Jiří Kobza: Kandidát do Senátu PČR za Louny - Vlastenecké grilování Nymburk 12.9.2026

Takže kandidát do senátu za Louny, Jiří Kopza.

>> Dobrý den.

Tak já vás všechny zdravím. Děkuju, že tady můžu být s váma. Je to určitě poznášející pocit, protože je vás tady poměrně poměrně dost.

Co se týče toho předchozího dotazu, tak já odpovím asi to, co už jsem řekl, když jsme si povídali nad tou knížkou. Ta hodnotová stupnice u nás je taková poněkud podivná, protože my jsme se jako Česká republika odřízli od levných a spolehlivých zdrojů energií z Ruska, který zaútočilo na Ukrajinu, a začali jsme je brát od Ázerbájdžánu, u kterého ale nevadilo, že zaútočil na Arménii, obsadil Náhorní Karabach a obsadil arménské východní pomezí, které drží dosud.

No a nakonec se kupuje plyn od Američanů, kterým nevadí, že zaútočili na Irán. Takže nějak se mi ty hodnoty tady motají, protože nevím vlastně, jak to brát, protože každému se měří jiným metrem.

A myslím, že ta otázka rusofobie, ta otázka prostě toho, abysme vyjednávali se všemi sousedy, se všemi státy na základně rovný s rovným, tak aby to bylo k vzájemnému prospěchu, tak to se nám asi s touto vládou nepodaří. S tou minulou to bylo také úplně beznadějné, takže je jasné, že prostě je na čase, aby přišla úplně nová garnitura a já do té nepovaž nepovažuji ani ano.

Jo, takže to je k tomu dotazu.

Jinak, abych se představil, tak já jsem vystudovaný geolog. Pracoval jsem dlouho v zahraničním obchodě. Strávil jsem 14 let na Blízkém východě a rok a půl v černé Africe. Zažil jsem na Blízkém východě válku mezi Irákem a Iránem, takže na rozdíl od mnoha těch, kteří štví tady do války a vykřikují, že prostě musíme bojovat a porazit Putina a podobně, tak já, protože jsem to viděl hodně zblízka, říkám: první se musí zastavit zabíjení, první se musí zastavit ničení a pak se můžeme bavit teprve o tom, co je podstatný.

Byl jsem osm let poslancem parlamentu České republiky a vím, že za mnou do mojí poslanecké kanceláře chodili Ukrajinci a říkali: nám je úplně jedno, kudy povede hranice, hlavně ať už se nezabíjí. A od té doby, co u mě byli, tak umřelo další milion lidí naprosto zbytečně.

Protože jak asi víte, v dubnu 22, když už dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou byla na spadnutí, tak se do toho vložil Boris Johnson s mandátem od Američanů a vlastně to jednání zakázal s tím, že se musí bojovat a od té doby vlastně umřelo já nevím, milion, milion a půl lidí a ta fronta je zhruba ve stejném místě, kde byla v tom dubnu 22, takže to nikam nevede.

Ovšem pár bank, zbrojařů, politiků na tom velmi vydělalo.

To, co se děje teď momentálně, moje specializací je zahraniční politika a životní prostředí. Když začnou tou zahraniční politiky, tak to, co se děje v tento moment, má jeden jediný efekt a to je, že to zdražuje energii. Útok na Irán zavřel Hormouz. To znamená, zavřela se jedna energetická tepna. Druhá – družba Nordstream – byla přerušena už dřív. Teď se zavírá Mandžou – další přístup do Sochoho úplavu. A ten výsledek je takový, že na tom začínají vydělávat především americké firmy, americké naftařské firmy a samozřejmě američtí zbrojaři.

Takže zase prostě musíte se pořád ptát: kdo na tom vydělává. A to, že lidi umírají po stovkách, po tisících, po 100 000cích, to tyto lidi, kteří to rozpoutávají, vůbec nezajímá.

A já jsem proto přesvědčen, že ze všech problémů, o kterých se tady bavíme, tak náš první úkol bude zabránit tomu, zaprvé, abysme byli zataženi do války, a za druhé, aby válka skončila, aby bylo podepsáno příměří, které bude dlouhodobě trvající. A to nebude možné do té doby, pokud západ bude dodávat dál zbraně, protože válka končí třemi základními způsoby.

Ten první je, že jedna strana vyhraje. Vyhraje tak, že úplně zničí tu druhou. Konec druhé světové války. Druhý způsob je, že jim dojde střelivo a už nemají jak se zabíjet navzájem, tak toho musejí nechat. A třetí důvod, proč by měly skončit války, je ten, že banky, které financují ty války, dojdou k názoru, že už není natolik výhodné financovat tu válku, jako bude výhodné úvěrovat a financovat obnovu těch zničených zemí, které za jejich peníze vlastně byly zničeny předtím.

Jo, takže jsou tady způsoby, jak skutečně je možné z toho vystoupit, ale bez toho, že by se do toho pustily světové banky a začaly na to tlačit, tak to možné nebude.

Dochází teďko ke spoustě zajímavých situací, kdy vlastně Američané válčejí už na tolika místech a dodávají zbraně na tolika míst, že už jim samotným dochází zbraně. Takže se to celý teďko zpomaluje. Možná, že to v podstatě skončí na tom, že už nebude co jim dodat.

Jo.

A taky musíme počítat s tím, že řada politiků, se kterými se teď voří ve židlích a vlastně celý jejich progresivistický svět se začíná drolit pod nohama, si uvědomují, že válka je jedinej nástroj, který je udrží u moci, a to je strašně nebezpečný.

Takže to je jenom tak na okraj zahraniční politice.

Já myslím, že úloha senátu v první řadě bude pracovat na nástrojích, jak ukončit ty války, protože Senát jako celostate působící legislativní jednotka prostě má tyto povinnosti – starat se o národ a náš národ nechce do války. My chceme mír, protože válku jsme zažili. Stálo nás skoro půl milionu mrtvých, což pro malý národ, jako jsou Češi, je hodně moc. A prostě ten mír – to nenáviděné slovo, mír teďko, protože na jeden mír se řekne 20x válka – jestli jste si všimli, v médiích – tak pořád na tom musíme trvat.

Zejména my starší, kteří si ještě pamatujeme nebo máme vyprávění z první ruky od lidí, kteří to zažili a přežili. Takže myslím, že to je náš první úkol.

Ono to zní možná trochu abstraktně, protože pořád se tady nic neděje, ale ta příprava, která běží, ta prostě nahání hrůzu a já doufám, že dojde k výměně hlavních štváčů dřív, než stačí napáchat nějaké zlo. A protože válka potom funguje jako požár, tak když už začne, potom už se vyvíjí sama svým vlastním způsobem a prostě hranice pro ní nic neznamenají, lidské životy pro ní nic neznamenají a potom bude otázka, jak se podíváme svým dětem do očí, že jsme tohle připustili.

Eh, tak to je tak na okraj toho, co bych chtěl senátu dělat.

Samozřejmě bez vás jako bez voličů to nedáme. Tady je zapotřebí ještě připomenout jednu věc. Blíží se volby a teď ti, kteří tady vládli a kteří tady vládnou na těch okresech a na obcích, teď se začínají potit, protože riskují, že přijdou po nich noví lidi, kteří se začnou ptát, kam šly ty peníze, proč se dělalo tohle, proč se dělalo tamhle.

A samozřejmě všechny ty penězovody, které jsou tak pečlivě natažené, najednou dojde k porušení. A zase to máte v ruce vy jako voliči – přemýšlet, koho budete volit, proč ho budete volit, co je zač. Víte o něm něco, nevíte o něm něco?

Eh, takže i v těch okresech, které jsou, řekl bych možná okrajové, jako je ten okres šest, kde kandiduju já, i tam mají prostě lidi svůj hlas a můžou ovlivnit svojí budoucnost a budoucnost svých dětí.

Takže [odkašlání] to je asi tak v klidu, jestli má někdo nějaký dotaz tady.

Slečna. Já se omlouvám, že vás slovo přerušuji, ale mám dvě věci, jo. Za prvé, kdo mě zná, tak to ví – vážím si pana prezidenta Putina, protože likviduje fašisty a Banderovce a podobně.

Ale já bych chtěla apelovat na lidi ještě z jiného hlediska. Podívejte se, jak se u nás trýní zvířata. Jsou to domácí a hospodářská zvířata. A s tím se nic nedělá. A já si myslím, že tohohle bychom si měli vážit. A kdo může, pomáhejte. Zvířata za sebe se nemohou.

Tak co se týče [odkašlání] Banderovců a podobně, tak můj táta blahé paměti honil po Karpatech v 45 a 46 důstojník československé armády a vyprávěl, co tam viděl, co tam napáchali. A musím říct, že se to hodně liší od obrazu, který o Banderovcích se snaží teďka přednést naše média, které v podstatě stejně jako nějaký člověk na přednášce v národním archivu, kde byla přednáška o Banderovcích, v podstatě vykreslili tak, že to byli takoví hodní strejdové, kteří přišli ze Slovenska, tam si popovídali, popili, pojedli a zase se vrátili zpátky. Jo, když to můj táta vyprávěl o vypálených samotách, o vyvražděných rodinách a o tom, co se tam vlastně dělo doopravdy.

Eh, takže [odkašlání] teď v tento moment samozřejmě musíme myslet především na nás, jakým způsobem dosáhnout toho, aby už se tyhle hrůzy neopakovaly, aby se neopakovala válka, neopakovala se druhá světová válka. A také si musíme uvědomit, že loni podepsal bývalý ministr vnitra Rakoš migrační pakt, podle kterého bychom měli dostávat každý rok minimálně 30 tisíc migrantů ze zemí, které podle toho, jak je tam napsáno, jsou výrazně zasaženy migrační krizí a mají být přesunuti, nebo oni říkají přesídleni do míst, která nejsou zasažena migrační krizí a jsou tam výslovně uvedeny země střední a východní Evropy.

To znamená, že se jedná zase o nás bez nás. A je úplně jasné, že pakliže ty příchozí si ty země budou filtrovat, tak řemeslníky a lidi, kteří jsou vzdělaní a kteří chtějí pracovat, ty si tam nechají, a ty, kteří přijdou s odpalenýma konečky prstů, aby nebyli identifikováni, přijdou bez dokladu a budou lhát na vstupu, tak ty budou posílat nám, protože s tím si nebudou vědět rady a potom se jich zbavit bude pro stát velké, velké peníze.

Takže i to je další úkol, kde senát může hrát svoji roli.

Takže ještě někdo má nějaký dotaz tady?

Paní. My jsme přijeli z Prahy a já bych chtěla za spolek Ženy pro mír a ženy proti válkám poukázat na to, že pan Kopza je podle mého nejsprávněji a nejlapidárněji vystihl, když jste slyšeli teďka ten projekt, ty tři věci. A ty tři věci si myslím teď před volbami, že my jako starší veřejnost levicová jsme se měli zaměřit na svoje vnoučata, aby až teď půjdou k volbám a i nadále potom prostě tu promírovou záležitost si vzali za svou a uvědomili si, že jedině levice a hlavně ta komunistická a ta pro ten mír nejvíc teďka dělá.

Takže volit ty strany, které pro ten mír nejvíc jsou. A to je opravdu už jenom zbývající levice, když si to uvědomíme. Takže dědečkové a babičky, snažte se svým vnukům, dalším generacím, předat tuhle základní věc – jen mír, a v míru můžeme pokračovat v naší práci.

Děkuju.

No, ono je to v podstatě, jestli si vzpomínáte na minulé volby, jak byl takový ten klip – přemluvit bábu, přemluvit dědka – tak já myslím, že bychom to měli otočit jako bábo-dědku přemluvit vnuka.

Ano, ano.

Aby prostě volil správně, tak jak má volit. Takže jestli už nikdo nic nemá, tak já tady nebudu zdržovat, ať nastoupí páni umělci a něco nám zahrajou.

[hudba]