Jiří Černota 1. díl: Pod slovem lék si dříve nikdo nepředstavoval pilulku. Změnily to ropa a peníze

Milí posluchači, vítejte u pořadu Kupředu do minulosti.

Od mikrofonu vás zdraví Martina Kociánová.

Příčiny světa jsou duchovní. Všechny důležité věci k vám přijdou sami. Pravda má největší sílu. Musíme převzít více odpovědnosti sami za sebe. Lidé se bohužel učí nejvíce až bolestí.

To jsou jen některé z myšlenek Jiřího Černoty, mého dnešního hosta. Dá se ale říci, že tyto myšlenky jsou aplikovatelné na celou dnešní společnost, přinejmenším v tom našem civilizačním okruhu. A stejně tak, jak jsou aktuální, jsou také většinovou společností ignorované, protože připustit si je znamená pokládat si mnohé otázky sám v sobě.

Když pominu ono známé, odkud přicházím a kam jdu, tak především, co vůbec jsem a jsem s tím tak spokojen – to jsou otázky, které velmi často vytěsňujeme.

Můj host ale patří k těm, kdo odpovědi na podobné dotazy hledá v člověku, sám v sobě, v tom, jak se chová, přeneseně v tom, jak žije, co konzumuje, jaký má životní styl. A právě o tom bude naše dnešní společné povídání.

Mým hostem je člověk, který původně vystudoval vysokou školu lesnickou a dřevařskou. Poté byl například výrobcem střešních krytin, ale mezitím propadl přírodním látkám, zdravému způsobu života a začal vyrábět esenciální oleje, holistickou kosmetiku a takzvané potravinové doplňky. Vše, co podporuje zdravý životní styl.

To je neobvyklá profesní pouť Jiřího Černoty, mého dnešního hosta. Jsem moc ráda, že jste tady. Vítejte.

Eh, dobrý den. Zdravím posluchače i vás.

Děkuju, Jiří. Já jsem tady mluvila o vaší ne úplně rovné životní cestě. Řekněte mi, najdete v ní zpětně viděno nějakou vnitřní logiku a posloupnost? To lesnictví bych chápala a pak příroda. Mezitím ale máme střešní tašky, stavební materiály. Jak se s tím popasovat?

Tak studoval jsem vysokou školu lesnickou a dřevařskou a hned po škole jsem se dostal k firmě, která dělala dřevěná okna střešní.

Mhm.

Tím jsem se dostal do stavebnictví a po roce jsem založil s kolegou firmu, které jsem se nějakou dobu věnoval. Takže zdánlivě to spolu nesouvisí. Ano, může to působit divoce, ale v průběhu toho podnikání jsem se zabýval zdravím, zdravým životním stylem. A když jsme tu firmu prodali v roce 2006, tak už to šlo, bych řekl, z dnešního pohledu nějak přirozeně, že jsem se dostal k tomu, co mě vlastně bavilo.

Hledal jsem látky, které bych mohl nabízet, za které bych se nestyděl. To znamená pro mě to znamenalo, aby tam nebyla ta chemie, protože tím jsem se zabýval, abych to mohl s čistým svědomím nabízet známým a rodině. A v ten moment jsem prostě narazil shodou okolností na ty esenciální oleje. Takové náhodné setkání, i když někdo by řekl, náhody neexistují.

A paní mě chtěla zaregistrovat do firmy poté, co mi dala vyzkoušet ten olej. Já jsem najednou cítil, že to má svoji sílu, že tam žádná ta chemie není. A když mě chtěla zaregistrovat do té americké firmy, já jí říkám: Já už se nikam nechci registrovat. Já kdybych se registroval, tak bych založil vlastní firmu.

A to je výborné rozhodnutí. Já jsem si také založila vlastní rádio, abych už nemusela být nikde organizovaná. Promiňte, že vás přerušuji, já jen do toho vstoupím. Ano, v tu chvíli mi ta vaše velmi úspěšná stavební firma dává smysl v tom, že vy jste si tam vydělal peníze na to, abyste si mohl plnit tento váš životní sen nebo možná poslání.

Tak spíš bych to bral, že to byl takový organizační trénink, jo, protože některé věci v podnikání jsou všeobecné – je třeba mít nějaké lidi kolem sebe, aby to mělo hlavu a patu, nějaký řád, někde se nakupuje, prodává, skladuje, účetnictví se vede. Takže trénink bych to bral, jo, spíš takový.

Ano. Není to romantika, že byste si nad kotlíkem dělal maceráty bylinek. Už je to vlastně velká společnost.

Eh, vzpomenete si, který to byl ten iniciační esenciální olej, ke kterému jste si tehdy přivoněl?

Vzpomenu si to. Byla to máta.

Mhm.

Čili poměrně bych řekl silný olej. Jo, když si člověk přičichne, tak ho to trošku nakopne a esenciální oleje jsou koncentráty, takže jsem okamžitě cítil, že to má svoji sílu. Hned jsem se dozvěděl, že to může vydržet i desetiletí, možná i staletí. Takže je to – jsou to látky, které jsou výjimečné svým způsobem.

A potom, když se člověk – když jsem se o nich začal trošku něco učit, šel jsem do hloubky – tak jsem zjistil, a to vlastně mohu si přečíst skoro v každé knize, že působí proti vírům, bakteriím, plísním a tak dále, že mohou nám pomoci i na mnoha úrovních a mnoha mechanismy, že jsou to prostě výjimečné látky.

A dokonce doktor Želinský, americký aromaterapeut, jeden z nejznámějších, o nich říká, že z hlediska každodenní podpory našeho těla jsou esenciální oleje to nejcennější, co na této planetě existuje.

Ani oni to možná věděli už dříve, protože když si vzpomenu – nevím přesně, jestli to byla součást Tutanchamonovy hrobky nebo jiné – kde našli archeologové lahvičky, ve kterých byl zbytek oleje z černuchy seté, to znamená z černého kmínu. Eh, bylo to považováno za velmi vzácný esenciální olej.

Já tady jen malé upřesnění. Přestože v tom názvu je olej, ale chemicky je to úplně něco jiného. Ale ten zrovna ten taky vyrábíme. My děláme kromě těch esenciálních, děláme i ty za studena lisované. Ty to prostě je jiný postup a v tom v Egyptě – i Kleopatra je používala, takže tam se to používalo už dávno.

Ano.

Mhm.

Eh, ještě trošičku odbočím, protože vy jste v jednom rozhovoru zmínil, že už za studií v mládí jste byl vegetariánem, což tehdy v 80. letech nebylo až tak běžné. Posléze se to stalo jakousi módou. Eh, pak se to zase vystřídalo a je to, řekněme, životní styl už dnes jaksi akceptovaný. Řekněte mi, jak jste se propracoval k tomuhle směru, protože si myslím, že to má souvislost i s vaším pozdějším cílem.

Jo, tak propracoval jsem se, bych řekl, jedním rozhodnutím. E, taky bylo to tenkrát na vysoké škole a zrovna jedna kolegyně si koupila vegetariánskou kuchařku a jak jsme měli mezi těmi cvičeními pauzu, tak tam začala diskuze a my jsme měli v té naší skupince kulturisty. Čili on měl naopak to maso rád a hodně a ona mu začala říkat argumenty, které si tam přečla asi den předtím, ale to ho strašně provokuje, tady toto. Tak to byla taková emotivní diskuze až se to gradovalo trošku až ona mu tam řekla, že tam je napsáno – on už byl trošku červený – že tam píšou, že i člověk se potom může stát až vzteklý z toho, když z toho jí hodně toho masa. A to on už opravdu byl.

Tak to mě zaujalo. Já ten den jsem si koupil tu kuchařku a ten den jsem se rozhodnul, že nebudu jíst to, že to nebudu jíst.

Jo.

Takže to nebylo dlouhé propracovávání.

Šlo to rychle, ale zas musím říct, že nepatřím k těm, eh, veganům nebo vegetariánům, kteří by nutně měli pocit, že musí všechny přesvědčit a argumentovat a někdy jsou až nepříjemní, obtížní.

Takže to není můj případ.

Říká se, že když potkáte vegana, který vám v prvních šesti vteřinách nesdělí, že je vegan, tak toho se můžete držet.

[Smích]

Jiří Černota, když se podívám na mnoho medailonků o vás a odkazů, tak najdu: Jiří Černota, vizionář a zakladatel společnosti Bevit. Řekněte mi, v čem spočívá to vizionářství?

Vyšly různé články. Možná ani nevím, jestli sám bych to o sobě řekl. Ale tím, že jsem se tomu oboru — zdravý životní styl — věnoval jako amatér, tak jsem získal určité zkušenosti. A když jsme potom začali se esenciálními oleji, tak prostě přibývaly přirozenou cestou další myšlenky, nápady, co bychom mohli dělat, jak bychom mohli postupovat. Nepotřeboval jsem ani dělat žádné výzkumy. Takoby vizionář, amatér nebo jak to nazvat — prostě šlo to přirozeně všechno.

Čili začli jsme a pak jsme začli přidávat a postupně se to rozšiřovalo.

Řekněte mi, a kde je ten chemik ve vás? Protože přeci jen to jsou složité technologické procesy, ať už výroba esenciálních olejů, ale také míchání nejrůznějších těch holistických krémů, emulgování a to všechno.

Tak kde se ve vás objevil ten alchymista?

Jo, takže už na škole vlastně zkouška z organické chemie byla jedna z nejtěžších zkoušek, takže tam jsem k tomu trošku přičichnul. Ale přirozeně máme laboratoř, měříme věci, jdeme do hloubky. Ale už je na to i celý tým, který se tomu věnuje. Takže vlastně u mě je to tak poskládáno, že se díváme na tu vědu.

To znamená, dneska jsou ohledně esenciálních olejů desítky tisíc vědeckých studií. Takže kdo to chce studovat, skoro bych řekl, že mu nebude stačit celý život na to. Ale současně se můžeme dívat do minulosti, co se kde používalo, co komu pomohlo, a tyto dvě věci kombinovat.

Když mám na mysli podporu těla, podporu naší mysli — ale ty esenciální oleje také fungují jako parfémy a tam se dostáváme do takové pozice spíš umění. Protože udělat parfém — to je můj názor — někdo řekne: „To je super, to krásně voní." A někdo jiný řekne: „To je hrozné, to vůbec nechci používat." Takže je to různých oborů.

Jo, a kosmetika. To jsme taky postupně začali. Začali jsme těmi olejovými, olejovou kosmetikou. Pak jsme přidali různá másla a už to budou dva roky, co jsme začli emulgovat ty věci. Trvalo nám to a půl roku.

Hlavně proto, že jsme si řekli, že nechceme používat žádné ty chemické emulgátory na bázi ropy. Ty bílé krémy, když se podívají posluchači na trhu, tam je obvykle nějaký polyetylenglykol a nějaký ten derivát.

A my jsme si právě řekli — a to je taková červená nit, která prochází celým Bevitem hned na začátku — že ty aditiva na bázi ropy, dechtu, uhlí a plno jiných takových průmyslových zkratek, že je vůbec nechceme.

Mně to připadalo úplně přirozeně, protože já jsem tím žil — nechtě říct do extrému, ale dost jsem to všechno četl a vyškrtával ze svého života.

Takže když jsem teďko tak trošku rekapituloval a už máme vlastně několik tisíc vlastních výrobků napříč různými obory — esenciální oleje, kosmetika, doplňky výživy, superpotraviny, dokonce vyrábíme i přírodní pracích prášky — tak jsem si uvědomil, že vlastně ani v Evropě nemohu najít druhou firmu v této velikosti, která by si ty zásady dala takto přísně.

Nemluvím o malých pěstitelích, kteří mají bio či si doma někdo pěstuje. Tomu všemu fandím, to je perfektní. Ale v tom větším měřítku, když už je to na úrovni mých oborů, tak vlastně docela jsem na to pyšný, že jsme to postavili dost výjimečně. Myslím ale, že do budoucna to vlastně bude standard. Protože to, že lidstvo začalo do svého potravinového řetězce a do kosmetického řetězce dávat tolik chemických látek, je vlastně anomálie.

Mě to říká i můj oblíbený filozof Paul Branton — pokud lidé toto budou dělat, tak nemůžou být zdraví. Protože ty chemické látky — neříkám, že nejsou situace, kdy by mohly pomoci, když jde o záchranu života. Tam já se ani nejsem pro ty chemické léky. Prostě to je v pořádku. To nám nevadí, že trošku poškodíme ledviny, žaludek, játra. Ale z dlouhodobého hlediska — používání těch chemických látek je to vlastně omyl a lidstvo tomu bude muset dopustit v nějaký moment.

Teď se mi honí hlavou několik otázek, protože jste zmínil Paula Brantna. K tomu se za malou chvíli dostanu. Zároveň jsem ráda, že jste řekl, že vy sám jste to žil až do extrému. Mnozí lidé jsou vlastně už trošku hákliví na to, když jim někdo říká: „Vyhoďte všechno, co máte na poličce. Všechno, na co je reklama v televizi, hoďte do koše, protože je to byznys, který není tady proto, abyste žili zdravím."

Ale řekněte mi, zda je to v našem životě možné. Protože když vezmu váš původní obor — les — můžeme nezasahovat do lesa. Ale nesmíme ho předtím oslabit, zničit. Nesmíme ho oslabit kyselým deštěm, pak ho nechat napadnout kůrovcem a pak říci: pomož si sám.

A přesně tak je to s námi lidmi. My jsme do sebe pustili spoustu podivných sloučenin, spoustu chemie, spoustu špatných myšlenek, mechanismů. Tak jak nám teď může pomoct olejíček, aby se to tělo rozjelo správně?

Tak souhlasím, že vlastně žít úplně zdravě — pro průměrného člověka nebo udělat nějaký přechod — nemusí být úplně jednoduché. Může to být trošku náročné a může to bohužel v dnešní době i trošku souviset s financemi, s penězi. Protože to je taky paradox.

Dneska vejdeme do toho obchodu, do supermarketu. Je tam čisto, někdy tam hraje hudba, pěkně tam svítí, je tam teplo — nebo tam chladíme v létě. Ale říkáme tomu, že jdeme plašit smrt. [Smích]

Ale když si tam prohlédneme ty potraviny nebo to, co tam prodávají, tak vlastně je skoro problém tam najít něco, co bychom mohli označit jako opravdu přírodní. Jsou tam ty průmyslová aditiva a dokonce i to, co se tváří přírodně. Je tam hromada jablek pěkně naleštěných, ale pak zjistíte, že je dvacetkrát za tu sezónu postříkali nějakým herbicidem.

Takže ta změna není jednoduchá. Některé věci jsou jednodušší, některé můžeme udělat rychle a hned. Ale některé mohou být složitější.

A ještě to komplikuje i situace, že to, co jíme — a obzvlášť když je to zprocesované — vytváří závislost. Jsou studie, které hovoří, že bílý cukr, ta závislost je asi osmkrát větší než závislost na kokainu.

Takže změnit něco, odstranit ze svého života, z jídelníčku — my jsme bytosti návykové. Takže to vyžaduje rozhodnutí, vůli a i nějaké znalosti.

Jo, ty esenciální oleje v tom jsou výjimečné, že jsou to přírodní koncentráty a, jak jsem řekl, působí na mnoha úrovních a mnoha mechanismy. Čili těch detailů by to bylo na několik pořadů jít do hloubky a bavit se o detailech, ale to, že jsou, že mají tu koncentraci, že mají tu sílu, tak může někdy znamenat, že jejich působení a ten účinek můžeme cítit okamžitě. Prostě na ten esenciální olej z řebíčku — zubaři používali ještě v 60. letech minulého století — a když mě bolí zub a kápnu si ho na ten bolavý zub, tak často prostě to přestane bolet za 20 sekund.

Takže jeho stahující účinky na dásně a podobně jsou možná zmiňovány v mnoha takzvaných babských receptech.

Já jsem v této souvislosti udělal jednu takovou předpověď, ale radši řeknu jí disclaimer, protože my jsme sice výrobci, ale ten zákon nám neumožňuje léčit, dokonce ani preventivně působit, ale můžeme se bavit z hlediska studijního a vědeckého. To je povoleno.

Ale my jsme měli případ, kdy jedna mladá žena pracuje v laboratoři, kde testují antibiotika a ona zná a používá dlouhodobě výrobky Bevit. A ona vzala ten esenciální olej náš — měla dva směsy a v těch směsech my jsme se stali dokonce světovou jedničkou. Máme jich 250, čili nejširší nabídku na světě jsme udělali.

A ona vzala ten bodyguard a protect a aby nikdo nevěděl v té laboratoři, si to otestovala a k jejímu překvapení zjistila, že to je daleko účinnější z hlediska působení proti těm patogenům než ty běžná antibiotika.

A její přítel mi to řekl — jsme známí. A na základě té zkušenosti my jsme do té laboratoře poslali oficiální objednávku, ať nám to změří.

A přišlo nám to černé na bílém. Působí proti vírům, bakteriím, plísním, trichomorádám, včetně toho zlatého stafylokoka.

Ale toto nás neoprovňuje, abych to dal na web, protože tam jsou zase jiné pravidla, zákony — to by bylo porušení těch zákonů.

Takže já si dovolím spíš říct předpověď, že se domnívám, že v budoucnosti, až ta lékařská věda — a už to částečně přijala — ale až to plně přijme, tady tyto informace a znalosti a začlení je do svého systému, tak ty esenciální oleje, ty esence nebo silice — taky pěkné české slovo — nás posilují, že možná podstatnou část těch chemických antibiotik nahradí, aby prospěh člověka.

Jeden lékař v Olomouci, pan doktor Nasvetr, ten už před 20 lety, když jsem s ním byl v kontaktu, říkal, ta antibiotika v našich střevech působí jako atomová bomba. Prostě působí neselektivně.

Jo, ale dneska už je to všeobecně známo. V těch střevech je víc než 2000 bakterií. Ano, některé jsou ty patogenní, ty potřebujem zlikvidovat, ale je tam spousta bakterií, které potřebujem pro svůj život.

A dobře, když jde o záchranu života, to je v pořádku — ať použijeme něco silného. Ale dneska není výjimkou, že se to používá třikrát, čtyřikrát, pětkrát do roka u dětí na základní škole a tam může hrozit v některých případech, že ten bionom toho střeva je narušen, oslabí se ledviny, nadledvinky.

A moje zkušenost je, že v některých případech ty esenciální oleje můžou velice dobře posloužit jemnějším, inteligentnějším způsobem — že likvidují to, co je třeba likvidovat, ale podporují to, co je třeba podporovat.

Ale ještě jednou říkám, to říkám z vědeckých a studijních důvodů, aby se něco neporušilo.

Ano. My samozřejmě nemůžeme tvrdit, že něco, co zabírá, léčí, protože přece to dá rozum, že když mi něco pomáhá, tak to prostě neléčí, protože to mám černé na bílém a zákon o propagaci léčiv o tom hovoří jasně.

Já jsem sice studoval Essential Oil Institut u doktora Axeho, Američan. Dokonce on se tam trošku chlubil — ta jeho doména deraxe.com — že to byla v té době nejnavštěvovanější stránka na světě. Čili miliony lidí mu tam chodily a on jako lékař vlastně řekl: esenciální oleje jsou vlastně léky.

Samozřejmě tady z hlediska právního to léky nejsou, protože to je to, co schválí SÚKL, Státní ústav pro kontrolu léčiv. Ale on jako lékař hovořil o té historické paralele. Protože my dneska, když někdo řekne lék, tak většina lidí si představí tu pilulku — jdu do lékárny, vezmu si pilulku. Ale vlastně tato představa v podstatě má jenom kolem 100 let.

Začalo to prostě v roce 1910, když Rockefeller ovládnul trh s ropou. Tak postupně začaly se z té ropy dělat chemická léčiva a po 20 letech působení vlastně v podstatě ve Spojených státech ta historická medicína byla nahrazena tou moderní medicínou.

Ale když se podíváme zpětně — 200, 300, 400 let zpětně — když se řeklo lék, tak si většina lidí nepředstavila tu pilulku, ale představila si ten esenciální olej nebo tinkturu, prostě tu vodičku, nebo čaj, nebo obklady, zkrátka nejrůznější nebo masti.

Ale ta myšleková pyramida, jak podporovat svoje tělo a psychiku, tak ten základ bude jídlo. Strava je vaším lékem, to přece říkal už i Hypokrates. Ale pak tam budou ty čaje, tinktury, ale ty esenciální oleje budou na té špici — pro tu jejich sílu.

Jenom samozřejmě musíme respektovat tu sílu a zásada číslo jedna je nikomu neublížit ani sobě. Takže chce to mít určité znalosti a jít postupně.

Protože to říkal už i Paracelszus: všechny látky jsou jedy. To, co rozlišuje jed od léků, je jenom míra dávkování.

Takže i esenciální oleje by nám mohly ublížit, kdybychom s nimi pracovali neodborně. Stejně tak jako kdybychom teď spolu tady vypili každý 9 litrů čisté vody. To je smrtelná dávka. Když si dám na večeři 300 gramů kuchyňské soli, to by byla smrtelná dávka. Ale kdybyobych měl nejlepší jídlo na světě — prostě čerstvé ze stromu utržené — mango nebo co koho napadne — ale kdybyych se tím jídlem přejídal, tak ono mi bude taky škodit.

Takže je to o rovnováze a nepřehánění.

Je vidět, že skutečně plánujete pro svůj obor. Ale mě by zajímala ta podstata toho, proč se tak intenzivně bráníme tomu, třeba speciálně v České republice nás zákony opravdu před tím, abychom si všimli bylin, abychom si všimli macerátů, abychom si všimli esenciálních olejů. Velmi brání a ochraňují nás před tím zákony.

Když vlastně třeba jsem četla, že svého času v izraelských nemocnicích se stěny umývají koloidním stříbrem, protože působí velmi silně antisepticky. U nás se na internetu velmi často dočtete, jak požití koloidního stříbra zmodrá vás a jak je to prostě celé jeden velký omyl.

Trošku je pak rušivé, když zjistíte, že v Olomouci dělají pokusy, kdy antibiotika, která přestávají účinkovat — protože nadužíváním máme na ně rezistenci — tak je potencují tím, že je míchat s koloidním stříbrem. Což je tedy zase trošku zvláštní. Ale dobře, nechme to laboratořím.

Řekněte mi, proč si myslíte vy, že tak silně, speciálně u nás stojíme proti jakékoliv alternativě léků chemických. Je to jenom byznys?

Tak to je závažná otázka.

Nemyslím si, že u nás je to až tak úplný extrém, protože když sleduju – a možná už 20 let sleduju některé weby ve Spojených státech a dívám se na situaci v západní Evropě – tak není to tam až tak úplně odlišné.

Třeba v Británii homeopatii propaguje samotná hlava státu, král Karel I. Ve Francii jsou homeopatika také oficiálními léčivy. Ve Švýcarsku holistická medicína má zelenou.

Často i v jiných oborech ta otázka nebo to konstatování sledují tok peněz. I tady to stojí za to se nad tím zamyslet.

Příroda vlastně – bychom mohli říct – že ve většině případů není patentovatelná. Když si vezmu kopřivu, tak je jasné, že z toho nebude moc velký byznys.

Situace se ale mění. Máme čím dál tím víc i lékařů, kteří mají ten holistický pohled. Ten pohled se rozšiřuje, takže s námi spolupracuje stovky lékařů.

Já mám rád pana doktora Košlíka. To je primář Naturmedicíny z východního Slovenska. On už má možná kolem 80 let a říkal, že moderní medicína je dobrá v té akutní části. Když se nabourám v autě, když si zlomím nohu na lyžích, když mi zachrání život, tak říkal: „Smekám, všechna čest. To je velice záslužná činnost."

Ale ta akutní medicína je kolem 10 % medicíny, 90 % medicíny je o té chronické části. A tam jsme často ve slepé uličce. Nebo to může být dokonce nějak sklon být právě ten byznys, kde by mohly někdy převládnout finance.

Když se podíváme na historii té moderní medicíny – a já jsem to zmínil – ten Rockefeller, tam to v podstatě začalo. On šel na to z jeho pohledu možná chytře vysokým školám, které šly jeho cestou, dal peníze, ostatní je nedostali, a během 20 let se to změnilo. V následujících letech prostě to přešlo do celé západní Evropy.

Takže to změnilo lidstvo. A samozřejmě, kdyby si člověk položil otázku, co to vůbec je zdravý stav, ta je klíčová – co to je zdraví? Musíme říct, že to je náš přirozený normální stav, vlastně harmonie.

Všichni ti lékaři od středověku po dnešní dobu vlastně hovořili o homoostáze, o tom rovnovážném stavu. A když mi něco vytlačí, vyvede z té rovnováhy, tak jsem v nerovnováze. Tam můžeme hovořit o nemoci.

Pokud by někdo měl léčit v pravém slova smyslu – když se podíváme historicky – tak to je jeho úloha číslo jedna. Ale to platí pro pacienta, nejenom pro lékaře: najít příčinu toho stavu a tu příčinu odstranit.

Základ číslo jedna je vždycky diagnostika: zjistit, proč to tak je, a potom tu příčinu odstranit. Ale my se setkáváme v dnešním systému často – a sami lékaři to dělají – s symptomatickým léčením. Často je to pouze boj s bolestí: bolí tě něco, vem si brufen.

Ale jak člověk, který si otevře množství stovky přípravků, ví, kde je kořen jeho problému? Nemůže si prostě naordinovat esenciální olej, který mu nesedí. Notabene když si to objedná po e-shopu, tak ho dopředu nemusí cítit vůní a tudíž ten základní vjem – když mi něco voní, tak to pravděpodobně v tu chvíli je pro mě dobře – tak nás dělí zásilková služba.

Já pro jistotu řeknu i disclaimer: my opravdu léčit nemůžeme. My můžeme – jsme v té rovině možná podpory – podporovat, podporovat můžeme.

Běžný člověk, ta příčina se opakuje. Je skoro vždycky stejná. Buď je tam nedostatek živin – to je právě současná společnost. To, co se běžně kupuje v obchodech, tam chybí minerály, vitaminy, aminokyseliny. Je to ochuzená výživa.

Tělo je geniální. Když tam něco chybí, tak to překlene, přemostí, chvilku vydrží. Ale když je to dlouhodobě, tak má problémy.

Jeden lékař, doktor Rád – nemám na mysli toho českého Ráta – ten dokonce podal žalobu na farmaceutický průmysl a hovořil právě o výživě. Hovořil o tom, jak námořníci v středověku pluli po oceánech a jak jim chyběl vitamin C, tak umírali na kurdě. Umřít na kurdě znamená, že ty cévy popraskaly, protože tam vznikaly záněty z nedostatku, ale popraskaly tak rychle, že námořník vlastně vnitřně vykrvácel.

On to srovnával v té žalobě. Já jsem z toho byl tenkrát – říkal jsem si, to je borec. Roky svého života věnoval tomu, aby tak jasně a stručně popsal, o co jde.

On říká, že moderní člověk netrpí absolutním nedostatkem, ale přece jen ty látky tam chybí: selen, hořec a další a další věci. A v těch cévách vznikají záněty, ale tělo to stihne zalepit speciálním lepidlem, kterému se říká cholesterol. Cholesterol nás v ten moment podle něho chrání.

Vidím teď v Americe spoustu lékařů s takovými názory. Lékař říkal: když vidím pacienta, který má nízký cholesterol, tak je mi jasné, že ta léčba bude trvat dlouho a bude náročná. Cholesterol je látka, kterou máme všude, je v mateřském mléku, nejvíc ho máme v mozku. Takže jsou různé názory na tento pohled.

Ale co se týče zdraví, zpravidla tam něco chybí. Skoro každý, kdo má nějakou disharmonii, nějakou nemoc, by měl přemýšlet o tom, jestli mu tam něco nechybí, nebo tam něco přebývá.

To je druhá stránka věci: většina lidí jsme zatoxikováni. Dostávají se do našeho těla věci, které by tam neměly být.

A samozřejmě můžeme mluvit i o mentálním, psychickém působení. Mnohí z nás neseme si různé zátěže z minulosti – takové ty batohy negativních myšlenek a emocí, které dlouhodobě promítáme nebo udržujeme v naší mysli.

Může to být různé: neschopnost odpustit. Prostě muž má 50 let a pořád nese křivdu ze základní školy, že mu paní učitelka dala tenkrát čtverku nebo pětku a nezasloužil si to, bylo to nespravedlivé. Ale těmito negativními emocemi vlastně trestáme sami sebe.

To je druhá rovina – ta psychická. Nakonec máme v naší nabídce knihu Aromaterapie pro léčení duše od pana Mojaje, britského aromaterapeuta. Celá kniha je o tom, jak můžeme pomoci esenciálními oleji podpořit naši psychiku.

Jiří Černoto, moc děkuji za rozhovor. Děkuji vám za to, že jste v mnohých probudil zvědavost a zároveň, že zdůrazňujete neustále to, že všichni máme své zdraví do značné míry ve svých rukou. Je to důležité si to uvědomovat. Díky za to.

Děkuju za pozvání a přeju všem posluchačům, ať jsou zdraví, vitální, kreativní a ať nás všechny ten život baví.

Milí posluchači, celý rozhovor si můžete poslechnout vcelku a v předstihu na platformě Herohero.

Jinak všechny díly najdete postupně, jak jste zvyklí, také na našem webu Rádio Univerzum, na Facebooku i YouTube.

Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1034916/2700, upřímně děkujeme.

I díky vám můžeme klást otázky, na které se jiní neptají lidem, které jinde nezvou.

Martina Kociánová se na vás těší zase příště.

Zatím se mějte hezky a něco proto dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.