🇨🇿⚡💥🎙️⚠️BUDOUCNOST EVROPSKÉ ENERGETIKY

Dobrý den.

Dovolte, abych vás jménem evropské politické strany Evropa suverénních národů přivítal na této konferenci o budoucnosti evropské energetiky.

Já bych chtěl v prvé řadě poděkovat těm, kteří se zasloužili o organizaci této akce.

Je to především pan Ing. Ivan Nový, který dával dohromady program, a moji asistenti Raňa Jounis, Dalibor Klika a Natálie Grecová.

Moje zásluha je minimální – pouze tedy idea uspořádat tuto konferenci.

Já jsem byl přesvědčen o tom, že to je téma, které je jakoby naléhavě třeba řešit a které se řeší. Čili já jsem to navrhl v naší frakci a byl jsem překvapen tím, že když jsem to urgoval, zájem byl malý.

Přihlásili se čtyři účastníci ze zahraničí, z toho dva to pak odvolali. Takže tady budeme mít dva zahraniční hosty.

Předtím jsem byl na akci naší politické skupiny v Madridu, kde byly čtyři přednášky na toto téma s velkým zájmem. Takže asi už byli všichni v Praze a z turistického hlediska to už není tak atraktivní.

Takže ten zájem ze strany naší frakce nakonec byl omezený a dokonce byly pochybnosti, zda to proplatí.

Já bych chtěl pozvat v prvním bloku – Budoucnost energetiky – pana Ing. Erika Nedělu, který bude hovořit o budoucnosti české energetiky v kontextu evropské energetiky.

>> Tak prosím, prosím o dodržování času. Máme bohatý program.

>> Takže dobrý den, děkuji za pozvání. Já si musím říci, kolik mám minut...

>> 15 minut.

>> Tak to je bez problémů. Zkusím ovladač. Děkuji, děkuji ještě jednou za pozvání.

Já jsem dnešní přednášku pojal trochu jinak. Schválně se budu snažit vysvětlit – mám čtyři pět slidů – a budu se snažit vysvětlit vlastně ten kontext současné doby a co se my snažíme dělat.

Protože myslím si, když skočím úplně na závěr, že když se podíváme na všechny nové přístupy a různé nové metodiky, tak naopak Česká republika se snaží být co nejvíc pragmatická a říká: „Prosím vás, snažte se neblbněte s těma cílema. Dejte jeden jediný cíl, a ostatní cíle neřešte, protože se v tom už nikdo vůbec vůbec nevyzná."

Hned u vchodu mě tam odchytil jeden váš kolega, který mi vlastně vysvětloval to, co my se snažíme jako jediný vysvětlovat i v rámci Bruselu a říkat: „Prosím vás, chce to trošku jakoby selský rozum. Je potřeba se dívat na to – když to zjednoduším velmi jednoduše – když řeším problematiku CO2, tak všechny technologie, které pomáhají přispívat ke snižování CO2, by mi měly být akceptovatelné. Vy s tím máte jádro. Ono se tomu obecně říká, že jo, ale pak když se podíváte na prováděcí předpisy a legislativu, tak vlastně zjistíte, že to má potom celou řadu různých podmínek. Zjistíte, že to je takové těžké.

A do každého dokumentu, do každé evropské rady, do každých závěrů se tam snažíte znovu vložit slovíčko technologická neutralita a zjednodušení a ať je jádro brané na úrovni jednotlivých zdrojů.

Tak a teď pojďme k prezentaci.

První slajd – já jsem si ho využil. Toto je slajd z roku 2022, kde jsem využil grafiku od kolegy z Enzo a Climetu, který se snažil zobrazit cíle do roku 2030 a provázanost jednotlivých oblastí.

A tady vlevo máte potom vývoj legislativy. Možná někteří z vás, třeba Ivan, si pamatují zimní legislativní balíček. My jsme tomu kdysi říkali Jumbo Package. To mělo 7 000 nebo 8 000 stránek. Byla to taková řada dokumentů.

Jumbo Package se tomu říkalo proto, že jsme říkali, takhle rozsáhlá změna legislativy je poměrně složitá, aby se v ní nikdo nevyznal. To jsme netušili, že potom v roce 2021 přijde něco daleko výraznějšího. A už o Jumbo Package se bude mluvit o tom, že se upravovaly čtyři směrnice a čtyři nařízení, takže to vlastně nebylo tak složité v tom kontextu toho, co se děje teď.

Schválně jsem dal postup, ať vidíte, že ono to trvalo nějakou dobu, než se schválí balíček Fit for 55, ale je vidět, že na to navazovaly nebo respektive předtím navazovaly jednotlivé kroky ze strany komise nebo jednotlivých členských států. A všechno v té původní variantě to bylo zaměřeno zejména ke snížení emisí – vidíte tam tedy o 40 % – snažit se snížit emise do roku 2030. Postupně se to začalo utahovat, postupně se začaly přidávat další různé plány.

V roce 2019 byl schválený Green Deal, kde je řešena oblast energetické účinnosti, využití jednotlivých zdrojů, aby se prostě neplýtvalo – to logiku dává. Ale pak, když zjistíme, že tam je celá řada podproblémů a různých pravidel a že vlastně nemůžete jít cestou rovně a musíte hledat jakési kličky, tak zjistíte, že se to začne výrazně komplikovat.

Proč se to začne výrazně komplikovat?

Kvůli tomuto. Toto je grafika z Erbachu a Ensenu, kde ta grafika ukazuje, jak to bylo ještě do té doby – když jste řešili energetiku, byla to legislativa, kterou dělalo DGNR, a byla to legislativa energetická. Teď už v poslední době to je tak, že vy musíte hledat, co se děje kolem vás – ať už v dopravě, odpady nebo materiálovém využití – protože tam zjistíte, že jsou různé podmínky, různé provazby a různé požadavky na to, co se má dělat v energetice.

A je to podle mě hezky zobrazené v tomto dokumentu, kde zaprvé vidíte klíčové oblasti. To je řešení problematiky ETS, pak je tam effort sharing regulation – to jsou věci týkající se budov a jiných oblastí mimo ETS1. Pak máte lesy a využití. Pak máte energetiku, dopravu – kde v dopravě to je samozřejmě rozdělené na námořní, leteckou, alternativní paliva a tak dále. A pak máte budovy.

Je to celé takto rozpylované. A vidíte to, co je asi na tom nejklíčovější – že ta linka, která jde třeba z budov, nesměřuje jenom k jedné směrnici, ale směřuje k nařízení nebo akčnímu plánu, protože to je tam uprostřed. To je legislativa, ale sleduje se to vlastně k několika dalším oblastem.

Takže vy musíte, když budete řešit pouze oblast budov nebo můžeme zmínit dopravu. Myslím si, že oblast dopravy je asi nejsnazší, na kterém se to dokáže vysvětlit.

V rámci oblasti dopravy jsou cíle na dekarbonizaci dopravy. Původní cíl byl, že má být 13,5 % podílu OZE do roku 2030. Potom se ten cíl v rámci balíčku Fit for 55 trochu změnil. Přišly tam dvě metodiky. Jedna metodika říkala úspora emisí. Druhá metodika říkala podíl obnovitelných zdrojů.

My díky projektu, který byl v rámci Musumo, pět vysokých škol, zmodelovalo, jaký jsou potřeba suroviny, jaký by byl vozovej park, jaký by byl výstup energie.

A vlastně vyšly z toho dva modely, respektive dva výstupy, který říkali, že v případě, když by se šlo přes úsporu emisí, tak nám v uvozovkách stačí 13,5 %, a v případě, když by se šlo přes obnovitelné zdroje, tak to není 13,5 %, ale je to 28 %.

Ale paradoxně, když jdete přes emise 13,5 %, tak vám stačí plus mínus 13,5 % obnovitelných zdrojů.

Ale když jdete přes obnovitelné zdroje a měli byste 28, tak byste měli 28 úspory emisí.

Eh, dva cíle, respektive dvě možnosti, jak přistoupit k jedné problematice.

Mohli jste si jako členský stát vybrat.

A matematicky ty dopady jsou dvojnásobné, jo?

Ačkoliv to tak nevypadá.

Tak a teď tři klíčové legislativy, která v dopravě jsou.

Jedna legislativa je Red 3.

To je směnice obnovitelných zdrojů, kde ta už je teď se připravuje čtyřka, která vlastně říká, jaký má být podíl obnovitelných zdrojů a hovoří o pokročilých biopalivech.

Když se podíváme do České republiky pokročilá biopaliva, když se podíváme na směrnici na přílohu 9A, 9B, tak vidíme, že to třeba může být biometán.

V České republice 550 bioplyn, 380 MW instalovaného výkonu.

Teoreticky se to dá, tu část těch bioplyn zkonvertovat na biometan a tedy řekněme, tady nějaká cesta může být.

No jo.

Ale pak máte AFIR regulaci, která tam je.

Kde AFIR regulace hovoří o tom, jaký má být vozový park.

Logicky by si člověk řekl: dobře, tak když jednou směrnicí podporujeme biometán, tak se bavíme o CNG nebo LNG, ale paradoxně ta směrnice říká, že to mají být elektroauta nebo auta na vodík.

Takže jedna směrnice vám říká: dělejte toto, a druhá směrnice vám říká: podporujte toto.

A pak ještě do toho padne třetí směrnice, to je FQD, Fuel Quality Directive, která vám ještě specifikuje, jaká má být kvalita těch jednotlivých stupňů komodit nebo těch paliv jako dovozovaného parku.

A teď si představte, toto byl jeden jediný případ, který je v rámci dopravy, a teď těch sektorů jsou prostě desítky, možná i stovky, a dostanete se tadyhle do těch konfliktů, jo?

Takže proto jsem chtěl tady ukázat tu složitost toho celého systému.

Pak přišel cíl roku 2040.

Proč to tady mám?

Protože vám chci ukázat, že vlastně opravdu to, co se my snažíme, je to nejmírnější a nejrealističtější, a nechci se dotknout kolegů z realistické, ale že ten přístup se snažíme dělat opravdu racionálně.

Řešil se klimatický cíl roku 2040.

Každý by si řekl, že když je válka na Ukrajině, vedle toho situace na Blízkém východě, vedle toho otázka jakože Ameriky, teď vidíme, že třeba vodík, kde všichni říkali, vodík bude spása.

My jsme všichni říkali: hele, bacha, vodík, účinnost, když to napočítáte, ty účinnosti se násobí, tím pádem ta účinnost pak je úplně mizerná.

A přišel delegovaný akt o addicionalitě, který řekl, že ne vodík třeba z jaderné reakce, ale že to musí být jenom vodík elektroly vyrobený a jenom z nových obnovitelných zdrojů. Tak vlastně zjistíte, že ten vodík prostě nemá šanci.

Respektive fyzikálně jako má šanci, že se dokáže vyrobit, že se dokáže zpracovat, ale ekonomicky ta cena toho vodíku je třeba 15, 16 eur za kilogram.

Eh, a na to, aby ten průmysl, ten vodík, který ho potřebuje třeba v rámci petrochemie a tak dále, aby vodík využíval, tak potřebuje, aby stál jako pět, šest, ne 15, jo?

A že tady budu prodávat něco třikrát tolik, je to.

Tak by si člověk řekl, že v rámci tohoto přístupu, když vidím, že ta situace se změnila, že vlastně se vidí, že některé ty technologie prostě nedostaly se do toho progresu, do kterého se předpokládalo, tak cíl pro rok 2040, kde my jsme jakoby říkali: nedělejte žádný cíl, neschvalujte to, byli jsme zásadně proti tomu, tak jsme nakonec byli přehlasováni. Cíl se schválil.

Schválil se, že došlo ke schválení snížení emisí do roku 2040 o 90 % s tím, že tam je 5 % bodů jako jakási, že se dokáže započítat, když uděláte nějaký mechanismus 5 % bodů ze všech modelů, které a někteří jakoby zpochybňovali nějakou věrohodnost těch modelů, tak ani z těch modelů nevyšlo jakoby číslo, který je schválený vlastně v tom cíli na rok 2040, jo?

Takže je to důležitá a klíčová věc. Když se tady podíváte, my jsme byli proti tomu, ať se to upraví, ať se řeší pro povolenky, aby se ochránil domácnosti.

Pak se to zablokovalo.

Eh, pak se to odbloklo, protože jsme neměli, měli jsme chvilku blokační menšinu, ale byli jsme nakonec jako sami, respektive se Slováky, myslím s Maďary.

Eh, a pak se to odbloklo a pak v tu chvíli 27 států přehlasovalo a my jsme byli na té straně, kterí nesouhlasili.

Tak a teď by si člověk řekl: dobře, tak schválený Evropský parlament schválil tedy cíle do roku 2040.

Eh, co bude dál?

No, objevila se další veřejná konzultace.

Tahle veřejná konzultace skončila, myslím minulý týden, kdy ta veřejná konzultace byla veřejná na stránkách DGNR.

Eh, a v rámci toho každý se mohl zúčastnit tady té veřejné konzultace a každý se mohl na to podívat a dát připomínky k tomu, jak si myslí, že by se mělo pokračovat dopředu.

Zase podotknu, první slajd, viděli jste, jak byl strašně komplikovaný, složitý, a ten druhý slajd, viděli jste, kde se říkalo: hele, snažit se racionálně k tomu přistupovat, protože to je složité a komplikované.

Člověk by si řekl, tak možná teď přijde už ta varianta, že se opravdu podívá, posuneme dál a řekneme, bude tam to zjednodušení.

Eh, stanovíme si třeba jen jeden jediný cíl.

Eh a hele, ono ne.

Objevily se čtyři možnosti, čtyři varianty, eh, kde ministerstvo za Českou republiku se k tomu vyjadřovalo. První varianta je tedy, že zůstáváme v té současné situaci, kdy je různých řekněme 20 cílů, podcílů a tak dále.

Některé jsou závazné, některé jsou indikativní, některé jsou na úrovni EU, některé jsou na úrovni sektoru.

Eh, jsme říkali: ne, to není, to není úplně ideální.

Druhá možnost je, tak říká, je to stejné jako jednička.

Eh, tedy máte tam ty jednotlivé cíle.

Eh ale tam je nějaká flexibilita. Takže my jsme celou dobu chcieli a volali po flexibilitě, ale nechceli jsme, ať je jakoby 22 cílů a to.

Takže ani toto jsme s tím nesouhlasili.

Trojka: definování jednoho cíle a cíle elektrifikace pro celou EU s tím, že tam bude nějaké minimum dalších dodatečných parametrů.

To už se blíží k tomu, řekněme, našemu názoru, kde my říkáme: jestli tedy říkáme, že ten nepřítel je CO2, tak se pojďme nastavit jenom cíl na CO2 a nic jiného neřešme. Nic jiného.

Dobře, maximálně když chcete nějaký podcíl, tak tam pojďme řešit čisté technologie. A mezi čisté technologie my řadíme jádro a obnovitelné zdroje.

To nám jakoby dohromady, protože jsou to technologie, které snižují emise.

Varianta čtyři je jen pro představu, protože upřímně my jsme si to taky museli předkládat, co vůbec vlastně pod těmi definicemi se myslí, ačkoliv se tím pohybujeme víc než 15 let.

Ta varianta čtvrtá vlastně znamená, že jsou dané cíle a vy na ty cíle máte stanovený KPI, což znamená, že si řeknete: 30 % a za to dostaneš 100 v uvozovkách, Česká republiko. A když nebudeš mít 30 % a budeš mít 25 %, tak nedostaneš 100, třeba v rámci financí, ale dostaneš nějaké ponížení. Nebo naopak, když to jakoby překonáš, to zase jakoby zbytečně komplikovaný cíl.

Takže my jsme to shrnuli a řekli jsme ne.

Naše pozice je taková, respektive naše představa je taková, že by měl být jeden jediný cíl. A ten cíl by měl být maximálně doplněn o nějaké akceptování technologie jako jádra.

To byla naše stanoviska.

A teď když to shrnu, je to můj poslední sledík, protože to odpovídá, jak bude vypadat česká energetika.

Samozřejmě bude vypadat tak, jak budou v uvozovkách nalajnovaná pravidla, která jsou v rámci EU ovlivněná geopolitickou situací a jak my se s tím dokážeme vypořádat.

My jsme k tomu přistoupili všude s tím, že říkáme: nechceme žádné nové cíle a žádné závazky, ať už pro obnovitelné zdroje nebo pro oblast energetické účinnosti.

Je to strašně složité. Když se bavíme o celkových emisích, nechme tam jenom celkové emise.

Druhý: obrovská simplifikace a snížení byrokratické zátěže, strašné vykazování, měření, monitoring, složitost celého systému.

Třetí oblast: klíčová technologická neutralita. To je to, co jsem mluvil, ať se neříká, že jedna technologie je lepší nebo horší. Představte si, jak jsem mluvil o dopravě, že některé technologie mají třeba dvojnásobek, že se započítá, nebo trojnásobek. Když se na to ptáte, proč dvojnásobek nebo trojnásobek, nevím. Prostě se rozhodlo, že toto se bude započítávat dvakrát, toto se bude započítávat třikrát.

Čtvrtá oblast: jádro na úroveň obnovitelných zdrojů plus prodloužení zemního plynu. To je ta oblast taxonomie, protože oni ve finále, jasně, dělejte si, co chcete, ale pak zjistíte, že vás někdo nedokáže financovat, protože ty banky mají zakázáno.

Pátá odrážka: důraz na energetickou bezpečnost a regionální spolupráci. Klíčová problematika.

Šestá: posílení evropského průmyslu. Zatím se to jako neděje.

Sedmá: zastavení dodatečných regulací, například regulace metanu.

My jsme společně se Slováky připravili AOB. V pátek bude na Evropské radě.

Ty informace, které teď mám jen pro informaci v současné situaci, se týkají metanu. Připravuje se směrnice, kde se bude měřit a regulovat metan. Jsou tam různé sankce v situaci, kdy se říká, že je hormonský průplev, problém s plynem, s dodávkou do Evropy. A my tu Evropu budeme ještě zatěžovat byrokraticky, aby se vůbec sem do České republiky, ale do Evropy něco dostalo.

Vypadá to, že nás podpoří asi 10 států, takže mohlo by to být, mohlo by to projít.

A tedy jak bude vypadat naše energetika?

Bude vypadat v tomhletom kontextu tak, že se budeme snažit ten rámec, který tam je, nějak rozvolnit. Určitě jedeme v rámci jádra, určitě říkáme, že obnovitelné zdroje taky, ale nechceme jít na 100 %. Myslíme si, že by to mělo být nějaké racionální. Myslíme si, že zemní plyn zde určitě bude také hrát klíčovou roli. Bude přechodná doba. Otázka je, jak dlouho ta přechodná doba bude.

Tak děkuji.

[potlesk]

Bylo zajímavé, že pan Ingr. Neděla, který je vrchním ředitelem na ministerstvu průmysla a obchodu, jestli se nemýlím, si během toho, kdy tady vyprávěl ty šílenosti, často ideologicky motivované a organizačně nezvládnuté, uchovává dobrou náladu. Stále se usmíval. To je předpoklad pro to, aby mohl vykonávat tuto funkci v této době.

Nyní bych poprosil pana Ing. Václava Vítovce. Česká jaderná energetika včera, dnes a zítra.

Pane inženýre.

>> Jo, dobrý den. Já se nejdřív omlouvám. Jsem přijel pozdě, ale jet z Plzně a dostat se sem včas je prakticky na úrovni současné civilizace vyloučeno. Ale ještě potřebuju, protože jsem připravil prezentaci taky vizuelní, jeden obrázek je prý za 100 stránek psaných, takže teď se na tom pracuje. Když tak jestli je další varianta, než oni by to dopracovali, že by někdo ten další...

>> Může pan Ingr. Janeček? Můžete ty přesuny prezentace vyřešit?

>> Jo, tak já...

>> Takže pan inženýr Pavel Janeček, České plynárenství včera a zítra.

>> Dobrý den. Já nebudu mít tak veselou prezentaci, jako má pan Neděla. Ani jsem si dokonce nepřipravil pro vás žádné slajdy. Jestli to někdo streamuje, na mě je totiž — já mám ten obličej trochu jiný než pan Neděla. To znamená, na mě je vidět přesně, co si o tom myslím.

[potlesk]

Dlouhodobě konzistentně to říkám. Ale když vidím slaj, kde je napsáno: podpora průmyslu a emise metanu, že budeme zdaňovat a podobně, to jde tak strašně proti sobě, jako nic jiného. Jenom tyto dva řádky.

Já bych začal o plynu. Poslední větou tady se připravuje nová směrnice v Evropské unii — dodatečné zdanění plynu nad rámec ETS, což je věc, kterou málokdo ví. To znamená vyloučení plynu z energetického mixu, ale především by to znamenalo zdražení tepla z centrálního způsobu zásobování tepla, centrálního zásobování teplem, o 30 až 50 Kč na MWh. A to znamená, že všechny ty kalkulace čezu a podobně, přechod od uhlí k plynu, by dostaly velkou ránu.

No, ale žijeme v době, která takovým věcem jakoby pomáhá.

Takže vážené dámy, vážení pánové, milé kolegyně a kolegové z energetiky a plynárenství, děkuji vám srdečně za pozvání na dnešní setkání. Je mi ctí zde vystoupit a dovolte mi strukturovat své úvahy do tříčasových rovin, které dobře vystihují vývoj našeho oboru včera, dnes a zítra.

Včera: zrození veřejné služby a éra zdravé konkurence. Plynárenství má u nás velmi dlouhou a hrdou tradici. První plynárna byla zprovozněna 15. září 1847 a sloužila především k veřejnému osvětlení měst.

Byla to komunální investice, veřejně prospěšné dílo.

Lidé tehdy mluvili o svíti plynu.

Postupně se plyn tedy rozšířil do domácností na vaření a vytápění.

Stejně jako elektroenergetika vznikala energetika jako služba společnosti.

Dlouhá desetiletí zde existovala zdravá a přirozená konkurence mezi jednotlivými energiemi – uhlím, plynem, elektřinou a později ropou.

Spotřebitel měl skutečnou volbu.

Každý zdroj měl své přednosti a byl využíván tam, kde dával největší smysl.

Plyn v tomto souboji často vítězil díky unikátním vlastnostem.

Přímé spalování plynu v kotli nebo sporáku dosahuje vysoké účinnosti u moderních kondenzačních kotlů 90 až 95 %.

Eh, sny o 100 % a vyšších, to už jsme tady měli.

Naproti tomu výroba elektřiny z plynu a její následné využití na topení znamená výrazné energetické ztráty.

Plyn navíc produkuje výrazně méně emisí NOX než uhlí a je mnohem čistší než mnohé alternativy té doby.

Vzpomínám si na dobu, kdy plynárenství aktivně bojovalo o zákazníky.

Řídil jsem pražskou plynárenskou.

Měli jsme takzvané nevyužité přípojky.

V té době pan kolega Neděla pracoval na regulačním úřadu.

Eh, motivovali nás k tomu, aby ty mrtvé přípojky jaksi byly eh aktivovány.

Pražská plynárenská do toho investovala velké množství peněz a svět div, fungovalo to a není to tak dávno – je to více než sedm let.

[frknutí] Eh, [odkašlání] elektrárny se snažily prosadit elektřinu do kuchyní a topení.

Plynárenství ukazovalo výhody přímého využití.

Tamta rivalita byla prospěšná pro všechny.

Tlačila na lepší ceny, lepší kvalitu služeb, inovace v infrastruktuře i bezpečnost dodávek.

Byla to doba, éra stability.

Dodávky byly předvídatelné, infrastruktura se systematicky rozvíjela a energetika sloužila především ekonomice a občanům.

Jak je tomu dnes?

Jsou to výzvy přechodu, iluze trhu a role plynu.

Dnešní doba přinesla řadu zásadních změn.

Privatizace v 90. letech proměnila velké energetické podniky na standardní akciové společnosti, kde se přirozeně prosadil důraz na ekonomickou efektivitu a zisk.

Energetika však nikdy nebyla a ani nemůže být běžným obchodem.

Je to strategická a veřejná služba, jejichž na jejich spolehlivosti závisí od průmyslu, nemocnic, domácností, dopravy i celé národní ekonomiky.

Liberalizace trhu, unbundling a orientace na burzovní obchodování přes lineární mechanismy a také nové výzvy.

Místo stabilních a předvídatelných cen čelíme vyšší volatilitě.

Obnovitelné zdroje významně rozšiřují náš energetický mix a samozřejmě mají své místo.

Jejich výroba je však závislá na počasí a není dispečovatelná.

Právě zde vstupuje plyn jako klíčový flexibilní nástroj, který dokáže rychle reagovat na výkyvy a zajišťovat stabilitu soustavy.

Konflikt mezi elektroenergetikou a plynárenství provází náš obor prakticky od samého počátku.

Elektřina nabízí univerzální použití, plyn zase přímou a vysokou účinnost a ekonomickou výhodnost v mnohých aplikacích.

Domnívám se, že místo vzájemného vytlačování bychom měli hledat racionální a vyvážené soužití.

Zákazník by měl mít možnost volby podle svých potřeb – topení plynem, elektřinou nebo kombinací obojího.

Zkušenosti z praxe ukazují, jak důležitá je kvalitní infrastruktura, spolehlivé zásobování, zásobníky a dobrý profesionální dispeching.

Dnes čelíme otázce, jak udržet tuto infrastrukturu v dobrém stavu a zároveň ji modernizovat.

Plyn zůstává nezastupitelný při transformaci teplárenství v průmyslu, chemickém průmyslu, sklářství i jako záloha na obnovitelné zdroje.

Zítřek jsem si dovolil nazvat pragmatismem – popsat transformační vlivy a kritický pohled na alternativy.

Do budoucna potřebujeme především realismus a dlouhodobý strategický pohled.

Ideologie musí ustoupit faktům, technickým možnostem a ekonomické realitě.

Transformační vlivy jako dekarbonizace, digitalizace sítí a integrace nových technologií představují příležitost, ale také riziko dramatických nárůstů nákladů.

Klíčové kroky by měly být následující.

Je potřeba zachovat a posílit plynárenství jako samostatný stabilní obor s charakterem veřejné služby.

Tady kritizuji akvizici distribučních soustav Čezem.

Za druhé, podporovat zdravou konkurenci mezi primárními energiemi, aby spotřebitel měl reálnou volbu a plyn zůstal dostupnou alternativou k elektřině v topení, vaření i průmyslových procesech.

Za třetí, urychlit výstavbu nových jaderných bloků, které představují spolehlivý základ energetického mixu.

Dále je třeba zajistit diverzifikaci dodávek plynu z různých zdrojů, uzavírání dlouhodobých kontraktů a udržování dostatečných zásobníků pro krizové situace.

Zde je potřeba přistupovat k diverzifikaci zdrojů velmi racionálně i vzhledem k politické situaci, ale neoddávat se falešným nadějím dovozu plynu z Ázerbájdžánu a podobných destinací.

Za poslední, pokračovat v modernizaci přepravní a distribuční infrastruktury i v teplárenství, aby plyn mohl efektivně sloužit jako flexibilní záloha pro obnovitelné zdroje.

Zvlášť opatrně se musíme stavět k alternativám zemního plynu, jako je bioplyn a vodík.

Tady již zazněla nákladová struktura, o které mluvil pan inženýr Neděla.

To znamená 15, 20 i více euro za kilo obnoveného jaksi vodíku, což je naprosto neakceptovatelné nejen pro energetiku, ale i průmysl a dopravu.

Bioplyn z odpadů a zemědělských zbytků zní sice zajímavě, ale jeho výroba je výrazně dražší než dodávky zemního plynu.

Navíc silně závisí na lokální dostupnosti surovin, což omezuje škálovatelnost a zvyšuje konečné náklady pro spotřebitele.

Akvizice bioodpadů z Afriky si myslím, že není cestou.

Ještě kritičtěji musím hovořit o vodíku.

Zelený vodík je v současnosti extrémně nákladný, jak z hlediska výroby, tak skladování a transportu.

Dokonce si myslím, že technologie není dokončena.

Investice do něj zatěžuje celý systém a v mnohých případech vedou k výraznému zdražení energie pro koncového uživatele.

Místo slepého honu za zelenými cíly za každou cenu bychom měli tyto technologie zavádět pouze tam, kde jsou skutečně ekonomicky a technicky opodstatněné, a ne jako pošlou náhradu spolehlivého a cenovně dostupného zemního plynu.

Tyto alternativy nesmí vést k tomu, aby domácnosti a průmysl platily výrazně vyšší účty jen kvůli ideologickým představám.

Plynárenství musí zůstat kotvou stability a cenové dostupnosti.

Není totiž přežitkem minulosti.

Je to důležitý most k udržitelné energetické budoucnosti.

Bez spolehlivého a cenově dostupného plynu by přechod na větší podíl obnovitelných zdrojů byl mnohem složitější, dražší a riskantnější.

Věřím, že pokud budeme respektovat odborné znalosti, pokud budeme respektovat technické limity i ekonomickou realitu, dokážeme zajistit české energetice spolehlivé dodávky energií za dostupné, přijatelné ceny.

Stát by měl v tomto procesu hrát roli aktivního garanta veřejného zájmu a energetické bezpečnosti.

Plyn patří do české energetiky, patřil do ní včera, hraje v ní klíčovou roli dnes a bude mít své nezastupitelné místo i zítra.

Děkuji za pozornost a těším se případně na diskuzi, připomínky, otázky.

Děkuji.

[potlesk]

Není tedy pan Ingr.

Vítovec, jaderná energetika. Včera zít.

Takže já se ještě jednou omlouvám, ale prostě tak to je civilizace a to moje povídání bude trochu jiného charakteru, než jsem tady za tu chvilku slyšel.

Nejdřív ten začátek, ten proletíme trošku rychleji, ale pak bude pár velmi zajímavých informací, které jsou sice dostupné, ale ne úplně běžně.

Jo, takže já se vás poprosím. Už to funguje, takže doufáme, že přijde nový vítr do Evropy a to v podobě jaksi znovu obnovení jaderné energetiky, na kterou se v Evropě po pádu železné opony zapomnělo.

Tak to jsou takové základní informace, asi jak to funguje.

Nebýt vzorečku E = MC², nikdy by to nebylo.

Eh, díky muži, který se jmenoval Albert Einstein. Vymyslel si tenhle vzoreček, který vlastně nám říká to, že energie je úplně všechno a hmota je jenom jiná její forma a vše je založeno na principu ekvivalentu, kde se přeměňuje hmota na energii.

Tak to byl Princetonský institut. Já jsem měl tu možnost tam dokonce to vidět. Seděl jsem v pracovně Alberta Einsteina. Vejde se tam dovnitř tím vchodem. Po levé straně je pracovna Alberta Einsteina. Do dneška to tam všechno zůstalo tak, jak to bylo.

A druhý klíč k výrobě jaderné energie je uran. Nebýt uranu, nikdy by to nebylo a nebýt vzorečku Alberta Einsteina E = MC². Nikdy by to nebylo.

Takhle vypadá urán. Takhle vypadá přímo zpracovaný urán. Takhle vypadá plutonium.

Jsou pouze dva kovy na světě, které se umí štěpit a umí udělat řetězovou reakci. Řetězová reakce je klíč ke jak vlastním jaderným zbraním, tak i k mírovému využití jaderné energie.

Uran se na planetě vyskytuje, plutonium se na planetě nevyskytuje. Všech 430–440 jaderných reaktorů, které fungují ve světě, vyrábí při pálení uranu v aktivní zóně plutonium. Plutonium se používá na výrobu jaderných zbraní.

Takhle bylo použito poprvé do bomby, která vybuchla v Nagasaki. Tohle byl první test ve Spojených státech. Naprosto unikátní obrázek. První stotisíciny vteřiny. Bylo to ve White Sands v Novém Mexiku.

Takhle vypadala bomba, která byla použita na Hirošimu. Takhle vypadala bomba použitá na Nagasaki.

[odkašlání]

Eh, paradoxně nebýt vojenského výzkumu a nebýt druhé světové války a obrovských obav tehdy spojenců o to, že Němci budou mít dřív jadernou zbraň, nikdy bychom zřejmě neměli na úrovni mírového využití jaderné energie, jako je to dneska.