Milan ZADĚLÁK - Dombas, Doněck, Lugansk 2015-2019 - opravdu to chtějí lidé zažít i u nás?_5.10.2026

Dobrý den, vážení přátelé. Dobré odpoledne, dobrý večer, záleží, kdy se budete na toto video dívat. Vítejte opět na kanále Pod pokličkou. Tentokrát ve speciálním vydání, extra vydání speciálně tun vás. Hádejte, kdo sedí vedle mě. Ano, pan Milan Zadělák. A já nejsem u sebe ve svém hlavním stanu, ale jsem v daleko jiném stanu. E >> v doupěti. >> Jsem v daleko jiném doupěti. Toto je doupě právě tady kolegy Milana Zaděláka. A my pro vás máme dnes nachystaný speciální rozhovor i vlastně na vaše přání, protože když jsme naposledy měli Milana Zaděláka tedy jako online hosta, což bylo poprvé někdy už dva tři měsíce zpátky, tak vy jste se ptali na jeho zkušenosti a videa a fotografie z jeho působení před 10 lety na Ukrajině, to znamená za občanské války na Donbase a na v Lugansku a na Doněcku. A to všechno spolu dneska probereme a opepříme to ještě navíc s těmi videí a fotografiemi právě z těchto akcí, kterých se Milan Zadělák jakožto válečný reportér se svým kolegou eh z odkud že on to je z >> On je on je z Chile, ale pracovali s eurom exisovou televizi. Eh prosím, já pořád čekám, kdy mi řekneš aspoň ahoj a nic. Tak ahoj >> střih. Takže Milane, ahoj. Vítám tě u tebe doma. >> Ano, děkuji za pozvání, které jsi přijal. >> Ano, ano, přátelé, nechal jsem se pozvat. Máš štěstí, že jdu zrovna kolem. >> Ano, náhodou šel kolem. Jo, >> říkají o mně, že jsem odborník. >> Musel jsem pro ně jet na most. Jo, ale dobrý. >> Ano. Přijel pro mě na most, protože pro bezdomovce se zásadně jezdí k mostu, že jo, ne? To si děláme srandu. Ale Milane, my jsme se potkali poprvé, já teda pro diváky, kteří jsou na kanále pod pokličkou nový a ještě třeba v archivu si nenašli to video, ten náš první rozhovor, tak já ještě jednou v krátkosti jenom. My jsme se poprvé potkali nebo respektive já jsem tě znal už dřív z internetu, z z tvých vystoupení, ať už telefonických nebo živých, přímo ve studiu Svobodného rádia. Ale vyšže já tebe taky jsem znal nejdřív z internetu a dneska se tady sešli dva moderátoři. Jo, u jednoho mikrofonu. Tak teď jsem teda sám zvědavej, jak to dopadne. Můžem se o něj poprat začně? >> To bude bitka. Eh, nám tady ještě běhá jeden takovej mládě, mládě tygra z Monprachenu. Jo, >> jmenuje se, jmenuje se Barušák. Jo, >> ona teda vystrukuje drápy víc než normální kočky teda musím říct. Jo, takhle mě ho ještě žádná nepodrápala, ale všechno je jednou poprvé prostě. Nicméně nebo vševí více, tady ten Sandokan, ten tygřík z Monompračenu, tady bude kolem nás teďka skákat vlastně a běhat celou dobu. A já jsem vlastně jenom to chtěl ten úvod zakončit tím, že my jsme se potom naživo úplně náhodou, respektive to asi nebyla náhoda, potkali 9. května v Praze na Staroměstském náměstí při akci Dny vítězství, při té slavnostní akci Dny vítězství na v rámci oslav osvobození 81. výročí, osvobození naší země, bohužel teda dočasného osvobození od fašismu sovětskou a československou armádou a taky rumunskou samozřejmě a tak dál. A za to muže kolega, kamarád, který mě na tu akci vytáhnul. Eh, ten kolega ten tam byl s námi. Byl tam ještě jeden kamarád. Byli jsme spolu i tehdy v Hodoníně na Oslavách, zase v Hodoníně tehdy asi 14 dní předtím a od té doby jsme spolu tak nějak byli v kontaktu, vyústilo to v ten eh v ten rozhovor, ten první online rozhovor pro kanál pod pokličkou, přátelé. V archivu ho najdete. Je to dva tři měsíce zpátky. A od té doby jsme nebyli schopni se spojit ani online. Prostě práce, dovolená práce. Vlastně v naší branži seš úplnej nováček tři měsíce na mediálním trhu a takovjhle úspěch. No, já ti musím pogratulovat. Není. Já jsem pracující lid a já dělám toleto za jako koníčka při práci. >> Ale to je dobře. To to je mně se to právě líbí, že je někdo takhle nadšenej, že po práci ještě má čas a vůli a energii se věnovat týdletý činnosti. To je za mě velice dobře a díky za tvou práci. No, děkuju moc, ale já bych v tomhletom případě, už jsem to několikrát zmínil v několika videích, že za to může jístý pan doktor vajíčko. Eh, určitě spousta diváků ho zná, protože sledují všechny i jeho kanál a všecko, co se děje na internetu. >> Zdravíme pana doktora Vajíčka. >> Zdravíme pana Vojtěcha, pana dokora Vajíčka, protože on my jsme se eh když bych to vzal, já nevím, já to vemu od začátku, ale jenom jednou větou. Vlastně jsem si to zavinil sám, protože jsem jeho kanál loni v květnu, to bylo asi dva roky, co jsem jeho zprávy sledoval e ráno v autě, při práci a tak dál, ty ranní zprávy hlavně a kávu s Vojtěchem a tak dál. A on tam občas míval e v živém vysílání prostě nějakého politika nebo někoho prostě ze známých osobností. A tak mě napadlo, tehdy jsem si plánoval výlet do Ruské federace k 80. výročí osvobození. tehdy to byla velká, že jo. Tak to ta k to kula t výročí je vždycky takové větší než ty než ty mezitím. Tak jsem si tak půl roku dopředu plánoval výlet, že kurňa, podívám se tam, sankce, nesankce, jel jsem nakonec, ale než jsem tam jel, tak jsem oslovil pár lidí takových těch známých z internetu, některých youtuberů, co žijí, co žijí třeba v Moskvě, ty Američani, Rusové a tak dál. Zkontaktoval jsem se i třeba s Jakubem Zíbou a mimo jiné mě napadlo, když tam na sebe má veřejně kontakt doktor Vajíčko, že napíšu mu, jestli by ho zajímala reportáž prostě z té zakázané země, eh, dnes tedy zakázané. A on mi odpověděl, že jo, proč ne. No, tak jsem se na to nějak vybavil a provedli jsme vlastně živý přenos tehdy z Petrohradu eh k němu do studia na jeho otázky. Bylo to vlastně 9. května 2025. No a tím to vlastně začalo a lidi mě pak začli bombardovat. Zajděte se podívat do obchodu na ceny, jak to tam a jak to v tom Rusku to nebyl vůbec mým plánu. >> Já tě trošku přeruším. Vážení diváci, takhle to vypadá, když si moderátor pozve kolegu moderátora před mikrofon. Ano, >> já si můžu zatím dát kafe, zapálit cigáro a mezitím se dozvíte celou historii tohoto kanálu. Takže vlastně jo, takže jednou já to teda protože to o tom dš není dnešní video, ale asi bych to měl asi bych měl udělat zvlášť pořád na to, jak jsem vlastně začal, protože je spousta nově příchozích odběratelů elektronický bývá a nikdo nesleduje ty videa stará půl roku, kde se o tom mluví, kde to popisuju. Prostě vrátil jsem se zpátky, proběhlý osobní setkání u něho v bunkru v rámci pořadu Kidis bunkru. >> On to nenechá prostě. a tam mě navrhnul a dokonce se mě ptali i jeho diváci, proč já si neudělám svůj vlastní YouTube kanál. První odpověď byla: "A proboha, co já tam budu těm lidem říkat, když už všechno na tom internetu je," jo?" No a tak nakonec mě dokopal, on mě dokopal vyloženě, ale možná i sprostě už jako a už dělej nebo budu zlej. A tak jsem teda od 1. února začal něco vysílat. Konec historie a to ostatní už prostě znáte. Stačí zejít do archivu nebo do kanálu pod pokličkou. Tam ty videa od prvního až po dnešek všechny jsou. A nyní bychom mohli přejít ne k tvé historii, to bysme tu byli do zítřka, ale k tomu, proč jsme se tu dneska sešli. >> Já bych se té historii trošku rád vnul, protože sami, vážení diváci vidíte, kam to vede, když se zabředne do historie. Takže první díl pořadu historie kanálu pod pokličkou máme za sebou a můžem začít točit druhý díl tedy toho našeho původního pořadu. Takže je to na tobě. Jo jo. Eh, my přátelé navážeme v tomto díle, protože se potkáváme podruh a tentokrát teda poprvé naživo, tak chceme se věnovat vašim dotazům právě stran Milanovi eh předchozí, ale třeba i současné činnosti, protože on už ten válečný reportér dneska není, jestli se to, jestli se nepletu. >> No, ne, že ne, že není, ne že nejsem, ale je fakt, že už jsem dlouho nebyl v těch konfliktních oblastech, než bych seděl doma na zadku. Jezdím po světě samozřejmě, ale do těch kompletních oblastí a když už mluvíme o té Ukrajině, tak tam už moc nejezdím, protože v té době, když se já jsem tam působil, tak eh tam jsem vozil opravdu unikátní obrázky, které se sem nedostávaly, ale v dnešní době už je ten konflikt pokrytý obrazově a zpravodajsky takovým způsobem, že už nemá smysl e tam jezdit, nasazovat život a přinášet něco nového, protože nic nového nepřinesu. V dnešní době už ti vojáci mají samozřejmě osobní kamery, goučka takzvané. Eh, dává se to různě na Telegram, na Instagram, všude možně. a situací jeavdu naému hodně a já si myslím, že už nic nového nebo aktuálnějšího nepřinesu, protže i kdybych přivez, tak ty obrázky, když sem přivezu, tak už nebudou aktuální, protože z toho budeš to jde v podstatě online. Eh, Rusové i Ukrajinci zásobují mediální prostor a internetový e těmi aktuálními záběry a e tady to pro mě trošičku přestává mít už smysl a já naopak, když tam jedu, tak se snažím ukázat e na těch nově dobitých území, které dobyla ruská armáda, jak to tam vypadá teď, jak tam pokračuje život. Zeli je to stále ještě mrtvá zóna a nebo už to ruská strana nějakým způsobem zrekonstruovala, vrací tam život. Já se nebráním ani tomu udělat to na té ukrajinské straně, ale oni Ukrajinci toho moc nedobyli a to, co dobyli, tak určitě nezrekonstruovali. >> Tedy tam to opět postradá smysl, tedy se vinu té točinnosti >> a navíc tam hrozí asi ještě i jiné problémy, než jenom točit něco, co už vlastně asi eh nebude e politicky korektní nebo aktuální. Ale eh navíc tedy eh ty jsi zmínil to, že je to pravda. A navíc já jsem chtěl vlastně doplnit, že ještě i takový Patrik Lancaster určitě spousta diváků zná, tak ten jako jeden z mála se teda ještě donedávna, protože mu taky vypršely víza, tak zase musel Rusko opustit, ale byl na té frontové linii jako jeden z mála, mimo těch samotných vojáků, kteří ze svých kamer dělají ty záběry, tak Patrik Lancaster, určitě znáte, ten jako válečný reportér zrovna se tak pohyboval na té frontě a přinášel a dodnes ještě přináší zase z jiných eh eh koutů světa ty svoje reportáže. frontové. Nicméně, Milane, já bych přešel přímo už k tomu rozhovoru, nebo tady budeme nebo nás diváci prostě zašlapou. >> Eh, my >> pokud nás už nezašlapali, >> my jsme nebo nás zaškrtěj prostě na dálku. My jsme se potkali, proto, že už jsme to nastínili kvůli tomu pokračování našeho minulého rozhovoru, >> ale mě překvapila jedna věc, když jsem vešel k tobě do tohoto doupěte, >> no, >> že ty máš zapnutou nonstop televizi obrovskou. On to propálil. >> Panebože a běží na ní zprávy. Já tady musím bohužel periferně nechtíc koukat na to, jak běží zprávy. Prostě >> do do kamery se dívej, ne? Na televizi. >> Odvolání. Jo. Tak teď prostě ta televize je tam tím směrem. Od odvolání Babišovy vlády nebo co se dneska řeší, zastropování cena. Furt tady ten hnůj, ty hnojomety a ty továrny na lži. Mě tady bombardujou mě, kterýmu je z toho na zvracení. Jak ty to můžeš, prosím tě, od rána do večera poslouchat a ještě se na to dívat? >> No hele, eh dívám se, přiznávám, leč s největším sebezapřením. Tady mám vedle sebe Kinedril, že jo, aby se mi nedělalo až tak jistotu. >> Takže spu se Kinedrilem a koukám. Ale eh teď vážně samozřejmě, pokud eh chci působit jako novinář, musím mít přehled o tom, co se děje. A pokud chcete mít přehled, nemůžete se spolehnout na informace jenom z jedné strany a to například z té Ruské. Musíte vědět i, co se říká u nás, co se u nás vysílá v našich médiích a ty správy potom porovnávat se zprávami a s informacemi z druhé strany a to nejenom z té druhé strany, ale také od nezávislých autorů, to znamená zprávy celého světa, abych já to uvedl na pravou míru poněkud stručně. Ano, podívám se ráno ano, na zprávy v český televizi, na primě, potom, když mě něco zaujme, podívám se, zkusím to téma vyhledat třeba na Rushatay nebo na Izvěstí nebo nějakém ruském kanále, ale potom to mi stále ještě nestačí, protože na obou stranách se vysílá propaganda. To je potřeba vědět. Eh, takže tyto informace asi doplňují tím, že se podívám na nějaké úplně nezávislé weby z úplně jiný z jiné strany světa, například time, Indie, z Číny, z Austrálie a tak dále. A jestliže mě zaujme jedna zpráva nějaká na naší televizi, jdu konkrétně po této zprávě a hledám ji na jiných serverech. Pakliže ji najdu ještě dvakrát, tak na tom už může něco být pravda. Ale pokud je vidím jenom na český televizi, tak už to považuju za dezinformace, kterých bohužel je na našich televizích víc než je zdravo, než jsem schopen unést. >> Takže je potřeba ty informace třídit a nějakým způsobem s nimi pracovat a hlavně aktivně je vyhledávat. Ono nestačí, když chcete mít přehled, si ráno uznaně pustit zprávy a a mít pocit, že všechno vím, ne? Ty eh informaci je potřeba vyhledávat a ověřovat. Tak ne vždycky se to podaří, ale když se chce, tak se to podaří. >> Tolik, tolikrát obhajobu, že se dívám i na českou televizi. >> Jako je pravda, že ty ze své profese prostě musíš, i kdybys nechtěl, abys byl všeobecně a to zase na tobě obdivuju, že i s tím Kinedrilem, že to dáš musím. A na druhou stranu je zase pravda, že eh děláš to ještě navíc, co už drtivá většina lidí potom neudělá, že jdeš a tu tu i třeba tu jednu konkrétní nějakou zprávu ověřuješ dál, že třeba vím, že internet je dneska plný zpravodajských kanálů ze všech kontinentů, z Afriky, z Asie, z Evropy, z Ameriky, severní, jižní a že se dá prostě ta jedna zpráva kort mezinárodní, že se dá prostě najít, ověřit a tak dál, jak to jak to vykládají obě strany, i ty třetí i ty čtvrté i ty páté strany k té třeba jedné konkrétní události. Těžko asi bude nějaká Jižní Amerika hodnotit, co se děje v nějaké České republice, kde většina lidí ani neví, kde kde to je. >> Hele, a ty jsi na mě prásknul, že se dívám na Českou televizi, tak já na tebe taky něco prásknu, jestli můžu. Eh, já na tebe prásknu to, že eh Mirek má nějaký hosp a on si vyhledával aktivně na telefonu informace o mně nebo na internetu a psal si poznámky. Jo, tak mě teďka zajímá, co jsi našel a a co jsi si napsal do těch svých poznámek, jo. >> Eh, přátelé, já jsem našel, co mi co mi vyhodil a teď by mě zajímalo, kde se mi to ztratilo, jo, protože já vždycky, když něco vyhledávám, tak to hned ztratím. >> Co mi tady řekl eh kamarád Streada Google o Milanu Zadělákovi, proč já to teď nemůžu najít, když to nejvíc potřebuju. >> A to má dva telefony. Jo, na to >> to je Já mám tady nachystanej. Aha, já jsem si hledal už vlaky vlaky do Olomouce. Proto pardon. To, to kdyžtak vystřihne. Milan Zadělák zde Strejda Google Strejda Google píše o eh Milanu Zadělákovi. Je český válečný zpravodaj. Kameraman, stříhač, dokumentarista a rockový hudebník. To všechno je pravda, >> který dlouhodobě mapuje válečné konflikty, krizové situace a společenská tématická schémata v mnoha oblastech světa. velmi kulantně řečeno a to nevím, jestli má smysl číst potom tady ty tvoje jakoby nemá to, ale to vám Google vyplivne, takže je zbytečné tady ztrácet čas s dalším asi hodinovým vyčítáním všech jeho zážitků. Já bych se vrátil, jestli dovolíš, Milane, k těm dotazům. >> Ano, protože Mirek právě řekl všechna slova, která zná a teď možná z toho vyplodí nějakou otázku. Takže já se zkusím poskládat těch svých 50 slovíček, které znám z českého jazyka, vlastně ze všech ostatních taky. Eh, úplně náhodou totiž jsem objevil i zprávu, když jsem po tobě pátral, tak mi ten Google nadhodil zajímavou zprávu, o které si vůbec já nepamatuju, že bych o ní zavadil, že už je staršího data, že eh o aféře mezi Moskvou a Prahou z roku 2021, to tuším bylo, těsně předtím a nebo už by jak začal ten konflikt, myslím po vítězném únoru 22. Jo, >> já počkám, co z tebe vypadne. Já zatím nevím. Jo, teď nevíš, ale já řeknu to jméno a určitě ti naskočí, protože prý jsi ho znal o aféře s jistým panem Alexandrem Frančetim, >> jo, >> ruským občanem Ruské federace, ale zároveň i nevím občanství, jestli měl u nás, ale on měl českou manželku a prý mluví i česky a ty jsi prý ho znal a dokonce jste snad točili spolu nějaký rozhovor nebo co je to za člověka, jak jsi k němu přišel a co zase co on mohl mít tady u nás za problém. Tak to je taková delší historie. Já se pokusím to nasinnit trošku stručně. Začnu tím, že možná si vzpomínáte, že případ Alexander Frančet se u nás řešil. On byl právě v tom roce 2001, tuším dva, eh tady u nás v České republice eh zadržen na žádost Ukrajiny a měl být vydán právě na Ukrajinu. Eh a ten trestní činl být údajně ten, že eh se účastnil přímé takzvané anexe Krymu a proto měl být vydán na Ukrajinu. A ano, já jsem se s se Sašou zpřátelil na Krymu v době ještě, než se toto začalo všechno dít. To bylo někde v roce 2018, 19, tuším. Ano. >> A my jsme tam spolu natočili i rozhovor a k tomu přišlo tak, protože Alexander má české kořeny, on má sice italské jméno, ale v té době měl českou manželku a on mi dělal tak trošku průvodce a řidiče po Krymu. A já jsem si po několika dnech, kdy jsme spolu jezdili, všiml, že nás vozí autem, tedy to bylo Volvo, které má pražskou SPZ. Tak to mi přišlo divný a zeptal jsem se ho tehdy rusky. Hele, jak je možný, že ty mě tady eh po Sint Feropou vůbec po Krymu vozíš autem, které má SPZ z města, ze kterého já pocházím? A on mi říká: „No, tak já mám v Česku bejvalou manželku a mám tam dcéru." Tak to byl Berušák zase. A já mu říkám: „A to umíš teda česky?" A on říká: „No ano." A já mu povědám: „A můžeš mi říct, proč se tady spolu bavíme celou dobu rusky?" No hm, jen tak. No nevím, >> abys nevyšel ze cviku, bych ti řekl já prostě. >> A tak jsme se zkamarádili. On potom přijel samozřejmě do Česka, tady jsme se setkali, >> a byli jsme kamarádi a jeho potom při odletu na km zadrželi zadržela ho ta právě policie a byl tady tuším rok vězněn a proběhlo několik soudů, soudních řízení o jeho vydání na Ukrajinu. Potom ho na chviličku pustili a podle jeho vlastních slov on vyšel před bránu toho vězení, kdy zastavilo auto, vyskákali těžkoděnci, skočili na něj, spoutali ho, vrátili ho zpátky, obvinili ho zase z nějakého nového trestného činu, takže se tam zase vrátil. Eh, nakonec to dopadlo tak, že eh Sašu museli pustit na chvíli, než bude další soud. A Saša samozřejmě eh na nic nečekal a odjel zpátky někam do Ruska, kde žije spokojně dodnes a ani já sám nevím, kde přesně je. Ale co je na tom zajímavé, tak já jsem s ním tam na tom Krimu, než se tole všechno, o čem jsem hovořil, odehrálo, tak já jsem s ním natočil rozhovor, >> hm, >> kde on popisuje, co to vlastně bylo za organizace, kterou založil, ta se jmenovala Severní vítr a co tam přesně dělali, proč to dělali, jakým způsobem to dělali a vlastně mi popsal e do nejmenších detailů svoje zážitky z té doby. A já jsem byl vlastně asi jediný člověk, e, nebo Čech, který s ním na toto téma hovořil. Dokonce jsem to s ním natočil a když byl ten soud, tak jeho právník mě předvolal jako svědka, což je logické. >> A soudky ně odmítla jako svědka. I přesto, že jsem byl asi jediný tř, kterých k tomu měl opravdu e co říct a měl nějaké relevantní informace. Tak už tedy jsem si udělal obrázek o naší hustici. Dopadlo to tak, jak to dopadlo. Saša je na svobodě. Já taky. Tak tak to je příběh Alexandra. Tady můžete vidět eh obrázky, které jsem s ním v té době natočil a vůbec pojďme si teď kousek toho rozhovoru pustit. Ano, supr. Já třeba toho člověka vůbec neznám a rád rád se dozvím, co se vlastně dělo. >> Alexander Prančety. >> Mluvím česky, protože eh jsem žil dlouhý léta v Česku od roku 98 i fakticky do roku 2014. Proto mluvím tak, no ne perfektně, ale mluvím česky. Ucil jsem hodně nebezpěče, protože vlastně vypadalo to jak na fašistky marše a takov podobný věci. No a 19. nebo de facto 20. února 2014 stalo se jedna věc. To byla byl masakr v Kursuně. To je ukrajinský město, kde se zastavil kský autobus a kde se zabilo úrným způsobem sedm lidí. Ten okamžik jsem rozhodl se, že musím pro tě lidi v Krmu něco udělat. 24. února padly ty slova z ukrajinské strany, že Krym bude nebo ukrajinským nebo bezlídným. No a v ten okamžik jsem sednul do vlaku a jel do Krymu. Vlastně, protože tam měl přítelkyny, měl dítě, které musel nějakým způsobem chránit. Věděl jsem, že při Vastopolu žijou většinou Rusové a i historicky tak jakoby všechno se skladalo, že Sevastopol Řícky byl těm ruským městem. Mně se zdálo, že lidi měli strachu svůj život, protože nikdo nechtěl, aby ho masakrovali kvůli tomu, že mluví rusky. Jsem šťastný, že mně se podařilo stát u úplně z rodu největšího štábu seběobrány v Sevastopolu. Ta organizace se nazvala Sevastopelská obrana. Tam šli lidi, všichni, který chtěli chránit Sivastopu. >> Bylo bezpochybností prokázáno, že obžalovaný přicestoval 252.214 do Sevastopolu na Ukrajině. zde spolužil organizovanou ozbrojenou skupinu s názvem Sevastopolská obrana, v rámci které pak založil skupinu e Severní vítr, kterou financoval, vedl a která tedy rekognoskovala terén, monitorovala elektrické a plynové vedení, pohyb osob v oblasti, shromažďoval informace o rozmístění ukrajinských vládních sil, jejich skladů, zbraní munice a tyto informace pak předával námořním silám Ruské federace. V rámci této skupiny se podílel i na zadržení 11 pro ukrajinsky smýšlejících osob, za což byl vyznamenán vojenskou medailí za navrácení Krymu. >> Pan obžovní jednal proti územní cestosi, Ukrajiny, což jsou jedny z nejzávěšnějších trestních činů, které jsou stíhányé i na základní univerzality. >> Mě do rukou dostal jeden denník, ve kterém byl konkrétní plán těch výbuchů. se plánovala po dobu pěti dní udělat minimálně tři teraktu v Sevastopolu a to každý den po dní. To nemělo stát, protože civilisty za to nemůžou. A když podíváte třeba do Česka, kde je všechno hezký, krásně, představte, že vám někdo přijde a řekne, že budete mluvit česky, budete mluvit třeba, já nevím, slovensky. budou vyhrožovat vašim rodinám zebením a budou chystat teroristické útoky. Co budete dělat? Jasně, že povstanete proti tomu. >> Podle paragrafu 259 oslavec 3 trestního řádu se při nezměněném výroku o vině znovu rozhoduje tak, že obžalovaný Alexandr Stanislavovič Frančety rozený Oleněv narozený 2. března 1973 ve Voroněži státní občan Ruské federace stíhaný jako uprchlý se odsuzuje podle paragrafu 361 odstavec 3 trestního zákoněnku ve znění účinném do 31. ledna 2017 k trestu odnětí svobody v trání 10 let. Podle paragrafu 56 ostav 2 písmeno a trestního zákonníku se pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou podle paragrafu 80 odstavec 1 odstavec 2 trestního zákonníku trestu vyhoštění z České republiky na dobu neurčitou >> máme za to, že oba tresty, které byly obžalovanému uloženy, byly nepřiměřeně mírné. >> Jsem si jistej, že uděl správnou věc. Teď mluvím o tom článku, který vyšel eh v Českém rozhlásu, kde mě nějaký expert v uvozovkách vojensky označil jak teroristu, který činil teroristický úoky. Ten člověk vůbec nemá s realitu nic společnýho ani blízko. A stačilo by poslouchnout i ti vidě se mnou, ze kterejch eh ve kterejch já říkám pří přesně, že my neměli nikdy zbrání a že chránili eh to město před teroristickými útokmi, který chystála právě ta prošistko-ukrajinská vláda na na ten okamžik. Eh to je moc jednoduchá věc. Když vás chtějí zabít a vy se bránite, tak vy nemůžete být teroristy. A když ty lidi používají ty metody, kterémi oni, který oni chtěli použít, tak jsou to teroristy. A já nechápu upřímně řečeno eh ten českej milio prostor teď v tom, že nějak mlčej a politiky, protože je to jednoduchá jasná věc, že v roce 2014 e vo ve jména demokracie tady chystal chystal masakr vyloženě. Tady chtěli zabíjet civilisty. >> S rozsudkem se spokojem. Souhlasím s tím, eh, soud nebo odovací soud v tomto případě stalevujel mému odvolání, čili zvýšil trest z pěti roků na 10 let na trest odntí svobody a současně vyhoštění z doby 10 let na dobu neurčitou. >> Mám za to, že to rozhodnutí není správné a zvážím možnost dovolání. >> Tak vážení diváci, sami jste to viděli, slyšeli a to byl takový krátký sestřih. Jenom krátký sestřih toho, co mi tenkrát Alexander Frančet říkal přímo na Krimu. Co ty na tom? No, Milane, musím říct, že použiju teď použiju teď slova jednoho jednoho našeho oblíbence Horstka, který říká, jsem z toho úplně v ryci a když to řeknu teda slušně a já jsem si mezitím tady listoval trošku v těch zprávách a >> iidnes.cz tam má, jo, to prasknu, jo? Bohužel ty moje oblíbené hnojomety a továrny na lži, jako je Seznam jídězs a tak dál a tady píšou dokonce, že kvůli němu došlo k mediální válce mezi Prahou a Moskvou. Můžeš, prosím tě, ty mi nebo ty divákům k tomu něco říct, protože já o tom vůbec nic nevím. To je další zajímavý aspekt celé této záležitosti, protože eh Alexander Franety byl v té době známým kritikem kremerského režimu a kritikem Vladimíra Putina. On byl takový eh u nás se tomu říká disident. Jo. >> A zajímavé na tom je to, že přeso všechno, že on byl jakoby antisystémový tam, on byl ten rebeld, byl na té druhé straně, on souhlasil se zahraniční politikou Ruska, ale už vůbec ne s vnitřní politikou Ruska směrem k Rusům. A on byl tedy ten známý diszident. A přes to všechno se Moskva za něj postavila a doslova se eh za něj prala došlo k několika diplomatickým roztržkám mezi Moskvou a Prahou. A to je právě to, o čem jsi se právě dočetl, že přestřelka mezi Moskvou a Prahou. Takže Moskva se postavila za člověka, který byl vlastně protimoskevský, protikremilský a protirežimní. >> To je zajímavý. To by to by se v Česku nemohlo nikdy stát. >> A mě ještě udivuje jedna věc, jestli na to bys měl vysvětlení a to už bysme přešli potom k dalšímu tématu. Ale poslední dotaz. Jak je možné, že nějaký cizí banderovský stát tady od nás hned na východ, myslím tím na na hranici se Slovenskem, si dovolí tady ovlivnit justici tak, že tu zatkne ruského občana, kterého chtějí Ukrajinci. On nic neudělal v České republice, jestli jsem to správně pochopil, ale my jsme ho zatkli. Jak je to možné? To je dobrá otázka, ale asi není úplně na mě, jo. Kdyby kdyby bylo po mňem, já bych ho nezatýkal, ale to je spíš otázka na naší justice a na tehdejší politiky. Nicméně se to stalo a já se bojím, že se to děje a že se to možná, pokud se rychle nic nezmění, což můžete ovlivnit vy, mimochodem, tak se to asi bude dít dál. Pokud se něco nezmění, tak se tyto věci mohou dít, že přímej svědek prostě nějakého činu není předvolán a připuštěn jako svědek, protože bych taky mohl říci, jak to tam opravdu bylo a dokonce to mám i na kameře, mohl bych pustit ty záznamy a a to se soudkyně, která přišla už k soudu napsaným rozsudkem, to se jí úplně nehodilo, jak se říká, do krámu. >> Do krámu. Aha. A je na nás lidech, abychom v takovýchto případech prostě, když máme pocit nebo víme nebo myslíme si, že se děje bezpráví, že soudy nerozhodují tak, jak by měli, ale je to, jsou to různé politické kauzy a podobně, tak my bychom tam měli k těm soudům jít a třeba prostřednictvím transparentů dát najevo eh náš názor a co se nám konkrétně nelíbí. No tak s tím naprosto s tím naprosto souhlasím, protože to je to je kauza, která by se měla to by se možná mělo i veřejně o tom, jak mně stačí, když mi soused, který byl minulý víkend v Praze, mi potom povyprávěl, jak nad pražským hradem vedle české vlajky vlaj i vlajka ukrajinská. Takže tím, co tím chce, chtějí asi na hradě říct. Ale >> já vím, co tím chtějí říct, protože už se Praha jmenuje, nejmenuje Praha, ale Kyjev nad Vltavou. >> Aha. Já aha, vidíš, to by mě nenapadl. >> Jakože tu máme ukrajinaci, to je jasné, to víme, ale že vlastně my už nemáme Prahu, ale Kyjev nad Vltavou. >> Ano, já už jsem viděl i dvoujazyčné nápisy, e, česky a pod tím ukrajinsky. Zatím se to děje v malé míře, jenom tam, kde je prostě silná ta eh ukrajinskáno >> skupina obyvatel. A tam se to děje na různých humanitárních akcích a tak dále, ale nejsme už daleko od to, aby se to objevovalo všude a na obchodech a tak dále. Dokonce v některých supermarketech jsem zaznamenal, že tam bylo české a pod tím i ukrajinské. Tak na něj VAV a možná budou i nějaká města Ukrajinská nad Labem, nadžnicí, >> i nad Moravou teda. Doufám, že Moraváci mají víc rozumu než Pražáci teda. Eh, ale je pravda, že e, zase musím ještě dodatka ráno, jak jsem si pročítal poznámky pod některými svými videí, tak tam jeden divák napsal, že to ten banderovskej hadr tam vyvěsili už ale za prezidenta Zemana. >> Hm. Je to možné, přátelé, protože si uvědomte, kdo tady přišel k moci v roce 21 a pod jakým tlakem ten náš prezident Zemant asi musel být, eh, který se ocitl úplně sám proti bandě. >> Musel trošku trošku mírnit svoje