JAN KROČA: Tajemná místa Česka. Co naši předkové věděli a my zapomněli?

Kočka.

Tak ty tam máš sedátko na kočky, takže tam prostě sedne, ne?

Ta kočka.

>> Hm.

Hm hm hm hm.

>> Kolik jich máš?

>> Dvě.

Dvě.

>> Dvě?

Tak to je ještě fajn.

>> Možná se mihne i manželka někde, ale tak to snad ta slíbila, že mi nepoleze do záběru.

Tak i manželka.

No a manželka, že jo, ta tady dneska taky se mnou, ale ta je v jiné místnosti.

Tak aby se nepotkala, aby v záběru nebyla a aby pak na ni lidé nepsali "Co má za nevěru", viď?

>> Chráníš, podle mě schováváš ji.

Hele, tam někde pod tím zámkem určitě.

No ne.

Hele a prosím tě, myslíš, že lepší je jenom ještě řekněme vizuálně, aby to bylo co nejlepší na dojem?

>> Dobrý, Honzo, hlavně už běžíme.

Lidi už nás asi vidí a slyší, takže už to neřeš.

To, co máš za tebou, to je pěkné.

Hele, my fakt, my fakt už jedeme, jo?

Ty vole, to si děláš legraci.

A to pak stříhneš?

>> Ne, to nestříhám.

Já to nechávám, protože lidi — ať jsou součástí naší rodiny, ne?

Ať prostě jsou součástí těch věcí, nebo ti to vadí.

Počkej, já teď dám.

Ty jsi bohemista.

Bohemista.

A cestovatel, viď?

Cestovatel nebo průvodce.

>> Eh, přesně.

Hele, já jsem především průvodce tady po Čechách a Střední Evropě.

To znamená, že beru lidi na ta magická, zasvěcovací, iniciační místa v Evropě, ale hlavně v Čechách, že jo.

Samozřejmě nejvíc mých klientů jsou Češi, kteří přijíždí do Prahy, chtějí poznat Prahu, chtějí poznat Kutnou Horu, Karlštejn, Panenský Týnec, taková ta místa.

Silná místa tady, že jo.

Často zajíždím na Pálavu, jo.

Dělám procházky po českých horách zaměřené na energetická místa těch hor, že jo, protože prostě není cesta jako cesta.

>> Není cesta jako cesta.

Tak milí diváci, vítejte.

Takový vstup: není cesta jako cesta.

>> Děkujeme, že jste s námi i kritici samozřejmě.

>> Všichni jste vítáni.

Pokud byste měli jiné zkušenosti nebo zážitky než můj host Jan Kroča, tak dejte vědět, napište nám to.

Takhle se tady krásně inspirujeme vzájemně.

Je to tady v přátelském duchu.

A my jsme s Honzou už natáčeli jeden díl, který se vám líbil a který ve vás vzbudil zájem o to téma.

>> Takže dneska pokračujeme a navazujeme s vašimi otázkami a máme pro vás jedno drobné překvapení.

Sledujte.

Tohle je takový uklidňující rozhovor, takový jiný než s těmi politiky, jak natáčíme.

V závěru rozhovoru, až odpovíme otázky, my se podíváme na zasvěcovací místa v Evropě, která je fajn podle Honzy v létě navštívit toho roku.

Takže pokud přemýšlíte nad tím, že byste chtěli třeba i nějakou osobní pouť, nebo třeba s rodinou jet někam, kde to může mít nějakou duchovní hodnotu nebo nějaký větší a jiný rozměr, než jenom běžně turistický, tak sledujte.

A Honzo, moc ti děkuju za tvůj čas.

Odkazy na tebe jsem dal dolů, takže pokud byste se chtěli propojit, mrkněte.

Můžete se podívat na web Honzy, případně mu napsat, podniknout nějakou výpravu s ním.

Pokud by se vám zalíbilo něco ode mě, nějaká kniha na léto, mrkněte, dejte vědět, jak se vám líbí.

A děkujeme vám za sdílení, aby další lidé kolem vás, třeba vaši přátelé nebo známí se dozvěděli něco zajímavého.

Takže děkujeme, že sdílíte.

A Honzo, tě tedy také děkuji samozřejmě, že navazujeme. Pojď nám říci v úvodu: uběhl měsíc, co jsme se zhruba neviděli. Přes měsíc je třeba něco zajímavého z naší historie, nebo nějaké místo, které se vyplatí navštívit třeba v...

>> Mhm.

Tak určitě je fajn třeba nejezdit tady v té plné sezóně do centra Prahy.

Takhle tím bych možná začal, protože Praha se v těch číslech návštěvy turistů dostala úplně strašně vysoko a třeba Karlův Most nebo Pražský hrad už jsou třeba v sobotu, v neděli prakticky neprůchodné. Ale možná o to lepší je se právě zaměřit na ta menší města, která rozkvétají, dělají různé festivaly, různé dny otevřených památek.

Jo, blíží se nám Noc kostelů, která je úplně fantastická, protože prostě otevře i nepřístupné objekty.

Takže já bych se teď vypravil do nějakých takových míst, která třeba dříve byla zavřená a teď se otevírají.

Tak mým typem je třeba zámek Bečov nad Teplou u Karlových Varů nebo zámek Valeč, který taky jako ožívá do nové krásy.

A vlastně po celé republice najdeme jako třeba nové objekty, které startují, otevírají novou návštěvnickou sezónu a nebudeme se tam tlačit s těmi davy lidí, které jako průvodce tady v Praze v podstatě každý den potkávám.

Znovu říkám: když už Praha, tak třeba Vyšehrad — to je místo, které pořád ještě netrpí nějakými obrovskými návaly lidí. Nebo prostě některá ta místa na těch pražských periferiích, kde prostě nejsou davy.

Praha už má plnou sezónu a bude to trvat někdy do října.

Pak v té zimě je Praha rozhodně přívětivější, příjemnější, protože tam není tolik těch davů, hlavně lidí z ciziny.

>> Hm.

Hm.

A do Vánoc alespoň.

>> Jasně.

Ano.

Pak zase na Vánoce to zase po ruce vyskočí, jo.

Takže ono to platí obecně pro všechny metropole, že a případně některé přímořské lokality — prostě v té první sezóně, červen až třeba září, tam skoro nemá smysl jezdit. Naopak si to tam užijeme mnohem více v té mimosezóně.

>> Hm.

Já se přiznám, že Praha — jak jsi řekl podle těch měření a návštěvnosti, jak roste — tak i musím říct, že mezi mými přáteli ve světě všude, když si povídáme o těch místech, která navštívili, tak Praha vždycky, vždycky oni řeknou: „To je tak výjimečné místo a tak nádherné!" A vždycky se nad tím zaseknou.

Takže jenom jako divák potvrzuju asi to, co jste slyšeli od lidí, co cestují světem. Když se vracejí zpět domů, tak ten klenut, kterej vidí lidi ve světě v Praze, tak to je obrovský.

Jo, to je opravdu obrovský.

Honzo, já se dostanu k otázkám pro tebe od diváků.

Je tady otázka: která místa leží těsně za hranicemi země, ale mají pro nás energetický význam?

Tak možná tohle nechám nakonec právě, protože navážeme na tu Evropu.

Tak vezmu tuto:

Která místa v České republice by si podle vás zasloužila hlubší průzkum či odhalení?

>> Hm.

Tak ano.

Pořád tady máme místa, která nejsou tak úplně prozkoumaná.

Jsou to třeba ty různé krasové systémy, že jo.

Máme tady třeba český kras, Moravský kras.

Jeskyňáři už 100 let pracují na tom, aby ta místa odhalili, ale pořád je jasné, že tam je ještě obrovské množství doposud neodhalených záležitostí, kde nás možná ještě čekají různá překvapení. Je možné, že ti naši předkové do těch jeskyní lezli nějakými místy, která dneska jsou zavalená, takže vůbec není vyloučeno, že jak v českém, tak v moravském krasu se ještě objeví fascinující podzemní prostory, které budou třeba obsahovat nějaké svatyně našich předků.

Tam si myslím, že toho ještě bude hodně. Ostatně, jak se teďka staví hodně dálnic, tak archeologové neustále objevují nová fascinující místa, která by jinak byla zapomenutá. Jsou to třeba ty pravěké rondely. Ukazuje se, že my tady v Čechách jsme vlastně takovou velmocí těch rondelů. To znamená, že v té mladší době kamenné nebo pozdní době kamenné, kde vznikaly ty rondelity, posvátné kruhy, které mají třeba průměr klidně i 100 metrů, jsou to prostě obrovské svatyně našich předků.

My jsme tedy v tomhle opravdu na evropské špičce. V podstatě u nás tady – Čechy, Morava, Rakousko, Německo – jsou místa, kde je těch starých svatyní nejvíc. A taky stále ještě tam probíhají archeologické průzkumy a ještě furt nevíme úplně přesně, k čemu tady ty obrovské pravěké svatyně na tom našem území vlastně sloužily.

Pořád je co objevovat a právě vlastně trochu i vítám to, že se tam hodně staví, protože se odkrývají nové archeologické nálezy, které by jinak zůstaly ležet v zemi a my bysme o nich nevěděli.

>> Hm.

No tak vidíte, diváci, pokud máte nějaké průzkumníky mezi svými přáteli, tak tohle je třeba pozvánka pro ně, že možná je na čase to více prozkoumávat.

[frknutí] Jdeme na další otázku. Jaká mytologie se objevila na území České republiky jako první a kde se o ní můžeme dozvědět více?

No tak ono každá z těch mnoha kultur, které se nám tady vystřídaly, bezpochyby měla svoji vlastní mytologii. V podstatě tady nacházíme třeba ty Venuše – taková bezoňská figurka stará 40 000 let – což nám lecos napovídá o tom, jak prostě lidi před těmi desítkami tisíce let uvažovali. Měli zřejmě kult nějaké té velké matky, té bohyně.

Tady z těch archeologických nálezů, které sahají až do té doby kamenné, si můžeme lecos zrekonstruovat. Poměrně hodně toho víme právě i od té doby, kdy vznikaly na jižní Moravě taková ta dutá Venuše. To je nějakých 5–6 000 let zpátky. Těch máme v českých nebo moravských muzeích celou řadu. Jsou to zvláštní sošky žen, které mají takové zvednuté ruce, jsou duté a vlastně sloužily k ukládání nějakých tekutin posvátných.

Jo, takže ty zase ukazují, že tady prostě po tisíciletí u nás mohl přežívat nějaký kult uctívání těch bohyní. Takže to je ta archeologická část, ten archeologický pohled.

Pokud nám jde o písemné záznamy těch mytologií, no, pak samozřejmě jsme odkázáni na nějaké zprávy kronikářů, kteří psali o slovanských mytologiích. Máme také nějaké záznamy starých římských autorů o tom, jak fungovali Keltové nebo Germáni, kteří žili v našem území, ale jsou to jenom krátké kusé zprávy.

My víme, že Keltové vlastně nepoužívali moc písmo, měli nějaké posvátné písmo, ale nedělali klasické záznamy. Takže o keltské mytologii víme velmi málo, i když ta keltská kultura na tom našem území fungovala po staletí.

Je to dost složitá otázka. To by bylo opravdu na hodinové povídání. My hodně můžeme rekonstruovat třeba z pohádek. Existuje fantastická kniha Jiřího Svobody, která se jmenuje Keltské kořeny českých pohádek a pověstí. On tam rozebírá motivy českých pohádek, různých legend a lokálních pověstí a porovnává je třeba s těmi irskými.

Zjišťujeme, že vlastně mnoho českých pohádek a pověstí v sobě nese nějaký ten keltský základ. Mnoho místních lokálních českých jmen taky v sobě nese nějaký posvátný nebo kultovní původ, takže můžeme to rekonstruovat. Ale v zásadě se vždycky pohybujeme na takové trošku hranici vědy a také trochu role spekulace. Prostě se dá říci, že tady v podstatě vždycky to nové náboženství, které se přicházelo, se snažilo trošku potlačit to náboženství předcházející – něco z něho integrovalo, něco z něho vyškrtalo.

Takže tady nemáme nějakou certifikaci a doteďka nevíme úplně přesně, jací slovanští bohové byli třeba uctíváni tady u nás. Přitom to není tak vzdálená historie. Víme některá jména a některá jména třeba ani nevíme. Některá jména prostě byla postupně vytěsněna. Takže nevím, jestli stačí ta odpověď takhle, ale je to prostě tak.

>> Jasně. Díky moc, Honzo. Díky. Díky moc.

Další otázka. Lze navázat skrze určitá místa kontakt s našimi předky?

Tak to určitě ano. To není jako úplně nic nového. Existuje dokonce třeba obor, který se jmenuje terénní mytologie. To je v podstatě obor, který dneska je u nás víceméně na začátku, ale doufám, že se časem dostane i na české univerzity. Protože vlastně je to zkoumání těch starých pověstí přímo na těch lokalitách, kterých se to týká.

My samozřejmě můžeme studovat staré pověsti někde od počítače, od stolu, [frknutí] ale pokud my nedorazíme přímo na ta místa, kde se to má odehrávat, tak nám uniká obrovské množství souvislostí.

Uvedu třeba příklad. My víme, že podle legendy oráč Přemysl oráč ve Stadicích, což je doteďka existující pěkná vesnička kousek od Ústí nad Labem. Jo, ale teprve když tam přijedeme a podíváme se, že tam doteďka je velmi silný královský pramen se tak jmenuje, který skutečně má tu energii toho mužského zasvěcovacího místa – v okolí několik takových velmi zvláštních kopců s takovým specifickým vyzařováním a tak dále. Teprve když jsme na tom místě, zjistíme, že to je skutečně místo, které v minulosti evidentně sloužilo k zasvěcování mužů těch nějakých vyšších, v uvozovkách, brahmánských kast, které tady měli ti naši slovanští předkové.

A tam pak nám dojdou ty souvislosti a zjistíme, že to není náhoda, že ty Stadice si nevybrali ti naši předkové jen tak, ale vybrali si místo, které má opravdu specifickou energii.

Podobně, když se vypravíme třeba na Tetín, kde jsou pověsti o té staré kněžně Tetě, ale třeba i o svaté Rudmile, která tam prokazatelně vlastně dožívala, zjistíme, že to je místo, které zase má opravdu velmi silnou ženskou energii.

Takže pak poznáme, že to je prostě lokalita, kde poznáme, že vlastně všechny ty pověsti, které se k těm místům vztahují.

Pokud nás zaujme nějaká pověst, tak je téměř jako nutností se jet podívat přímo na to místo, kde se ta pověst odehrávala.

A samozřejmě, když na tom místě strávíme nějaký čas, tak nám vlastně pak můžou ještě dosvědčit nějaké další informace.

Ono je fajn si tady na těch místech trochu zameditovat.

Dokonce znám lidi, kteří na těchto místech i spí – na těch posvátných místech nebo na těch legendárních místech – a velmi často během těch snů jim vlastně přijdou nějaké důležité informace v podobě nějakých vizí, které jim vlastně dotvoří celý obraz toho daného místa.

Takže zásada je jezdit na ta místa naživo a strávit na nich nějaký čas.

Díky moc.

Máte vy diváci nějaké místo, které je vám blízké nebo je vaše oblíbené? Klidně napište do komentářů. Můžete inspirovat zase některé jiné diváky, kteří třeba se rozhodnou navštívit toto místo.

Honzo, my se dostáváme k otázce právě, která navazuje i na to cestování v letních měsících – prázdninových – která místa leží těsně za hranicemi země, ale mají pro nás energetický význam.

Tak možná, jestli nejdřív vyjmenuješ třeba některá místa, která jsou rozhodující v rámci našich dějin nebo historie, ale už nejsou za hranicemi, nebo už nejsou na našem území stávajícím, a pak se můžeme podívat i na ty vzdálenější, která doporučuješ navštívit.

Určitě. No tak já bych začal místem, které je nesmírně důležité pro Čechy, ale dneska leží asi 2 km za českou hranicí. To místo se jmenuje Ojín. Je to skála, na které stojí hrad, který byl zároveň klášter. Celé to tam založil Karel IV na místě staší, řekněme pravěké svatyně, protože ten kopec je zvláštní hora, která trochu připomíná svým tvarem tu australskou posvátnou horu Uluru – prostě taková zvláštní zbrázděný kopec.

Tam Karel IV založil nesmírně významný klášter, který svým významem se blíží třeba českému Karlsteinu. A vzhledem k tomu, že ta Lužice patřila chvilku k Čechám, chvilku k těm různým německým oblastem, tak se to tam střídalo. Dneska je tahle záležitost těsně za českými hranicemi, mimo, ale vlastně se tam cítíme jako doma. Takže pokud jste ještě nebyli na Ojíně, tak to je místo, které bych doporučil asi jako úplně první.

Pak máme třeba další zajímavé místo, které leží vlastně na hranici – a to je Cheb. Cheb je dneska město, které náleží Čechám, ale po většinu středověku patřilo Německu nebo Frankům. A to město jsme si různě střídali. Teď je momentálně v Čechách, ale zase je to město, které je velmi důležité pro Němce. Leží vlastně přímo na česko-německé hranici, takže tam dneska jezdí zase hodně Němců, protože to místo je pro ně velmi významné. Je tam palác německého císaře.

Kdybychom to vzali na jihu, tak určitě je pro Čechy důležité zajet do města, které se jmenuje Linec. Linec leží na Dunaji, ale je vlastně historicky velmi úzce spjato právě s českými zeměmi. Vůbec tady ta otázka – oblast, kterou najdeme v těch Novohradských horách – tak tam je oblast zvaná Vitorazko, která patřila taky někdy k Čechám, někdy patřila rakouským knížatům a v podstatě je to oblast, která dodnes patří vlastně nám nějak způsobem. Řekl bych, že napůl – člověk má pocit, i když je třeba v Rakousku, tak má pocit, že je stále v Čechách.

Určitě je fajn se podívat třeba do takzvaných nových Čech Karla IV. To je vlastně oblast, která se táhne od pohraničního hradu Přimdy až k Norinbergu. To je oblast, kterou se pokoušel Karel IV připojit – své oblíbené město Norinberg – vlastně k Čechám. A i když tahle projekt fungoval v podstatě jen v Karlově době, tak pořád, když tam jedeme po té staré cestě na Norinberg, jsme v oblasti, která má k Čechám velmi blízko. Karel IV vlastně chtěl, aby to byla trvalá součást Čech.

Takže míst těsně za hranicemi, která jsou pro nás důležitá, najdeme poměrně hodně. Bylo by to fakt na další povídání.

Ještě možná řeknu o jedné mojí oblíbené oblasti, což je Pálava. Vlastně my celý ten krajinný systém Pálavy nemůžeme pochopit bez toho, abychom nezajeli do té rakouské části Pálavy. To znamená, když jsme v Mikulově, také se vyplatí popojet pár kilometrů do místa zvaného Falkenstein. Falkenstein je vlastně hrad, který také patřil českým pánům, zase rakouským pánům. Dneska je součástí Rakouska, ale je to místo, kde je ukotvená energie celého pálavského a lednickoveického krajinného chrámu. A pokud nevylezeme na hrad Falkenstein, tak nemůžeme říct, že bychom poznali Pálavu naplno.

To je třeba jen tak letem světem. Na tuhletu otázku jsem se úplně dopředu nepřipravoval, ale samozřejmě, pokud by někdo chtěl víc informací k nějakému místu, které je těsně za českými hranicemi, tak mi klidně napište a já se pokusím.

Já tady zrovna hledám ten Falkenstein, o kterém jsi mluvil, a to je velmi zajímavé místo, diváci. Dám vám sem obrázek. Já jsem o něm ještě v životě neslyšel.

Podívejte na to, jak to tam vypadá. Ono to ve skutečnosti vůbec nevypadá jako hrad.

Honzo, podívej.

Pozor. Ale to je chyba, chyba. Tady seš u jiného Falkensteinu. To jsi v Sasku.

Na česko-rakouském. Tady ten Falkenstein. Prostě tam dej třeba Mikulov – Falkenstein na vyhledávání, protože to je kopec, který se zvedá. Je to vlastně nejvyšší bod Mikulovska.

Již to vidím. Tak to je nádherné. Tak to je velmi nádherné. Není to tak tajemné a tak temné.

Našel jste opravdu zvláštní místo.

To je opravdu... Ale tohle je to, o čem jste mluvil.

Podívejte diváci, kam se můžete podívat v oblasti Pálava. Takhle to vypadá.

Ano, to je ono.

Takovej až Artušovský hrad.

Přesně tak. Jsou k tomu i podobné Artušovské pověsti.

A cítliví jedinci tam nahoře pravidelně přicházejí do kontaktu s dračí energií.

Takže tohle místo je s energií velmi hodného draka, takže je možná fajn, pokud se chcete s tou dračí energií seznámit, tak Falkenstein patří mezi ta místa, kde je to určitě bezpečné.

Moc krásné.

Tak Honzo, přejdeme teďka i k té vzdálenější Evropě.

Diváci, vy si vemte poznámkové bloky nebo mobily si otevřete, protože možná dostanete nějaký tip na zajímavé místo, kam se můžete podívat, třeba tam v té zemi i budete pobývat, tak vám to krásně rozšíří obzory.

A Honzo, dávám ti slovo.

Já se tady pokusím v průběhu teda dávat obrázky, diváci, pro vás. Dělám to hned v procesu, takže kdyby tam něco se neobjevilo, eh, nestihl jsem to. Ale Honzo, ty právě a já budu ilustračně sem dávat občasné obrázky.

Tak a věřím, že vy jste fresh a ready. Tak pojďme na to.

No, teď vlastně jak jsi ukázal ten Falkenstein v tom českoském Švýcarsku, tak jsem si ještě uvědomil, že existuje mnoho pozoruhodných míst, která jsou právě právě v té oblasti mezi Ústím nad Labem a Drážďany, protože ta celá oblast víceméně patřila dlouhá léta k českému území. Takže určitě tam třeba hrad Kynštejna nebo hrad, který se jmenuje Bastei – mě psal, aha, německy – ale vlastně čte se to Baštaj a je to starý český hrad, který se jmenoval Bašty. Který dlouhá léta patřil právě k českému území a oni ti čeští páni si to tak různě s těmi míšenskými vévody tak vyměňovali, pronajímali, prodávali, až nakonec tady to česko-saské Švýcarsko zůstalo z větší části v té německé části.

Ale vlastně pořád se tam můžeme cítit jako doma.

Ano, to je třeba hrad Kynštejna, který vlastně patřil dlouhé roky jako k českému království. Byl to významný český hrad a určitě je to zajímavé místo. A kousíček naproti němu je právě ten hrad Basty – Bašty, který třeba je taky krásný.

Koneckonců kousíček nad Drážďany se vypíná hrad, který se jmenuje Dohna. Dneska německy se jmenuje Dohna, česky je to Donín. Je to sídlo významného českého rodu pánů z Donína. Takže vlastně je dobré si uvědomit, že původně to české území sahalo vlastně až k Drážďanům dnešním, jo.

To vůbec neznamená, že chci, aby se to vrátilo k Čechám, ale je to spíše tip pro nás, že pokud tam pojedeme, tak se tam můžeme cítit v podstatě napůl jako doma.

No a abychom se teda bavili o těch důležitých místech, která je dobré třeba teď v létě navštívit, pokud plánujeme nějaký eurovíkend nebo nějaký kratší výlet někam do okolí Čech nebo tady vůbec po Evropě – ať už se tam zlatíme letadlem nebo jak spíš preferuju cestu autem, která zanechává menší ekologickou stopu, nebo vlakem, že máme tady skvělé vlaky, které nás propojují s úkolními zeměmi – tak můžeme jet krásně vlastně vlakem. Tak já třeba si doporučím, nebo dovolím doporučit město Krakov.

Město Krakov je v podstatě hlavní město Polska. Je to místo, kde probíhaly ve středověku korunovace polských králů a do Krakova se velmi snadno dostaneme třeba i tím vlakem. Určitě je to třeba zajímavější než Varšava, která je město sice velké, které má super moderní architekturu a tak dále, ale ta historická síla tam vlastně není, že jo. Ten Krakov je mnohem silnější.

Ono koneckonců navštívit právě ta místa, kde probíhaly ty korunovace těch králů toho daného území, tak to je vlastně vůbec to nejcennější. Tady ta korunovační místa dokáží každého návštěvníka vlastně nahladit na ducha celé té země, do které přijíždí. Jo, takže Krakov je super.

Pokud jsme už nakousli Polsko, tak pokud pojedete k Baltu, což dneska se chystá jako velké množství Čechů, protože už jsou tam skoro dokončené ty dálnice až k Baltu, tak se rozhodně po cestě zastavte v městě, které se jmenuje Gniezno, česky Hvězdensko. To je staré kultovní slovanské hlavní město velké části Polska.

To město dneska není nějak velké. Má prostě asi 60 000 obyvatel. Prostě je to spíše na polské poměrně menší město, ale to město je plné památek. Je to město, kde svatý Vojtěch pokřtil polské krále. Je to místo, kde vlastně vzniklo první polské arcibiskupství. Jo, takže je to prostě určitý duchovní střed Polska.

Takže vlastně z té dálnice je to malý kousek. Takže pokud pojedete – hele, ten je vidět v průjezdu velká katedrála a tak dále – pokud pojedete k Baltu, tak rozhodně to vezměte přes město Gniezno. Je to třeba zastávka na pár hodin, ale rozhodně stojí za to. A v muzeum to můžete vidět krásný onychový kalich, který patřil svatému Vojtěchu. Takže to je paráda.

No a třeba když se podíváme do našeho oblíbeného Maďarska, kam také jezdí hodně lidí do termálů a hodně lidí jezdí do Budapešti – Budapešť je velmi vznešené město, má tam ten krásný hrad Budín, že jo, který určitě je dobré navštívit – ale není to zase spirituální centrum Maďarska. Je lepší po cestě se zastavit v menším městečku, které se jmenuje Ostřihom.

Jo, je to vlastně kousíček od Slovenska. Dá se tam vidět tudy přes to Slovensko. Ta Ostřihom je jako naprosto fantastická skála, kde najdete největší kostel v Maďarsku, který stojí zase na místě starého pohanského kulturního místa. A to je třeba lokalita, ve které... Takže městečko Ostřihom, to je opravdu velká síla. A vlastně i když leží asymetricky mimo střed Maďarska, tak je to vlastně asi možná vůbec nejsilnější energetické místo v celém Maďarsku.

Eh, další tip třeba, pokud se vydáme do Itálie, tak většina lidí dneska to tam hodí po té dálnici do Itálie, někam k moři. Nemusí to být už dneska jen to Bibione, kam se jezdilo dřív, ale hodně lidí tam skončí prostě někde na severu. Na severu maximálně si udělá výlet do Benátek.

Já třeba Benátky vůbec nedoporučuju. To je město přelidněné, vlastně energeticky poměrně nezajímavé. Mnohem, mnohem zajímavější je třeba po cestě se stavit v městě Udine. Vlastně kolem něho vede dálnice, takže jedeme vlastně jako pár kilometrů od městského centra.

Město Udine má Hradní vrch, místo mimořádné síly. Je to místo, kde byl třeba korunován Karel IV. právě králem Furlánska, tady té části severní Itálie. Takže je to místo, které rozhodně doporučuju navštívit a udělat si tam po cestě na dvě hodiny krátkou zastávku, když jedete prostě do Itálie.

Ano. Ano. To je náměstí. Náměstí v Udine. Kdybys našel ještě fotku hradního hradu v Udine, by to bylo ještě lepší. Ale i tady to je vlastně super.

No a nebo zase naopak třeba hodně Čechů létá do Milána, což je fajn. Miláno je velmi krásné město. Milánský dóm patří mezi ty nejkrásnější v Evropě. Ale kousek pod Milánem se nachází zase menší město, které se jmenuje Pavia. Místo, které je úplně narvané památkami a je to vlastně původní hlavní město celé Lombardie.

Mimochodem ta bohatá část Itálie kolem toho Milána, která se nazývá Lombardie, tak se původně jmenovala Langobardie a založili ji Langobardové, což byl germánský kmen, který tam přišel z jižní Moravy.

Dokonce ano, to je krásný pohled na menší italské město Pavii, které je úplně jako našlapané vzácnými historickými památkami.

Říkám, je to bývalé hlavní město, které je dnes samozřejmě zapsané v UNESCO a turisti tam jezdí, ale je jich tam mnohem méně než třeba vedle v tom přelidněném Miláně. Takže pokud pojedete tímhle směrem, tak klidně místo Milána si dejte Pavii.

Jen dopovím ještě tu myšlenku, že vlastně ti Langobardi, kteří tam přišli a udělali si právě v té Pavii hlavní město, tak oni sem přišli z té jižní Moravy a dokonce víme přesně, kdy, protože k tomu jsou historické záznamy.

Takže vlastně také je to město, kde se můžeme cítit jako docela propojeně s tím naším územím.

No a pokud třeba se chystáte do Francie, tak dnes už Paříž není tím bezpečným a příjemným městem jako bývala.

Dnes ta Paříž má již řadu opravdu podivných zákutí.

A i když to město má krasu a spoustu pěkných památek, tak já třeba osobně radši jezdím do Lyonu, což je také nádherné město, vlastně jedno z největších ve Francii, a to je město alchymistů. Město prostě plné energie na soutoku dvou řek.

Má velmi podobnou energii Praze.

I trochu té Praze je Lyon podobný.

Dokonce se říká, že je s ní propojený prostě neviditelnými dálkovými liniemi, takzvanými Ley Lines.

No a Lyon má právě tam krásnou baziliku Notre-Dame, která je vlastně tam nahoře nad městem.

To je město nesmírně příjemné energie. Je to opravdu jeden z nejkrásnějších kostelů, který jsem kdy našel, a určitě doporučuju se zastavit i tam nahoře na tom kopci a ještě celé město budete mít pod sebou jako na dlani.

Takže mnohem zajímavější než jet do Paříže je jet přes Lyon dále na pobřeží Provence a do Langedoku.

To jsou ta místa třeba spojená s těmi legendami o Marii Magdaleně.

A to je lokalita, která je pro mě z celé Francie vlastně vůbec nejzajímavější.

Jo a zase, když už budu na jihu Francie, tak nepojedu do Svaté Tropé, protože to je prostě rybářská vesnice, kterou proslavil ten film o četnicích v Saint-Tropé, ale nic tam není.

Radši popojedu prostě o kousíček dál, kde jsou třeba ta místa právě spojená s tou Marií Magdalenou, která jsou jako mnohem zajímavější. Stavím se třeba v Arles, nebo v Avignonu.

To jsou města, která jsou mnohem více zajímavější. A třeba zrovna to Arles bylo také korunovační místo významné. A vlastně všechna ta místa spojená s těmi korunovacemi jsou opravdu ta, kde i my jako návštěvníci můžeme získat určitou formu iniciace, určitou formu zasvěcení.

Oni ta korunovační místa si prostě vybírali ti naši předkové velmi pečlivě.

Jsou to většinou ta nejsilnější místa na tom celém území.

A samozřejmě tady vidíme třeba Avignon s tím papežským palácem nahoře, kde přebýval i Karel IV. a Jan Ceburský, a je to prostě místo velmi spojené s českými dějinami, velmi úzce tedy s námi propojené.

Ale mimochodem třeba významným korunovačním místem uherských králů bývala i Bratislava.

Takže určitě bych Bratislavu nepodceňoval.

Bratislava je fantastická.

A hned kousíček nad Bratislavou je kopec zvaný Devín.

To je krásný hrad postavený na místě staré římské a keltické svatyně.

Dole pod tím se vlastně potkává řeka Morava s Dunajem.

A ten soutok těch dvou řek patří mezi nejkrásnější v Evropě.

Jo, ta Morava tam vtéká do toho Dunaje takovým obrovským bílem.

Můžete vlastně sejít až dolů k té vodě.

Dřív tam byla železná opona, tak jste se tam nedostali, dnes se tam dostanete a můžete si fantasticky užít i energii soutoku dvou velkých řek, z nichž jedna pramení tady vlastně u nás.