SUENEÉ: Co světové vlády UŽ (ne)TAJÍ? A proč? [souvislosti & manipulace]

Přijde v jednu.

No, ale tak to můžem otevřu, otevřu a pak můžu pokračovat vesela dál.

Ale tak to musíš očekávat, jestli to nebude, protože ty se zabýváš UFO.

No.

Jsi taky autorem překladu a tvůj web je poměrně úspěšný.

[hudba] Děláš i konference, kdyžtak diváci klikněte do odkazů.

Kdyby vás to zajímalo, můžete se se Suenem propojit.

Tak by bylo zajímavé, kdyby už UFO na tebe poslalo špicla ve formě uklizečky.

[smích] Bomba.

Hele, to jsi viděl vlastně, to jsi asi neviděl, ty jo.

Myslíš, že jak jsme se dlouho neviděli, tak jsme se neviděli a to ani jsme se nebavili.

Já mám totiž tu už druhou knížku.

Tuhle, tuhle asi znáš.

Tuhle jsi asi viděl, že jo?

Ano, ano, ano.

A tuhle, tuhle mám novou.

Tu jsme vydali právě v listopadu na D8 konferenci.

Ty jo.

Mimozemšťané. Co nám vlády tají?

Jo, jo, jo.

Dobrý, dobrý.

[odkašlání] Tak koukněte, když divákat.

Jo, jo, jo.

Kdyby to nebylo přes půl roku, tak ti klidně pošlu.

Já si počkám, až až dorazím.

A ty dorazíš ty?

Hele, bejvá to, víte, že jo, diváci taky se ptáte.

Tenhle rok, v tomhle roce nevím, jak to budu stíhat, protože jsem ve světě a píšu a máme hodně výjezdů, Indii, pak poušť, tak uvidím, jak to budu stíhat.

Ale sejdeme se.

No, ale diváci, tohle vysílání začíná docela možná legračně, vtipně a bavíme se tady o setkávání.

Možná i vy jste se setkali.

Sup, možná, možná to nebylo UFO.

Možná to bylo UFO, kdo ví.

Tak my dneska se Suenem si budeme povídat o takovém přelomu.

Možná [odkašlání] na to svět čekal dlouho.

Někteří lidé teda říkají, že to je součástí konceptu odvedení pozornosti od jiných témat, které třeba, files, a ono to já ti pak řeknu, že to s tím velmi úzce souvisí.

Tak jsme u toho.

Možná to diváci taky sledujete, že vláda nebo government Spojených států amerických začalo vypouštět různou dokumentaci, kterou shromažďovali za roky. V tomto roce, v květnu, už se objevují na webových stránkách podklady, na které mě upozorňuje Suen.

My jsme pro vás stáhli některá ta videa a některé fotografie údajně UFO a budeme si o tom povídat.

A mě zajímá především u Suena, jak to on vnímá, protože se k těm podkladům možná dostával daleko dřív, než se o tom dozvídá mainstream.

Takže mě zajímá i to, jak to vnímáš, Suene.

A o tom si budeme povídat a nejenom o tom.

Budeme si povídat o jiných tématech.

Mám tady pro tebe otázky.

Uvidíme, jak to stihneme.

Ale začneme tím nejdůležitějším a než se tak stane.

Diváci, děkujeme vám za sdílení, protože je třeba v České republice teďka více lidí, kteří to sledují a říkají si: "Jo, tak najednou to vypouštějí. Aha, tak co tím sledují?"

A nebo třeba některé ty věci Suenem taky rozmazlí a říká si: "To jsem nikdy neviděl."

Tak pokud se chcete podělit o tohle téma s lidmi, kteří jsou kolem vás a pozvat je, tak máte tlačítko.

Děkujeme, že sdílíte, a je to přece zajímavé téma i pro mě osobně a věřím, že i pro vás.

A zároveň odkazy máte dole, to jsem vám řekl, je tam všechno osajaté, kdybyste chtěli na nějakou konferenci se přijít podívat a nebo si počíst, určitě nemusíte hledat.

Všechno tam máte.

A pokud byste chtěli podpořit tento YouTube kanál, tak já vám moc děkuju.

Nemáme žádné zpravy zprava, zleva, takže zveme na vaše nominace ve skupině. Dívejte se tam.

No a Suene, jak už jsem v úvodu řekl, hele, první otázka pro tebe.

Jak dlouho v tom ležíš, v tom tématu?

Kolik let?

Ježíš, celej život.

Celej život.

To rozhodně.

Hele.

Hele, tak já jako tady chodím po tomhle světě od roku 1980 a občas říkám, ty jo, když jsem byl v tý mateřské školce, tak paní učitelka říká: "Tak děti, půjdeme spát."

A já jsem tak jako tak ležel a nechtěl jsem si spát.

A tak jsem si povídal a s někým jsem si povídal a pak jsem zpětně zjistil po letech, že jako můžeš mít něco, čemu se říká channeling nebo telepatická komunikace s nějakejma bytostma.

A já jsem tam jak vždycky měl pocit, že si nepovídám sám se sebou, ale že si povídám s někým.

Jo, jako někdo říká, že si vytvoříš toho jakýhokoli fiktivního kamaráda.

Já to takhle nevnímal.

Já jsem to vnímal jakoby nějaký napojení někam.

Hm.

A paní učitelka, nebo tedy soudružka učitelka říká, eh, říká jako tam neschůzuj, neschůzuj vždycky.

Říká, protože mě slyšela vždycky.

Neschůzuj. [smích] Neschůzuj.

Přestaň si povídat s tím ufonem, ne?

Jo, jo, jo, jo.

[smích] Postýlky. Čup, čup.

Hele.

Jo, ale jako asi největší, jako ten největší bum a jako asi to nejregulérnější, kde by se to dalo jako logicky i racionálně odůvodnit, bylo někdy, když mi bylo deset let, tak mi rodiče furt říkali: "Eh, ty jako prostě furt nečteš, ty nečteš."

A v jeden moment přišli, byly 90. léta, počátek 90.

Přinesli knížky z nakladatelství nej a to byly největší záhady, největší něco, jo, největší konspirace, největší, největší, největší.

A vy tam v tříletý edici Nakladatelství Dialog vyšlo asi metr, opravdu metr knih od různých autorů světových, včetně Ericha von Denikena samozřejmě, ne, jako nejznámější, s kterým jsem točil rozhovor.

Děkuji za to, milý vesmíre.

A tyhle knížky, já jsem je přečetl, jo, prostě do té doby jako všichni takový, no, měl by sis přečíst ty Rychlé šípy, měl by sis přečíst ty Verneovky, protože to byla literatura, kterou jako četli jako generace mých rodičů a považovalo se to za něco jako jo, jo, když chceš jako něco z CFY nebo tak.

Mě to vůbec nebavilo.

Jo, mě uznávám, já to nikdy nedočetl.

Prostě Rychlé šípy jsem nedočetl, byla to tlustá knížka.

Verneovky jsem nečetl snad nikdy, jenom jsem je viděl jako filmy zpracované, ale tenhleten metr knih jsem opravdu poctivě přečetl a byl jsem jak chodící. Do dneška o mě některý říkají, že jsem chodící encyklopedická knihovna, co se týče starověku a mimozemštiny všeho druhu.

Jo.

A tohle, tohle v podstatě jako stvořilo asi ty základy, jo, protože mě to vždycky fascinovalo.

Si pamatuju, že moji rodiče měli v knihovně obrovskou knihu od myslím, že Vojtěcha Zamarovského, napsal Sedm divů světa, a na přebalu té knihy byla obrovská fotografie sfingy v Egyptě.

A já do té doby jako neměl moc pojem o tom, jo, někdy nějaký prostě, přes 80. 90. léta, jak jsou nějaký nevysvětlené, nějak jak přišlo, že se narodíš do toho světa, když tě jako naformátují v tý školce a v tý škole v těch prvních třídách, takže všechno je jasný, všechno je vysvětlený, všechno je prostě jako jo, máme to takhle, máme na všechno přihrádky, všechno je to propojené a teď najednou ti někdo řekne, je tady spousta věcí, kterým absolutně nerozumíme.

Stonehenge, pyramidy, sfinga, jo, sedm divů světa, jo, jenom zas je zachovaný oficiálně, jako jsou pyramidy v Egyptě.

A teď tohle prostě najednou začalo působit.

Pak se do toho pro mě objevil Erich von Deniken a jeho prostě Vzpomínky na budoucnost.

Nečetl jsem je, viděl jsem je zfilmované a teď jsem na to čučil a říkal: „Ty kráso, to jo, mimozemšťani, nějaká civilizace, jo, my nejsme jediný ve vesmíru." A vím, že tehdy na počátku těch 90, když jsem se o tom třeba bavil se svým tátou, ten říkal: „Jo, mimozemšťané, jestli někde existují, tak možná daleko, ale k nám se prostě nemají šanci dostat."

Jo, prostě vyrůstal v té generaci, která věřila tomu, že všichni v tom vesmíru se vyvíjejí stejně a všichni používají ta fosilní paliva. Všichni v podstatě používají newtonovskou fyziku a Einsteinovu E=mc², která jasně říká, že nic rychlejšího než světlo neexistuje.

Takže tahle, ty 90 v tomhle byly úplně typické a proti tomu šli přesně tihle alternativní autoři jako Erich von Deniken, Ryer, Holbe a další. Hesenman z Německa a to, a prostě šli, a i do dneška mám takové obrovské knížky, které vyšly v roce 92, a tam jsou fotografie mimozemšťanů. Kdyby jsem je mohl skočit, a tam prostě najednou jako čučíš a říkáš si, to je prostě jak z jiného světa.

A najednou čteš a slyšíš ty příběhy a slyšíš to, že je to reálné, prostě, nebo je to pro někoho reálné. Jo, netvrdím, že je to reálné pro všechny, a protože to bychom pak tady neměli o čemkoliv točit, ale je to reálné pro ty lidi, který to zažili, a to mě obrovsky oslovilo. Někdy 2013, v podstatě, když jsem byl ještě programátor webových stránek, tak jsem prostě říkal „Kovářova kobila chobí bosá" a spustil jsem svůj webový stránky su.cz, které do dneška existují, na kterých je do dneška archiv přes 2000 článků, které jsem tehdy dal dohromady.

Prostě sepsal jsem tam všechno, co jsem kde posbíral, co jsem slyšel, přeložil. Naučilo mě to – mimozemšťani, vždycky říkám, mimozemšťani mě naučili anglicky. Já jsem neuměl, jako nikdy jsem angličtinu nestudoval, ale díky tomu, že jsem prostě drtil se slovníkem, protože jsem chtěl tomu rozumět, tak jsem se naučil anglicky.

[vzdechy] Takže je to crazy. Takže mimozemšťan. Já potom říkám: já jsem takovej. Jo, tadyhle to mám i napsané. Tohle je můj lidský kostým. Ve skutečnosti jsem mimozemšťan.

[smích]

Ježíš, to je dobré.

Přátelé, přátelé, tobě díky Slene za ten úvod, tu linku.

Co tím chci říct, je to, že ty v tom opravdu ležíš celej život, a rozhodně teď – teď to vláda vypouští na veřejnost. Hele, jak to na tebe působí? Protože okolo toho vzniká spoustu hypotéz. Proč teď? Proč 2023? Proč ve světě? Proč za úřadu Donalda Trumpa? Proč máme tady? Jo. Eh, jak v tom ty čteš?

Protože ty ty roky, některé ty materiály ty znáš, ty jsi vybalil, a teď se to pouští do mainstreamu těm médiím, jo, které teda na to reagují, nereagují. Jak si to vykládáš, že je to zrovna?

Hele, ono to má podle mě dvě linky. Jedna je, eh, daná něco jako takovému, to, co se vidí na venek, že se z toho stává mediální téma a že se to stává dokonce volební téma. Tudíž volební preference. Prostě lidi se o to zajímají.

A druhá linka je, která je taková, jako říká se jí science fiction, aspoň pro mainstream, že prostě ti mimozemšťani, ti skuteční mimozemšťané, dali těm vládám tady na zemi ultimátum a řekli: „Hele, nás už to nebaví, jak tady brutalitou obnášíte, jak nás zneužíváte, jak prostě používáte nějakou kamuláž pro svoje nějaké intrigy, a že v podstatě je tady nějaký bod, nějaká červená linie, přes kterou se prostě nedá projít, a která by způsobovala to, že by vznikla nějaká intervence v nějaké míře."

Což ty mimozemšťani sami o sobě nechtějí, jo, protože aspoň z té politiky, kterou já studuju, tak existuje určitě pravidlo o nemíšování, o tom, že se má dát prostor k tomu, aby se ta civilizace vyvíjela svým tempem. Ale v momentě, kdy ji hrozí nebezpečí, že by ta civilizace používala technologie takovým způsobem, že by to začalo ohrožovat nejenom tu planetu, nejenom její povrch, ale jako celek, jako živou bytost, a že by to začalo ohrožovat i ten okolní vesmír.

Tak ty bytosti okolo, které tam prostě je to jejich životní prostor, tak se o to zajímají a snaží se to nějakým způsobem řešit, jo? Představ si to jako: vesmír je tvoje tělo a teď tam bude jedna jediná buňka, která bude nějakým způsobem infikovaná. Tak to tělo ze začátku třeba vytvoří jenom nějaký ochranný obal. V podstatě se to nějak obalí, odizoluje. Ale v momentě, kdyby se to mělo zvrhnout na nějaké rakovinné bujení, tady se v podstatě začne řešit. Jo.

A teď samozřejmě jde o to, aby se ta rakovina nezačala šířit v tom těle, a o to tady jde.

Takže eh můžu to klidně rozebrat právě ty dvě roviny, jo. Řekněme ta oficiální je – když si to pojďme připomenout – že v roce 2017, respektive v prosinci 2017, přišel Luis Elizondo, jakožto bývalý, tehdy už bývalý zaměstnanec Pentagonu, a řekl: „Hele, já jsem pracoval pro tajný projekt A-Typ, který shromažďoval a analyzoval video záznamy, důvěryhodné informace od pilotů, od vojáků, o tom, že pozorovali nějaké neznámé vzdušné fenomény."

Tehdy vznikl vlastně termín UAP. Do té doby mu lidé říkali UFO. A tohle proběhlo médii a v podstatě mělo to jakoby vzniknout první narativ toho, že to je seriózní téma. Protože do té doby, do prosince 2017, když se někde v médiích dostalo na téma mimozemšťané a UFO, tak to vždycky skončilo srandou, jo. „Ježíšmaria, ty konspirátoři a ty magoři, ty šílenci, jako seriózní člověk se přece nebude bavit o tomhletom tématu."

No a tam nastal zlom, protože to vzniklo v New York Times. Najednou se o tom bavili lidi, kteří v podstatě měnili nějaký společenský kredit. Najednou vznikla situace, kdy se o tom dalo mluvit vážně, byť s takovými pochybnostmi, jestli to není nějaký zastrašovací manévr, nebo jestli to není odvedení pozornosti od něčeho důležitějšího.

A určitě tam byl i narativ toho, že jde o potenciální hrozbu pro národní bezpečnost, respektive konkrétně v Americe, nebo pro americkou národní bezpečnost.

Nicméně tenhle incident, nebo vlastně tenhle mediální boom, způsobilo, že od té doby vzniklo spoustu veřejných slyšení na půdě kongresu. V rámci senátních komisí vznikly nějaké vyšetřovací týmy, které se tím začaly zabývat, a začali vlastně chodit do toho prostoru lidé, kteří začali říkat: „Hele, ale ono na tom něco je pravdy, jo, něco se tady děje, a někam teče obrovské sumy – miliardy, biliony dolarů – na černé projekty, na nějaké nám neznámé věci. A my nedokážeme, jako ty dozorčí skupiny v rámci americké vlády, nejsou férově schopné říct, co se s těma věcma děje a co ten fenomén znamená."

Protože když se oni ptají Pentagonu: „Hele, máte k tomu nějaké informace?", tak oni řeknou: „Ne, nemáme. Nic takovéhle není."

Nicméně paralelně vedle toho přicházejí lidi z první linie. Přicházejí lidi, kteří pracovali v nějakých tajných projektech, v černých projektech – projektech, které v podstatě nepodléhají oficiálnímu dohledu. Proto se tomu říká černé projekty.

A tihle lidi prostě říkají: „Ale já jsem pracoval na takovém projektu, já jsem dělal na reverzním inženýrství mimozemských technologií nebo nějakých technologií, které nepocházejí ze země."

A tihle lidi vypovídají mimo oficiální protokol do nějakých YouTube kanálů, jako jsme my, jo, americká verze. A tihle lidi v podstatě jdou a mluví o nějakých osobních zkušenostech.

A teď se tady vytváří jakási dichotomie mezi tím, co je oficiální verze, a tím, co je nějaký narativ kolem toho. A samozřejmě ti kongresméni se začínají ptát: „Hele, co se to tady děje? Jak to, že mi tady v podstatě někdo mimo záznam řekne, že jsou tady nějaké neznámé objekty, které tady létají, nad kterými my nemáme absolutně kontrolu? Jak to, že jsou tady v podstatě piloti, kteří viděli objekty? Jak to, že jsou tady najednou dokumenty nebo videa? Protože to je to, co se teď děje od 85, že se tady něco tají, jo?"

A teď pojďme to vysvětlit, jo?

No a za ten čas od roku 2017, teď už to bude pomalu příští rok – 10 let – se udělal obrovský posun z hlediska mainstreamového mediálního prostoru. Jo, z mého pohledu je to takové, jako když šnek zařazuje druhý rychlostní stupeň a ale turbo to není, jo, ale v podstatě se to posouvá dál, jo.

A teď je otázka – a samozřejmě obrovská otázka – co se uvolňuje, jaké informace to jsou, jaká je to kvalita informací, jo. Proč třeba ti svědci, kteří mluví na těch YouTube kanálech, jo, jako Jeremy Corbell nebo News Nation, Rose Coldhardová – proč tihle lidi nejsou v těch vyšetřovacích komisích? Proč nejsou úředně předvolaní, jo?

Proč třeba Steven Greer, kterého já mám v oblibě jako informační zdroj, kterej říká: „Já mám tady přes 300 svědků, my jsme vám dali seznam těch lidí, kteří byli ochotni, by byli ochotni vypovídat před senátní vyšetřovací komisí" – proč je nikdo nepředvolá, jo? Proč se bavíte s lidmi v rámci vyšetřování, kteří mají informace z druhé nebo třetí ruky, jo?

Takže je tady obrovský rozdíl.

No, do toho jdou ty dokumenty, o kterých ses tady zmínil na začátku, a ty dokumenty se – na základě toho, že vznikla během tohoto roku zvláštní sekvence událostí, kterou nepovažuju za náhodu. Prostě někdo cíleně řekl, že to takhle bude. Prostě napsal scénář, a ten scénář spočívá v tom, že někdy v únoru byl rozhovor s Barackem Obamou. Ten rozhovor spočíval v tom, že se tam bavili o spoustě těch věcí, a jedna z otázek padla: „A co si tedy myslíte o mimozemšťanech? Jsou tady mezi námi?"

A Barack Obama řekl: „Jo, mimozemšťani normálně existují. Já jsem žádného sice neviděl, ale prostě jsou tady nějaké náznaky toho, že se tady něco děje." Teďka – ha ha, sranda, sranda – a prostě šlo se dál, jo. Todle prostě řekl do médií. Dá se to dohledat.

Načeš je druhá sekvence asi týden na to. Byl rozhovor s Donaldem Trumpem na palubě jeho letadla Air Force One, a tam se nějaký novinář Peter zeptal: „Hele, víte o tom, že Barack Obama řekl, že jsou tady mimozemšťané? Co si o tom, pane prezidente, myslíte?"

A Donald Trump udělal klasický rétorickýý faul, protože neodpověděl na otázku, začal se bavit o něčem jiném a řekl: „Eh, jo, to jsou tajné informace, to neměl zveřejňovat, jo. Chápeš to, jo? Že já se tě zeptám, co ty si myslíš o mimozemšťanech, a ty mi řekneš nebo co ty si myslíš o tom, že někdo řekl, že mimozemšťani existují, a řekneš: ‚Ne, hele, to by o tom bysme se neměli bavit. Pojďme se bavit o počasí.'" [smích]

Jo, a prostě ten rozhovor v podstatě skončil na tom, že skončili někde o tom, že jsou nějaké přeběhlíci na americkomeormexico-mexicko-mexických hranicích, jo, protože Trump na to nereagoval.

Nicméně na základě toho mediálního zájmu vyšel tweet na X-u, že na základě obrovského mediálního zájmu a zájmu veřejnosti se postarám o to, aby veřejnost konečně dostala nějaká relevantní data. Teď parafrázuju, nebo se to dá najít, můžeš si ten screenshot najít, nebo ti můžu poslat obrázek, že to je přesně.

A Barack Obama ještě tomu nasadil korunu, že řekl: „Ale já jsem si dělal jenom srandu, já jsem to nemyslel vážně, jo." Takže úplně shodil ten původní komentář, když byl prostě jednoznačný, jo.

Nicméně na základě těchto sekvencí se stala další událost – skutečně Donald Trump vydal nějaký exekutivní příkaz, který nařídil, že organizacím jako je Pentagon a třeba menším organizacím, které jsou v Americe, aby prostřednictví ministerstva války – což je ten seznam, to je ten odkaz, který jsme spolu prokázali – tak aby tam v podstatě uvolnily, začaly uvolňovat informace o UAP. Prostě všechno, co je k dispozici. OK, takže uvolňování skutečně začalo, začalo 85, což není úplně datum samo o sobě. Vysvětlím proč.

Protože 85 měl Steven Greer výročí 25 let od první tiskové konference, kde mělo být svědků – o kterých jsem tady mluvil – lidi z první linie, to znamená někdy v roce 2001, krátce před incidentem 911.

A takže to bylo ve stejný den, takže se to mediálně překrylo. A uvolnili tedy nějaké informace, a ty informace jsou takového charakteru, že spousta lidí, kteří v tom jsou kovani, jako jsem třeba já, jo, a nebo i v zahraničí, tak říká: „Hele, spíš to působí jako takovej lakmusovej papírek, že ty data nepřinášejí nic. Jako ne, nemějte naději, že byste tam našli fungující létající talíř nebo návod na generátor volné energie, jo. Tyhle věci tam ještě bohužel zatím nejsou."

Nicméně je tam spousta věcí, které tady můžeme ukázat. A jo, můžeš tam klidně strčit nějaké video a já to budu do toho komentovat. Já jdu právě na to.

Díky Suene za to vysvětlení z tvého úhlu pohledu. Jak to vnímáte vy, diváci?

Odklývání teď, to načasování – dejte vědět. Co mě zajímá – jak v tom čtete vy.

No, protože tam jsou v podstatě videa, fotky. Začínal bych těm spíš těm létajícím věcím, pak se dostanu k těm Apollo, které v podstatě samy o sobě nic moc neříkají, ale vytváří tu otázku: Co to je? Protože oni k tomu nedali žádné oficiální stanovisko. Oni řekli: „Milá veřejnosti, tady máš kost. Já říkám, že je ohlodaná, a hlodej si dál." [smích]

Jo.

No, pustíme si je. Pojďme na to.

Tady máte ohlodanou kost a vymyslete si, co to je, jo. My vám neřekneme řešení, protože oficiálně my to řešení nevíme. Já jim to sice nevěřím, ale to je můj nějaký osobní pocit.

A jde o to, co s tím ta veřejnost udělala.

Ano, ta veřejnost začala, jako ta mainstreamová média, včetně těch českých a slovenských, co jsem si hledal, tak v podstatě najednou začali nad tím diskutovat.

Hele, tady něco asi je, co by stálo za to, abysme tomu věnovali pozornost, abysme to dali do mainstreamového nebo ne, do prime time na hlavní stránku, aby o tom lidi věděli, aby se o tom bavili. A vidíš tam v podstatě různé pohybující se pixely. Některé vypadají podezřelé.

Vidíš tam v podstatě nějaké rozmazané věci neurčité. Jo, tady je třeba ukázka něčeho, co se dokonce pohybuje pod vodou. Jo, tady to nebo letí těsně nad hladinou. A když si zjistíš nějaké parametry, tak zjistíš, že se to pohybuje obrovskou rychlostí, že to dokáže dělat ostré manévry a že to dokáže zmizet. Že najednou to letí, jen puf a je to pryč. A různé takové zvláštnosti.

To znamená, nejsou to evidentně konvenční letadla, nejsou to konvenční drony. Nejspíš to nejsou ani ptáci, ani nějaký hmyz nebo nějaká chyba, protože to v tom aspoň v tom prvním release to bylo klasifikováno, že jde o neznámý supervyšelký fenomén. Něco, co jsou vyloučené ty nějaké klasické atmosférické jevy nebo pareidolie a takovéhle věci.

To znamená, je to něco nezvyklého.

A dál jsou tam jakože nějakých 160 souborů. Něco jsou PDF, který jasně ukazují do hluboké historie až po vlastně od hluboké historie někde ze 40. let až po současnost, že se tím tématem UFO, následně UAP, nějaké armádní složky důsledně zabývaly.

Co mě osobně absolutně fascinuje a co mi přijde jako velmi důležité a škoda, že mainstream si to vůbec nevšiml, jako nespojil si ty drátky, že téma UFO před rokem 2017, jak jsem říkal, bylo zesměšňováno. Prostě kdybyste chtěli mainstreamu se o tom seriózně bavit, tak to nepůjde. Prostě udělali si z vás jednoduše.

A najednou zjistíte, že aspoň na té americké straně měli jasnou agendu, která říkala: budeme schraňovat informace o pozorováních, budeme to analyzovat, budeme zjišťovat, jestli z toho nemůžem vytřískat nějaké reverzní inženýrství nebo získat nějakou inspiraci. Jestli by to nemohla být nějaká technologie, kterou bysme dokázali postavit a použít ji pro vlastní vojenské účely.

Tohle je tam klíčové, že oni se skutečně seriózně zabývali otázkou, jestli to třeba nejsou Rusové, Číňané. Ze začátku neřešili nějaké mimozemšťany. Řešili, jestli to můžou prostě, že je úplně jedno kdo. A hlavně, když to budeme mít my a budeme to mít pod kontrolu a budeme to moct použít pro vojenské účely.

A to se dělo od roku 1947, jo, incident rozveluje 1947. Takže tam to začalo a až po prostě Bluebook. Bluebook byla šaráda, jo, šaráda pro veřejnost, protože oni chtěli odvést pozornost. Oni právě vytvořili projekt Bluebook proto, aby řekli veřejnosti: „Hele, nekoukejte na to, nezajímejte se o to, nemluvte o tom, protože my to chceme uchvátit pro svoje vojenské účely. My to chceme použít pro svoji potřebu a nechceme, aby se o tom mediálně mluvilo." Prostě to byl zastírací manévr.

No, takže tady máš tyhle informace. Tenhleten jako první balíček 160 souborů. Teď nedávno vyšel druhý, ten teprve budu zpracovávat. A současně se objevila videa. Ty to je to, co tady teď pouštíš. Pak jsou tam nějaké fotografie, fotografie z měsíce. Což je hodně zajímavé, jo?

Konečně jako oficiálně přiznali, že během misí Apollo, když při tak brát tu oficiální verzi, že tam doletěli a že tam byli a tak, což jako já tam mám vůči tomu nějaké výhrady, ale to nechme na jiný příběh. Tak v podstatě najednou tam vidíš, že jsou tam nějaké, v podstatě dnešní terminologií, neznámé vzdušní fenomény. Jsou tam trojúhelníkové objekty, jsou tam světelné úkazy, které by tam neměly být, protože když oni tam letěli, tak jediné, co s nimi bylo, tak byl ten velitelský modul, ten přistávací modul. A pokud byly na měsíci na povrchu, přistály, tak v podstatě na oběžné dráze kolem měsíce na nejvýš mohl být ten velitelský modul. Ale tohle určitě není velitelský modul. Přesně to, co teď ukazuješ, jo.

Prostě ten modrý pruh, tady mohla modrá čára. Jo. A tohle je v tom balíčku. A teď jak říkám, nedali tomu žádné oficiální vysvětlení, jenom řekli: „Milá veřejnosti, udělejte si s tím, co chcete." A potvrzuje se v podstatě, že jde o nějaké neznámé věci, jo, že jsou to věci, které by tam neměly být, pokud měsíc nemá atmosféru.

To znamená, že musí jít o nějaký vnější zdroj toho světla nebo to jsou těch bodů nebo by to musela být nějaká chyba, jo. Ale tu chybu oni vyloučili. A samozřejmě to vede k těm otázkám, jo, spoustu otázek bez dalšího hlubšího vysvětlení, které je důležité, aby si to lidi kladli, aby o tom lidi začali přemýšlet a vlastně si uvědomili, že tady je něco víc, co má hlubší přesah.

A v tomhle směru se dostávám k tomu, co jsem říkal, že tady vlastně jsou ty dvě koleje. Jedna je ta, která je jakoby ta oficiální, kterou teď tady vidíme v tom mainstreamu a v politice, a pak je ta druhá, která jako zatím je upozorňována. A to je vůbec otázka: Dobře, připusťme, že tady něco je, ale kdo to je? Co to je? Čí to je? Komu to patří? Kdo to ovládá?

A tady je přesně to, na co já tady jako už několik let s přáteli upozorňuju. S Alex, s Honzou Procházkou. Prostě bavíme se o tom, že pozor na to, čemu se říká falešné odhalení nebo takzvané soft odhalení, lehké odhalení. A to spočívá v tom, že odvedeš pozornost něčemu, co bude vyvolávat v lidech strach.

Hodně to bylo teď vidět třeba v souvislosti s tím, co byl fenomén minulý rok, jako byl ten Oumuamua. Jo, byl obrovský mediální bum okolo toho, že jsou tady nějaké, že letí nějaký šutr a že by to mohlo být, protože to přeletělo z vnější části mimo perimetru mimo naší sluneční soustavu, že by to mohli být mimozemšťané, mimozemská loď. Absurdita, jo. Mimozemšťané budou letět tak pomalu k nějakému kusu šutru, jo. Ale dávám to jenom jako příklad, že najednou zase k tomu vytvořili, přišlo mi, že testovali psychologicky média. Média začaly psát potenciální hrozba útočí na nás mimozemšťané palcové titulky u nás v České republice a na Slovensku. A říkám: „Co to je za šílenost?"

Takže pozor na to. Jo, v podstatě jak se vrátím k těm dokumentům, dochází k uvolnění. Ale nikdo nevysvětluje, jaký to má původ. A vlastně není úplně jasné, jakým procentem případů těch pozorování, která se dějí v současnosti. To znamená, ne to, co je historické, nejenom to, co je historické, ale to, co je současné. Co teď jako ty reálně lidi o tom reportují.

Jaká část toho je reverzní inženýrství, pokročilá technologie, která by vznikla v rámci těch černých projektů od roku čtyřicet, čtyřicet pět? To máš skoro osmdesát let, jestli se nepletu, prostě nějakého vývoje technologického, o kterém veřejnost neví nic.

Zirou.

Jo, jo.

Existuje v té mojí knize, v tomhletom překladu.

Já to zkusím najít, protože to mám tady možná někde založený.

Je tam krásná fotka, jako autentická fotka létajícího talíře z roku 1980, černobílá z nějakého leteckého, vojenskýho leteckého dne, kde to předváděli.

Hele, tak to tady mám založený, ale zkusím to najít, budou u toho povídat.

Jo.

A v podstatě měli nebo mají k dispozici, měli prostě nějakou první verzi létajícího talíře.

Jo, už to mám.

Když tak to zvěč, jak to, aby to viděl.

A ono to není úplně nasvícený.

Jo, v podstatě tohle, co já mám tadyhle u té ruky, tak to je prostě autentická fotka z nějakého leteckého dne a ten létající talíř a tadyhle jako schema, jak to vypadalo vevnitř, jo, tady ještě tohle.

Takže si řekněme, jo, kdyby, když bychom vzali do úvahy, že v roce 1980 měli k dispozici funkční létající talíř, který zjevně byl schopný vyletět mimo planetu.

Tak co mají dneska?

Jo.

A tohle si vůbec nedokážeme představit, jo?

A ty některý ty informátoři, kteří mluví, kteří se potkali s těma technologiema, říkají: „Hele, to je prostě o tisíc let někde jinde."

Technologie, které získaly nějakým záhadným způsobem.

No a teď je otázka, kde něco bylo asi nějaký vývoj na základě zkušeností, ale něco vzniklo a to je ten problém – to se nevysvětluje.

Že od těch čtyřicátých let tady je skutečně kontakt s mimozemskýma civilizacema velmi intenzivní, že ty mimozemšťani tady nějakým způsobem participují a bohužel se tady děje to, že dochází k nějakým kontaktům ne úplně míromilovným způsobem, aspoň z naší strany, z lidské strany vůči mimozemšťanům, kdy různejma podloudnýma způsobama – sestřelováním, zabavováním, prostě násilným braním.