Bojím se kolektivní demence lidstva

Reflex o Moravcovi je Rajichl Nác. Moláček proti Pekové, Richlovi a Beranovi. Konec koncesionářských poplatků. Stonish a Phantomas. A k tomu tři větší témata. Jízdenky Petra Pavla do Maroka. Uzavřeme tento příběh a podíváme se, co z něj vyplývá. Podíváme se také na některé zvláštnosti senátních voleb a všimneme si, čemu z nich věnovala pozornost redakce České televize a na závěr otázka, kdo nás ve skutečnosti řídí. Svůj pohled namídne politolog a bývalý diplomat Petr Drulák. Mohou nám všechna tato témata pomoci lépe pochopit, jak na tom jsme, co se kolem nás děje a kam bychom se mohli posunout v souvislostech. Dámy a pánové, přeji vám hezký den. Vítám vás s modrým jelenem. Václav Moravec poskytl rozhovor časopisu Reflex. Mimo jiné dostal otázku, koho by ze zásady nepozval do svého pořadu. Odpověděl Jindřicha Rajchla a na otázku proč dodal: "Potože je nácek a žurnalistika nemá sloužit náckům." Reflex z tohoto výroku udělal titulek rozhovoru. Vysvětlení, proč Moravec Rajichla označuje zanácka, jsme ale v článku nenašli. A tak místo argumentů čteme nálepku. Pomáhá nám taková žurnalistika porozumět světu? Uvnitř České televize vypukl spor kvůli pořadu rozpletenu. Virus 1, který Česká televize odvysílala v úterý 20. října. Redaktor České televize Jan Moláček ho označil za skandální a oznámil, že ho s kolegy a kolegyněmi nenechají bez reakce. Ta situace okolo vlastně vzniku koronaviru a vzniku celé pandemie, tak je upředená mnoha mýty. Kde se vzal virus SARSCOV 2, který způsobil pandemii COVID-19 a připravil o život miliony lidí? >> Dokument se věnoval původu koronaviru SARSCOV 2 a vystoupili v něm mimo jiné Soňa Peková, epidemiolog Jiří Beran a Jindřich Rajichl. Rcionální pohled přinesla až zpráva Kongresu Spojených států, která začala popisovat reálně některé věci a která ukázala například to, že některé instituce lhaly. >> Oni prostě zcela jednoznačně říkají a v tom senátním slyšení to mnohokrát zaznělo, že to nejhorší, co Fauči udělal, bylo to, že podlomil důvěru v americké zdravotnické i politické instituce, že to je vůbec to nejhorší, že lidé přestali věřit. přestali věřit odborníkům. Logicky >> vzniklo přirozenou cestou tam některé ty mutace, které ten virus nese a proto se domnívám, že to je prostě nějaká nešťastná náhoda, že to prostě nějaká lahvička někomu vypadla, že to tam v tom Wuchanu prostě z té laboratoře se dostalo. >> Pořád připomněl řadu informací, které jsou veřejně dostupné. Jeho pozornost tak možná spíše přitahovala účast osobností, jejichž názory vyvolávají spory. Možná mohlo jít o snahu ukázat, že Česká televize konečně dává prostor různým pohledům na věc, že veřejnoprávní médium má otevírat témata, o kterých se ve společnosti vede spor. Jan Moláček to ale viděl jinak. Pořad označil za skandální a avizoval, že ho s kolegy nenechají bez reakce. Dramaturně Jana Škopková se proti kritice ohradila. Zdůraznila, že žádná zaměstnanecká iniciativa nemá novinářům určovat, co smějí vysílat. A tím se dostáváme k zásadní otázce. Co přesně bylo na pořadu skandální? Které konkrétní výroky byly nepravdivé nebo zavádějící a na základě jakých důkazů. Soňu Pekovou zaujala mimo jiné zmínka o takzvaném gain of function. výzkumu, při němž se zkoumá, případně mění biologické vlastnosti organismů. Bezpečnost takového výzkumu je legitimní téma. Bouřil vás schůze a první souhlas rušením poplatků za televizi a rozhlas. Prezident vyzval ke zklidnění emocí, požaduje širokou debatu o médiích a odmítá unáhlené kroky. >> Nemohla vyhrocená reakce na pořad rozpleteno nakonec. nahrát politikům, kteří usilují o zrušení koncesionářských poplatků. >> Vládní většina ve sněmovně nad ránem ukončila úvodní diskuzi o zrušení poplatků za televizi a rozhlas a to pevným hlasováním. >> Odstartovalo ve 4:36. >> V noci zpátku na sobotu koalice prosadila tento návrh >> a předcházelo tomu i omezení délky projevů. Opozice varuje před zestátněním obou veřejnoprávních médií a snahu o jejich likvidaci. >> Mohou redaktoři protestovat nebo stávkovat? a zároveň o těchto událostech informovat. >> Iniciativa veřejnoprávně, která zastupuje pracovníky obou médií v reakci na sněmovní dění, ohlásila celodenní stávku. >> Může nás televize v takové situaci přesvědčit, že informuje nestraně, když její vlastní zaměstnanci jsou >> zároveň účastníky sporu. Připojila divadla, biskupové i česká konference rektorů. Pokračují taky občanské protesty. >> Jak zajistíme, aby se z novinářů, kteří mají události popisovat, >> nestali zastánci vlastních zájmů? >> Žádná válka o nezávislá média se nekoná. Nevede se ani boj o demokracii a nechystá se žádné zestátnění médií. Víte, že lžete a přesto záměrně hecujete společnost. >> Právo shromažďovací a právo projevit svobodně a slušně svůj názor je jednou z nejvyšších výsad demokratických společností. Chápu, že Feels STB tohle nechápe. My naopak vyzýváme vás, ať toho necháte. >> Takže debata o financování veřejnoprávních médií pokračuje. >> Hluboké znepokojení nad děním kolem českých veřejnoprávních médií vyjádřily mezinárodní organizace v čele s Evropskou vysílací unií, federací i Syndikátem novinářů nebo organizací Reportéři bez hranic. >> A my se jí budeme věnovat v dalších rozborech. A ještě jedna událost. >> Dobrý den, vážení diváci. Vítám vás u dalšího vysílání speciálního pořadu Deníku To. >> Marek Stoniš z deníku To si povídal s Fantomasem. >> Mým hostem není Fantomas, ale je to Thomas Paukner. Vítejte Tomasi. >> Dobrý den. >> Já se chci zeptat Tomasi. První otázka, která se nabízí, e, je několik dnů po volbách de facto, eh a hnutí Stan ovládlo Prahu a my se, my jsme se i před tím natáčením bavili, eh, jak je to vlastně možné, jak je možné, eh, když, e, když lidé mají dostatek informací k tomu, aby se mohli rozhodnout odpovědně de facto ve volbách, eh, že jsou schopni zvolit hnutí, které které prokaz kazatelně nebo prokazatelně ten soud ještě běží. Nicméně indicie jsou všechny, eh, které prokazatelně zneužívalo, když to řeknu zatím, zneužívalo eh veřejné peníze pro stranické zájmy, eh, veřejné peníze z pražských podniků de facto. Eh, jak si tento paradox vysvětlujete? >> Pojďme k hlavním tématům. Nestačí jen nadávat. Potřebujeme také vědět, co s tím můžeme dělat. Aby nám prezident předkládal cestovní příkazy a účty za cestu ze své dovolené, je to důstojná role hlavy státu. Mezi prezidentem a občany by přece měla fungovat elementární důvěra. Prezident zveřejnil detaily ke své soukromé cestě do Maroka. >> Podívejme se, jak nám financování prezidentových cest vysvětlila redakce České televize. Odpovídá toto zpracování tomu, co očekáváme od veřejnoprávního média. >> Uvedl, že jí neplatila ani neorganizovala prezidentská kancelář. Petr Pavel v prohlášení napsal, že za cestu do Afriky zaplatil v přepočtu 91 000 Kč. Za zpáteční let na komunální volby pak 365 000 Kč z vlastních peněz. Včera se do Česka vrátil běžnou linkou. Vysvětlení žádali koaliční poslanci ANO, SPD a motoristů. Vyslovovali podezření, že cestu prezident neplatil jen ze svého. >> Chci zdůraznit, že vysvětlují okolnosti soukromé cesty, nikoli služební. Kancelář prezidenta ji ani neorganizovala, ani nic neplatila. svá slova považuji za důležitá z hlediska transparentnosti a otevřenosti. Z hlediska politického ovšem odmítám zasahování do svého soukromí. >> Mohla Česká televize, kromě informace, že letenky vyšly na bezmála půl milionu Kč, nabídnout širší kontext a vysvětlit, co je na celé věci podstatné. Neměli jsme se ptát například, je rozumné utratit za letenky téměř půl milionu korun, když pro řadu občanů může jít o příjem za celý rok nebo dokonce za delší období? Byly tyto peníze vynaloženy přiměřeně a účelně. >> Když se objeví podobná kauza, okamžitě se stavíme proti sobě. Jedni prezidenta kritizují, druzího obhajují. jako bychom si museli vybrat tábor místo abychom posuzovali samotné jednání. Možná bychom se z toho mohli poučit a do budoucna se shodnout alespoň najednom. Chceme prezidenta, který respektuje občany, jejich peníze i důvěru, kterou jsme do něj vložili. prezidenta, který si dokáže své soukromé plány uspořádat tak, aby zbytečně nekolidovali s důležitými veřejnými povinnostmi, například aby nemusel přerušovat dovolenou v době voleb. >> Odmítám zasahování do svého soukromí. >> Jenže jak si takového prezidenta vybrat, když si vybíráme z kandidátů, kteří už se předem dostali do finálního výběru, z něhož si máme vybrat. Historik Juval Noa Harari, jeden z nejvlivnějších intelektuálů v současnosti. >> Abychom se vyznali v tom, co se kolem nás děje a jak s tím naložit, potřebujeme rozumět souvislostem, všímat si detailů, které ostatním možná unikají a klást si otázky, které nás ne vždy napadnou. >> Vítejte ve světě vědy a otázek současné společnosti. Začíná H park civilizace. Hostem pořadu Hide Park civilizace na ČT24 byl světoznámý historik a filozof Juval Noa Harari. Rozhovor s moderátorem Danielem Stachem trval bezmála hodinu. >> Pane profesore, moc vám děkuji, že jste přijal naše pozvání. Vítejte v Hecku civilizace. >> Děkuju za pozvání. >> V jakém světě dnes žijeme? >> Ve světě, ve kterém naše společná realita se zhroutila. Máme nejsofistikovanější nástroje pro komunikaci, nejlepší technologie v dějinách, ale lidi ztrácejí schopnost mluvit spolu navzájem nebo se shodnout na těch úplně nejzákladnějších faktech. >> Co se v dnešním světě děje s pravdou? Mizí. Je stále těžší rozlišovat mezi tím, co je skutečné a co není. Protože pravda je drahá, pravda je vzácná. Dopravdy musíme investovat. Ale teď jsme zaplaveni obrovským množstvím výmyslů a lží a bezcenného obsahu. Co je tedy tím nejcennějším v dnešním světě? Řekl bych důvěra, protože důvěra je ten základ. To je to, na čem všichni stojíme. Je to základ celé civilizace, protože tím není inteligence. Základ civilizace je důvěra a my ji ztrácíme. >> Mě ale zvlášť zaujala jedna krátká replika. Můj největší strach z celé téhle AI revoluce. Jsou nějaké konkrétní scénáře, které si můžeme představit. Třeba řekněme, nějaký terorista řekne AI, ať vytvoří nový nebezpečný virus, který bude tak nakažlivý jako Covid a tak smrtící jako AID a zabije miliony lidí. To si můžeme představit a mělo by nás to trápit a měli bychom něco udělat, aby se to nestalo. Ale myslím, že mnohem větší riziko je něco jako kolektivní demence, že zkrátka ztratíme tu schopnost rozumět světu kolem sebe, protože lidi můžou být velmi silní a mít všechno pod kontrolou, ale pak začnou trpět demencí, jak stárnou a úplně ztratí schopnost chápat, co se děje kolem nich. A pořád je můžete udržovat naživu s pomocí strojů a léků. Ale ztratili kontrolu, nechápou, co se děje. A já se bojím takové kolektivní demence lidstva. >> Může člověk ztrácet schopnost rozumně uvažovat jen proto, že zestárnul. >> Opoziční strany slaví. V senátních volbách porazili všechny kandidáty z hnutí Ano. To nezískalo žádné křeslo. >> Toto je stručný výběr toho nejzajímavějšího z povolebního vysílání hlavního zpravorejského pořadu České televize Události, které redakce odvysílala v sobotu večer po senátních volbách. Přijdeme společně na to, co je tam zvláštního. >> Ke druhému kolu senátních voleb přišlo 21% voličů. To je nejvíc od roku 2010. Největší zájem o výběr senátora byl v Plzni, nejmenší na Karvinsku. Pro srovnání před dvěma lety dosáhla účast 17,5%. >> Ve druhém kole senátních voleb přišel k urnám zhruba každý pátý oprávněný volič. Volební účast dosáhla 21 % a z těchto voličů odevzdali hlas vítěznému kandidátovi jen někteří. Zvolení senátoři mají mandát podle platných pravidel, ale co to vypovídá o důvěře občanů v senát a politiku? Alí zájem voličů neoslabuje společenskou legitimitu zvolených kandidátů. Reprezentují širší veřejnost. >> Na rozdíl od jiných lídrů přichází sám a hned v první větě přiznává pro hru. Hnutí ano Andreje Babiše mělo v těchto volbách velké ambice, ale nulové zisky. Já tomu moc nerozumím, že v druhom v druhém kole vlastně ty naši kandidáti získali o 33% hlasu méně. A já bych očekával, že teda eh naši kolegové budou mobilizovat. Jo. No a nemobilizovali. >> Potřebujeme, aby nás někdo k volbám mobilizoval. Bujaré oslavy zažívá Brno. Spolu s šéfem lidovců Janem Grolichem, který uspěl už v prvním kole, sledoval výsledky Zdeněk Papoušek. Jako kandidáta ho navrhla ODS. >> Podobných záběrů z volebních kampaní jsme mohli vidět mnohem víc. Jan Groich, jihoravský hejtman, předseda lidovců a nově také senátor. Tři významné politické funkce v rukou jednoho člověka. Vzal si na volební kampaň volnu. Jistě mohl mít na něj právo. Ale nabízí se další otázka. Jak funguje hejmanství, když se hejman věnuje volební kampani? A jak se dá současně zvládat vedení kraje, strany a práce v senátu? Kolik politiků u nás kumuluje funkce nebo usiluje o další, přestože už zastávají důležité posty? A ještě jedna otázka. Nekoncentruje se postupně příliš mnoho politické moci do rukou stále menšího počtu lidí. I tenhle obrázek dokládá, jak opoziční strany v letošních volbách dokázaly spolupracovat. Všechno výřeší. >> Nově zvoleného senátora Zdeňka Papouška polévají pivem z půl litru. Na sociálních sítích se nad tím někteří pohoršovali. Očekávali jste od nového senátora důstojnost, vážnost a státnický projev, ale ruku na srdce, kdyby vás zvolili senátorem, nenechali byste se taky polít pivem. >> Pokud bude pokračovat spolupráce ODS a TOP 09, zůstane jejich klub nejsilnějším. Miloš Vystrčil, tak nejspíš bude pokračovat v pozici předsedy senátu. Pokud tu nominaci obdržím, tak jsem připraven ji přijmout a je to tak, že tu ambici mám. >> To je hezké. Člověk musí mít v životě nějaký cíl. >> Zajímavý souboj se odehrál v Plzni městě. Karel Řechka versus Lucie Kantorová. Řehka zvítězil bývalý náčelník generálního štábu armády. Nabízel v kampani především zkušenosti s obranou a s bezpečností. Současná náměstkyně e primátora města Plzně potom stavila především na učitelské roli. >> Řadu diskuzí vyvolal už začátkem týdne Bilbard se společnou fotografií Lucie Kantorové a neúspěšného obhájce senátorského mandátu Lumíra Asenbrenera z ODS. Billboard kritizoval předseda strany Martin Kubka i bývalý premiér Petre Fiala s tím, že ODS je nechá přelepit. K tomu došlo v pátek těsně před otevřením volebních místností. Zdeněk Mlnařík, Česká televize Plzeň. Kdo je na prvním místě? Občan, kolega nebo strana? >> Hostem událostí je první místopředseda hnutí Stan Lukáš Vlček. Dobrý večer. Čím jste podle vás oslovili voliče? >> Já předně bych chtěl poděkovat voličům, že k volbám přišli. Podařilo se nám udržet demokratickou většinu v senátu a děkuji za hlasy pro naše kandidáty. >> Co z toho máme vyvodit? Že ti, kteří neuspěli, demokraté nejsou. >> Česká lípa. To byl souboj dvou tváří známých především z regionální politiky. Martin Půa, hejman Libereckého kraje, vyhrál nad Jitkou Wolfovou, dosavadní starostkou České lípy a poslankyní hnutí Ano. >> Pozvánka k druhému kolu senátí voleb. >> Děkuju. >> Ještě máám takhle letáček >> a půjdete k volbám? >> Půjdu k volbám, ale nevím, jestli budu volit. Ano. >> Tak ale mohl byste. >> Poslední chvíle předvolební kampaně. Květiny, perníky, otvíráky na lahve i letáky. Souboj dvou zkušených politiků, ale také žluté bundy s bílou helmou. >> Osobní příběhy, symboly žluté bundy, bílé přelby, květiny, perníky, otvíráky na lahve, letáky. >> Myslím, že jsou tam dva kandidáti, aby toho lepšího. >> Já ho poznám, ne? >> Tak si to přečte. Buu máš tady mášlutou bundu. Máš žlutou bundu. >> Poté, co co se v České Lipě sečetly komunální volby, tak vítěz voleb a a náš líder Jakub Mencl, který měl na všech materiálech žlutou bundu, tak mi tu žlutou bundu dal a řekl mi, že mu ji mám vrátit za týden v sobotu a ideálně taky zvítězstvím. >> Tobě ta bílá přelba hrozně sluší. To teda nevím, ale já vím a vím, že musíš vyhrát. vypčila svojí bílou helmu, s kterou vyhrála vlastně minulé senátní volby. Tak třeba mi přinese eh štěstí >> a pak, že se ve volbách neumíme správně rozhodnout. >> Volebním urnám přišli oba kandidáti už v pátek. Martin Půta v Hrádku nad Něsou a Jitka Wolfová v České Lípě. >> Teď >> k volebným urnám přicházejí i samotní kandidáti. Koho asi volí? Na výsledky hlasování čekala Jitka Wolfová doma, zatímco Martin Půta měl volební štáb v centru České Lípy a sledoval je se svými spolustranníky. >> To vypadá, že jsme vyhráli tentokrát. No, >> žlutá bunda zafungovala. >> Podle vítěze voleb zafungovala žlutá bunda. Bílá přilba tentokrát nestačila. Tak už víbe, co rozhoduje o senátorském mandátu. Správně zvolený pracovní oděv. V událostech teď živě ještě také předseda ODS Martin Kubka. I vám přeju dobrý večer a rovnou se ptám. ODS v těchto volbách obhajovala pět mandátů, nakonec získala sedm křesel. Kdybyste měl vybrat jednu věc, která nejvíce přispěla k úspěchu vašich kandidátů, co by to bylo? >> Nepochybně jejich houžebnatá práce, ale také to, že od první chvíle jsme mobilizovali voliče. Říkali jsme jim, že jim senát nedáme, myšleno v současné vládní většině. Ta zpráva pro českou veřejnost je povzbudivá i v tom směru, že hnutí ano neobhájilo ani ten jeden jediný svůj mandát a všech 13 kandidátů se vlastně v tom druhém kole neprosadilo. Je to pozitivní a podstatná zpráva i pro českou veřejnost v tom směru, že hnutí ano se možná ocitá za horizontem. Když politik označí porážku soupeře za dobrou zprávu pro celou veřejnost, neměla by se redakce zeptat, zda tím nemluví spíš za vlastní voliče, než za všechny občany. >> Je to pozitivní a podstatná zpráva i pro českou veřejnost. Zatímco řešíme žluté bundy a bílé přilby, politolog a bývalý diplomat Petr Drulák na přednášce v poslanecké sněmovně otevřel otázky, které se dotýkají podstaty naší svobody a státní svrchovanosti. Petr Druhák nemusí mít ve všem pravdu, ale možná si při jeho výkladu světa položíme otázku. Proč věnujeme tolik pozornosti tomu, co nás rozděluje a tak málo pozornosti tomu, co rozhoduje o naší budoucnosti. >> Dobré dopoledne, dámy a pánové. K tomuto semináři já jsem si zvolil téma Česká svrchovanost a její nepřátelé. Tak na to se dá odpovědět vlastně jednoduše. A to jsou impéria, regionální impéria, jejíž my jsme součástí nebo v jejichž vlivové sféře se nacházíme. To impérium má různé nástroje, jakým způsobem prosazovat svoji vůli proti vůli těch lidí, kteří žijí na jeho území a který mohou mít jiné představy o své budoucnosti, než jsou představy imperiálního centra. Když je někdo, kdo se impérium nechce podřídit, tak co impérium udělá? Pošle tam vojáky. Vojenská síla. Jo, to jsme třeba teďkon viděli ve Venezuele. Ujišťuju vás, že tohle je extrémní neefektivní prostředek, kterému se impérium snaží vyhnout. To není něco, co byste chtěli dělat. Je to nákladný, je to špinavý, je to trapný, protože každý impérium chce tvrdit, že to, co dělá, dělá ku prospěchu všech. Je to už taková ta extrémní extrémní složka, extrémní reakce. Takže je tu samozřejmě druhá možnost, druhý, řekl bych, soubor nástrojů imperiálního působení. A to jsou nástroje, které jsou spojeny se zpravodajskými službami a nově také třeba s nejrůznějšími nadacemi. Když máte zpravodajský služby, tak je to často bez mrtvých. A pokud ano, i k tomu dochází, tak jsou to nějací jednotlivci, jestli desítky, to už je nezvyklý. To znamená, je to čistší. Není to tak vidět taky. Takže to je další nástroj působení. Vojsko zpravodajské služby. A já jsem řekl to slovo ty nadace. To je něco, co se rozvinulo ve druhé polovině 20. století. Zjména teda americké impérium todle využívá. Obrovská možnost, jak působit. Ale je tu třetí, je tu třetí cesta a ta je vlastně nejefektivnější. Víte, ono z hlediska impéria už to, že musíte tam mít ty svoje zpravodajce, to je nákladný. Nejlepší způsob, jakým impérium oslabuje, podkopává touhu po své bytnosti těch různých provincí a částí, je samozřejmě kooptace elit, že část těch elit se stane součástí té imperiální sítě. To je ten nejsnadnější nebo neefektivnější způsob působení. Když tohle máte, tak vy nepotřebujete vojáky, nepotřebujete zpravodajce. kootace elit. Co to znamená? Že lidé, kteří řídí tuto zemi a ne nutně tím, že jsou ve vysokých politických funkcích, samozřejmě ti, co jsou ve vysokých politických funkcích, se na tom podílejí, ale lidé prostě na kulturní scéně, na mediální scéně. Jsou lidé, kteří jsou přesvědčeni o tom, že to impérium je v pořádku a že uvažovat o nějaké nezávislosti, o svrchovanosti, že je blbost. To se nemá, že to je vlastně proti tomu, co by měla tato země mít. Samozřejmě ono jít proti impériu to těžký a nemusí to bejt ani rozumný. Já neříkám, že svrchovanost znamená postavit se s odhalenou hrudí tím hlavním toho impéria. To je boj, kterej pokud nemá šanci na úspěch, tak je nerozumnej a není dobře ho vést. Takže já nekritizuju, nekritizuju ty správce, že jo, tehdejší, že nešli s tou obnaženou hrudí proti sovětským proti sovětským hlavním ani za toho Rakouska. Prostě může se ta svrchovanost naplňovat i v rámci nějakého boje s vyjednáváním. Jo, to se všechno dá. Ale podívejme se na to Československo v těch 70. 80. letech a srovnejme ho. Srovnejme Husákův režim s tím, co měl Kádár v Maďarsku, Čaušesku v Rumunsku a nebo koneckonců i ten jaruzelský v Polsku. To byli představitelé, kteří dokázali v rámci těch imperiálních možností si vyjednat něco, prosadit něco. Svým způsobem to byla politika svrchovanosti, politika možného. Ne, pak jsou tady nadace, to je něco jinýho. A zejména počátkem 90. let hrály velkou roli. Bylo jich hodně. Já si vzpomínám v polovině 90. let, jak tyhle struktury propadly zoufalství. Protože Američani usoudili, že už tady nemusej investovat, že už to tady mají v pořádku. Jo, prezident Havel, premiér Klaus, to znamená pro americký liberál zprava, pro americký liberál zleva nebylo co řešit. Veškerou pozornost v polovině 90. let tady v tom našem regionu zaměřili na Slovensko. Tam došlo k obrovský mobilizaci zpravodajských a nadačních zdrojů v boji proti Mečárovi. No, protože Mečár jim do toho nezapadal. Mečár dělal věci, které se jim nehodily. A to není nějaká obhajoba Mečára. Jo, já si myslím, že dělal někdy dostný věci. Dnešní Slovensko, když se podíváte, tak jako ta elita, taky už ten boj je dávno vyhrán. Vemte si třeba ten Globsek, jo, ta slavná konference, teda ze Slovenska ji museli přesunout za Fica, ne, že by jí Fico jako úplně vyhnal, řekl, že to nebude podporovat. A ten hlavní středoevropský sled Atlantistů se konal na Slovensku v Bratislavě. dlouhá léta to dělali Slováci. To nedělali Američani, který by řekl:„Musíte to zorganizovat." To dělali Slováci, který přišli za Američanem a řekli:„Chceme to udělat, dejte nám peníze." A oni říkali: "Ani vám nic nedáme, ať si to zaplaťte si to sami, občas někdo přijde." Takhle funguje americký impérium. Když tady vznikaly, když tady, když tady v Praze, že jo, vznikaly ty nejrůznější nadace, tak to tak často bylo, že Američani řekli:„ Jo, tak dáme vám, dáme vám jméno, ale zaplatit si to musíte sami, že nakonec to platil Bakala. Samozřejmě o tu svrchovanost se musí bojovat a bojovat musí národ. Nemůžeme spoléhat na to, že ti někdo, ti nahoře, ty, který si zvolíme, ty, který prostě mají přístup do médií. Takhle to nefunguje. Takhle to nefunguje. Jsme na to připraveni. No, asi ne úplně. Asi ne úplně. Když říkám jsme, tak jako národ, řekl bych, že na to nejsme úplně připraveni. Vždycky se, když jsem příliš optimistický a myslím si, že jsme nějak daleko, tak se vždycky kouknu, jak dopadly loňský volby. Jo, myslím si, že to je naprosto jasnej verdikt. Ale na druhou stranu asi to není tak špatný úplně. Řekl bych, že se to možná zlepšuje. Děkuju za pozornost. >> Jaká bude tedy naše budoucnost? taková, jakou si ji uděláme. Mějte se hezky.