17. listopad 1939: Proces usmrcování vězňů odboje | Alena Hejlová (2) 🇨🇿 Památník Kounicovy koleje
17. listopad 1939: Proces usmrcování vězňů odboje | Alena Hejlová (2) 🇨🇿 Památník Kounicovy koleje
Přepis videa
Zobrazit / skrýt přepis
Srdečně vás zdravíme tady z Kaunicových kolejí v Brně, zpětního místa národního památníku, které je e místem, významným místem československého odboje, moravského odboje. A vy tady najdete několik rozhovorů, které se věnuje historii československého odboje a já možná je takhle ukážu slavnostně, protože to mám od 229 teprve vlastně necelých 24 hodin v ruce a je to vlastně taková medaile, která tady postupně na nasává energii, informace a je věnovaná právě symbolice a významu československého odboje. A já jsem moc rád, že ty slova, ty, které jsme tam dali, že pravda vydá vychází na povrch jako olej na vodu, mám pocit, že bych rád vždycky pravidelně doplňoval ještě tím, že se to nedá zastavit, protože média sice eh informují, ale kolikrát povrchně, neúplně. Možná jedným z těch symbolů je 17. listopad, kdy se nehovoří o tom dění 17. listopadu 1939. A já jsem moc rád, že jsme tady vlastně natočili první část rozhovoru s paní doktorkou Alenou Hejovou. Dobrý den ještě jednou. Ty jste vedle mě a děkuju. Je mi velkou ctí. >> Eh, my jsme se domluvili na vlastně, že budem pokračovat v tom rozhovoru a v takové přednášce, abysme dokončili ten příběh Kounnicových kolejí, ale rád bych se vás pak zeptal i na některé ty aktuální věci, jak to tady je kolem památníku. jak to pokračovalo, jak to je s koutunnicovými kolemi dál, protože my jsme v tom prvním rozhovoru tady najdete více než hodinový záznam, kde popisujeme vlastně aspoň stručně historii celé tédle budovy, ty události kolem druhé světové války, jak vznikl den, mezinárodní den studentů a tak dál, ale jak jaký byl závěr, jaký je ten příběh kovnicových kolejí v závodu? V Kovnicovy kolej dál fungovaly jako průchozi věznice, dál patřili pod Gestapo, které bylo vlastně hlavní pro celou Moravu a Slezko, které bylo vlastně nadřízeno jiným menším eh menším prostě správním celkům eh gestapa třeba v Ostravě a tak podobně. A eh abychom mohli vykládat, jak tady vězni žili, jak tady to bylo se stravováním, to by bylo všechno prostě příliš dlouhé. Musel by to být jiný výklad. My se budeme věnovat. >> Mů tady můžete to tady navštívit osobně nebo se školama. Já jsem to řekl v té minulém povídání, ale já to musím říct takhle, protože to je jeden z hlavních důvodů, proč taky tadle dokumentace vzniká. abyste aby víc ožil tento památník, aby se to rozšířilo po školách a je to hodně ve vašich rukou, protože se můžete vlastně eh potkat s paní doktorkou osobně, když to tak řeknu. Vy tady provázíte vlastně tím památníkem, nebo stejně tak pan Jandl, vy samostatné rozgr Jandl. Děkuju. Eh, takže můžete se potkat osobně a musím říct, že to je velmi důležité i pro uvědomění sami sebe, svých kořenů a takového toho vztahu k nezávislosti a svobodě. Pardon a už vás teď nebudu přerušovat. Čili prosím vás, třetí období poprav v kavnicových kolejích my vlastně necháme plynout ten čas teď až do ledna 1945, kdy prostě eh se změnilo už koncem roku '4 a hlavně v roce '4' trošku osazení ve smyslu těch vězňů, kteří tady byli. Přitím tady jsou prakticky výhradně Češi a jsem tam nějaký Slovák, kteří teda žijí v prostoru protektorátu. Tak v tu dobu složení vězňů koreluje s tím, jak se s blížící se armádou e a blížícím se osvobozením začínají narůstat aktivity partyzánských skupin. Prosím vás, eh, jsou to partyzánské skupiny, které někdy vzniknou spontánně z místního obyvatelstva, někdy prostě ten vznik indukuje třeba eh zhození parašutistů, ať už jsou to eh ze Sovětského svazu nebo ně stále trvá vysílání parašutistů prostě z Anglie. >> Dneska se skoro o té o vo o té východním křídle leců nemluví. Dřív se mluvilo jenom o tom, teď zas západní jenom tak jako taky k zamyšlení mimochodem. >> Ano, >> Mezinárodní den letecva nebo československý, >> den československého letectva dokonce není významný den. Byl zrušen nepochopitelně v roce 93. >> A teď prosím vás, eh eh tím se taky začíná měnit tr ne měnit, ale objevují se tady cizinci. Objevují se tady, když to vezmeme od západu, Angličané, eventuelně Francouzi. To jsou lidé, kteří byli zajat na začátku války v roce 1940 utekčou ze zajateckých táborů a vědí, že se mají dostat na území protektorátu, tam kde jsou v Češi, že jim pomůžou. Jo, čili ti jsou členy těch partyzánských jednotek. Stejně tak jsou to Sověti nebo prostě teda jako různé ty národy prostě Sovětského svazu, hlavně teda jsou to ti Rusové a ti Ukrajinci. Eh, třeba je známo, že tady byl vězeň vězněn i jeden v rámci anglické armády z Nového Zélandu a tak podobně, jo, čili v tu dobu taky se vymyslí nová technika poprav v Kaunicových kolejích, prosím vás. A sice proč na jednoho vězně plítvat šesti kulkama a ještě ta sedmá možná z milosti. To se dá pořídit mnohem levněji. Na to stačí jedna pistole důstojníka SS, který tady prostě je v rámci té jednotky, k té se ještě za vteřinu vrátím. A stačí, aby tomu vězni přiložil tu pistoli do týla. To znamená, to je v oblasti prodloužené Míchy. V oblasti prodloužené Míchy, to je nejstarší část mozku, tam máme automatická centra pro dýchání a pro srdeční akci. My nemyslíme na to tady shora, že se máme nadechnout. To všecko jede automaticky, jako automat. Čili pokud se trefíte tou kulkou do oblasti prodloužené mít, to znamená, jak se říká, do týla tady pod těmi lebečními kostmi prostě a šikmo nahoru, tak máte jistotu prakticky stopr, že jedna kulka stačí na usmrcení toho pacienta, toho vězně, jako byste prostě ho vypli. takhle vraždili právě v Musenu, tak ke stěně dělali, že tam je nějaký lékařský vyšetření a vlastně zezádu, jestli se nepletu. A myslím a ta místnost je do dneška díky Čechoslovákům zachovalá, jinak se obávám, že by nebyla ani přístupná. Čili zavedou tento způsob poprav a od tohoto způsobu poprav není zachována dokumentace. Takže ví, že určitě podle toho, co se dávalo potom po válce dohromady z těch výpovědi, určitě to bylo víc jak 135 lidí, ale nemůže prostě už to číslo nikdo zaručit. Nejmladší byl Milošek Prudil 11 lety. To je partyzánská jednotka. eh prostě překáží silně německé armádě, protože uvědomte si, jak dostanete na frontu zásobování, náboje a všechno ostatní. Vy to někde vyrobíte a musíte to někam dostat. Jak to tam dostanete? No, letectva vám nepomůže. Strašně drahé, málo uveze a ještě se nemusí trefit. Benzín. Vdyť ten už nemáte, protože už vám obsadili rop na pole v Rumunsku. Čili to znamená vlak. Vlak je absolutně dokonalý. Smontujete 50 vagónů, utáhnou vám to třeba tři lokomotivy a vy dojedete téměř až na místo. Čili už jenom sabotážní akce na železnici mají ohromný strategický význam prostě pro oslabení prostě fronty, jo? Čili to jsou to je význam těch partyzánských jednotek plus další sabotáže, další zásahy na určitý průmysl a tak dál. Takže vracím se k tomu Miloškovi Prudělovi. Partizánská jednotka. E Němci nasadí konfidenta, pronikne do jednotky. Velký útok prostě německé armády na tuhle jednotku, pač vědí kam. Takže jednotka je rozbitá. Kdo přežije, ty posbírají. a posbírají taky pomocníky partyzánů a mezi ně patří otec toho Miloška jako plus teda oni seberou otce matku a toho Miloška. Ten Milošek, takové dítě, může fungovat jako ideální spojka. Naprosto nenápadně. On se zaběhne do lesa a něco tam zanese. Jde o informace především, že asi takhle. Čili Milošek je nejmladší, kdo tady byl popraven na tom, jak se říká, písečku. Proč píseček? navezou hromadu pisků toho dotyčného tam srazí a střílejí ten písek na to, aby se ta krev nerozlevala. A prosím vás, teď je potřeba říct jednu věc, že osobně popravují důstojníci SS speciálně svými pistolemi ze speciálně vytvořené jednotky už hned v lednu 1940 pod názvem Benden, čili SS1. Jednak musíte, tehdy můžete být jenom Němec, samozřejmě musíte odpovídat rasově a v podstatě tam se hlásíte dobrovolně. Prosím vás, kdo byli členové této jednotky Bemen Unden, kteří celou válku hlídali věnce vydali vězně v Kauničkách, kteří popravovali během stanného práva a kteří popravovali svými pistolemi na písečku. Já se bojím, že řeknete, že jsou to Němci, brně Němcií Němci. >> Ano. V Jihlavě byla meka v podstatě. >> Čili v podstatě jinými slovy můžete použít výrazu sudečtí Němci, >> uvědomme si. A prostě oni se za a hlásy dobrovolně a za B předtím byli občany Československé republiky plnoprávnými se všemi občanskými právy. Takže tato jednotka speciálně vytvořená. Sídlo měli na Kravý hoře jednou za 24 hodin. Vždycky se střídaly dvakrát po 6 hodinách směna, dvakrát po 6 hodinách odpočinek. Takže to je, prosím vás, k tomu období posledních poprav. Začalo to někdy kolem 6. ledna 45 a poslední popravy byly 18. dubna 1945. Už ani nestihly všechny ty popravené odvézt do krematoria. Tam se žádný záznam nezachoval o těch popravovaných, čili o těch my nemáme písemné doklady jmenné, tak říkajíc. Ale po válce se tady našel masový hrob, kde teda byli nalezení někteří, pač už to nestačili ani odvézt do toho krematoria, kde byli teda nalezeni, identifikováni, pokud to bylo možné, z popelnění a pohřbení na ústředním hřbitově >> na určité takové části. Takže to je k těm popravám v kamnicových kolejích. Když jste zmínila ty významný dny, tak jenom rychlá otázka u světa. Jak v jaké dny se tady konají právě ty pijtní eh akce? Váže se to třeba k těm posledním nebo >> váže váže se to k některým jinýmům? Prosím vás, ještě jenom poslední, co řeknu. Možná všichni nevíte, že Brno bylo osvobozeno 26. dubna 1945, ale Bystr 28. dubna a severní části Brna, jak jsou Jehnice, Mokrá Hora a podobně i Řečkovice, oni tam začali zuřivě prostě se teda bránit. Bránili vlastně teda tomu postupu jakoby podél železnice směrem teda na Tišnov. A Jehnice mají náměstí 3. května. To znamená Jehnice, to je jedna z těch částí Brna tam už na těch Kopečcích, tak ta byla osvobozena až 3. května, jo, čili to je tady, >> že se vlastně jinými slovy se nikdy nevzdali, když opouštěli vlastně Československo, >> ne? A prostě oni se potom oni se potom prostě teda jako uvědomte si, že vlastně milionová armáda stála v Čechách, jo, prostě a že teda jako [odkašlání] byla demarkační linie, americká armáda nemohla dál postoupit a směrem k americké armádě v Čechách jako teda postupuje postupujou jsou německá vojska, která radši volí americké zajetí, než eventuelně sovětské a cestou prostě masakrují třeba 8. května v Bernarticích a tak podobně masakrují ty české vesnice. Srazí autem, když někdo šel střílí, >> ale to oni prostě střílejí. Oni vystoupí z toho, kudy její a střílejí. rodiná doktorky Diloty, která byla je takhle stovky stovky případů, že tam Němci jako to neslaví, že jo, jako když si řeknem banálně, v Německu se neslaví osvobození, že jo. Tam já nevím, co se slaví. Tam asi nic, jo. Možná ani to [frknutí] zlení už tam není. >> Třeba si uvědomte, jsem vám skočila do řeči, omlouvám se, velmi si velké meziřičí. Jo, to už mluvíme o květnu 45. Tam už je ustaven národní výbor. Dojde tam ozbrojená Hitter Jugent a prostě dojde tam nějaká německá jednotka a tam jsou vyvedeni muži ve výpočtu více než 50 a jsou postříleni za velkým Mezěřičím. Jo, rozumíte mě? Takže prostě oni do posledního okamžiku prostě ustupují tady tímhletím způsobem. Stejně tak v Praze u velké Chuchle, tam vlastně celá jedna obec padla vyvražděná vlastně při odchodu Němců z Prahy, který teda neodcházeli ty vlastně jako museli ustupovat, ale stále bojovali a případně se >> prostě oni už třeba se nebojovali tak příliš. Jim šlo hlavně o ten ústup už potom, ale prostě jako oni se mstili strašným způsobem a ještě za sebou nechávali prostě prostě mrtvé. Když jsem mluvil krátce jsem před tím setkáním a teď půjdu od té historie a znova opakuju, moc za to děkuju a znova zdůrazním, že tady můžete ten památník e prostě navštívit, můžete to dát vědět ve svém okolí, ve svých školách a podobně. Je to velká důležitá věc. Eh, tak jsem konzultoval některé věci v květnu 2026 s panem Jaroslavem Čvančarou, osobně i telefonicky pak eh eh, co on pokládá za smíření, jak to vidí, jakle nějaká historická fakta jsem chtěl a tak dále. Kam tím mířím? zmínil jednu věc. to, co jste i řekla, že moravští Němci eh tady, kteří uměli kolikrát česky, takže to dávalo logiku, že vlastně rozuměli jazyku, rozuměli těm rodinám, tý atmosféře, české kultuře. Takže vlastně většinou ty, co nazýváme dneska sudecký Němci, byli tou eh velmi často výkonnou složkou tohodle a že dokonce se ženy vlastně Němců eh chodili tady koukat na ty popravy. Je to pravda nebo ne? vystrul hodně v detailu, jak to s tímhle. Prosím vás, eh, mluví se o tom a vždycky se o tom mluvilo a najdete to v každé knize. My jsme, já jsem původem po rodičích z Ostravy a Valašska a z Vysočiny. Jo, ale v Brně jsem měla příbuzné a stríc nebýt jedné náhody, kdy zachraňoval Tonoucího a utopil se taky, tak by byl za dva dny jako člen odbojové organizace učitelské těsně před nástupem Heidricha zatčena a asi by nebyly nebyl přežil teda ty kauničky možná, ale to není důležité, ale prostě jako jako eh přesně jak se to >> ta otázka byla, že se Čes Za chvíli uděláme osvětu. Proč ne sudeťáci? Proč ne sudeťáci? že to je nacistické označení, ale >> ano jestli chodili prostě na ty popravy, ano, o tom se mluví, >> o tom se všude dočtete prostě jako a eh údajně měli zakázáno na ty popravy se chodit dívat prostivojení německé armády. To jsem se taky dočetla v jedné tlusté knize, ale o tom se píše a speciálně, že manželky prostě jako teda těch vyšších funkcionářů NSDAP nebo voj nebo angažovaných prostě důstojníků u vojska a tak dál. Takže ti teda chodili jako teda a údajně se píše zase v knihách, kde vystupujou pamětníci, tak se píše, že prostě jako občas se ozývaly hlasy hojte Nurcváj, Nurd Bráj. Dneska jenom dva nebo tři. Jo, >> to je způěí pamětníků toto. >> Ano, prosím vás, já vás pak ještě upozorním na jednu knihu. To mám z té knihy. E, probíhají popravy v Kaunicových kolejích. jde kolem stará paní, má ovinuté ruce růžencem a pohybuje rty. Jo. A Němky neváhají tady tu paní za udat, že se modlila za ty popravené [frknutí] a normálně prostě jako německá policie jí není za těžko tu paní najít a tu paní prostě teda přivést k výslechu a vyšetřovat. Další je osud není znám. Dá se předpokládat, že úřně propustili, ale jenom aby vám bylo tady toto jasno, prosím vás, buďte si vědomí, že sudečtí Němci byli mimořádně nebezpeční, pokud teda chtěli škodit, protože oni nemuseli mluvit česky, ale oni rozuměli a stačilo prostě, aby řekli to, co vyslechli někde, prosím vás, aby to udali a prostě ten Čech mohl skončit na popravišti. Co to byly popravy za schvalování atentátu během hejdchiády? Vám někdo řekl třeba, že teda jako byl ateta na Hejdricha a vy jste řekli dobře mu tak baví se Čech s Čechem, vyslechne to někdo, kdo je jiný >> a necela rozumí >> a rozumí česky. On nemusí mluvit a udá to. A když jsem tady jednou měla jednu skupinu, tady je, jak dělaly se ty jako ta výstava, tak tam je opravdu namátkově hozených pár fotografií, jo, protože prostě v té knize, na kterou upozorním, byste toho našli mnohem víc. Přicházím tady s tou skupinou a jedna ta paní zůstala stát jak zkamenělá a ukázala na tu jednu fotku a říká mě jsem snad vedla prozřetelnost. To je moje babička. Žádná odbojářka, ta babička, majitelka krejčovského salonu, kterou někdo udal za schvalování atentátu a ty lidi popravovali do 24 hodin a byly takové speciální plakáty, kde to bylo napsáno částečně červenou barvou nebo byly červené a bylo ta barva černá. Já si teď nejsem jistá, ale tímto způsobem prostě napadne. Jo, prostě a tam se každý den během hydrhichiády vyvěšovalo, kdo byl mimo jiné popraven za schvalování atentátu. >> Hm. Jedna osvěta, která je velmi důležitá. My jsme tady v Brně dělali eh s panem Michalem Térou přednášku eh právě českoněmeckej vztahům jakoby v rámci několika staletí a tam i zaznělo právě to eh označení sudety. Ten eh my vlastně ať už chceme nebo ne, ať už jsme jakéhokoliv názoru, jakékoliv voliči strany, jakéhokoliv historického výkladu, tak jsme v podstatě a teď to dám do té otázky rovnou, př vlastně převzali nacisticky názvosloví, ať už vlastně je to i ten atentát, eh, ať už je to, eh, sudečtí Němci, sudety. Jak je to s těmi sudety? No, [frknutí] sudety vlastně nikdy jako území v českém království neexistovaly, tak se nikdy nic nejmenovalo. Ta název Sudety se může vázat jako keltský název pro Krkonoše. jakým způsobem se to potom přeneslo, že si toto tenhleten název prostě vzali na sebe eh ti Němci, kteří teda prostě žili v určitých enklávách prostě teda v pohraničí. Někdy to bylo v důsledku toho, že ty oblasti po Bílé hoře vyklidili třeba nekatoličtí Češi, jo. Tak a takže prostě kdo přišel do českého království, byl poddaným českého krále. To je totéž jakoby byl občanem československé nebo České republiky. Jo. Čili prosím vás, to je ta jedna věc. Čili nikdy to nebylo území, které by patřilo někam jinam. Eh, speciálně Čechy stojí 1000 let na svých historických hranicích s drobnou výjimkou krátkého počtu let, co se týčea, které odešlo a zase se bylo vráceno. Někdy kolem doby Václava II. přibližně. Historik by to řekl přesněji. Jinak prostě na těch historických hranicích my stojíme. Čili to nebylo území, které by někdy bylo patřilo komukoliv jinému. Upozorňuju. Jo. A nikdy se pro to území žádný souhrný název sudety nepoužíval. Protože navíc používat název Sudety pro jižní Moravu, no tak to už je přímo katastrofa. Jo. A je to ostře spojeno s obdobím nacismu. Tady toto. Takže já osobně v diskuzích, protože dvakrát tady se na mě někdo obrátil, eh v diskuzích jsem opakovaně říkala, že vidím základní problém, proč oni drží jako svůj název, svoje označení sudečtí Němci. Proč? Když se to ostře a chladně váže k období nacismu, vlastně to, co vzniklo v oblastech takzvaných sudet, a nikdy jiný význam než takzvané sudety nepoužiju. To, co vzniklo v obě v oblasti takzvaných sudet, to antičeskoslovenské hnutí, to je vlastně jeden z h to je jeden z hlavních důvodů v podstatě rozbití Československa celé druhé světové války taky >> a jeden z hlavních důvodů druhé světové války. A teď teda vám můžu říct zkušenost mé rodiny. Rok 1936. Žijou v Ostravě, vždycky jezdí na dovolenou bez kyt, protože nemají příbuzné na venkově, tak musí jezdit takhle. A jeden rok v roce 36 náhodou, to souvisí s tím, že moje matka má 12 roků, ve škole má němčinu a její matka chce, aby teda byla chvíli v prostředí, kde se víc mluví německy, protž v Ostravě se německy nemluví. Tam jsou jedno s výjimkou vytkovických železáren. Tam to jsou jednotlivé rodiny nebo velmi malé množství. Dobře. Rok 36, Jeseník, tehdejší název Rivaldov, prosím vás, je to oblast jako mnohé jiné oblasti sudet, kam zajíždějí prostě teda propagátoři nacistických myšlenek z říše. >> Takže ne sudet, ale pohraničí. Jak tomu máme říkat, když ne? No tak. >> My musíme sami teda buď teda mluvíme jako nacisti a nebo budeme mluvit jak správnej. Pokud budeme mluvit o druhé světové válce, tak můžeme použít název Sobečty, Němci a Suety. Ale já vám chci říct jenom tři krátké body. >> Bod číslo jedna. >> Jo, prosím vás, >> jste v tom Frevaldově jako teda dnešní je název Jeseník, jdete do obchodu, kde bydlí, kde prodává německý prodejce. Jo, vy řeknete česky dobrý den, prosím čtyři rohlíky a vy budete ignorováni a nebudete obslouženi. Upozorňuju. Bod číslo dvě. Moje máti poprvní v životě viděla, že existuje chudý Němec. A ten je nejzávažnější bod. Eh, babička učitelka má delší dovolenou dědeček velmi krátkou jako státní zaměstnanec v nemocnici v Ostravě, jako vrchní strojník, není létař. Ten přijede na krátkou dobu. Bývalý velmi aktivní sokol, takže teda někam nahory. Vyjedou na červenohorské sedlo a jdou pěšky na chatu na šeráku. Na chatě, na šeráku je slepý harmoník, harmonikář a vy si zaplatíte, on vám zahraje. Jo, když tam dojdou za účelem konzumace polévky, aby se zas vrac zpátky, tak je tam veliká skupina nacistická, kde jsou nacisté z říše a nacisté místní a bujaře tam popíjejí a jasají a nechávají si od toho harmonikáře hrát opakovaně různé nacistické písně, Difá, hochh a ty další a ty další. To vyprávíte příběh vaší rodiny. >> Příběh mojí rodiny upozorňuju. Jo, dědeček Sokol toho má za chvilku dost, takže zajde za tím harmonikářem, zaplatí a nechá zahrát od hašlera ta naše písnička česká. K čemu dojde? Němci se na něho vrhnou, aby kdyby ho začali linčovat, kdyby prostě bleskově tento starší pán, který se teda už blíží jako teda 50, jeho manželka a 12iletá holčička, kdyby bleskově neopustili chatu na šeráku a nevraceli se teda zpátky. Takže jsme v roce 1936 v Československé republice. Jo, aby vám bylo jasno, prosím vás, existuje film Vlak dětství a naděje natočený podle knihy Poslední vlak z Frivaldova. Jo, prostě a tam máte ukázáno, to se není natočeno ve Frewaldově jako městě, ale tam je ukázaný ten Frealdov v roce před rokem 38 a v roce 38. Jiný, jiný moc děkuju za tenhle příběh. Jinými slovy, ale prostě označený sudeten je někde právě tady u Jeseníku a jinak to vůbec vlastně s pohraničím Československa, včetně zakarpatské Rusci, Slovenska, České repoly, východ, západ, východ nesouvisí. Takže můžeme s čistým svědomím, čistým srdcem říct a s veškerými našimi vědomostmi, že sudečtí Němci a to označení je nacistické označení a název tohoto spolku je v podstatě nacistický, postnacistický. přetrvává pouze ten název, který je spojen s prostě prostě s nesmírně tragickými situacemi, s jednoznačně prostě jsou víni rozpadem Československa a tady tím, protože eh existuje kniha eh autor se jmenuje Gordon. Je to anglický novinář, který v roce 1938 cestoval po Československu, takže viděl jednak situaci před Mnichovem a viděl situaci po Mnichovu. [frknutí] Napsal knihu, která vyšla po 90. roce taky v češtině. Kniha se jmenuje Viděl jsem ukřižování. Jo. A popisuje prostě to, co viděl. popisuje, jak se styděl říct před Čechy, že je Angličan. Jak jo, protože >> zrada >> zrada. Takže prostě jako tady toto popisuje, popisuje teda jako říkám čeho byl svědkem, co viděl a takové věci. Vyšlo to v roce vyšlo to v roce 39 v Anglii. Těsně po válce 46 to vyšlo v Československu a po roce 90 to vyšlo znova. >> Jo, >> určitě rádi dáme i tu knížku do novin. Jsou to velmi cenné informace, setkání, ale přece jenom musím ještě dvě tři otázky dát na to aktuální dění, protože máme tady jeden symbolický, z mého pohledu smutný, symbolický moment. To je rok 2026. A vlastně eh dokonce tady němeští politici bez ohlášení přijeli do památníku Kounicových kolejí. Zároveň tady proběhlo eh setkání nacistického, pod postnacistického. Já neříkám, že všichni ty členové spolku takoví jsou, ale nezbavili se své tradice, nezbavili se svého názvu. V podstatě se nezbavili ani některých těch vizí. Mezi nima víme, že jsou i velmi radikální vstoupenci vlastně toho, co proti čemu bojovali naši předci. Jak jak to je mi to smutný se na to ptát, ale zeptat se musím, protože se to stalo symbolem nějakého eh říkají tomu smíření, ale já z toho ten pocit nemám. Jak jak to vnímáte vy? Já si myslím, že toto není smíření, že toto je znova prostě teda otvírání starých ran. To především, protože prostě pro ty, co něco prožili za války a nebo pro ty, co se narodili krátce po válce, prostě ty věci jsou naprosto živé do dneška. Jak říkám, znovu dětem se nevykládaly ty největší hrůzy, ale ta prostě jenom to, že prostě mezi jste vyrůstali mezi lidmi, kteří tím vším si prošli. Ať už to byl odboj, nebo ať už to byly koncentráky a ať už byly koncentráky kvůli odboji a nebo proto, že prostě se tam octli jako Židé, jo. Čili to znamená prostě eh toto je naprosto chybná chybná věc a [smích] hlavně tragické je politicky, pž to má vyšší politický dopad, že to není, že jsem přijela skupina. Jo. A proč bychom nepřijali skupinu? A proč bych já je teda neprovázela tady? Tolik německy jsem schopná. Jo, ale [odkašlání] jde o to, že oni přijedou jako svolaný sjezd sudeckých Němců, kteří se koná poprvé od té doby, co ty sjezdy se konají mimo území německé. prostě představa, že by se třeba pokusili svolat něco podobného v Polsku nebo ve Francii, >> tam by to asi zatím nebylo nebylo prostě tak nějak zatím asi pruchozí, jo, ale jenom prostě problém je v tom, že když si vezmete nějaké historické faktum, tak je to třeba toho tolik. Tak jo. A vy když řeknete jenom tenhle kousek a toto zamlčíte, tak vy naprosto deformujete tu skutečnost, naprosto deformujete prostě tu objektivní realitu, jo, čili prostě tady je ten základní, tady je ten základní problém a bohužel dneska se objevují tendence e říkat věci polovičku. Já bych řekla ještě jednu věc, prosím vás, ze zkušeností zase mojí rodiny, moje matka eh měla spolužáka, který se jmenoval Walter. Schválně nebudu říkat přijmeni. Eh nevím, nechci to dávat jako dál, ale nic tam není. Spolužaka Veltra v české škole v Ostravě jako [frknutí] a on má matku Němku a otce Čecha. Jo, otec je nějaký střední technický kádr někde někde v Ostravě a maminka pochází z německé takové běžné německé středostavovské rodiny z Ostravy. Jo, chlapce vychovávají jako Čecha, samozřejmě mluví stejně dokonale německy jako česky, ale vyrůstá jako vychovávaný jako Čech prostě teda jako a prostě chodí do české školy. V roce 1935 nebo 36 je poslední sčítání obyvatelstva. To by se musela sama podívat. Kdy? Byly i volby, poslední demokratické volby 1935, kdy se 1,2 milionu českých moravských Němců rozhodlo pro říši. >> Čili, prosím vás, první teda tady tahleta rodina, eh, matka toho Waltra říká, no, absolutně nesouhlasí s tím, co se děje v Německu. To je bod číslo jedna. Takže ona říká, syna vychováváme jako Čecha prostě. a ona se napíše při sčítání obyvatelstva jako Češka. Takže samozřejmě rodina nemá nejmenší problémy, ale její sestra zase dá k nacistům, jo? občas přijde do té rodiny a ten chlapec je typický vysoký blonďák, jo, a splňuje další kritéria. Takže tamte, když dorazí k velké nevoli zbytku rodiny, upozorňuju, tak vždycky říká sman by byl krásný sman. No tudle. Takže teta je po válce odsunutá rodina. ostatní nemá nejmenší problémy. Znám tu rodinu. Znám teda jako tu paní jsem poznala, jako mluvila krásnou češtinou, ale když jste to někdy v dětství slyšeli, tak si toho všimnete, oni mají trošku jinak tak jako poznáte okamžitě mluvit, že někdo mluví Rus nebo Ukrajinec a mluví česky, pokud nemluví absolutně dokonale, tam jsou ty dětě a tady tohle, tak stejně tak poznáte, že ten Němec mluví sice krásně česky, ale trošku někde jinde má samohlásky. Jo, čili to je jeden případ Němce. Druhý případ Němce. Moje má je totálně nasazená napřed v Německu, velmi blízko teda jako jižních německých hranic. Eh, tam odtud ty Čechy propustí v prosinci 44, ale hned v lednu 45 je znova totálně nasazeno, ale tentokrát v protektorátě. Takže roztoky u křivoklátu, to znamená staré menší textilní fabriky židovských majitelů. Upozorňuju, že nikdo z nich se nevrátil z těch rodin, které přidělají Němci na fabriky, na výrobu eh prostě dílů pro letadla, jo. Pro Němci jsou nejdůležitější letadla. Letadla, jo, čili tam oni nasadí do toho teda ty Čechy. Takže prostě Matěj je tam totálně nasazená v těch Rostocích u křivoklátu, ze česká vesnice a tam není už lágr, tak jak byl lágr Německu, ale tam oni už je tak různě dají, že zaberou prostě třeba eh letní teda jako prostě eh no hotely a podobně. něco patřilo Němcům, čili zpět Židům, takže to je zabaveno hned a něco posbírají a tam mají ty zaměstnance, pač to není velká fabrika, ubytované. Dobře. Eh, je ona přijde tam na začátku ledna, přijde asi únor 45 a v tu dobu tam dovezou skupinu německých žen, tedy z oblasti Německa, někde z oblasti teda tehdy toho německého slezka. Sami Němci někdy, když se blížila fronta, tak prostě měli tendence svoje obyvatelstvo některé odvážet dál. Čili oni přivezou tady skupinu žen takového středního věku o generaci starší určitě než máti, možná trošku i starší některé do těch roztok u křivoklátu. Vyřeší to tak, že zruší českou školu. To možná není české, že? zruší českou školu, tam to přebudují teda na ubytování pro ty žany, ale všechny se tam nevejdou. Takže mimo jiné Frau Miller, ta konkrétní osoba, o které budu vyprávět, se octne v tom hotilečku, kde bydlí naše máti. Frau Miller není nacistka a je hluboce věřící evangelička, jo. Takže se rozhodně nemá tendenci kamarádit s těma ostatníma Němkama, paž to jsou ech nacistky. Jo. Hledá někoho, kdo mluví německy, najde naši máti šmáti. Ta
Zobrazena první část přepisu (28 000 z 38 543 znaků).






