J. BOBOŠÍKOVÁ: Tři varování před nebezpečím. A každé jiné. I na verox.cz bez reklam

Česká republika podle premiéra Babiše čelí hybridní válce ze strany Ruska. Ředitel BIS Koudelka varuje, že Rusko může testovat NATO už v řádu měsíců. A prezident Petr Pavel na půdě OSN říká, že agresivní postoj Ruska představuje přímou hrozbu pro bezpečnost Evropy a že rizika každým dnem rostou. Jenže válka, hybridní útok, sabotáž, kybernetický útok, teroristický čin, omezený vojenský incident a otevřený útok na členskou zemi NATO nejsou totéž. A jestli představitelé českého státu používají tak závažná slova, občané mají právo vědět, co nám podle nich skutečně hrozí a co proti tomu stár dělá. >> Premiér Babiš nedávno prohlásil, že ze strany Ruska čelíme hybridní válce. odkázal přitom na práci českých zpravodajských služeb. Utajované informace samozřejmě nelze zveřejňovat. Jenže když předseda vlády použije slovo válka, musí jeho kabinet alespoň srozumitelně vysvětlit, co tím myslí. Čelíme kybernetickým útokům, sabotážím, útokům na energetiku, dopravu nebo komunikační sítě, vlivovým operacím, působení ruských zpravodajských služeb, jaké škody už vznikly a jaká protiopatření byla přijata. Do toho ředitel bezpečnostní informační služby Koudelka v rozhovoru pro britský Guardian připustil možnost omezeného ruského vpádu na území členského státu Severoatlantické aliance, provokace pod falešnou vlajkou nebo rozsáhlé vlivové operace. Podle něj může takový scénář nastat v řádu měsíců, nikoli let. Jenže premiér Babiš poté prohlásil, že vláda od Kouddelky v rámci služebního postupu takovou informaci nemá a že České republice bezprostřední nebezpečí nehrozí. >> Šéf české kontrarozvědky, tedy před světovou veřejností mluví o scénáři, který může během několika měsíců zasáhnout NATO. A český premiér říká, že takovou informaci nemá. Pokud koudelka vychází ze závažných zpravodajských poznatků, proč je nemá vláda? A pokud jde jen o hypotetický scénář, proč je prezentován způsobem, který může veřejnost pochopit jako varování před blížícím se útokem? Ano, zpravodajská služba má varovat, ale politickou odpovědnost nese vláda. Lotyšský šéf bezpečnostní služby Normund Sme Mežvěc přitom ve stejném kontextu uvedl, že nevidí známky bezprostředního útoku a že není jasné, zda ruské přípravy znamenají konkrétní vojenský plán nebo širší destabilizační strategii. To je důležitý rozdíl. Existence rizika není totéž jako bezprostřední hrozba a zpravodajský scénář není totéž jako předpověď. Připusťme ale, že nejčernější hodnocení jsou správná, že Rusko skutečně připravuje nějakou formu útoku, sabotáže nebo provokace [hudba] proti členské zemi Severoatlantické aliance. Pak musíme vidět přípravu státu, jak jsou připraveny nemocnice, školy a samosprávy. Existují aktuální evakuační plány? Jak dlouho vydrží dodávky vody, elektřiny, potravin, paliv a léků? Jak jsou chráněny energetické sítě, vodárny, datová centra a dopravní uzly? Jak bude stát pečovat o seniory, nemocné, děti a lidi odkázané na pomoc druhých? A vědí občané, co mají dělat při dlouhodobém výpadku elektřiny, vody nebo komunikací. Evropská strategie připravenosti počítá s tím, že obyvatelstvo má být schopné zvládnout minimálně 72 hodin bez základních služeb. A pokud je hrozba opravdu tak vážná, pak se musí změnit i priority státu. Musí být jasné, kolik penězde na strategické zásoby, protivzdušnou a protidronovou ochranu, na energetiku, na kybernetickou bezpečnost, na nemocnice, na krizovou logistiku a na ochranu nejzranitelnějších lidí. A vláda musí říct i to, které méně důležité výdaje dokáže v případě zhoršení situace odložit. Jinak máme mimořádně silná varování, ale běžný provoz státu, jako by se v podstatě nic mimořádného nedělo. >> Do toho vystoupil prezident Petr Pavel na valném shromáždění organizace Spojených národů. Řekl, že agresivní postoj Ruska představuje přímou hrozbu pro bezpečnost Evropy, že rizika každým dnem rostou a že Rusko musí pociťovat vyšší náklady. Jenže bezpečnostní politika není jen odstrašení. Jestli prezident zároveň varuje před rizikem další eskalace, musí zaznít i otázka, co Česká republika dělá proto, aby jednotlivý incident nespustil nekontrolovaný střed mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskem. Jaké komunikační kanály mají fungovat? Jaké diplomatické mechanismy máme podporovat? Jakou konkrétní iniciativu Česká republika předkládá? Protože připravovat se na konflikt je jedna část bezpečnostní politiky. Druhá je zabránit tomu, aby k němu vůbec došlo. Přátelé, stát má právo a někdy i povinnost důrazně varovat, ale pak musí být schopen občanům říci: "Toto víme, toto nevíme a toto pouze předpokládáme. Toto nám hrozí, na toto jsme připraveni a toto uděláme, pokud se situace zhorší. Protože pokud Andrej Babiš říká, že jsme v hybridní válce, Michal Koudelka mluví o možném testu NATO v řádu měsíců a Petr Pavel o přímé hrozbě pro Evropu, nestačí veřejnosti opakovat, že se má bát. Česká republika potřebuje vědět, co stát udělal, co udělá a hlavně co dělá pro, aby se naše země do války vůbec nedostala.