Vondráček: Celé je to o Turkovi, prezident se má omluvit. Boj o cestu na summit NATO je fraška

Tady je Pavel Štrunc a Echo Primetime.

Díky, že se díváte a díky, že nás posloucháte také na rádiu Prostor.

Prezident Petr Pavel dorazil na jednání vlády, ale i po něm není jasné, zda pojede na červencový summit NATO.

Měl by prezident jet.

Proč vláda váhá s oznámením složení delegace?

Vlamuje se prezident někam, nebo je jeho účast logická?

Je to msta motoristů za Filipa Turka, nebo jde o úplně něco jiného?

A jak vůbec důstojná a důležitá je debata o složení delegace?

Začínáme.

Libor Vondráček, předseda Svobodných a poslanec zvolený na kandidátce SPD.

Pane předsedo, dobrý den.

>> Dobrý den, děkuju za pozvání.

>> Poslanec Jiří Pospíšil a první místopředseda TOP 09.

Dobrý den i vám.

>> Krásný den.

>> Pane Vondráčku, bylo nutné, aby prezident šel na vládu kvůli delegaci NATO podle vás?

>> Myslím, že to nutné nebylo.

>> Proč?

>> Tak on asi chtěl jít, tak tím pádem šel. Má na to právo. Jestli to bylo nutné nebo nebylo nutné, to by měl odpovědět on. Proč tam vlastně ve finále cítil za nutnost a potřebu jít?

Za mě asi není moc, co by mohl na jednání vlády říct. A já jsem na tom jednání pochopitelně nebyl, aby to mohlo sehrát tak významnou roli, že bych to mohl pojmenovat jako nutnost.

>> Dostaneme se k tomu. Bylo nutné, pane Pospíšile, podle vás, aby prezident šel na jednání vlády a tam mluvil, promluvil ohledně delegace na summit NATO?

>> E, tak nutné to nebylo. Nicméně prezident má toto právo účastnit se podle svého uvážení jednání vlády a já jsem to vnímal z jeho strany jako gesto, snahu ukončit ty spory, které jsou kolem jeho účasti v delegaci k NATO, a snahu tu věc nějakým způsobem vyjasnit.

Ostatně on před několika týdny do Etteru pustil jakýsi kompromisní návrh, že by na summit NATO jel jak pan premiér, tak pan prezident. Jeden by se účastnil té neformální večeře lídrů, druhý pak oficiálního jednání za kulatým stolem, a dos žádná odpověď ze strany vlády na tento návrh nepřišla.

Takže já to vnímám jako gesto, snahu tu věc spíše uklidnit a nějak rozhodnout, než jako gesto, které by tu situaci mělo více komplikovat.

Takže spíš jako gesto smířlivosti, nebo se podle vás prezident někam vlamuje?

Jak jsem si položil tu řečnickou otázku v úvodu.

>> Já bych nehovořil o vlamování. Zkrátka pan prezident z důvodů, které sděluje veřejnosti, chce jet na summit NATO. Já si myslím, že ty důvody jsou oprávněné, nejen ty tradicionalistické, že tam vždycky, pokud nebyly nějaké zdravotní problémy, jezdil prezident republiky a tak dále.

Ale včerejšek jsem vnímal jako gesto: přicházím na vládu, chci si to vyříkat a doufám, že nějak se dohodneme a nebo že to nějak uzavřeme.

To, že vláda trošku dětinsky to rozhodnutí, byť bylo avizováno na včerejšek, posunula o 14 dní, a tím se ta situace jaksi dále nevyjasňuje a budeme za chvílku stát opravdu na prahu toho summitu a stále nebude jasné pro naše partnery, kdo tedy za nás nakonec jede, tak to si myslím, že je zbytečné.

Kdyby to včera vláda rozhodla nějakým způsobem, byl by ten spor podle mého názoru minimálně v první fázi ukončen a ta situace by dál neeskalovala.

My se k tomu dostaneme. Vaše reakce, pane Vondráčku, jako pan Pospíšel tady mluví o usmíření, řekněme.

Tak akt usmíření mohl přijít už dávno, dávno předtím, kdy se pan prezident začal velice široce domáhat svých možná práv, třeba nejmenovat někoho členem vlády, přestože zodpovědnost vlády nese primárně premiér. A nemyslím si, že k tomu měl nějaké podstatné argumenty postavené na skutečném znění ústavy, ale jeho široké výklady o demokratických hodnotách a podpoře totalitního režimu z pozice pana Turka, tak ty si myslím, že opravdu nejsou na místě, zvlášť s jeho minulostí, s jeho historií.

Ale pokud tedy teď v tuto chvíli by se chtěl usmířit, tak by se možná opět měl vracet do minulosti a dívat se na tu ústavu ne jenom ve svůj prospěch, tvrdit, že má pravomoci garantované ústavou, a dívat se také na své povinnosti, a to by pravděpodobně bylo takovým tím globálním aktem usmíření.

Ale za mě trvá to dlouho.

Jistě se už mnohokrát pan premiér vyjádřil, že nemá zájem na tom, aby pan prezident jel na ten summit, byť to nebylo formálně rozhodnuto na vládě.

>> No a proč to nebylo rozhodnuto, tak mohl říct, ne?

>> Tak já myslím, že tu agendu si vláda primárně určuje sama, kdy to bude rozhodnuto, jakým způsobem. Nemám v hlavě data, kdy se rozhodovalo o obdobných summitech v minulosti. Určitě u nás se toto řešilo mimořádně brzy.

Ta otázka padla, mám pocit, někdy v únoru na tiskové konferenci, což je tedy nezvyklé vzhledem k tomu, že je to červencový summit.

A já sám jsem toho názoru, že nová vláda prostě má legitimní důvod chtít jet obhájit svojí pozici tak, aby za ní mohla pevně stát jako reprezentace České republiky.

A pan prezident toho času řekl, že má indispozici, která mu brání v tom, aby mohl hájit pozici české vlády.

A přestože Miloš Zeman před těmi čtyřmi lety měl indispozici zdravotní, byl to trochu jiný příběh, tak ale také nikomu jeho neúčast na tom summitu nechyběla.

Zkrátka bylo možné tam být a nikdo se nad tím nepodivoval. Ono je to celkem běžné v mnoha jiných státech, že se ta delegace pravidelně střídá nebo i nepravidelně střídá. Takže je to spíš náš vnitrostranický problém, než by se v NATO nějak divili, že nebude přítom pan prezident.

>> Dobře, ale vy jste říkal u pana prezidenta Zemana, to byl zdravotní stav. Tady pan prezident Pavel a Radek Vondráček, šéf zahraničního výboru, prostě říká: kdyby prezident přišel třeba k rozpočtu, tak bych to pochopil. Teď se bavíme o tom, kam pojede. Je to evidentně pro pana prezidenta důležitá věc.

>> Je to pro něj důležitá věc. Asi to pro něj bylo i důležité, když se sám aktivně vyjadřoval, že by nebyl schopen na summitu hájit pozici nové vlády směrem k utrácení peněz za obranu.

A když toto řekl veřejně, pro mě to byla prostě diskvalifikace, aby tam mohl jet a tu pozici České republiky hájil. Takže mně to přijde zcela logické.

To, co říká tady pan předseda, že pan prezident tu ústavu občas vykládá tak, aby se mu hodila do jeho konání, řekněme, abyste narážel, my se na to dostaneme, i na jmenování, či nejmenování navržených kandidátů na ministry.

>> Hm. Tak já si myslím, že tento prezident z polistopadových prezidentů kreativně vykládá ústavu nejméně, nebo jí nejméně ohýbá. A to už jen tak jak to nazveme.

Já jsem paměník. Dovolte mi jednu poznámku. Nejméně ohýbá, jo, nebo kreativně vykládá. Já vzpomínám často na situaci, kdy tady padla Nečasova vláda a tehdejší prezident Miloš Zeman zcela v rozporu s duchem ústavy nepověřil reprezentanta parlamentní, poslanecké většiny, sestavení nové vlády, která by logicky vznikla, ale postavil si vládu ze svých přátel pod vedením Rusnoka, pana Rusnoka.

To jsou jako změny toho, jak má fungovat třeba princip eh parlamentní nikoliv poloprezidentské republiky.

Tam byly ty výrazné pokusy a posuny.

Otázka jmenování nebo nejmenování se 30 let od vzniku ústavy pořád tady interpretuje.

Každý prezident v zásadě má nějaký příběh toho, se tam někoho chce či nechce jmenovat.

A můžeme opět jít k Miloši Zemanovi a jeho nejmenování ministra kultury a tak dále.

To znamená, tohle není.

Na co naráží pan Vondráček, je to, že pan prezident, dovolím si to parafrázovat, tak ochutnal trochu vlastní medicínu, jestli to tak mohu nazvat.

Tím, že tehdy si u Filipa Turka vyložil ústavu nějakým způsobem, nyní si ústavu vykládá zase tímto způsobem.

Tak prezident je podle ústavy eh vrchním velitelem zbrojených sil, zastupuje stát navenek a považuje tyto své kompetence, které jsou sdílené s vládou, za velmi důležité.

Proto tedy pravděpodobně chce jet na summit.

Nejsem jeho mluvčí, takže to tak já to osobně vnímám.

A proto je třeba být připraven se i obrátit na Ústavní soud, aby ten vyložil takto dvě klíčové kompetence, kde je jeho role a kde je případně role vlády.

Já to považuji ne za nějaké kaprice.

Včera jsem byl v debatě s ctěným kolegou Vondráčkem, kolegou tady pana předsedy Vondráčka, s kterým tedy rád debatuji, je to vždycky zajímavé, ale ten se divil, proč kvůli tomuhle důvodu jde prezident na vládu.

Já si to interpretuji tak, že zahraniční politika a obranná politika je z ústavy sdílená s prezidentem mezi vládou a prezidentem.

Je to pro prezidenta velmi důležité a klíčové.

Jsme navíc v období války na Ukrajině a proto nechce mávnout nad tím rukou a říct si: já na summit nepojedu, aby si to jednou třeba taky nevyčítal.

Takže to, že tam byl, chtěl to vyjasnit, posunulo se to o 14 dní a to, že uvažuje i o variantě obrátit se na Ústavní soud, aby tyto věci byly jednou pro vždy vyjasněny, kde je ta hranice pravomocí prezidenta a kde je hranice vlády u zahraniční politiky a obrané politiky.

Mně to nepřipadá jako něco špatného nebo podivného.

Já tady nemám pocit, že by ohýbal prezident.

Je to za vás důležitá věc, že tam pan prezident šel a není to nic zvláštního, že by pan prezident navštívil jednání vlády kvůli nějaké zbytečnosti.

No, tak je to klíčová věc, protože v době, kdy máme válku na Ukrajině, tak to, jak se budeme prezentovat na summitu NATO, je klíčová věc.

Zvláště ve chvíli, kdy neplníme 2 % na obranu, tak je strašně důležité, jaký obraz Česká republika u našich spojenců bude mít, protože nedejbože, kdybychom byli v ohrožení, tak je také důležité, aby ti naši partneři na to pak byli ochotni nám pomoci.

Nebyli jsme jako troublemaker, který neplní, neinvestuje do obrany a ještě se uvnitř hádá.

To jako asi z toho nikdo v Čechách nemůže mít radost, protože všichni chceme žít v bezpečné zemi, kterou její partneři v případě ohrožení podporují a ochrání a nikoliv nad ní mávnou rukou.

Takže já to považuji za důležité a opět to říkám.

Prezident má právo kdykoliv jít na jednání vlády tam vystoupit, stejně jako má právo účastnit se jednání sněmovny.

Takže mě to nepřekvapuje, že tam šel.

Zkrátka, bylo to pro vás překvapení, že pan prezident zvolil tento způsob, kdy šel na vládu, sešel z hradu pěšky, šel na vládu, pobyl tam 15 minut?

Tak je to relativně nezvyklý tah z jeho pozice.

Tím, že se domáhá té účasti, snaží se nějak zajistit si, aby byl přítomen, tak tím já vnímám, že sleduje asi to, aby na summitu NATO zaznělo něco jiného, než co by tam řekla vláda, kdyby tam mluvila vláda.

On tam chce něco říkat, něco prezentovat a domnívá se, že to, co tam chce říci on, to tam neřekne nikdo jiný.

A teď si kladu základní otázku, jestli tedy má na summitu NATO znít něco, co bude zřejmě protichůdné s tím, co reprezentuje naše vláda.

Kdyby nechtěl přinést něco zásadně odlišného, kdyby nevnímal, že je tak zásadní, aby on tam mluvil, on tam jednal, on tam vystupoval, no, tak by asi nešel na jednání vlády, asi by se toho tolik nedomáhal.

A já si opravdu nemyslím, že v této chvíli, kdy nastoupila nová vláda, kdy nová vláda má nějaký svůj nový postoj, je rozumné, aby tam třeba zaznívaly dva nějaké styly zahraniční a obranné politiky, přičemž právě vláda je primárně tím orgánem, který v rámci moci výkonné nese za to zodpovědnost.

To, že je nejvyšším představitelem armády, že je to vrchní velitel, to je samozřejmě pravda, ale to má spíš a víme to z doby existence České republiky, to má skutečně spíš ten ceremoniální význam, než že by nějak právě prezident určoval vojenskou doktrínu České republiky.

To jednu poznámku.

Já nebudu s panem předsedou polemizovat.

Ta spekulace o tom, co by tam prezident říkal, těžko může být u nás vyvratitelná a jeden z nás neví, co by tam prezident říkal.

Ale já jsem zaznamenul někde v médiích vyjádření prezidenta, že on jako profesionál tam, pokud by tam byl a někde tam vystupoval, asi spíš na té neformální večeři, tak že by ctil mandát vlády.

To znamená, dovolím si říci, že i v minulosti prezident, když někde vystupoval, tak ctil mandát, který mu vláda usnesením dala, že pověří a usnesla se o podobě toho mandátu.

A hodně by mě překvapilo, kdyby prezident tam šel a ten mandát necítil.

Samozřejmě neumím to říci, nejsem jeho mluvčí.

To, co říká pan předseda, neumím vyvrátit.

To, že on má na některé věci jiný názor, to je pravda.

Ale je otázka, jestli když by jel za Českou republiku v duchu české zahraniční politiky, kterou spolu vytváří vláda, tak by tam pověl něco jiného.

Já si myslím, že pan prezident Sát dobře ví, že kdyby tam zněly na takovém jednání dva různé hlasy za Českou republiku, tak by to nás jako zemi poškozovalo.

A teď je jedno, jestli já subjektivně není to tak, že pan prezident už artikuluje trošku jiný pohled třeba na výdaje na obranu, když byl na Ukrajině třeba nebo když byl v Estonsku, tam říkal věci, které se úplně nepotkávaly s tím, co říkala vláda.

Tak jestli vláda nemá relevantní starost o to, že prezident prostě nebude mluvit s kabinetem, pánové by měli vyříkat, že spolu komunikují.

Bylo by nešťastné to říkat na rovinu a jsem kritik vlády, co se týče výdajů na obranu, jsou příliš malé.

Bylo by nešťastné, aby prezident tam kritizoval naši vládu.

Zvláště když premiér potom u toho oválného stolu při té formální oficiální části bude ty výdaje obhajovat.

Tam jako my musíme znít jedním hlasem, byť uvnitř se můžeme tady hádat, ale navenek bychom měli znít vůči partnerům jedním hlasem.

A to je věc, kterou by si pánové měli vyříkat.

Ale já z těch mediálních výstupů jsem nabyl dojmu, že prezident by ctil ten mandát a nebyl by asi u toho oficiálního jednání.

Ostatně to byl i ten jeho kompromis, který navrhl, byl by u té pracovní večeře, která bude mít asi i jiná témata, než jenom debatu o rozpočtech národních států.

>> A pak je pro mě opravdu jako zásadní otázkou, proč na tom tak trvá.

Co v čem, v čem to bude tak odlišné, když na jednom či druhém jednání bude sedět on, když chce vlastně říkat totéž? Co by říkala vláda?

Já si to zkrátka z logického důvodu nemyslím, protože jenom proto, aby tam byl přítomen, to by za to nestálo, aby chodil na vládu, aby za to takto horoval, aby na tu otázku, když říkáte, že vlastně nevíte, co by tam říkat, tak jak si na to odpovídáte?

Proč tedy podle vás tam prezident chce jet a proč v zásadě to, co říká Jiří Pospíšil tady, proč nevěříte prezidentovi, že?

A on to deklaroval, on říkal: „Já se budu chovat podle mandátu vlády. Proč mu nevěříte?"

No, když nabízel a zahajoval diskuzi o letounech na Ukrajině, když teď hovořil v Estonsku, tak jistě poté, co toto udělal, poté co nějakým způsobem formuloval svoje názory, tak také neřekne, že to je v rozporu s aktuální pozicí vlády. Řekne, že měl informace, že to bylo v pořádku, že se mohl o těch letadlech zmiňovat.

>> Ale už to, že se zmínil, je věc vystřelená.

To jako slovo je jako šíp a jakmile jednou vystřelíte, zpátky ho nevezmete. To znamená, pokud on tam něco řekne a pak se tady budeme týdny a měsíce dohadovat, jestli z jeho pohledu to skutečně v souladu s mandátem, tak to potom je zbytečná diskuze.

Já si opravdu myslím, že minimálně pro to první jednání je racionální, aby tam nová vláda přišla hájit pevně svojí novou pozici a neznamená to, že si tím automaticky zavírá cestu do budoucna zvád na tyto summity pana prezidenta.

A když uvedu třeba jeden konkrétní případ: on, když mluvil v OSN před rokem a hovořil tam o záležitostech klimatických obav a krizí a dalších věcí, no, tak také vnímáme, že to byly primárně jeho postoje k těmto otázkám a byť řekne, že to nebylo v rozporu s mandátem vlády a s pařížskou úmluvou a s Green Dealem.

No, tak vnímáme ten rozdíl oproti tomu, když teď aktuálně na tom posledním jednání OSN naše vláda k tomu zaujala nějakou pozici relativně ojediněle a myslím si velmi správnou. V rámci se k tomu dostaneme, ale někdejší ministr životního prostředí nebo ten chvilkový Petr Macinka ukončil onu klimatickou krizi z toho — teď to prosím pěkně, že to je částečně ironie — ale jakým způsobem to pan prezident, co když bude mít připravený podobný projev na půdě OSN a ten bude v rozporu vlastně s řekněme klimatickou politikou a teď se omlouvám za tu zkratku této vlády.

>> My teď úplně nevíme, co bude obecně tím hlavním tématem jednání na sumitu OSN. To, co bude přesně jednat, to, co bude přesně tématem na jednání, na to už relativně víme, byť ten program ještě nepřišel. A vím, že když to obhajoval Filip Turek v nedělní partii, tak říkal, že ten program ještě pořád nám nepřišel, oficiální ten harmonogram, abychom přesně věděli, ale tušíme, že to samozřejmě budou výdaje na obranu a v tomto smyslu máme důvodné podezření a je to jasné z těch veřejných prohlášení, že tam prostě pozice pana prezidenta a pozice vlády není stejná.

Ministr zahraničí Petr Macinka říkal po té schůzce: „Pan prezident řekl, co si o tom myslí. My jsme potvrdili, co jsme říkali už předtím, že o summitu budeme rozhodovat 22. června. Tím jsme tento bod ukončili a pan prezident odešel."

Obecně ta atmosféra kolem té schůzky, nakolik je podle vás důstojná?

Ta atmosféra důstojná není, že jo.

To si řekněme, a to není první příběh. To jsou příběhy o tom, že premiér jezdí na jednání na hrad opožděně, že bod, který měl být včera projednáván, poté co prezident řekl, že přijde na vládu, tak je posunut o 14 dní. To jsou takové "žabomské" operitní kličky nedůstojné nejvyšších ústavních činitelů.

A mě to osobně mrzí. Já bych byl rád, s mnoha věcmi nemusím souhlasit, ale aby oba pánové jako profesionálové byli schopni komunikovat.

A já samozřejmě subjektivně to vnímám tak, že spíše ze strany vlády a premiéra ta komunikace jaksi přináší takovéhle nedůstojné chvilky. Jak už jsem řekl, přijedeme pozdě nebo tam nedojdeme.

To podle vás nasvítí?

Já nevím, já fakt to nechci hodnotit, ale mě to mrzí. Nemám z toho vůbec radost a nebudu ani tady říkat nějaké expresivní termíny. Je to zbytečné, si hlavně myslím, jo, protože jde o zájem České republiky a na konci by nějaká dohoda zkrátka měla být, jo. Protože i to, co teď říkal pan předseda, pan prezident pojede na jednání OSN, tam bude mít vystoupení, předpokládám, že opět s vládou bude nějakým způsobem ladit, co tam bude říkat, nebude říkat, tak to vždycky bylo.

Tak buď ten nejvyšší ústavní činitel od vlády nedostal žádné mantinely a počítalo se s tím, že bude prezentovat i třeba nějaké své subjektivní názory, anebo vláda poté, co jednala o tom mandátu, tak řekla: „Ale pro nás jako pro vládu je důležité, abyste, pane prezidente, tam zmínil tyto věci."

Jo, tak to — já nevím, jestli včera mu dali už nějaké mantinely na jednání na OSN. Pokud ne a odsouhlasili to automaticky, no jasně, odsouhlasil to automaticky, tak pak jako z toho vyplývá pro mě, abych to bral v diplomacii, že ty tedy nechávají na panu prezidentovi, co tam bude říkat, jo. Takže třeba se to zpřesní ten mandarát, já nevím, jo, ale v každém případě si myslím, že to jsou zbytečnosti, které nám komplikují chod veřejné moci v této zemi, jo.

Místo aby se řešili opravdové problémy, jako je schodek státního rozpočtu, tak my tu debatujeme po tuto dobu. Pan předseda chodí, já chodím do debat o tom. Já tomu rozumím.

Na druhou stranu je to souboj prezidenta a vlády. Je tam věc, kde se šermuje kompetenční žalobou. Není to asi nic. Není to úplný detail z hlediska české politiky. Tak i to je ten důvod, proč se na to neustále ptáme.

>> Vy se ptáte logicky.

Mě jenom mrzí, že to jsou, že řešíme takovéto problémy místo reálných problémů zemi. A to není kritika, prosím, novinářů. Vy se ptáte logicky, když ta situace je...

Já nejsem tak "stahovačný". Můžete klidně novináře kritizovat.

Mně je to mně je to úplně jedno.

Znovu se vrátím jenom k tomu, co říkal Petr Macinka po tom jednání. Eh, já v tom čtu takovou lehkou ironii. Pan prezident něco řekl, my jsme si to vyslechli a za 15 minut odešel.

Tak stejný dotaz i na vás, pane předsedo, jestli tohle a přidám k tomu to, co říkal pan poslanec Pospíšil. Chodí se pozdě. Jsou to takové zajímavá gesta, výrazy, které si politici vyměňují přes média a sociální sítě. Nakolik důstojné to podle vás je?

>> Tak na jednu stranu jsou tady nějaká psaná pravidla ústavy, která když se nám nelíbí, tak je případně máme měnit. A na druhou stranu jsou tady ty mezilidské vztahy, kterým se nedá úplně poručit a je potřeba si vždycky uvědomovat, co je příčina a co je následek.

A pro mě osobně teda příčinou skutečně byl ten radikální zásadní nesouhlas pana prezidenta s osobou Filipa Turka deklarovaný už i několik týdnů předtím, než byl formálně Filip Turek navržen, kdy to doprovázel svými nejrůznějšími argumenty a od toho se vine celý ten vztah mezi vládou a prezidentem.

A pokud se nevyřeší ta prvotní příčina, tak si nemyslím, že je šance, že by se to s tímto prezidentem a s touto vládou nějak mohlo zásadně vylepšit.

>> Počkejte, promiňte, ta prvotní... Pokud, ehm, promiňte, teď jsem se tak hloupě pousmál, ale ehm, pakliže by pan prezident, nebo celé to stojí na tom, že prezident nejmenoval Filipa Turka, od toho se odvíjí, řekněme, nějaká nálada, nějaký duch chování mezi vládou nebo částí vlády a panem prezidentem?

Takhle si to myslel?

Ano, toho ducha, toho, jakým stylem komunikace, jakým způsobem probíhá, ehm, ten vztah mezi vládou a prezidentem, tak vnímám, že to určil tento postoj a od té doby se dějou nejrůznější věci z obou dvou stran.

Samozřejmě dojít někam pozdě není dobré. Já jsem třeba dneska taky přišel pozdě, ale vy jste to neřekl na mikrofon hned jako první větu novinářům nebo těm, kteří nás poslouchají, že já jsem přišel o několik minut pozdě, zatímco pan prezident to takto řekl. V tu chvíli, kdy předstupovali, ehm, před novináře.

Takže to taky je přeci nějaký vzkaz, ehm, že to takto veřejně na něj práskne. Možná si to prostě oba dva mohli říct neveřejně, ehm, že se přišlo pozdě. Proč se přišlo pozdě a nemuselo se to odehrát před novináři?

>> Proč se podle vás tyhle věci stávají tou veřejnou normou? Proč se to podle vás tedy řeší takto veřejně?

>> Ten vztah je poškozený. Proto se tyto věci dělají. Proto jeden přijde pravděpodobně pozdě, možná ne omylem, možná naschvál, teď nechci spekulovat, a druhý mu nedá šanci se třeba ani vyjádřit, omluvit se, protože to takhle řekne: "Jdete pozdě," a řekne to veřejně.

Takže těžko, těžko říct, ehm, jestli tohle je řešitelné. Možná 8. března 2028 bude jiný prezident a budou nové vztahy.

>> Není zvláštní, pakliže vztah vlády a prezidenta je poškozen kvůli nejmenování jedné osoby, osobnosti, která teď má jinou významnou nebo výraznou funkci?

Zase můžeme spekulovat, jak významná role v těchto volbách byla Filipa Turka, ale já jsem přesvědčený, že nebýt Filipa Turka výrazný...

>> Nebýt Filipa Turka, máme úplně jinou vládu a dost možná úplně jiného premiéra. Protože pokud by například motoristé nedostali přes 5 %, ale dostali 4,5, tak ta vládní většina se může velmi podobat tomu, co jsme měli v minulém volebním období, protože by opět propadly hlasy podporující spíše jinou politiku.

>> Úplně poslední věc, aby na to pan pospíšil mohl reagovat. Co se tedy může stát nebo musí stát, aby se vztah vlády a prezidenta nějak normalizoval?

Normalizoval. Dobře, použiju to slovo.

>> Aby ten vztah byl úplně normální, tak pan prezident by měl říct, že z jeho pohledu pominuly překážky. Filip Turek stáhne občanskoprávní žalobu, asi na prezidenta, který řekne, že ty věci nemyslel tak úplně vážně, že podporuje totalitní režimy, Filip Turek, a že rozporuje demokratické hodnoty této země, a jmenuje ho ministrem a pak to bude úplně normální za mě.

>> Měl by se omluvit.

Asi by se Filipovi Turkovi měl omluvit, protože skutečně ta slova, která na jeho adresu volil, ale to je věc, ke které ho aktuálně chce v uvozovkách donutit právní silou občanskoprávním řízením.

Víme, jak těžko se vymáhá omluva od Miloše Zemana, kterého jsem také nechválil za všechny jeho kroky a naopak jsem ho kritizoval vůči rodině pana Peroutky. Tak jako je to taky opět nedůstojné, ale oni si za to oba dva, ti prezidenti, mohou sami, že se teďka ehm na ně dala, nebo aktuálního prezidenta dala občanskoprávní žaloba na toho předchozího, teď zvítězili v občanskoprávním sporu.

>> Premiér se snaží nějak ehm pohybovat v tom prostoru. Prezident na jedné straně, motoristé na druhé straně, a to rozhodnutí odkládá. Působí to trošku jako fraška.

Petr Pavel jako osoba byl přeci nominantem na prezidenta koalice Spolu.

>> Nemalá část voličů motoristů volila současného prezidenta.

O ty...