EURODŽUNGLE s Ondřejem Dostálem

Dámy a pánové, zdravím vás z Eurodžungle s Ondřejem Dostálem.

Tentokrát vysíláme takřka z opravdové džungle, neboť se nacházím na západní hranici Indie, kousek od pakistánských hranic.

Proč zde jsme?

Jsme tady jednak na jednání, které nás budou čekat s vládou. Sejdu se s zástupcem ministra zahraničí pro západ. To znamená západ je všechno včetně nás České republiky a Evropské unie.

Jednak budu mít přednášku na místní univerzitě a patrně mě čeká i několik rozhovorů pro tisk a televizi.

Co je ale skoro zajímavější, je další část návštěvy – jsme tady na pracovní návštěvě Reliance Group.

Reliance Group je jedna z největších indických společností na celém světě a možná i v některých věcech největší na světě. V má obrovskou rafinérii na ropu, vedle které se teď nacházíme. Podniká také v nových technologiích, v bateriích a podobně.

To znamená, že tam, kde bychom třeba nechtěli být úplně závislí jednostranně na Číně, právě Indie nabízí možnost dalšího rozvoje.

Já jsem mluvil s kolegy z ministerstva průmyslu a obchodu a také z ministerstva zahraničí, se kterými mě ještě čeká telefonát, co bychom mohli právě v Indii koupit nebo prodat. Myslím si, že jednání, která teď neformálně probíhají, by k tomu mohla přispět.

Samozřejmě já sám podnikat nemohu. Nemohu tedy ani za sebe žádnou smlouvu uzavřít. Ale v mezinárodní obchodní diplomacii to tak funguje, že otevření třeba nějakého kanálu, získání kontaktů může vést k tomu, že se pak ten vzájemný obchod o něco zlepší.

Je zde i velice zajímavá záležitost – řekněme kulturní nebo ekologická. Neboť zde je největší záchranná stanice živočichů na světě. Není to zoologická zahrada, je to v podstatě výzkumné centrum pro veterinární medicínu, kombinované skutečně záchrannou stanicí pro všechno možné – od slona až po hada.

Kde se možná budou české zoologické zahrady a české veterinární fakulty moct přiučit, respektive naopak sdílet své zkušenosti.

Takže tolik krátce z Indie.

Jinak Indie je zemí obrovských kontrastů. Na jedné straně zde můžete vidět poměrně příšerné slumy plné odpadků a rozbité domy, které vypadají jako po válce. Ale hned potom vidíte vedle slamu supermarkety, skleněné mrakodrapy, které jsou provozovány obrovským bohatými společnostmi.

Mimochodem, ta Reliance Group patří člověku, který je v první dvacítce nejbohatších lidí na světě.

Takže to je Indie nesmírně zajímavá země. Země prudce se rozvíjející, země příležitostí.

Pan Fíšer: "My můžeme Indii darovat pár darmožroutů do práce z opozice a hradu. Inu, mohli bychom je vyměnit třeba za některé super vzdělané lidi z oblasti IT nebo z oblasti nových technologií?"

Možná by to byl dobrý obchod, ale otázka je, jestli by to byl dobrý obchod. Oni zase nejsou tak hloupí, aby vyměnili jaksi dobré zboží za špatné.

Nicméně, když už jsme u toho, já jsem s Indií měl možnost spolupracovat už dříve ve svém profesním životě. Ať už to bylo právo, nebo daně, nebo IT – prostě jich bylo všude spousta, protože oni umí anglicky. A ti, kterým se podaří probourat se v podstatě do Evropy, jsou neuvěřitelně pilní.

Je to taky jeden z těch žebříčků – zveřejňují se žebříčky inteligence národu. Tam jsou Indové poměrně hodně nahoře, samozřejmě vedle Číňanů a také vedle Íránců.

Takže skutečně tady máme na čem pracovat. Pokud bychom vyexportovali některé jevy, které nepotřebujeme, a naopak dovezli některé, které potřebujeme, bylo by to zajímavé.

Jsou i věci, o kterých úplně dojednávat spolupráci nemohu, protože jsou to záležitosti takřka tajné, ale pro Českou republiku zajímavé – to je obranná spolupráce, obranné technologie.

Protože v těch jsme dobří, jsme v nich tradičně dobří už od času Československa a ono se to na světě tak nějak ví. Český zbrojní průmysl byl, teď řeknu pravdu, odsouzen jako něco, co jako hodná země přece vůbec dělat nepotřebuje. Takže všechny naše vývozní trhy z času před revolucí jsme odevzdali. Vzdali jsme se jich jenom proto, aby je okamžitě obsadili mnohem demokratičtější Spojené státy, Británie, Francouzi, Italové a podobně.

Ale třeba to tak nemusí být navždy. A ještě se vrátíme k tomu, že i v oblasti obranného průmyslu budeme moci něco vyvést, něco vydělat.

Není to samozřejmě špatně, ale budu rád, když to budou spíš ty záležitosti mírové. To znamená ropa a hnojiva. Tady máte vedle sebe obrovskou rafinérii, takže samozřejmě hnojiva jsou záležitost, která nás bude zajímat, nebo i další petrochemické produkty.

Možná sám pan premiér, kterýž to podnikal v této oblasti v chemikáliích – Petrix Agrofer – má v tom čtyřicet let zkušeností, tak bude na první pohled vidět, kde ty šance jsou. Možná už na tom i pracují, protože mi přišel jakýsi bál z ministerstva průmyslu a obvodu, že se skutečně snažíme jak vyvážet, tak dovážet z Indie.

Tak tolik k současnému působišti.

Teď už se ale pojďme podívat na to, co se děje ve světě, protože je to důležité taky. Abychom ty věci mohli vyvést nebo přivést ať už lodním nebo vlakem.

Konec amerického středního východu.

Írán a poslední záchvěvy selhavšího mezinárodního pořádku píše Foreign Affairs, což je jeden z nejprestižnějších amerických časopisů. Skutečně to nevypadá úplně jako selhání vůči Íránu. Vyhráli jsme nad Íránem. To spíš vypadá jako pravý opak.

Mimochodem, ten autor toho článku je poměrně renomovaný člověk, který už se několikrát v minulosti trefil.

Skutečně to vypadá, že střední východ – možná bychom se měli naučit říkat západní Asie – tak bude už možná méně pod vlivem Spojených států a více pod vlivem států, které se domluvili, že si tam budou dělat pořádek sami.

Ta trojice, o které jsem mluvil minule – Turecko, Saudská Arábie, Pakáistán – a s nimi musíme umět také jednat.

Mimochodem, západní Asie, proč západní Asie a ne blízký nebo střední východ? Střední východ tomu prý říkali, jak mě poučil jeden z přátelských diplomátů, proto, že to bylo na půlcestě mezi Británií jako centrem impéria a britskou Indií jako jejím nejvýznamnějším prvkem. Takové to mezi – tak tomu říkali střední východ.

Ale samozřejmě, protože britské impérium už je dávno minulost, tak například Turci nebo Arabové byli docela rádi, kdyby se tento imperiální pojem nepoužíval.

Takže pokud se věnujete diplomacii a chcete primárně udělat dobrou náladu, tak neřeknete střední východ, ale západní Asie.

To jenom takové detaily, co člověk také musí umět, a na co musí dávat pozor, když si připravuje svůj projev. Jak odpoví, když to první slovo má ten hostitel? Co řeknete tak, abyste neřekli nějakou kravinu?

Samozřejmě občas se to stane.

Eh, nikdo není dokonalý, ale snažíme se, abychom nebyli jako paní Markéta Pekarová Adamová nebo Honza Lipovský nebo Berboková nebo Kalasová a tak dále.

Tak takže tolik k tomu, že se skutečně věci dějí.

Eh, my mimochodem jsme se docela trefili, protože jsme dělali před měsícem v Bruselu trošičku k nevoli našeho mainstreamu seminář o Íránu, kam jsme pozvali profesora Tehránské univerzity pana Marandýho.

Ti z vás, kteří se věnují zahraničním záležitostem nebo kteří sledují Petra Droláka v jeho podcastu, tak patrně budou vědět, kdo to je.

A skutečně jeho předpovědi a jeho komentáře se ukázaly být pravdivými.

Takže možná se nelíbí všechno, co předvídáme, ale my to nepředvídáme proto, abychom se činili zajímavými.

Eh, my se snažíme odhadnout, kdo vyhraje a kdo prohraje, abychom potom byli schopni taky obnovit nebo navázat vztahy pro Českou republiku, pro Evropu s tím, kdo tam skutečně bude.

Eh, protože hra o trůny je hrozně zajímavé čtení a i film, jo, ale současně ta hra o trůny teď běží naživo v mnoha místech světa, třeba v zmíněném perském zálivu, a není tam nutně na jedné straně dobro a na druhé zlo.

Je to mnohem složitější, ale my jsme v té hře do určité míry taky hráči a když ji budeme hrát špatně, tak prohrajeme a budeme mít drahotu a úpadek a v nejhorším případě se do války dostaneme také.

Takže já jsem rád z tohoto hlediska, že už máme vládu, která není tak špatná, jako ta předchozí v zahraniční diplomacii, jak bezpečnostní, tak ekonomické, a že s nimi jde i spolupracovat.

Mimochodem chtěl bych touto cestou poděkovat skutečně našim ambasádám v Mongolsku a v Pákistánu, které mě poskytly neskutečně kvalitní přípravu pro všechno, co jsem pak mohl říkat našim partnerům.

A i teď od indické ambasády, byť se tam v tento moment střídá osoba vedoucí velvyslanectví, tak jsem dostal pěkný brief, který jsem hned využil.

Tak pojďme dále. Pojďme k dalším částem dění.

Eh, Čína se staví proti nelegálním jednostranným sankcím proti Íránu, ačkoli Spojené státy urgují Peking, aby v této věci spolupracoval.

Eh, New York Times se to dozvěděl z Global Times, to je čínský deník.

Eh, americké noviny píší, proč si Čína myslí, že může odporovat ekonomickým tlakům Trumpa na Írán?

Eh, no, protože prostě výtlak ekonomický Číny je násobně větší než průmyslový výtlak Spojených států.

Spojené státy na konci dne jej potřebují.

Oni samozřejmě nechtějí vstoupit a priori do obchodní, natož do velké skutečné války.

Ale pokud jim třikrát, čtyřikrát menší Spojené státy říkají, s kým smí a s kým nesmí obchodovat, tak Číňané říkají: "Ne, ne, ne.

Jo, skutečně 340 milionů Američanů nemůže říkat 1,5 miliardě Číňanů, jestli budou nebo nebudou kupovat ropu z Íránu.

Číňané koneckonců potřebují možná tu ropu z Íránu víc než cokoliv od Ameriky, která je jejich rivalem.

Takže když Američani řekli: „Tak a my vyhlašujeme sankce, takže potrestáme nejenom Írán, ale potrestáme i každého, kdo se s ním troufne obchodovat," tak Číňané jim řekli: „No a jak, nebo co?

Jo, tak dobře, tak nás sankcionujte a my vám nedodáme vzácné zeminy a už nevyrobíte příští měsíc vůbec nic a do svých stíhaček budete dávat zátěž místo radarů."

Tak takže skutečně ta ekonomika hýbe i mocenskými poměry.

Už to není tak, že by Spojené státy mohly diktovat, co bude a co nebude.

Eh, stává se to hrou s více hráči, kde Spojené státy budou jedni.

My budeme další část.

Eh, pak zde bude nějaké Rusko, nějaká Indie, nějaká Čína, nějaké další státy, ale nikdo z nich nebude pánem a vládcem nade všemi.

Takže tolik k veliké změně, která vám možná přijde nezajímavá, jo, ale skutečně to, že Spojené státy nebo i Evropská unie, když jsme u toho, sice může vyhlásit nějaké sankce, nějaký sankční balíček, ale ten zbytek světa už si může dovolit říct: my se vám na to můžem vykašlat.

Jo, to je obrovská změna, to je zásadní změna, která obrovsky ovlivní obchod, mocenské poměry, možná i ukončí některé války, což bude dobře.

Mimochodem, k těm jednostranným sankcím, já si tady dovolím zavzpomínat ještě na jeden seminár, za který nám taky v Bruselu nadávali, a přitom on byl nesmírně na místě.

S paní profesorkou Alenou Duhan, což byla speciální zpravodajka Spojených národů k jednostranným sankcím, jsme udělali seminář, na kterém nám přišlo 40 ambasadorů, a skutečně jsme si tam říkali: není možné, aby jeden stát nebo třeba i skupina států jen tak pro nic za nic vyhlásili na někoho jiného sankce.

Zejména pokud ty sankce zabíjejí lidi tím, že se nepodaří dodat léky, dodat přístroje, dodat věci, které potřebují k životu.

E, takže o tomto jsme už mluvili před půl rokem a to se právě teď děje, kdy ty jednostranné sankce americké nebo evropské už té jiné země prostě odmítají respektovat.

Eh, mimochodem, my teď budeme asi v Bruselu schvalovat ten, já nevím kolikátý, 22. sankční balíček na Rusko kvůli Ukrajině.

Ale pokud se těch sankcí budeme účastnit leda tak my jako Evropská unie, ale Indie nebo Čína budou od Ruska nadále odebírat a nadále jim dodávat, tak si myslím, že efekt skutečně nebude veliký.

Další věc, která se ještě před pár lety nesměla říkat, ale teď už se říkat smí.

Jaké sankce jsou, prosím, povolené?

Jaké sankce jsou legální?

To jsou takové sankce, na kterých se shodne Rada bezpečnosti OSN.

Pokud Rada bezpečnosti OSN řekne: ano, na někoho je potřeba uvalit sankce, tak pak je to závazné pro všechny.

Ale když si jeden z hráčů řekne, ať už je to Evropská unie nebo USA, a já uvaluju sankce na někoho a někdo s ním nesmíte obchodovat, tak to nemá žádný efekt, jo.

Takže to je ta součást, když slyšíte o tom, že musíme dodržovat mezinárodní právo, tak tohle je poměrně důležitá součást mezinárodního práva.

Tak pojďme dále.

Mimochodem, já tady mám o tři a půl hodiny více než vy, takže máme k půlnoci.

Amerika se pustila do Kanady.

Spojené státy se pustily do obchodní války s Kanadou.

Jsme ve válce, prohlásil kanadský premiér.

Já jsem se tady trošičku neúctivě dovolil zavzpomínat na neskutečně vulgární film z mého mládí, který se jmenoval městečko South Park.

Eh, a tam skutečně jako dějem toho seriálu, byl že si Amerika s Kanadou vyhlásili válku.

Eh, a tehdy to samozřejmě bylo bráno jako humor, ale někdy to, co bylo v Simpsonech nebo v South Parku, tak se skutečně plní.

E, tak doufám, že mezi Kanadou a Spojenými státy bude jenom obchodní přestřelka a ne válka, ale ukazuje to, jak se podařilo v podstatě Donaldu Trumpovi a jeho administrativě vytvořit si nepřátele v podstatě i z nejbližších sousedů a jak se ten západ začíná hroutit do sebe, implodovat, protože ty vztahy jsou v tento moment příšerné.

Co to znamená pro nás?

Já jsem tady mimochodem v Indii s kolegy z Francie od paní Lepenové z té strany, která patrně ve Francii v dubnu vyhraje z opoziční strany, a současně jsem tady s opozičními Poláky z té strany, která podporuje pana prezidenta Navrockého, ale nepodporuje současnou, řekněme, progresivistickou vládu.

Takže zde můžeme mluvit o tom, jaké jsou skutečné národní zájmy Francie, jaké jsou zájmy Polska. Samozřejmě každý z nás má ty zájmy jiné.

Poláci se velmi bojí na jedné straně Ruska, na druhé straně Němců. My jsme pod Karpatským obloukem na tom možná trošičku lépe. Ale o tom si můžeme povídat a myslím si, že není špatné umět se podpořit, aby to nedopadlo jako před druhou světovou válkou, kdy jsme vlastně nakonec všichni byli sami a všichni jsme pak padli. Smutný příběh, který se opakovat nemusí.

Na druhou stranu to znamená, že pokud třeba jedna ze zemí by chtěla schvalovat v Bruselu něco, co jiným zemím škodí, tak to zase nemusíme všechno spolknout. Takže to jsou důležité věci, proč nejenom s mimievropskými, ale i s našimi sousedními státy musíme mluvit.

Tak pojďme dále. Poprosím o další snímek.

Ještě k Číně. Proč si Čína může dovolit nerespektovat americké sankce?

Tady mám mimochodem krásnou fotečku našeho předsedy sněmovny Tomyho Okamury, který dosáhl mimochodem mimořádného úspěchu. Já jsem byl v přístavu Ningbo a v Hangzhou. Také v Šanghaji jsme chvilku byli a všude říkali: „Jo, super, konečně, konečně má někdo rozum, konečně nejezdí jenom a vystrčil na Taiwan a jenom váš prezident Pavel neříká nějaké zvláštní věci, ale je někdo ochotný k slušné spolupráci na základě vzájemného respektu."

Takže skutečně cesta Tomyho Okamury byla v pravý čas na pravé místo.

Já jsem tam měl možnost zkoumat i jejich opět obchodní model. Oni zkrátka nedovolí zahraničním spekulantům, cizákům, oligarchům, aby si tu zemi rozebrali. Oni ve skutečnosti Číňané podporují velice tvrdou konkurenční soutěž třeba mezi automobilkami, ale jako veřejnou sféru jim zajišťují infrastrukturu, energetiku, železnice, cesty a podobně, a současně si drží pod palcem bankovnictví.

Takže Číňanům se nemůže stát to, co bohužel se stalo České republice, že by prostě plynuly dividendy z jejich práce do zahraničí v obrovském množství, jak je to u nás. Ale skutečně to bankovnictví a burzy si drží sami pro sebe. Což znamená, že jsou nesmírně obchodně úspěšní, protože to, co se v Číně vydělá, co se v Číně investuje, jde zpátky. A tím pádem je zase levnější energie, je lepší infrastruktura, a pak ten obchod krásně funguje.

Mimochodem je to hrozně zajímavé, když projíždíte některými jinými asijskými státy, kde je lidově řečeno bordel, a porovnáte to s Čínou, kde ten bordel není, jo, tak i to je takovým příznakem, že ta země jde dopředu.

Kdo projíždí Rakouskem nebo třeba i těmi částmi Německa, které jsou ještě v pořádku, tak vidí, jak je to tam upravené, jo? A když se takhle koukáte po cestě, jak to kde vypadá, tak si říkáte: hej, tahleta země už se dostala tam, kam chtěla být, a ty druhé země mají zatím jenom potenciál, ale ještě tam úplně nejsou.

A tím si možná dovolím poprosit o videjko, které jsem vám natočil z vlaku, nebo dokonce z rychlovlaku. Prosím režii o jeho puštění.

---

Dobré ráno. Zdravím z čínského rychlovlaku. Když strojvedoucí přiloží pod kotel, tak se to rozjede na nějakých 360 km/h. Takže cesta mezi Šanghaji a přístavem Ningbo, což je asi tak jako mezi Ostravou a Prahou, nebo možná méně, vyjde tak na dvě hodinky. Takže si nestihnete ani přečíst Vojnu a mír.

Jinak tohle je krajina mezi Šanghají a Hangzhou. Není to nějaký Mordor, jak vám líčí pravdoláskáři, že v Číně je jenom pár hezkých měst, která ukazují cizincům, a jinak ta krajina je plná chudých zemědělců v rýžových kloboucích. Je to trošičku podobné jako Polabí. Před chvílí jsme projížděli hezkejenými horami. Teď je to spíš placka, ale nic, co by bylo v nepořádku.

Já jsem byl v přístavu Ningbo, což je největší přístav z hlediska objemu zboží na světě. Je to terminál námořní hedvábné stezky. Takže pokud budeme z Číny cokoliv dovážet, nebo tam naopak z Evropy vyvážet, tak se určitě přes toto město dostaneme. Má osm milionů obyvatel. Málokdo z vás ho třeba zná, pokud neobchodujete, ale skutečně z hlediska obchodu je to zásadní místo.

Měli jsme tam několik velice přátelských schůzek s místními kolegy, kteří se zabývají vývozem z Rakouska a investicemi. Říkali jsme si, co se dá udělat v Česku, abychom vyrovnali tu nerovnováhu v obchodu mezi Čínou a Evropou. Pokud budeme mít lepší vedení v Bruselu, tak to možné je. Pokud nebudeme, tak i Češi, Slováci, Rakušané, středoevropané tady mají otevřeno.

Řekneme si o tom více příští sobotu s Ondřejem Dostálem ve středu v 8:00, jako vždycky. Vysílat už budeme tentokrát z Indie, kam se nyní přesouvám. Tak se držte, zdravím.

---

Tak dámy a pánové, jak jsem slíbil, tak činím. Skutečně Ningbo, osmimilionové město, třeba jste o něm neslyšeli, ale skutečně je tam největší přístav z hlediska objemu zboží na světě. A když je něco největší přístav na světě, tak je to skutečně hodně velký přístav.

Takže cokoliv, cokoliv je potřeba připravit, tak je dobré znát lidi, kteří se tam námořním obchodem zabývají. A mimochodem tady už Rakušané jsou před námi. Rakušané spolupracují v té mezinárodní přepravě a i v dalších věcech velmi intenzivně. A jsou tam, mají tam obchodní komoru, mají tam obchodní zastoupení, které mě tam pozvalo. Jako europoslanec jsem do určité míry i za, řekněme, daňové poplatníky jejich země, a myslím si, že jsem tam ostudu neudělal. Naopak vypadá to na bezvadnou spolupráci s tamní univerzitou a i pro rakouské kolegy s některými tamními podniky.

Myslím si, že pro Čechy by toto mohla být otevřená cesta taky.

Vyrábí se tam mimochodem taky hezká auta. Jestli jste viděli takové to auto, co vypadá trošku jako Porsche, akorát stojí polovinou a umí jezdit bokem, jo, umí se otáčet v podstatě na místě jako tank, nebo natočit zadní kola, takže jako krab, jde jako jede stranou. Jo, a jinak na stovce je asi za pět vteřin. Tak jako to se tam vyrábí, např. BYD Seagull, nebo ZY 9 GT.

Já jsem měl možnost v některých těch autech sedět, protože jsem si je půjčil na přepravu. Nejeli jsme jenom vlakem. A mimochodem půjčovna je tam mimořádně levná, jo. Na český poměr, když si potřebujete půjčit auto, akorát si musíte udělat během deseti minut kopii řidičského průkazu pro Čínu. A skutečně ta auta tam fungují výborně i v běžném provozu.

Prostě pustíte autonomní řízení, ono to jede, a v podstatě nemusíte dělat skoro nic. Jsou to nesmírně kultivovaná vozidla. A když jste někde, kde to neznáte, tak to samořízení je příjemná věc.

My jsme teď v Evropském parlamentu schválili direktivu nebo pravidla, která umožní nebo usnadní zavádění autonomního řízení.

Ono když jedete po České republice, kde je to všude blízko, tak tam to tak potřeba není, ale když jedete, jo, 10 hodin prostě mezi Prahou a Bruselem, tak možnost nechat to na autopilota je docela příjemná a třeba už v příští generaci aut se to povede.

Pokud jde o ty vlaky, tak skutečně jako, jo, první třída za 20 € za 500 cena za podobnou dráhu, jaká by byla mezi Ostravou a Prahou, v druhé třídě, která je mimochodem taky naprosto v pořádku, tak zaplatíte nějakých 220, 230 Kč za podobnou vzdálenost.

Akorát tu vzdálenost ten vlak i se zastávkami překoná skutečně za polovinu času.

Takže, kdyby se podařilo tu vlakovou technologii, abych tak řekl, okopírovat u nás, mělo by to smysl.

Jak to dělají? Mají ty vlaky většinou na viaduktech, na kůlech postaví dráhu, a potom ten vlak sviští, což má některé výhody.

Třeba se to nekříží s běžnými silnicemi, takže nemusí dělat přejezdy. Není tam riziko, že když ten vlak jede 300 km/h, tak že by se mohl s něčím potkat a že by tam vznikaly nehody.

Je to i lepší třeba pro zemědělce, kteří normálně pod tím viaduktem můžou projet s technikou. Nepřerušuje, nenarušuje to tu krajinu.

Má to na druhou stranu i nevýhody, protože jak je to na těch kůlech, tak se z toho trošičku víc nese hluk a vibrace a taky je to v krajině trošičku víc vidět.

Nicméně oni ty viadukty umí dělat v podstatě z prefabrikovaných kusů.

O tom jsme se tam taky s jednou z největších stavebních společností v Číně bavili, že prostě najedou s prefabrikáty, z těchto se skládají jako obrovské Lego, a pak na to pustí rychlovlak a jedou.

To znamená, že nějaké čekání – 5, 10, 15 let, než se postaví nějaký úsek dráhy – tam úplně neexistuje.

Tak tolik k Číně.

Ale teď už si pojďme udělat možná předěl a dáme si pár dotazů.

Václav Vojčík píše: "Dobrý večer, pane doktore, jak se daří? Pozdravujte Kačkové. Co myslíte? Co stan? Šlo by zrušit ODS i Stan? Dělá to jen ostudu. S pozdravem vaše."

Dámy a pánové, v demokratickém režimu můžete každý z vás zrušit ODS i Stan tím, že pro ně nebudete hlasovat a přesvědčíte o tom i všechny svoje blízké.

Já si myslím, že Stan a ODS se nám dostanou do opozice. ODS by měla teoreticky šanci se zachránit, kdyby přepřáhla.

O tom jsme se tady taky bavili, protože jsou tady kolegové z konzervativního spektra. Je otázka, jestli ODS udělá rozumný krok a vyhodí, já nevím, Fialu nebo kupku, nebo je newyhodí, ale prostě je upozadí.

Nebo jestli jejich místo zaujme nějaký projekt Nové Česko pana Bitmana Kuby.

Teď se možná první vlaštovky tohoto rozhodnutí ukáží ve volbách, protože tam proti sobě ty strany půjdou.

Mimochodem je obrovská škoda, že nemáme skutečnou křesťanskou demokracii. To, co si o nás říká křesťanská demokracie, to je banda pokrytců, který skončí v pekle, typu kolegy Zdechovského – bodě, že jeho jméno zapomenuto – ale jako skutečně někoho, kdo by prosazoval tu politiku, kterou hlásá papež i ten předchozí, která je umírněná, která je sociální, která se obrací k našim tradicím, což potřebujeme, abychom se ubránili i ve světě nějaké kulturní v podstatě poníženosti před všemožnými migranty a jinými a tlakem jiných kultur.

Tak bohužel tohleto u nás nikdo nezastává.

ODS by bylo škoda, ale možná prostě padne, protože zapomněla na své kořeny.

A pokud jde o Stan, tak Stanu škoda nebude, protože Stan v tento moment už je ryze záležitost – a to nechci říkat nějak otevřeně – ale jejich politika je k Spartesu, bývaloé Bidenově vládě a USAID a NED a Sorosovi a podobně.

Myslím si, že tenhleten proud pro Českou republiku moc nemá co přinést.

Další otázka.

"Pane doktore, kouknul jste se i na památky, třeba Zakázané město nebo Velkou čínskou zeď?"

Já jsem byl v Pekingu minule, tak Zakázané město jsme viděli. Na Velké zdi – ona je kousek daleko a já skutečně – já jsem tam byl v roce 2008, kdy jsem tam byl na světové konferenci zdravotnického práva – tak tam jsem si výlet na Velkou zeď udělal. Ale teď v těch minulých návštěvách se to nepodařilo, protože prostě zní to hloupě, ale za ten týden nemám ani jeden den, ani půlden, kdy bych mohl nějak takto daleko vyjet, protože skutečně se snažím neplýtvat časem a mám tam napěchované od rána do večera – setkání, z ústního projevu pro rozhovory pro média, pro místní podcasty.

Máme tam setkání se stranickými činiteli. Máme tam pracovní obědy, pracovní večeře, kde člověk nejen že musí povídat něco inteligentního, ale ještě k tomu musí sníst nějakou věc, kterou vytáhli z moře a kterou jako byste potřebovali atlas živočišných druhů, abyste to určili, a říkáte si jako: jo, opravdu to chci sníst, jo?

Nebo jsou tam různé bytosti, které se na vás koukají, navazují oční kontakt, protože tak to prostě v těch asijských státech je. Ale prostě není tam čas na to, abychom vyrazili třeba na Velkou zeď.

Takže doufám, že při příští návštěvě Pekingu se to podaří. Ale tam ta šance je velká.

Musím se trošičku pochlubit. Byl jsem pozvaný na Beijing Fórum, na Pekingské fórum, což je místo, kde přednášeli nejen Ondřej, ale třeba Tony Blair nebo George Bush starší.

Takže je to světové fórum, kde budu říkat ty věci, které říkám tady vám.

A uvidíme, jak se to bude líbit. Zatím se to asi líbilo, protože jinak by mě nepozvali.

Mimochodem, vystřihli jsme si krásný podcast pro milion sledujících v Číně – akademický podcast dlouhý, na který se dívají anglicky mluvící univerzitní studenti.

Takže Česká republika aspoň trošičku bude mít větší povědomí třeba i díky tomu, co děláme.

"Stopy 87 píšou: Pane, v Číně jste dostal tlumočí Slováka, pana Dvořáka. Potkali jste se?"

Zatím ještě ne, ale budu moc rád, pokud na sebe získáme kontakt, protože každý kontakt český nebo slovenský je nesmírně cenný. My tam těch lidí zase tolik nemáme a musíme o sobě vědět.

Takže prosím, dejte vědět mě na poslanecký mail, napište mi, pokud na něj máte kontakt.

Já tam si moc bohužel českého jazyka neužiju. Většinou jedeme přes angličtinu, protože čeština je tam zatím málo rozvinuta, byť i tam jsem narazil na reportéry z velké televize, kteří na mě spustili česky.

Ale protože já bohužel čínsky neumím, tak nám nezbývá než fungovat anglicky.

Naštěstí s sebou vozím. Minule jsem vám ukazoval fotku mého mladého diplomatického kolegy a asistenta Jonáše Švestky – typické rakouské jméno – který mluví čínsky plynně, protože studoval na London School of Economics a na Fudan University v Šanghaji, a vždycky překvapíme radostně, že i jako bledá tvář dokáže promluvit po čínsky.

Takže ačkoliv já jsem v tomhletom zatím na úrovni pozdravu a pár tvořilostních frází, tak dokážeme skutečně poklít i ty situace, kdy třeba přijde na setkání někdo starší, lidé z vysokých třeba nějakých provinčních nebo státních funkcí, kteří anglicky pořádně neumí, tak tam jsme schopni si poradit.

Tak ještě možná dáme jeden nebo dva dotazy.

Dotaz: Pokud v Německu vyhraje AFD, dá se očekávat rozpad celé EU?

Hele, tohleto je extrémně důležitá věc. Skutečně všichni na pijatě čekáme na září, konkrétně už na 6. září v Sasku a NOCU, kde jestli dá AFD absolutní většinu, tak se dostane ke spoustě vládních funkcí nebo i třeba bezpečnostních, kde se vysype neskutečná spousta špíny, kterou ty německé síly snažily proti AFD udělat, aby je zcela nedemokraticky potlačili.

A myslím si, že jestli tam ta AFD vyhraje, tak se i v CDU objeví hlasy: „Pojďme se zbavit Merce, nikam to nevede a pojďme se radši domluvit na konzervativní koalici CDU AFD, nebo se aspoň pojďme tolerovat," což by Evropskou unii buď mohlo rozbít, anebo v podstatě změnit a otočit jejím kormidlem.

Protože o pár měsíců později bude takzvané půlení, kde se budou převolovat výbory. A kdyby se umírněná pravice dokázala domluvit s, řekněme to, čemu se říká krajní pravice v Evropském parlamentu – evropská lidová strana, patrioti, konzervativci a reformisti a suverenisté – tak by tam bylo s pár nezařazenými dost na to, aby se vyhodila von der Leyenová a předělala se Evropská komise.

Já si umím představit, že bych pro něco takového ruku zvednul, musím říct.