EU media system control, Chat control, EMFA, DSA 🇪🇺 Vadim Petrov 🇨🇿 ZPRÁVY IR Ukázka z rozhovoru

Nechci prodlužovat povídání, ale přece jenom ještě dám, protože souhlasím s mnoha věcmi, co zmiňujete, že tu svobodu máme. Ale když zas budu konkrétní a není to nějaké fňukání, tak největší tu cenzuru vlastně zažíváme až po covidu. Když jsme tady – budu konkrétní – tak jsme řekli, že NATO se podílelo zřejmě na těch transakcích týkajících se covidu v západních zemích a nákupu těch vakcín a všechny tyhle věci. To zkrátka řekl jsem neřekl já, ale velmi významný německý politik. Odměnou by to bylo nejenom Shadowben, ale maň videí – jo – dva roky zpátky, kdy už vlastně bylo pokoj.

A takhle bych mohl nějaké další příklady.

Další rovina je autocenzura.

Další rovina jsou vlastně – nechci je nějak nálepkovat – ale činitelé na úřadu vlády, který jsou na rozhraní. Armáda, úředník, fyzická osoba. Takže totál chaos. Víte, koho myslím?

Já jsem zapomněl jeho jméno, totiž.

>> Foltý.

>> Foltý.

Přesně tak.

Eh, a pak tady máme ještě jednu linku a to je třeba chat control, že jo. Evropská unie říká: „My pohlídáme správnost médií, vy se o nic nemusíte starat."

Mimochodem teďka jsou k tomu krásné reklamy v létě, jo. Oni mají reklamu: „Pohlídáme za vás média."

Já říkám: „No tak, ale díky ne. Jako nechci. To je ta svoboda."

>> Jako ten systém, že všechno z Dánska – svítí slunčko, je krásně.

Opravdu tu svobodu teď v tomhle přítomném okamžiku máme, ale není to odsa podsa, že se dost jako zavře. Já jsem v radě prozval svojí televizní vysílání. To je národní regulátor. To je ten, který má de facto podle teďka Evropské komise tohle implementovat, tohle vlastně regulovat, tohle cenzurovat – dřívějším slovem – tohle dohlížet.

Ten systém té DSA a MFA – celý ten štít demokracie – to je tak strašně složitá architektura, v kterých se budou pohybovat všechna média, jo, včetně vašeho. Všechna. Jenom podle výtlaku se to zařadí do nějaké kategorie, kde se víc něco hlídá, někde míň. Někdo je preferovanější – kdo bude dodržovat pravidla. Někdo, kdo je nebude dodržovat, nebude – nebude – nesáhne si na dotace, nesáhne si na motivační.

Je to strašně sofistikovaný systém fakticky.

>> Fakt.

Ty jo, že jsem se ptal přátel.

>> No a já jsem si právě říkal, do jaký míry a teďko máte armády botů, hybridní války na těch sociálních. A si říkáte: „Tak když takhle v tom jako jste, že teda něco se s tím dělat asi má a nikdo jinýho nic nevymyslel než prostě jsou dva modely.

Jeden – ty Američani říkají: My si to nastavíme sami, nechte nás být. My si ty etické principy. Jakože to dělaj, že vás mažou a že vlastně vás jako by kolikrát třeba máte pocit, že to mazat nemuseli. Ale on říká: Hele, seš u nás, seš u nás na platformě a tady prostě si podepsal. Když to víš, prostě pravidla hry. Tak nám to. A teďko oni říkají, ty Američani, a vy Evropská komise: Nám do toho nekecejte.

No a Evropská komise říká: No, ale to teda budeme. Protože my jsme tady autonomní, prostě nějaký administrativní orgán. My máme starosti celou Evropu a my jsme důležití a my vám do toho jako mluvit budeme a budeme chtít, abyste poslouchali vy nás a ne my vás.

Jo, a o tom se teďko. A teďko je výtlak těch velkých gigantů – těch Meta, Google, Amazon, Twitter, že jo.

A teďko se říká, teďko Musk říká: „No dobrý, no tak jako když mě budete moc buzerovat, tak já vám vypnu ty skylinky." A tak jsem zvědavý, co budete. Co se vám zřítí? Nemocnice, prostě všechny systémy, které jsou tam navázané.

>> Takže prostě válka, která běží, že jo. Válka, která je v plném proudu. Protože takový vyhrožování – to není normál.

>> Přesně.

Teďko vy řeknete ChatGPT, že jo, což jako je jeden z největších taky těch technologických hráčů. A teďko Evropská komise řekla: „Já ti dám prosím pokutu. Jestli tole neuděláš, tak já ti dám tuhle pokutu."

A teďko vy říkáte si: No, fakt to jako udělá? Když na ten GPT – GPT – jakože jede už spousta systémů. Kdyby oni se rozhodli takhle to vypnout, tak prostě se zřítí něco. Ani nevíme přesně, kde všude se to využívá.

Takže to je jako taková. Tyhle jsou balónky, které se takhle pouštějí do toho prostředí. A kdo teda o tom opravdu něco ví v zákulisí? Já myslím, že jo. Že ty politici to mají jasno. Že nám pouštějí jenom ty takhle ty balónky. A v zákulisí jako vědí, kam až můžou jít. A ty technologické firmy taky jako vědí, kam už dál nepůjdou.

Jo.

>> No, ale teďko v tomhleom žijem a teďko na to koukáme jenom jako ten míček letí zleva doprava a jsme z toho i urodiví.

No, tak v takovém prostředí řekli jsme: No.

Takže je tady. Vlastně už oni tomu říkají – já jsem už si nepamatuju přesně ten obsah – ale před pár lety se schválil v Evropě ten Media Freedom Act.

No, to je všechno ono.

No.

>> A že to je ono, že jo.

A teďka ten chat control – to už je vlastně naplňování té strategie, která mimochodem strašně hezky se jmenuje.

>> Ale je to spíš prostě proti svobodě slova.

Je to vlastně snaha o nějaké technokratické řízení. Protože to, to, to člověk sleduje ve všech oborech. Technokraticky vyřešit věci. Oni vám tam připnou hodnoty. Oni řeknou: Na obranu novinářů, na obranu svobody slova.

Jo, takže na obranu svobody slova. To znamená, že vlastně když budete mít etické kodexy, když budete se self regulovat nějakým způsobem – to jsou zase systémy, jak to udělat – tak ta Evropská komise řekne: To fajn. Tak vy máte tuhletu zpětnou záklopku. Vy říkáte, že. A ten národní regulátor – my to děláme v audiovizi už – ale jako teď se to chystá v těch tištěných médiích.

Eh, tak jako jestli jste součástí tady toho klubu těch lepších, tak my vám otevřeme dveře k informacím.

Jo, teďko třeba jako – já to řeknu na příkladu. Teďka někde v Evropské komisi. Tam byly jako ty hlavní média. Mohly jít na tiskovku jako běžnou. A influencéři významní mohli jít do předsálu, jo.

Takže vlastně ten svět vás takhle rozdělí na novináře první kategorie, druhý kategorie.

>> Rovný a rovnější.

>> A vy se rozhodnete a ty první si můžou sáhnout i na granty. Protože splňují ty kritéria – etický kodex. Patřím támhle, mám takovýdle procesy, reportuju.

E, jo. Jako tam je celá řada parametrů, které vy musíte splnit. A potom vás pustit do toho klubu těch lepších.

No, tak tímhletím způsobem vlastně celé to pokračuje.

A já si zase nemyslím tak úplně černobíle, že to je tak úplně špatně. Ale ta míra a ta věc, jak moc vlastně tohle regulovat, jak moc to omezovat – tak pořád není jasná.

No, ty úředníci na té Evropské komisi do toho šlapou poměrně hodně. Ty národní státy se to mají jako váhavě. A vy, vlastníci médií a provozovatelé médií, nevíte, která strana vítězí.

Pak se rozčílíte, že něco vlastně musíte. A něco jste nevěděli, něco jste neočekávali. A protože je to tak strašně složité, že to vidí málo lidí – že de facto vlastně ta koncovka: Vy provozovatelé těch platforem a nakonec i ty vydavatelé, i ty novináři – jste často ty vojáci, který prostě nejsou schopní si to udělat podle sebe.

Dříve ještě poslední taková myšlenka byla, že když se připravovala nějaká norma, tak ty firmy, kterých se týkala, ji znaly. Byli tam lobisti, kteří uměli mluvit s politiky a ovlivňovali, jak to bude vypadat.

Jo.

A už je to tak strašně složitý, neodehrává se to tady, odehrává se to na Evropské komisi, že tenhleten princip už jako přestal platit a těch pár lidí, kteří tam jsou přilepení a umějí to...

Hm.

Jsou vlastně chycení do stejné názorové pasti, jako jsou ty úředníci, a v zásadě je v ničem neovlivňují.

S nimi souhlasy a priority.

No.

A do toho vliv velkých peněz, jak jste to říkal. Můžu to jenom potvrdit, je to ověřená informace. Když jsem o tomhle hovořil s paní Věrou Jourovou, tak mám autorizovaný rozhovor, kde píše: ano, tyto zákony, tyto principy píšou technologičtí giganti – Google, nevím, co tam přesně jmenovala za firmy a tak dále. Takže se asi nezměnilo za pár let, ne?

Nepíšou to, říká to prostě autor, měl jste to na starosti, ne? Podle mě to jen říká, že to má znít – nepíšou to, píšou to úředníci a snaží se válcovat ty evropské giganty nebo ty technologické giganty, aby se podřídili vlastně tomu dohledu Evropské komise.

No, tak ve finále jsou pak ještě to horší. To je vono, vlastně tam je to jádro půdorysу.

No, to bude ono totiž.

No, moc děkuju, moc děkuju za setkání a děkuju za takovou otevřenou diskuzi. Velmi, velmi tabuizovaná témata, zejména těch tajných služeb. To myslím, že by občan měl mít mnohem větší ohled, více si klást otázky k těm tématům.

Děkuju moc za pozvání. Bylo to super. Děkuju.

No, taky děkuju moc. Mějte se krásně. Těm tématům se vrátíme i v novinách, protože to je symbol svobody slova, takže budeme rádi. Žádná oligarchie, žádné dotace. Nebudeme někomu podlézat, přelézat, abychom získali nějaké dotace. To opravdu ne.

Ale děkujeme všem, co se zajímáte, co si kladete svobodně kritické otázky. Myslím si, že to je to nejdůležitější v dnešní době. Ještě jednou moc děkuju.

Díky.

Díky.