ČR BEZ BUDOUCNOSTI: Prudký propad českých školáků ve čtení a matematice. I na verox.cz bez reklam

Tak teď je tu hodně špatná zpráva. Máme nový důkaz, že české školství má vážný problém. Ne podle pocitů rodičů nebo prarodičů, vůbec ne podle stížností učitelů, ale podle mezinárodního srovnání patnáctiletých žáků.

Čeští školáci se v nejnovějším šetření PISA 2025 prudce propadli ve čtení. V matematice pokračuje dlouhodobý pokles a téměř každý třetí patnáctiletý dnes nedosahuje ani základní úrovně matematické gramotnosti.

Připomínám, že PISA je největší mezinárodní vzdělávací šetření OECD. Zkoumá, zda patnáctiletí dokážou používat svoje znalosti v běžném životě, zda dokáží pracovat s textem, přemýšlet, počítat a řešit problémy. A právě proto jsou výsledky tak varovné.

Vzpomeňte si, po letech reforem, strategií a miliardových rozpočtů máme před sebou generaci, jejíž výsledky v základních dovednostech klesají. Jak je možné, že stát problém zná celé roky a přesto ho nedokázal zastavit?

Čísla jsou jednoznačná. Ve čtení se český výsledek mezi lety 2022 a 2025 propadl o více než 20 bodů. V matematice pokračuje sestup, který začal mnohem dříve. Pod základní úrovní je dnes ve čtení 27 % českých žáků a v matematice 29 %. A nejde jen o nejslabší děti. Ve čtení ubývá i špička.

Česká analýza proto mluví o prudkém zhoršení schopnosti části patnáctiletých pracovat se souvislým textem a o dlouhodobé erozi matematiky.

Další čísla ukazují, co se ve školách děje. Jen 46 % českých žáků uvádí, že se učitel zajímá o pokrok každého žáka. V Evropské unii je to 64 %. Pouze 52 % říká, že jim učitel pomáhá s učením. Evropský průměr je 71 %. Téměř třetinu žáků při výuce pravidelně rozptilují digitální zařízení a 60 % českých patnáctiletých říká, že se snadno vzdává.

České školství navíc stále mimořádně silně rozděluje děti podle jejich sociálního zázemí. Mezi jednotlivými školami leží 44 % rozdílů ve výkonu. Průměr OECD je 31 %.

Tohle není jeden nepovedený test. Tohle je soubor varovných signálů, které stát nemůže dál přehlížet.

A právě tady se musíme ptát ministra školství Roberta Plagy. Ano, protože Robert Plaga není nový ministr, který právě přišel a zdědil cizí problém. Českou školskou politiku sám roky spolu vytvářel. Ministrem byl už v letech 2017 až 2021. Právě za jeho působení vznikala strategie vzdělávací politiky 2030 plus, která měla české školství zásadně změnit. Její cíle mířily přesně tam, kde dnes vidíme problémy. Zlepšit skutečné kompetence dětí a snížit vzdělávací nerovnosti.

Robert Plaga je dnes ministrem znovu a víte, co prohlásil po zveřejnění současných výsledků? Řekl, že připravené změny jsou cesta správným směrem. Promiňte ale, podle čeho to hodnotil? Jestli děti ve čtení prudce padají a matematika klesá dlouhodobě, pak má ministr předložit jasný důkaz, že jeho cesta, kterou naznačil před devíti lety a kterou se vydal, funguje, a ne nás ujišťovat, že je správná.

Plaga zároveň připomněl, že Česko zůstává nad průměrem OECD. To je pravda. Stejně jako je pravda, že samotná OECD upozorňuje, že české výsledky v matematice a čtení jsou významně horší než v letech 2015 a 2018.

Ministr za dlouhodobým poklesem čtenářské gramotnosti vidí mimo jiné oslabenou pozornost a změnu čtenářských návyků kvůli sociálním sítím a znovu mluví o penězích. České školství je podle něj podfinancované a bez dalších investic podle něj půjde klesající trend zvrátit.

Jenže ani tady čísla nedovolují jednoduchou odpověď. Nominální výdaje na základní vzdělávání vzrostly mezi lety 2018 a 2024 z 83,5 miliardy na 138,5 miliardy korun. To je nárůst téměř o 66 %. Celkové veřejné výdaje na vzdělávání ale představovaly v roce 2018 4,1 % HDP a v roce 2024 znovu 4,1 % HDP.

Z toho nelze poctivě vyvodit, že školství dostává peněz dost. Lze z toho ale vyvodit něco jiného. Další peníze sami o sobě nejsou školská politika. Rozhodující je, kam peníze jdou a co za ně děti skutečně dostanou.

Sama analýza proto varuje před měřením úspěchu počtem utracených korun nebo proškolených učitelů místo skutečné změny výkonu a nerovností.

A tady podle nás česká školská politika selhává nejvíc. Ne v tom, že by nic nedělala. Ona toho dělá obrovské množství. Rodiče vědí. Jen nedokáže přesvědčivě doložit výsledek. Strategie, reformy, revize vzdělávacích programů, projekty, místové úkoly, expertní skupiny, konference, metodiky, implementační plány a potom přijde mezinárodní měření a ukáže co? Prudký propad ve čtení a pokračující ústup v matematice.

Takže myslím, že už nechceme slyšet, co ministerstvo chystá. Chceme vědět, co konkrétně za posledních devět let zlepšilo výsledky českých dětí, co nefungovalo, co se zruší, co se změní, kdo za to odpovídá a podle jakého čísla za rok poznáme, že náprava skutečně začala.

Přitom analýza neříká, že máme čekat na další velkou reformu. Doporučuje konkrétní věci, které lze dělat okamžitě. Denně pracovat s delším souvislým textem napříč předměty. Učit děti shrnovat, vyvozovat závěry a ověřovat zdroje. Cíleně pomáhat žákům pod základní úrovní. Včas řešit absence. Omezit digitální rozptylování při soustředěné práci. Zlepšit zpětnou vazbu a podporu jednotlivých žáků a hlavně výsledky průběžně kontrolovat.

Analýza doporučuje každoročně měřit čtení s porozuměním na reprezentativním vzorku, spojit výsledky s absencemi a stabilitou učitelů a sledovat skutečné výdaje na žáka podle toho, na co byly použity, protože další PISA přijde až v dalších letech a samotná analýza výslovně varuje před čekáním do roku 2029.

Co zatím udělala politická reprezentace po zveřejnění výsledků PISA 2025? Ministr výsledky okomentoval, zdůraznil nadprůměrné postavení Česka, připustil dlouhodobý pokles, označil připravované změny za správnou cestu a vyzval k dalším investicím. O dva dny později ministerstvo informovalo o mezinárodním jednání nad výsledky PISA v Bratislavě. Ministra tam zastupoval státní tajemník Ondřej Andris.

Ve veřejně dostupných reakcích vlády a ministerstva zatím nevidíme nový krizový plán s konkrétními termíny, měřitelnými cíli a jasně určenou odpovědností za zvrácení tohoto trendu.

A to je možná nejvážnější zpráva ze všech. Ne, že máme špatné číslo, ale že jsme si na zhoršování výsledků začali zvykat.

Robert Plaga byl ministrem, když vznikala strategie, která měla české školství změnit. A ministrem je znovu ve chvíli, kdy přichází účet v podobě výsledků PISA. Proto by měl odpovědět na jedinou otázku: co z té strategie skutečně fungovalo, protože děti nemohou čekat na další reformu, na další dokument a další sliby.

Patnáctiletému teenagerovi, který dnes neumí dobře pracovat s textem, stát jeho základní školu podruhé nedá. A účet za to nebudou platit ministři. Budou ho platit děti a s nimi celá naše budoucnost.