Zrušíme 9. třídu abycho, ušetřili? | Vladimír Pikora | Přísně tajné #190

Dobrý večer.

Vítám vás u dalšího pořadu Přísně tajné.

Standardně v tuhletu dobu tady sedím s Igorem. Nicméně Igor je v současnosti někde v zahraničí, takže tady se mnou logicky nemůže být.

No a do čeho se pustíme?

Tak nejprve bych chtěl rychle proběhnout to, co čím se vláda chlubí, že se jí podařilo. Tak to z mého pohledu jenom velmi stručně.

Následně bych se chtěl pobavit o tom, že se připravuje evropský rozpočet a budete překvapený, co to je. Je to úplná hrůza. Já jsem z toho zděšený.

No, pak bychom si chvilku mohli povídat o automobilovém průmyslu v Německu a jak to dopadne u nás, protože se začaly objevovat takový zajímavý scénáře, co by všechno mohlo být a jak by to teoreticky mohlo dopadnout na Českou republiku.

Pak tu máme byl tu mezinárodní měnový fond, měli jsme s nima setkání.

Další zajímavá věc, musím říct, že bylo hezké sledovat, že když těm českým poslancům o něco jde, tak se dokážou spojit a fungovat velmi velmi dobře a efektivně.

Takže když tady byl mezinárodní měnový fond, budete překvapeni, jakou jak to nakonec dopadlo. Zatímco obvykle všude jezdí Mezinárodní měnový fond a rozdává takové ty hraběcí rady, tak tady u nás to dopadlo tak, že nám zase začal tvrdit něco o tom, jak bychom měli investovat do zelených technologií a zelená transformace a tady ty všechny věci.

My jsme mu řekli, jak si o tom myslíme u nás a nenaskakujeme na tu globální notu a myslím, že mezinárodní měnový fond to velmi dobře přijal. Nebyly žádný úkřivděný a najednou dostali jako zpětnou vazbu, že si někdo o tom může myslet něco jiného, než na jejich centrále ve Washingtonu, která prostě reaguje na tu globální poptávku po těhle věcech.

No, pak tady máme další věc.

Hrozně moc se stále mluví o tom, kde šetřit, jak šetřit. A teďka je tady návrh na zrušení deváté třídy jako jedna z možností, kde ušetřit.

Mám tady dokonce i analýzu, která už se toho týká a myslím si, že to je velmi zajímavé téma, protože tady se škrtat dá takovým způsobem, aby se všichni koaliční partneři shodli.

Myslím si, že to není nic proti nikomu.

Ta zkušenost z minula je, že jsme zvládali chodit do základní školy s osmi třídama, stejně jako s devíti. Já jsem třeba chodil jenom v osmi třídách. Moje sestra třeba už byla zase v období, kdy byly devítileté základní školy a podobně.

Ne, nezdálo se, že by to bylo nějaké zásadní drama, co se týče dopadu na naše vzdělání. Zvládli jsme to.

Ale jednoznačně ten stávající systém je podstatně dražší.

Tak pojďme si rozebrat, co vlastně se za poslední půl rok stalo s českou ekonomikou, do čeho krásně zasáhla vláda.

Tak z mého pohledu, co je nejdůležitější a zmínil to i pan premiér, je velmi nízká inflace. To je věc, která se podařila.

Standardně bych řekl, že to je nesmysl, že vláda nezasahuje do inflace. Inflace je z definice věcí centrální banky. Centrální banka jí ovlivňuje.

Jenže tento rok byl velmi specifický a to z toho důvodu, že hned na začátku došlo k tomu, že lidé nemuseli ve složenkách platit za ty obnovitelné zdroje a místo toho to přešlo na státní rozpočet.

Za standardních okolností bych řekl hrůza. Nicméně co se týče té inflace, tak já si myslím, že inflace je natolik důležitý indikátor a ukázaly to poslední roky, že vlastně bojovat proti inflaci je naprosto klíčové.

A tady se to podařilo.

Stejně tak, co se týče zásahů do cen pohonných hmot. Standardně bych řekl špatné — prostě všechny stropy vždycky špatně. Ale tentokrát jsme viděli, vzhledem k tomu, co se dělo v Íránu a jak dramaticky zdražili pohonné hmoty, tak velký skok, že jsme s tím museli něco dělat a myslím si, že se to podařilo docela hezky.

Ta inflace díky tomu je na takto nízkých úrovních. Máme druhou nejnižší v Evropské unii a co je pro mě důležité, je i to, že to zastropování cen pohonných hmot bylo opravdu jenom dočasné, jenom v té nejkrizovější situaci, kdy podle mě hrozně pozitivně zapůsobilo to, že ty čerpací stanice pochopily, že si musí dávat pozor a že nemůžou se chovat tak, jak se podle mě dlouhodobě chovali v minulosti, kde to podle mě nebyl čistý trh.

A viděli jsme, jak najednou se pohnulo s maržema, jak šlo spoustu věcí, které se původně zdály, že jsou neřešitelné.

Takže myslím si, že tady došlo k nějakému ozdravění prostředí oproti tomu, co jsme viděli předtím.

A teďka bude zajímavé sledovat, co bude následovat do budoucna, jestli ty čerpací stanice si zase budou myslet, že mají Eldorado, nebo budou rozumné a ty marže nebudou tlačit do nějakých nehorázných hodnot.

Takže to bylo toto.

Druhá věc je, že skutečně se díky tomu, že se přestaly platit ty obnovitelné zdroje od domácností, tak díky tomu jsme ušetřili na energii. To myslím si, že byla další docela zásadní věc pro domácnosti.

No a pak tady máme úspory ve vedení státu.

Tak ukázalo se, že se podařilo už uspořit nějakých 11 miliard na chodu státu. Bylo proškrtáno několik stovek pracovních pozic.

Musím říct, že tady bych byl mnohem radši, kdyby to nebyly stovky, ale byly to tisíce. Stovky jsou z dlouhodobého pohledu málo.

Kdyby to mělo pokračovat jenom v stovkách, tak si myslím, že to není žádný zázrak. Myslím si, že potřebujeme škrtat daleko více.

Zároveň se podařilo to, co vláda měla v tom svém prvním prohlášení — to je boj s tou šedou ekonomikou. Kde v minulosti jsem byl velký odpůrce EET, protože jsem to chápal tak, že je to další buzerace běžných podnikatelů.

Dneska je ta situace jiná v tom smyslu, že tu na tu EET v minulosti dokázali všichni už přejít a zároveň s tím dneska ta EET2 bude daleko snazší na ní přestoupit.

A co je důležité pro nás, pro motoristy, že se podařilo, že se to netýká všech, že ti malí drobní se mohou EET vyhnout.

Takže takové standardní věci, které se mi nelíbily — že by nějaká babička, která prodává medu na nějakém trhu, měla si zavádět EET — tak tady ta buzerace tam nebude.

No, takže to je další věc.

Další věc je, že se podařilo najít ohromné peníze na infrastrukturu.

A to je teďka otázka, jestli to je přesně to pravé, jestli je potřeba všechno stavět nebo to rozložit více v čase, aby to nemělo takový negativní dopad na státní rozpočet, nebo jestli je klíčové rychle dostavět co se dá, protože přece jenom chápeme, že ekonomika, kde je víc infrastruktury, kde se zboží rychleji hýbe, pracovní síla se rychleji hýbe, takže to má příznos.

Pro nás, pro motoristy, je zajímavé to, že se podařilo zastavit zdražování dálničních známek.

No a pak jsou tady takové věci, jako že je tady bezplatný vstup rodin v některých dnech do muzeí a galerií, což třeba já, když jdu někam se čtyřma dětma, tak musím říct, že to pocítím.

Myslím si, že to je rozumné i pro další velké rodiny.

No, dále se podařilo najít peníze na modernizaci sportovišť, národní sportovní agenturu a to všechno při snížení jejich provozních nákladů.

Tak to je to, co se podařilo vládě za první půl rok.

Myslím si, že to je důležité.

Potom druhým tématem, jinak bych byl rád, kdybyste mi posílali dotazy. Budu za ně šťastný, abysme se z nich odrazili a bylo to zábavnější a mohli jsme na sebe vzájemně reagovat.

Druhým tématem, který jsem chtěl otevřít, je to, že Evropská komise navrhla víceletý rozpočet na další programovací období 2028 až 2034 a přišla s tím, že by chtěla mít výdaje v částce 2 bilionů eur. S tím, že nakonec ještě něco přidal Evropský parlament, který by taky chtěl něco přihodit a vznikla z toho najednou astronomická ekonomická částka.

A na co si myslíte, že ty peníze mají být použity?

Protože já jsem si říkal, že mě to zajímalo. Když mají takovouhle ohromnou částku, co všechno z toho chtějí platit. Já musím říct, že nevidím nějaký zásadní efekt kromě těch kohezních fondů, které tady máme, z kterých můžeme čerpat. Co bychom měli mít z toho evropského rozpočtu? Co by nám ta Evropa měla dávat? Na co bychom my jí měli dávat právě peníze, aby nám pomohla?

Tak bude tam věc, která tam v minulosti nebyla. To je evropská obrana. Strašně drahá věc, což je něco, co dává smysl.

Ale ve chvíli, kdy vidím, že existuje NATO, tak já s tím mám celkem problém — platit NATO vedle toho evropskou obranu, nebo máme evropskou obranu a to je součást toho, co je NATO, nebo mi to přijde takové kostrbatí.

Takže dokud s námi jsou Američané a dokud s námi jsou v NATO, tak si nedělálem, že je rozumné tlačit na pilu a hrnout se do evropské obrany.

Potom další věc, na kterou chce Brusel utrácet, je konkurenceschopnost a průmysl. To je něco, čeho se hrozně bojím, protože Brusel dělá pravý opak. My jsme kvůli nim nekonkurenceschopní a zničili jsme si průmysl. Takže když teďka chtějí něco kolem toho dělat, bojím se, že to dopadne jako vždycky — to znamená špatně.

Další věcí jsou energetická transformace. To je přesně to, o čem mluvil Mezinárodní měnový fond, že nám začal tvrdit, jak my potřebujeme další zelené zdroje energie. Přičemž si myslím, že tady je nejrozumnější nechat věcem nějakou volnost. Kdo chce, ať to tak dělá, ať si to postupně realizuje. Ale ne, že tady budou ty velké evropské politiky a budeme říkat — tolika tolik větrníků, tolika tolik solárů a podobně — a budeme tady z toho mít zase centrálně řízenou ekonomiku. Myslím si, že to je špatné.

Potom je tady věc, která je ochrana hranic. Já myslím, že tam ani není problém v tom, jestli by byl nedostatek peněz na ochranu hranic. Spíš to, že prostě není ochota to dostatečně vymáhat a není ochota bránit tomu přívalu imigrantů, protože to třeba Španělsku a jejich socialistické vládě vyhovuje a nejsou ochotní s tím nic dělat.

Pak je tady další obrovská položka a to je podpora Ukrajiny. Já si myslím, že tady ta věc dostane zase velký nesouhlas od některých států, protože si říkají, že už dost podporují Ukrajinu a ještě víc a dál, a prostě už to začíná být hodně drahé.

No a potom je tady ta snaha splácet z tohoto nového rozpočtu ty bývalé společné dluhy, což je pochopitelné, je to správné. Ale průšvih je, že se nasekaly společné evropské dluhy, které se nikdy neměly dělat, protože Evropská unie nebyla připravená na to, že bude mít společné dluhy a že bude takhle sjednocená. Protože prostě není v tuhle chvíli sjednocená a vede to k tomu, že pro některé země, třeba Francii, je hrozně zajímavé se takhle zadlužit. Jejich kolonka, která se vede ohledně státního dluhu a deficitu veřejných financí, je šílená a oni si zlepšují bilanci tím, že tam je najednou nějaká jiná, která se neváže pořádně k žádné zemi. Prostě to nějaký evropský dluh, jako kdyby tady byl nějaký evropský stát. Ale evropský stát tady není.

Takže to je jedna z věcí, která mi přijde velmi špatná a proti které bojuju.

No a Evropská komise nechce věci pojmenovat tak, jak by to zasloužilo a mluví o vlastních zdrojích Evropské unie. Ve skutečnosti to je evropská daň. To jsou peníze, které byste jinak nemuseli zaplatit, ale Evropská unie je chce.

Chce tím pádem peníze z emisních povolenek ETS. Tím pádem moc velkou ochotu zbavit se tohoto příjmu tady nebude. Chtějí uhlíkové clo, což je další problém. Pak chtějí takové věci, které mě překvapují, jako spotřební daň z tabáku. Chtějí potom příspěvek od velkých společností a potom mnoho dalších drobnějších zdrojů.

Takže místo toho, aby věci pojmenovali pravými jmény tak, jak jsou, a řekli — jo, tohle je daň a budete tady platit nějaké další věci, které vám budou komplikovat a zdražovat život — tak se to snažejí takhle schovávat.

Kde si myslím, že vůbec celá tady ta politika, která se tady uvádí, není vlastně ani třeba. Já si myslím, že pokud chceme pokračovat v té politice, která tady byla v rámci kohezních fondů, že jsme něco čerpali, tak to může pokračovat. Budeme odvádět do toho rozpočtu něco, budeme z toho něco dále čerpat. Ale tak jak to začínám vnímat, budeme mít daleko menší prostor na to, abychom my něco čerpali. Protože pokud bude ohromný tlak na to, aby se Evropská unie rozšířila o Ukrajinu, tak všechny ty peníze potečou do Ukrajiny a těch peněz, které by mohly ty další státy nějak čerpat, už tolik nebude.

Takže to je tohle.

No a v zásadě celý ten rozpočet mě děsí z toho, že zatímco bych si představoval, že budeme mít Evropskou unii jako unii suverénních států, které si vzájemně pomáhají, tak tohle směřuje k tomu, aby tady vznikl skutečně komplexnější nadnárodní moloch, kde ty jednotlivé vlády budou hrát stále menší a menší roli a ta moc bude stále více centralizovaná v Bruselu.

Zároveň, když tam vidíme, jak tlačí na Green Deal a na ty emisní povolenky, vidíme, že by byli blázni, aby si to vzali jako svůj zdroj peněz a zároveň proti tomu bojovali a byli ochotni přijít na pozici, že bojujeme proti Green Dealu a proti těm emisním povolenkám a podobně. To určitě oni nebudou, protože si sami pod sebou podřezali větev a nejsou blázni.

Takže to je věc, která se týká rozpočtu a musím říct, že mě trápí to, že jsme se v posledních dnech dozvěděli snad z několika stovek článků o tom, jak Filip Turek, co Filip Turek a podobně. A přitom tady jsou zásadní témata, o kterých si myslím, že je potřeba mluvit a která jsou důležitá. Bude nás to provázet mnoho let, ale média se tváří, že to tady není.

Nevím, jestli tomu nerozumí, nebo nechtějí rozumět, ale tohle jsou naprosto klíčové věci.

A myslím si, že o tom bychom se měli bavit a není potřeba stovky stovky článků o tom, jak má někdo nehodu, ale je důležité rozebrat ty věci, které nás budou ovlivňovat léta, a ne snažit se prohlubovat příkopy ve společnosti.

No, s tím souvisí to, že vidím dost malou debatu v české společnosti právě v tom, jak se vařejí úplně jiná témata, která z větší perspective vůbec nemají žádnou relevanci.

Jo, my nebudeme tušit, jak to bude do budoucna.

Tady si vypnu tu klimatizaci.

My nebudeme rozebírat ty věci, které rozebírají aktuálně média. Nejsou to věci, které tady budou s námi dlouhodobě, ale co tady s námi dlouhodobě bude, je to, co se děje s automobilovým průmyslem, obecně průmyslem v Evropě.

Slyšeli jsme, jak Volkswagen připravuje svoji restrukturalizaci, jak bude propouštět. Někdy se mluví o 100 tisících, někde některé zdroje uvádějí 120 tisíc. Prostě ohromná, ohromná čísla. Mluví se o tom, že se uzavřou čtyři německé závody.

Je přitom jasné, kde je problém. Problém je v tom, že prostě Evropa přestala být konkurenceschopná. Najednou Německo má v průměru velmi nízké marže oproti tomu, co dokáží mít třeba Číňané.

No a já jsem, abych řekl pravdu, zklamán z toho, co vidím kolem sebe, že ten Brusel si vůbec z toho nechce vzít nějaké ponaučení. Tváří se, jako kdyby to dělali dobře a že toho chtějí dělat ještě víc. A místo toho, aby si řekli: "Hele, to tlačení technologie shora místo nějaké neutrality, aby si spotřebitel vybral, bylo prostě špatně a my bychom měli si dát na to pozor a už to dál netlačit," tak vidíme, že ten Brusel sice bere trochu zpátečku a už není tak přísný, ale v zásadě ten směr je zhruba stejný.

Velký problém vidím v německé vládě, kdy se tvářila několikrát v posledních deseti letech, že to zvládne, a nezvládla přechod na elektromobily ve chvíli, kdy nebyla připravená na to, že bude mít najednou rekordně drahú energii. Spoustu věcí, které dřív dávaly v Evropě smysl vyrábět, najednou právě kvůli té drahé energii — za což z velké části mohou oni vysázením jaderných elektráren — se přestalo vyrábět v Evropě.

Přestala být Evropa kvůli drahým cenám energií konkurenceschopná.

Velký problém vidím v tom managementu. Jsem překvapený, jak dlouho se automobilky neozývaly. Myslely si, že budou čerpat nějaké dotace, nebo co si ten management myslel. Ten je za to naprosto zodpovědný. Já jsem prostě neviděl, aby křičely, volaly o pomoc a říkaly: "Takhle to není možné, zastavte to." Naopak jsem slyšel: "My to zvládneme a ještě víc zelené a podobně."

Takže z mého pohledu velké zklamání z toho managementu.

Ale to samé můžeme říci o německých odborech, kdy němečtí odboráři se taky neozývali, aby křičeli a říkali: "Hele, jste se zbláznili úplně, my musíme otočit, protože jinak tady nebudou pracovní místa." Místo toho se jelo taky v té představě, jak to zase bude super, jak budou zelené a kam to dotáhnou.

Takže vidím strašně moc lidí, kteří mohou za ten stav, ale nikoho, kdo by se k tomu hlásil a nikoho, kdo by to chtěl zlepšit.

Němci absolutně podcenili tu sílu Číny. Podcenili to, že když tady budou vymýšlet všechny komplikace vzhledem k Green Dealu a bezpečnosti těch aut, které musejí v sobě mít miliardu nesmyslů, které zdražují to auto, tak prostě Čína jim utekla.

Teď pozoruju kolem sebe, kdo všechno už říká, že má čínské auto a jak je s tím spokojený a že to je vlastně levné auto v porovnání s těmi evropskými auty a podobně. To je něco, co si myslím, že je úplně šílené.

No a k tomu mám jednu poznámku, kterou jsem si myslel, že vůbec nikdy nezazní a nebude možná. Nedávno jsem poslouchal bývalého premiéra Topolánka, který přišel s takovou hypotézou, že když se plánuje zestátnit ČEZ, tak jestli by ve stejné logice nebylo zajímavé a důležité zestátnit Škodovku, protože vidíme, jaké problémy mají německé automobilky. Že jednoho dne nastane situace, kdy se nakonec politici řeknou: "Proč by měly mizet místa v Německu, když mohou zmizet místa v Čechách?"

To, že premiér nebo bývalý premiér za ODS začne rozvíjet takovou myšlenku zestátnění u něčeho podobného, to musím říci, že bylo pro mě velkým překvapením. Nečekal jsem, že se toho někdy dožiju, aby někdo na jeho úrovni byl ochotný něco takovéhо pustit z pusy.

A Topolánek potom dál polemizoval sám se sebou, jestli je něco takovéhо možné a přemýšlel nad tím, jestli by vůbec dávalo smysl vytrhnout českou Škodovku z toho koncernu. Jestli by potom ta firma měla hodnotu, jestli by se dokázala udržet na trhu a podobné věci. To si myslím, že správně očekával — že by to asi nešlo.

Ale pustil se tam i do úvahy, že tehdy němečtí politici budou tlačit na to, aby německý obsah chciál mít pracovní místa jen v Německu.

Ale ten trend je právě opačný a je tam zajímavé, že sice je pravda, že jeden ze spolkových států je významným akcionářem Volkswagenu, ale vedle toho významným akcionářem je také Katar a spoustu dalších. A ti nebudou potřebovat tlačit na podnik z politických důvodů, ale čistě proto, aby byli ekonomicky úspěšní.

A tam se ukazuje, že Škodovka je velmi úspěšná, a tím pádem to nedává moc velký smysl. Bylo by naopak racionálnější snažit se z toho Německa dostat ještě víc. Vlastně ta firma by přežila díky tomu, že si sníží náklady na výrobu a bude to posílat někam, kde bude ještě levnější pracovní síla, než je v České republice.

Tak z mého pohledu neočekávám — a myslím si, že ani pan Topolánek si nemyslel — že by to takhle skončilo. Ale co mě překvapilo, že se tady objevila ta myšlenka, že německá stávající politika je tak strašná, až vede k tomu, že se bude mluvit o tom, že to rušení pracovních míst v Německu nenastane díky tomu, že se zruší místa v Čechách.

Docela zajímavá hypotéza.

Tak mám tady analýzu tích zrušení jednoho ročníku základních škol, kde musím říci, že na první pohled se mi ta věc líbí. Líbí se mi, protože si myslím, že opravdu není potřeba, aby byla devátá třída. Myslím si, že by studenti měli co nejdříve chodit na trh práce a neprodlužovat si mládí. A zvlášť ve chvíli, kdy se mluví o tom, že chybí pracovní síla a že potřebuje mladé lidi, tak si myslím, že v tuhle chvíli to dává velký, velký smysl.

Ono s touhletou myšlenkou už kdysi před řadou let přišel Petr Mách a už mi o tom asi tak třeba před třema rokama vyprávěl.

Strávili jsme na tom jeden večer v hospodě, kde jsme rozebírali, jak by to mohlo být, co by mohlo být.

Těch variant, jak by to mohlo proběhnout, je celá řada.

Ale v zásadě je základní myšlenka taková: pokud tady nemáme dost pracovních sil a potřebujeme je dostat na trh práce, tak pojďme to udělat tou cestou, že v té škole to bude zredukované o ročník.

A vzhledem k tomu, že jsem viděl, že jsem to já s osmiročníkama základky zvládnul, myslím, že nikdo z mých vrstevníků netrpěl tím, že by najednou kvůli tomu byl nějaký hloupější, neschopnější, že mu chybí jeden rok základky. Tak si myslím, že by z tohodle pohledu to problém být neměl.

Ale jsou tam velké, velké potenciální úspory, které jsou v té studii vyčíslené až na 50 miliard Kč.

Já nevím, jestli těch 50 miliard je opravdu to číslo, jestli by se to nemělo ještě trochu přepočítat. Protože když máte takhle dobrý výsledek, tak mě to trošku si říkám, jestli to není až moc dobrý výsledek, jestli ta realita nebude slabší. Ale v zásadě, jestli by to udělalo místo 50 třicet pět, tak je to pořád super, protože prostě je potřeba škrtat.

Máme tady obrovské výdaje státu a musíme s tím něco dělat.

A toto je něco, na čem si myslím, že by mohla panovat politická shoda.

Tak mezitím jsem naskákaly vaše dotazy, za které vám děkuju a budu rád, když budete posílat další.

Takže dobrý večer.

---

Nesnáším pokrytectví a lhaní.

Proboha, proč jsme dnes a denně od politiků tomu svědky?

Proč neřeknete, alespoň jednou v médiích na rovinu, co si myslíte? Proč tolerujete nesmyslné urážky?

Tak podívejte se, pokrytectví a lhaní je velice zajímavá věc, protože vy ho můžete vidět na straně politiků a já ho vidím na straně médií.

Já vidím na straně médií to, že když to samé udělá jedna strana, tak je to obrovský průšvih.

Když něco podobného udělá druhá strana, tak přejdeme, nebudeme se o tom bavit.

Jo, a podobně.

Takže když lidovecký ministr přišel o řidičák, protože jel skoro dvakrát tolik, než bylo povoleno v obci, tak se to přešlo.

Nikoho nenapadlo, že by měl odstupovat z funkce.

Když tady byl problém autor nehody Filipa Turka, tak hned odstoupit z funkce a tváří se jako, že to je úplně diametrálně něco odlišného, tak to je podle mě pokrytectví.

Lhání je, když se tam do toho přidávají i další věci, jako třeba nyní o něm mluví, že se srazil se sanitkou.

Já musím přiznat, že si pod slovem sanitka představuju to velké auto, kde se převážejí pacienti, někdo měl nějaký úrad a směřují s nimi do nemocnice.

To tam nebylo.

Takže oni nejenom říkají, že to je někde označováno jako sanitní vůz.

Nevím, já jenom říkám, že si myslím, že to je matení slovy a že to je úmyslné lhaní, aby si lidi představili něco jiného.

No a teďka říkáte, že to dělají politici a že jste tomu svědky dnes a denně.

No, tak to je si myslím z velké části právě reakce na ta média, kdy vlastně musíte jim to vysvětlovat tak, aby to řádně pochopili a potom tam může vznikat nějaké pokrytectví.

O lhaní, tak to si myslím, že je možné a že to bylo v politice vždycky. Jde jenom o ten rozsah.

Já doufám, že my to neděláme, ale jinak si myslím, že to je něco, kde prostě tyhle věci byly.

---

Tak to je legrační.

Ahoj pane Pikoro.

Co víte o blokaci obchvatu Břeclavy dětmi země nebo co to je za zelené mozky?

Jestli o tom ví někdo něco, tak nám napište.

Slyším to poprvé.

Vůbec nevím, co je v Břeclavě.

Uteklo mi to.

Dobrý večer.

Jaký je váš názor na média?

Tak to už jsem víceméně zmínil. Když vidím, jak ČT a podobní dojili marginální témata nehody Filipa, aby vytvořili kouřovou clonu pro své miláčky ze stanu Topky a KDU, tak je mi z nich zle.

To je právě to, o čem jsem mluvil.

Děkuju za tenhleten dotaz a komentář.

Já dlouhodobě tvrdím, že je obrovský průšvih, že ta média už začala tak jasně lhát, že to vidí každý na první pohled.

Říkali na sanitka.

Já si myslím, že si všichni pod tím slovem, jak jsem říkal, sanitka představí něco jiného, než co tam bylo na té silnici a všichni to viděli.

A když to viděli, viděli to na těch videozáznamech, na fotkách a podobně, tak najednou jak mají lidi vůbec těm médiím věřit? Že tady je něco, co je na první pohled tak zřejmé a úplně jasné.

A teď jsou věci, které jsou strašně složité a běžný člověk nemá šanci rozlišit, jestli to je pravda nebo není pravda. Má problém se v té situaci zorientovat.

Že já třeba si často říkám, že chodím někam do studia, abych vysvětlil v zásadě základní ekonomické pojmy, aby se v tom lidi orientovali. A často mám pocit, že to jsou tak triviální věci, že vlastně o nich není potřeba se moc diskutovat, že to je přece na první pohled zřejmé.

Ale když jsem teďka viděl třeba věci ohledně Ústavního soudu nebo obecně ohledně právníků, tak najednou tam vidím, že pro spoustu lidí je ta věc jasná, zřejmá, ale já najednou jsem si říkal, mně to tak úplně zřejmé nepřijde.

No, ale když vidím věci, kterým já rozumím a jak často je ta média posunou do nějaké roviny, kde by vůbec být neměla, nebo nějaké věci relativizují, tak potom, když si říkám spoustu věcí, kterým vůbec nerozumím a jsem odkázaný na ta média, tak si říkám, že se toho úplně děsím, co všechno mi předkládají jako samozřejmou jasnou pravdu, aby se nakonec ukázalo, že ta realita je jiná.

A myslím si, že čím dál víc lidí to vidí a čím dál víc lidí proto přestává věřit médiím. Ale to není něco, co by bylo zdravé.

Já si naopak myslím, že ta média mají svoji důležitou roli ve společnosti a je důležité, aby jim lidé věřili. Ale ta média si postupně pod sebou podřezávají větev takovým způsobem, že nakonec každý může být svým médiem.

A najednou to vypadá, že se zrodí nějaké nové médium. Například Paukner, který tvrdí, s čím vším přijde a ukazuje se, že najednou ta média mohou mít jinou podobu, než jsme byli zvyklí. Ve smyslu velkých budov, velkých rozpočtů, velkých redakcí, mraků zaměstnanců a podobně.

Ale že najednou to může být mnohem menší a že mohou přinášet nakonec překvapivě daleko víc skutečných informací, než to, co dneska vidíme na těch serverech, které tvrdí, že jsou zpravodajské.

Protože z mého pohledu jsou dneska zpravodajské servery hlavně bulvární servery, ne zpravodajské.

A to je dáno i tím, že mnoho lidí v České republice nevidělo, jak vypadá skutečné zpravodajství.

Doporučuju všem předplatit si Bloomberg, předplatit si Reuters.

Uvidíte, že to může vypadat úplně jinak, než to, co je nám zde předstíráno jako zpravodajství.

Ono to může fungovat daleko lépe.

Můžete vidět, že to může být analýza, že tam mohou být mnohem víc informací, jít do detailu a ne to, co tady vidíme.

A to mě rozčiluje, že vidíte, že prostě je potřeba pro všechny ty média, aby se klikalo na zprávy, takže máte nadpis nějaký, který moc nekoresponduje s tím obsahem. Může být dokonce často i úplně proti, ale je důležitý, aby ten nadpis, ten titulek lákal a klikalo se na něj.

A to je vlastně to prvořadí, o co tam jde. A to, že to prostě není pravda, tak to nikoho moc nezajímá.

Stejně tak vidíte, že vlastně ty výroky, celý věty se opakují, že vám to tak trošičku shrnou v prvním, v prvních dvou odstavcích, aby vám vlastně to, co už víte, znova řekli místo toho, aby to, co už víte, rozvinuli, aby se dozvěděli něco dalšího navíc.

Ale to je zase kvůli tomu, aby ten článek byl delší, bylo tam víc reklam a tak prostě čtete, čtete a jako moc informačně obohaceni nejste.

A to je něco, co mě je líto, že vlastně tady, když chcete číst něco jako skutečně zajímavýho, tak si musíte najít lidi, kteří nejsou profesní novináři, ale jsou to takoví analytici. Jako třeba kdo znáte na sociálních sítích Pavla Šika, tak tam se dozvíte opravdu věci tak, jak jsou, rozsáhlá analýza, témata rozebraná do detailu a hlavně témata, která by měla být v médiích, ale nejsou proto, že prostě se zdají třeba moc komplikovaná nebo nejsou úplně tak bulvární, jak si ty redakce představují.

Tak Ivana Stejskalová.

Zdravím pane Pikoro. Dnes jsem zaznamenala, že v Evropské unii byla odsouhlasená digitální měna, byť zatím dobrovolnou formou. Co je na tom pravdy?

No, nevím o tom, že by nesledoval jsem dnešní dění, protože jsem měl dost týdný práce, abych chytil to, že byla schválená digitální měna.

Nicméně, co je důležitý, je, že Evropská centrální banka jde tímto směrem ku digitální měně. A myslím si, že to je velký strašák do budoucna, velký potenciální ohrožení svobody.

Umím si živě představit, že tady máme něco podobného, jako byl kdysi koronavirus. A vzpomeňte si na to, jak zakazovali nakupovat v nějakých hodinách, jak zakazovali nakupovat mimo vaše bydliště a podobně.

A to jsou věci, které u té digitální měně, kdyby potom byla poptávka ze strany státu, se dají nastavit a dají se kontrolovat. Takže prostě v ty špatné hodiny nenakoupíte a podobně.