Michal Svatoš a Josef Skála: Sáhne Brusel lidem na jejich úspory?

No podívejte se, abych byl přesný, tak 27.

Sarpna na shromáždění francouzských politiků a průmyslníků.

Ursula von der Lion, šéfka Evropské komise, za radostného aplauzu všech těchto pánů, vyřkla ve francouzštině – velmi podivné francouzštině, ale ve francouzštině – že Evropanům leží na účtech, tedy i vám, i vy jste součástí toho v bankách, suma 10 bilionů eur a že ta suma se v příštích – a teď poslouchejte – sedmi letech, to je plánovací období Evropské unie, v příštím plánovacím období, sedmiletém období Evropské unie, to začíná účetně 1. ledna 2028, musí z těchto účtů, kde leží ladem podle Uršuly, přesunout a být investována do nejnovějších plánů Uršuly a evropského komisariátu.

A tak z vašich účtů musí přeputovat na účty těchto podnikatelů a ti budou podnikat tak, jak Evropská unie určuje ty své všechny nejnovější green deal a podobné záležitosti.

A to je velmi zajímavé, protože to je úplně stejné, jako v květnu 1933 odstartoval plán Mefo Adolf Hitler. A ta čísla jsou absolutně přesná. Je to fantastické.

Podívejte se: na účtech Evropské unie, tedy na účtech všech bank působících v Evropské unii, v eurozóně leží 10 bilionů eur. Evropská unie, její eurozóna má souhrný vládní dluh 14 bilionů eur. A protože už velmi těžko může tento vládní dluh zvyšovat, tak se jí chce použít vaše peníze.

Je to podle plánu Maria Draghi, který už od roku 1992 neustále prosazuje.

Ale zpátky k Hitlerovi. Tedy: Evropská unie na účtech 10 bilionů, zadlužení 14 bilionů. Za 7 let se to má přesunout.

A teď Adolf Hitler v roce 1933, přesně v květnu. Německý dluh byl tenkrát 10 miliard říšských marek. To je částka velmi obdobná, když se to přepočítá. A němečtí občané měli na účtech 12 miliard říšských marek.

A Adolf Hitler a jeho guru Hjalmar Schacht vymysleli takzvanou mefo-směnku. Pepa vám to vysvětlí. Geniální plán. A ten trval přesně šest a šest měsíců.

A na konci toho němečtí občané neměli své marky, tedy v tom okamžiku těch, kteří se dostali přesně v tom týmž okamžiku, na konci toho období do područí Německa, už neměli své peníze a místo těchto peněz marek měli mefo-směnky naprosto bezcenné.

Je to úplně stejné. Ursula to plánuje na sedm let. Hitler to plánoval na sedm let, ale už mu to těch posledních šest měsíců nevycházelo, tak už musel rozpoutat války a zabavovat další a další peníze, protože Němci už neměli tolik peněz na účtech, aby se to dalo financovat.

A ta suma je velmi podobná. Jedná se o takzvané strojnásobení státního dluhu účetním finančním trikom, tak aby se to nemuselo účtovat, tak aby se nemusely tisknout peníze, protože kdyby se to udělalo bez toho mefo-podvodu, tak to způsobí obrovskou inflaci.

Ano. Takže metoda, kterou teďka chce Ursula podle návodu Maria Draghi, který už v roce 1992 nastoupil v Neapoli na Bajtské konferenci, kde byli britští miliardáři tehdejší a slíbil jim, že roztočí dluhovou spirálu v Evropě, tak aby se občané lekli a povolili všechen majetek, převést státní a veřejný majetek a peníze převést do moci bankézů a těchhle zbohatlíků.

Tak teďka už mají vymyšlenou metodu, mají naplánovanou na stejnou dobu sedmi let a je velmi zajímavé, že to vyhlásila ve Francii a ve francouzštině, protože první obětí těchto mefo-směnek se stali občané České republiky, tedy zbytku České republiky, kteří jakmile se stali protektorátem, tak jejich peníze spadly pod německou kuratelu a začali ji způsobovat v tomto německém systému. Tunelovali naše účty, zabavovaly peníze. Účetně to převáděli do Německa.

No a jak víme, zakladatel Evropské unie Robert Schuman byl osoba, která osobně donutila tehdejšího francouzského premiéra Daladiera, který nechtěl do toho Mnichova to letenku podepsat, tak ho večer navštívil se svými kumpány a takzvaně ho přesvědčil.

A hned jak byla Francie poražena – ještě než byla Francie poražena, ještě než Rommel doputoval s tím na českých tancích, to je také zajímavě zaplaceno těmito mefo-směnkami, to je taky legrace – až do toho Cherbourgu, tak Robert Schuman už nastoupil do služeb Göringa a jeho gestapo.

Ano. A dneska je to zakladatel Evropské unie. Plán je tady. Je to velmi podobné. Měli bychom si na to dát pozor.

A teďka nechám mluvit Pepu. Já jsem to shrnul. Je to o strojnásobení státního dluhu. A podívejte se, kdo v České republice chce tu naši republiku dále roztáčet tu dluhovou spirálu. Jsou tady takoví politici, jaký to chtějí udělat. Tak nechám Pepu.

Teď...

>> Píšo, já ti děkuju za tohle pozoruhodné srovnání. Má to ten významný aspekt, který tehdy se ani jako netajil a dneska se tak trochu tuší, jen tak trochu, že šlo o financování příprav na válku. Bylo to rozhodující.

Když nastoupil Hitler, tak Kratích se poté učinil šéfem Říšské banky Reichsbanku Hjalmar Schacht, vele-váženého jakéhosi významného státního činitele v oboru ekonomiky a financí, který mimochodem všelijaké triky pozoruhodné rozvíjel už v době, kdy Německo mělo splácet náklady Versailleského diktátu a dokonce i ty mefo-směnky, hned se k tomu dostanu, měly svého předchůdce v takzvaných směnkách už prostě za té velké inflace a tak dále. Byl to takový náběh.

Ale proč mefo? Byla založena Hjalmar Schachtem společnost s absolutně nulovou činností, kromě toho, že vydávala ty směnky a byla založena pod takovým kulisáckým názvem Metallurgische Forschungsgesellschaft, tedy společnost pro metalurgický výzkum, nebo jak bychom to prostě přeložili.

A ona skutečně vůbec nic jiného nedělala, než jí bylo dovoleno a uloženo, aby vydávala směnky, které měly výnos 4% a tedy byly velmi výhodné svým způsobem. A bylo to směnky původně nominované na šest měsíců, ale vláda to neustále posouvala na celé roky až nakonec na pět let.

Ta čísla, co říkáš, sedí. Ano, státní dluh se strojnásobil do roku 1938. Ale více než polovina toho státního dluhu nebyla vedena jako státní dluh. Bylo to prostě skryto pod tento mechanismus, jako mefo-směnek.

Mefo je zkratka Metallurgische Forschungsgesellschaft. A finta spočívala v tom, že velké zbrojařské koncerny dostávaly – byly financovány tak, že ty mefo-směnky byly monetizovány prostě pojišťovnami a bankami komerčními. Ty byly nuceny, prostě za to, vyplácet peníze.

A tím se dostával celý německý finanční systém do velkého dluhu. Začalo to praskat, jak správně říkáš, na sklonku třicátých let. A Hitler i kdyby nechtěl, tak do té války v podstatě musel, aby se nějak vyrovnal s nekrytými prostě státními zakázkami.

Byl to typický příklad toho – a to je na tom to nejhrozivější dneska také – mimo toho, co jsi říkal, že to směřuje k jakési zcizení peněz Evropanů a k jejich vyvlastnění v podstatě a tak dále, tak spočívalo v tom, že Hitler se vydal do rozvoje válečné ekonomiky s cílem uhradit náklady, ty dluhy, které se mu nakupily, z kořisti té války. Jinak to nemohl prostě dosáhnout.

No a nakonec už to pochopitelně vedlo k tomu, že i ty německé banky, jak správně říkáš, zcizovaly peníze prostě německých občanů a občanů okupovaných zemí.

Já jsem si tady našel krásný citát od německého historika Martina Kitchenera z knihy, která vyšla před 20 lety a jmenuje se "Překlady dějin moderního Německa 1800 až 2000" — jde o letopočty.

A já přečtu klíčové asi dvě věty, které to myslím shrnují velmi pěkně.

Banky byly nucené nuceně nakupovat státní dluhopisy, které měly být použity ke splácení těchto účtů, těch MEFO. Oni tomu někdy říkají účty a ne směnky. A vláda vzala peníze ze spořících účtů a pojišťoven. To udělalo z běžného německého občana finančníka německého přezbrojení. To je velmi hezky řečeno.

Vláda byla nucena se pak mu samozřejmě uchýlit i k inflačnímu tisku peněz a tak dále, aby to zmenšovalo nedostatek hotovosti.

Ale nejstrašnější na tom jsou ty dvě vazby. To říkáš správně. První je, že to je cesta, jak vybrakovat prostě peníze občanů, a druhá je, jak si na toho harmonizovat — abych tak řekl — výzbroj na útočnou válku se šíleným záměrem se zahojit z kořisti té útočné války. Ta dvě podobenství prostě bí vysloveně do očí.

Jsem rád, že si jaksi našel i ta čísla, která jsou jedny v biliónech, druhá jsou v miliardách, ale tehdejší německá marka taky měla jinou hodnotu, než třeba by měla v přepočtu z toho dnešního eura a tak dále. A to není směrodatné.

Směrodatné je to velké podobenství tehdejšího systému MEFO směnek a jejich funkce a kdo je založil a co s nimi dělal a proč to dělal, a samozřejmě toho, co Ursula von der Leyenová pronesla ve své lámané francouzštině ve Francii. Z toho skutečně běhám mě po zádech.