Miroslav Suchopár se svými otevřenými názory na téma: Přicházíme o republiku.

Dobrý den.

Dnešním hostem je Mirek Suchopár, který se dlouhodobě věnuje a komentuje sociální dění, politiku a věnuje se i historickým tématům.

Já tě tady zdravím, Mirku.

Ahoj.

Ahoj, Patricie. Jsem rád, že můžu být dnešním hostem. Mám z toho opravdu radost a moc mě to těší.

Tak i nás samozřejmě. A my rovnou začneme tady. Co dělat v době, kdy podle některých lidí přicházíme o Českou republiku, kdy přicházíme o suverenitu?

Co dělat? Je to dobrá otázka, protože musíme si uvědomit jednu základní věc a já se na chvilinku vrátím do roku 1918, kdy teda vzniká Československo a kdy prezident Masaryk, Kramář, Štefánik a Edvard Beneš vlastně tvoří základy republiky. Sepisují sestavu, budují armádu, zakládají českou československou umění a my jsme dneska svědky toho, že vlastně o tu republiku přicházíme.

A proto jsem se vrátil do toho roku 1918, protože si myslím, že my se budeme muset vrátit k těm kořenům té první republiky a některé věci, které budou možné, tak znovu vrátit tam, kde byly. Protože současná situace je taková, že jsem přesvědčenej o tom, že my tu republiku přijdeme. A proč o ní přijdeme?

Já jsem, Patricie, dlouho sledoval od loňského roku jsem sledoval vedení pečlivě sraz sudeťáků v Brně. Začalo to tím, že spolek Mill Brno dostal na srazu v Regensburku nejvyšší sociální vyznamenání – Cenu Karla Velikého. Na to konto okamžitě spolek BTEK Brno pozval sudeťáky do Brna.

Chvilku byl klid, chvilku bylo ticho. Čekalo se, až jak dopadnou podzimní volby v roce 25 a po těch volbách se začaly tradit opravdu věci, no řekněme hodně zvláštní. A to je vlastně ta otázka, co bysme měli dělat a proč si myslím.

Protože záleží především na nás, na nás samotných, zda budeme aktivní občané nebo nebudeme aktivní občané. Protože si myslím, že máme na čem stavět, že ta naše historie je tak pestrá a bohatá, že máme opravdu být právem na co hrdí.

To je jedna věc. Druhá věc – když jsem sledoval chování české vlády a pražského hradu, prezidenta těsně před srazem a po srazu, tak jsem byl vysloveně zděšenej. A já dám konkrétní příklad.

Ono to možná bude náhoda. Možná se mi to jenom zdá. Před srazem vystoupí prezident Pavel a mluví o tom, že by bylo dobré mít silný federalistický stát. O tom samém se píše v základních stanovách století starého německého Landsmannschaftu z roku 1949. To samé. A je tam teda ještě dovětek, že taky musí být připraveno, aby z Čechů a Slováků a Poláků vrátili vyhnaní Němcům jejich domov.

O tom sice Pavel nehovoří, ale to tam oni píšou. Pak teda skončí srá v Brně. Bavorská vláda na to pošle 850 tisíc eur. Přijede do Brna bavorský premiér Söder. Ministr financí Dobrint. Södera přijme prezident Pavel. A já se ptám: bavili se jenom o tom, hele, jak se máš, co děláš? No, nebavili. To je samozřejmě.

Skončí sraz a okamžitě po srazu vystoupí znova Petr Pavel a začne hlásit, že potřebujeme euro. Že je to pro nás, pro naše další fungování republiky dobrá věc. No, není to dobrá věc. Ten samý den ještě posléze poskytne rozhovor pro Paměť národa. K tomu se ještě dostaneme a tím vlastně odpovídám na to, co bysme měli dělat.

My bysme se především my, co stojíme na řekněme na té druhé straně barikády – ať už já teďko nebudu koukat na to, kdo je levicovej nebo kdo je pravicovej nebo kdo je středovej – ale my, co stojíme na té správné straně, tak bychom se měli sjednotit, měli bychom si už konečně podat ruce a táhnout za jeden provaz. Pokud se nám to nepovede, tak oni nám tu republiku skutečně vezmou, protože bohužel mají moc a mají peníze. My tu moc a peníze nemáme momentálně. A to je to nebezpečnější věc.

Já jsem, jestli dovolíš, Patricie, si přines – jsem si napsal jenom teda propiskou právě z toho rozhovoru pro Paměť národa. Tam teda v tom úvodu hovoří o tom, že ten sraz se povedl, že to bylo dobré atd. A ten redaktor se ho ptá, budu citovat: „Pokud byste se podíval na ty protesty z pozice zkušeného politika, přiznáváte této taktice populistů život a schopnost i do dalších let?"

Petr Pavel odpovídá: „Ne, jsou to pozůstatky minulosti – dílem nacionalisté, dílem fašisté, kteří označují za fašisty jiné lidi, dál komunisté, potom dosti podivné elementy slovanského extrémismu. Podobně poskládanou sbírku stoupenců nejrůznějších ideologií minulosti nevýšeních často."

A todle říká člověk, kterej bude mluvit o smíření. V právě třech větách už na komunisty, na extrémisty. A o to víc je to veškeré nebezpečí a o to víc bychom se my měli všichni spojit a řekněme buď podpořit řekněme SPD. Ale když jsem se viděl, jak vláda mlčela po celou dobu toho srazu a nic nekonala, tak přátelé, v podzimních volbách a dalších volbách vzpomeňme si na to, jak se tato vláda chovala. A dejme hlas jiným, kteří se i v této chvíli zachovali rozumně a nedávejme hlas těm, kteří se zachovali kolaborantsky a kteří mlčeli.

Protože kdybych byl ministr zahraničí a viděl, co se děje, že se mi tady pronunciují bavorští politici, tak bych vzal telefon a zeptal bych se svýmu kolegovi v Německu: „Hele, co to tady děláš? Co to znamená? Vysvětli mi to." Ale tady bylo ticho. Tady se nic nedělo. Absolutní ticho.

A víš sama dobře, že teda podle výroku Babiše – tak nejdřív řekne, že si neumí představit město, které by sraz pozvalo sudeťáky. Pak to teda, když už začalo po těch volbách, že to bude, tak je to regionální záležitost nebo krajská, to není moje téma. Pak na můj dotaz konkrétně písemný mi odepsal, že to není téma pro vládu a sudeťáci. A nakonec řekne, že to je nešťastný.

Proboha, co je to za politika? To má být státník.

Já když se vrátím do roku 1938 zpětně – já to musím udělat. Když jsem si přehrával a pouštěl projevy prezidenta Beneše v roce 1938, kde vyzývá český nebo československý lid tehdejší k jednotě, ke statečnosti, kde varuje před Němci – tak tady současný premiér ten mlčí a řekne: „To je nešťastný." A prezident Pavel tomu srazu dá záštitu, tak pro mě to je teda vrchol zrady a kolaborantství. Nemůžu si pomoct.

A zpětně k tvé otázce je to tak. Stojím si za tím. Musíme se sjednotit. Musíme dát na stůl národní obrození 2.0, musíme dát na stůl morálku a etiku. Já se nebudu bavit o ekonomice. Do toho tématu nechám ekonomu. Ekonomice nerozumím. Ale myslím si, že tyto tři základní věci se musí na stůl vrátit. Jinak ten národ opravdu zahyne.

Když se vrátím tomu Paulovi – on mluvil o euru. Já jsem se bavil s třemi nezávislými ekonomy. Jeden druhému mi řekl: „Musíme si zachovat českou korunu, jinak je s námi konec."

Takže to je to, co musíme dělat. Podpořme tyto ekonomy. Dejme řekněme ano – my s váma souhlasíme – nebo odmítněme razantně euro. Nechme si tu naši tu krásnou českou korunu jako symbol státnosti.

Prezident Pavel dá srazu záštitu, mluví o federalizaci, o federativním státě v Evropě.

A když jsem si pročítal článek 59, slib prezidenta, tak tam se píše, že prezident slibuje, že bude hájit svrchovanost republiky, a on mluví o federalizaci. Takže porušuje svůj slib.

To není jinak. Takže to je taková odpověď.

>> A já ti děkuju, určitě za to shrnutí, za to všechno, co jsi nám k tomu řekl.

Ono je dost složité se jako český občan vlastně ve svém státě cítit cize. A myslím si, že s tím má problém mnoho právě občanů, kteří se proti tomu bouří.

E já si myslím, že na to určitě můžeme navázat i další otázkou, kterou na tebe mám, a to je právě jakou roli v tom podle tebe hrají média, školství, občanská společnost.

No tak média v tom hrají tu nejnegativnější roli vůbec, jaká může být, protože když se podíváme na ČT1, když se podíváme do tisku, de facto tam se pravdu nedovíme.

To je všechno tak jednostranné, tak zmanipulované a oni to umějí dobře, že jo.

Když si představíte prakticky, když si poslechne nějakých osmnáct, devatenáct člověk řekněme nějaké zprávy na Seznamu nebo ČT1, když si poslechne mladý člověk řekněme události – já řeknu jenom iniciály L.S., S na TV Mali.

Ono to má asi osmdesát tisíc odběratelů.

No tak ty mladí lidi musí jásat, protože oni to podávají takovým stylem, že kdyby člověk neuvažoval logicky, tak řekne: hele, vždyť on má pravdu. Teď ty komunisty to prostě postavit ke zdi a postřílet, jo.

Takže ta média opravdu hrají negativní roli a nám tady ve společnosti podle mě chybí jakákoliv schopnost dneska, v té dnešní době, jakákoliv schopnost férové, objektivní, pravdivé diskuze.

Zatímco zase je to i na té politické scéně – vždyť to nakonec vidí sama – tak se to nálepkuje. Když někdo řekne, když něco řekne Okamura, tak co z něj udělají? Fašistu. Když něco řekneme, když něco řekneme my jako z Alternativy, tak jsme pro ruské švaby, ale aniž by předložili jeden jediný faktický důkaz.

Takže na tu otázku odpovídám tak, že média a vůbec sociální sítě v tom hrají absolutně negativní roli. A pravda je ta, že na těch sociálních sítích tam dneska ta mladá populace je, a myslím si, že jsou hodně ovlivnitelní tím, a myslím, že i negativně.

>> Souhlasím.

Ono i samo o sobě je dost náročné psychicky si večer podívat na Seznam a podívat se, co tam je všechno za negace.

A já si myslím, že tady k tomu tématu nám to stačí.

Já ti moc děkuju a loučím se s tebou a loučím se i s našimi diváky.

Určitě věřím, že se zase brzo uvidíme.

>> Velice rád přijdu do vysílání. Velice. A děkuju ti za pozvání. Moc si toho vážím. A všem posluchačům přeju jen a jen to dobré.

I my tobě moc děkujeme. Měj se krásně a vy se mějte nádherně.

Na shledanou.