Josef Skála: Terorismus se u soudu rozsypal

V pátek soud s Ivanem Kratochvílem a celou tou skupinou je osvobodil ve věcech všech, které byly obžalovány, a dostal teda Ivan náhradní paragraf úplně jinej, kde lze teda uložit podmínečný trest.

Tak co tomu říkáš? Jako docela zajímavej?

Já jsem si vyslechl s velkým zájmem závěrečnou řeč advokáta Ivana Kratochvíla. Vždycky jsem se domníval, dlouho jsem se domníval, že to je nějaký provinční právník a že možná Ivan Kratochvíl chvíli udělal chybu, že si nevzal nějakého vyhlasnějšího právníka.

Ale poté, co jsem vyslechl tu jeho závěrečnou řeč, tak jsem před ním smyknul, protože on skutečně argumentoval velmi kvalifikovaně a achylovky té absurdní obžaloby prostě napadal velmi, velmi, velmi prostě trefně.

No a když jsem pak vyslechl ten rozsudek, no tak ten v podstatě vyšel na 90 % vstřícné této argumentaci.

Ty s tím mi říkáš, že z těch původních tří bodů obžaloby dva byly úplně prostě anulovány. Financování terorismu byla anulována a byla anulována nějaké ty pedofilie nebo nějaké pornografie dětské nebo nějaké takovéhle věci pro nedostatek důkazů.

Ten první bod byl rekvalifikován. Původně zněl podpora terorismu. No a bylo shledáno, že těžko může někdo považovat za podporu terorismu to, že někde vyjede nějaký chlapík a tam se někde zamotá do té takzvané domobrany donbaské. A protože těžko někdo může dokázat, že to je terorismus, tak domobranu a advokát Janek na to chvíli nabídl jako takovou poslední variantu přijatelnou.

Já teď nepoužiju asi úplně přesný slovník, ale smysl je ten, že existuje i paragraf, na základě kterého lze odsoudit někoho za účast či podporu nestátních vojenských sil v zahraničí, tak něco na ten způsob.

Takže takto to ten soud rekvalifikoval. Znova Ivan Kratochvíl dostal trest. Kolik to bylo? Jeden rok... na tři. No, tři roky podmínečně a zákaz řízení, zakládání vojenských nějakých domobrany tohodle typu.

No tam právě do domobrany tam jako pozor a já jsem na to upozorňoval. Protože ono si známe naše papamhajské, tak aby třeba nedělal náhodou, neorganizoval u sebe před barákem třeba hrabání trávy, protože jak víme z dob žižky, že jo, tydle nástroje byly používány k boji proti tehdejší vrchnosti a mohla by policie to vyhodnotit jako porušení.

Jo, tak jsem říkal: no, protože tam je i polovojenských jak...

Jo, to je... A jo, ale máš pravdu. Tam je taková...

No, tak pak teda, aby třeba jedl jedině životu, protože vidličkou koneckonců můžeš někoho píchnutí a nožem, nožem na ryby taky. Ten takový ten, jak víš, ten špičatej. Chleba musí krájet výlučně v tom jako strojku, by si vzal ostrejší nůž na chleba nebo cokoli. No, jak má krájet maso nebo...

No, hlavně nesmí svolávat ani oslavu narozenin, že jo. Ne?

Tak je to z hlediska...

Si uvědomíš, že on seděl několik měsíců ve vyšetřovací vazbě, pak chodil s těma náramkama nebo jak to měl.

No, no, no. Nějak se musel dostavit domů do nějaké hodiny. Pokud mi známo, tak se úplně rozpadla rodina, manželka z toho dostala nějaký šok. Takže oni dokážou člověku znepříjemnit život. Vláďa, Vláďa kapal a na to zemřel.

No, takže a to ten nebyl ve vyšetřovací vazbě, čili... No, a no tam se taky, že jo, bylo zajímavý to, že taková drobnost, že iniciátorem toho celýho byla SBU, ukrajinská tajná služba, což nikdo nevyvrátil.

Ano, to řekl advokát a já jsem nezaznamenal, že by soud se vyrovnal.

No, soud totiž četl v rámci toho dokumenty, který toto říkaj, že jo.

A jedinej, kdo tam vykřikoval, byl státní zástupce, že to soud nemá číst. Což se teda ohradil: je to součástí spisu. To musí být předneseno u soudu.

To si naběhli.

Takže eh až takhle jako toto.

No je fakt, samozřejmě ještě není vyhráno, protože ten státní zástupce se odvolal na místě. Ostatní účastníci teda logicky si ponechali lhůtu a uvidíme, jak dál.

Každopádně je to řekněme první pozitivní signál nebo nevím.

Jo, ale nedělal bych z toho závěry. Protože opravdu ještě se to může zvrhnout tam i tam, ale prostě bylo od samého začátku vidět a já už jsem to tady říkal mnohokrát, že ta paní soudkyně a že ten senát jako to bere vážně.

Hm.

Jo, že to není o tom jako, že to mě nezajímá, to sem netahejte, to přesně vím o... asi víš, o čem mluvím.

Jo. Tady to vůbec uvádět nebudu.

To mi nedávej. Vaše návrhy prostě mě nezajímaj.

Jo. Ne, tady opravdu poctivě šli.

Ano, ano.

Potom evidentně i poctivě, férově rozhodli.

Jo.

Byl jsem mile překvapen, nebo jak to nazvat.

Ano. Jestli by se česká soudní moc měla vyvíjet tímto směrem, tak je to signál slibný. Uvidíme, co ten státní zástupce. Uvidíme, jestli pokud se on odvolá, kdo to teda dostane k řešení. Jestli ten samý senát nebo jestli to vyšlo asi k nejvyššímu soudu, nebo jak ne?

Jo, jo, jo. Ono by šlo k tomu vrchnímu... vrchnímu soudu. Vrchnímu todle, todle ještě nebyl vrchní. Todle byl... ne, to byl obvodní soud, jako městskej pořád.

Městskej, městskej.

Já myslím, že městskej, protože tam byl senát, že byli tam tři, ne?

Máš pravdu.

Městskej, ne?

Nebyl tam samosoudce.

No tak je to zajímavý průlom. Ať už si o lidech myslíme cokoli, tam je ten člověk, který šel na kompromis a přiznal se úplně ke všemu. On byl na té Ukrajině, respektive v tom na tom Donbasu, a on šel prostě kleknul si a řekl, že jako všecko uznává, a dali mu podmínku, kterou... jestli už někdo by měl být teda nějak stíhán, tak to je on, který tam skutečně byl.

Jo.

A teď ten argument s těma 10 000 Kč na protézu člověka, který tam šlápnul na minu.

No tak to už jako to je trestný čin. Tak to už se ukázalo, že není, ale bylo to považováno v té obžalobě. Tam to tak popsali. Ta obžaloba, já jsem si to četl, to je strašně dlouhá.

No, já jsem ji tady měl. Ale tam právě ten advokát a to mě třeba překvapilo pozitivně, že vlastně humanitární činnost vyvinuta kýmkoliv je povolená na obou stranách konfliktu, jo, že prostě to nemůžeš rozlišovat, nebo je to tvoje svobodná vůle, komu humanitárně pomůžeš. Prostě ti lidi trpí na obou stranách, takže máš možnost, máš možnost prostě pomáhat, což já třeba osobně jsem nevěděl, že todle se trestat nesmí. Takže to taky zajímavá novinka pro mě.

To byla dobrej argument.

No a jeden z klíčovejch argumentů byl, kam zařadit teda ty ozbrojené složky, které se bránily takzvané antiteroristické operaci ukrajinských ozbrojených sil hned krátko po Majdanu.

Já si vzpomínám, že ještě když byl Jiří Ovčáček mluvčím, tiskový mluvčí prezidenta Zemala, tak někde prohodil i on, což mě mile překvapil tenkrát, že nikde neviděl důkaz, že by ty složky doněcké a luhanské republiky — že by to, že by je někde nějaká mezinárodní justice, nadnárodní justice prohlásila za teroristické skupiny. Takže jako ne, není mu známo, že někdo považuje za teroristy.

Tohle úspěšně použil i advokát, byť v jiném verbálním provedení a v jiném kontextu — advokát Ivana Kratochvíla.

Myslím si, že to také rozpracoval způsobem, který je velmi produktivní.

Asi měl i dobrý vliv na úvahy toho soudu, toho senátu. A myslím si, že je inspirativní pro kohokoli dalšího, kdo by se ocitl v podobné situaci jako ti, kdo byli souzeni tímto senátem.