Milan Krajča: Návštěva Kuby - Vlastenecké grilování Nymburk 12.9.2026

Tak já vás tady zdravím.

Ehm, jsem ráda, že jsem se mohla takhle mezi vás zavítat.

Jak tady bylo řečeno, tak jsem byla s Milanem ehm právě teďka v srpnu na Kubě. Zúčastnili jsme se kolokvia ke stému výročí narození Fidela Kastra.

Ehm, co se týče té blokády Kuby, tak ta situace je tam tedy velmi špatná. Jak tady Zdeněk zmínil, že to bylo při lepší, tak ona ta blokáda trvá několik let, několik desítek let, takže ta situace nebyla nikdy dobrá.

Akorát teď za Trumpa se to trochu více zostřuje. Problém je právě třeba například s benzínem, s naftou. Vlastně nemají – je omezena ta nafta, benzín na Kubě. Vlastně jakékoliv dodávky tam jsou omezeny a není prostě možnost na Kubu pořádně nic dostat.

Ehm, já asi bych teďka předala slovo zase Milánovi. Já si to musím ještě — kdyby mě něco napadlo, tak já vám určitě řeknu. A jinak teď mě pak najdete v tom stánku a můžeme si spolu ještě podiskutovat.

Vážení přátelé, soudružky, soudruzi, slyšíte mě?

Jo, opravdu dobře.

Tak já předně děkuju Tereze Hungolcové Čechové, předsedkyni společnosti Českokubánského přátelství, že tady také mezi nás přijela. Děkuju organizátorům, že se rozhodli věnovat důležitou část tohoto hezkého setkání v mezinárodní solidaritě s Kubánskou republikou, s Kubánci, s kubánskou revolucí.

My jsme s Terezou na Kubě byli před několika málo týdny. Já jsem tam přijel ještě kvůli jiné akci než Tereza, ale sešli jsme se potom společně na akci, která byla věnována tématu výročí narození Fidela Kastra.

Ale předtím, než se tato důležitá mezinárodní akce uskutečnila, tak já jsem přijel na Kubu, abych se tam zúčastnil 24. mezinárodního setkání komunistických a dělnických stran. Komunisté, kteří se scházejí z různých stran celého světa, tak se rozhodli letos, že udělají své důležité celosvětové setkání právě na Kubě a to právě z toho důvodu, aby vyjádřili svoji solidaritu s těmi, kteří na Kubě žijí a kteří dnes v té složité situaci odolávají blokádě Kuby, která byla ještě více zostřena tím usnesením, které přijal Donald Trump, prezident Spojených států amerických, proti Kubě na konci ledna tohoto roku.

Přijeli jsme na Kubu jako komunisté, abychom vyjádřili naši solidaritu s Kubánci, abychom řekli, že v té situaci nejsou sami. Stejně jako desítky let, které Kuba čelí v blokádě, tak i dneska se za Kubu postaví komunisté a další přátelé kubánské revoluce.

Protože Kuba v roce 1959, to znamená už dlouhé léta, se rozhodla jít cestou nezávislosti a posléze i socialismu. Rozhodla se vymanit se z područí Spojených států amerických a za to jí stihla odplata ve formě blokády. Blokády, která trvá už sedmdesát let, která je ekonomická, finanční a obchodní a která, jak už jsem zmínil, tak byla 29. ledna tohoto roku ještě doplněna blokádou energetickou.

Donald Trump vydal zákaz obchodování s energiemi, ropou, ropnými produkty a s dalšími zdroji energie na Kubu. A Kuba tedy již několik měsíců je pod touto otřesnou energetickou blokádou. Ta situace je tam opravdu velmi závažná.

Týká se to nejenom toho, že opravdu nejde elektřina, ale že prostě jsou omezeny i služby, na které jsme zvyklí a které na Kubě fungovaly dokonce do konce ledna. A promítá se to už dneska i do statistik, které vydává OSN. Například co se týče přístupu ke zdravotnictví, narostla díky Donaldu Trumpovi a jeho hnusné, hanebné, vražedné politice například dětská mortalita od konce ledna tohoto roku a mnoho dalšího.

Kubánci ale toto snášejí dosud velmi statečně. Uvědomují si, že za to mohou Spojené státy. Uvědomují si to, že i mezinárodní společenství je na jejich straně, protože každý rok je hlasováno na valném shromáždění OSN – požadavek rezoluce valného shromáždění, které vyzývá vládu Spojených států, ať okamžitě ukončí tu zločinnou blokádu, která se dneska mění opravdu už v genocidní politiku.

Tak jako provádí genocidu dneska Izrael v Palestině, tak podobně Kubánci chápou tu odpornou, hanebnou blokádu vůči nim.

Takže proto jsme přijeli na Kubu. Já se, jak říkám, účastnil jsem se tam mezinárodního setkání komunistických a dělnických stran. Měl jsem možnost a Tereza po tom také – setkal se s celou řadou kubánských osobností, představitelů. Ať už to byl prezident Kubánské republiky a první tajemník ústředního výboru komunistické strany Miguel Díaz Kanel, mnoho ministrů kubánské vlády, členů politické strany Kuby, která je naší partnerskou stranou na Kubě, a mnoho dalších osobností.

A poté, když jsme my jako komunisté ukončili to jednání komunistických a dělnických stran z celého světa, kterého se účastníme jako Komunistická strana Čech a Moravy, tak potom na to následovala ještě daleko větší akce, která se týkala stého výročí narození historického vůdce, vrchního velitele kubánské revoluce Fidela Kastra.

Protože právě v srpnu si nejenom Kuba, ale celý tzv. pokrokový svět připomněl století od narození této mimořádné osobnosti, člověka, který se postavil do čela kubánské revoluce, který se postavil do čela kubánské republiky, který byl schopen vyvést Kubu z područí Spojených států amerických, přivést ji na cestu nezávislosti, na cestu socialismu a přivést ji i do světa národů, které se postupně v druhé polovině 20. století osvoboďovaly od kolonialismu, imperialismu. A víte, že Kuba pod vedením Fidela Kastra sehrála velkou roli v mezinárodních vztazích – ať už na poli hnutí nezúčastněných, na poli spolupráce se socialistickými státy střední a východní Evropy, nebo právě v tom protikoloniálním zápase v Africe a mnohde jinde.

Takže na jeho počest se i v těch složitých podmínkách na Kubě konala velká konference – první kolokvium o Fidelu Kastrovi, které probíhalo řadu dní v mnoha konferencích, v mnoha panelech. To opravdu bylo přes 100 různých akcí, ať už se to týkalo vztahu Fidela Kastra k mezinárodní politice, k zemědělství, k náboženství, ke sportu dokonce, a mnoho dalšího.

Toho jsme se společně s Terezou, která tam byla jako předsedkyně společnosti Českokubánského přátelství, rádi zúčastnili a rádi jsme se tam setkali nejenom s našimi přáteli Kubánci, ale s přáteli Kuby z celého světa, protože tam bylo 1500 účastníků, kteří přišli vyjádřit podporu Kubě a vzdát hold Fidelu Kastrovi, historickému vůdci kubánské revoluce, který by se dožil jedné stovky.

Každopádně my, jak jsme tam byli na Kubě, jsme viděli, jak moc je potřebná mezinárodní solidarita s Kubou, s Kubánskou republikou, s Kubánci, s kubánskou revolucí.

Opravdu není možné je dneska v té absolutně složité, otřesné situaci nechat samotné.

Je potřeba, abychom zintenzivnili náš protest proti té odporné politice Spojených států amerických, náš protest proti blokádě Kuby, náš aktivitu za to, ať ta blokáda skončí, ať Kuba může svobodně dýchat, svobodně obchodovat, dovážet nejenom energii, ale třeba lékařská zařízení, potřebné věci, výměnu potravin a mnoho dalšího.

Ať se ta situace na Kubě zlepší, ať skončí to, co se dneska děje v přístavech, kde kubánské tankodě, které putují na Kubu, jsou blokovány ze strany Spojených států amerických a vytváří tam opravdu neuvěřitelně problematickou situaci.

Takže pojďme všichni zintenzivnit náš protest proti Trumpovi a proti hanebné politice, kterou zastává vůči Kubě.

Pojďme zintenzivnit naší solidaritu vůči Kubě.

Je tady stánek společnosti českokubánského přátelství, kde získáte informace například toho, jak je možné zaslat na Kubu solidární pomoc, protože i něco takového jako zaslat humanitární solidární pomoc na Kubu dneska je velmi složité z České republiky, velmi komplikované díky té blokádě.

Každopádně jsme navázali spolupráci se švýcarskou humanitární organizací, která podporuje Kubu dovážením zdravotnického zařízení, zdravotnického materiálu.

Takže rádi vám tam u toho stánku společnosti Českokubánského přátelství řekneme informace, jak je možné tu pomoc na Kubu zaslat.

Jsou tam informace, které se týkají toho, co se na Kubě děje, týkají se blokády a tak dál.

Je potřeba to šířit mezi lidi, protože dneska i tady v České republice málokdo je prosty propagandy, která vůči Kubě je zaměřená a která říká, že ta situace na Kubě, která tam dneska je, tak nemá nic společného s blokádou, ale Kubánci si za to mohou sami.

Tak prostě opak je pravdou. Ta situace na Kubě je způsobena blokádou ze strany Spojených států a ze strany Donalda Trumpa.

A navíc ještě bych chtěl říct, abych už nemluvil dlouho a vy případně potom mohli bychom tady potom společně s Terezou reagovat na dotazy, tak bych chtěl říct, že se nejedná zdaleka jenom o blokádu.

Ta politika ze strany Spojených států amerických dneska je plná výhružek otevřených, otevřeného vyhrožování vůči Kubě, kdy Spojené státy, slovy Donalda Trumpa, prezidenta, nebo Marka Rubia, ministra zahraničních věcí, tak nejenom že vyhrožují zintenzivnění té blokády, ale dneska padají i výhružky, že Spojené státy provedou otevřenou vojenskou agresi vůči Kubě.

To prostě Trump a Rubio dneska takovéto výhružky říkají.

Takže i to je třeba odmítnout.

Je třeba odmítnout i výhružky vůči představitelům kubánské revoluce, jako je třeba Raúl Castro, kterému vyhrožují procesy ve Spojených státech amerických.

Takže to by tady ze strany nás, nejenom komunistů, ale i dalších pokrokových lidí mělo zaznívat, že i v České republice jsou přátelé Kuby, kteří stojí za Kubánci a kteří je podporují a kteří odsuzují tu politiku ze strany Spojených států amerických, která je podporovaná třeba i naším ministerstvem zahraničních věcí.

Takže Kuba není sama.

Já vám ještě jednou děkuju, že jste tady přišli a mimo jiné si toto vyslechnout a pokud chcete Kubu podpořit, tak vás všechny zvu ke stánku společnosti českokubánského přátelství.

Děkuju moc.

A taky samozřejmě, kdybyste měl někdo zájem vstoupit do společnosti Českokubánského přátelství, tak se za mnou zastavte, předávám informace a můžete se stát členy společnosti a pak vlastně by vám chodily ty informace přímo.

Přišly by vám i informace právě, jak Kubu podpořit, a rozesílám vždycky pravidelně nějaké informace o situaci právě na Kubě.

Takže kdybyste měl někdo zájem, tak i tahleta možnost tady je, že se můžete stát člením společnosti.

>> Já se hlásím první.

Jo, jo, už je tady první dotaz. Já jsem tě vidím. Já tě vidím.

Dobře, dobře. Pak si přidáme kontakt.

Takže to je výborně. Doufejme, že to není první nový člen společnosti českokubánského přátelství.

Chtěl bych ještě říct, že pokud vás to zajímá, tak společnost českokubánského přátelství, v čele níž tady Tereza stojí, tak má webové stránky na adrese kubadnes.cz.

Je i na Facebooku a na jiných platformách, takže to také doporučuju ke sledování.

A zároveň bych vás chtěl všechny pozvat, protože chystáme jako klub mezinárodní politiky akci, která se týká právě toho, o čem jsem mluvil.

Bude to beseda o tom, co jsme na Kubě zažili.

Nevím, jestli teda ještě bude tam něco víc.

To nevím. Takže každopádně všechny vás zvu na příští pondělí. To znamená od pondělí za týden, na pondělí 21. září, kdy v Praze koná klub mezinárodní politiky ve spolupráci s Institutem České levice KSČM besedu věnovanou právě tomu mému pobytu na Kubě a účasti na těch akcích.

Takže je to 21. září v 17:00 v budově ústředního výboru KSČM v ulici Politických vězňů 9.

Pokud vás situace na Kubě zajímá, co jsem tam viděl, zažil, jak je to tam doopravdy a jak můžeme Kubě a Kubáncům pomoci, tak vás všechny zvu na tu besedu 21. září v 17 hodin v budově KSČM, kde bude víc prostoru o tom pohovořit, promítnout i možná nějaká videa, fotografie, a potom více diskutovat o tom, co se dneska v tomto zápasu za lepší svět odehrává a proč je důležité dneska i pro nás, pro české komunisty a další přátelé Kuby, být tak moc aktivní v této věci a podpořit Kubánce v tom jejich odporu proti snaze porazit kubánskou revoluci a vrátit na Kubu moc Spojených států amerických.

A pokud má někdo nějaký dotaz, tak asi jsme připraveni ještě reagovat.

Prosím dobrou.

>> Tak já se zeptám Terezy. Terezo, prosím tě, zúčastnila ses na Kubě toho kolokvium ke stému výročí narození Fidela Kastra? Která část tě zaujala nejvíce a co nám tady z toho přineseš?

>> Tak ono bylo zajímavé opravdu vše. Člověk se tam opravdu dozvěděl spoustu informací, že vlastně Kuba, co vlastně dokázala ve zdravotnictví, ale i v tom sportu, ale asi, jelikož hodně sportuji, tak mě hodně zaujal ten sport, že vlastně Kuba dokázala, nebo z Kuby vzešli vynikající sportovci, kteří dosahovali velkých úspěchů.

Takže asi tahleta část o tom sportu, ale říkám, i zdravotnictví bylo zajímavé, co vlastně všechno ta Kuba dokázala během téhletého mehrdecileté blokády, co dokázala i v rámci zdravotnictví.

Vyvinuli třeba i svojí vakcínu proti covidu a řadu svých dalších léků.

Takže vlastně i toto je prostě velmi zajímavé všechno, co jsme se tam dozvěděli.

>> Děkuji moc.

Já doplním Terazo, že my když jsme byli na tom kolokviu ke stému výročí narození Fidela Kastra, tak jsme měli možnost opravdu se tam setkat s mnoha zajímavými osobnostmi, jak jsem říkal, s prezidentem republiky, s mnoha členy vlády, s představiteli komunistické strany i s mnoha jinými osobnostmi.

My jsme tam třeba potkali dceru Ernesta Guevary, rodinného partyzána, bojovníka z Kuby, z Afriky, z Bolívie, velkého přítele našeho lidu, který tady opakovaně pobýval.

Potkali jsme tam například – možná si vzpomenete – na konci 90. let byla velká kauza malého chlapečka, který byl unesen do Spojených států a odmítali ho vydat zpátky na Kubu, Eliána.

Tak dneska už to není malý chlapeček, ale potkali jsme ho taky a stejně tak jsme potkali i například ty sportovce, boxery, bojovníky v řeckořímském zápase, medailisty z olympiád a z mistrovství světa, nebo ty vědce, kteří vyvinuli vakcíny, kterými Kuba ukázala, že je schopna konkurovat farmaceutickému průmyslu v jiných státech, a to i navzdory blokádě.

Takže ty jsme tam potkali, ale já bych rád zmínil jedno setkání, které si myslím, že je pro nás, kteří tady stojíme na straně socialistické Kuby už mnoho let, důležité.

My jsme tam, přátelé a soudruzi, měli možnost potkat kubánské hrdiny z kubánské pětice.

Mnohé z vás tady vidím, že se účastnili různých protestů a demonstrací nebo organizovali různé akce na podporu pěti Kubánců, kteří byli po dlouhá léta nespravedlivě vězněni ve Spojených státech amerických za to, že ve Spojených státech odhalovali protikubánský terorismus a že zabránili mnoha teroristickým akcím proti Kubě.

Kubánská pětice byla nespravedlivě odsouzena za tuto svojí statečnou činnost. Byli odsouzeni naprosto drakonickým trestům – k opakovanému doživotnímu trestu, k mnoha desítkám let vězení a podobně.

A lidé nejenom na Kubě, ale lidé na celém světě, včetně České republiky, se účastnili mohutné mezinárodní kampaně za propuštění této kubánské pětice.

A přesto, že Spojené státy opakovaně deklarovaly, že je nikdy nepropustí, protože mají dvojnásobné doživotí a mnoho desítek let odnětí svobody, přesto se naplnila slova právě toho věšteckého prohlášení Fidela Kastra, který říkal, že navzdory všemu se na Kubu vrátí.

A podařilo se tím obrovským tlakem mezinárodní solidarity docílit toho, že Spojené státy nakonec těchto pět národních hrdinů Kuby propustili na svobodu a oni dneska žijí na svobodě na Kubě.

My jsme měli tu čest se s nimi setkat a je pozdravit jménem všech českých přátel Kuby.

A pro nás si myslím, že to bylo důležité, protože to ukazuje, že přesto, že třeba dneska naše hnutí je v krizi a v těžké situaci, tak v žádném případě není možné se vzdávat. Naopak je nutné bojovat ty zápasy, které přestože můžou vypadat někdy beznadějně – a mohlo by se to jekomu působit beznadějně, když jsme přišli s tímto požadavkem, aby je propustili na svobodu – takže beznadějné to být nemusí. A právě proto je třeba bojovat, zápasit, protože spravedlivá věc musí být vybojována. Takže to bych chtěl zmínit jako jedno z nejzajímavějších, nejpodnětnějších setkání, samozřejmě velmi dojemných, protože když se setkáte s někým, kdo strávil mnoho, mnoho let na samotě ve vězeních, kdo bojoval za správnou věc a my jsme bojovali za to, aby ho pustili z vězení, tak je to pochopitelně něco dojemného, něco, co nás posiluje, protože to byl úspěch i nás tady v České republice, když jsme demonstrovali před ambasádou Spojených států a mnohde jinde.

>> Já bych ještě chtěla jenom zmínit, že jsme nejeli se jenom zúčastnit toho kolokvia, ale taky jsme vezli na Kubu humanitární pomoc.

Tímto bych vlastně poděkovala členům společnosti a také členům strany, od kterých jsme obdrželi právě ty peníze, za které jsme ty dary mohli koupit a přivézt.

A chtěla bych říci, že jsme nebyli sami, kteří na tu Kubu něco přivezli.

Se mnou na hotelu byli jiní delegáti, kteří měli taky plné kufry právě léků a solárních panelů, které na Kubu předávali.

I na tom kolokviu bylo vidět, že opravdu Kuba není sama, že se toho kolokvia zúčastnila, jak tady říkal Milan, 1500 členů delegátů a bylo to myslím celkem z 65 zemí. Takže účast byla velká a bylo vidět, že Kuba má podporu z několika zemí – vlastně z 65 – a že spousta lidí stojí za Kubou.

Tak já nevím, jestli někdo máte nějaký dotaz na nás, nebo ještě Milan, jestli něco dodá.

>> Tak Kubo, Tereza, já jsem teda nebyl na Kubě poprvé, já Kubu znám a ty jsi nebyla taky poprvé na Kubě.

Tak já se tě zeptám – v rozměru několika let, když jsi měla možnost na ten Ostrov svobody navštívit, jak to na tebe působilo? Jestli jsi viděla a zažila na vlastní oči, že opravdu ta dnešní situace, která tím prezidentským výnosem Donalda Trumpa se zhoršila, jestli jsi to zaznamenala i ty tam během svého pobytu.

Na to se tě zeptám.

>> Tak určitě jsem to zaznamenala.

Za prvé jsem to zaznamenala vlastně v té dopravě, jak se na Kubu dostat. Velký problém je právě sehnat vůbec nějaký let. Často se ty lety rušily a i když jsme letěli zpátky, tak právě problém byl s tím palivem, že jsme museli mít mezipřistání. V Dominikánské republice jsme museli mít mezipřistání, aby jsme tam natankovali do letadla.

Jinak ta situace je tam opravdu strašná. Díky tomu Trumpovi. Vlastně je tam draho pro Kubánce.

Co se týče dopravy, nafty, benzínu, vlastně ty ceny jsou tak vysoké, že taxík po Havaně pár kilometrů stojí kolem 20 dolarů a za méně ten taxík nejezdí. Takže když si to vezmu, je to skoro srovnatelná cena, jako kdybychom jeli my po Praze, ale oni mají prostě úplně jiné mzdy oproti nám, takže opravdu ta situace tam je špatná.

Výpadky elektřiny, blackouty. Já sama jsem na hotelu zažila, že když mám tam generátory a je tam ta situace mnohem lepší, tak sama jsem tam zažila třikrát výpadek elektřiny přes den i přes noc, a to jsem tam byla vlastně týden. Ale oni toto – kubánci – musí snášet každý den, že každý den dochází k výpadku té elektřiny.

Já si myslím, že oni jsou hrozně stateční a myslím si, že kdyby tahle situace tady byla u nás, tak my bychom se dávno vzdali, ale oni prostě bojují a pořád věří v to, že bude dobře.

>> Přátelé, rádi odpovíme tady na vaše dotazy.

Pokud někdo má dotaz a vidím tady dotaz, já se zeptám Milane.

Před revolucí pracovali Kubánci v našich textilkách. Bylo jich tady hodně. Nesetkali jste se s někým z nich, kdo tady u nás byl a kdo vzpomíná na ten pobyt tady v Československu tenkrát?

Tak přátelé, Kubánci u nás opravdu pracovali, ale po revoluci. Po revoluci po roce 1959. Jo, jo.

No, československá stopa na Kubě pořád je viditelná. To opravdu musím říct, přestože vztahy mezi Československem a později Českou republikou se po roce 1989 rapidně zhoršily. Víte, že jsme neměli ani vzájemně dlouho velvyslanectví, že Česká republika se podílela a v nějaké míře se podílí nadále na té halebné politice Spojených států vůči Kubě. Takže ty vztahy mezi zeměmi se strašně zhoršily, ale pořád Československo nebo slovo český na Kubě má relativně pozitivní zvuk navzdory všem těm Havlům a podobným, kteří se snažili to naše přátelství zničit.

Takže, když jsem několikrát byl na Kubě a měl jsem možnost Kubu procestovat a taky jsem tam byl předtím na univerzitě, tak jsem měl možnost opakovaně se setkat s lidmi. To byla náhodná setkání s lidmi, kteří tady třeba byli na praxi, kteří se tady učili, jak používat stroje, které Československo na Kubu dodávalo. Taková vazba tam stále ještě přetrvává.

Ostatně i tady v České republice žije řada Kubánců právě z tohoto období. Takže je možno se s nimi setkat a navázat přátelství.

No, a co se týká naší stopy na Kubě, pořád v Havaně existuje nějaká československá malá československá komunita. Dokonce, pokud znáte Kubu a byli jste v Havaně třeba, tam je slavné nábřeží Malecón, mnohakilometrové, z centra Havany až po hotel Nacional a možná ještě kousek dál až k americké ambasádě. A na tom nábřeží třeba, když jsem jednou se tam toulal, tak úplně náhodou jsem tam narazil na československý bar, který představte si to, tam provozoval a údajně ho ještě stále nějakým způsobem provozuje vnuk našeho někdejšího prezidenta, posledního socialistického prezidenta Gustava Husáka, s kterým se tam seznámil a který tam opravdu měl československý bar vyzdobený fotkami svého dědečka Fidela Kastra a dalších osobností, které se takto setkaly.

Asi tady neprozradím nic tajného, když řeknu, že stále na Kubě máme i členy třeba KSČM, se kterými jsem se tam také setkal v Havaně a kteří se bavili o politické, sociální, ekonomické situaci na Kubě z hlediska českých komunistů, kteří tam dneska žijí. Takže ty vazby stále jsou.

Je dobře, že tady existuje právě ta Společnost československého přátelství. Ta se snaží ty vazby udržovat. Jejím partnerem na Kubě je Institut Kubánství, Kubánský institut přátelství mezi národy. Říkáme mu ICAP, zkratkou ve španělštině.

My jsme s Terezou právě měli možnost, udržujeme tam vztahy s našimi přáteli právě z této organizace a měli jsme možnost jim předat tu naši solidární pomoc, kterou jsme společně na Kubu dovezli. Takže jsme se setkali tady s těmito našimi přáteli z toho kubánského institutu přátelství mezi národy. V jeho čele stojí právě jeden z těch pěti kubánských hrdinů, který byl vězněn ve Spojených státech. Dneska stojí v čele toho kubánského institutu přátelství mezi národy. S nimi udržujeme tady nejintenzivnější vazby jako česko-kubánská společnost.

Jim jsme předali právě ty různé solární panely, solární nabíječky, kterým se podařilo tam ještě dovést různý zdravotnický materiál a další věci, které jsou dneska na Kubě potřebné.

A pochopitelně my jako Komunistická strana Čech a Moravy udržujeme vztahy s naší partnerskou organizací na Kubě, což je Komunistická strana Kuby. Strana, v jejíchž čele stál Fidel Castro, Raúl Castro, dneska Miquel Díaz-Canel, kterého jsme tam také měli možnost potkat při tom našem pobytu v Havaně.

A jsou tady další vazby, které existují. Třeba Komunistický svaz mládeže český, ten má vazby na svaz mladých komunistů Kuby. Také jsme se setkali vlastně s první tajemnicí, s národní tajemnicí svazu mladých komunistů Kuby.

Pokud jste členy odborů, tak odborové sdružení Čech, Moravy, Slezska udržuje intenzivní vazby s kubánskými odbory, jejichž jméno teďka asi nevybavím. Národní centrála Kuby pracujících, podle mě, ale v nějaké takové podobě.

Takže vazby se snažíme tady udržovat navzdory blokádě po různých liniích a jsme rádi, že se nám podařilo po nějaké době navzdory složitostem s tou dopravou na Kubu a mnoha dalším problémům, že se nám podařilo tam na Kubu dostat. Po dlouhé době jsme tam měli delegaci a teďka se snažíme společně s Terezou to co nejvíc tady přenést tu naši zkušenost. Málo lidí dneska bylo na Kubě a pokud tam někdo byl, tak z tábora, kterému kubánská revoluce nepřeje, tak my se snažíme teďka o tom co nejvíce mluvit, o tom, co jsme tam viděli, koho jsme potkali, o čem jsme se bavili, co jsme tam zažili, jaká tam je situace, aby se to dostalo co nejvíce mezi lidi a aby se hlavně tady zintenzivnila ta solidarita, kterou přátelé Kuby s touto krásnou zemi mají, a opravdu se snažíme udělat všechno možné proto, aby se nenaplnila ta snaha Trumpa, Rubia a těch dalších živlů z Washingtonu, kteří chtějí, aby revoluce na Kubě byla svržena, aby opět to bylo to zadní dvorek Washingtonu, jako tomu bývalo před kubánskou revolucí.

A pokud už nemáte přátelé žádné dotazy, nebo o tom chcete diskutovat, tak vám všem děkuju. A ještě jednou vás s Terezou zveme tady ke stánku Společnosti československého přátelství, kde pokud vás tato problematika zajímá, tak se pokusíme vám odpovědět na vaše dotazy.

Takže ještě jednou děkuju vám všem. Děkuju nyimburským komunistům v čele se Zdeňkem Milatou, že věnovali takovou důležitou část vašeho hezkého setkání právě mezinárodní solidaritě s kubánskou republikou, s našimi kubánskými přáteli. A budu rád, když budete ty informace šířit dál.

A přeju společně s Terezou přeju nám všem, aby se nám to naše dnešní setkání tady co nejvíce vydařilo.

A Tereza vám ještě taky poděkuje.

Tak já vám taky poděkuju a jak tady říkal Milan, kdyby vás cokoliv napadlo a chtěli jste se nás na cokoliv zeptat, tak nás spíš najdete u toho stánku nebo tady prostě budeme pobíhat mezi vámi. Takže se nás nebojte odchytit a ptejte se na cokoliv. Pokud byste měl zájem vstoupit do společnosti, tak se taky za mnou zastavte. Předáme si kontakty a já vám pak pošlu přihlášku.

Jinak tam máme k dispozici ve stánku právě knížky, knížky o Čegivarovi, Fidelovi, takže máme tam placičky proti blokádě Kuby, takže i toto je možné si tam od nás vzít.

A prostě říkám, cokoliv, co vás napadne, tak si nás odchyťte.

A já vám teda děkuji taky za to, že jsme tady mohli s Milanem vystoupit.

Tak já děkuju zástupcům společnosti Českokubánského přátelství i těm, kdo vlastně na to kluby byli, takže věděli, co tam bylo.

Milane, díky.

Terezko, díky.

Jinak máme tady stánek společnosti Českokubánského přátelství, ten při grilu, ten červený, kde vlastně se můžete případně dovyptat, případně diskutovat s oběma zástupci společnosti.

A jinak jenom ještě doplním, že vedle nich se nachází vlastně stolek nebo stánek levicového klubu žen.

Mají tam pro vás zajímavé věci pod vedením Květy Šlahounkové a samozřejmě Běty Hajkové. Tam je i další žena, Alenka Grospišová.

A pak máte vlastně dál společnost Kubánských pohraničníků, kde Vláďa Duník, Jirka Cabrnoch a další vás můžou pozvat třeba na 17. říjen na pietní akty zavražděných pohraničníků, kteří mají hroby tady v Chroustově, v Bošině a případně ještě v jedné obci.

Takže to je vše ke Kubě.