Vzpomínka na hrdinství československých parašutistů v Resslově ulici

Ale je tam, jo. Dnes si připomínáme smrt těch, kteří bojovali proti německému fašismu, abychom mohli žít my a abychom mohli žít v míru. Řadu let se to v naší zemi dařilo. Dnes se bohužel mluví o válce, jako by to bylo něco, na co se s radostí chystáme. Ti, kteří dnešní zbrojení a šílené válečné běsnění připravují, jsou jiní než ti chlapi, kteří skončili zde v kryptě kostela. Těm dnešním válkařům nevěřím ani slovo. Pokud nejsou sami v maskáčích na frontové linii, nemají právo posílat občany své země kamkoliv válčit, zvláště na obranu neofašistů na Ukrajině. Bohužel dnes řada lidí pod vlivem masmédií souhlasí se zvyšováním výdajů na zbrojení. To nejspíš vyřeší všechny naše problémy. Zaručí nám účast ve vojenském paktu a mír. A kdy naposledy jste slyšeli slovo mír? Válka vyhovuje obchodníkům se zbraněmi a obchodníkům se strachem. Válku nelze rozpoutat bez pomoci masmédií. Příkladem pro nás by měly být neutrální země. Jeden z požadavků roku 68, který si dobře pamatuju, byla neutralita. Tenkrát to nevyšlo. A co dneska? Tragédie válek vystihují slova Herodotova, která zazněla před 25 stoletími: „V míru synové pohřbívají své otce. Ve válce pohřbívají otcové své syny." Ti, kteří zamýšlejí, připravují, provokují a podporují válku, nesou plnou odpovědnost. A my se musíme naučit žít v míru mezi sebou i se všemi ostatními. A ještě jednou vzdávám hold těm, kteří byli opravdoví.

Já vám přeji krásný podvečer 18. června 2026. My jsme se před malou chvilkou byli podívat u krypty kostela svatého Cyrila a Metoděje v Reslavově ulici, kde jsme uctili památku našich padlých parašutistů. Ale bohužel ten přímý přenos, který jsme dělali, měl velmi špatnou zvukovou kvalitu. Tak vás zdravím tady z nedalekého parku a chtěl bych vám to vše zopakovat, abyste ta slova slyšeli, protože si myslím, že jsme na velmi důležité křižovatce a měli bychom se zamýšlet sami nad sebou a nějakým způsobem nasměrovat naši zem, naši budoucnost k lepšímu. Ono to souvisí s tím, proč jsme tady dnes byli. Já sem chodím každý rok a nám tady projeli policisté kolem. Doufám, že nic zásadního. Chodím sem každý rok, abych se poklonil té památce těch sedmdesáti statečných, protože pro mě jsou to obrovští hrdinové. A vždycky, když jsem tady, pokládám kytici, zapaluju svíčku, tak přemýšlím a kladu si pořád dokola ty samé otázky. A já se s vámi dnes o ně podělím.

Tak v první řadě přemýšlím často nad tím, jakým tam dole v té kryptě muselo být, protože věděli, že se blíží jejich konec, a přesto našli obrovskou odvahu v sobě, aby se ctí opustili tento svět a aby nejenom těm zrůdám nacistickým, ale v podstatě celému světu svým nadčasovým historickým odkazem řekli, jak silní dokáže být český národ, když je mu nejhůř. Druhá věc, nad kterou přemýšlím, je, jestli jsme jako národ na tom srovnatelně. Ti kluci dole v té kryptě viděli, že opustí tento svět. Muselo to být něco hrozného, a já se obávám toho, že pokud se včas neprobudíme, tak se jako národ dostaneme sami do podobné krypty, do toho realizovaného digitálního koncentráku, který někdo ve velmi brzké době zamkne a zahodí klíče, a pak už nebude cesty zpět. Takže se vždy, vždy snažím apelovat na svobodně přemýšlející české občany, aby se probudili, abychom si uvědomili, že už nám zbývá možná jenom pár minut. Ale samozřejmě ti chlapi dole v té kryptě na tom byli hůř, protože oni už věděli, že prohrají. My ještě máme čas se probudit.

Tak prosím, neřešme blbosti. Například kdo pojede na nějaký summit. Není to vůbec podstatné. Ať tam jede, kdo tam jede, stejně se tam jde poklonit tomu militantnímu západu, tomu nenažranému západu, který jenom vyvolává války a bohatne na těch válkách. Není vůbec důležité, který komický skřítek poletí vládní linkou či normální linkou na Taiwan. Stejně to pro naši budoucnost nebude vůbec nic znamenat. Přestaňme se zabývat těmihle blbostmi a řečme to, abychom jako národ neskončili v podobné kryptě.

Letos jsem začal přemýšlet i nad tím, jak nebo co by asi řekli ti statečnější parašutisté, kdyby věděli, že po více než 80 letech k nám budou jezdit sudetští Němci a budou z nás provokovat, budou se nám vysmívat a budou nám říkat, že si ty sjezdy tady budou dělat každé dva roky. V podstatě kdykoli oni budou chtít. Já jsem přesvědčen o tom, že by ti kluci, protože byli vojáci a museli poslouchat rozkazy, že i oni si přáli nějaký normální domov, ve kterém budou žít se svými nejbližšími v klidu a míru ve své zemi, ve své svrchované svobodné zemi. Co by asi řekli tomu, že náš nejvyšší ústavní činitel – záměrně se vyhýbám slovu prezident, protože my nemáme prezidenta, my máme soudruha generála – co by asi řekli tomu, že tento člověk vyzývá Německo k jeho roli v Evropě? Co by řekli tomu, že tento člověk vyzývá k vytvoření Spojených států evropských? Já jsem přesvědčen, že pro tohle oni neumírali.

A je potřeba, aby my, co jsme tady, navázali na ten jejich odkaz, na tu jejich odvahu a abychom bojovali alespoň slovem, svými postoji proti tomu všemu, co se teď děje. Takže říkám všem divákům TV Raptor, všem svobodně smýšlejícím lidem, kteří mají bílé, červenomodré srdíčko. Říkám to i té opozici, která je pouze rohožkou totalitní čtvrté říše, čili Evropské unie. Říkám to i té zrůdě, která vede Evropskou komisi. Nikdy nás nezlomíte. Nikdy náš národ nepřijde o svoji suverenitu. A víte, proč tomu věřím? Protože ta slova, která tam řekli ti naši bojovníci, jsou nadčasová. Jsme Češi, nikdy se nevzdáme. Slyšíte? Nikdy.

Já vám strašně moc děkuju za to, že se nebojíte sdílet pravdu. My všichni vytváříme svoji budoucnost. Nebojte se toho. Jak jsem řekl, nesmíme se vzdávat. Děkuju vám.