Konec Zetoru v souvislostech. Proč mizí český průmysl. Jarda Novák a Víťa Pilmaier

[hudba] Dobrý den, přátelé TV Bureš.

Dnes můžeme si popovídat opravdu o mimořádně negativním skutku, ukončení 80 leté výroby zemědělské techniky pod názvem Zetor Brno, kdy vlastně tehdejší zbrojovka Brno přešla na výrobu zemědělské techniky.

Dostala krásný název traktor Zetor a pro svět se těšil Zetor jako výrobní prostředek pro zemědělství.

A dneska vlastně přesunuli majitelé HTC jistí slovenští investoři výrobu zcela do Indie a hledají nové.

Vyznačovaly se výjimečnou jednoduchostí, robustností, dokonce i velmi nízkou spotřebou na provozní hodiny.

Byly to vesměs takové ty kravínské traktory, ty traktory, do kterých se stačil vložit motor.

Jednoduchý tří nebo čtyřválec, později i šestiválec, ale s minimem elektroniky. Oprava na opravu vám stačil jeden klíč 14/17, případně 22 a drát.

Ty traktory byly opravdu tak mimořádně jednoduché a spolehlivé, že si získali obrovskou oblibu zejména v tom rozvíjejícím se světě, kde ta technika musela plnit hlavně to, co plnit měla, a ne aby se tam v klimatizované kabině prováděly – dá se to říct – nekonečné výrobní cykly.

Takže jsme měli opravdu výrobek. Po roce 90 jsme chtěli dokonce i ve Venezuele postavit velký montážní závod a vlastně pro celou Jižní Ameriku zásobovat tamní zemědělce robustní, spolehlivou, ekonomicky přijatelnou zemědělskou technikou.

Bohužel dopadlo to jako obvykle.

Chtěli jsme to nejlepší a máme téměř nejhorší konec.

A proč tomu tak je?

Zaprvé ty banky nevěděly, že ten Zetor bude schopen dále mít úspěch na zahraničních trzích, takže mu vlastně nepůjčily na provozní kapitál. Když se to rozběhlo, potřebujete nalít bloky, objednat písty, vykovat klikový hřídel, objednat pneumatiky.

Prostě ten traktor se nevyrobí za měsíc.

To je třeba minimálně průběžná doba čtyř pěti měsíců.

Pak když už se to rozběhlo, tak to běželo.

Ale na druhé straně ta garance státu, že se ty peníze za ten prodej traktoru dostanou včas na účet Zetoru, byla obrovská přednost československé obchodní banky, která garantovala na mezinárodní úrovni ty budoucí platby těch zemědělců z těch rozvojových zemí.

No, ale o to jsme všechno přišli, protože přehnaná vize neoliberálního kapitalismu nás dohnala až opravdu k téměř totálnímu rozkladu a úpadku a nejsme dodnes poučeni z tohoto špatného vlivu bankovního sektoru na naši ekonomiku.

Nakonec jsme i ty banky díky panu Zemanovi prodali do světa téměř s nulovým ziskem a dopadlo to jako obvykle.

Chtěli jsme to nejlepší a dopadlo to nejhůře.

Jak z toho teď?

Určitě nemůžeme podporovat válečnou ekonomiku německé spolkové republiky a určitě ani České republiky.

Neboť výroba vojenské techniky předpokládá její nasazení do nějakého válečného konfliktu.

A pokud se naši politici podvolí těm mizerným, zkázonosným a zničujícím tezím a koncepcím, tak musí být vyměněni.

Není možné, pane Babiš, abyste ve volebních kampaních sliboval zcela opačné a dneska prokazatelně lživé koncepce – ukončení válečné muniční iniciativy, podporu... ty neziskovky, ukončení projektů, zrušení objednávky na leopardy, a namísto toho, abyste opravdu prováděl přijatelnou národní politiku.

Já se opravdu otevřeně pana Babiše budu ptát: proč nám za 13 let ve své funkci vysokého politického činitele nepřinesl téměř jeden pozitivní výsledek svého rozhodnutí?

Nastupoval jako bojovník proti korupci a nakonec korupci zákonem 249/25 uzákonil.

Jako bojovník proti Nešvarům a ty Nešvary sám umocňuje.

On nemá štěstí na své poradce, jako neměl štěstí na své okolí pan Zeman.

A nebo je to téměř výsadou těch mocných a těch hlavních stratégů, kterými ti nejhorší z nás jako rádcové a pomocníci?

Jak mohl zrušit dostavbu Temelína v roce 2014 za 250 miliard? Ale co víc, on se za těch 12 let nesnažil ani tu obrovskou chybu napravit.

Naopak u Karviny – černé uhlí na Ostravsku – a bohužel skončila i výroba NHKG, čili nové Mitalu a Liberty Ostrava. Čtyři vysoké pece.

Skončila výroba základní strojírenské suroviny.

To je o všem.

Nemáme ani materiály do železobetonů, do mostních konstrukcí.

Téměř jsme se vzdali ve všech důležitých odvětvích.

>> Já tady přečtu vyjádření právě přímo výkonného ředitele Roberta Hermana.

Výroba malých a středních traktorů v Evropě za současných podmínek nedává smysl.

Byli jsme posledním výrobcem traktorů, který ji tady snažil udržet, ale kvůli drahým energiím, pracovní síle a hlavně nákladům na materiál nejsme tak konkurenceschopní, jak bychom si představovali, a musíme to začít dělat jinak.

Neznamená to, že rezignujeme na tuto kategorii traktorů, jen stejně jako všichni naši konkurenti už nebudeme vyrábět v Evropě.

Toť řekl pan výkonný ředitel.

Víťo, co ty na to jako národohospodář, ekonom?

>> No, mně je to strašně líto, protože přesně on popisuje tu situaci – de facto celé naší ekonomiky, jo.

Aplikuje to na jejich závod.

A on začal tedy s tou energií, jo?

A teď když si vezmu – já odmyslím si formy vlastnictví, odmyslím si způsob řízení, odmyslím si cokoliv – a on má k dispozici technologii, má k dispozici rutinní pracovníky, kteří umí podat výkony, a do toho prostě ta zahraniční politika, ekonomická politika, vytvoří mu takové podmínky, že ať se bude snažit sebevíc, tak se nehne. A myslím si, že to, co on říká, odpovídá té zhoršující se situaci, kterou neřeší ani vláda, ani Evropa.

Nikdo to neřeší.

Všichni to nechávají v těch tekoucích finančních proudech, protože si všichni myslí, že peníze to uživí. Ne, vážení, pouze hmotná výroba může nakrmit lidi.

A právě ty Zetory byly důležité. Ty zemědělské stroje byly důležité jako velmi dobré zázemí pro naše zemědělství.

Jo, i když si podíváš na pole, tak vidíš řadu jiných zahraničních strojů, ale tohle bylo naše dominantní. Že jsme se uměli zasazovat.

Takže já, když se na to podívám, tak ještě je tu jeden takový faktor, vážení, a to je to, že když se podíváte na – když jsem hovořil o vlastnictví, jo – tak já teď nebudu mluvit o roku 89, ne, ale porovnějme si rok 1937 a dnešní rok. To bylo rok 25 po revoluci, respektive.

A když se podíváte, tak zjistíte, že vlastně průmysl jako takový je zastoupen v soukromých rukou o něco méně, než byl v roce 37.

Ale kde je základní změna?

Je v podílu zahraničního kapitálu a domácího kapitálu.

Tady hovoříme o tom, že ten domácí kapitál byl orientován právě na tu domácí výrobu, na domácí spotřebu, na domácí produkci.

A kdybych to řekl těmi výrazy, jako je HDP, tak na tvorbu domácího HDP. Kdežto zahraniční kapitál nemá zájem na tvorbě našeho HDP.

On má úplně zájem někde jinde tvořit HDP.

Takže vlastně se vyčerpává ta ekonomika.

A když si vezmu vedle Zetoru – kolik ještě bylo dalších podniků? Jarda tady naznačil ty jednotlivá odvětví, jo. Ať to byly Doly, ať to byly Hutě, ať to byly těžební závody, zpracovatelské závody, a teď půjdu do skláden, do keramiky, do textilek a tak dále.

Tak my jsme se vlastně úplně vyprázdnili a když se vezme celkový ten úbytek těch soukromých, eh toho soukromého, tak se hovoří o zániku pracovního místa až v rozsahu 1 milionu pracovních míst.

Neříkám, že zmizeli, ale prostě se došlo k restrukturalizaci.

Něco zmizelo, nějakých 300 000 zmizelo, ale těch ostatních se víceméně eh přeorientovalo.

A mě strašně leká ten vývoj dalším.

Jo, možná, že se vám bude zdát, že trošku odbočuju, ale my vůbec nedomýšlíme i stávající vývoj, to, co se ve velkém diskutuje na všech fórech, a to je vliv umělé inteligence na eh na výrobu a na fungování uvnitř státu.

Protože my jsme tady vytvořili velkou, velkou skupinu programátorů a ty programátoři, nebo ajťáci, to jsou všechno de facto dělníci eh digitálního světa, nebo jo?

A v podstatě oni dneska jim hrozí, že pokud se zapojí ta umělá inteligence, tak jim odejde, odejde prostě práce.

Oni nebudou mít do čeho píchnout.

Vezměte si, že i řada jiných analytiků nebo i teoretiků, dokonce akademiků, najednou eh budou se víc a víc orientovat na používání té umělé inteligence.

Jenomže ta umělá inteligence, co umí?

Načíst materiál a předložit ho vám tak, jak ona ho prostě zpracuje.

Ale někdo musí používat mozek, tu kreativitu, jo. A nám, my bychom se měli orientovat právě na tu kreativitu.

Proto mě tam ta věta toho pana ředitele zaujala, že když říká, že to musí dělat jinak, mě by docela zajímalo, jak jo. A jak to, jak to by, jak by to asi viděl dělat, protože z hlediska té makroekonomické, bych řekl, z toho mého makroekonomického pohledu, já eh čím dál tím víc jsem přesvědčenej, že ten ukazatel HDP, eh který se opírá o, bych řekl, poměřování objemu výkonu přes peníze, které, respektive přes finanční ukazatele, které jsou deformovány nestejnou měnou, nestejnejma, jo, nestejnejma metodikama a tak dále, tak to vůbec neukazuje, jako my bychom měli pomalu přemýšlet, poměřovat eh růst bohatství státu na základě tvorby materiálních statků.

A my vlastně tvoříme jakoby hromadný produkt na základě i imaginárních výkonů, které jsou pouze zprostředkovatelské a nebo jsou jenom eh bych řekl nafouknuté finanční ukazatele.

A myslím si, že tím si deformujeme pohled na tu naši situaci.

A myslím si, že kdyby se víc hlídalo to, co tady Jarda říkal, že to šlo do zahraničí, že vy ty banky a tak dále, dneska banka nedá úvěr domácímu rozvojovému, kreativnímu výrobci jenom z toho důvodu, že to nezapadá do představ matky banky v zahraničí.

Oni dávají vlastní pokyny těm našim bankám, co můžou úvěrovat, co nemůžou uvěrovat, co se jim hodí, co se jim nehodí.

Tak nedejbože, aby u nás najednou se objevilo odvětví, které by mohlo konkurovat eh odvětvím někde v zahraničí, jo, třeba i zárodkově.

Takže jenom hele, to je na dlouho. To je to, bych mohl o tom dlouho povídat, ale radši bych byl rád, kdyby Jarda eh kolem toho Zetoru trošku to rozvinul i ty souvislosti.

Tam jsou zajímavé i věci subdodavatelské, jo, které, jestli Jarda je má zmáknutý.

Já chci říct jednoduše: ano, dělaly se různě kabiny tady ve Holšově, dělaly se pneumatiky v MTAu, dělaly se ráfky někde v nějakém, myslím, otavském strojírním.

Dělala se celá konstrukce v České republice motoru, převodovky.

V podstatě kooperovalo na tom několik firem.

Eh, v Brně byla konečná montáž a tak dál, ale hlavní bylo to, že ta duchovní část té konstrukce a vývoje byla také v Brně. Že se vědělo, když už tedy mají nastupovat nějaké pokrokovější spalovací procesy, vysokotlaká čerpadla. Dřív ty čerpadla měly tlak vstřiku 115, 120 atmosfér.

Dneska už jsou ty vysokotlaké vstřikovací systémy na šesti, sedmistech eh atmosférách, takže přece jenom je tam ten vstřik toho paliva do toho spalovacího prostoru výrazně rozptýlenější.

Ten můžeme říct, že ty splodiny jsou čistší, ale na druhé straně je ten John Deere nebo i ta nová řada těch Zetorů provozně a hlavně servisová, servisními náklady výrazně dražší. Vyžaduje to výrazně čistší oleje, filtry a tak dále.

Takže ona ta robustnost, která byla spíš placena dneska řekněme újmou nějakého životního prostředí, vždyť víte, že ten traktor si taky džel a byl studený, začoudil z výfuku, ale prostě hlavně jezdil.

Dneska sice máme dokonalé desetitisícové traktory, ale rozpíšete, pane sedláku, těch deset milionů na těch padesáti krabiček, které vám hospodaří ten váš velkovýkonný traktor.

Jsou to prostě úplně někde jinde ty náklady.

Výměna hřídele stojí do takového velkého traktoru taky 20 000 s filtry.

Takže ty ceny jsou někde jinde a hlavně pak se to promítá i do těch všech produktů a cen výrobků, ať do té pšenice. Ale pšenice zůstává ve stejné cenové hladině jako v roce 90 – 3 300, 3 500 tun za pšenici.

Ve směru říkají, že potravinářská nevychází, takže musí to zasadit do té nižší kategorie.

Nakonec ten mlynář, když nemá jinou, tak se mele i tu eh nepotravinářskou pšenici do mouky a eh má prostě trošku jiné složení, ale dneska to ty pekaři umí dohonit.

Takže ten výrobek, kilogram volně ložené mouky pod 10 Kč, je reálný.

Na druhé straně výrobek na krámě, jeden rohlík, stojí desetkrát více než stál v roce 90 – 30 haléřů nebo 50 haléřů rohlík, že?

Takže si řekněme a řekněme si to, kde ty marže a kde ty zisky zůstávají.

Zůstávají u těch nadnárodních obchodních sítí.

Zůstávají vlastně v těch drženích v těch cizích bankách.

Jestliže pan Šwarc má tady 350 Lidlů a celkově v Evropě má 14 000 prodejen, tak on si rád ty peníze, které vydělá třeba v Čechách, přesune na ty své ztrátové dcery někam do Indie nebo jinam.

Prostě my jsme tady dneska Krmelcem, jak říká Švihlíková, ostatním globálním světězcům a bohužel ani daňově to paní Šillerová neumí dohonit.

Bohužel.

>> Pojďme se přidržet ještě toho, co říkal ten výkonný ředitel Robert Hartman.

Výrobu se snažili udržet, ale kvůli drahým energiím, pracovní síle a hlavně nákladům na materiál nejsou konkurenceschopní.

>> No, je to zejména tím, že například veškeré kovošroty jsou v cizí rukou.

Kovošrot dneska už vykupuje eh šrot železo za nějakou cenu, ale pak ho přehnaně zdraží.

Sice ho trochu roztřídí, ale dneska vám ta huť, aby získala přijatelnou cenu vsázky, eh nepořídí pod 10, 15 Kč/kg, spíš 12 Kč.

No a teď do toho potřebuje obrovské množství energie, ať je to obloukové pece, elektřina, nebo to je prostě, no, jsou to vesměs obloukové pece a nebo zemní plyn v peci na šedou litinu, protože ty bloky byly šedé litiny od litky.

Takže ta energie se promítá do všeho.

Jestliže nám tady jeden nebo několik energetiků extrémně zbohatne, protože musí platit se povolenky a tak dále, a ostatní průmysly upadají a je dá se říct na odpis, no tak vláda, zejména když v tom ČEZ drží těch 70 %, musí vědět, že nemůže mít jednoho bohatého výrobce a že ta elektřina nemůže být za víc, jak 20 haléřů, když ji zejména v tom jádře za těch 30 nebo 25 haléřů vyrobí a investiční náklady jak Dukovan, tak Temelína jsou už zcela uhrazeny.

A teď se ptáme, kde je těch 210 miliard cizích úvěrů v Čezu proinvestováno v těch 275 dceřinných společnostech?

Ví to vůbec paní Schilerová, co ona spravuje?

Nebo ten právník Petr Bejček, kterej jí zastupoval na valné hromadě, věděl o čem vůbec hlasoval?

Já si myslím, že tady ta jedna klaka energetiku zničí celou ekonomiku.

A teď si představte, není žádnej regulační orgán státu, aby ty kluky s promutím až nenažrané sopce trochu umravnil.

Takže jedni budou mlaskat a žrát bůh ví za co a ostatní budou všichni trpět jenom proto, že ten stát selhává.

Selhává jak v Evropské unii řízení Evropské unie celkově. Na falešných CO2 povolenkách vybírá peníze. To jsou vlastně falešný odpustky. To jsou mimořádně spekulativní produkty a ještě ke všemu tragické koncepční a konceptuální osídlení.

Tak co s tím dělat? Pár lidí bude bohatých, nebude vědět, jaké jachty si kupovat, a zbytek společnosti bude chřadnout.

Dokonce musíme říct jednoduše, paní Černochová kupuje tu nejzastarší vojenskou techniku v dnešní době. Války se povedou drony, války se povedou spíše mediálními intrigy, než bojištěm. A nedat za 77 tun Leopard TS2!

Vždyť je to kilogram železa za 10 000 Kč. To v traktoru máš kilogram traktoru za zhruba 500, ale ne za 10 000 Kč v tanku. To jsou hrozný poměry.

A proto říkáme: tady selhávají státní instituce, státní orgány, stát jako celek.

Kde a kdy nás od roku 2000 nějaké vládní a státní rozhodnutí povzneslo? V čem? A kdy?

Já téměř neznám rozhodnutí vlády, které by se projevilo pozitivně na celé společnosti České republiky.

Děkuju.

A to je ten problém, že máme ty jedny z nejhorších politiků v čele státu.

Já bych to jenom trošku doplnil. Protože Jarda to popsal dobře a jenom bych doplnil cifry, protože je třeba si uvědomit to, co říkal ten ředitel. Zdražila se energie a náklady. Tak to připodobněme aspoň procentuálně. Když si ho vezmeš, ta energie šla nahoru třikrát až čtyřikrát. Byla období, kdy ta energie byla v petnáctkách, jako přechodový období, ale prostě ten hrb tam byl. Co se týče zemního plynu, ten skok a tak dále. Ale stále to zůstává na té vysoké úrovni, která je pro zásobování velice obtížná.

Elektřina, to co tady Jarda říkal, je proti roku 24násobná pro velkooběratele. Mluvím o cenách pro velkooběratele, jako je právě ten zetor. Když si vezmeš hutní materiál, ten šel o 50 procent nahoru.

A to jenom jsou takové, bych řekl, naházené cifry, které jsou hrubé.

Ale teď jde o něco jinýho. Dostupnost těch všech vstupů do té výroby. Však my ta Evropa podřezává tu větev stále čím dál tím víc.

Dneska plynaři upozorňujou na to, že Evropa má v zásobnicích plynu na dně. To znamená, že ta cena plynu půjde nahoru. Tím spíš, že ten plyn se stává stále méně dostupný.

Američani svým závazkům neumí dostat, co slíbili Evropě, protože neumí se dostat k tomu plynu z Saudské Arábie.

A navíc, pro zajímavost, rozchechtaná Evropa, která se dneska směje, že Rusko musí kupovat benzín v zahraničí, no, tak zapomíná na jednu věc: benzín Rusko nakupuje v Indii a Indie ho vyrábí z ropy, která původně byla naplánovaná do Evropy. No a teď to ta Indie do té Evropy nepustí. Ona má závazek, že dostává tu surovinu, tak posílá benzín rychle zpátky do Ruska.

Těch 400 000 tun, které se Evropa těšila, tak je nebude dostávat. To je měsíčně.

Takže nám hrozí, že my za chvíli nebudeme mít ani pořádné zásobování pohonnými hmotami, protože jsme všechno, co jsme vyrobili, neměli.

A když si vezmu hutní materiály, samozřejmě nejdřív jsme se odřízli od ruských dodávek, pak jsme pořád osekávali.

Vždyť se podívejte, co se stalo jenom v České republice, na českém území s našema hutěma. To Jarda může o tom udělat celej elaborát. Kolik závodů bylo zlikvidováno a my teďko čekáme, jak dopadne Liberty.

Takže vlastně úplně je to všechno vedeno k tomu, abysme se stali tou... Jak říká Ilona Švihlíková, která to napsala už před deseti lety o tom, že jsme se stali kolonií, tak my se dostaneme ještě na horší úroveň, než byla ta kolonie.

Dneska, když si vezmete, že ta Afrika se dostává nahoru, Latinská Amerika se postupně zvedá, tak my jdeme chceme vyrovnat svoji životní úroveň s těmito státy tím, že omezíme vlastní produkci a tak dále.

Takže to, co on říká o zdražení materiálu, ať to byly plechy, nosníky, ať to bylo prostě cokoliv, na co jsi šáhnul, tak to šlo do háje.

A když si vezmeš, že náš stát se živil nebo měl velké výnosy právě ze sklářství, výrobou. A to je plyn, to potřebuješ vysoké vstupy energie. A my to nemáme.

Takže sklárny nás zdraví a děkujou nám a tak dále. A my se bavíme o zetoru, ale my nebudeme mít dusíkatá hnojiva, protože dusíkatá hnojiva to je plyn. Dusíkatá hnojiva je v poměru, že 95 procent dusíkatého hnojiva je plyn.

My prostě všechno. A dopadneme tak, jak myslím, že teďko v Holandsku už zavádí stravovací kartičky na maso a na potraviny a tak dále.

My se dokonce úspěšně vracíme do období po válce roku 1945, kdy byly prostě potraviny na příděl pomocí kartového systému.

No a nebo to bude přes digitální účty, hlídáno tak, že už jsi si nakoupil moc masa tento týden, tak ti vypínáme povolení na nákup dalšího masa přes digitální účet.

Takže proto digitální měna, proto tyhlecty věci.

S tím vším se musíme potýkat a s tím vším bojovat.

A já si myslím, v tomhle bysme se měli i sjednotit, abychom si chránili aspoň ty zbytky té výroby, která tady je. Ať je to v zemědělství, které snížilo výkonnost na základě opatření Green Dealu, ať je to prostě ten průmysl, kterej je podsekaný a řízený přes finance, tak jak si to představují západní školy.

Dneska oni říkají, že jsou makroekonomové. Oni jsou účetníky naučili počítat peníze, ale ne řídit ekonomiku. Ekonomika musí bejt vedená.

Já třeba, když budu řídit národní hospodářství, tak musím mít jistotu, že informace, které dostávám, jsou podložitelné. A musím mít jistotu, že zásahem do daňového systému nepoškodím tu ekonomiku nebo že jí budu motivovat, podporovat. To jsou věci na další povídání. Ale každopádně oni ne. Oni se jenom zabývají: příjem, výdaj, příjem, výdaj, příjem, výdaj.

A teďko, když si vezmu, že tady zetor skončí, to jsou zase pracovní místa, která skončí.

A co ty lidi budou dělat? Půjdou na pracák, půjdou mít náhradní zaměstnání. A když půjdou na pracák, tak je to výdaj ze státního rozpočtu, protože oni budou dostávat podporu v nezaměstnanosti.

No a na to někdo musí vydělat na tu podporu v nezaměstnanosti.

Tak to je jedna z věcí.

A druhá věc je, že jestliže si někdo myslí, že my zabezpečíme zaměstnanost přes služby, vážení, ale ty služby někdo musí zaplatit, ty pracovní místa a toto vše. A zase z čeho to zaplatíš? Ze vzduchu nebo že na tiskání bankovky?

Takhle to dneska bohužel ve světě je, že se tisknou peníze a tím se to pokrývá, tím se švindluje.

Jo, nebudu mluvit teďko o slibu Ukrajině, co se jim naslibovalo, že dostanou.

Takže každopádně všechno toto – to, že se, jak se říká, nechrání ta materiální výroba a nezabezpečuje se bezpečnost jejího odbytu – to neznamená, že jí podporovat nějakýma stimulama, dotacema, ne, ale pouze chránit, aby ten zahraniční kapitál ji nelikvidoval.

Tohle by stačilo na to a ti naši manažéři – my máme šikovný manažéry, my máme šikovný ředitele, jsou to fandové svých oborů – tak oni by to uchránili, oni by to dokázali, ale oni potřebujou, aby ta vláda nebo ti, kteří jsou za to zodpovědný, aby jim nepodráželi nohy.

To oni potřebujou.

Nesmí selhávat stát v těch nejdůležitějších rozhodovacích procesech.

Vždyť ten stát je ta nejvyšší, ten nejvyšší atribut ve společnosti.

Čili když ten stát pochopí, že mu chybí kolem osm tisíc – nebo přibližně dva tisíce parkových míst a je to ta nejjednodušší dopravní stavba – tak nemůže trvat v České republice stavba dvou tisíc parkových míst deset nebo pět let.

Jestliže Národní kontrolní úřad vydal ministerstvu dopravy návěští, že chybí tisíc devět set parkových míst a ministr Kupka – ale i tento ministr je tam již dlouho – tu nejjednodušší dopravní stavbu nedokáže postavit během dvou, tří měsíců, tak to je naprosté selhání státních institucí a státní moci.

To je to nejhorší, co tu vidíme.

Selhání státní moci na všech úrovních, ať je to od první nebo poslední vesnice až po tu nejvyšší vládní jednání.

Dneska nám tam se pan Havlíček chlubí, jak pojede jednat do Anglie s Rollsy, s Rolls-Roycem o dalším modelárním reaktoru.

Kdyby to ministerstvo financí řádně řídilo ten české, tak už jsme měli tři, čtyři malé modulární reaktory vlastní po devíti, desíti miliardách kus a byly by už testovány a nasazeny, ne?

My jsme se upnuli k tomu, že si může dělat čest, co chce.

Lisbonskou burzou počínaje a různými intrikami končě, prodali úplně veškeré nebo dvě vynikající uhelné elektrárny Počerady kvalitnímu Tykáčovi za zlomky hodnoty a tak dále.

A kde ty prachy jsou?

Kde je těch dvě stě miliard cizích zdrojů těch úvěrů v tom ČZU?

Jak to, že se tam nikdo pořádně nedívá?

A přitom máme nejdražší cenu elektřiny.

To je to nejhorší a ta nejdražší cena elektřiny v Evropě způsobuje ten úpadek toho průmyslu, protože my ty průmyslové produkty nemáme s tou vyšší přidanou hodnotou, s tím Audi nebo Volkswagenem nebo tím Fendem.

My tam musíme dodat subdodávky.

Ten Zetor byl výjimka, že to byla vlastní značka pro celej svět, ale i on vlastně zkolaboval nebo skončil na tom, že ty produkty, ty polotovary byly tak předraženy proti ostatním, že nemohly vystačit s cenou.

Vždyť dneska ten traktor stojí přes milion a půl.

Před dvaceti, třiceti lety stál Zetor nějakých třista tisíc.

Takže si i ty traktory takhle vzlétly, ale vezměte si, že ta pšenice je stejně drahá, ale ten rohlík je desetkrát dražší.

To je to nepochopené dilema českých obchodních řetězců.

A nad tím zase sedí ta Schillerová, ta povídá řeči hezky u mikrofonu, ale neprovede vůbec nic.

Kde je ten úřad pro hospodářskou soutěž?

Kde je tu nějaký dohled ke zdanění těch řetězců?

Těch tři sta padesáti Lidlů a sto padesáti Kauflandů a já nevím kolik dalších, sedmdesáti možná Tesco.

Teď Tesco chce odstoupit nebo ukončit v České republice, tak je to přímá příslušnost doba.

No, já si myslím, že tady je trvalé a dlouhodobé selhávání státních institucí.

Vezměte si, že ta poslanecká sněmovna opravdu prodává tu svojí moc tak nestydatě, což nakonec vyvrcholí i v tom zákoně 249/2025 o těch akceleračních zónách a tak dále.

Ten zákon, který měl mít akcelerační zóny pro vodohospodářské stavby, kde by se vytvořily zdrže proti povodním s účinky zadržovat vodu a hlavně také vysedimentovat plaveniny, které jsou odnášeny přívalami, aby se dostavěly a vybudovaly rychle ty dopravní potřebné parkovistě.

I toto vykuchali z toho zákona 249 a nechali tam pouze větrníky.

Vždyť je to jeden zločin za druhým, co na nás ta poslanecká sněmovna pouští, ale protože jsou nepostižitelní, tak si to klidně můžou dovolit.

Mají průměrnou měsíční odměnu kolem přes dvě stě tisíc, asistenty a s tím ještě více.

A výsledek je naprostý úpadek, naprostá zoufalost.

A máme volby devátého října.

Věřme, že se podaří aspoň někde změnit ten ustálený, často i korupčně dotační kartel politických stran v progresivní změnu.

Vždyť si vezměte, jak dlouho STAN rozkrádá dopravní podnik Praha.

A oni jsou ještě v poslanecké sněmovně, ti čelní představitelé toho STANu a těch pirátů.

Je to vůbec někde na světě možné, aby se takhle zpronevěřila politická moc svým voličům?

Máme z toho cestu zbavit se mimořádně nekvalitních politiků.

To je cesta.

Potom se dohlídne i na ty ceny těch vstupů pro tu výrobu Zetorů a dohlídne se i na další ceny produktů.

Proč má ten rohlík stát desetkrát tolik, když ta vstupní surovina je stejně drahá jako před těma třiceti lety?

Já bych na závěr chtěl říct jednu věc.

To, co tady Jarda říká, to je všechno. Všechno podporuju. Jo, všechno s tím souhlasím. Ale chtěl bych zdůraznit jednu věc.

Pokud nebude tady u moci politická vůle nebo politická strana, která bude mít jasně definovaný národní zájem – nemám na mysli, abysme dělali revoluce, ne – národní, to znamená státní národní zájem České republiky, od kterého by byly odvozeny všechny další otázky spojené i s orientací našeho vlastního národního zájmu na průmysl, na ekonomiku, strukturu ekonomiky a podobně.

Pokud si všichni pořád budou hrát na thatcherismus a klausismus a já nevím jaké teoretické tyto poučky, od kterého se už dávno odchází ve světě – tam se už na to přišlo, že je třeba tu ekonomiku nějakým způsobem kočírovat.

A právě kočírované ekonomiky států mají ten vzestup.

Ty nekočírované, které nás učily Sorosovy instituce, nebo co přišlo z Aspenu a podobně a jenom aby se neřídilo, protože oni budou řídit nás.

Takže pokud my si nevytvoříme vlastní koncepci vlastního rozvoje a nebudeme ji prosazovat i v té zahraniční politice, my se nehneme.

A myslím si, že k tomu by se lidi měli upnout a měli by se na to upnout i naši ekonomové, odborníci.

A ty čísla, co – když jsem se díval na to, jak já se nedivím tomu řediteli Zetoru, že to takhle dlouho vydržel a že to teprve teď vzdal. Mohl to vzdát už v roce dvaadvacet.

Díky moc, pánové, děkuju vám, vážení přátelé, taky mockrát děkujeme za pozornost.

Šiřte toto video dál, ať další lidi vědí, v jakém stavu naše republika je a co se s tím má udělat.

A dejte like, dejte zvoneček, dejte si odběr tohoto kanálu, protože vždycky tady najdete zajímavé věci.

Jo, až nás budou miliony. Já.