Volební Skaldoviny Speciál - Petra Rédová, Ladislav Kytka a Jan Skalický

Krásný, příjemný dobrý večer, vážení přátelé vám všem, kteří jste dorazili na dnešní speciál z Kaldovin, na kterým vítám Zdeňka Vyskočila. Ladislava Kytku, >> Petru Réovou, >> ahoj >> a Honzu Skalickýho. >> A i kdybyste měl roztrhli, tak nevím, jestli ten Honza tady je nebo není teda teďka jako. >> Tak v zastoupení Honzy vás zdravím, všechny vítám. >> Tak Zdeňko, vem si to. Dobře. Tak jinak Pecke, předesílám, že za hodinu ti budu zhruba volat, až mi vypadne signál nebo až se mi ukončí hovor zase. No, takže >> dobře, já si vypnu zvonění. >> Děkuju, děkuju. To je příjemné. Ano, děkuju. To bude osvěžující pro nás všechny za hodinu. Eh, Honzo, seš tady nebo nejseš? Dobře, tak nevadí. Já teda asi se shod všichni budu pokračovat teda dál. Honza se operativně potom připojí, když on dneska mi kladl na srdce, že to mám jako stavět tak, že vlastně jde i o něho, tak abych jako nějakým způsobem ho do toho zakomponoval víc než minule. Bohužel uznáte jistě, že to dost dobře nejde za tohoto stavu. Každopádně já bych chtěl dneska přivítat vzácný hosty zejména teda Petru Rédovou a ještě zejména navíc ještě i Láďu Kytku, protože my jsme v rámci Honzovy senátní kampaně teď narazili na problematiku sociálních věcí a školství. Co se týče těch těch sociálních věcí, řešíme likvidaci nemocnice, respektive uzavírání dětských lůžek v nemocnici v Rumburku. A my dobře víme, že náš pan prezident, teď aktuální prezident pan Petr Pavel, je těmto krokům celkem otevřený. On má tu svou vojenskou UVNku a nám ostatním občanům asi zbyde chodit k nějakým šamanům nebo něco podobnýho, jak to tak pozoruju. Čili první moje otázka na Pedru Rédovou. Peťo, prosím tě, jak bys ohodnotila ty jako člověk z oboru, které ty se pohybuješ ve zdravotnictví, dokonce v zahraničí, čili máš určitou možnost nějaké komparace s tím slavným západním zdravotnictvím, který je nám hodně jako teďka furt vždycky podsouváno za posledních 30 let, jak je to úžasné oproti tomu současnému našemu. Eh, jak ty hodnotíš výrok pana prezidenta Petra Pavla v souvislosti s tím, co se doopravdy děje? i třeba jestli jeho kroky jsou nebo jeho jestli jeho myšlenky na zavírání oddělení a nemocnic a likvidace péče pro lidi je třeba i souladu s tím, co vidíš ty sama na tom lepším v uvozovkách v západě. Jak to vlastně vnímáš ty jako člověk z praxe odborník tudletu situaci celkově? >> Tak já vás zdravím. Dobrý večer vám i vašim posluchačům. Eh, děkuju za přivítání. Já se teda přiznám, že mě Honzík dneska volal odpoledne, když jsem zrovna byla na veterině se psy a počkávám každou chvilku eh Kateřinu, takže maximálně se tady objevím ještě s Katkou Konečnou do vysílání takových zpestření. Co se týká výroku prezidenta Pavla, já už jsem se k tomu opakovaně vyjadřovala, já považuju totálně za nesmyslné. On se vyjadřoval k tomu, že máme hodně nemocnic a hodně magnetických rezonancí. A na základě tady těch jeho vyjádření, já jsem si schválně dohledávala, kolik těch magnetických rezonancí má třeba Jihomoravský kraj, ze kterého já pocházím. A tady to vychází, že ta jedna magnetická rezonance je asi na 82 000 na 82 000 obyvatel. Takže e ta čekací doba tomu odpovídá. To znamená, že to jsou tři, čtyři měsíce. Eh někteří mě argumentovali tím, že oni měli třeba štěstí, že je přehodili na příští měsíc a podobně. To je jako náhoda. Opravdu náhoda, když někdo vypadne a oni vám zavoají a vezmou vás tam. Nicméně ta čekací doba je opravdu dlouhá a u nějakých onkologických onemocnění nebo u vážných, já se omlouvám, mě tady štěká štěně, eh, tak u nějakých vážných onemocnění je to v podstatě hra o čas a je to velmi nebezpečné a zdlouhavé. Co se týká zavírání nemocnic, tak já to považuju za absurdní, protože třeba zrovna tam u vás, kde Honzík vlastně mluvil o tom, že chtějí zavírat myslím nemocnici v Rumburku, >> tak >> tam ten dojezd té první pomoci, ale i celkově těch lidí za tou první pomocí, eh za vyhledání celkově pomoci je časově náročný a ono když jde o život, tak jde o minuty. zejména v zimě, kdy cesty jsou nesjízdné, prostě neprůjezdné, tak ty lidi to ohrožuje na životě. A já se potom ptám, kdo bude brát, kdo vezme tu zodpovědnost na sebe, jo? Kdo bude zodpovídat za to, že záchranná služba nedojela včas a nebo nemocnice byla příliš daleko na to, aby ten dotyčný vůbec přežil tu cestu. Eh, slova pana prezidenta, mně přijdou alibistická a já se ptám, co za nimi je, protože jeho rétorika je proválečná, takže asi si můžeme všichni tak nějak spočítat, co je jeho cílem a snahou. Navíc on zdravotnické tématice vůbec nerozumí a oček, já to ani teda neočekávám, jo, jako že by rozuměl úplně všemu jako prezident České republiky, ale asi bych očekávala, že bude mít vedle sebe poradce, který mu prostě dá nějaké statistiky, který mu vysvětlí, jak to funguje, ať už na tom urgentním příjmu a nebo na těch vzdálených příjezdových nemocnicích, ale evidentně teda ne. No, takže eh ale mě teda nepřekvapil ničím. Jo, já jsem já se musím přiznat, že kdyby řekl něco inteligentního, tak si sednu, spadne mi brada a řeknu si:„Ty jo, Petr Pavel řekl něco inteligentního, ale já jsem to za dobu jeho vládnutí vůbec nezažila." My jsme se s Honzíkem Skalickým o tom bavili, o tom problému. Honza to hodně řeší, ale Honza je jako hodně sečtelí tady v těch věcech a řeší vlastně i tu vodní cestu, řeší problémy těch lidí a kdo Honzu poznal, tak ví, že on opravdu žije autenticky s těmi lidmi, že on se do toho problému vžije a má tendenci do toho jít, hnípat a rýpat. Takže pokud někdo by mohl opravdu otevřít ty otázky toho, aby se ty věci neděly, otevřít otázky jednání a hledání cesty, tak je to právě Honza Skalický a já děčinu doporučuju, eh pokud chtějí zachovat nějakou kvalitu, chtějí si zachovat včasnou příjezdovou rychlou záchrannou službu a chtějí si zachovat nějaký standard, což je v podstatě základ, to není luxus. Jako jako první pomoc, to je prostě základ téhleté společnosti v 21. století, tak by měli jednoznačně jít a volit Honzu, který se prostě nebojí do toho kopnout, nebojí se otvírat otázky a hlavně Honza je výbornej v tom, že on se nebojí eh jít do různých takových útočných otázek. On se umí ptát na tělo, ne? Vždycky je to příjemné, to jsme zažili všichni, ale je to na místě. Takže myslím si, že si nemůžu vybrat lepšího senátora. Já děkuju za řekněme osvětlení Honzovy kampaně a jeho charakter charakterových přínosů pro řekněme potencionální pacienty ve volebním okresku číslo 33, což je Děčínsko, okres Děčín. Eh, samozřejmě Petra Redová, která teďka domluvila, kandiduje též, pokud se nepletu, do senátu v oblasti jižní Morava. si to říkám bez znojmo. Říkám to dobře? Ano, já jsem se rozhodla kandidovat na Zlsku tak, jak se Honza rozhodl kandidovat na Děčínsku, protože se, protože si osobně myslím, že stejně tak jak Honza, on tady teda zmizel, už tady vždycky je, chvilku tady není, tak si myslím, že ti senátoři mají být silným hlasem toho regionu a nemají být nějakou pro bruselskou podržtaškou a ten Znojemský kraj si to zaslouží stejně tak, jako si to zaslouží to Děčínsko, protože i u nás na Znojemsku je v podstatě jako zdravotní í péče, sociální péče a doprava a to to jsou prostě silná témata. Myslím si, že hodně kandidátů se v těch tématech pozná a hodně jako těch společných témat si umí najít takovou společnou cestu. Akorát do dneška vždycky jenom ti kandidáti o tom mluvili, hlavně před volbama chtěli být vidět, že jo. Fotili se u jídla, u pití, u nějakých plyšáků, zejména e třeba náš senátor třetina, ale nikdo nic nechtěl dělat. A já i Honza jsme tak jako troufám si říct, že jsme lidé, kteří nemluví, ale kteří i činí. Já jsem Honzu vlastně poznala hodně dobře díky té naší eurokampani, kterou jsme projeli spolu, takže on je tvrdý pracant a hlavně jsme takový ten typ lidí, že nás vyhodíte dveřma a my přijdem oknem. Vyhodíte nás oknem a my přijdem komínem. My vždycky hledáme prostě nějakou tu cestu, kde ve výsledku to má pomoct těm lidem. >> Dobře, děkuju. Já jenom využiju toho ještě, že tě tady máme. Eh, Láďo, promiň, je pro mě tak jednoduchá otázka, která mě napadla v průběhu tohoto rozhovoru. Eh, jak vy senátoři, řekněme potencionálně dojde k tomu, že se vám splní to vaše pání, váš sen, budete zvoleni, voliči vám vysloví tu důvěru a budete obávovat zvolení. Tak konkrétně, jak omlouvám eh jak konkrétně ty, Peťo, budeš eh prosazovat řekněme změny? Teď nevím, jestli to zní tak hrozně jenom u mě, nebo jestli je to všude, ale je to lepší a ty ty změny jakým způsobem k lepšímu pro naše, řekněme posluchače, pro naše diváky, eh, pro naše voliče a lidi včským kraji. Máš nějakou vizi v rámci nějaké zdravotnictví, řekněme, co je potřeba udělat a na čem je potřeba jednat? Protože jak jaký vůbec vy jako senátoři máte možnost si v tomto směru něco dělat? Třeba s těma dojezdovýma dobama, eh s tou odpovědností za ty mrtvé, jak jak naznačila. A je to bohužel morbidní, ale je to na snadě. Ono se to může týkat kdekoho z nás potom, že jo. Takže dovedeš mi odpovědět na tuto otázku, prosím? No, on senátor určitě nepostaví nemocnice a neotevře žádná centra. Nicméně může tlačit na změny zákona, může otvírat ty cesty jednání na ministerstvu a na krajích a samozřejmě i vlastně v obcích se starosty. Může je integrovat do společného jednání těch ty mikroregiony, aby každý nekopal sám za sebe, ale kopaly společně. Eh, každopádně se tam dají otvírat, když víme, že třeba na tom Znojemsku, vezmu třeba to Znojemsko, jo, protože já Děčínsko až tak moc dobře neznám. Tak když tam chybí prostě specialisté, odborníci, tak je možné vlastně podílet se na tom, aby se tam budovaly nová ta centra, aby se otvírali noví zubaři, aby se otvírali eh noví specialisté, aby se jim nabídli podmínky pro to, aby tam chtěli fungovat. Ale samozřejmě tam je zase důležitý mít i celou tu infrastrukturu, aby tam jezdily autobusy, aby tam byla škola, aby ti lidé tam chtěli být, protože Slovensko je třeba hodně vysídlené. Nicméně senátor jako takový má opravdu sílu v tom jednat s ministry a s těma nejvyššíma a vlastně protlačovat ty zákony, které usnadní vlastně usnadní tu práci v tom regionu. A to si myslím, že by senátor měl dělat. A já jsem si teda nevšimla, že by to některý z těch senátorů, které my chceme nahradit, dělal. >> Dobře, děkuju. Eh, Láďo, chtěl bys něco k tomu dodat? Chtěl bys to nějak komentovat, nebo ti můžu položitku, jak se říká, na tělo jinýho charakteru? >> Jo, tak to se teďka bojím. A já já tady jenom krátce jako k tomu, eh, když jsem slyšel vlastně od od prezidenta Koláře, eh, že by chtěl míň teda e magnetických rezonancí a více vlastně nakupovat, více zbrojit, více tanků, tak mě to až tak nepřekvapilo, protože on vlastně jako eh jeho poradce Kolář, teda oficiální prezident České republiky, e, Eh, je to, je to prostě zbrojní lobista a každá magnetická rezonance vlastně ho nemusí až tak zajímat, ale zajímá ho vlastně, kolik šftů eh v tom zbrojním průmyslu bude do jeho kapsy. Takže to je jako jedna věc, kterou bych chtěl podotknout, že já bych už konečně chtěl mít toho prezidenta, který bude pro český a nikoliv pro bruselský a pro zbrojní průmysl lobing. E to by to bych to bych strašně rád a musím podotknout, že nejenom teda Honza Skolecký, jakože prostě Petruška měla tady v tom pravdu. Taky jak jak jsem poznal Petrušku, tak oni jsou oba dva eh takhle takhle já pracovitej nejsem a myslím si o sobě, že jsem pracovitej. E takže oni opravdu jsou, jak se tomu říká ta úchylka na pracovitost teda, >> alkohol. >> Alkoholismus. >> V alkoholismus. Ale to je jedna jejich vlastnost, že oni prostě neskutečně pořád pořád pracujou. A druhá stránka věci, který e aspoň jsem si vždycky vážil na Petrušce, ona prostě když něčemu věří, tak zatím jde jak buldog. Tak opravdu jako a dokáže, ale dokáže jako i uznat, že se jako mýlí, což jsme jako taky se jako řešili, ale to, co říká Vedruška, je pravda. je zapotřebí mít v senátu lidi, který konají, který něco dělají, který ne, že by přišli k nějakýmu problému a on jim ve straně vysvětlí, že to tak nejde, protože by měli tam nějakej mandát ještě nebo něco podobnýho, tak já si myslím, že oni potom půjdou jako tvrdě. A jestli chceme mít jako věci, který tady pro Českou republiku jsou ze zdravého rozumu prospěšné, >> no tak tam musíme mít tyhlencty lidi, který se budou teda tímto způsobem chovat. A Zdenku, na tvůj teda ještě dotaz, že to je jejich sen, já to nikomu nezávidím, protože ono jako když se podíváme na Janu Zertek Hamplovou, tak to tam úplně skolilo hned ze startu, jo, ze začátku, protože oni půjdou do nepřátelského prostředí, uvidíme teda po volbách, jak to dopadne a budou bojovat vlastně za ten zdravý rozum. Čili eh tam se musí vysat opravdu ten alkoholik ještě s tím zdravým srdcem a aby ten aby ten zdravej rozum dokázal protlačit. No a teď už teda jako ten dotaz na tělo nebo jak j to říkal, >> ne? Já abyste to oba pochopili. Eh, výhoda to, že jste tady dneska vy dva, je v tom, že vždycky s Honzou tady máme ho jako kandidáta do senátu Čínsko a vždycky někoho dalšího, kdo kandiduje spolu s ním někde v rámci jeho volebního obvodu toho dotyčného v rámci České republiky. Tím, že Honza to dneska zřejmě řekněme nějakým způsobem se mu to vyvinulo operativně, tak jsme jsem rád, že jste tady vy dva, protože já jsem se minule ptal našich senátorů a zrovna Honza Běch, co odpovídal na ty otázky a vy jste si sami naběhli oba dvaování pana prezidenta, protože eh vy jako se e i kdyby ty třeba například zvá vážil z JCE nechceš ucházet ucházet o pozici senátora. Já zdravím další příchozí zdravím Katku Konečnou. Ahoj Katko. Jsme byla avizovaná. My jsme strašně rádi, že ses objevila a zároveň i s Honzou Jo. Takže můj příchodím. Já musím ještě hned do Prahy. Já jenom s Peťkou něco natočím a mizím. Tak jako tady víte koho volím. To není tak složitý. Prostě všichni, kdo jsou znojma, ze Znojemska a všichni, kdo tam máte známý, prosím vás, protože všude všichni někoho někde známe, tak jim pošlete tu SMSu, ať k těm volbám jdou a ať ten senát konečně vymění, ať tam Peťa je, tak máte to ve svých rukou. Jasný, domluveno. To je jediný, co vám vlastně chci teď říct a já zas utíkám za chvíli, ale ale to ale Peťě si to zaslouží. Tak určitě každý z vás proberte telefon teď, jak skončíte, jak doposloucháte. z Dendu a všechny. Tak prostě proberte telefon, mrkněte na to, koho znáte ze Znojemska a pošlete mu SMSku. A samozřejmě to platí i u Honzy a u dalších a máme Marka Obertola na Přerovsku a Ljze v Ostravě a a prostě Kopzu v Lounech. Prostě všude je někdo normální, tak je koho si vybrat. Tak ne, že se na to vykašlete. Já to někdy zkontroluju nějak nevím jak to budem kontrolovat. Nebudem to kontrolovat s Peťou tvrdě. Takže já se teď na chvilku odpojím a zase se váma vrátím, jo? Já nechám Láďovi nějaký prostor na mluvení, jo? >> No ano. Ano, samozřejmě děkujeme a Katko, zdravíme tě. >> Eh, >> to je ten volební speciálně, ale já to aspoň budeme mít krásně jako k sobě nějakej ten čas, takže můžeme probrat to, co potřebujem. >> Určitě, určitě. Eh, já jsem měl pro tebe vícero otázek. Každopádně já si počkám, až se nám vrátí buďto Honza a nebo Petra z mediálního temna. Ale tebe se teda zeptám rovnou. My jsme narazili s Honzou v rámci jeho kampaně na problematiku týkající se školství, eh, v rámci, řekněme, ať už vyloučených lokalit, v rámci odbornýho školství, ale zejména, co nás zarazilo a trápí nás to hodně a mě třeba jako otce od rodiny to trápí čím dál tím víc, protože si to uvědomuju a to je a já se za to omlouvám, jestli je to nevhodné, ale doufám, doufám, že to všichni pochopíte, protože Láďa Kitka je jeden z středních odborníků v České republice na tyto věci a já jsem Láďo považoval za vhodný se tě na to zeptat, protože Honza eh v rámci své kampaně se na to chce zaměřit nebo zaměřil se na to rovněž a to je to prodůstání takových těch podivných ideologií. Já to slušně nazvu jako podivné podivné ideologie, které nám prodůstají do školství, ale už jakoby v režimu raného školství, když to řeknu třeba na úrovni základních škol. Eh, vnímáme to s Honzou jako nebezpečí. Honza proti tomu chce nějakým způsobem vystupovat, ale vlastně v podstatě bychom potřebovali od tebe vysvětlit, jestli je to vlastně dobře, že se to děje, nebo naopak jestli je to špatně a jestli naopak to prorůstání těch podivných ideologií má být posvěceno třeba i našimi senátory, jako je Honza Skalický, Petra Redová a podobně. Jaký je tvůj názor na poslední vývoj v tom školství ve smyslu takových těch agent? řek ideologií, které nevím, jestli patří zrovna do školství a už vůbec ne na základní školství, jak to je například LGBT plus a tak dál. Mohl bys nám k tomuto něco říct? >> Honzo, prosím tě, slyšíš nás už teď? Honza Skal >> já slyším dobře, já poslouchám. Slyšíte vy mě? Dobrý. Jo, my tě slyšíme. >> Dobrý. Supr. >> Já tady v tom jako ještě jednou poděkuju Honzovi Skaleckýmu to, že my jsme v Děčíně a bojovali vlastně na zastupitelstvu a kdy jsme tam díky jedné mamince objevili vlastně čítanku, která byla vlastně v páté třídě a už je schválena vlastně rámcově vzdělávacím programem. A v té čítance se objevila nejenom, že kříženka s tajenkou transgender, ale byl tam takový příběh malého kluka s malou holkou, kde vlastně ona ho převlíkala do těch šatů a on si potom nakonec řekl, že může být kým chce. A to je přímé nabádání eh k transžendrismu. A já jsem tam hledal někoho, nějakého zastupitela, které by, který by to uvedl vlastně na to zastupitelstvo a v tomhlctom vlastně jako odvedl velkou práci. právě eh Honza Skalický a my jsme si s Honzou řekli, že to dotáhneme do konce, takže to beru v potaz, že opravdu >> a vím, že teda jako Honza, když se do něčeho za kousek pracovitej je, takže to dotáhneme dokonce, že my jsme nakonec jako získali trochu času, že oni to oni to odvolali vlastně na druhý stupeň v základní škole, že v ten první stupeň to nebudou aplikovat. Ale na tu na tvůj dotaz teda, čím dál tím víc. Teď mám další dvě nové studie. Teď se to bavíme vlastně o nizozemské a teďka je nová finská studie, která vlastně probíhala po několik desítek let, >> že ty severské země na to naběhly jako jedny z prvních na tuhlenctu, já tomu říkám, genderou a nebo woke agendu, e, nebo ideologii. A mně až tak u toho LGBT nevadí ty první slovíčka nebo ty první písmenka. eh, lesbičky, gayjové, bisexuálové, to nikomu nevadí. A naopak já vždycky ve svých aktivitách to s nimi konzultuju, abych věděl prostě jejich názor z jejich strany. A oni sami se z těchto komunit chtějí vyčlenit, protože oni říkají, že třeba takový pochod hrdosti, což byl vlastně prák pride, na začátku byl opravdu pochod hrdosti a dneska už je to pochodířelosti nějaký prostě zhovadilosti a nechutnosti kolikrát. A proč je to eh proč je to jako nebezpečný? Proč vlastně jsem zjišťoval nejdřív? Já jsem to opravdu nejdřív zjišťoval po odbornících, protože mě to zajímalo jakým způsobem, protože jsem se s tím setkal v tý praxi, jak to poškodilo nějakou holčičku a teď jsem zjišťoval po těch odbornicích, co to vlastně je, jak to může mít, jak jakej efekt to má na ty děti. A ono opravdu ve všech těch studiích teďka a těch datech, který já teda jako mám nejenom nastudovaný, ale mám i z praxe ohledně těch odborníků jasně prokázaný, že ty děti prochází hlavně v pubertě prostě krizí identity. Každý z nás jsme si tím procházeli, jo, že prostě opravdu já nevím, kam patřím, já bych chtěl někam patřit, klasická prostě maslová pyramida potřeb, že jo. A teď oni jsou v tý pubertě a neví, že jo, ty hormony do toho, tam je hormonální bouře, tam opravdu to ještě do toho vlítne ta puberta tady s tím a teď do toho vám vlastně veškerá ta společnost pomůže k tomu, abyste se eh abyste si vlastně jako řekli odpověď na vaše problémy v pubertě. Čili kouknete se na olympiádu a tam uvidíte uvítání na olympiádě. Koukněte se na Eurovizi, kde vyhraje prostě nebinární zpěvák Nemou a kouknete se prostě eh na boxéra, kterej vlastně je boxérka a on je teďka teda boxér, že jo, už se potvrdilo a různý jiný tady ty společnosti. No a pak jdete na Youtubko a kouknete se prostě na ty transgendery, jak se malujou, jak vám říkají, že to je prima a že to je strašně fajn. už vám ale neřeknou, jaký mají psychický problémy a nebo už, pokud jsou po tranzici, jaký mají neskutečný doživotní fyzický problémy >> se zdravím. A a to samozřejmě to se na kameru neříká. Pak jdete vlastně do školy ještě, když teda studujete nebo když jste ještě na základní škole. Já jsem si tady poznamenal, že to není ještě jenom základní školy, to už se dotýkáme i v mateřských školách určitý věci, jo. A WHO teďka na to docela tlačí, jo. Oni mají WHO vlastně nový program, e, kde je prostě předčasná opravdu sexualizace dětí a tam se prostě bavíme a nejenom VHO, e, třeba Evropská komise schválila, že, eh, prostě ty děcka si můžou identifikovat od nula věku. Ty vole. >> Jo, to je to je prostě sami sebe sami sebe nebo rču sami sebe oni. Jo, takže ono to neumí mluvit, ale už se už se to prostě může identifikovat přolí. Takže to jsou takový nesmysly. Ale co si budem povídat tak jako tady tvůrce Green Dealu, no tak jako prostě tohlencto a wouk agenda jede na plný obrátky a nejenom, že to poškozuje ty tu psychiku těch dětí, ono v podstatě už docházíme do těch tranzit a detranzit, což jsou vlastně ty přeoperovaný a zpátky přeoperovaný a ty lidi, těch je čím dál tím víc. Třeba klinika v Tavistoku v Anglii, ta měla velký problém z 9 000 přeoperovaných. Představte si, ale 9 000 přeoperovaných, jo. Oni měli 5 000 žalub na falešnou diagnózu. >> To je jako já když jsem dělal ty data a ty data tady mám s tím, že prostě jako po světě se pohybujeme někde mezi 40 až 60 % falešných diagnóz. či ten člověk může mít pouze nějakou poruchu osobnosti a nebo má tu pubertu. Jo, ale on si všechno projde tady tím kolečkem na tom internetu ještě do toho přijde do školy. Tam mají třeba nedejbože, že dny obráceného pohlaví, jakože věčíně to měli taky teda, že jo. A nebo tam maj nebo tam mají nějakou, že jim pustí vlastně krásnej film o transžendrovy, nebo tam mají Happy Pridney, >> jo, a takovýhle věci. To se děje na českých školách. To neříká nic, co by se nedělo. Jo. A eh teď on přijde domů, řekne si, já můžu být kým chci a budu šťastný, protože to tam říkali, zapadají mi kolečka, proč se nemůžu najít, proč jsem nešťastnej? Nebo tohlencto, začne si na to hrát. A a v ten moment on prostě takzvaně udělá coming out, což už mimochodem máme v sedmé třídě v občanské náuce. Cvičný coming out, tak je v RP. nemusí to tam ředitel koupit, ale máme to tam. A teď jako se na něj ale nabalí různý neziskový organizace a různý aktivisté, který ho v tom podporujou. Teď dostane obrovský počet lajků. Ten člověk je prostě světovej. Ten je prostě in, ten je cool a ty mladý to prostě chtěj. Jo, oni se teďka nenajdou, jsou hvězdy a je těžký tady z toho vrcholu si přiznat pravdu. Takže prostě pak se docházíme k tomu, že třeba e v Děčině jsme na měli Furíka a bylo to vlastně na základě, jenom kdyby někdo nevěděl, Furík je lidské zvířátko. Byla holčička, která se identifikovala jako pejsek. A teď jsem měl poslední případ vklad kladně, to byl vlastně, že tam byly dva vlci a jedna kočička. Jo a no jo. A teď jako oni eh když to vemu, e nesnáší potom svoje tělo. To je přímá návaznost této ideologie, že vlastně pokud se takto identifikuješ a kord u transgenderu, tak prostě musíš nenávidět svoje tělo zákonitě, protože seš v jiném těle. No, takže se začínají sebepoškozovat a třeba k tomu nabádají i ostatní děti, což se prostě tady v Dědečně stalo, tam byla hospitalizovaná holčička, která se pořezala až tolik, že byla prostě jako hospitalizovaná. Takže jako to, proč si to myslím, je to, proč mi je to, že prostě sleduju ty studie, sleduju ty data, ale hlavně bavím se i s případ, >> kde mi prostě brečí rodiče do telefonu >> a jeden rodič se třeba zblázní, ten druhej to chce prostě e to dítě ne zachovat ve zdraví, jak psychickém, tak fyzickém. A tam jsou opravdu jako situace někdy to je opravdu na vyřešení jako špatný, ale prostě poskytujem tu pomoc, poskytujem jako musím říct, že pročko má jako jediná strana i v rámci toho, že jsme vypracovali třeba takovou záchranu pro rodiče, že tam mají žádost o vyjmutí z genderové ideologie, jo, pro ty pro ty jako syny a dcery a další jiný věci prostě máme kompletní mana, čili je možnost se tomu bránit, ale lidi, e, když to to řeknu, lidi o nás zase až tolik neví, jo, to je prostě škoda. Musím o tom jako více vícero bavit, vícero mluvit. A já si to opravdu myslím už z tý praktický stránky, že mi ty rodiče volají a jsou nešťastní a mám tady konkrétní případy, kde prostě drtivá většina těch, který tomu propadnou, nejsou šťastný a končí prostě zle. Končí na psychiatriích nebo v léčení nebo sebevraždama a tak dál. Dobře, já děkuju za úvod do toho, proč jsou tydlety pavěry nebo pa ideologie nějakým způsobem prostě nebezpečně asi zřejmě. Já se jenom zeptám, já to nechci zjednodušovat a rád bych přišel Honzovi Skalickýmu, který bohužel ze začátku tady nemohl být z technických důvodů. Já se ptal, Láďo, pokud se holčička identifikuje jako pejsek, to oni jako krmijou granulama nebo konzervama pro psy nebo jako Víš co? Ono já, já to >> Zdeňku, dej si ten mikro, dej si ten, prosím, Zdeňku, dej si blíž ten telefon. Máš ho někde daleko a neslyšíme tě. Omlouvám se. Eh, já prostě jako like nerozumím tomu, že když se nějaká holčička nebo chlapec identifikují jako pejsek nebo kočička, tak jestli oni lovou myši nebo co oni vlastně dělají. Protože ono jedna věc je si myslet, že to jsem, druhá věc nesnáším vlastní tělo. Chtěl bych být opravdu ten pejsek s obojkem nebo ten vlk. Nedejbože to tam vyje asi nebo jako jak oni vlastně jako žijou tím, že myslím si, že jsem pes nebo kočka, tak chytám ty myši nebo nechytám ty myši, protože jako člověk přece nejsem biologicky na to uzpůsobený, že jo. Jak se to teda jako odehrává nebo je jak vám potom třeba jako bojovat proti tomu a vysvětlovat dítěti, že když je malý dítě a hraje si na pejska, je to asi normální, ale když mi přijde v 15 a řekne, že kočička nebo pejsek se vším všudy jako třeba v těch tří. čtyřech letech, tak je to něco úplně jinýho. Takže jako co se s těma lidma vlastně děje, že mají nudkou představu nebo pocit chytat myši v 15 třeba nebo v 10 letech jako >> jako kdyby se někdo identifikoval jako říkám >> jinak omlouvám se, já to nechci bagatelizovat, jo, já se jenom prostě ptám, já to možná to zní pejorativně, ale ne, já se vážně ptám, jako, zajímá mě to, jo, omlouvám se. Já ti to řeknu takhle jako co se týká, co se týká vlastně tady těch identifikacích jako na kočičky, na pejsk, na dinosaury, dokonce jsou tam i vlastně neživé věci. To jsou eh buďto psychicky narušení lidé a nebo chtějí být zajímaví. Tady se nemůžeme bavit o něčem jiným, jo. To jsou prostě opravdu lidé, který potřebujou buďto pomoc, ale od psychiatrů a od psychologů a a spíš psychiatrů a ne, ale není to žádná nějaká nemoc nebo nebo že by bylo geneticky daný, jo, jako existují transžendři, to jsou lidé, který se cítí ve špatném těle, ale je to 0,34 v populaci, jo? Oni samozřejmě teďka budou tvrdit všichni ty aktivisté, že nemám pravdu, že to je 0,1. No, ale tam se to dostalo. To je sociální konstrukt. Jo, před 10 lety tady nárůst vyhledávání gendrových terapeutů je o 4400 %. To není nic přírodního, to je opravdu sociální konstrukt mezi lidma. Jo, to je to samý jako když v Japonsku jedna modelka, že tam do tý doby nebyla vlastně bulimie nebo ta druhá, to je ta vlastně ta předchozí ta >> anorexie. Anorexie. Tak do tý doby to tam nebylo a ona si veřejně řekla, že je anoretička a ten nárůst byl obří v Japonsku, jo, ten prostě jako byl obří, protože chtěli prostě, tak to je in teďka, jestli si pamatujete, gotika nebo něco podobně. Vždycky je něco in, jo, takovýdleh tady bohužel se dostáváme k tomu, že je tady in ideologie, která nám poškozuje děti a nevytváří z nich silný jedince, ale naopak prostě trosky, které potom jako nezvládají svůj vlastní život. >> Hm. >> Jo. A takže to, co jsi řekl, to je na to je na psychiatra. A to bych jako vyléčil, jak můj děda mě vyléčil jednou ranou, asi by mi otevřel čakru a nějak by se mi rozsvítilo. Ale nechci bejt takhle zlej. Hodně záleží samozřejmě jako na rodičích. I když jsem zažil ale r