ANDREW NAPOLITANO na RT News - v rozhovoru z Moskevského studia_USA jsou sponzor genocidy_7.9.2026

Dobrý den, dobré odpoledne, dobrý večer, vážení přátelé.

Záleží, kdy se budete na další video dívat.

Vítejte zpět na kanále Pod pokličkou.

Já vás všechny zdravím. Po zajímavých dvou, třech dnech, kdy ta dvě poslední videa trhala rekordy — nechci říct úplně v celkovém měřítku, ale sledovaností — po tom katastrofálním létě. Teda, já musím říct na rovinu: profesor Jeffrey Sachs samozřejmě je live něco jiného než nějaký překlad z jiného kanálu. A Larry Johnson prakticky se sledovaností vrátil na to první video, které tehdy překonal jenom Scott Ritter. Ale Larry Johnson a jeho odpovědi, jeho persona evidentně lidi přitahuje.

I já na něho koukám už třetí nebo snad čtvrtý rok, kdy mi ho YouTube poprvé nabídl. Na všech těch možných kanálech.

Takže za to vám moc děkuju. Za tu pozornost, za tu přízeň, za ty komentáře.

Slíbil jsem vám, že se k tomu vrátím v jednom videu, že bych udělal zase nadopisy diváků. Dneska už to nestihnu. Trošku jsem se zadrbal, ale aspoň bych zkusil reagovat na jeden, dva.

Tam samozřejmě nějaké negativní. Nepochopil jsem, co ten autor k čemu chtěl říct, ale dobře. To je to. Asi někteří z vás víte, když si pročítáte ty komentáře — tam byl jeden takový. No, každý má svůj styl a komu se to nelíbí, ať na to nekouká.

Čím bych to uzavřel? Ale je tam komentář. Proč bych v případě profesora Sachse jménem Jelcin vůbec nezmiňoval, protože ten člověk nemá dobrou pověst. Myslím Jelcina.

K tomu, co k tomu dodat? Jestli si z celého rozhovoru chcete vypíchnout jedno slovo, tak to máte dost špatně. Teda, to se na mě nezlobte — to je trošku smutné.

Na druhou stranu to chápu. I mně samozřejmě tak jako většině z nás Boris Jelcina nebyla pozitivní figurka. Ale je potřeba zapnout trošku mozek a uvědomit si, v jaké situaci se profesor Sachs v roce 1992 do té situace vůbec dostal. Respektive, co tam dělal v těchto východní Evropě.

Jestli mi chce někdo namluvit, že profesor Sachs může za to, že se s jeho cídou stalo, co se stalo, nebo že on tam pomáhal organizovat rozkrádání východní Evropy — podobné kecy, které jsem už četl na pár diskuzních fórech, to dávno před naším rozhovorem — tak tito lidé opravdu by měli se vrátit nebo by si měli projít nějakým sanatoriem a trošku se zpamatovat.

Protože já nechci nikoho obhajovat. My jsme u toho nebyli. A speciálně ti kritici — my jsme neseděli jako mouchy na ramenou těchto lidí po roce 88, 91, abychom věděli přesně, o čem se oni s těmi politiky mluvili. Jaké vůbec věci se řešily tehdy.

Můj názor je na to takový, že žádný ekonom na světě — ani sám profesor Sachs, ani nikdo jiný — neměl, nemá a nikdy nebude mít na nic vliv. Protože světu nevládnou ekonomové, ale mafie. Globální lichva, globální mafie, lokální mafie. A ty si vždycky budou dělat, co budou chtít.

Je tam navenek pozván na oko pro uchlácholení davu tenkrát. Dneska už se to neděje. Přijeli k nám velcí zahraniční ekonomové nám radit. Ano, kill frenzy — to je přesně ono. Mnozí nám radit, jak to tady máme dělat. Ale karty už byly dávno před příchodem profesora Sachsa a jiných ekonomů do východní Evropy rozdané. Mafie už měla přesně naplánováno, co tady bude dělat. Globální lichva věděla přesně, co tady bude dělat. Příkazy byly rozdány. Rozkrádání majetku bylo předem dopředu připraveno. Co, kdo, komu a jak to bude tady probíhat.

Takže žádný ekonom neměl tady v našich zemích, v celé té střední a východní Evropě na nic vliv.

Teďka tím bych to uzavřel. Podobné kecy. Je sice hezké, že si z celého videa pamatujete jedno slovíčko, ale je to trošku smutné z mého pohledu.

Takže pojďme dál.

Já tedy, přátelé, dneska mě cvrnklo do nosu podobně jako ty tři oříšky pro popelku pana Menčíka v té slavné pohádce. Jedno takové zajímavé video.

Je to opět soudce Napolitáno, Andrew Napolitáno. Ale nikoli na jeho kanále Judging Freedom. On je teď už vlastně — co je dneska? No, už vlastně skoro týden je v Moskvě. Dneska by tam měl za ním přiletět i Larry Johnson a ostatní.

A on vystoupil dnes na televizní stanici Russia Today, celosvětového globálního zpravodajského kanálu patřícího ruské straně. A dnes ho tam britská moderátorka spovídala a měla na něj velmi zajímavé otázky.

Takže Britka ze země, která je dnes těžce zfašizovaná, odpovídá Američanovi v Moskvě, v hlavní stanici, v televizním studiu, v centrále televizní stanice Russia Today. Nebo jestli jsem to řekl takhle správně — ale ten kanál to je, a přímo v Moskvě.

Čili pojďme na to. Žilína 321 z Chillsu tun pre vás.

Já jsem z toho byl taky trošku pozitivně překvapen, že je to zase něco jiného než ty standardní rozhovory. Jsem zvědavý, jestli se tam objeví i jiní. Protože už jsem zaregistroval — třeba před rokem — byl tam i Scott Ritter, byli tam i jiní lidé. Při své návštěvě Moskvy byli prostě takto v tom Russia Today. Měli rozhovor nebo dávali rozhovor místním reportérům.

Pojďme se tedy na to kouknout.

Je pondělí 7. září, léta páně 2026. Je bratru už sedm večer. Takže já to pro vás tu přeložím, nadabuju, dám to na YouTube a zhruba za hodinku byste to mohli mít k dispozici.

Přátelé, pojďme na to.

[hudba]

Přátelé, vítejte zpět. Takže 321 z Chillsu tun pre vás. Paní moderátorka — myslím Niki, jak jí říka — a soudce Napolitáno. A kdo jiný než on sám. Vidíte v moskevském studiu stanice RT, čili Russia Today.

A pojďme na to.

Om Žilína, jak říká klasik, zmáčknu své oblíbené plaže.

Naším hostem ve studiu dnes je moderátor podcastu Judging Freedom a bývalý soudce vrchního soudu státu New Jersey — samozřejmě ve Spojených státech — Andrew Napolitáno.

Je nám velkým potěšením, že jste dnes s námi. Mockrát děkuji, že jste přišel.

Děkuji, Niky.

To Niky se jmenuje ta moderátorka.

Je to tolik, o čem bych s vámi chtěla mluvit. A pojďme tedy rovnou k tématu Ukrajiny. Mám dojem, že v současné době se skandál střídá se skandálem. Ráda bych znala váš názor na nedávnou přestřelku, ke které došlo ve středu mezi ukrajinskou bezpečnostní službou a zpravodajskými agenturami. Co je příčinou takovéhoto incidentu? Co si myslíte, že se tu děje?

A odpovídá na to soudce Napolitáno.

Ukrajinci si uvědomují, že jsou ve válce, tak říkajíc, už na dně. Vědí, že jejich dny jsou sečteny. Pokračují ve svých snahách narušovat život v Moskvě. Jejich nejnovější výhrůžka vůči komerční letecké dopravě je zákeřná a představuje válečný zločin. Samotná výhrůška je, jak víte, válečným zločinem — vyhrožovat ublížením civilistům.

A myslím si — pokračuje soudce Napolitáno — že vědí, že jejich dny jsou sečteny. Osobně nejsem s událostmi kolem té přestřelky příliš obeznámen, ale nepřekvapuje mě to.

Ale tak, to mě nepřekvapuje.

Pokračuje tedy moderátorka:

"Jak si myslíte, že jsou všechny tyto skandály, o nichž jsme se zmínili, vnímány západními podporovateli Ukrajiny, kteří se zdají být neústupní a neochvějní ve své podpoře Ukrajiny? Myslíte si, že to změní vnímání situace, nebo že budou i nadále neústupní?"

Andrew Napolitáno na to odpovídá: "Myslím, že budou i nadále neústupní. Mám na mysli události posledních několika dní. Já jsem sice tady v Moskvě, ale dokážu si jen představit, že události posledních několika dní byly na západě, zejména ve Velké Británii a USA, bagatelizovány nebo vůbec nezveřejněny.

Média jdou v ruku v ruce se zákeřními snahami vlády využít Ukrajinu jako beranidlo proti Rusku. Tato mentalita z éry studené války, kterou nazýváme neokonzervativní, selhává přímo před jejich očima. Ale oni si toto selhání nechtějí přiznat, aby se poté pokusili i nadále získávat podporu veřejnosti. Pro svá selhání budou události, o kterých mluvíme, bagatelizovat.

Ukrajina je pravděpodobně nejzorumpovanější zemí na planetě. Ale to byste nevěřili, pokud žijete v New Yorku nebo Londýně, protože v médiích se o tom prostě nikdy nedozvíte.

Ano, to je všechno velmi znepokojivé, zejména pro lidi, jako vy a já, kteří sledujeme všechna ta média nejen v Rusku, ale i jinde.

Zatímco se šíří panika ohledně napětí mezi Ruskem a Velkou Británií, my víme, že Francie a Velká Británie jedí o výrobě těchto průzkumných raket dlouhého doletu přímo na území Ukrajiny. Londýn předal Kyvu utajené plány těchto vojenských komponentů, a to díky novému premiérovi."

Ptá se moderátorka: "No jo, a kam to všechno směřuje?"

Odpovídá soudce: "Myslím, že se to zrychluje. Jde o poslední zoufalý pokus některých zemí NATO zabránit nevyhnutelnému, tedy dosažení cíle ruských ozbrojených sil. Jejími cíly jsou oslabení ukrajinské vlády, aby tam NATO nikdy nevkročilo, a osvobození rusky mluvících obyvatel ve východní části Ukrajiny.

To druhé, pokud tomu dobře rozumím, již bylo téměř dosaženo. To první nelze dosáhnout, dokud nebudou Zelenskyj a nacisticky smýšlející lidé v jeho okolí odstraněni a poraženi, a dokud svět neuzná jejich odstranění a porážku.

Přesto jsme svědky neustálého takzvaného popichování nebo šťourání do medvěda, píchání do medvěda."

Říká moderátorka: "Pokud to tak chcete nazvat, myslíte si, že existuje reálná možnost, Andru, že by Rusko zaútočilo na evropskou zemi, jako je Velká Británie?"

Na to odpovídá Andrew Napolitáno: "Domnívám se, že prezident Putin prokázal téměř svatou trpělivost a zhovívavost. Nechce válku proti NATO. Podle mezinárodního práva by však měl plné právo zaútočit na zbrojní továrny a vojenské cíle, nikoli na civilisty, ale na zbrojní továrny, i když by tam pracovali civilisté — bohužel pro ně — a na armády zemí, které vyrábějí zbraně zasahující hluboko na území Ruské federace.

Měl by Vladimír Putin a vůbec celá ruská vláda a armáda na to plné právo? Jsem si jistý, že ano. Ale myslím si, že o tom už uvažoval, ale dosud se vždy choval trpělivě. Někdy byl tak trpělivý, až to dokonce vyvolávalo rozčarování u jeho největších příznivců.

Pokud však ve své trpělivosti vytrvá, vyjde z toho s menšími škodami a zničením, než kdyby se do těchto lidí pustil naplno."

Pokračuje moderátorka: "Pojďme se teď přesunout k Gaze, k dalšímu žhavému tématu a válce na Blízkém východě mezi Izraelem a Gazou. Mezi popuzujícími komentáři, které jsme slyšeli od jestřábího ministra Ben Gevira, je jeho nejnovějším návrhem takzvaná dobrovolná migrace Palestinců. V podstatě chce, aby těchto téměř dvou milionů Palestinců, kteří v enklávě zůstali, odešli v průběhu sedmi let. Jak se vám tento plán jeví z osobního hlediska i z hlediska mezinárodního práva?"

Soudce Napolitáno na to odpovídá: "No, z osobního hlediska se Izraelci dopouštějí genocidy. Dlouhodobé, zjevné genocidy, vyvražďování lidí z politických důvodů na základě jejich národnosti, etnického původu nebo náboženství. Používám obecnou, generickou definici genocidy. Opravdu se tomu nedá vyhnout. Nedá se to nazvat jinak.

Trvá to už roky, trvá to už několik let, možná desetiletí. Ben Gevir je fanatik nejvyššího kalibru. On se snaží vyprovokovat Palestince k nějaké fyzické či násilné reakci. To se samozřejmě nestane.

Chování Spojených států je v tomto ohledu podle dlouhodobé praxe amerických prezidentů zavržení hodné. Spojené státy tuto genocidu vždy financovaly. Nejenom dnes, nejenom teď.

Podle mezinárodního práva by mělo být dosaženo řešení spočívajícího v existenci dvou států. OSN o tom hlasovala mnohokrát. Pouze Spojené státy to vetují. To vyžaduje souhlas Valného shromáždění, k němuž dochází drtivou většinou, a následně souhlas Rady bezpečnosti, kde všichni souhlasí s tím, aby Spojené státy měly právo veta.

Federální vláda Spojených států amerických je hluboce ovlivňována izraelskou vládou a prostředkem tohoto vlivu je skupina dárců ve Spojených státech, tak se jmenují sponzoři. Kongres Spojených států má 535 členů — 100 senátorů a 435 členů sněmovny reprezentantů. Z těchto 535 jich mělo 350 financovanou volební kampaň americkoimraelským politickým akčním výborem známým pod zkratkou AIPAC. Jedná se o zahraniční i domácí peníze, a bohužel to funguje. Hluboce to ovlivňuje způsob, jakým oni hlasují — samozřejmě protinárodně, protivlastenecky a zásadně proizraelsky.

Podívejte se na průzkumy veřejného mínění v Americe. Drtivá většina je proti tomu, aby se Netanyahuově vládě dalo být jen pět centů. Podívejte se na americký kongres. Převážná většina podporuje, aby Netanyahu dostal cokoli.

Netanyahu byl nedávno přistižen, jak se chlubil, že po všech těch letech lobování asi tisíckrát — pokud si dobře vzpomínám, že to řekl v americké televizi — konečně dosáhl svého cíle. Nevyjádřil to přímo, ale tím cílem je ovládnutí americké vlády. Teď to má v rukou, protože ovládá Donalda Trumpa, pokud jde o rozhodnutí týkající se Izraele.

Takže nevím, jak se to bude vyvíjet. Pokud demokraté převezmou kontrolu nad kongresem po listopadových volbách nebo po novembrových volbách — nemyslím si, že prezident Donald Trump získá hlasy, které potřebuje k tomu, aby mohl pokračovat ve financování genocidy.

To se prostě táhne dál a dál a dál. Chci říct, že už mnoho, mnoho let ukazujeme záběry, jak izraelská armáda útočí na nezletilé v Gaze a na západním břehu. Nejen v posledních dvou letech.

Takže tenhle návrh od Ben Gevira spočívá v tom, že hostitelské země přijmou tyto obyvatele Gazy v průběhu příštích sedmi let, včetně Turecka, Etiopie a Konga. Dokonce tyto země ten plán kategoricky odmítly. Odmítli ho a Palestinci ho také odmítli.

A izraelským řešením je vražda, masakr nevinných, a to včetně dětí. To je v moderním světě prostě nepřijatelné."

Proč s tím nějaká země?

Jakákoliv na světě už něco pro Boha neudělá — ptá se moderátor­ka.

Na to odpovídá Andrew Napolitáno okamžitě: "No, protože to financují Spojené státy."

"Moje otázka tedy zní," pokračuje moderátor, "vzhledem k tomu, že se zdá, že Izrael si prosazuje svou, pokud jde o zabíjení dětí a všech ostatních v Gaze, prosadí si svou i tímto nejnovějším plánem?"

Odpovídá Andrew Napolitáno: "To si nemyslím. Nedokážu předpovědět, jak to skončí. Myslím si však, že premiér Netaňahu nebude znovu zvolen, i když je velmi prohnaný a politicky velmi úspěšný. Podle mého názoru je to monstrum, ale je to bohužel pro všechny zúčastněné brilantní politika. Ať už ho ale nahradí kdokoli, bude to prostě jenom jiná osobnost. Politika však zůstane stejná."

"To je všude," přitaká moderátor. "To je všude na světě vlastně stejné. Politici se střídají, ale to svinstvo pokračuje vesele dál. V každé zemi je to pořád furt stejné, nic se nemění."

"Tohle tedy neskončí, dokud USA neřeknou, že to skončí, že to přestávají financovat," pokračuje Napolitáno. "Buď Donald Trump změní názor, nebo až odejde z úřadu, nahradí ho někdo, kdo k tomu všemu zaujímá odlišný postoj. A to je ještě velká otázka. To druhé je podle mého názoru nepravděpodobné vzhledem k dominantnímu postavení skupiny sponzorů v americké politice, o které jsme před chvílí mluvili."

"Chci říct, že Netaňahu mluvil otevřeně, ukázal své mapy. Chce, aby tento takzvaný projekt Velký Izrael se stal skutečností."

"Takže když Izrael zahájil tuto misi s cílem eliminovat Hamás v Gaze, militanti tam samozřejmě stále jsou," ptá se moderátor. "Jaký je tedy skutečný cíl? Je to všem vůbec jasné?"

Na to odpovídá Andrew Napolitáno: "Cílem je ten takzvaný projekt velký Izrael. Jejich cílem je Izrael od řeky k moři, ale půjdou v tom ještě dál. Oni jsou schopní jít ještě dál, pokud je někdo nezastaví."

"Mám na mysli to, že Naftali Benet, bývalý premiér, bývalý šéf Netaňahuova štábu a nyní jeden z jeho hlavních oponentů, má zálusk na Turecko. Zbláznili se nebo co? Přece turecká armáda je pravděpodobně druhou největší v této oblasti. Možná třetí po ruské americké armádě. Ale je obrovská a něco takového by si nenechala líbit."

"Již to já tady odbočím. Už pan inženýr Koller to jasně řekl, jak to je, jaký je rozdíl mezi tureckou a americkou armádou. A říkal to myslím Isaac Ritter."

"Pokračuji dál," pokračuje Andrew Napolitáno. "Kdyby Izrael zaútočil na Turecko, nedopadlo by to pro něj dobře."

"Proč chtějí zaútočit na Turecko?" ptá se moderátor.

"No, protože Turecko je v Sýrii a Sýrie je podle jejich názoru součástí velkého Izraele."

"Dobrá, tedy Andrewu, pojďme se nyní věnovat Íránu, dalšímu problému na Blízkém východě," pokračuje moderátor. "Americký viceprezident JD Vance tvrdí, že USA nejsou s Íránem ve válce a že Washington se snaží ze všech sil nezasáhnout civilní cíle. Cituji: 'Prý věci se stávají.' Konec citátu. Samozřejmě, že jsme před pár dny byli svědky útoku na svatbu v Íránu. Co si myslíte o těchto prohlášeních JD Vance? Popisují přesně situaci na místě, Andrew?"

Vendru Napolitánu na to odpovídá: "V nejmenším situaci na místě vůbec nepopisují. A ti z nás, kteří k němu chovali jistou sympatii nebo respektive alespoň donedávna ještě chovali jako k člověku a nezávislému mysliteli, jsou velice zarmouceni a zklamaní, když se omezuje pouze na obhajobu toho, co se obhájit ani nedá. Celá ta válka je neospravedlnitelná."

"Jsme tam jenom proto, že jsme tam. Nic jiného. V rozporu s doporučením celé americké zpravodajské komunity, která čítá 17 různých zpravodajských agentur. Ty se nikdy na ničem neshodnou. V tomto se shodly."

"Ty agentury mezi sebou se nikdy neshodly na ničem. Ale v tomhle postoji — protiválce s Íránem — se shodli do jednoho. Írán nepředstavuje hrozbu pro národní bezpečnost Spojených států. Írán již posledních 20 let nevyvíjí jadernou zbraň. Nemá schopnost vyvinout jadernou zbraň."

"Trump to všechno prostě ignoroval a uvěřil nesmyslům, kterým předložili premiér Netaňahu a David Barnea, tehdejší šéf Mosadu, izraelské zpravodajské služby."

"A JD Vance, což mu ke cti, přednesl tyto argumenty — že Írán není hrozbou, že nevstupujete do války, protože to nedopadne dobře. Domnívám se, že tyto argumenty prezidentovi přednesl v soukromí a s intelektuální poctivostí."

"Jakmile se ale prezident rozhodl vstoupit do války, stal se z něj zvence její horlivý zastánce. Nyní ztratil podporu i u lidí, jako jsem já, kteří ho dříve volili a obdivovali pro jeho intelektuální poctivost."

"Tvrdit však, že nejde o válku, je totálně absurdní. Tvrdit, že je ospravedlnitelné zaútočit na školu a zabít školačky, zaútočit na svatbu a zabít svatebany a vůbec se to snažit obhajovat — no, je naprosto iracionální. To je prostě největší idiotismus, jaký jsem kdy v životě viděl."

"A svědčí to o tom, že daná osoba je prostě zaslepena lojalitou k vojenskému postoji, který je odsouzen k neúspěchu."

"Jaký je tedy cíl americké armády v Íránu?" ptá se moderátor.

"Oni uvedli půl tuctu cílů, z nich žádný nebyl dosažen," odpovídá Napolitáno. "USA byly poníženy. Měli by si sbalit svoje věci a odjet domů."

"Správně," říká moderátor. "Myslíte si, že Donald Trump lituje, že učinil toto rozhodnutí?"

"Myslím si, že Donald Trump toho lituje v soukromí, ale není známý tím, že by veřejně projevoval lítost nebo že by se veřejně omlouval. Hledá únikovou cestu a spousta lidí se usilovně snaží najít takovou, která by mu umožnila zachovat si takzvanou tvář. Čím déle však čekají, tím méně možností zbývá, kromě toho, že se vrátí domů z nepořízenou."

"Ano, jasně," souhlasí moderátor.

"A protože Donald Trump, jak říkáte, je typ člověka, který nepřijme odpovědnost za žádné ze svých chyb, svalí veškerou vinu na Írán, stejně jako JD Vance, který obviňuje Írán z rostoucích cen benzínu. Tvrdí, že za rostoucí ceny ropy mohou útoky Teheránu na obchodní lodě," pokračuje reportérka.

"To se to musím smát," dodává.

"Připadají vám tato tvrzení věrohodná a věří jim vůbec lidé?"

"Rozhodně ne," odpovídá Andrew Napolitáno. "Ne, ne, ne. Pro mě nejsou věrohodné a americká veřejnost jim to už nežere. Všichni ne — tedy ne úplně všichni, ale většina lidí si uvědomuje, že vláda — tedy americká vláda — selhala v plánování toho, co by se mohlo stát v Hormském průlivu."

"A nezohlednila, že vojenské aktivity v této oblasti podstatně naruší tok ropy a ostatních surovin. Ceny benzínu jsou v USA stále vyšší a vyšší — jsou vyšší, než byly v posledních třech letech. Ceny nafty jsou vyšší, než byly v posledních pěti letech."

"Nafta ovlivňuje ceny všeho ostatního. Jak víte, ve Spojených státech se naše osobní zásoby potraviny, věci, které kupujete v supermarketech, přepravují nákladními vozy a ty jezdí na naftu. Že vláda toto nezohlednila, je téměř nemyslitelné."

"A co tedy Donald Trump udělá?" ptá se moderátor.

"No," odpovídá Andrew Napolitáno, "pravděpodobně obviní a propustí Peta Hexeta. Je to totiž jeho obvyklý postup. Když se věci nevyvíjejí dobře, propouští lidi, kteří jsou veřejnou tváří toho, co se nepovedlo.

Pojďme si tedy ještě trochu povědět o Donaldu Trumpovi a jeho pověsti," pokračuje moderátorka. "Byl obviněn z toho, že se snaží podkopat důvěru v mezinárodní právní řád. Toto tvrzení pochází od současného i bývalého předsedy Mezinárodního trestního soudu ICC. Souhlasil byste s tímto tvrzením, pane Napolitáne?"

"Ano, ano, ano. A ještě jednou ano. Když prezident v dnes již nechválně prosloveném rozhovoru pro New York Times — myslím, že to bylo asi před sedmi nebo osmi měsíci — prohlásil, že se řídí svou vlastní morálkou, že se necítí vázán mezinárodním právem, no tak proboha, přece právě Spojené státy mezinárodní právo vytvořily. Spojené státy ho zakotvily ve smlouvách. USA donutili ostatní země, aby tyto smlouvy podepsali, a teď máme prezidenta, který všechny tyto smlouvy hodil do kanálu. Použijeme tedy britský výraz. Těmto smlouvám vám ukazuje prostředníček.

Někteří tvrdí, že nic jako vláda zákona neexistuje, že platí jen to, co si USA přejí. A proto existují už i důkazy. Ale v rozsahu, v jakém existují pravidla a sankce za jejich porušení, tento systém fungoval. Dokud se Donald Trump nestal prezidentem.

Teď může unést hlavu jiné země v Venezuele. Může s Kanadou zacházet, jako by to byl satelit. Může vypovědět smlouvu s Jižní Koreou. Může udělat všechny tyto věci a pravděpodobně si ve své hlavě myslí, že mu to projde. Má to ale své důsledky a těmi důsledky je, že vám pak nikdo nevěří. Nikdo mu nevěří. Nikdo vám nevěří. Nikdo nechce, abyste tuhle moc měli ještě kdoví jak dlouho."

Reportérka se ptá: "A proč si myslíte, že je Donald Trump tak odhodlaný uvalit sankce na tyto soudce a úředníky Mezinárodního trestního soudu? Proč distancuje svou zemi od instituce, jejíž členem USA nejsou?"

"No," odpovídá Andrew Napolitáno, "myslím, že mu pravděpodobně lidé radí, že někteří američtí úředníci, kteří by se mohli ocitnout v zemi, kde Mezinárodní trestní soud ICC působí, by mohli být tímto soudem zadrženi. Myslím, že se také děsí toho, že by se to mohlo stát Netaňahuovi. Místo toho, aby udělal správnou věc, tedy přestal financovat genocidy v Gaze, na západním břehu i v Libanonu a přestal vést Netaňahuovu válku v Íránu, jde po tom, co by mohlo Netaňahua zneškodnit, a tím je ICC, Mezinárodní soud.

A současná předsedkyně tohoto soudu, japonská právnička Tomoko Ake, byla sankcionována americkým ministerstvem zahraničí. Nyní nemá přístup k žádným či k většině finančních služeb. Zatímco někdo jako hlava syrského státu, bývalý terorista, dříve známý jako pan Jelá, nyní Ahmad Alšara, se tu chlubí svou kreditní kartou a platí si za kávu."

Na to reaguje reportérka: "No jak spravedlivá je tedy tato situace? Jak surrealistická je tato situace?"

Napolitáno reaguje: "Vraťme se k tomu, co jsme říkali dříve. Mezinárodní právo ve skutečnosti už neexistuje. Platí jenom to, co si přejí USA. Váš nejslavnější krajan 20. století — myslím, že to byl Churchill, možná se mýlím — řekl, že neexistují trvalá přátelství, neexistují trvalá nepřátelství, ale existují jen a pouze trvalé zájmy. Takže před deseti, před patnácti lety bylo v zájmu USA zavřít Jelanieho bez soudu a držet ho tam. Teď je v zájmu USA sehnat mu oblek od Brooks Brothers, zastřihnout mu vousy a dát mu kreditní kartu, nejlépe zlatou. Je to absurdní.

Pokud existuje nějaký charakteristický rys Trumpovy zahraniční politiky, pak je to absence hodnotového soudu. Neexistuje tady žádná morálka. Už jde o to, co si Donald Trump v danou chvíli myslí, že chce."

"A tímto, přátelé, zakončíme tento skvělý rozhovor," říká moderátor. "Bylo mi velkým potěšením s vámi dnes hovořit."

Říká moderátorka směrem k Andrew Napolitánovi: "Škoda, že jsme neměli více času."

Andrew na to reaguje: "Samozřejmě potěšení i na mé straně. Rád jsem strávil s vámi čas v Moskvě."

"Takže tímto, přátelé, to končí. Hovořili jsme s moderátorem podcastu Judging Freedom, bývalým soudcem vrchního soudu v New Jersey Andrew Napolitánem. Mockrát vám děkuji, přátelé."

"Já vám tímto taky mockrát děkuji. Já to tady už stopnu. Tímto bych se s vámi i já pro dnešek rozloučil. Mějte se všichni krásně. Budu se s vámi na viděnou těšit zase zítra. Určitě něco vymyslíme, možná přijde i kouzelník. Urobíme nadopisy diváků na vaše komentáře, na vaše připomínky, poznámky i negativní komentáře, tak abychom prostě byli v kontaktu s vámi. Já vám mockrát děkuji za tu podporu, fantastickou podporu i tu finanční. Děkuju moc. Mějte se všichni krásně, buďte dobří, jak říká John Sparton nebo Lenina Haxleyová, jak chcete. A uvidíme se již zítra. Mějte se krásně."