MAINSTREAMOVÝ DETOX

15:00

SOBOTA 7.LISTOPADU7.LISTOPAD 2026

ZA STRANU A ZA LIDI Speciál #5

Xaver Live

ZA STRANU A ZA LIDI Speciál #5

Přepis videa

Zobrazit / skrýt přepis

เฮ Krásný dobrý večer, paní Karol. >> Krásný dobrý večer, Xavere. Krásný dobrý večer vám všem. >> Vám, diváci. >> Ano, >> přátelé, situace je vážná, >> zoufalá, >> zoufalá. A my jsme museli svolat mimořádný summit za stranu a za lidi. No neví se tomu smě. >> Ježíš, tak to kdybych věděla, že je to tak mimořádný, aj dlažební kostku jsem mohla vzít. >> Ne, o tom chci mluvit. >> No. No, >> paní Karol, děje se něco a já mám obavu, že přichází eh sametovka 2:0. >> To hele, s dlažební kostkou to moc sametový nebude. >> No, ne. Tak, >> ale já si myslím, že bychom měli začít pořádat, než nám to někdo vyfoukne, jo, že bychom měli začít pořádat kurzy demokratického hodu dlažební kostkou. Jo, >> prosím vás, a kdo to byl s tou kostkou? Já to nějak úplně >> No, eh to se nedivím, že jste to nezaznamenal. >> Potrhlá paní. >> To byla nějaká potrhlá paní, jejíž potrhlost nám mohla zůstat skrytá, stejně jako její filmová díla. >> Jak filmová? herečka. >> No ne, ona je režisérka nebo filmová do jako dokumentární díla nebo jak to říct. >> Nebý toho, že se právě chopila kostky, teda s malinká. >> No, ale nevrhla ji nebo vrhla. No, já vlastně nevím úplně, jak to pokračovalo, protože ona, že jo, je ta fotografie, ona pak nějak zmizela z Googlu, jak paní se tam napřahuje, taková trošku fotografie Discobolos 2. Ale eh ono už stačí, že to jako vezmete, ale zase ona na svoji omluvu pak uvedla, že že byla nějaká z toho rozrušená. No, já jsem vůbec rozrušenej z toho, co se děje. Začínám mít vážnou obavu o eh televizní poplatky. >> No to já taky. Ježíš, >> ne o rozhlasové. Hele, jestli mi za mých 150 Kč měsíčně vezou vezmou mého milovaného FL věka, tak já snad půjdu do kostek taky. >> No >> se musíte tam přičinit, aby >> pan režisér Filip. No jo. >> Říkal, říkal mě jednou, že ti chalupáři, to byla taková blbost, ale eh FL věk a cirkus Humberto, to byla ta literatura >> a náhrdelník. Náhrdelník to je taky eh bylo to v koprodukci, ale režíroval to František Filip a to je taková moje srdeční záležitost. >> No a řekněme sametový večer přeji. Vidíte, >> už je to tady pan Klement. E >> paní Karol. Eh, já teda si říkám, kam až to půjde celé s těmi poplatky, protože tím žije celá zem. >> Obávám se, celá planeta. >> A eh včera se přihodila taková věc u nás v Ježulkách. říká soused eh si tam dělá takový nějaký jako, aby mohl parkovat auto, tak si tam dělá nějaký kope a měl tam včera puštěný Český rozhlas dvojku, jak pracoval venku a já jsem říkal, já přece musím jít za ním a říct, ať to ztlumí, aby to nešlo na můj pozemek, abych nebyl někde popotovanej. Ale to je to je dobrý, že ji to pustil takhle k manuální práci, protože když člověk slyší český rozhlas, často ho napadne myšlenka, to bych do toho koupil. >> No, já jsem tam vždycky slyšel, jak oni mají ty takový ty dingly, je to hlasitější, tak já jsem neslyšel, co tam povídali. >> Vždycky jsem slyšel takový český rozhlastvě. >> Tak >> to je ještě ta nejnevinnější část toho programu, no. Ty džingly. No, paní Karol, nevím, jestli vás někam nevede slepá vášeň, protože hvězdou ČT, promiňte, Českýho rozhlasu 2 je jistý pan Cibulka. >> Mhm. >> A to je bojovník. >> To je bojovník. On byl teď i na Demošce. >> Co na demošce? Ale byl i v nějakým podcastu, kde říkal poměrně rasantní věci na můj vkus. >> Ra rasantní. >> Rasantní. Rasantní. A co tam říkal? >> Vy chcete, vy jste chtěla slyšet razantní, >> ale já říkám rasantní stejně jako Klaus. >> Aha. >> Václava Klaus. >> Mě to rasantní moc připomíná rasu, víte, aby nám to nějak YouTube nezačal cenzurovat. >> Jak je to správný, že? >> No a co tam začal říkat teda nebo cibule? No ne, byl opravdu ostrej jako eh k tomu klempířovi a tak. Přišlo mně to, že >> eh víte, najednou veškerej tobogán jako. >> Jo. Jo, no. Tak ono ale >> nebyla z toho ta dobrota. Já ho poslouchám. Eh, už jsem to teda tak 10 let neslyšel, ale ale mě hrozně baví na panu Cibulkovi, jak on má eh ten vybudovanej vztah s těma všema herečkama starejma >> a oslovuje je křestním jménem a s drobnělinou. Janičko, Markétko. >> Jé, to vy jste taky mla. >> Ne, ne, ne. Ne, to já na tom nejsem, paní Karol. Já Jak jak by to znělo? >> Blbě, blbě. >> Karolínka. No to je jak nějaká huď. >> No. No. Tak eh já jsem říkal, že musíme svolat mimořádný za stranou za lidi, abychom se k tomu také vyjádřili. >> Počkejte. A nebude teď spíš jako aktuální svolat nějakou mimořádnou radu České televize? >> Za nějakým účelem? No právě za účelem, abyste se ohradili proti poplatkům, >> tak >> abyste tam přišel s transparentem, že poplatky jsou sexy. >> A jak říkal, jak říkal Luděk Sobota v nějaké scén, to jste mě teda nalil. Máte to? >> Ne, >> ne. A on mu přece Šimek říká: „Ne, vy už jste takhle přišel?" >> Jo. Tak >> ne. To jste mě teda nalíl. No, eh, já nic takové vyvolávat nebudu na rozdíl od jiných kolegů radních. >> Hm. Protože já se striktně řídím zákonem. >> To je ale docela škoda >> a rada prostě ne tam není nikde v nějakým popisu, že má zasahovat do legislativního procesu. >> Ale počkejte, teď jsem, měli jsme to v účtu s Petrem Hulcem, jo? Měli jsme to v účtu, jak Aňa Gejslerová na demonstraci říkala, že se musela ozvat proto, až se jednou ohlédne, aby se zeptala: "Aňo, co jsi dělala? To je toho, kterého ve tak až se budeíet, co dělal, takřídil jsem se zákonem. No pardon, jako to není moc sexi. >> Ano. >> Nehledejte za vším, že všechno musí být sexi. >> Musí. >> Já mám totiž pocit, že nejvíc sexy by bylo, kdybychom se řídili zákonama. >> Hm. >> A ky abychom si přiznali, že když už někdo vymyslel tu demokraciu a někdo vymyslel ty volby. >> Hm. A my jsme na to všichni přistoupili a řekli jsme: "Ano, my půjdeme volit ve svobodných volbách a budeme respektovat výsledek voleb, tak jako jsme ho respektovali, když vyhrál jistý pan Fiala, že? A jiní teda. >> No, ale pan Fiala, ten byl hodnotově ukotvený. Ten stál na správné straně barikády, ale teď vyhrá No ne v mých v mých očích, v jejich očích. Já se vám snažím vysvětlit ten myšlenkovej posun, kterej je za tím. si rozepínám eh knoflíček nervózně, jak ten štorsmajer, když >> že mě ty záchvaty už říkal mi, eh, >> a chcete s tím nějak pomoct nebo já to musím jednou rukou levou ještě k tomu. >> Aha. >> Protože jak jste začala říkat, co je sexy a co není, tak si říkám, jestli musím trošku jako tu horuť tady je. Jo, jo, jo. Ano. >> Eh, říkal mi náš kamarád Tomáš Nevoral a taky jako už to má v tom životě těžký vzpomíná jako říká, sdíval jsem se na nějakej seriál, >> jak se to jmenoval, nevím. Kdo tam hrál? No člověče, nevím. A vo čem to bylo? Jo, o čem to bylo? Říkám, počkej, Tomáši, musím do telefonu. Říkám, mususíme začít od začátku. Byl tam doktor Štrosmajer. Ne, ne, ne, ne, myslím. A vylučovacím způsobem. >> Tak pak od doktora Štrosmáště byl tam agent Bláha. >> No >> a dostali jste se k tomu teda nebo >> jak se jmenuje ta rostlina, co má ty ostny, >> jak říkal. >> No, myslíte růži? Jo, růži. Růži, prosím tě, jak jsem překal ten krampík, ne? Neříkal. >> Ne, to neznám. říká nějaký takovjdle takovýhle vtipský. Promiňte, já jenom musím důležité věci vyřizovat hned >> vám někdo píše, jo? Nebo >> eh víte co mně jednou píše, mně píše někdo. >> Hele, jak vám vůbec ten telefon funguje? Já já hlavně nechápu, jak je možný, že se to nehí. >> Jsou věci. Sestra mi píše, jo. >> No, >> které na začátek vysílání. >> Ježišmarja. No >> no paní Karol, pojď, můžeme se zpátky. Jak se jmenuje Tar eh promiňte, já jsem vám Karolínečko. Ježíš, Karolínečko, ne. >> Jé, to by bylo hezoučký k severečku. Říkejte mi, Karolínečko. Budeme mít hned hezčí večíreček. Streameček, streameček bude pošušňáníčko, když mi budete říkat Karolínečko. >> A v té rozhlasové pohádce byly samý z drobněliny, takže se tak tam byly židličky a nožičky >> a tak to byla to byla o těch trpaslíkách, ne? Jestli ne. To říkal přece ten Bohuml bezouška. >> Aha, tak to nevím. říkal:no a my jsme tu říkali tu pohádku živě na Českým rozhlase >> a ona byl, my jsme byli do blblí, tam byla princeznička a princíček a všechno, že byl samý z drobněliny a nějakej ten herec, že eh skončila pohádka >> a on řekl: „Tak dětičky, eh, teď si polipte prdýlky, já si jdu pro penízky." Ale ale zapomněl, že mikrofoneček byl ještě >> zapnuťoučkej. >> Zapnuťoučkej. No, >> takže to slyšelo celé obecenstvíčko. >> No jo. No, tak to byly časy, že jo. Ještě herci byli v té době jemných mravů, dneska jsou z herců bojovníci. >> No, dneska z herců jsou bojovníci >> z některých. Paní Karol, e to je právě to >> z některých, >> ale z takových těch, od který bychom to jako očekávali. >> No. No, >> ale eh já právě si říkám, že se možná křivdí tomu stavum, >> protože ne zdaleka všichni. Já jsem teď viděl nějaký ty ústřišky, jak byl volební výbor, promiňte, mediální výbor poslanecké sněmovně a tam mluvil nějakej herec, který vůbec neznám z žádné role. Jo, to bude možná tím, že nekoukáte na ordinaci v růžovém něčem. >> A banán, balát nebo tak nějaký jméno to bylo. Nevíte takové černou vlasy banánybaláta, >> takový nějak. To je jedno, ale já jsem si říkal, když si pustíte nějakej seriáleček jako nebo >> tak eh tam najednou se díváte a říkáte si, ty vole, ten neprotestoval, ten se nevyjádřil, to je jako ještě >> jestli >> a a teď ještě budou další komise, ty budou mít takhle před sebou papír a bude se dělat čárky. Tleskal, netleskal jako na hradě s Babišem. >> No, ale pozor, paní Karol, to je pár lidí. My propadáme tomu, že to je jako celá populace, není. >> No, ale teď si představte, hele, herecká. mě teď během toho, co jste mluvil, napadlo, v jak těžký situaci právě tady v to v téhleté zostřené době zase třídního boje, jo, některých umělců, jak těžký to musejí mít ty herci nebo ty jejich kolegové, který se k tomu jako nechtějí přidat, jo, a teď oni za nima přijdou ty aktivisti a pojď s náma na demonstrace a podepiš to a prones ten projev na prknech poděkovačce. A teď jako si představte, jakou to vyžaduje osobní odvahu, aby ten herec řekl, ty jo, jdi s tím tady do prdýlky teda zůstali u těch pro penízky, >> ne? Eh, máte absolutní pravdu. Mnohokrát jsem nad tím přemýšlel a některý lidi samozřejmě znám osobně s některými si i píši krátké textové zprávy. >> No ono dlouhý vám brzo zabavěj. No a představte si, že já třeba konkrétně teď jsem v situaci, kdy ta jména nemůžu říct. >> Hm. >> Eh, kvůli nějaké sebe, jako, že bych jim to udělal složitější, než >> No, já si to umím představit. Já si vždycky v téhle situaci vzpomenu, eh, jak teď nedávno zesnulí pan Štěpnička vyprávěl, že aby jeho maminka nemusela hrát v některejch německejch filmech, protože nechtěla jako za Němců hrát, tak aby nemusela hrát, takže si nechávala operovat úplně zdravý koleno. >> No, já zrovna u paní Štěpničkové bych to téma neotvíral, víte? >> Proč? No, pojďme se bavit o čem jiným, ne? To jsou takový ty křivdy. >> No, já vám rozumím, >> my jsme u toho nebyli, my nevíme, co bylo, ale stran tohoto myslím, že zrovna neměla úplně >> No to nejlepší pově. Tam je, no, ne, tak tam právě je na tom ukázaný, zvlášť když po tom pokusu o emigraci, jako jak se někteří herečtí kolegové mohli chovat, že jo, že oni ti herci si rádi jako hrajou na to svědomí a na to, že oni jsou ti lepší a pak přijde takový moment a ukáže se, že to tak úplně není. >> No a já znovu připomínám, že někteří jenom >> Jasněří. Jo, jo, >> ale historicky představte si, že se bude za 80 let probírat tahleta éra. Kolik vám bude, paní Karol? >> Př přemjšl. >> No, jestli dobře počítám, tak mi bude krásných 124. >> My budeme hrozně daleko od sebe na hrobech, >> ne? Ne, já si myslím, že budeme mít jako >> v jednom dvojhrob. Vojnek takovou >> já počítám s jednou celou a s jedním hrobem. >> No, eh, takže to vlastně neuvidíme, ale podívejte se, jak eh, >> počkejte, mluvte za sebe. Já říkám, mně bude 124. Hele, >> měli budou zvát do rádií, abych vyprávěla něco jako pamětnice. >> Bude jako ta Ivone přenosilová, ne? Přenosilová, jiná. >> Co byla s chladilem? >> Eh, no, no vím, vím. A teď jo, mám to na jazyku. >> Ivona. >> Ivona. Ne, si s >> Přenosilová. Ne, >> ne, Simonová. >> Simonová. >> Simonová. >> Iveta Simonová. >> Ano, ano, ano. Simonová. >> Psal někdo na Facebook. To to je hrozně hezký vlastně, jo. Nějaký muzikant. Teď v týdnu jsem se díval, dával fotku a říkám: „Byli jsme s Ivetou Simonovou př oslavit její 98. narozeniny v čínské restauraci. Představte si, že ona je a já jsem ji zažil ještě před pár lety někde na jevišti naprosto jako >> já jsem tam šmatlal do schodů, kolena mě bolely a babka to vyběhla. V tomto je ten život strašně nespravedlivej. >> To je eh můj cíl, >> aby vás bolily kolena, >> ne? Eh, >> to vám poradím jak na to paní Karol, kdyby náhodou, >> abych za 80 let, až nikdo nebude vědět, že někdy byla nějaká Česká televize, mohla vyprávět, jak za ní herci někteří hrdině bojovali. >> No a víte, co se může stát? >> Spousta věcí. >> Podívejte se, jak dneska, jak se říkalo o tom Tréglovi nebo udával gestapu a já nevím č >> a Vlasta Burian a jak ho potom jak ho rehabilitovali postupem let. Takže ono to taky může fungovat opačně. >> No ono spousta těch herců, já teď nechci zrovna jmenovat, ale mohlo by se říkat jednoho dne, že ten pan Hrušinský všichni si mysleli, že stál na správné straně a zjistilo se, že on donášel Petru Pavlovi nebo někomu. Vůbec donáší se dneska někomu, paní Karol? >> Já si myslím, že asi se donáší. Jo a zase jsou pak nějaký informace, který se jako nedonáší a výsledek je ten, >> se nedonášejí. Jasně, >> ne, občas se jako informace nedonáší a pak to dopadne tak, že státní vyznamenání dostane třeba někdo jako panřebejk. >> To bylo taky pěkný. >> Toto bylo hezký, ale eh mě to vůbec neurazilo, Řebík. >> No, mě už jako nemůže nic urazit, ani překvapit. Ne, já jsem kdybyste viděla pan Holec, když jsme točili Vzomku a přišlo tam na to, že pan Řebejk dostal státní vyznamení, tak s tím holcem to takhle lumcovalo. >> No jo. No, tak Petr Holec doufal, že ho dostane von, pořídil si na to nový sako a pak to tam místo něj převezme Hřebejk. To by naštvalo každýho. >> Petr Holeck i memori přibírá Janebejk zastoupení. Největší fanoušek. No a vy si myslíte ruku jako položme ucho na javorový list, jak říkal ten. Eh, vy si opravdu myslíte, že on si to nezaslouží? Já si myslím, že si to pan Dřebek zaslouží. >> Já si myslím, že za to, co píše na těch sockách, si to taky zaslouží. A ještě bych současně s ním vyznamenala pana Rejška a já bych to rovnou vzala z jedný vody načisto i s Pavlem Novotným, ať je to tam takhle všechno u sebe. >> To jste otevřela tři 13. komnaty. >> No vidíte to. >> Tak pan Rejžek to je jako ten má teď těžký období, tak tam bych nic špatnýho neříkal, ne? >> Tak těžký období, jako kdo občas nemá těžký období? Já mám taky občas těžký období a přesto nepíšu na sítě to, co on >> dobře, ale kopy tam máte pořád svoje jako. >> Hm. >> No, >> tak to je takový těžký, ale on je to hodnej člověk. >> No, z gruntu hodnej. Z gruntu on je zgruntuhodnej jako paní Zelinářová Dobjášová, ale zejména zejména některé jeho nekrologie v posledních letech >> byly velmi No, ale nemůžu kritizovat, protože jsme na to narazili náhodou a já nemám po ruce žádný konkrétně. >> Já zatím žádnej nekrolog nikdy nepsal, tak ani nevím. >> No, to jsme zase ucitlivé věci, paní Karol. No, ale tak ono ale te ty nekrologi se jako hoděj, že jo. Máme dušičky. >> A znáte takhle. Znáte někoho ve svým okolí? >> Ano. >> Kdo napsal několik knih, za dvě z nich dostal ceny Igona Irvina Kiše, neboli byl povolán k tomu, aby napsal váš nekrolog. >> Já vidím, že se nabízíte. >> No, tak není to úplně levný. Co si co si budeme říkat? >> Chcete penízky za nekro nekrůžek. No tak blíží se ty Vánoce. >> To se blíží. No >> a nemusí být penízky, může být i iPhoneček. >> Iponeček. A vy máte tady iPhoneček? >> No tak iPhonku není nikdy. >> Ale já No já spíš vidím, že s ním nejste úplně spokojenej. Je to pořád tak ne. Já se vám nedív tak je to takový neohrabaný. Pojďte, >> ne? Vždyť je to taková kráva divná. Jako pardon, ale prostě tak telefon jako má být telefon a ne, že to tady takhle rozvírám jak tu jak jak vojenskou knížku. Vlastně děkuju, že jste mi to pochválila. Jsem ani nečekal. >> Já nevím, za ty peníze nebo nemhraje to aspoň nějaký písničky? Hraje to písničky. >> Jo. No, tak v tom případě se to vysvětlí. >> Písničku, jestli chcete, tak vám můžu jako tady, >> ne? No ne, to ne, ale vy a umí to selfíčka dělat nějaký pěkný. Já jsem třeba zjistila, že můj iPhone poslední dobou strašně špatně fotí selfíčka, protože já ve skutečnosti jsem hrozně hezká, když to vyfotím, tak to není vůbec vidět. Tak tam máte nějaký špatný program. >> To bude ono. Ano. Jakj že máte ten kód, >> že si z toho budete e jako není to vůbec vlastně vtipný? >> No. No, >> já jsem >> ten foťák jste chtěl, >> když jsem byl když byl ředitelem České televize pan Vořák. Ano. >> Tak já jsem znal jeho kód na na iPad, protože jsem to normálně vypozoroval na radě. Takhle ono vám za chvilku zdechne. Tak on během té radio zadával třeba 10krát. No, já jsem já jsem znal jsem znal kód pana Dvořáka k Ipadu. Takhle by mohla začínat historka o tom, jak se pan Dvořák, jak pan Dvořák přestal být šéfem České televize. >> No. >> No. Hele, máme tu dotazové. >> No tak jeďte. Promiňte, já jsem musela. >> No, já koukám, že tam něco vyřizujete, nějakou soukromou poštu. Tomáš Tichý. Hřebejk jako důkaz. Žárlivá. >> Tak samozřejm samozřejmě, že jsem žárlivá. Kdybyste aspoň tak mě s tím někam poodběhl. Vy si budroužíček >> a vy si s ní píšete přímo před mýma očičkama. To máš tichý hřebíky jako důkaz úderu hřebíku na hlavičku. To je pravda. No >> nevím, já to tak nevidím. >> Jo, udeřili, udeřili. Já se těším, až to zítra rozeberu ve streamu. Eh, Frod 81, eh, ten tady píše, že by panu Hřebejkovi ani ruku nepodal. Hele, je docela velká šance, Frode, že ani nikdy nebudete muset. Philip Clear. Tak co spodní pand duo Foxcon pracuje urgentně na nápravě APPL bagatelizuje rýha v displeji viditelná po 10 000 plus ohybech. No vidíte, tak to už jakoby jenom tady za tu chvíli už budete se blížit limitu, když máte tři. >> Pokud hůře vidíte, tak to nevadí. Tak děkujeme. To je dobrý. Cena nekřesťanská prodeje zajímavé. Tak si užívejte. >> Ale v tom cítím takovej osten jako. >> No tak cena nekřesťanská. Ale hele, bacha, já bejt váma tak si dělám čárky na ty vohyby. >> No popravdě, paní Karol, kdybych si ho musel kupovat za svoje peníze, >> bych si ho nikdy nekoupil. >> No to já vám věřím. >> Mimochodem, už vám přišla faktura? >> Ne, má tam je 14 platnost. Faktura mi nepřišla. Ale vy zase nevíte, kolikrát já, když jste to neviděl, tak jsem si dělala takhle. No. >> No. No ne. Tak tam je 14 dnů platnost do schránky. Jste se dívala? Do schráničky. >> Ne, schránečku já zásadně nevybíráčkuju. >> Tak pak je to v klidu. >> Petr Štěpánek, zdravíme Bezva dvojku ze Segen Gotes. Segen Gotes. Co to je? No, je to písnička Romana Horkého. >> Ano. >> Nepodíváme se. Musím, musí nám to naskočit samo. >> Mně to nenaskočí. Já vůbec nevím. Já se nechytám. Mně to zní tak jako švédsky, ale co to je? To nevím. Segen Got. Segedín. Hele, Segedín je tam. Už to máte? Podívejte se. Už to tam máte v nápovědě. >> Jež, tady to komandování úplně nenávidím. >> Segen Gotes. Boží požehnání. Něme. Fakt? Jo. >> A co jsem říkal já? >> Píseň od skupiny Kamelot a Romana Horkého. >> Hm. >> Hm. >> To existuje. Jo. Tak to je hezký. >> No, ale pojďme se teda vrátit ještě, protože to si myslím, že bychom neměli od toho jako odbíhat. >> Mimochodem, paní Karol, promiňte, já k tomu řeknu poslední věc. >> Eh, v text písně vzpomíná na dětské prázdniny u babičky v moravské vesnici a sloky se zpívají v moravském nářečí. Ta písnička je opravdu dobrá. Mm. >> A je to hrozně hezký. Je to takový jako od toho Romana jako už e člověka v letech, takový ohlídnutí se a zavzpomínání na babičku. To si opravdu pusťte. Ale vy to zapomenete, k přijed domů. Já vás znám. >> No to určitě. No, ale tak můžete mi to tady někdy zahrát. Nechcete si skočit pro kytarku naladit? >> Tak to už je. To je strašně to je to je strašně drahý, paní Karol. >> Je to drahý. Živý hraní jako >> ale musím říct, když jste tady měli Janu Chládkovou a zpívali jste Dalibora Janu. Pro život. >> Ano. Tak to bylo krásný. To bylo úplně parádní. >> Martin Osval, dobrý večer. Vím, že v rámci silvestrovské vilzonky máte ty různé kategorie cen, takže pana Hřebejka můžete nominovat na hodnotové hovado roku a pak se přimlouvám u kategorie stěr roku. To jak sundal macinka Matěje Ondřeje Havla u Tománkové. Mo Havla. Hele, to je stejně zajímavý, jak v tý topce mají MPA a teď teď mají MOH. >> MOH je fakt >> mají MOH. >> To jako místní organizace. >> No, >> ale eh >> on je to takovej svazák. >> Jé, oni jsou všichni. Já myslím, že do tý topky, když nejste, tak vás ani nevemou. >> A to je e No. No. >> No a ty ty to ty topáci, který až tak úplně nebyli, tak teď už jsou u lidovců. Když vysíláte svůj stream, svůj show, dáváte srdíčka takhle? >> Ne, to mě nikdo neřekl, že se to má. >> To je super. >> To se musí. A k čemu je to? >> Nemusí. Ale ale já to dělám. To udělá radost člověku. >> Jako tomu člověku, co nám to píše. >> Hm. >> Aha. Aha. Aha. Tak teď zase vy dotazy. >> Eh, no já jsem tady k tomu chtěl říct, že to je zajímavý, jak ten hřebejk všechny dráždí a mě to nechává v klidu. >> No, já jsem >> já na to mám takovej názor, že natočili řadu filmů. >> No, >> jeden z nich byl prokazatelně dobrej. Teďka spoustu režisérů v Hollywoodu natočila jeden jedinej dobrej film za život >> a jsou slavní. Tak pan Řebeď přinýšším natočil, musíme si pomáhat. Teďka to se povedlo. >> To se povedlo. >> To se fakt to je jako dojemný. No tak paní Karol to je a zaslouží si cenu. Prostě si generál Laudon mu dá cenu. A je >> mně se mně se zase líbí, že eh mně se to vlastně taky líbí. Mně to přijde takový symbolický, zvlášť to, že převzal tu cenu s rukou Petra Pavla, protože eh v Řebejkovém filmu Pelíšky, ten major Šebek, to je přesně takovej jako Petr Pavel, jo. A on vlastně ten řebejk se těm Petrům Pavlům v Pelíškách vysmíval a teď Lub ho a má od něj cenu. >> Jo, >> já jsem Pelišky viděl jenom jednou a nic to ve mě nezamalo. >> Počke, počkejte. Na co koukáte vo Štědrém dnu? večeru. Hlavně teda, že koukáte na Popelku. >> No, to vám můžu říct. >> No >> to já mám jako rok, co rok posledních třeba 20, možná 30, možná 50, nevím kolik let mě e v období těch Vánoc táhnou ty černobílý český filmy. Stan >> Kristián, >> třeba Kristian, neupřednost stanice. >> Jo, >> ducháček to zařídí. >> Katakombě a tady tydlety. >> Hm. To mám taky. Mhm. >> Takže mě jako nápad se dívat na pelíšky, mně přijde úplně cestnej. >> No, ale tak e já to mám zase jako součást takovýho toho vánočního rituálu. Akorát nevím, jestli to je úplně jo, jako, že to, že to dávají na štědrej den večer. Já nevím, jestli to je úplně důvod dostat to státní vyznamenání, ale zase chápu, že tam bylo to státní vyznamenání uděleno jako za ve finále úplně jiné zásluhy, než ty filmové. >> Já vám musím říct, paní Karol, něco, co vy eh ve svém mládí nepochopíte. >> Ano. >> Ale až přijdete domů nebo zítra, tak se na to zeptejte pana otce nebo paní matky a uvidíte. Jak řeknou, ano, dávám panu Ksaverovi za pravdu. Ono se něco zlomilo v okamžiku, kdy začaly, teď promluvím jako radní České televize, kdy začaly takzvané >> služby na vyžádání mediální, >> neboli >> eh možná ještě předtím, když začaly DVDčka a tak, kdy jste se mohla dívat na Popelku jenom v rámci takzvaného lineárního vysílání? To znamená štědrej den večer a nemohla jí nikdy jindy pustit, protože DVDčka nebyly. Na streamovacích službách to nebylo. >> Byly VHSy? >> No, byly VHS. Bylo taký složitý, ale nezapomeňte, že já jsem jako generace, kterou jako VHSky jako když tak tak šmrncli už jenom. >> Jo, takže já jsem tím žila. No jo, tak ale >> já se ptám, když táta přiv domů první video značky Tošiba, >> zapomeňte, že když bylo, když začal VHSky, tak předtím byl ještě takzvané bety. To už vůbec nevíte. To >> no, to jenom podle názvu, >> ale eh když to začalo, tak nebylo 20. >> Hm. >> Takže já si to období, kdy nebyli ani ve hsky a těšili jsme se na eh tady popelku na Štědrej den v podvečer, pamatuju. Ale >> a teď se to najednou zlomilo a vy už si to můžete pustit kdykoli. Dokonce já to mám na Blu-ray disku, neboli v nějaké vyčištěné, barevnější verzi >> a už to nemá tu atmosféru. >> No, ale todle já mám úplně jinak. Já právě bych si to vůbec nikdy nepustila na tom nosiči nebo na těch streamovacích službách. Já vždycky čekám, až mě to pustěj na ten štědrej den v tý televizi, >> protože jste uvědoměla >> odborníků nám to neptá. Vy jste uvědoměla, ale eh my jako ostatní prostě neuvědomělí žijeme s tím, že se můžeme na to podívat kdykoli. A abych vám to dokázal, tak přijedu dneska domů a ostentativně si pustím tři ořišky pro popelku a řeknut máš storiková neděle večer tudy na dušičky. Já se dívám. To je >> to jste mi to jste mi připomněl, ani nevím proč. eh historika Vladimíra Nálevku, který v dějinách 20. století napsal, že Trocký na schůzích politběra demonstrativně mlčel a ostentativně si přečítal francouzské romány v originále. Tak to je něco podobnýho. >> Zaplatil mu jako Stalým Trockem. >> Jo. Ano. >> Bude v rámci dnešní a To už jsme četli, ne? >> Nečetli. Já už jsem to četla několikrát, ale nahlas to ještě nepadlo. >> Einkess buntes. Nějaká kulturní vložka. Nevím, jestli si paní Karlu připravila nějakou recitaci. Ne, >> nepřipravila. Ne, ne, ne, ne, ne. Vy jste pouze řekl, že se mám dostavit, jak to bylo ve Švejkovi v čistém a střízlivém stavu. >> No, >> eh, o kulturní vložce nepadlo ani nepadlo ani slovo. Já třeba do dneška nevím, jestli si nemám nějakou kulturní vložku chystat na toho na toho 121. >> To se na vánoční večírek Wilsonovi 10. To si připravte, >> jo? >> Protože tam budete hlavní vězda programu. >> Počkej, já nemůžu být hlavní hvězda programu Wilsonova 10. >> No, právě v tom je, to je ten ďábl, co je skrytý v detailu, paní Karol. Jo, >> já bych potřeboval >> Ano. >> Eh, neřeknu to celý tu pravdu, protože to musí ještě kontrasignovat pan Holec. Ale idea je takováto. Já bych potřeboval, abyste se podívala na nějaký černobílý bakaláře. >> Mhm. >> Kde z prostředí hospody najdete tu dobu. >> Hm. >> To znamená rok 1970 až třeba 85, což je velký rozpíl. >> To budu trošku trpět. No, mě ty bakaláře nikdy moc nebavily. >> To je jedno. Ale jsou tam jsou tam jak chodili oblečený servírky. Mhm. >> černou sukni. Takovej ten, >> to je takovej ten tu zástěrku a takhle ještě ten čelenčku. >> Tak to potřebuju, abyste byla přesně takhle a měla tu krajkovou zástěrku takhle vpředu na té černé sukni. >> No. >> A cedulku jednota slouží venkovu. Karolína Stoniková odpovědný vedoucí. >> To já bych si mohla takhle půjčit od známýho, který má restauraci. Ten má takovouhle cedulku s nápisem Zaučuj se. >> No, no, no, no. A já toči zápasy s myšlenkou, která se jako nelíbí zatím kolegům. >> Ano. >> Eh, popravdě řečeno, zatím se líbí jenom >> mávám. >> Ano, takhle to je jenom mě. Eh, já se ti, protože tam si bude sedět u stolum >> a já si říkám, že než to všechno začne nebo poté, co začne, ještě nevím, že bychom podávali štědrovečerní večeři řízek bramborový salát a vy, já a pan Holec bychom ho obsluhovali. >> Mhm. >> Já bych měl ten smoking a říkal, polivčička byla >> byla. >> Já budu nosit tác. No právě jsem si říkal, že byste byla taková ta socialistická servírka. Krev a mlíko, taková ta vod rány, jako která víte se tam srovná i ty opilce. >> Takhle si to představuju. A hlavně >> byste mu na čem trvá mi ta čelenka. Takhle byly ty, nevím jak se to jmenovalo, ty drátky takový, jak se to jmenuje do těch vlasů tý >> skř Ne ne ne ne skřipec. Takový tyř my jsme tomu doma říkali pinetky. pinetky. >> Jo, takovejm těm železnejm takhle, že se to tam >> No, no. Železnejm, černej takovým. Ano, ano, ano. >> No a to to byste měla právě na tom takhle tam vražený. Já bych vám to tam osobně namontoval. >> Jo jo jo. To já se umím představit. To už pak nikdy nesundám. >> Aby to už nikdy nešlo odmontovat. A my bysme proplouvali mezi těmi stoly a roznášeli bysme tam. >> No, to šte večer. >> Jeda, je to geniální. Ale kdo bude za nás tam bavit obecenstvo? No, já myslím, že bude spous

Zobrazena první část přepisu (28 000 z 55 576 znaků).