Sjezd landsmanšaftu v Brně - Kudy z riskantní pasti 16.6.2026

Přátelé, já bych měl jednu výzvu, jestli můžu poprosit.

Já jsem zakomponoval do názvu vystoupení tady kolegy po mé pravé ruce Vláďu Proroka. Prvek, který jsme zatím moc neobsáhli, a to není zhoršení.

Tak přátelé, mění se geopolitická a geoekonomická mapa světa. Dochází k velkým posunům. My jsme řekněme levicové a vlastenecké protiválečné síly. My jsme jejich součástí v nevelké zemi v srdci Evropy a můžeme se na to buď dívat a jako okecávat všelijak a komentovat, nebo se můžeme znovu a znovu zamýšlet nad tím, jakou šanci to dává tomuto pólu, řekněme české politiky a českého veřejného života, aby se pokusil nějak využívat těchto nových prostě trendů, často velice slibných a zároveň velice riskantních v něčem pro postupné změny u nás v České republice.

Byl bych potěšen, kdyby naše diskuze neopomněla i tento moment. Jestli můžu vás vyzvat, abychom se i takto dneska vyjádřili.

>> Určitě, Vláďo, začni.

Když jsem tady hovořil o Kondratěvových cyklech, tak jsem chtěl konstatovat, že existují cyklické krize, ze kterých se systém dostával. Ale dneska se ten systém dostává do strukturální a systémové krize.

To znamená, já mám někdy pocit, že je ve stejné situaci jako kdysi feudalismus před velkou francouzskou revolucí. To znamená, tady chybí koncept, jak změnit systém. Čína může být inspirací, ale potřebujeme najít evropské řešení.

A co se týká Česka, tak jsem se tady zmínil o makrozónách. Je otázka, do jaké makrozony my padneme. To znamená, jaký ekonomický a politický prostor bude ten, ve kterém se budeme pohybovat. Z toho musíme odvozovat to, co můžeme nebo co máme požadovat.

A z druhé strany bychom měli mít jasno, co upřednostňujeme jako levice a na to se orientovat.

A ještě jednu věc. Tady se hovoří o tom, v jaké situaci jsou Spojené státy a svět. Někdy v 73. letech podle grafu došlo k tomu, že růst produktivity práce a růst mezd se začal rozdělovat. Produktivita práce rostla a reálné mzdy přestaly růst. To znamená, ti majetní si to začali přivlastňovat a narůstá polarizace. To je všeobecný problém.

To znamená, když tady nebude ten levicový socialistický projekt, který bude respektovat právo národů na sebeurčení, lidská práva a tak dále, tak kapitalismus může ten přebytek lidí prostě zlikvidovat. Malthus není úplně jaksi idea mimo realitu.

A poslední věc, kterou řeknu: byl jsem pozván, abych přednesl referát na Zuberkách chodníčkách na Slovensku někdy před měsícem, dvěma. A byl jsem příjemně překvapenej, co tam bylo za lidi. Byli tam věřící, byli tam střední vrstvy, byli tam lidé z mediální sféry. Všichni si uvědomili, že ten systém začíná kolabovat. Ale de facto nikdo tam moc s variantou nepřišel.

To znamená, je na levicové inteligenci, aby něco vypracovala. Já jsem třeba debatoval s Vladimem Petrovem, který tam byl s Danou Jakubiskovou, a shodli jsme se na tom, že chybí projekt a že je potřeba dohromady levicovou kulturní frontu. To znamená otázka začít ovlivňovat lidi proti tomu, co se šíří odzadu. To je podle mého potřeba začít dělat.

A pak ten projekt ekonomický, to znamená, jak obnovit suverenost České republiky.

>> Souhlasím. Já dokonce, vládě, jestli můžu navázat, jsem notoricky znám tím, že říkám, že to nemusíme ani nazývat, že je jenom levicová nebo socialistická alternativa. Protože dopad všeho negativního je nepoměrně širší než na řekněme vrstvy a články společnosti, které tradičně mívají sklon se levicově nějak orientovat.

My potřebujeme přeci protiválečný, antimilitaristický, vlastenecký prostě postup. Obnovu jakžtakž svébytného rozvoje České republiky.

Takže uvedu jeden naléhavý požadavek. Přeci není to jenom v zájmu lidí, kteří chodí do práce za mzdu a mohli by mít levicové smýšlení. To má zase řekl bych objektivní zájem na takovém vývoji. Ten je nepoměrně širší. A naší povinností podle mého soudu je to rozšiřovat. Já jsem tady jmenoval Deanu Jakubickou. Ona asi levicově nějak zaměřená není.

>> To jsem netušil, to je skvělý. Seděli jsme čtyři hodiny u vína a debatovali jsme.

>> Tak to jsme si ujasníme. Institut české levice je institutem Komunistické strany Čech a Moravy. Ale například v akademické radě členů Komunistické strany je tam snad do dvaceti procent. To je možná hodně. A jsou tam jinak lidé jaksi úplně jinde, často i s jiným světonázorovým základem. A rozumíme si a snažíme se to a chceme to takto dál rozšiřovat. A samozřejmě v tom nemůže chybět levicové antikapitalistické křídlo.

>> No, tak to logicky. Jedině tato kombinace těchto dvou pólů to někam prostě dovede dál.

>> Máš slovo.

My vidíme, že jsme tady na téma, které se historicky dá přirovnat k období nebo to období, které je současné, se dá přirovnat k období, které tady bylo a bylo charakteristické vytvářením široké lidové fronty.

>> To si myslím, že je důležité. To je velmi důležité a jsem rád, že to složení akademické rady tomu vlastně odpovídá.

>> Nicméně vrátím se ještě k tomu a pak se zase vrátím. Tak to je, to dokončím. Mě, já tady připomenu, že se konala nějaká demonstrace proti Landmanchaftu v Brně. Což je taková ukázka, vlastně je to konkrétní příklad, velmi zajímavý moment politologicky. Protože když jsem viděl šot SPD k tomu, který zval na tu demonstraci, tak se veškerá vina házela na brněnský magistrát.

>> A přitom to byli členové, jsou to členové vládní koalice. A ústava je taková, že říká, že zahraniční politika patří do kompetencí vlády. Čili to bylo úplně špatně. Tady se to minulo cílem. Ale pak jsem na té demonstraci byl a vyplynulo to nějak jinak a myslím, že se zachránilo.

Například předseda SPD Tomio Okamura, zároveň člen parlamentu a tak dále, v vládě tedy není. Tak řeknu: kdybyste měli ministra vnitra my, tak bychom se tady nemuseli shánět. Bychom to zakázali. A opora v zákonech na to je.

Protože sudeťská otázka nebyla řešena z ničeho nic prezidentem Benešem. Ona se opírala o výsledky postupimské konference. To byl politicko právně závazný dokument, který počítal s tím, že skutečně dojde k vysídlení těch Německů z pohraničních oblastí, aby nemohla vzniknout příčina k další válce.

V tom se viděla jedna z příčin toho, proč jsme mohli být napadeni a tak dále a proč to tak snadno šlo.

>> A druhý moment spočíval v tom, že tady teďko jsem trošku vedl, jsem to trošku zapomněl, ale to je jedno.

>> Se nám stává.

Tak to se stává, že jo, v tom věku. Taky už mi je přes sedmdesát. Jde tam o to, že my jsme vlastně přišli. A to je ten druhý moment. My jsme vlastně přešli na argumentaci s toho německého Landmanchaftu, že jde vlastně jenom po občanské zpřátelení mezi státy, ne mezi státy, ale mezi občansko-právními, občanskými sdruženími různých států.

To znamená taková ta vlastně komunikace evropských občanů navzájem.

Nezávadná, ale ve skutečnosti to směřuje proti české státnosti z těla jednoznačně, protože to zpochybňuje výsledky druhé světové války.

A z tohoto hlediska je to dokonce trestné, protože ty Benešovy dekrety jsou platnou součástí českého právního řádu.

Není to tak, jak říkal jeden pomýlený předseda Ústavního soudu svého času, že jsou vyhořilou součástí českého právního řádu. Tak to není.

Čili to jsou momenty, které máme dneska před sebou, které musíme řešit a myslím, že došlo ke správné kritice ze strany předsedy SPD. I když nejsem člen strany, tak jsem mu v tu chvíli fandil nebo naší strany – to je jedno, kdo to řekne, ale hlavně, že to řekne.

A zklamal mi premiér Babiš v tomto směru, protože on strčil hlavu do písku. On byl krátce předtím na návštěvě u těch, kteří to podporovali.

Já si myslím, že jestliže Jihomoravský kraj dal šest milionů na ten světoněmecký magistrát a bavorská vláda v přepočtu, tak to je prostě zasahování cizího státu do vnitřní politiky České republiky.

To není něco, co by se dalo tolerovat a my to tolerujeme, ale myslím si, že je dobře zaděláno na to, aby se to už neopakovalo.

To je z mého pohledu hodnocení výsledku toho, co se v tom Brně udělalo.

Mohu si krátce na tohle? Zneužiji vaší pozornosti na pár vteřin.

Vzpomeňte si, jak to začínalo. Když se oznámilo, že tuhle drzou provokaci tady budou dělat, tak bylo hrobové ticho.

My jsme organizovali pravidelně veřejné mítinky od podzimu. Vyzývali jsme vládu a zákonodarce otevřenými dopisy, aby se zachovali tak, jak by se zachoval prezident Beneš a poválečná politická reprezentace. Hrobové ticho.

Nakonec, zaplať pámbůh, se přidali dva bývalí prezidenti. Každý určitým způsobem, ale velmi správným směrem.

Vyvrcholilo to brněnskou demonstrací, která podle mého soudu byla velmi úspěšná, byla velmi dobrá.

Ale to, co ty říkáš, Česmíre, se potvrzuje ještě v reakci Bernta Poslota. Jestli jste viděli tu sprostotu, kterou on zveřejnil, tam jste to možná neviděli.

On dal rozhovor časopisu nebo webu nebo nějakému médiu, které se jmenuje Paměť národa a má ho v rukou nezisková organizace, takzvaně post bellum, po válce, která dostává z veřejných rozpočtů 35 milionů Kč ročně od různých ministerstev, od hlavního města Prahy, Ostravy, magistrátu a tak dále.

A ten člověk se tam dopustil tak neuvěřitelných drzostí. On řekl, že se divil, že to jsou nějaké lidi jako úplně zaostalí duševně, jako protestovali, intelektuálně vyprahlí. Takovou kombinaci jinde neuvidíte.

Tam byly, on prohlásil, že jsme tam měli svastiky. On řekl, že my jsme měli, my protestující jsme měli Jákovy kříže, že to bylo všechno jako za Stalina. Tam řekl, jak představitele slovanského extrémismu. To je jeho pojem a takovéhle zprosťárny prostě on vyslovil.

Jestli může člověk, který převzal žezlo sudetoněmeckého Landmanchaftu od nacistů – to víme, kdo to zakládal, von Treuenfeld a tak dále, to byli grázlové vyššího kalibru – prostě všechno. On se od toho jakože distancoval a nedistancoval. Neopakuje úplně ty jejich největší sprosťárny.

No a on nám bude říkat, že svastiky a že tohle a veřejná moc na to kouká a nedělá nic. To je křivé obvinění, to je nactivistické a tak dále. Na to existují i nějaké paragrafy. Možná bys nám je poradil, Čestmíre.

Já si myslím, že ty, kteří přispěli na to z brněnského magistrátu a z Jihomoravského kraje, kteří si o to zasloužili, aby ty peníze tam byly poslány, by to měli ze svých kapes tomuto městu Brnu a tomuto Jihomoravskému kraji vrátit, protože to je v rozporu se zákony o účetnictví a tak dále. To jsou protiprávně vydané, vynaložené peníze.

Ale ten člověk nás uráží za peníze poplatníků.

To ano, jistě. To je základ, z kterého lze vycházet a to není kriminalizace ještě, i když jsou tam taky kriminální činy.

Tak ale já navazuju na to, co jsi říkal, Česmíre. Ten člověk dal najevo, že si je dobře vědom. Oni si otestovali reakci české veřejné moci, která byla taková, jaká byla. Teď jako půjdou dál. Prostě to vůbec nejde jenom o názory nějakých takzvaných sudeťáků.

Víme, že ten pojem je jaksi falešný.

A pak je to ale jeden povzbuzující moment. Vzpomeňte si, čím vyhrál fakticky Miloš Zeman nad Schwarzenbergem. Tenkrát vzpomínáte si, co bylo klíčovým střetem v televizi, kdy se Schwarzenberg vyjádřil v podstatě ve prospěch té sudeťácké prasárny.

Jo. A to vím, kdo to Milošovi pošepal do ucha a tak dále.

Já si myslím, že tys to naznačil, Čestmíre, že tady se rodí pole a možná zbraň střetu, který může být velmi perspektivní.

Česká veřejnost si nevzala, nestotožnila se většinově s tím, aby se tady měly organizovat podobné věci.

Já si myslím, že toto téma bychom měli neustále oživovat, kultivovat a dovádět ho do náležitých souvislostí.

Já nevím, kolik procent mladší generace u nás ví, jakou průlomovou roli sehrála sudetoněmecká irredenta v 30. letech.

Mohli by, kde by našel Daladier a Chamberlain tak snadné alibi pro Mnichův diktát, kdyby mu ho nepřinesli takhle na stříbrném podnosu, že jsou terorizováni Československou republikou a že mají právo na sebeurčení a tak. To přeci musíme vrátit do veřejného prostoru a vrátit do veřejného prostoru i spoustu jiných věcí, které jsou aktuální v tom.

Vy jste ještě oba chtěli – mimochodem politika usmiřování byla nosnou částí německé zahraniční politiky nejen před zahájením druhé světové války u nás, ale i ve Francii taky spolehlivě.

Jo, to prostě je politika jednoho státu vůči druhému státu.

A to se nesmí přehlížet. To není na úrovni nějakého bratříčkování a pití piva. Jo, to je prostě tady o podstatě udržení státu.

To je a já už myslím, že jsme k tomu řekli hodně.

Nechci se, ale rád bych se ještě vrátil k Franklinovi Delanu Rooseveltovi, k té části konce války.

Tam byl problém v tom, že on zemřel.

No, bolestně.

A je zajímavé, to je zajímavé.

Prostě on připravil novou listinu práv i pro Ameriku a to nemohl dotáhnout do konce, protože zasáhla smrt.

Nicméně by to bylo mnohem těžší než to, co on ve skutečnosti udělal, ale jinde v Evropě.

Jeho diplomacie ještě v Evropě stihla prosadit tu myšlenku, takže po válce se objevily nové ústavy nebo nové části ústavy ve Francii a dalších státech, tam, kam dosáhla v rámci své sféry americká diplomacie.

A z toho vlastně žije dodnes Evropa, i když se Evropa dostala zase do toho stavu, že na tom také ustrnula.

Když si vezmete pakty o lidských právech na půdě OSN, tak tam už jsou nejenom lidská práva jednotlivců, ale lidská práva národů.

A ústřední lidské právo národu je právo na rozvoj.

>> Jo, právo na rozvoj.

A to dneska Amerika bere.

Například Kubu, kam se zase chystá stoupit.

Jo.

A to je důležitost, že ona degraduje, ona se nerozvírá, ona stagnuje a degraduje dokonce.

A to je velmi důležité.

Děkuju.

>> Tak jsi chtěl něco, někdo říct?

Ano.

>> Já jsem chtěl říct pár ne tak kultivovaných slov.

>> No, já jsem chtěl připomenout v té souvislosti se sudeťáckou provokací, co nezaznělo, a to je ona, řekněme, událost v parlamentu.

Já bych v tuto chvíli si troufal oceňovat.

Předpokládám, že v tom měl hodně prsty Okamura v tom, že došlo na nějakou výzvu, která se potom nějakým zvláštním způsobem v tom parlamentu pohybovala.

A kde si troufnu tvrdit, v tu chvíli, kdy se rozhodovalo o tom, co bude s výzvou, tak se odhalila jedna strana a odhalili se někteří jednotlivci v té, řekněme, vládní koalici. Čili to jsou věci, které by se určitě nemělo na ně zapomínat a měly by se o nich mluvit, měly by se podle mého soudu připomínat. A to nejméně proto, že v naší zemi se 35 let nějak pohybuje to společenské vědomí.

Připomenu, jak to nazvat, ona Overtonova okna.

A teď když si vezmeme tuhletu teorii, kde až jsme se dostali – a není jednoduché, není jednoduché ten vývoj zvrátit.

Já se velice vážně obávám, že ta otázka, která tady padla od těch mladých, co o tom vědí a co to pro ně znamená, tak se obávám, že tady nelze nic jiného než všemi silami se snažit působit na to, aby to ti mladí, aby se to dověděli.

Já bych chtěl k tomu dodat jeden optimistický, jak to nazvat, optimistickou zkušenost.

My jsme v Olomouci, v Olomouci měli také pietní akty k, jak oni říkají, ukončení druhé světové války.

A my jsme říkali – já to budu říkat osvobozeníČeskoslovenska sovětskou armádou – a tam vystoupil velice, já to řeknu teď razantně, se k té problematice té sudeťácké provokace náměstek Hatmana. Za ano, velice razantně, takže jsme vyvolali velký potlesk a pak jsme mu k tomu gratulovali tomu člověku.

Co tím chci říct?

Chci říct, že v tom celém politickém spektu určitě najdeme spojence proto, abychom usilovali už od teďka o to, aby to v tom Liberci neproběhlo, protože pokud usilovat nebudeme, tak to tam proběhne.

Za dva roky.

>> To je jednoduché.

Oni mají prachy.

Když se podíváme na to, co mají k dispozici, no, tak pro ně pracuje Česká televize. Bez srandy, pro ně pracuje rozhlas.

Slyšel jsem to, viděl jsem to, takže budu tvrdit, že to tak je. A bez toho, abychom byli aktivní, tak je otázka, aby to s těmi overtonovými okny neskončilo až tam, kde bychom, ale sakra, nechtěli.

>> Tak Institut Václava Klause, myslím, velmi dobře to postavil na té akci, že to je v konečném důsledku především spor s pátou kolonou u nás. Prostě, bez ní by se pochopitelně nic takového nemohlo dít.

Takže, ale ty jsi měl, Oskare, ty jsi chtěl něco říct?

Dobře.

>> Tak ono to není až tak s pátou kolonou jako s problémy v nás samotných.

Za sebe musím říct, že jsem hluboce přesvědčen, že tohle se vyhrát v téhle fázi vůbec nedá.

To je prostě naivní představa.

Když prohráli revoluci v roce 1905, co udělal Lenin?

On šel do Švýcarska a psal „Materialismus a empiriokriticism".

To všechny aktorů nikdo nepřečetl.

No, dva, tři lidi, že jo, protože nebyla revoluční doba. A zrovna tak platí, že tady není a dlouho ještě nebude nějakej sociální potenciál pro velké změny.

Kromě toho, že potřebujete k tomu geopolitické podmínky, tak ta vnitřní situace se každodenně zhoršuje.

Ano.

>> Čím se zhoršuje?

Působením masových vzdělávacích prostředků a působením školství.

Do těchto struktur vzdělávacích prostředků a školství my nemůžeme dosáhnout ani omylem.

To jsou nahodilosti, že tady ještě pár lidí vůbec ve školství funguje.

Když se, když se podaří sebrat, já nevím, tu formu financování České televize – když se změní, co se změní na obsahu zpravodajství a publicistiky?

No, nic se nezmění na obsahu zpravodajství.

Akorát my budeme mít na duši klid, že nemusíme ze svých osobních peněz každý měsíčně přispívat na ty nesmysly, který tam jsou.

Tím nevolám potom, abysme byli pasivní.

Tím volám, abysme aktivitu nespojovali s falešnou nadějí, protože pak přijde deprese. Naše povinnost je, já nevím, bojovat proti sudeťákům, bojovat proti sociální nesvádnosti, ale v podstatě z morálních důvodů, ne proto, že se připravujeme na to převzít tady nějakou moc.

Náš morální úkol je tohle říkat nepochybně.

>> Eh, děkuju.

Já bych k tomuhle připojil, že ono do značné míry to, o čem tady hovoříme a jak pochmurně často o tom hovoříme, tak je hodně eurocentrický pohled. Protože kolem roku 1900 bylo 30 % obyvatel planety Evropanů, takže evropský problém byl světovým problémem.

V současné době v Evropě žije 7 % obyvatel. Evropský problém není evropským, není světovým problémem.

Já jsem se před 10 dny vrátil z Uzbekistánu – Srdce temnoty střední Asie.

Je pravda, že jsem se tam pohyboval v akademických kruzích.

Tam by nechápali, o čem tady hovoříme.

To je země, která je samozřejmě pořád chudší, výrazně chudší než Česká republika. To ano, ale je to země, která má ročně 7 % růstu HDP.

Je to země, kde teď staví jadernou elektrárnu.

Je to země, kde mezi Taškentem, Samarkandem a Bucharou staví rychlodráhu.

Teď už je to země, kde člověk nevidí žebráky, nevidí bezdomovce. Všichni jsou tam tak slušně jaksi oblečení a je to země věřící v budoucnost.

Oni vědí, v čem tady my žijeme, a litují nás. Uzbekci teda na dálku vidí, do čeho se ta Evropa jaksi propadá. Ale prostě pro ně je to tak kontinent, který je vzdálený, který kdysi byl pro ně vzorem.

Pamatují si motocykly Jawa například. A tak kdysi jsme byli vzorem.

Už nejsme vzorem, jsme odstrašujícím případem.

Tak jako kdysi pro nás byl odstrašující případ Amerika nebo nějaké jiné části světa. Že prostě z Evropy se stává periferie současného světa.

Periferie je využívaná vždycky těmi ostatními.

A jak napsal Lawrence Harrison: „Underdevelopment is a state of mind" – nerozvinutost je stav ducha.

Jo, to znamená, ta nerozvinutost se pak samozřejmě promítne do našich kognitivních struktur a budeme ji reprodukovat, budeme v ní udržováni.

Jak varufakis, ten řecký bývalý ministr, nedávno řekl: Co čeká Evropu?

100 let ponížení. Že je to 100 let ponížení, to je to, co zažila Čína mezi opijovými válkami a rokem 1949.

Čili projdeme jaksi tím stoletím. Od toho, co nejvíc [potlesk] mohu navázat tyto řekl bych postřehy, dojmy a tak dále, které kdokoli jakosi ty nasbírá ve světě dodnes považovaném za nějakou periferii, jsou podle mého soudu velmi osvěžující pro českou alternativní veřejnost.

Je třeba se je dozvídala.

Poslední příspěvek můj, teda už slibuju [smích], a spočívá v tom, že jsem zachytil na internetu — tedy jak už to tak bývá — zachytil jsem tam screenshot, filmový shot jedné kandidátky, polské kandidátky do parlamentních voleb v Polsku. [frknutí]

Mladá, krásná blondýnka s nohama až sem, hele, a tak dále. Až tak.

Ta měla taky krátký shot, ale ten byl založen na tom, že se pohybovala v místnosti, kde byly vystaveny tři reprezentativní vlajky.

Pochopitelně polská, vedle toho taky ukrajinská po jedné straně a taky tam byla vlajka Evropské unie.

A podstatou toho shotu, který byl krátký, ale velmi významný a účinný, bylo, že ty dvě vlajky, které nebyly polské, vzala a hodila do koše.

A já bych chtěl říct, že nejde o to, abysme nějak radikálně se snažili skoncovat s Evropskou unií hned a teď, ale česká politika musí směřovat k tomu, abysme tlumili vztah k Evropské unii a abysme každopádně přestali financovat cokoliv, co souvisí s válkou na Ukrajině a vůbec s výdaji na války ve světě.

Podpora amerického kapitálu není — není v daném případě vůbec v našem zájmu — nekupovat žádné zbraně od Američanů a tak dále.

Děkuju.

Naštěstí to nestojí ani v ústavě zatím, že něco takového musíme dělat.

Tak, no, ono se tady hovoří o tom, že máme nějaké závazky k NATO, zejména finanční. Uvádí se nějaké procento z národního důchodu nebo z čeho?

Chtěl bych říct, že žádné závazky tohoto druhu právní neexistují.

No právě. To, že veškeré naše závazky jsou soustředěny pouze v washingtonské smlouvě a v ničem jiném. A to, co se uplete někde v zákulisí, pro nás závazné není.

Díky, přátelé. Je pozdě. Já vám moc děkuju. Nakousli jsme některá témata. Budeme na nich pracovat v budoucnu.

[hudba]