Cyril Svoboda prezidentem? Lidé ho chtějí na Hrad. Teď se zpovídá.

Počkejte, pojďte říct pravdu.

Pojďte říct to, že vás někdo zmlátil, protože chcete kandidovat na prezidenta.

[smích] Dobře, my budeme věřit té verzi, pane Svobodo, že jste opravdu na skateboardu. [hudba] Protože to vše jako na drátkách mi to vše zašili, upravili.

Teď mám tento, eh, kosmetický nedostatek.

No, důležité je, že jste tady. To diváci si myslím, že docení nejvíc, a protože se na vás moc těšili. Je na vás hodně otázek.

Jenom pro připomenutí, milí diváci, pan Svoboda. Jistě víte, dlouhá škála kariéry v politice, bývalý ministr zahraničních věcí, bývalý ministr vnitra v různých vládách, v různých obdobích, a v nynější době také vyučujete, přednášíte na univerzitách. To jste zmiňoval posledně, a dneska jste hostem v tomto vysílání.

Takže já vám moc děkuji za to, že i přes tyto zdravotní komplikace jste dorazil, a diváci to jistě docení.

Dejte palec nahoru, jestli jste rádi, že pan Svoboda takhle přišel i přes svá zranění se s námi popovídat.

A milí diváci, dneska to bude o tom, co vás zajímá. Politika, Česká republika, svět, eh, to, co se děje na mezinárodních vodách — to všechno je tady připravené. Otázky od vás mám vybrané.

Pokud byste chtěli nějaké další osobnosti, nemáme žádné noty zprava, zleva. Kdyžtak nominujte ve skupině na Facebooku Zákony bohatství. Za to jsem vám velmi vděčný.

Pokud by vás zajímal pan Svoboda, jeho práce, mrkněte. Odkazy najdete vždycky v popisku videa. Můžete sledovat na sociálních sítích, případně webovou stránku — cokoliv vás zajímá, pořídit si nějakou publikaci. Koukněte, všechno tam je výborné.

A pokud byste chtěli někam cestovat, milí diváci, na chvilku se odpojit, aby vám takhle telefon třeba nezvonil celý den. Vím, že někteří z vás hodně pracujete s lidma. Koukněte, je tam poušť. Je to úžasná příležitost si odpočinout ke konci roku na 7:00 nocí. Máme tam silvestrovský vánoční termín, pokud nemáte rádi tohleto hektické období.

Pokud byste chtěli, diváci, pojďte s námi do Indie. Je to v příštím roce. Jsou tam nezávazné předpřihlášky. Počet míst je omezen. Takže jenom pro vás, pane Svobodo, vy kdybyste nebyl zraněn, tak vás taky pozvu, ale potřebujete se teďka léčit.

Tak a děkujeme vám za sdílení tohoto rozhovoru dál, aby se více lidí zapojilo. To, co vás zajímá, jsou i prezidentské volby v České republice. O tom si budeme povídat s panem Svobodou. Tak sdílejte. Dole je tlačítko. Děkujeme vám také za vaše komentáře. Nemusíte se vším souhlasit. Pokud něco uvidíte jinak, tak to napište. Na to jsme velmi vděční.

No a tím se dostávám k vám, pane Svobodo. Děkuju moc tedy ještě jednou za váš čas. A, eh, než se tedy pustíme do těch otázek od diváků, je to nějaká chvíle, co jsme se neviděli. A byl jste tehdy v Japonsku, kdy jsme spolu vysílali přes půl planety.

Jak vy vnímáte okurkovou sezónu v České republice? Co je pro vás z vašeho řemesla takové nejzajímavější? Co se vůbec dělo v červenci a srpnu roku 2026 na území Evropy?

No, moc se to nedělo, ale hlavně, co jsem sledoval, byla válka na Blízkém východě. To byla jedna otázka. A potom se tady řešila otázka vnitropolitická, a to tedy já jsem zaznamenal otázku toho, jaké má být postavení prezidenta republiky. Teď myslím, společensky, eh, to je taková otázka, jestli návrat k monarchii nebo něco podobného. To jsem tak vnímal tuto debatu. To všechno je ukázka toho, že okurková sezóna, že vlastně nic dramaticky závažného se nedělo.

To je, vy jste to i naznačili, hodně se toho týkají otázky. Eh, první otázka pro vás je: co jako bývalý ministr zahraničí vidíte, co běžný člověk v diplomacii nevidí? To je zajímavá otázka, jako řemeslník. Tam musíte, když sledujete právě to, co jste zmiňoval — co tam vidíte? Co nám třeba uniká jako běžnému?

Já rád běhám, a když vidím běžce, který běží dobře — to znamená, je trénovaný — tak já to poznám. Já to poznám. To znamená, že i v diplomacii se něco děje, a zkušený diplomat řekne: „Tohleto je dobře dělané, nebo tohleto je nedobře dělané." Takže to, co nevidí profesionální diplomat, nebo to, co nevidí běžný člověk a vidí profesionální diplomat, je to, jestli to někdo umí nebo neumí.

No a kdo to podle vás tedy neumí a předstírá, že to umí?

No, těch, co předstírají, že to umějí, a neumějí, tak těch je víc, protože diplomacie není nic jiného než nástroj politiky. A politické zadání zní: dosáhněte tohoto výsledku, zabraňte něčemu, nebo něco získejte, nebo něco dojednejte. A ten, který jedná, první, co je potřeba, je, že má respektovat toho druhého. On si nemusí souhlasit. On může dokonce s ním nesouhlasit, a musí respektovat ho jako partnera. Nemůžete jednat s někým a říct, že nemá smysl jednat s Ruskem, protože nedodrží žádné dohody. No tak si řeknete: no tak, když tohleto řeknete, tak proč sedíte u stolu a proč mluvíte o jednání?

První předpoklad úspěšného diplomatického jednání je, že respektuju toho druhého, že je možné s ním něco dohodnout. Nemůžete přijít a začít jednat s někým, o kom si myslíte, že nedojednáte nic.

My jsme sledovali, pane Svobodo, v minulé vládě velmi silnou, takovou bych řekl, aktivační složku propagandy. Možná jsme viděli pana prezidenta Putina v pytli na Národním muzeu a další podobné skici. Jsou tyhlety prostředky, tyhlety nástroje z vašeho úhlu pohledu správné, jako ve vymezení si pozice v diplomacii? Hele, vy jste náš nepřítel, začnete se krotit. Nebo naopak, jsou na překážku a mohou komplikovat z dlouhodobého hlediska nějaké vyjednávání a pozici v diplomacii?

Tak, eh, tyto dva procesy mě vedou ke dvěma nedostatkům. Nedostatek číslo jedna je ten, že vycházet z primárního předpokladu, že Ukrajina s podporou spojenců — to znamená Evropy a Spojených států amerických — je tak silná, že porazí Rusko. To se ukázalo, a už tehdy bylo jasné, že to možné není.

A druhý problém byl v tom, že to je všechno adresováno výrazně vnitropoliticky, protože ten billboard s Putinem na ministerstvu vnitra byl pro českého občana. A podle mě tento billboard nikdy neměl viset na budově státního úřadu — tedy na budově ministerstva. Nemám nic proti tomu, ať se takový billboard pověsí někde na nějaké plánci nebo nějakém náměstí, ale pověsit ho na budovu ministerstva vnitra znamená, že to je postoj celého státu. No a takhle to nebylo.

Takže já si myslím, že, eh, tohleto všechno vytváří brzdu k tomu, aby se po válce dobře jednalo na východě. A po válce se bude muset také jednat na východě. Budou jednat všichni — Britové, Francouzi, Němci — všichni budou jednat na východě, to znamená v bývalém sovětském prostoru. Budou tam chtít být, a my si to tímhletím jenom komplikujeme.

Děkuju, diváci, jak to vidíte vy? Napište nám. Děkujeme za sdílení.

Pane Svobodo, doplňující otázka. Vy jste říkal, že už ze začátku bylo zřejmé, že západ, potažmo Spojené státy americké a Evropa, Rusko neporazí.

Přesto já jsem tady vysílal v té době, měli jsme tady hosty, některé generály, kteří analyzovali tu válečnou situaci a oni říkali to samé a my jsme v té době za to byli značně potíráni a označováni za dezinformační a tak dále.

Přesto se ukazuje v čase, že Rusko poražené není, že naopak ty boje probíhají. Vypadá to zatím nepříznivě stále pro Ukrajinu.

Otázka zní: když už jsme v roce 2026, proč se stále používají tyto propagandistické nástroje, které umlčují hlas něčeho, co se může za pár měsíců potvrdit? Je to podle vás stále funkční, nebo proč se to používá? Já rozumím tomu, že státní moc má nějaký výkon, ale není to už trošku zastaralý a průhledný? Jak vy v tom čtete? Jak vy to vnímáte?

No, svět se výrazně proměnil v mnoha ohledech. Máme i válku na Blízkém východě, nové vztahy, teď dokonce válečné, téměř obchodní válku mezi Kanadou a Spojenými státy americkými, sankce vůči Iránu, které nám říkají, že se všechno otřásá a my jedeme v pohledu nebo část politické reprezentace jedeme jako by se nic nestalo.

A ukazuje se jasně, že Rusko je v potížích. Ano, je, ale není poraženo a poraženo nebude. Takže má se říct, že tato realita a podívejte se, každý den prodlužování války bude stát víc a víc životů na obou dvou stranách, ale žádný lepší přístup nebo lepší výsledek pro Ukrajinu to nepřinese.

Podívejte se taky na to, že Ukrajina teď útočila na obchodní centra společnosti Wildberries. No a teď už Rusové zase útočí na obchodní centra na Ukrajině. Ta eskalace jde z obou dvou stran. Místo aby se válka zastavila, aby se našlo řešení, a to řešení se najde, když se ke stolu sedne.

>> Děkuju za vaši doplňkovou odpověď.

Co vy na to, diváci? Napište nám. Děkujeme za sdílení.

Pane Svobodo, otázka. Kdy oznámíte kandidaturu na prezidenta? Tak kdy s tím půjdete ven?

To je... >> Já jsem moc rád, že to slýchávám a píše mi to kdekdo. Dneska jsem šel po ulici, šel jsem od náměstí republiky do Dlouhé třídy a za tu dobu mě potkali tři lidi, mi zastavili a říkali tu podporu. Takže to je těžší. Ale to je všechno, co tomu se ti můžu říct.

>> Opravdu o tom ani trošku neuvažujete?

>> Ne. Vím, že to těžší, že to lidé píší, že to sdělují. Já jsem měl tmavé brýle kvůli tady té kosmetické úpravě. Ve skateboardu pán říká: "Jo, to vym?" Já říkám: "Ano, to jsem já, tak vám to sdělím." Takže jsem si nebyl jistý, vidí člověka v tmavých brýlích, si říká: "Nejsem si jistý." Takže to je všechno víc.

Tomu nemá smysl teď říkat určitě. Dobrý. Necháváte zatím prostor pro spekulace. Tak uvidíme, co z toho vznikne v čase.

Milí diváci, napište nám. Přáli byste si, aby pan Svoboda kandidoval na prezidenta? Napište. Pokud ano, napište. Pokud ne, napište své důvody. Děkujeme vám.

A já jdu na další otázku. Je Rusko skutečnou vojenskou hrozbou pro Českou republiku? Dělá dnes Česko podle vás dobrou zahraniční politiku?

>> [frknutí] >> Tak Rusko chce slabou Evropu, rozdělenou Evropu a na to má dnes mnoho nástrojů a ukazuje se nám to plasticky především na migraci. Migrace je pro Rusko úžasný nástroj, jak nás ohrožovat zevnitř.

Podívejte se, problém migrace je v tom, že ta první migrační vlna, která přichází, většinou přichází s nějakým dobrým důvodem a tito lidé se adaptují. Ale potom přicházejí druhé a třetí vlny a to už přicházejí lidé s jinými důvody nebo bez důvodů a nebo může být i po válce na Ukrajině, že se budou přicházet lidé, kteří chtějí vyřizovat různé účty. A tato zkušenost je v Evropě. Mají ji Francouzi, Belgičané, Němci, všichni. My se musíme tomu bránit a Putin dobře ví, že tohle nás bude rozkládat.

Druhá otázka je, že možná když AFD v Německu vyhraje volby, což je vysoce pravděpodobné, tak se možná obnoví dodávka plynu přes Nord Stream 1, Nord Stream 2 a Rusové budou dávat levnější plyn do Evropy přes Německo a vznikne nějaký ekonomický tlak. Škála těch nástrojů je víc, které budou posilovat vliv Ruska a zároveň nebudou sjednocovat Evropu.

Kdyby Rusko Evropu napadlo vojensky, tak ji okamžitě sjednotí. To si Rusové prověřili na Ukrajině útokem na Ukrajinu. Vlastně sjednotili Evropu tak, jak nečekali. Takže já si myslím, že oni v uvozovkách tuto strategickou chybu neudělají. Oni budou chtít strategii, která bude říkat, nevíme přesně, kde je ta linie sporu, kde je frontová linie. Budou chtít, aby lidé se báli, aby si nebyli jistí, jestli je to úplný mír nebo úplný mír není. Oni budou chtít, aby lidé byli znejištěni ve všem.

A to je nejlepší, když na ně útočíte různými měkkými metodami ze všech úhlů a ze všech míst a ekonomicky a politicky a sankcemi a tak. Takže si myslím, že ten jejich přístup je sofistikovanější než jenom vojenské napadení Evropy. Já si myslím, že to Rusové neudělají.

Dokážete si, pane Svobodo, představit tu situaci, že tedy volby vyhraje AFD v Německu a že navážou znovu obchodní spolupráci s Ruskem? Nehoří mezi spojenci, protože vím, že o tom se vedla dlouho dlouhá debata, jestli kupovat suroviny z Ruska nebo ne.

>> Tak pro nás je důležité, abychom nebyli závislí na nikom. To znamená, abychom nevyměnili závislost na Rusku, která u nás byla téměř sto procent, za závislost na někom jiným. Podívejte se na Blízký východ. My bereme ropu a plyn z tohoto regionu a my taky nevíme, co se tam odehraje, jaká válka se tam ještě může niekde rozpoutat.

Takže důležité je, abychom měli zdroje diverzifikovány a na to budou hrát také Němci. Budou říkat, my nemůžeme spoléhat na klid na Blízkém východě, jestli bude ropa plout Hormuskou úžinou nebo Ománským zálivem nebo nějakým vynalezeným nebo přesným pádem. My nevíme, co se tamtam odehraje, tak my si přece nezavřeme všechny cesty.

A na tuto argumentaci si myslím budou Němci slyšet. Dokonce bude to podle mě jeden z důvodů, proč budou volit AFD.

>> Diváci, jak to vidíte vy? Napište nám. Děkujeme za sdílení.

Pane Svobodo, vám děkuju za odpovědi. Jak hodnotíte Petra Pavla jako prezidenta a diplomata? V čem uspěl a kde podle vás chybuje?

>> Tak Petr Pavel je člověk aktivní. My vidíme nebo já s ním vidíme svět jinak. Já si myslím, že není cesta vpřed pro Českou republiku být pořád v první linii těch, kteří vytvářejí jenom napětí s Ruskem, pokračují třeba i v tom, že bychom zakazovali ruským diplomatům vstup do Schengenu a podobně. To si myslím, že pořád jsme v tom příliš aktivističtí. Takže my tento svět vidíme jinak.

Problém, který vidím v diplomacii, je to, že prezident Petr Pavel řekl, když byl zvolen, že má zkušenost ze Severoatlantické aliance, že umí dosáhnout konsenzu, že ho umí dosáhnout. No a zatím to nevypadá na české politické scéně, že ho dosáhne, protože konsenzus znamená, že musí obě dvě strany v něčem ustoupit.

Takže tady mám několik konfliktních frontových linií mezi prezidentem republiky a ministrem zahraničích věcí a prezidentem republiky a vládou a nevidím tam umění konsenzu, který sliboval prezident republiky, když byl zvolen, když řekl, že on je ten, který umí dosáhnout konsenzu.

Je nějaké, kromě toho, co říkáte, nějaké diplomatické faux pas, kterého se dopustil pan prezident Petr Pavel a někdo říká ze strany médií hradu to dokázali zatajit, že si toho běžný občan ani nevšiml.

To nevím, ale už to pan prezident Petr Pavel neříká, ale říci o Donaldu Trumpovi, že je odporný typ, to nemůžete říci o hlavě státu spojence, dokonce klíčového spojence, i když vám třeba je nesympatický.

Tohle není možné.

Jo.

Takže nebo že volba Roberta Fica na Slovensku je bezpečnostní riziko.

No, to jsou výroky, které nemají od žádné hlavy státu, myslím pana Petra Pavla, nemají zaznít, protože to, že jste prezidentem republiky a vykonáváte veřejný úřad, to není vaše soukromá právnická osoba, kterou si máte ve vlastnictví a věci můžete říkat, co chcete.

Takže si myslím, že to byly kroky, ke kterým nemělo dojít.

A stejně tak já vidím jako problematické i tu podporu setkání v Brně sudeťanských Německů.

Teď odezvu zase, abych mu neřešil otázku sudeťanských Německů, protože to bylo výsostně vnitropolitické téma, kde já jsem kladl otázku, jaká role nebo jaká odpovědnost je tady prezidenta republiky, jo?

A takže prezident republiky vstupuje příliš mnoho do vnitropolitické scény.

Stejně tak to, co já vidím jinak, je to, že jde o nezávislost médií veřejnoprávních.

Tak já si myslím, že pro veřejnoprávní média jsou klíčové tři momenty.

Jestli můžu odbočit od otázky trochu k této otázce.

První je, že musí být definitivně řečeno, kdo jmenuje generálního ředitele České televize a Českého rozhlasu.

Zatím to dělá poslanecká sněmovna, takže to dělá nějaká koalice, která je zrovna u moci.

A tatáž komise nebo tato stejná komise pro radu České televize, stejná rada České televize jmenuje ředitele, hodnotí ho a odvolává.

To znamená, že cítíte, že tam je jasné politické provázání, protože jeden na tentýž subjekt jmenuje, hodnotí a odvolává.

Takže první, aby byla média skutečně nezávislá, je zajistit, aby třeba ta rada České televize jmenovala a hospodaření hodnotil někdo jiný a podle toho by ta rada mohla odvolávat.

Druhý moment, který nám chybí, chybí nám definice nároků, které má splnit ředitel Českého rozhlasu a České televize.

Ty nejsou definovány.

A poslední prvek, který nám chybí, je to, abychom si definovali, co to je veřejnoprávnost médií. Určitě zpravodajství, dokumentaristika, nějaké přenosy, vzdělávací programy.

Asi najdeme hodně toho, co je veřejnoprávní.

Ale jestliže Česká televize produkuje třeba pořad, já nevím, Policie Zlín, tak ano.

A já teď nevím přesně, jak je to všechno, ale tam by mělo být jasné, že toto se produkuje už za reklamu a za soukromé peníze.

Takže si myslím, že je potřeba divákům říci: ano, Česká televize, Český rozhlas tady hrají velikou, zásadní roli. Určitě s tím velmi souhlasím.

A pojďme se bavit o tom, jak nastavíme tu veřejnoprávnost.

A teď se dostaneme k těm veřejným poplatkům.

Pokud se jedná o rušení koncesionářských poplatků, to je pitomost.

Já to říkám pitomost, protože proč je rušit, když jsou zavedeny.

Protože co uděláte, když ten koncesionářský poplatek zrušíte, tak ho musíte nahradit jiným objektivním zdrojem.

Řeknete, že to je třeba nějaké procento HDP nebo něčím jiným, takže jeden zavedený zdroj nahradíte jiným objektivně daným zdrojem.

Takže dobře, zruší se koncesionářské poplatky, ale musíte to nahradit zase nějakým jiným objektivním zdrojem.

Tím tedy naznačuji, že ochrana veřejnoprávnosti televize a rádií je komplexnější problém.

Je to důležitý problém.

Je důležité mít veřejnoprávní televizi a veřejnoprávní rozhlas a protože jde o komplexnější problém.

No a potom samozřejmě se vracím k panu prezidentovi Pavlovi. Jako porovnávat tento problém v roce s tím, co se dělo v roce 1968, 21. srpna, to kulhá, protože srovnáváte tehdejší československý rozhlas a československou televizi, které byly nesvobodné, absolutně nesvobodné, nesvobodné v zemi, kde byla vedoucí úloha politické strany, komunistické strany. To byl článek čtvrtý ústavního zákona číslo 100 z roku 1960.

Takže to velmi kulhá.

A jak jsem před chvílí v své rozvláčné odpovědi řekl, otázka veřejnoprávnosti televize a rozhlasu je velmi důležitá.

Máme ji chránit a je to komplexnější otázka než jenom otázka vlastního poplatku.

Třeba jsem to řekl srozumitelně.

Nevím.

Řekl se to srozumitelně.

Takže, co vy na to, diváci?

Jak vy to vnímáte?

Takovou rétoriku, která třeba případně jde od pana prezidenta nebo z hradu?

A pane Svobodo, dovolte mi se pouze stručně vrátit.

My běžní občané si to nedovedeme představit, ale co to znamená v těch diplomatických kruzích?

Tak pan prezident pronesl Donaldovi Trumpovi, že je nějaká odpudivá lidská bytost, něco v tom stylu.

Diváci, možná to tady zkonkretizujete.

Jak to funguje?

Když Donald Trump, jeho tým si to napíše na notísech, že teďka jedou do té Ankary na to setkání a tam je ten český prezident, který se tam protlačil nebo dostal a teďka oni mu řeknou: "K němu se chováš chladně, ten o tobě říká, že seš bestie" nebo něco v tom stylu.

Jak to probíhá v těch diplomatických kruzích, když se setkávají ti lidi, kteří o sobě pronášejí takovéto silné výroky do médií v určitou dobu?

Tak je to tak, že Spojené státy tím nežijí.

To vůbec není pro ně problém číslo jedna.

To si myslím, že vůbec ne.

Ale když dochází k setkání, tak je to tak, že já jako třeba ministr jsem měl agendu, o které se bude jednat, témata, k čemu se má dosáhnout, a potom jsem měl seznam těch, kteří budou sedět u stolu. A tam je řečeno, že tam je osoba A, B, C, D. A teď k těm osobám bylo řečeno, co o nich víme.

Třeba: pozor, umí česky, abychom si třeba neřekli něco u stolu česky a věděli, že někdo nám z té druhé strany stolu dobře rozumí.

Takže tam jsou i výroky, které zazněly.

I to, co se o těch lidech ví, v uvozovkách jakoby politické trby, to se tam napíše, aby jste věděli, s kým budete jednat.

Jestli to ten partner využije nebo nevyužije, to už je na něm.

To nikdo neřekne: "Prosím tě, připomeň mu něco, co řekl, nebo vytkni mu něco, co udělal." Takhle to není.

Ale to, že je to zaznamenáno, to je jasné.

A kdykoliv dojde k jednání, bilaterálnímu jednání mezi prezidentem České republiky a prezidentem Spojených států amerických, tak tohle tam určitě zazní.

Dokonce myslím, že to byl jeden z hlavních důvodů, proč tehdejší prezident republiky Petr Pavel nejel na otevření katedrály Notre-Dame v Paříži, kam přijela celá Evropa, protože byla první návštěva Donalda Trumpa po zvolení. Tam byla v té katedrále a tam se setkáte s člověkem a ten má v podkladech napsáno, že tento člověk o vás řekl tu a tu větu.

Takže já to říkám i edukativně pro všechny, kdo chtějí dělat diplomacii nebo politiku, že výroky má člověk dobře rozmyslet, protože ty silné výroky možná potěší někoho doma, ale nepřísluší hlavě státu.

Děkuju. Diváci, co si o tom myslíte?

Děkujeme za sdílení.

Vám děkuju za odpovědi, pane Svobodo.

Audiho Josefe, můžete vysvětlit, koho jste volil za hlavu státu minule a proč?

Tak já se držím zásady a teď ti zopakuji znovu, že jsem co je co — můj život dlouhý. Nikdy jsem nikdy nesděloval, koho jsem volil. Nikdy.

Jo, to se dalo odhadnout, když jsem členem Křesťanské demokratické unie, České strany lidové a tak, ale držím se zásady, že jsou dvě otázky, které se nemají nikdy klást, jo. A to je: kolik vyděláváte a koho volíte.

Když to někdo o sobě chce říct, tak ať to říká. Ale já se držím zásady, že to skutečně intimní je a dokonce mohou vám i lidi lhát. Řeknou: "Já jsem volil toho nebo onoho." A víte to, jestli volil nebo nevolil.

Takže já se držím zásady, že nikdy nesděluju, koho jsem volil, ale ani v obecném zastupitelstvu. Nikdy, nikdy to nesděluji.

Děkuju za odpověď.

Otázka od Audiho Josefa: Kdo ve vás vzbuzuje větší důvěru, Zelenský nebo Putin?

Důvěra — to je otázka. Vidíme, že na politické scéně na Ukrajině se teď toho děje hodně. Je tam obrovská výměna osob a pořád je to čím dál tím blíž k prezidentu Zelenskému. Dokonce bývalý ministr obrany vyzval Zelenského, aby byly nové volby prezidenta Ukrajiny. To všechno už zaznělo a tohle zatím nevidíme v Rusku.

Jenže v Rusku také ta výměna může být palácová. Tam nevidíme to, co se všechno v Kremlu děje.

Ale takže nejde o důvěru. Jde o to, u koho odhaduju, že jeho slovo bude skutečně naplněno. O tom jde.

Takže tady já zase mám větší důvěru, že když Putin něco dohodne, tak to bude pro mě platit, než když to teď dohodne prezident Zelenský, protože vidíme, že na Ukrajině je to rozvařené velmi silně.

Proto si myslím, že by dohoda měla být čím dříve, tím lépe, protože ve chvíli, kdy bývalý ministr obrany vyzve Zelenského, aby byly prezidentské volby a Zelenský argumentuje tím, že to nejde, protože není možné zajistit, aby volili vojáci na frontě, aby volili Ukrajinci v zahraničí a podobně — tím říká, že nechce ty volby teď organizovat.

Tak mi to něco říká, že ta autorita prezidenta není zdaleka taková, jaká byla na začátku. Zelenský samozřejmě odvedl obrovský výkon během války, to určitě ano, ale otázka poslední k tomu a hraje to roli.

Vy nemůžete jednat s nikým jiným, než kdo je nominálně šéfem toho státu. Takže dohodu musím uzavřít, pokud by teď k ní došlo — Zelenský a Putin. Jak si důvěřujete, jiná věc, ale nikdo jí nemůže uzavřít, protože nikdo jiný nemůže jednat, není tou přičitatelnou osobou.

Takže zase — jestli mi dobře rozumíte — mou odpověď není otázka důvěry. Je to otázka spíš toho, kde odhaduju, že má větší váhu autorita hlavy státu.

No, ale nemáme na výběr.

Jeden ze citátů, který teď obíhá — nejenom český internet — je přímo vyjádření pana prezidenta Zelenského k volbám v čase války. Řekl něco v tom smyslu, že Ukrajinu je to jako tsunami, které rozdělí zemi.

Myslíte si, pane Svobodo, vy jako bývalý diplomat a člověk, který se setkával s vrcholovými politiky, že je tahle pozice obhajitelná i v rámci té propagandy nebo toho marketingu — toho, že Ukrajina chrání v tuto chvíli demokratický svět Západní Evropy, že chrání hodnoty určitého charakteru — nebo se to nedá obhájit v tomto období, že pan prezident Zelenský nehledá cesty k tomu, aby ty demokratické volby proběhly?

Tak já tomu rozumím, že volby teď proběhnout úplně dobře nemohou, protože ani ve Velké Británii během války volby neproběhly a to Británie byla v lepší — v uvozovkách — kondici, než je Ukrajina.

Tomu rozumím. Tomu rozumím.

Ale Ukrajina bojuje samozřejmě sama za sebe. Brání se útoku a brání se na frontě — střetu mezi Ruskem a Ukrajinou. Rusko napadlo Ukrajinu. To samozřejmě vše je pravda, ale já mám potíž s větou, že Ukrajina bojuje za svobodu a demokracii v Evropě. To, myslím si, že ne.

To je náš úkol, jo. To je náš úkol — naše demokracie, kterou my si budujeme. Tvoří ji naši otcové, dědové, kterou tvoříme my, kterou budou tvořit naše budoucí generace. To je náš úkol za nás. Naši demokracii nechrání.

Myslíte, že kdyby došlo k výměně pana Zelenského v prezidentském úřadě v Ukrajině, že by ta jednání mírová nebo o příměří probíhala úplně jinak s Ruskem? Že opravdu pozice Ruska je taková, protože se nesnese Putin — nebo že Putin nesnáší prezidenta Putina Zelenského.

Hraje toto osobní stanovisko nějakou účtovou roli v takhle důležitých rozhodováních?

Víte, to je otázka „co by bylo, kdyby". Na to se nedá poctivě odpovědět, protože my nevíme, jaká by byla jiná situace, kdo by kde byl, jaké by byly vnější a vnitřní okolnosti. To je jenom spekulace.

Určitě platí pravidlo, že když je jiný lídr, tak je to jinak — všechno ne, ale podstatné kroky a jednání budou probíhat jinak než za starého lídra. To tak v dějinách je, ale to jediné mohu říct, protože já nevím, kdo to bude a z jakých okolností ta spekulace.

Co myslíte vy, diváci — spekulativně? Napište nám a děkujeme za sdílení.

Pane Svobodo, otázka pro vás od Myslí.

Pane Svoboda, můžete prostřednictvím rozhovoru poslat vzkaz panu prezidentovi, jak má vypadat politická etika a etiketa?

Tak historicky od Platona a od Aristotela víme, že politická etika je obecné dobro. To znamená, že postavím obecné dobro před svůj vlastní zájem.

Mám říkám studentům příklad: když se Václav Havel nechal dokonce zavřít za svoje politické postoje, tak prokázal to, čemu říkáme politická etika. To znamená, že postavil obecné dobro před svůj vlastní zájem.

A teprve u člověka, u kterého vidíme, že riskuje — že riskuje, že je bezvolen třeba, že riskuje, že skutečně bojuje za něco, co je obecně dobré — tak to je to naplnění politické etiky.

A politická etiketa — to jsou dodržování pravidel. Já myslím, že není panu prezidentu republiky co vytknout. Tohle on umí — jak se má chovat, kdo zdraví, jak se otevří dveře, jak se jí u stolu, jak má být kdo, kde oblečen a tak. To je etiketa. To určitě každý zvládá. To určitě pan prezident republiky dobře zvládá.

Pane Soriano, jenom tam možná, prosím vás, točíte propiskou. Ona to nějak jako vrčí.

Dobře, dobře. Přestaň, přestaň.

Já vám rozumím. Já mám taky takový svoje — třeba s kolenem — ale teď to tam je bohužel hodně slyšet. Tak děkuju.

Kryčí Rózsová Líba se vás ptá: Jak vidíte současné politiky? Jedou stále pro bruselský diktát a kloní se jen západu jako bývalá fialová vláda.

Ne, neřekl bych, že tady existuje nějaký bruselský diktát. To tedy ne.

Protože všechno, co se děje v Evropské unii, je vlastně rozhodnutí kolektivní. Dokonce všechny normy, které se tvoří v evropském právu, se tvoří za přímé účasti odborníků ze všech zemí Evropské unie.

Dokonce národní parlamenty mají právo používat to, čemu se říká žlutá nebo zelená karta — že mohou vstupovat svou vůlí do toho rozhodovacího procesu.

Takže to všechno je možné.

A takže se bráním slovu diktátu.

Problém je v něčem jiném.

Problém je v tom, jaký typ lidí je vyslán z národních států na evropskou úroveň.

A jestli tito lidé tam jsou proto, že každý si říká, tak teď mám dobrý zajištěný plat a fantastickou penzi, tak se podle toho budu chovat. Nebo jestli tam vyhovuje nějakým lobistickým kruhům a vyhovuje jim, tak to samozřejmě je riziko.