řeknete toto a během hodiny se všecko změní, čili je velmi těžké odhadovat.

Hormuský průliv, který je jednu hodinu otevřený a za pár hodin zavřený. Patří Íránu, druhý den patří Donaldu Trumpovi. Je to velmi zajímavá věc. Ještě k tomu Hormázu. Tam se ukázalo, že vlastně ekonomiky celosvětově trpěly. Asie především — Japonsko, Asie, Čína, z části, Evropa — víme, že ceny šly nahoru.

Tak nyní se uvažuje velmi intenzivně o tom, že se budou propojovat ty zdroje na Blízkém východě — což jsou zálivové státy, případně Irák — s Evropou, po zemi přes Sýrii a dále, případně přes Turecko. Jenomže to je otázka čtyř, pěti nebo více let. Ty plány jsou, Donald Trump má velké plány třeba pro Sýrii, ale zatím je to na papíře nebo v myšlenkách.

A i Donaldu Trumpovi se krátí čas v Bílém domě.

Eh, ano, teď budou midterms, takže uvidíme, jak to dopadne. Ale nevím. Vy jste zmiňovala tu obavu Izraele z Íránu.

Jaká dohoda by byla pro Izrael, řekněme, přívětivá, nebo s jakou dohodou by izraelci souhlasili?

Podstatně žádná jaderná zbraň a snížení možnosti balistických střel, vůbec vojenských možností, a zastavit tok těchto zbraní, čehokoliv Hizballáhu a jejich partnerům, milicím případně v Jemenu, odstřihnout Írán od těchto možností.

Nevím, do jaké míry Izrael jde o změnu režimu.

Já nevím, kdyby tam byl nějaký jiný režim, jestli by se změnil pohled. I když, jak už jsem vám jednou říkala, mým snem je, že Peršan si s Izraelcem podá ruku, tak jak to bylo kdysi v biblických dobách, ale k tomu asi jsme ještě hodně daleko.

Moc děkuju, že jste opět přišla.

Rádo se stalo.

Naším hostem byla Eva Filipy.

[hudba]