Mátl: České dálnice mohou být hotové do roku 2033 | DeNIMBYzace #23

D49 a máte pravdu.

Je to skutečně 1800 dlouhá stavba, která byla zahájena v roce 2008 a zprovozněna před pár týdny v roce 2026 a skutečně je to symbolem české legislativy z těch nejtěžších voříček, teď nás čeká v tý dostavbě tý základní dálniční sítě. Je skutečně pražský okruh.

Skutečně poslední roky zažívá Česká republika boom ve výstavbě tý dálniční sítě.

Ten průměr posledních let je skutečně kolem 50 km ročně.

[hudba]

Dobrý den.

Výstavba silnic a dálnic.

Tam se objevuje doslova učebnicový Nimby efekt.

Na druhou stranu musíme přiznat, že v posledních letech se zrovna v této oblasti zapracovalo a dá se říct, že ostatní oblasti, například energetika a podobně, tak nějak zhlížejí k tý dopravě a snaží se opsat, co se tam povedlo, jak se povedlo, jak se to udělalo.

Zkrátka pro nás a náš pořad, denimbizace je to ideální kasuistika, abychom se podívali, jak jsme se dostali ze situace, kdy nejsme schopní otevřít za rok více než pár kilometrů dálnic, do situace, kdy otevíráme běžněji přes 100 km a ta síť se opravdu prodlužuje.

Já jsem velmi rád, že naše pozvání přijal generální ředitel Ředitelství silnic a dálnic pan Radek Mátl.

Pane Mátle, dobrý den a vítejte v Denimbizaci.

Děkuju za pozvání a těším se na rozhovor.

Skočíme rovnou do jámy lvové.

Poprosím o první obrázek.

To je velmi stará fotka z roku 2008, kdy ještě Aleš Řebíček jako ministr dopravy slavnostně tukl na zahájení stavby.

Tady je ještě napsáno R49, dneska už je to D49 a je to úsek Hulín-Frýšták, asi rekordman, předpokládám, protože se to vlastně stavělo s těmi zastavením, eh 18 let. Jestli dobře počítám.

A vy tam k tomu máte osobní vazbu, protože když se klepalo na ten kámen, tak jste byl řadovým referentem na ředitelství a vašemu synovi bylo tři roky. Teď je synovi tedy 18 a jestli má řidičák, tak se projede.

Ještě nemá řidičák, ale bude ho mít v krátkejch vlastně týdnech už, takže dodělává si vždycky průkaz, takže bude se moct konečně svést po dálnici D49.

Máte pravdu.

Je to skutečně 1800 dlouhá stavba, která byla zahájena v roce 2008 a zprovozněna před pár týdny v roce 2026 a skutečně je to symbolem české legislativy, jakým způsobem se zde historicky a vlastně i v současnosti částečně povolují dopravní stavby.

Hm.

Jak je to vůbec možné? Mohl byste zrekapitulovat stručně, co se tam vlastně dělo?

Tam ta stavba musela být i zakonzervovaná, což je úplně to nejhorší, že jo.

Ten příběh je samozřejmě velmi složitý a asi by vystačil na jeden takovýto pořad.

[smích]

Každopádně promítalo se do toho ne jako legislativa jako taková, ale i politická rozhodnutí, protože skutečně ta stavba byla zastavená částečně z politického rozhodnutí v roce 2010.

To znamená nejsme závislí jenom na legislativě, ale i na tom, jakým způsobem se přistupuje k těm dopravním stavbám.

Bohužel, jak ta stavba byla zastavena, tak posléze došlo soudem ke zrušení stavebního povolení, posléze vlastně de facto územního rozhodnutí a vše jsme museli opakovat znova.

Ta příprava prakticky do roku 2015 stála.

To znamená těch sedm let se prakticky v tý oblasti nic nedělo.

Pak jsme se snažili restart tu samotnou přípravu a narazili jsme na spoustu obrovských překážek.

Jednou s těmi drobnou, ale časově velmi náročnou překážkou bylo jenom získání výjimek z ochrany živočichů, kde se to dostalo k soudu a my jsme čekali de facto tři až pět let na získání tý právní moci těchto výjimek ze zákona o chráněných živočíchích a rostlinách.

To vlastně de facto trvalo od roku 2015 až někdy do roku 2019.

Posléze, až jsme toto konečně to soudní rozhodnutí získali, tak jsme dokázali získat nový právní stavební povolení, zase samozřejmě přes odvolací řízení, opět přes soudy, ale už de facto trošku v lepší legislativě, takže už ty soudy rozhodovaly v náš prospěch.

Bohužel, co zase tu stavbu obrovským způsobem zkomplikovalo, bylo to, že za tu dobu jsme potřebovali změnit jednotlivá územní rozhodnutí, tak abychom dokázali tu stavbu napojit, ale samozřejmě se změnily i technické předpisy, takže jsme museli dopracovat různé protirukové stěny, museli jsme dopracovat retenční nádrže a na to všechno jsme potřebovali zase změny územního rozhodnutí a posléze nové stavební povolení a i tyto všechny kroky byly napadány a i tyto všechny kroky bohužel končily u soudu.

No a aby to všechno nebylo jednoduché, tak samozřejmě do toho spadnul ještě proces EIA, kdy stanovisko EIA zde bylo vydáno podle starého zákona, podle zákona 244 z roku 1992, což už v tom roce 2015, 2016 nebylo uznáváno.

Takže zde byla na základě dohody mezi Českou republikou a Evropskou komisí udělaná takzvaná výjimková EIA, co postihlo zhruba asi 10 staveb v České republice.

A tato výjimková měla ale platnost pouze pět let.

A my jsme zase bohužel do těch pěti let nestihli získat finální povolení na ty změny.

A bohužel ta poslední změna byla až za tou samotnou E, vlastně výjimkovou erou, za tou jejich platností.

Takže i zde de facto se rozhodlo o tom, že není možné už povolit tu stavbu na základě tý výjimkové EIA, nebo tý změny a musela se opakovat EIA. Tentokrát na 11 technických objektů, tak abychom dokázali tu stavbu zprovoznit.

Takže jsme opakovali EIA, získali jsme nové stanovisko EIA na 11 technických objektů, nové povolení a na základě toho nového povolení jsme konečně byli schopní stavbu zprovoznit.

Ale i teď to zase končí znova u soudu, protože soud zde rozhodl o odkladném účinku, zanícil to vlastně odkladný účinek toho stavebního povolení, takže v tuto chvíli nemáme stavební povolení u právní moci, co se týče těch 11 stavebních objektů a ještě se to papírově bude řešit podle mě několik měsíců, několik let, než skutečně ta stavba úplně papírově skončí.

Ale co doufám a věřím, tak už navždy tam bude jezdit ten samotný provoz.

To jsem si oddechl.

Příběh neuvěřitelný.

Spousta papírů.

Uměl byste odhadnout, kolik se popsalo papírů jenom kvůli tomuhle úseku?

Eh, já si myslím, že to sahá, určitě to nebude jenom jednotky tisíc, budou to desítky tisíc a myslím si, že to překročilo i tu hodnotu 100, 200 tisíc papírů, protože když si vezmete dnešní různá rozhodnutí a územní nebo stavební povolení, mívají třeba i 300, 400 eh papírů, jen to samotné rozhodnutí.

K tomu často jsou námitky ve formě třeba až tisíců, tisíců, dokonce jsem viděl až 2000 papírů, eh různých námitek, eh k nějakému jednomu spisu.

Takže když si to sečtu tady za ty roky, tak si myslím, že skutečně můžeme dosahovat až některých, třeba skoro 100 tisíc papírů, který bylo potřeba popsat k tomu, aby ta stavba byla zprovozněna, čili odhadem půl hektaru lesa.

Eh, pojďme, pojďme dál.

Poprosím o další obrázek.

Jo, my ještě zůstaneme u D49.

Tady mě jenom zaujalo, titulek.

Silničáři nečekaně otevřeli kompletní úsek dálnice po 18 letech.

Hezký titulek.

Tady ještě mě taky zaujalo, že je tady napsáno zrychleno.

To je takové [odkašlání] kouzlo nechtěného.

Ale co eh jsem, jako ocenil velmi citaci vašeho, eh tiskového mluvčího pana Rídla.

U této dálnice, kterou stavíme od roku 2008, nebudeme čekat ani minutu navíc a nebudeme čekat na ceremonie a formální otevření.

To skutečně potrhuje vaše slova a skoro z toho čtu jakoby obavu, že kdyby se čekalo na ceremonie, tak by skutečně ještě mohl proběhnout nějaký soud nebo nějaký... nebo už jste se neobávali, ale prostě už vás to tak frustrovalo, že už jste se částečně obávali. Protože skutečně tam stavební povolení a i to předčasné užívání bylo vydáno na základě de facto toho odkladného účinku, té možnosti odvolání proti tomu stavebnímu povolení, což soud dokonce zrušil.

Takže já vlastně ze své pozice jsem rozhodl, že jakmile bylo vydáno předčasné užívání, tak nebudu váhat ani minutu a vozidla na tuhle dálnici pustím. Protože čekat na to, až se sejdeme a slavnostně střihneme pásku a nedejbože do té doby přijde nějaké rozhodnutí soudu a ty vozidla kvůli tomu nepustíme, si nedokážu vůbec představit u této stavby.

To znamená, jakmile jsme měli tu možnost, tak prakticky okamžitě jsem vydal pokyn našim lidem a de facto policii České republiky: pusťte tam provoz, ať jezdíme. A hned teď vlastně už bez účasti veřejnosti budou probíhat ty naše další složité debaty. Obsah jednání a de facto soudní přezkumy na tom, abychom ten provoz udrželi a všechny ty papíry zde na této stavbě měli definitivně v pořádku a už mohli na ní definitivně zapomenout.

Trochu se bojím zeptat, co další úseky D49. Hrozí tam něco podobného?

Já věřím, že nehrozí to už zdaleka v takovémto rozsahu. To, že přijdou odvolání, to, že velkou pravděpodobností i tyto úseky skončí u soudu, se dá očekávat a počítáme s tím.

Na druhou stranu skutečně, a vy jste to zmínil v úvodu de facto našeho povídání, že česká legislativa se za ty roky obrovským způsobem posunula. To znamená, že očekávat zde, že bychom čekali osmnáct let, než tu stavbu dopovolíme, si myslím, že nenastane. Skutečně jsme schopní ty stavby povolat v daleko kratších termínech a i ty lhůty, které mají nejen ty úřady, ale i ty soudy se dodržují. Z toho důvodu by ta rozhodnutí mohla padnout daleko dříve.

A i kdyby byla negativní, a to se samozřejmě může stát při těch složitých povolacích procesech, tak jsme schopni to poměrně rychle napravit a znova to povolení získat a nebudeme tady čekat prostě už čtrnáct let na rozhodnutí soudu o výjimkách chráněných živočichů, což nás čekalo na tom úseku Hulin-Feštá.

To je skvělá zpráva.

Nimby jako takový samozřejmě zůstane. Ve smyslu, že lidé přirozeně mají problém se stavbami, které jim nějakým způsobem uškodí v jejich okolí, nebo respektive jim seberou komfort. Ale jsou to stavby důležité pro veřejnost, takže je tam potřeba nějaká debata.

Ale máme tady tu posun v té legislativě a to je i důvod, proč se daří otvírat nové úseky dálnic.

Natáčíme vprostřed července. Já za týden vyrážím do Itálie s rodinou a těším se, že projedu D3 až do Rakouska, ale myslím si, že ty úseky tam ještě na konci nejsou hotové a hlavně není samozřejmě hotový ten středočeský.

Ano.

Co se týče toho hraničního, tak dobrá zpráva. Čtyřicátého prvního července teď otvíráme hraniční úsek s Rakouskem. To znamená, řidiči už sjedou z české dálnice přímo na rakouskou hranici na silnici B310. Ale až se budu vracet, tak už bude otevřená až v srpnu.

A když se budete v srpnu vracet, tak skutečně už přímo na hranicích s Rakouskem najedete na dálnici. Pak vás teď bude čekat ještě zhruba deset kilometrů po silnici třídě. To pouze do listopadu, protože dalších pět kilometrů otevřeme v listopadu a příštího roku v červenci už v jižních Čechách trasu třináct vůbec nebudete muset jet. Pojedete kompletně po dálnici až do těch středních Čech, kde nás samozřejmě čeká ještě spousta práce na tom, abychom i tento velmi důležitý úsek nejen pro Českou republiku, ale myslím si, že pro celou Evropu postaven.

Proto je most přes Sázavu asi tou největší výzvou, nebo jak to tam vypadá?

Asi bych neřekl, že most přes Sázavu je úplně tou největší výzvou. Samozřejmě je to krásný obloukový most a velmi náročná stavba ve velmi složitých geologických podmínkách, ale ta stavba dálnice D3 je ve všech ohledech velmi složitá. Jsou tam dlouhé tunely, je jich tam několik, jsou tam vlastně tři ty dlouhé, pak jsou tam kratší další tunely, tak abychom skutečně tu stavbu co nejlépe začlenili do toho okolí a aby působila v Posázaví co nejméně rušivým momentem.

Takže co se týče toho úseku de facto prvního, od dálnice D0 až za Jílové, až vlastně za to Posázaví, tak prakticky ta dálnice celá bude schovaná a bude vyjíždět jen v těch místech, kde budou mimoúrovňové křižovatky a aby se samozřejmě ta dálnice napojila na ty místní komunikace, na ty silnice nižších tříd, které v tom území jsou, a dokázala kvalitně obsloužit to území.

Co se týče ještě té nadcházející výstavby, tak rozhodně musím zmínit D35.

Tady vidíte, že skutečně dálnice D35 prakticky v roce 2015, před nějakými deseti lety, neměla zpovolneny prakticky žádný úsek. Kromě někde kousku Pardubice. Za těch deset let prakticky bude dálnice D35 kromě toho úseku Ocvita Pomelnice, což je ten PPP projekt hotová. Dostavují se prakticky ty úseky mezi Jičínem, Hradcem Králové. A je potřeba teď zmínit, že všechny tyto úseky mají stavební povolení v právní moci. Na všechny úseky je dokončená majetkoprávní příprava, takže dneska je to jen o tom to postavit už.

To znamená, už dneska se tady nebavím o tom, že je potřeba něco dopovolovat. Tady za těch deset let skutečně se podařilo na těch úsecích nejen získat veškerá povolení, ale skutečně dotáhnout tu majetkoprávní přípravu a v některých případech dokonce i postavit. Protože v srpnu už budeme za Litomyšlí, budeme až vlastně ve Světavách a řidiči od Prahy dojedou až do Světav po dálnici.

Co se týče ostatních dálnic a dálničních úseků, které jsou teď před vámi, tak kdybyste měl vybrat ty nejtvrďší oříšky, co by to bylo? Je vám jemně podsouvám i pražský okruh.

No tak to jste podsunul jemně přímo natvrdo. Nejtvrdší voříšek.

Asi z těch nejtvrdších voříšků teď, co nás čeká v dostavbě té základní dálniční sítě, je skutečně pražský okruh, severní část dálnice D0. Je to zmíňovaná dálnice D3 a obrovský odpor těch občanských sdružení, která dlouhodobě bojují proti výstavbě dálnice D3. Setkáváme se tam skutečně s neskutečně absurdními situacemi, jako je systémová podjatost, například systémová podjatost Libereckého kraje. Protože projekt, který projektoval tento úsek, má tam jednu ze svých poboček. Takže se de facto řeší systémová podjatost i toho Libereckého kraje.

Takže tím pádem mi přijde, že pomohou každé město v České republice, které by to mohlo vydávat, nebo krajské město bylo nějaké podjate, protože projektanti mají pobočky prakticky po celé republice.

>> Musíme to dát do zahraničí.

>> No, musíme to dát někam do Afriky nejlépe, protože ty možná by neměly zájem na tom, jestli dálnice D3 tady vznikne nebo nevznikne, jo.

Takže mně to přijde už prostě úplně jakoby absurdní.

Český kraje v té oblasti nemůže vydat prakticky vůbec nic a teď dokonce se schází systémová podjatost toho kraje libereckého, který nevím, jaký by měl zájem na tom, aby prostě byl podjat a povolal tu stavbu za každou cenu.

>> Tak předpokládám, že to jsou účelová podání. Ale jenom tady vidíte jakoby ty zdržovací taktiky, protože jenom tohle vlastně de facto oddálilo o půl roku vydání samotného územního rozhodnutí na tom Libereckém kraji, protože dokud se ta systémová podjatost nevyřeší, tak oni de facto nemůžou činit jakékoliv kroky v tom správním řízení.

No a pak určitě problematický třetí úsek je taková třetí dálniční dálniční tah, což je dálnice D52, také dlouhodobě blokovaná, ten jižní úsek od Pohořevic až po tu státní hranici, kde nám chybí těch 20 km na stavbě dálnice D52, napojení de facto České republiky, Brna směrem na Vídeň.

>> Mhm.

>> Když se podíváme na celkový pohled, poprosím o další mapku.

Eno, todle je česká dálniční síť z roku 2007.

Tak tam toho ještě mnoho nebylo.

Třeba D3 v podstatě neexistovala, ale nebyly dokončené ani vlastně D8, R7, R6 krátký úsek u Prahy.

D11 končila před Hradcem Králové.

Když se na to takhle zpětně podíváte, tak tam je vidět prostě kus práce.

>> Je zde vidět určitě obrovský posun. Skutečně poslední roky zažívá Česká republika boom ve výstavbě té dálniční sítě.

Měli jsme tady dokonce ten rok 2024, kdy jsme zprovoznili 110 km nových dálničních úseků, a když si to vezete, že za těch 60 let se zprovoznilo celkem 1500, tak těch 110 za rok je skutečně unikátní číslo.

To prostě úplně vybočuje ten průměr posledních let, který je skutečně kolem 50 km ročně, a když si to vezmu dlouhodobě z hlediska výstavby, tak ten průměr byl kolem 20. Takže stavíme 2,5krát více, než se stavělo vlastně za celou tu dobu.

Jsem za to rád, že skutečně se to daří a všechny ty tahy, které dneska vidíme tady na téhle mapce, vidíme 2007, že nejsou hotové, tak prakticky dokončujeme.

Dálnice D6 je před dokončením, dálnice D7 je před dokončením.

Dálnici D11 kompletně stavíme, bude hotová v roce 2029 až do Polska.

Dálnice D35 kompletně hotová prakticky v příštím roce, kromě toho úseku Svitavy–Mohelnice, který se bude stavět v rámci PPP projektu.

Kompletně hotová bude dálnice D48, kde zahájíme za měsíc poslední úsek na této dálnici.

Takže skutečně se s tím hodně posunulo, hodně hýblo.

I ta dálnice D3, o kterou jsme se bavili, chybí v těch středních Čechách, ale prakticky od Tábora až po hranice – já jsem říkal v roce 2026, 27 – tedy kompletně dokončenou objezdkou Českých Budějovic.

Takže máme tady dálnici D4 protaženou prakticky až k Písku a mohli bychom pokračovat dál.

Takže já z toho mám skutečně dobrý pocit.

Jsem strašně rád, že se to všechno podařilo, a to jsem z toho ještě výčtu vlastně v tuto chvíli vynechal a to by byla velmi škoda to vynechat.

Je určitě dokončení dálnice D1 na objezdě u Holubic. Po těch 58 letech dokončená dálnice – ta vlastně nejdelší dálnice v České republice.

Na této mapě vlastně není ani ta dálnice D47. D1 do Polska.

Takže skutečně za těch 20 let se česká dálniční síť posunula a největší boom je skutečně v těch posledních pěti šesti letech. A doufám a věřím, že to dalších pět šest let bude pokračovat, abychom skutečně tu českou dálniční síť dostavěli.

Pojďme na další obrázek.

Myslím si, že tam máme tu aktuální mapu k 1. 1. 2026.

Tady je skutečně vidět výrazný posun.

Nicméně se nabízí ta otázka, vy už jste to naznačil, kdy to bude vlastně považováno, kdy bude možné říct, že už je ta síť do značné míry kompletní.

Bavíme se o D20, že jo, která by se měla – jestli se nemýlím – vlastně spojit Plzeň a Jihlavu.

>> Eh, ale o tady té základní síti, tak jestli se bavíme o roce 2030, 2035.

>> Já dlouhodobě několik let už se snažím držet termín a rok 2033.

To je takovej termín, do kterého já neustále mluvím.

Byly ty roky, když to bylo 10 let, teď už je to jenom osm.

Byla doba, kdy se říkalo, že do 10 let to postavíme.

Já se snažím těch 10 let nedržet dlouhodobě, ale fakt si ten termín zkracovat.

Stále si myslím, že to je reálné.

I když samozřejmě ty úseky, které budeme realizovat na počet – jak je to D0, tak D3 – budou velmi technicky náročné a uvidíme i z hlediska doby výstavby.

Ale zase na druhou stranu, kdo si dává malé cíle, tak pak není úspěšný.

To znamená, i kdybychom teoreticky ten rok 2033 nestihli z nějakých důvodů, že ty úseky třeba by se technicky ještě nedostavěly, bylo by to rok 34, tak si furt myslím, že to není taková tragédie. Že furt si je lepší dávat tento cíl, než říkat dneska byl 2040 a ono by to do té doby doplnulo.

Takže lepší 33 a třeba se rok zpozdit, než říkat teďka 2040.

A já si furt myslím, že tu přípravu na to rozjetou máme a doufám, že to zvládneme.

Samozřejmě tak, aby to bylo dokončené, tak to jsou ty šedivé úseky, ty dálniční.

To znamená dneska ta základní dálniční síť je definovaná tím věchovým stavem těch 1979 km.

Nejsou tam úseky, který třeba dříve počítaly se, že dálnici bude protažená ještě dále. V dálnici D49 – to dneska říkáme, že bude pouze po tu Lipů nebo po Vizovice a ten zbytek už bude silnicí.

Vypadla z toho vlastně dálnice D43, což teď se bude připrojektovat a připravovat jako silnice 1/73, propojení Brna, dálnice D35. Ale je potřeba na to nezapomínat.

Sice to není dálniční stavba, ale je to jedna z těch klíčových silničních staveb a to je to, co já vlastně i třeba zahrnuju právě do té výstavby těchto klíčových tahů.

Takže není to jenom o té základní dálniční síti, kterou věřím, že takhle dokončíme, ale potřebujeme dokončit i tyto tahy – sice silniční, ale taky velmi klíčové pro ty dané regiony.

>> Je třeba vnímat, že dálnice tu nemáme jenom k tomu, abychom jezdili do práce a na dovolené a na chaty a tak dále, ale dálnice je tepna ekonomiky.

Vnímáte to taky tak, že dálniční síť, jakmile bude dokončená, takže může významně zatraktivnit českou ekonomiku, Českou republiku pro investory?

Já si myslím, že to je celosvětově ověřené, že skutečně pokud je dobrá infrastruktura, pokud je funkční infrastruktura, tak to přináší obrovské užitky tomu danému státu, skutečně z hlediska investic, a často ty investice jsou vyloženě podmíněné tím, že ta infrastruktura je vybudovaná. Skutečně dostavba té dálniční sítě a vůbec ta dálniční síť už nyní, jak se posunuje, tak přináší té české republice obrovský užitek. A je to prostě – není, abych neřekl ani, že to je něco, co vylepšuje.

Já si myslím, že to je základní nutnost.

Bez toho prostě to nemůže fungovat, bez toho tady investoři nebudou.

E pokud prostě nebudeme mít dobrou kvalitní dopravní infrastrukturu, tak skutečně ta Česká republika by do budoucna stagnovala.

>> Jak říkají matematici, podmínka nutná, nikoliv dostačující.

>> Přesně tak.

Podmínka nutná.

>> Ano.

>> Poprosím o další obrázek.

Myslím si, že tam máme tabulku přírůstků vlastně těch kilometrů.

Tam se měnila ta kategorizace samozřejmě, takže je to složitější, ale podstatné je, že skutečně je tam vidět v posledních letech dynamický nárůst.

A ještě když půjdeme dál, tak my jsme se podívali samozřejmě i do Polska.

Tam se pohybujeme v jiných řádech, je to i větší země samozřejmě, ale ten polský příběh se tady vypráví jako – tam nastal prostě zázrak od určitého roku, protože přibývaly skutečně stovky kilometrů za rok.

Jak to třeba řešili jste i s kolegy jako z Polska, jakým způsobem oni k tomu přistoupili, že se tak rozestavěli?

>> Inspirovali jste se?

>> Inspirovali jsme se samozřejmě.

Já ještě trošku odbočím.

Já jenom bych se zastavil u těch čísel.

Ano, to číslo je obdivuhodné a skutečně Polsko se pustilo do výstavby dálnic neskutečným způsobem.

Je tam vidět hlavně ten velký obrovský boom před samotným mistrovstvím Evropy, kdy oni začali někdy v roce 2007 stavět skutečně kilometry.

To je 1500 km během tří let.

To znamená jim pomohl ten rozvoj infrastruktury.

Ale vezměte si, že to Polsko je čtyřikrát větší.

To znamená, když si to vezmete našich 1500 km, vynásobíte čtyřmi, tak my dneska jsme na jakýchsi de facto úrovni Polska – 6000 km.

To znamená, my stále jsme na tu rozlohu území.

Máme větší počet dálnic, než má samotné Polsko.

Sice nás dohání, ale stále tomu tak skutečně je a v těch nejbližších letech my to budeme udržovat.

Ale Polsko je větší, takže oni mají daleko větší prostor tu na výstavbu dálnic ještě dál dělat, protože na tom velkém území se samozřejmě daleko lépe ty trasy hledají.

Každopádně Polsko velmi dobře uchopilo legislativu.

Dokázalo skutečně nastavit takové podmínky stavařům, že se ty stavby připravovaly velmi jednoduše, až tak jednoduše, že de facto se daly vysoutěžit v rámci PPP projektu nebo v rámci design and build – de facto bez stavebního povolení a bez vykoupených pozemků.

Mě to fascinovalo, že skutečně jsou schopni zhotoviteli předat stavbu de facto jenom s územním rozhodnutím, bez stavebního povolení a bez výkupu pozemku.

Ale jde to z toho důvodu, že to prostředí, to legislativní bylo tak dané, tak jednoduché, že ten zhotovitel si to mohl troufnout.

U nás by nikdy taková nabídka nepřišla a kdyby přišla, tak by byla velmi drahá, protože by si tam zhotovitel samozřejmě nacenil veškerá rizika spojená právě s tou platnou legislativou.

Takže to se jim povedlo.

Na druhou stranu mi přijde, že některá – je potřeba na to trošku říct – některá ustanovení toho polského zákona jsou na hraně nějakých demokratických principů.

Tam skutečně ten veřejný zájem je tvrdý.

Jenom příklad: s nabytím stavebního povolení právní moci získává stát veškeré pozemky, který jsou dotčeny tou stavbou natvrdo.

Tam se nediskutuje, tam je to ze zákona.

To znamená ten vlastník nemá šanci jakkoliv se bránit.

Jedině může diskutovat o ceně.

A my jsme se z toho poučili – česká legislativa vznikla na základě de facto i té polské legislativy. Linií zákon, který přinesl principy té polské legislativy.

Ale ne až tak natvrdo, jak tady jsem teďka říkal.

My máme ty principy přenesené do takzvaného meziasopového rozhodnutí.

To znamená dneska o tom musí separátně rozhodnout úřad o tom odnětí toho pozemku.

Není to takhle ze zákona, ale na druhou stranu může odejmout to vlastnictví, aniž by byla dohoda o ceně.

To znamená, je to dvoustupňové, co dříve nebylo.

To znamená, on odejme vlastnictví, cena není stanovena a o cenu se potom vlastník teprve soudí a pak se teprve stanoví.

Ale my jako stát už máme ten pozemek ve vlastnictví a můžeme na něm stavět, což byl krok, který určitě pomohl k tomu, aby ta majetkoprávní příprava se v České republice zrychlila a není zdaleka tak tvrdá, jako je to v Polsku.

A odvolání proti tomu odejmutí je pouze k soudu.

Není zde dvoustupňové odvolání.

A soud o tom rozhoduje v období tří měsíců.

To znamená skutečně ty procesy se výrazně zrychlily.

Když to bylo v minulosti – jen pro zajímavost – tak v minulosti odvolání k soudu: zaprve došlo k vyvlastnění, pak přišlo odvolání, odvolací orgán musel podvrhnout to samotné vyvlastnění a když to vlastník dal k soudu, tak to měl odkladný účinek.

Tím pádem vy jste ten pozemek nenabili a museli jste čekat prakticky na to rozhodnutí toho soudu, který často rozhodoval rok, dva, tři.

Takže tím se blokovaly veškeré ty dopravní stavby.

Dneska skutečně ten proces toho meziasopového rozhodnutí je otázka půl roku, kdy ten pozemek získáte do vlastnictví, aniž by došlo ke shodě ohledně té ceny.

Tím jsme se dostali k tomu zásadnímu: jak se vlastně podařilo v České republice rozhýbat tu výstavbu na úrovni silnic a dálnic.

Zmínil jste liniový zákon.

Já to vnímám hlavně tak, že jste se konečně mohli dostat k vykupování pozemků i dřív, než bylo územní rozhodnutí.

Je to tak?

>> Ano.

No a je to víceméně takhle.

My jsme se museli dostat až po územním rozhodnutí, ale v tuto chvíli máme tu možnost de facto po vydání stanoviska já vykupovat pozemky.

Je to i z toho důvodu, že stavební zákon se zjednodušil v tom, že máme jedno povolení, už nebudeme mít dvě povolení.

Neřešíme vše ve dvou procesech – územní rozhodnutí a stavební povolení – ale máme vše vlastně v jednom procesu.

>> A máte na to speciální úřad?

Máme na to speciální úřad, takže to tím pádem se ta příprava samozřejmě výrazně zrychluje, protože pak i ty soudní přezkumy máte jeden a nemáte je vícekrát.

Takže to znamená, že to je zase obrovský posun v té samotné legislativě.

Bohužel stále se zde objevuje spousta kroků, který vám to jakým způsobem dokážou zpomalit, ale už ne tak dramaticky, jak to bylo v předchozích letech.

A ta situace už není beznadějná.

Už se některé ty termíny dají skutečně jako plánovat a ta zpoždění nejsou tak dramatická, jak jsme byli zvyklí v minulosti.

>> Dá se to říct průměrně, o kolik se snížila doba povolování stavby?

Já vím, že to je těžké říct, ale třeba řádově – jestli dřív to mohlo být osm let, tak teď je to třeba šest?

>> Já si myslím, že krásně.

Já bych to spíš dal na příkladu, protože když si vezmu pražský okruh, tu severní část, tak my jsme v roce 2020 získali kladné stanovisko EIA a dneska tvrdíme, že bychom v roce 2028 mohli mít stavební povolení a mohli mít vykoupené pozemky a stavbu teoreticky někdy v roce 2028, 2029 zahájit.

A myslím si, že to je reálné i v těchto velmi složitých podmínkách s obrovským, samozřejmě, zásahem do toho území a obrovským potížím projít na tu danou stavbu v tom daném území. Tak si myslím, že je reálné tu stavbu do pěti let nějakým způsobem zahájit.

Když si vezmu stavbu 511 na té východní části pražského okruhu, tak ta už v roce 2010 měla první stavební, první územní rozhodnutí. Posvědčení bylo zrušeno a k stavebnímu povolení v právní moci jsme se dostali někdy v roce 2023, 2024. Takže si to vezměte, že tam to trvalo okolo 20 let, než jsme vůbec byli schopni se k tomu stavebnímu povolení v právní moci dostat. A tady najednou se bavíme o tom, že to zvládneme třeba za pět let.

Takže já si myslím, že v některých případech to může být i klidně skutečně na čtvrtinu té doby, co bylo dříve zvykem.

>> Kolem 511 pravidelně jezdím. Ten pohled byl dlouho smutný, teď už je to veselejší a doufám, že brzy to bude ještě veselější, až se po ní svezeme.