Ivan Hoffman: Právo, bezpráví a právníci

[hudba] Vážení přátelé Rádia Univerzum, vítejte u pořadu Politikos, k jehož poslechu vás zve Ivan Hofman. Když se lidé neshodnou a každý trvá na své pravdě, mají dvě možnosti. Poprat se a nebo nechat spor rozhodnout nestrannému arbitrovi. Je ale ještě třetí možnost. svěřit sice rozhodnutí nezávislému arbitrovi, ale řídit se jim pouze tehdy, dostanuli za pravdu já. Když se silnější nesmíří s verdiktem, že právo je na straně slabšího, neznamená to absenci práva. Fakticky jde o návrat k původnímu právu, kterým je právo silnějšího. Katířská otázka zní, zda právní systém není iluzí. Když je řeč o tenké civilizační slupce, pod kterou člověk zůstává barbarem, tou slupkou, respektive civilizačním nátěrem, je právě právo, soubor pravidel, společenská smlouva. Právníci jsou si toho vědomi a instinktivně jsou na straně silnějšího. V opačném případě by riskovali, že jejich verdikt nebude respektován, tím pádem ztratí prestiž a vliv. A ve společnosti, kde se ignorují zákony, zavládne bezpráví, což se mimochodem nezítka stává. Náš respekt právu souvisí s tím, jak právníci respektují mocné. I jsou-li okatě servilní. Vnímá to veřejnost jako jejich selhání. I jsou li příliš aktivní a vstupují do politiky, vyčítá se jim, že k tomu nemají mandát či kompetenci. Když naopak zavírají oči před nepravostmi, kterých se mocní dopouštějí, bere se to jako alibismus, zbabělost a nebo se zatím hledá korupce. Občas se juristé řídí zásadou padni komu padni a měří všem stejným metrem. Není to ale samozřejmé a nedá se na to spolehnout. Právo neexistuje ve vzduchoprázdnu. Politici vždy budou v pokušení ochočit si justici. Vládne se pohodlněji, když jde vládě na ruku Ústavní soud a je radost být v opozici s Ústavním soudem v zádech. To je podstata války o ústavní soud, která zrovna probíhá v Polsku. Politici obsazují ústavní soudy svými lidmi, aby měli kontrolu nad institucí, která je kontroluje, zda se pohybují v mantinelech ústavy. Kdyby politikům ležela na srdci nezávislost soudní moci na moci výkonné, nechali by juristy, aby oni sami vybrali ze svého středu ideální arbitry. hůř než politici by nevybrali, ani kdyby se rozhodli losovat. Výsledkem by ovšem byla nejistota, jak vykladači ústavy, ten, který politický spor rozhodnou. A ta nejistota zjevně straší politiky víc než riziko, že budou mít méně svých lojálních ústavních soudců než konkurence. Jak to dopadá, když politický spor, navíc mezinárodní, rozhodují nezávislí a političtí arbitři? Právě pozorujeme na kauze ruských hokejistů. Verdikt mezinárodní sportovní arbitráže ve sporu Mezinárodní hokejové federace a její disciplinární komise vyrazil politikům dech. Spor se vedl o to, zda jsou obavy o bezpečnost účastníků důvodem zakázat ruským hokejovým týmům účast na mezinárodních turnajích. Arbitři dali za pravdu v disciplinární komisi, že argumenty mezinárodní hokejové federace jsou chabé a vyloučení Ruska zrušili. Při pohledu na Melu, která propukla, to vypadá, že mezinárodní sportovní arbitráž zrušila lední hokej. Zatímco účastníci sporu, tedy Mezinárodní hokejová federace a její disciplinární komise, rozhodnutí mezinárodní sportovní arbitráže respektují. Řada členů hokejové federace se proti tomuto verdiktu, respektive kvůli jeho důsledkům bouří. Ve hře je bojkot soutěží a nebo nechutě pořádat. Obecně se jedná o dilema, zda má být sport striktně apolitický a nebo zda sport nelze od politiky oddělit. Konkrétně pak jde o to, zda rozhodnutí o tom, kdo může a kdo nemůže hokejkou prohánět po ledě puk, náleží právníkům a nebo politikům. Politici mají řadu možností, jak soupeření s Ruskem překazit. Ať už ale učiní cokoli, bude to v rozporu s verdiktem sportovní [hudba] arbitráže. Ignorování a znevěrohodnění této instance ovšem způsobí, že příště nebude arbitra, který by rozsoudil rozhlédané strany. Škody, které tím vzniknou, budou větší než potěšení, že politiky vytipované [hudba] hokejové týmy zůstanou exemplárně na trestní lavici. Ke všemu existuje alternativa. Alternativa [hudba] existuje i k právu. Je to bezprávy.