EU jako neštěstí - rozhovor s panem Hudosem

Já si myslím, že Česká republika je nejkrásnější země na světě, byť je teda pravda, že jsem celý svět ještě ani zdaleka neprocestoval, ale prostě ta příroda, kterou tady máme, tu nám může leckdo závidět.

Jsme země, která má bohatou historii. Troufám si říct, že žádná země, žádná kultura nemá tak bohatou historii, tak bohaté dějiny, jako je český národ, jako je moravský národ.

A myslím si, že zkrátka jistě tou polohou, kde jsme, kde žijeme, tak to jsou pro nás optimální podmínky. Jsme jedna z nejbezpečnějších zemí teda zatím.

A myslím si, že i ta kultura, která je právě spojená s tou historií, tak je něco, na co můžeme být právem hrdí.

Je tady další host Barana. Otázky i odpovědi jsou před náma.

Vážené divačky, vážení diváci, vítám vás u dnešního rozhovoru, kde mé pozvání tentokrát přijal předseda strany svobodných v Olomouckém kraji pan Tomáš Hudos. Vítejte.

>> Dobrý den, pane Barane. Zdravím všechny diváky. Děkuji za pozvání.

>> Tak je o vás známo, že jste teda politicky aktivní. Co se vlastně stalo ve vašem případě, že jste se rozhodl něco v těch věcech veřejných dělat?

>> No, tak mě politika začala zajímat nějak tak zhruba od té základní školy, potom o to intenzivněji vlastně v dobách covidu, kdy se nás ta politika bezprostředně dotýkala mnohem více než dneska.

A vlastně v té době mě začalo postupně docházet, jakou moc mají politici, jakou moc mají stát, kterou jim lidé dávají vlastně těm politikům, tomu státu. A uvědomil jsem si, jak je to nebezpečné a jaksi jsem hledal politickou sílu v České republice, která má na prvním místě svobodu, svobodu jednotlivce a která jaksi spíše nechává rozhodování na jednotlivých lidech, než aby o nás rozhodoval nějaký politik nebo nevolený úředník.

Takže možná teda to vás tedy přivedlo mezi svobodné, jestli to tak mám chápat.

Jo, je to přesně tak. Svobodní vlastně v tu dobu byli nejsilnější politickou stranou v České republice, která jako jediná vlastně nahlas se nebála hájit svobodu člověka, svobodu jednotlivce.

Bylo to právě v dobách covidu, kdy všechny strany nebo téměř všechny strany se snažily o restrikce a předháněly se jenom v tom, která ty restrikce vymyslí přísnější než ta druhá.

No a svobodní vlastně v tomhle jeli úplně jinou notu. To znamená tohle se mi na nich líbilo a to bylo vlastně to, co mě k nim přitahovalo.

Zmínil jste to covidové období, jak jste ho prožil, a co vlastně si o tom myslíte z takového toho občanského hlediska? Myslím nějaké klady, zápory, co bylo z vašeho pohledu špatně, co by se dělat nemělo a co by se dělat mělo.

>> No tak možná paradoxně já začnu tím lepším, protože vlastně to covidové období jaksi vytvořilo prostor pro to, abychom se všichni v životě zastavili a trošku se zamysleli nad tím, jak některé věci fungují a jestli fungují opravdu dobře, jak bychom si přáli, nebo ne.

To znamená vlastně ta doba odhalila spoustu chyb a nedostatků, které vlastně současný systém má a jaksi umožnila nám se zase posunout dál na jinou úroveň, třeba vědomostní. Spousta lidí třeba muselo skončit ve své práci, ale zjistili, že nová práce, kterou si našli, tak byla lepší a spousta lidí se posunulo i po té znalostní stránce, začali něco studovat, začali se rozvíjet.

To znamená v tomhle beze sporu to mělo si myslím nějaké přínosy, když to zhodnotím po dlouhé době takhle zpátky.

Ale jinak to samozřejmě byla obrovská katastrofa. Byla to jedno z největších omezení lidských svobod, které jsme zažili, nebo minimálně já a moji vrstevníci. To bylo vlastně poprvé, kdy jsme zažili tak drastické omezení lidských svobod.

A myslím si, že to byla celkem velká rána a tam bylo špatně snad skoro všechno. To znamená od uzavření škol, od povinnosti mít nasazený respirátor. Určitě si vzpomenete, že jsme nemohli chodit do restaurací.

Pak to začalo vlastně diskriminace neočkovaných lidí. To znamená zákaz, vlastně zavřené sportoviště. Já jsem třeba chodil do sauny, to znamená potom už mě jako neočkovanému zakázali chodit do sauny a vlastně ty restrikce se valily ze všech stran a začalo to být vlastně o to horší v momentě, kdy se ta společnost začala polarizovat na ty očkované, neočkované.

To znamená, ze začátku jsme v tom byli ještě jaksi všichni spolu a potom ti politici udělali to nejhorší, co by si dle mého názoru neměl žádný politik dovolit. A to je to, že se pokoušeli rozeštvávat a poštvávat jednu skupinu lidí proti té druhé.

A to už se nikdy nesmí opakovat.

>> No nevím, jestli sledujete to dění teďka na ministerstvu zdravotnictví, že stejný ministr, který tady byl během toho covidového období, je zpátky. Teď se chtějí nějak propojovat s WHO. Řeší se tam ten nový nástroj a vesmě jsme jako svědky toho, že to, co mohl Ústavní soud shodit v té době, tom covidovém období, tak to, jestli se stane v tuhle chvíli legitimní, tedy zákonné, tak nebude moci už jen tak zrušit.

Jakým způsobem vnímáte ty děje Babišovy vlády pod vedením ministra zdravotnictví Vojtěcha a ty věci kolem toho?

>> Mně to hodně vadí vlastně. Jak už jsem říkal, vlastně ten covid byl to, co mě přivedlo k té politice a když jsem teďka viděl, že tam má být stejný ministr, který tam vlastně už předtím dvakrát byl, tak to považuju za velice špatné.

Zároveň považuji za velice špatné, že je někdo jako je pan Plaga na ministerstvu školství. To znamená, byť v některých dílčích otázkách, třeba jako vztah k Evropské unii nebo k zelené politice, se třeba mírně zlepšilo proti minulé vládě, tak ale prostě tyhle věci jsou špatně a tohle by tam nemělo být a bohužel to přetrvává.

To znamená, pořád ta farmaceutická lobby, pořád ti stejní lidé tam jsou, tahají za nitky. Teď je otázka samozřejmě, co s tím může a nemůže dělat Andrej Babiš, protože ono se to mele i v ANO a v celé vládě vlastně. Je to takový obrovský ekosystém, ten politický, a nelíbí se mi to.

My jsme pořádali nebo spolupořádali vlastně i s paní Čipižákovou besedy k tématu národní očkovací strategie, protože si myslím, že to je velice důležité téma a samozřejmě oni využívají toho, že teďka už ten covid není a že lidé se o tom nebaví, že lidé vlastně neví, co to je, a snaží se to protlačit, byť je to vysoce důležité v tom ohledu, že to má potenciál do budoucna velice zasahovat právě do těch individuálních svobod.

Tím, že oni chtějí prostě naočkovat přes 90 % populace a tak dále a to už tady zaznělo. To znamená, já to nebudu opakovat, nebudu opakovat další lidi, kteří už o tom povídali, ale myslím si, že to je špatně a že by to rozhodně nemělo projít a Adam Vojtěch nemá co dělat na ministerstvu zdravotnictví.

>> Eh, to zní velice dobře. Jednak teda vy jste velice mladý člověk, což je sympatické, že chcete něco v politice dělat.

Z vás za nějakých 10, 20 let může vyrůst jako zajímavá postava v politice.

Určitě je mi milé, že začínáte v komunále. To je vždycky dobré znamení, a jakmile člověk ukáže nějaké výsledky v tom komunále, tak je možné potom jít dál.

Osobně já jsem z generace, které vždycky mrazí u těch hodně mladých, těch 21 a tak dále, když se tlačí do sněmovny lidé, kteří nic ještě nevytvořili, neprokázali a tak dále. Takže to je fajn, že takhle se snažíte, že takhle do toho jdete.

Jakým způsobem vnímáte vy osobně Českou republiku? Co pro vás Česko znamená?

Hmm, já si myslím, že Česká republika je nejkrásnější země na světě, byť je pravda, že jsem celý svět zdaleka neprocestoval, ale prostě ta příroda, kterou tady máme, tu nám může leckdo závidět.

Jsme země, která má bohatou historii. Pomalu troufám si říct, že žádná země, žádná kultura nemá tak bohatou historii, tak bohaté dějiny, jako je český národ, jako je moravský národ.

A myslím si, že zkrátka jistě tou polohou, kde jsme, kde žijeme, tak to jsou optimální podmínky. Jsme jedna z nejbezpečnějších zemí zatím.

A myslím si, že i ta kultura, která je právě spojená s tou historií, tak je něco, na co můžeme být právem hrdí.

Jakým způsobem jako mladý muž jste spokojený s tím, jak si vede Petr Pavel v úřadu prezidenta?

No, jsem velice nespokojený, protože ten člověk se snaží ze své pozice, ze které samozřejmě na to nemá vliv, nebo respektive o tom on přímo nerozhoduje, se nás snaží zbavit státní suverenity.

Snaží se nás jaksi vměstnat do nějakého společenství evropských národů, které je samozřejmě úplně liché, protože v Evropě je spousta kultur, ty kultury vidíme, že jsou nekompatibilní, a snaží se nás, ať už třeba připravit o českou korunu, snaží se nás připravit o právovědu, snaží se nás připravit o obecně prostě o možnost rozhodovat sami za sebe.

Líbí se mu, když nás někde v Bruselu nebo ve Frankfurtu mohou přehlasovávat jiné národy. S tímhle mám problém. Já to vnímám velice negativně.

Myslím si, že český prezident by se neměl tímto způsobem chovat. Takže věřím v to, že se nám podaří v příštích prezidentských volbách zvolit někoho, kdo to vnímá jinak než současná hlava státu.

A já bych si to moc přál, protože to, co v současné chvíli zažíváme, se mi vůbec nelíbí. A už vůbec se mi také nelíbí vlastně minulost prezidenta Petra Pavla, kterou, kterou on se stydí vyjadřovat, bojí se za ní a samozřejmě se snaží různě ututlávat a mlžit okolo jeho minulosti.

A je opravdu až k neuvěření, když sledujete ty lidi, kteří na jednu stranu třeba vyčítali jiným politikům minulost KSČ a tak dále, ale u Petra Pavla jsou schopni to argumentovat, že si to odpracoval a tak dále.

A vlastně ta konzistence u těch lidí mi hodně chybí.

Tak to je milé, že to máte, jak se říká, srovnané v hlavě. Řada našich milých, drahých, milovaných spoluobčanů se často spokojí s tím, že vypadá dobře, a tudíž ho budu volit, protože je sympaťák. A očividně jim nedochází to vlastně, o čem trochu ten úřad je.

A ty, by kdyby, které pan prezident Pavel nám tady v posledních letech nějak začal vykřikovat, tak myslím si, že některým to dochází, ale některým asi pořád ne.

Dobra. To máme našeho pana prezidenta. Naťukl jste trochu tu Evropu.

Jak vnímáte takovou tu politiku toho, co vlastně praktikuje Brusel z pohledu vašeho muže, který žije v Olomouckém kraji v České republice, na Moravě? Jak nějak tu politiku Bruselu, ty praktiky, co dělají, jak to hodnotíte?

No, je to neštěstí, že jo. Je to neštěstí z podstaty věci, protože my jako svobodní jsme strana, která nemá ráda veškeré formy kolektivismu, socialismu, ať už je to zelený socialismus, nebo v minulosti ten rudý.

A samozřejmě, když vytvoříme nějaké centrum moci, které občané nemohou řídit, protože Evropská unie má obrovský demokratický deficit, tak to samozřejmě nemůže vést k ničemu dobrému.

Vidíme to v dnešní době už třeba jenom na té korupci, která v té Evropské unii je. A je to právě způsobeno tím, že lidé de facto nemají moc nad tím, kdo je v Evropské komisi, nad tím, kdo je předsedou Evropské komise. Nebo někdo by mohl namítat, že do jisté míry mají tím, že si třeba volí europoslance a tak dále.

Ale ta Evropská unie už je tak daleko, že zkrátka jistě ti politici nejsou tak dobře kontrolovaní, jsou kontrolováni minimálně, a to je samozřejmě zaděláno na obrovský problém.

To znamená, to je jedna věc. S tím, jak funguje Evropská unie, to nemůže vést ničemu dobrému.

Za druhé, ten způsob nebo ta myšlenka, že my ty peníze vybereme vlastně od všech lidí z těch členských států Evropské unie a potom je budeme někde přerozdělovávat, protože samozřejmě ti úředníci si myslí, že mají patent na rozum, tak to je samozřejmě taky milosá představa, protože my víme, že volný trh je nejefektivnější možná varianta toho, jak nějakým způsobem řídit zboží, společnost a tak dále, a není nic efektivnějšího.

To znamená, dochází jednak k obrovské korupci, druhak k obrovské neefektivitě a samozřejmě se tam dostávají ti největší zelení šílenci, kteří se snaží prostě ostatním lidem přikazovat, jak mají žít, co mají dělat, a samozřejmě jsou vzdálení vlastně těm životům těch lidí, kteří prostě žijí daleko od Evropské unie.

Takže nevnímám to dobře. Myslím si, že všechno, co je řízeno centrálně, prostě viděli jsme to v minulosti, kolektivisticky nefunguje. Vede to ke krachu, k zániku a ke zbytečným škodám.

To znamená, bych si přál, aby Evropská unie zůstala u té původní myšlenky. Dobře, tedy nějaké vzájemné spolupráce, ale rozhodně by tam nemělo být tolik lidí, tolik úředníků, tolik politiků, tolik prostředků. A pouze by ta Evropská unie měla být jakousi platformou pro to, aby státy mohly lépe spolupracovat a komunikovat. Ale to by mělo bejt všechno.

Tím by to mělo končit a neměla by přikazovat a nutit k implementaci různých zákonů, směrnic, legislativy jednotlivým členským státům. To je špatně.

Zmínili jsme covid. Teďka se bavíme trochu o Bruselu. Podívejme se na zoubek paní Uršule von der Leyenové. Víme, že tady něco pekla s Pfizerem a podobně. Víme o nějakých začerněných smlouvách a o neskutečném byznysu stovek miliard českých korun, který se při nákupu vakcín dělal.

Jak moc vidíte dobře nebo špatně to, co se dělo, díky paní Uršule, nebo pod jejím nějakou zodpovědností, v její kompetenci, překročila ji. Je to takhle správně. Ne, není možné v tomhle pokračovat, není možné takhle dělat.

Je to ukázka korupce, je to ukázka netransparentnosti. Co byste k tomu řekl?

No, určitě to není správně. Je to ukázka korupce na té nejvyšší úrovni. Je to ukázka vlastně toho, jak ti politici nejsou kontrolovaní, že si de facto mohou dělat, co chtějí, a pokud nebude potrestána, tak se ukáže, že si dokonce beztrestně mohou dělat, co chtějí.

To znamená, tohle určitě není správně.

A samozřejmě v posledních měsících se dostáváme do toho paradoxu ještě samozřejmě s tím, jak se Evropská unie snaží zavádět chatcontrol až mírování občanů pomocí SMS zpráv.

A přitom paradoxně Evropská komise, evropští představitelé se bojí té transparentnosti, bojí se vlastně ukázat, s kým uzavíraly ty začerněné smlouvy.

To znamená, je to takový krásný paradox, takový ať už myslím si, že z historie osvědčený způsob vládnutí mnoha politiků, kdy prostě oni mohou cokoliv a ten lid, co je dole, tak samozřejmě ti lidé, protože jsou samozřejmě hloupí a my jsme ti inteligentní, takže my můžeme všechno a my vás budeme kontrolovat a my ten život budeme řídit a žít za vás.

To znamená, tenhle způsob uvažování oni mají. A tohle je samozřejmě špatně.

Já dlouhodobě říkám, že tam, kde nejsou peníze, tak tam není co ukrást. To znamená, není to o tom vyměnit ty lidi, jo? Já si myslím, že když tam dostaneme jiné lidi, tak to prostě bude v bledě modrým a když bude nějaká příležitost ty peníze ukrást, tak zase budou ukradeny.

To znamená dle mého názoru bychom měli jít tou cestou, že bychom měli snižovat objem vlastně těch peněz, které rozděluje ať už Evropská unie nebo jakékoliv samosprávy, veřejné instituce. No a potom samozřejmě, když nebude co ukrást, tak samozřejmě snížíme i ty posty těch lidí v té státní správě, takže nebude ani kdo by pořádně kradl.

A tímhle se dá efektivně snižovat vlastně míra korupce. Jiná cesta není.

>> Myslíte si, že v Evropě dochází k úměrnému potrestání politiků v případě toho, že různě ty prostředky odkloní a udělají si vlastní kšefty, nebo je to tak, jak to má být?

>> No, to potrestání nebo nějaká spravedlnost je samozřejmě minimální. Politici de facto nemají zodpovědnost.

To znamená, když tady někdo v nouzovém stavu ukradne v obchodě dvě housky, tak protože je nouzový stav, tak dostane výjimečný trest a jde si sednout. Ale pokud politici něco ukradnou, něco pokazí, tak oni samozřejmě nemají žádnou zodpovědnost.

To je velká chyba, protože člověk, který nemá zodpovědnost za své jednání, tak samozřejmě ani nemá tu motivaci, aby ty věci dopadly dobře a aby to neskončilo katastrofou.

Myslím si, že kdyby ta zodpovědnost tam byla, kdyby ti politici byli trestáni, kdyby to bylo pro ně přísnější, no, tak oni samozřejmě by taky dvakrát přemýšleli, než by utratili jedinou naši korunu.

Myslím, že toto, když budeme se držet Česka, je nutné zcela zásadně změnit, protože jestli tu změnu neuděláme, tak takovéto čachry machry budou pokračovat dál.

Teď jsme tady měli nedávno ještě vládu Petra Fialy. Jestli si to dobře vybavuji, tak Svobodní kdysi vznikli z lidí, kteří odešli z ODS, která se začala odkloňovat od takového toho DNA. Na základě čeho vznikla, dneska či spíše již bývalý předseda Petr Fiala z ODS, který byl i premiér, tak nám tady nasekal 1 200 miliard dluhů, což doufám, že člověku, který je přemýšlivý ve vašem věku, dochází, že primárně kdo to bude muset zaplatit, tak je vaše generace.

Jo. Co říkáte na to, jak si ta vláda Petra Fialy vedla?

>> Hm hm. No, je to ke zděšení, když člověk pozoruje vývoj té ODSky, která prostě kdysi byla skutečně tou pravicovou stranou, která hájila tu svobodu, ten kapitalismus. A říkáte to správně, Svobodní vlastně se oddělili, vznikli jako frakce z ODS, skupina nespokojených lidí s tím, že jsme přijali Lisabonskou smlouvu. Tak následně vznikli Svobodní.

Ty stejné ideje, ten program máme do dneška. To znamená, my bychom rádi, aby došlo ke zrušení tady této smlouvy, aby byla navrácená suverenita České republice, protože si myslím, že už v dnešní době je ta suverenita velice pochroumaná. Ta Evropská unie si dovoluje velice mnoho.

No a samozřejmě vidíme v poslední době, čím dál jdeme do budoucnosti, jak ta ODS upadá a stává se více a více levicovou, procenzurní stranou. Když Petr Fiala říkal, že občané mají právo na korigované informace, že oni jsou ti hloupí, ten stát je ten chytrý, který jim dokáže ty myšlenky správně přeložit, tak tohle je samozřejmě něco hrozného a je škoda prostě, kam ta ODSka došla. Ale vybrala si svoji cestu.

Teď tady jsou Svobodní. Svobodní jsou strana, která prostě hájí tu svobodu, ten individuální přístup, kapitalismus. Odmítáme veškerou cenzuru, centrální řízení, centrální plánování a chceme volnotržní ekonomiku.

To znamená, je tady alternativa a teď jenom je na tom, abychom těm lidem vysvětlili, že to jsme my a aby ti lidé měli vlastně chuť se vrátit zpátky k té svobodě, aby poptávali tu svobodu, aby netoužili po tom, aby ten stát jim bral z kapes více peněz a aby řídil ty jejich životy. Protože pro spoustu lidí je pohodlnější, aby se za ně někdo jiný postaral, než aby sami museli vzít tu zodpovědnost do vlastních rukou.

>> Je to tak. A ten schodek toho rozpočtu nebo ten dluh, který vláda Petra Fialy udělala, co na to říkáte?

>> No, je to něco hroznýho. Samozřejmě stát dlouhodobě splácí své dluhy inflací. To znamená, inflace tady byla generována v posledních letech také obrovská. Ten dluh samozřejmě tady zůstane, bude na budoucích generacích, budoucích pracujících lidech, aby ho jednou zaplatili.

A samozřejmě to jde v ruku v ruce třeba i s tím, jak současná vláda se snaží vlastně prolomit jakousi bariéru pro zadlužení. Tak to znamená, ten potenciál k těm dluhům je vlastně velký a ať už ta současná nebo ta minulá nebo ta předchozí vláda se chovala velice nezodpovědně.

Já si myslím, že zodpovědný politik a správný politik by měl v prvé řadě řešit rozpočet. A pokud bude rozpočet mírně přebytkový, což je dle mého názoru správný postup, tak potom se můžeme bavit o dalších věcech. Ale pokud skutečně ty dluhy budou veliké, tak jsme limitováni, jsme výrazně limitováni a ta obsluha toho dluhu také něco stojí a nejsou to malé peníze. A samozřejmě čím je větší ten dluh, tak tím více stojí ta obsluha toho dluhu. A to jsou prostředky, které bychom mohli použít úplně někde jinde.

A samozřejmě prostě Fialova vláda, ta poslední vláda, která tady byla, to zhoršila nejvíce v historii.

>> No, oni dost se vymlouvali na takzvanou pomoc Ukrajině. Byla ta jejich pomoc z vašeho pohledu úměrná nebo přehnaná nebo fanatická, jak byste to nazval?

>> Mhm. Já si myslím, že když stát má dosti peněz na to, aby pomáhal v zahraničí, tak to znamená jediné a to, že lidé jsou příliš zdaňováni. To znamená, v takových situacích dle mého názoru by se ty peníze neměly vydávat do zahraničí, ale naopak by se měly snížit daně.

No, ono to bylo právě spíše o tom, že dělali dluhy, aby ve jménu pomoci zadlužili Česko z peněz, které nevybrali a vlastně přinutili naše občany, aby to jako zaplatili v budoucnu. Respektive tu pomoc Ukrajině zaplatit jakoby tím způsobem, že vy to budete muset zaplatit tu jejich bohulibou pomoc Ukrajině.

Takže nebylo to primárně z peněz vybraných, ale bylo to z peněz půjčených, víte?

>> Mhm.

Říkáte to, říkáte to správně. Takhle by to být nemělo.

Já si myslím, že pokud někdo chce někomu pomáhat, tak má činit z vlastních peněz a nemá tak činit z peněz, které jsou právě buďto na dluh a nebo obecně jsou prostě nedobrovolně těm lidem odejmuty prostřednictvím daní.

A tady by to mělo platit ať už v případě Ukrajiny nebo kohokoliv, čehokoliv jiného. Tohle by se dít nemělo.

Jste mladý člověk. Mladí jsou více takoví idealisté a to není jako špatné. To má svoje místo v našem životě.

Ale když teďka poslední věc našeho dnešního rozhovoru – když se podíváme na oblast spravedlnosti, máme nastavit všechno tak, aby to fungování v Česku fungovalo tak, aby ta spravedlnost tady byla, nebo to má pokračovat způsobem, jak zatím vidíme?

>> Hm.

No, to téma spravedlnosti je samozřejmě velké. Ono to není úplně jednoduché.

Šíří se tady samozřejmě taková ta známá mantra, že soudy jsou nezávislé. Já tomu nevěřím, protože tím potom nepřipouštíme to, že ti soudci samozřejmě mohou rozhodovat subjektivně a že někteří soudci mohou být i politicky nakloněni na jednu či druhou stranu.

To znamená, já v nezávislost soudu nevěřím. Už jenom z toho důvodu, že ti třeba ústavní soudci – teď jsme to viděli – jsou někým navrženi, jsou někým jmenováni. Tam samozřejmě ten předpoklad nezávislosti je porušen.

Na tohle vám asi úplně nedokážu odpovědět. Já nejsem právník, to znamená, nelíbí se mi současný stav. Upřímně, ale nevím, co by se přesně muselo udělat v těch konkrétních krocích, aby to vedlo ke zlepšení.

To znamená asi takhle k tomuhle.

>> Dobře.

Máte život před sebou. V pořádku. Já vám děkuju v tuto chvíli za náš první rozhovor.

>> Já vám taky děkuji za pozvání. Moc jsem si to užil.

Vážené divačky, vážení diváci, i vám děkujeme za pozornost. Těšíme se na vás příště i na vaše komentáře, na vaše názory pod videem. Mějte se dobře.