Ing. Vítězslav Pilmaier - Kdo skutečně rozpoutal druhou světovou válku?

Pečka, jo, protože dneska jsem si pro vás připravil téma, které vy všichni znáte, ale myslím si, že je třeba se podívat na střeva, protože se právě ty otázky kolem tohoto tématu – které jsem vám ještě schválně nenazval – tak se víceméně zamlčují fakta. A protože jsem si dal závazek, že se budu snažit vždycky odhalovat nějaké ty podstatnější věci, než by...

>> Takže když mluvíš o střevech, tak to znamená, že poteče krev.

>> To nevím, jestli poteče krev, ale potečou nervy z toho mýho povídání asi.

Tak nevadí. Už končujem.

>> Takže vítáme vás všechny – ty, kteří jste tady, kteří se díváte živě, i vy, kteří se díváte ze záznamu. A už jste dali 44 lajků a to jsme ještě vlastně nic neřekli, jenom jsme slíbili, že toto video bude fakt zajímavý.

Už je jích 50.

Perfektní.

>> Ale oni neznají téma, ne?

>> Ale tady je ta důvěra v tebe.

>> Ano.

>> Jo, že to bude stát za to. A když jsi říkal, že se podíváme na střeva, já k tomu dodám, že poteče krev, logicky.

Tak já televize nová a další to prostě ty blednou závistí.

>> Jo, tak to bude.

>> Já jsem kdysi viděl film Běžící muž – ne ten americkej se Schwarzenegrem, ale francouzskej, ten původní. A tam bylo zaprvé to bylo jakoby velmi reálný reality show, reálná reality show ze současnosti – nikoli budoucnosti – jako to mají ten v tom Hollywoodu. A hlavní hrdina potom zahyne a ten moderátor, ten železný, prostě jo, se tam s těma roztaženejma rukama v tom studiu před tím řvoucím davem říká: "Příště vám dáme více krve a více násilí."

>> Jo, krásně to tam jako zhodnotil, ale to jsi to navodil na další pořad.

To jsem to teda ten jsem navnadil.

>> Ten pořad nech až pojedeme zase do Skaličanů.

Jo, téma.

Poď nás pustí do výroby.

>> Jo.

>> Tak jo.

>> Tak díky.

Pojďme na to. Já pršek jsem přemýšlel jaký téma. Protože je 1. září, tak asi už tušíte, že se budeme bavit o 1. září 1939. A všichni toto téma znáte. Nicméně jsem si říkal, že bych byl rád, abych vás trošku dozbrojil argumentačně – hlavně proti těm mluvkům, které nám vykládají úplně odlišné pohledy na ten rok, na to 1. září 39 a na zahájení druhé světové války.

A tak jsem si dal tu námahu, že jsem dohledával názory osobností, politiků, deníků či těch tiskovin. A vlastně tímto způsobem bych vás začal krmit.

A protože je dneska výročí 1. září, začnu tím, že toho, koho se to nejvíc týká, to je Polsko. A v Polsku proběhla hned ráno slavnostní ceremonie, kde vystupoval prezident Karel Navrodský – Karol Navrocký – teda, a samozřejmě pan premiér Donald Tusk.

Vy víte velice dobře, že tydleti dva prostě mají trošku odlišné názory na některé věci. Že Tusk je takový ten typický dědic nacistického myšlení a jeho předek byl v té nacistické armádě jako dobrovolník ve Wehrmachu. A v podstatě on potom působil v Bruselu a vlastně tam ho i nějakým způsobem dovychovali a potom ho poslali, aby udělal pořádek v Polsku.

Takže Donald Tusk, tohle pořádek dělá, bude končit v příštím roce. A vlastně on přebíral premiéra v době, kdy tam byl prezidentem Duda, který nejvíce napáchal, bych řekl, zla v těchto věcech, co se týče postoje k 1. září 1939.

Protože když bylo 80. výročí, tak Duda prostě prohlásil či hovořil o tom, že Polsko – jo – na Polsko zaútočily dva totalitní systémy. Takhle to spojil dohromady – to fašistické Německo či nacistické Německo a samozřejmě imperiální Sovětský svaz.

A Evropa nelenila, že jo, a honem v prosinci – to on to řekl v tom září – a hned se přijalo i takové prohlášení Evropského parlamentu, za které hlasovali i naši, i naši soukmenovci, kde se vyjádřili k tomu, že vlastně Sovětský svaz rovným dílem zaútočil na Polsko. A já jsem si řekl, že trošičku pojďme rozebrat tuto situaci.

Takže Navrodský, když dneska hovořil na tom pátém aktu, tak on vás samozřejmě poukázal na tu historickou část, poukázal na současnou politiku. Ale velmi bylo zajímavé, že Navrodský nekompromisně se vyjádřil nejenom k té německé okupaci a o polských obětech, ale on ve svém vystoupení nevzpomenul Ribentrop-Molotov či Molotov-Ribentrop, tenhleten pakt od neútočení. Protože to postavil úplně čistě na adresu německého nacistického Německa. A postavil ve svém vystoupení i tu otázku, která nás taky zajímá – a to je vyrovnat, aby se Němci vyrovnali s odpovědností, a zároveň aby se vyrovnaly válečné škody.

Tím pádem okamžitě i v tomto vystoupení už opakovaně otevřel otázku německých reparací, jo. A jak tam hovořil, tak se i obrátil jmenovitě na německého kancléře, aby to dali dohromady. A víceméně zároveň kritizoval i svého premiéra Donalda Taska – Tuska – já nevím, proč to říkám – za to, že nedostatečně tvrdě postupuje v této otázce vůči Německu.

Jo.

A ještě to podmínil i tím, že řekl, že skutečné přátelství mezi Polskem a Německem není možné potud, pokud v Berlíně nebude postavený památník polským obětem války.

Eh, ještě se k němu potom vrátím. A víceméně, abysme viděli ten rozdíl – ten Donald Tusk měl nastaveno jinak, jo, na tom vystoupení ráno. A víceméně on to postavil do té polohy dnešních dnů, jo, kde on víceméně toto výročí propojil rovnou s otázkou dnešní bezpečnosti – hrozby, nezbytnosti chránit nezávislost Ukrajiny, protože to je důležité pro bezpečnost Polska.

Já jenom se na to dívám s úsměvem, protože dneska nevíme, jestli ty tankové sbory, které dávají Poláci dohromady, jsou připravené na obranu Polska nebo na útok na Ukrajinu. Ale to už je otázka budoucích měsíců a řekněme možná jeden dva roky, aby se to projevilo.

Jo.

A prostě hovořil o tom, že musíme tu armádu... Dokonce hovoří o té armádě, která má dosáhnout půl milionu lidí v Polsku, aby se Polsko mohlo samobránit. Právě kvůli té obraně nakupujou útočné rakety a útočné zbraně a tak dále. Takže ta obrana je úplně jasná, jo?

Takže oba vystupující přistoupili k tomuto výročí, dá se říci, s určitými dvěma odlišnými, jak bych řekl, akcenty, jo. Prezident říká, že co se týče Německa, je důležitá historická odpovědnost a vyřešení reparací. Jo.

A Tusk říká: "Důležité je vyřešit rusko-ukrajinský problém z hlediska současné bezpečnosti Polska." A on někdy se vystavuje za obránce Evropy, tak jak se kdysi Zelenský do té polohy stavěl. Jo. Zdůraznil, že se teda nesmí opakovat historické chyby a že západ musí být jednotný. To je ta známá jejich písnička, jo?

Takže to jsou ty jejich věci.

Potom víceméně Němci na to reagovali a jako oznámili, že my už jsme zahájili přípravu památníku polským obětem druhé světové války a zároveň ten památník má být i k té německé okupaci Polska.

Je zajímavé, že ještě ani tady se nikdo nedotknul rybentropa jako toho paktu Molotov-Ribentrop. Jo, stále je to pouze polsko-německá otázka a útok nacistického Německa na Polsko. Jo.

A takže Polsko víceméně dá se říci, že zdůrazňuje tu otázku té připomínky. Německu omlacovat vo hlavu. Stále ty oběti, polské oběti. Škoda, že to neděláme i my, že jo.

Němci říkají, my to chceme vyřešit právě tím památníkem, kterej už jsou na to vyřešení vystaveny prostředky a všechno, a už to budeme stavět. No a na to Naurský říká, ale to je málo. My potřebujeme s vámi vyřešit i otázku reparací.

Takže teď už není spor v tom, že si Německo nese odpovědnost, ale spíš je tady spor o formu a rozsah dnešního vyrovnání s minulostí.

Takže to je v Polsku. V Německu víceméně ten pohled na 1. září - dnešní den, co tam probíhalo - tak Němci jednoznačně si to berou na sebe. Říkají, že nacistické Německo napadlo Polsko. Oni to mají rozpoutali jsme evropskou válku, potom říkají druhou světovou válku. To tam všechno oni říkají, že jo, a víceméně i definují, že ten útok nacistického Německa - říkají to Němci - pozor, nacistického Německa, je zahájením druhé světové války.

A co se týče paktu německo-sovětského z 23. do srpna 39, to víceméně vzali do svého slovníku až po tom roce 2015, kdy se to začalo objevovat na té mezinárodní scéně a kdy ten Duda v tom roce 2019 s tím vystoupil.

A důležité je ale to, že Němci ve svém výkladu a ve svých vystoupeních nepřebírají takzvanou ruskou tezi okupace Polska. Oni to berou jenom na sebe a berou i zahájení války jenom na sebe. Takže to je velice důležité. Sice ten pakt nezamlčují, ale nestaví ho na stůl, aby se za něj oni mohli schovat.

Takže Němci zdůrazňují tu vlastní historickou odpovědnost a dá se říci, že v minulosti se je posun. V minulosti němečtí prezidenti vždycky žádali o odpuštění. Dneska už prezident nepožádal o odpuštění. Přiznal chybu jako nacistického Německa, ale už o odpuštění Polsko nepožádali tentokrát.

To víceméně dost i o tom psal prostě Berliner Cajtung, který ve svém dnešním komentáři doslova říká, že je třeba se zabývat i tím, jak vznikají války a jakou roli v nich hrají právě propagandistické lži, čehož jsme dneska svědkem, protože znova se jedou propagandistické lži. A vlastně to postupně vede právě i k tomu vyhrocování té situace, eskalaci, napětí a podobně.

Takže oni tam v tom Berlinu jasně říkají, že ano, jsme na vině, souhlasíme s tím, ale pojďme řešit to, aby se to neopakovalo. A proto je třeba něco udělat s tím, aby ta propaganda nás nenahěla, nevháněla znova do těch soukolí právě těch válečných a podobně, tak jako to bylo za Hitlera. To se mi líbilo z části jako tohoto média.

A když se to tak vezme, tak víceméně i Němci v minulém roce, když se vyjadřovali k této záležitosti, tak jasně řekli, že naše německá odpovědnost se nepromlčuje. Oni to berou úplně tak, že ano, jsme vinni, my to bereme, my to víme a my nechceme, aby se to promlčovalo. Což zase ten postoj je velice zajímavý.

Zatím uvidíme, jak kdyby vyhrál teďko Merz a udržel si to koryto, tak jestli on tuto retoriku zachová nebo nezachová.

A přitom, když se podíváme na to, co říkal Hitler po útoku na Polsko 1. září, tak Hitler tvrdil, že Německo bylo k vojenskému zásahu donuceno těmi polskými provokacemi. Takže Hitler takovýmhle způsobem se jako obešel, že by to byla otázka, ve které by byly přímo zainteresované Stalin nebo Sovětský svaz.

A právě to, že ta provokace, na kterou se odvolal - víme, že šlo o ten hraniční bod, o ten vysílač - tak v podstatě dneska víme, že existoval operační plán, jmenoval se Falvise, byl to plán útoku na Polsko, který byl dávno dopředu připravený. Takže nešlo o nějakou spíš se hledala zámínka, kterou si ještě vymysleli.

A tam i byl potom dobrý postoj v té době Benita Mussoliniho, který se lekl toho útoku, protože vysvětlil Hitlerovi, že Itálie není připravená na tyto akce a proto víceméně 3. září okamžitě po útoku na Polsko vyhlásil, že Itálie se nebude účastnit na této válce, i když je spojencem Německa. Prostě si vymezil čas.

Co se týče Francie, jenom abyste věděli, já se potom k těm dokumentům a k tomu pořadí mezinárodních závazků a dokumentů dostanu na závěr, abyste dostali ten celý řetěz těch událostí. Já nebudu probírat ekonomiku tentokrát, ale jenom ty vztahové záležitosti.

Takže teďko k Francii. Francie nepovažuje první září za tak důležitý bod z jejich hlediska. Macron, pokud vím, tak odletěl do Arménie. Tam má větší zájem, protože Arménie dneska dělá na podbřišku Ruska problémy a Pašinjan tam prostě provokuje Putina. Tak tam odletěl dneska do Arménie a je tam nebezpečí, že Arménie bude druhá Ukrajina podle všech příznaků zatím.

A takže oni to nevzali za nějakou důležitou, důležitý datum, i když my všichni v Evropě, ve střední Evropě víme, že to je velké memento. On prostě jenom uznává, že tak jako celá francouzská veřejnost německý útok na Polsko, to je prostě začátek války v Evropě. Absolutně si Francouzi nepřipouští, jaký mají díl na tom, že ta válka začala.

A oni vlastně v té interpretaci - když vezmu jejich historické instituce - tak oni přiznávají, že tam je i francouzská odpovědnost za situaci v 1. září 39. A to bylo právě dáno tím, jakou politiku předválečnou Francouzi dělali, jakou dělali spolu s Brity. Tu otázku, ať to ten Mnichov vždycky pohladí, a to usmiřování také pohladí. Ale oni absolutně nepřijímají to, že nesou spoluzodpovědnost spolu s Británií za to, co se odehrálo.

Protože ještě je třeba si uvědomit, že v médiích a nebo i v postojích těch politiků oni rozlišují, kdy je zahájení války. Poláci prosazují 1. září. Ale jsou státy, které říkají, ne, to už začalo Mnichovem 38. Jsou zase někteří, kteří říkají, a proč by to nemohlo být Anschluss? Takže ta diskuze je mnohem širší. A víceméně Francouzi radši toto přechází a vlastně hned řeší tu evropskou bezpečnost a vůbec se nesnaží ten rok 39 řešit.

To znamená, že Macron má program zaměřený spíš na ty dnešní evropské otázky bezpečnostní a bezpečnostní snahy, vztahy a podobně. A dá se říci, že ve francouzských zdrojích, médiích se tato otázka víceméně méně politicky traktovala nebo nějakým způsobem skloňovala.

A vlastně francouzští se prostě vyvíjejí tím – my jsme vyhlásili hned Polsku válku, tedy polsko-německou válku hned 3. září po zaútočení Německa na Polsko.

Bylo zajímavé v těch dobových vyhlášeních, že nikdo si nevzpomenul na Sovětský svaz, na pakt neútočení, Ribbentrop-Molotov. Nikdo si nevzpomenul na to, že tam byla nějaká dohoda, a vždycky všichni – i v těch dalších měsících – prostě neskloňovali to Rusko jako agresora. To až je narativ dnešních dnů.

Jo. A samozřejmě, že dostávají Francouzi dost často i takové otázky, které jsou jim dvakrát nepříznivé. Že se ptají: „Dobře, ale vy jste měli přímou dohodu s Polskem o vojenské spolupráci a společné obraně. Francie měla tehdy povinnost se vojensky vložit do té záležitosti." U Anglie, která neměla společné hranice s Německem, to bylo trošku měkčí. Ale ta Francie jednoznačně – protože to měla v tandemu s tou Británií. De facto Francie dodnes odpovídají na tu otázku velmi uhýbavě, aby nemuseli přiznat, že tím, že neposkytli vojenskou pomoc – sice vyhlásili válku a udělali mobilizaci – neprovedli žádnou ofenzivu.

A já si pamatuju velmi dobře, pamatuju si, že jsem kdysi četl memoáry jednoho polského maršála, který byl velitelem vratislavského okruhu a popisoval právě ten útok 1. září a popisoval i to, co Poláci s koňmi a s technikou, se svojí vojenskou výzbrojí, dokázali – že dokázali i protiútoky. A tam se právě ukázalo, že chtěli získat čas, aby Francie mohla nastoupit na západní straně.

A právě tam je ta věc, že v té době už ale měla Francie s Německem také smlouvu o neútočení. Takže toho je trošku víc.

A potom tam byla i ta deklarace z roku 1938, kterou podepsal Chamberlain hned po Mnichovu – 30. září – a v prosinci Daladier. Prostě si potom udělali prohlášení vůči Německu, že nemají vůči němu nic a že to budou řešit mírovou cestou. Tak i Polsko, když na něj Němci zaútočili, řešili mírovou cestou. Prostě neudělali nic.

Jo. A tahle vina na Francouzích v podstatě je, protože od nich se očekávala ta ofenziva, kterou neprovedli a která mohla nějakým způsobem ovlivnit průběh té války proti Polsku. A Lemonde například píše o tom, že francouzský tisk sice vzpomíná na tuto situaci – že Francie mobilizovala, ale nepodnikla rozhodující ofenzivu. Takže Lemonde vlastně připomněl vinu Francie.

Velká Británie také nějakým způsobem moc nevěnuje pozornost prvnímu září. Prostě mají to také bokem. I když mají takový stabilní svůj pohled na tu situaci, aby se vyvínili. To si řekněme na rovinu. Uznávají, že Německo napadlo Polsko, že ale oni jako Britové dali Německu ultimátum 3. září a vyhlásili taky válku Německu spolu s Francií. A více méně řešili – stále diskutují – o otázce ústupčivosti. A došli k závěru, že to byla asi chyba, což si myslím, že historie potvrdila.

A je zajímavé, že se v Anglii i diskutuje. Britové se jednou i omluvili, myslím Československu za Mnichov. Ale stále se u nich diskutuje, jestli Mnichov byl správný, což mi připadá zvláštní – ta diskuze, jestli to byla příčina války – Mnichov a jeho naplnění nebo nenaplnění – anebo to byl skutečně pokus té válce v Evropě zabránit.

Jo. Víceméně mainstream to dneska charakterizuje tak, že Mnichov byl katastrofální strategický omyl. Ale odpovědnost samozřejmě přenechávají panu Hitlerovi.

Jo. A dneska, když Britové zaujímají nějaký postoj v debatách o evropské bezpečnosti a NATO, právě poukazují na zkušenosti z roku 1939.

Takže vidíte, že všichni cítí, že to má paralely. Dá se říci, že v souvislosti s tvořením těch vztahů se známé státy už v únoru 2026 – to znamená, že ať to byl Starmer za Británii, ať to byl Macron za Francii, ať to byl Tusk z Polska, ať to byl Merz z Německa – už to tam zase lepí, jak se mají posilovat evropskou obranu v rámci NATO.

Ale zase je jasné, že se baví o bezpečnostních záležitostech ne pro obranu, ale proti někomu.

Jo. V Anglii se hodně diskutuje i to, že proč evropský systém nedokázal Hitlera zastavit dříve. Kde byl ten problém?

Víceméně Chamberlain se vyjádřil tak, že pro něho 1. září – útok na Polsko – je prostě izolovaná záležitost polsko-německého konfliktu. Není to začátek evropské války. Zatímco ten, který se o to zajímal – vyjádřil se tak, že právě tam vidí začátek války v agresivitě Hitlera a selhání mocností, které mu mohly zabránit. Jo, a říká, že rozhodující chyba západu právě spočívala v tom, že Hitlerovi umožnili postupně likvidovat celý evropský bezpečnostní systém – když začal zabírat Porýní, Rakousko, Sudety a Československo. Takže on byl velkým kritikem Chamberlaina. To víme i z jejich politické scény.

No, trošku k našim médiím, jo.

Pak víceméně se v našich médiích připomíná 1. září jako ten den německého útoku na Polsko a začátek druhé světové války. Ale nezapomenou vždycky vzpomenout, že narativ je takový, že útok – sice přiznávají, že Sovětský svaz vstoupil do konfliktu nebo obsadil východní část Polska až od 17. září – ale nicméně se navozuje myšlenka, že kdyby nebylo paktu Ribbentrop-Molotov, tak by to takhle nebylo.

Jo. Jinak je třeba si uvědomit – nevím, myslím, že bylo kolem roku 1938 – že se také vzpomínalo, že k útoku na Polsko se připojil slovenský stát. To potom mohu vysvětlit, proč se Slovenský stát připojil, protože to souviselo se zabráním území, které si Polsko přisvojilo proti dohodě z Mnichova. Protože původně Poláci neměli na Slovensku nic zabrat, ale potom si zabrali kus Oravy, Kysuce. Takže tam byly takové problémy. A na východě Slovenska, tam kde získali Maďaři darem od Hitlera Zakarpatskou Ukrajinu, část Haliče vlastně obsadili i Poláci a prováděli tam poměrně – já bych řekl – až genocidní operace proti národu.

Podle tisku, který jsem četl – vydáno na podzim roku 1938 – když jsem četl články a viděl fotografie, tak jsem z toho byl docela překvapený. Že to, co se děje dneska na Ukrajině, my nechceme vidět. Jo, my si přejeme, abychom tam měli stát proti Rusku. To já nemyslím sebe a vás posluchače nebo diváky, ale mám na mysli naše uplacené politiky.

Jo, takže to se jenom chce říct, že i v tom ten slovenský stát jako se si vlastně vrátil tyhlecty kousky území, které krátkodobě od Slovenska si Poláci obsadili.

Takže oni nebyli žádní beránci Poláci.

Jo.

No, samozřejmě, že se v médiích hodně teda mentoruje to 17. září, kdy zaútočil Sovětský svaz na území Polska.

A my všichni ale velice dobře víme, že 17. září už Polsko nemělo vládu. Ta vláda odletěla do emigrace do Rumunska přes Rumunsko. A de facto tím pádem vznikla bez vlády.

Takže potom samozřejmě vrátím se i k paktu o rozdělení Polska, ale aby jste si nemysleli, že to chci popřít. Ale každopádně tam nastalo bez vládí a de facto ty armády ustupovaly před těma Němcem.

Tam už se ty Němci valili a ty polská armáda. Dneska někteří vykládají, že vlastně Sověti jim vrazili nůž dozad, že zaútočili, že oni by se možná i obránili. Někteří až takhle to hloupě vyprávějí, ale že ty zaútočili, tak by jsme ustáli.

Nic takovýho není pravda.

Naopak tam už byl plnej rozvrat. Tam utíkali ty vojáci, zdrhali prostě odsaď. Což je úplně logické, protože ta převaha té německé armády byla velmi silná. Byla dozbrojená československými zbraněmi, protože naše armáda patřila k těm nejlépe vyzbrojeným právě koncem 30. let. Takže měla mechanizované vysoce obrněné jednotky, které prostě to válcovali jedno za druhým. A proti těm, bych řekl, rejdařům, tak prostě to měli úplně jednoduchý.

Přitom je ale zajímavý, že naši politici nevystupujou s nějakou vlastní alternativní teorií o příčinách války, jo?

Tak jak to třeba se snaží vysvětlit Navrátil nebo i ten Duda. Když s ním nesouhlasím nebo s Navrátilým ne úplně souhlasím. Nebo i u Putina, který to má úplně postavený tak, že západní politici prostě jednoznačně odmítají Putinův výklad. Ale naši politici radši nic nevědí a radši jenom tlumočí to, co jim řeknou jejich přátelé, kolegové.

A víceméně se dostáváme i k tomu, že tím, že nemáme vlastní názor, nemáme vlastní zájmy definované ani česko-české, tak asi těžko můžeme něco prosadit i proti tomu Německu, co se týče těch našich reparací.

Když už teda jsem se dotkl těch reparací, prosím vás, ty reparace jsou spočítány na základě škod způsobené za protektorátu Čechy a Morava. Ty reparace patří zemím Čechy a Morava. I když jsme měli společný stát Československo, ale vždycky je to adresováno na toho, kdo ovládá Čechy a Moravu.

Prostě česká vláda má nárok na celých 100 % reparací.

Eh, někteří dělají výklad, že by se měla třetina dát Slovensku. Ne, není k tomu. Ani v podkladech reparací není. Není k tomu žádná dovolávka. A víceméně ani není, bych řekl, hospodářskej důvod. Protože to byly v té době, kdy by se tvořily ty škody na našem území, tak Slovensko mělo svůj stát. Mělo by uplatnit svoje požadavky, pokud Německo je poškodilo.

Já vím, že je poškodil. Protože když si vezmu ministra Karvaša za slovenského národního povstání a potom za slovenského státu – velice šikovnej ministr to byl a měl jsem možnost se seznámit i s jeho synem – tak se tam dozvíte, že vlastně to Slovensko, i když se mělo kvázi lépe, než měli obyvatelé protektorátu Čech a Moravy, ale na druhý straně slovenský stát byl hodně dojen těma Němcema. A přišli i o část svojích aktiv, bankovních a podobně.

Takže my se postupně dostáváme k tomu. Když jsme si řekli tyhlecty média a politiky v té otázce, že kdo vlastně zahájil tu druhou světovou válku.

My to všichni víme.

Němci sami říkají Německo. Poláci říkají Německo 1. září a Sovětský svaz 17. září jako druhý agresor. Česko říká Německo 1. září, ale následovala sovětská invaze. Jo.

Británie, když se to shrnuje, tak ty říkají Německo, ale předcházel tomu řetěz diplomatických selhání. Rozumíte?

A Francie, ta říká Německo, ale ví o svém vlastním hlubokém selhání před válkou.

Takže prostě odpověď máme, jo?

A je důležité, že když se vyhodnocovaly ty výroky, ty historické pohledy a tak dále, tak nikdo nepřijímá verzi nebo tezi, že by pakt Molotov-Ribbentrop byl příčinou zahájení druhé světové války. Jo.

I když teda Polsko, Německo i Česko dnes otevřeně uznávají, že vlastně ten pakt Molotov-Ribbentrop umožnil Německu a Sovětskému svazu společně si rozdělit polské území. A vlastně oni tvrdí, že změnil mocenskou situaci v Evropě.

No, samozřejmě, jestliže se Němci rozpínali tam, tak samozřejmě se měnila i ta mocenská situace.

Víceméně Beneš to hodnotil zahájení války především jako důsledek nacistické expanze. A samozřejmě, že velmi silně i zdůrazňoval odpovědnost těch západních mocností v Mnichově. Velice natvrdo. On v tom byl nekompromisní. Jo.

Protože on říká, že de facto z jeho pohledu, jako z pohledu Edvarda Beneše, byla okupace Československa v březnu 39 důležitým důkazem, že Hitlerovy územní požadavky nebyly konečným cílem. Bavíme se, v březnu 39 je důkazem, že Mnichov – že ty územní požadavky, které tam Hitler v tom Mnichově předložil, nebyly konečným cílem.

Eh, teď bysme se mohli podívat na ty fakta, události. Tak víme, že Německo napadlo Polsko 1. září. Británie, Francie měli vůči Polsku svoje závazky bezpečnostní, které nedodrželi. A vyhlásili teda německou válku.

Ale myslím, že ve francouzském tisku se psalo, že to byla taková zvláštní válka. Tak to pojmenovali. Jo.

Samozřejmě, že tam je ta chyba, že Francie nepodnikla žádnou tu rozhodující ofenzivu proti Německu, která by mohla zásadně změnit tu situaci v Polsku.

A de facto s ohledem na tyto faktory vlastně víme, že západ nedokáže agresora zastavit.

Proto je naivní i dneska si myslet, že nějaký západ bude bránit Českou republiku, ne? Oni se z toho vyvlečou. Oni z toho odejdou. Oni prostě si budou jíst svojí polívčičku. A kdyby došlo k nějakým – já ne nemyslím, že zrovna Rusové – ale možná, že se budeme muset skutečně zamyslet nad tím, jak se budeme bránit proti ukrajinské invazi po případném ukončení války na Ukrajině. Potřeby budou zdrhovat z té Ukrajiny a ve velkým. A budou mít zbraně.

A my jak se budeme bránit? Jo, my nemáme obranu. Takže jako to jenom bych chtěl říci, jo.

Víceméně jeden francouzský novinář, když dělal interview s Macronem, tak doslova říkal: "Vždyť v roce 39 Francie měla s Polskem smlouvu a nepřišla mu na pomoc, jo. A říká ve své otázce jako dneska to bude jinak." Rozumíte?

Tak Poláci mají strach z útoku Ruska na sebe. Takže se domlouvají s Macronem, jak se budou bránit. Že ještě dostanou i atomové bomby a podobně. Ale i ten novinář to zpochybňuje, jo.

A Macron na tuhlectu diskuzní otázku toho novináře reagoval úplně odbočil od historického faktu a prostě řekl: "Ale my máme na to a to má článek pět."

No, vždyť jsme všichni viděli, že článek pět, jak fungoval, já nevím, v případě útoku na Kypr, jo, nebo když v nedávné době, když Trump žádal Evropu, aby mu pomohla s Iránem, tak se taky na něho vykašlali, jo, protože se odvolali, že to není na jejich území.

Prostě absolutně to, co říkáme kapitalismus, je o egoismu — a to ve všech polohách. Ať je to egoismus osobní, ať je to egoismus ekonomický, vidíte, že to je egoismus válečný.

Takže z tohoto důvodu, pokud oni z toho něco nemají, tak neudělají pro to nic.

Přitom když si ještě uvědomíme, že před tím prvním září vlastně byly všelijaké jednání, jo, že například Británie, Francie a Sovětský svaz jednali v roce 39 o vytvoření systému proti německé agresi.

Víme velice dobře, že zkrachovala tato jednání, že jo.

A víme i proč — v podstatě Francouzi, kteří byli připraveni a měli kompetence případně nějaké úmluvy podepsat, tak Britové ne.

Britové tam poslali, jak se říká, já nevím, z které vrstvy nezodpovědnosti své zástupce, jenom aby závazek, který by tam náhodou přijali, nebyl platný.

Takže Sověti na to přišli, samozřejmě to pochopili. Vždyť ten Molotov byl zkušený, před ním Litvinov, to byli zkušení ministři zahraničních věcí. A když se příprava útoku Německa na Polsko podle mě až blížila, tak že Sověti to museli vědět, že je to tam připraveno. Ale oni věděli, že když se nedohodnou s Německem, tak se může stát, že si nevytvoří nárazníkové pásmo.

Oni potřebovali si vytvořit nárazníkové pásmo, a tak k tomu využili tu smlouvu — pakt Molotov-Ribbentrop, jo, vlastně to rozdělení Polska.

Pak se třeba i podíváme na ty mapy, abyste věděli, o co tady šlo.

Takže vlastně byl znám osobní telegram Hitlera Stalinovi, kde mu řekl, že to potřebuje mít podepsáno nejpozději do 23. srpna. Když se Britové a Francouzi k ničemu neměli — a i když je Stalin upozorňoval, upozorňoval ho týden dopředu, že to hrozí — tak oni přesto nešli na tuto dohodu.

To znamená, že tam byla evidentní politická hra, aby se servali Němci se Sověty mezi sebou.

Samozřejmě, že existoval tajný protokol k tomu paktu. Ale víte, v tom protokolu byly definované zájmy.

To nebyla otázka, že na základě tohoto paktu a na základě té přílohy by Sovětský svaz provedl agresi proti pobaltským státům, proti Finsku, jo, proti Besarábii — to, což je dneska Moldávie — prostě proti těmto saním. Ale byla to sféra vlivu.

To bylo úplně stejné, jako když dneska si vymezují Američané se s Ruskem sféry vlivu. Čína si vymezuje svoje sféry vlivu. Ale přitom nikdo nepředpokládá, že by z toho měla být válka.

Jo, válka o Ukrajinu je válka o sféru vlivu, ale tam jde o víc než jenom o obyčejnou sféru vlivu.

Takže vlastně je to potom s těm jednotlivým státům.