Vojtěch Olbrecht: Úrokové sazby, inflace a státní dluh. Co to znamená pro investice a hypotéky? | MT

Pokud si půjčujete jenom na to, abyste splatil dluh, tak je to přesně začátek něčeho, co je dluhová spirála. To, co se nám stává v poslední době, je, že spíš vynecháváme ty roky s hospodářským přebytkem a státy si půjčují i v době, kdy ekonomicky rostou. Nejčistí a nejlepší možnost je, že se z toho proroste. To neznamená, že toto se nemůže stát, ale je tam potřeba, aby ty to zadlužování bylo opravdu ve prospěch investic. Ta inflace je přesně způsob, jak relativně rozmělním ten dluh, který mám. A platí to na státní dluh a platí to úplně stejně na hypotéku, kterou nebo na spotřebitelský dluh, který mají, který mají občané. Ahoj, moje jméno je Filip Halamiček a vítám vás u dalšího dílu podcastu Manifest Talk. Mým dnešním hostem je hlavní ekonom společnosti Investona. To sobou není nikdo jiný než Vojtěch Olbrecht. Vítejte. >> Dobrý den. Děkuju za pozvání. Na úvod bych se rád zeptal na státní dluh, protože to je za mě v poslední době docela velké téma a neustále se mluví o tom větším zadlužování a vlastně, že Česká republika není na tom až tak zle vůči HDP oproti jiným státům a tak dále. Ale co to vlastně pro nás zaznamená to velké zadlužování? Státy si můžou, státy mají nějaké příjmy a výdaje a na ten svůj provoz si často půjčují, protože ty příjmy nejsou tak velké jako jako výdaje. Ten mechanismus, jak standardně funguje, tak je, že v dobách, kdy té zemi není tak dobře, tak si půjčuje, aby eh potom mohla ten dluh splácet z těch dobrých let, které má. To je takový takové to střídání těch e roků, kdy je deficit a kde je nějaký nějaký přebytek toho rozpočtu. To, co se nám stává v poslední době, je, že spíš vynecháváme ty roky s hospodářským přebytkem a státy si půjčují i v době, kdy ekonomicky rostou, což je příklad teď spousta ekonomik, nejenom zrovna České republiky. No a důsledkem toho je, že pak rostou i státní dluhy a rostou do takových výšin, že často překonávají nejenom desítky%, což je příklad třeba České republiky, desítky% hrubého domácího produktu, ale někdy i stovky procent. >> Mhm. No a k čemu vede to velké zadlužování? Protože když si to vezmeme, tak v aktuální situaci už je to zaplácání dluh dluhu dalším dluhem, což ve skrze v osobních financích, když pracuji s klienty jako finanční poradce, tak bych jim jistě nedoporučoval a bavili bychom se o tom, že tohle musí skončit. Proč u státu to může fungovat? Dá se říct už i dlouhodobě. >> A je to přesně to, co se nemá nemá dít. Pokud si půjčujete jenom na to, abyste splatil dluh, tak je to přesně začátek něčeho, co je dluhová spirála. To, co se ideálně děje, že stát si půjčuje na to, aby investoval, aby ty peníze, které si půjčí, zainvestoval do něčeho, což může být technologie, může to být infrastruktura, může to být obrana, něco, co se mu vrátí v budoucnu a pomocí těch výnosů, které v budoucnu bude mít, tak ten dluh potom zpětně splácel. Pokud si půjčuje jenom na to, aby splatil úvěr, tak to je přesně něco, co není zdravé. Mhm. No a kdo kdo ve finále tomu státu ty peníze půjčuje? >> Liší se to stát od státu, ale v Česku jsme viděli nedávno krásný příklad toho, že půjčují občané toho státu. To byly dluhopisy republiky, které se tady znovu znovu obnovily. To je vlastně dluh, který stát vydá a pomocí toho dluhu eh vlastně občané mu dají peníze a stá jim řekne: "Já vám to za si nepamatuju pět let vrátím zpátky a během toho vám budu vyplácet nějaký kupon, nějaký úrok." A když tomu státu se bude dařit a respek jako přežije to období, tak ti investoři dostanou své peníze zpátky. Pokud by se něco stalo a to platí úplně stejně u firem nebo u jakéhokoliv jiného státu, tak investoři ty peníze zpátky nedostanou, pokud sam jako pokud se něco stane. Eh, příklad těch domácích investorů je jako poměrně minoritní. Děje se to jako děje se to, děje se to ve spoustě zemích, ale často tam vstupují eh instituce, často tam vstupují banky, penzijní fondy, různé instituce, které chtějí nakupovat relativně bezpečná aktiva. Eh, to jsou státní dluhopisy, nejčastěji to jsou americké státní dluhopisy, které jsou takovou e jako kotvou, říká se tomu bezpečný přístav. E, předpokládá se, že Spojené státy ne nezbankrotují a proto dluhopisy Spojených států jsou označované za bezpečné aktivum a jejich výnos za bezrizikový výnos. Nemáte žádné riziko, že do toho investujete. To jestli to je pravda nebo ne, to je na zvážení asi každého, kdo do toho investuje. Ale ty společnosti to dělají přesně z tohoto důvodu. Když vedete penzijní společnost, tak je pro vás mnohem víc než mít extra výnos důležité, abyste měli nějaký stabilní výnos. A to ty dluhopisy umožňují. Ten poslední e nebo ne poslední, ale významný prvek, který tam je, tak to jsou často zahraniční věřitelé. A zahraniční věřitelé jsou e často státy, které investují, které nějakým způsobem ukládají peníze do dluhu jinejch států. Nejlikvidnější trh, ten nejpoužívanější je právě ten americký, americké dluhopisy. A e tam obrovští investoři jsou Japonsko, jsou to Velká Británie, nebo je to Čína. Čína je třeba zajímavý příklad toho státu, který držel nebo pořád drží obrovské množství amerických dluhopisů, ale postupem času tu částku snižuje a snižuje to kvůli diverzifikaci. Vlastně Číně už nepřijde tak dobré mít takové množství amerických dluhopisů a místo toho vlastně teďal analytici tvrdí, že nakupuje zlato. Zlato je vlastně jiný příklad bezpečného aktiva, bezpečného přístavu, které má stabilní, i když malý výnos napříč. krizí nebo dobrým vývojem ekonomiky. Mhm. No a jak může vlastně tahle situace skončit? A když se bavíme o tom tedy, že státy se neustále zadlužují, čím dál tím víc a víc a minimálně, co se týká té nominální roviny a těch peněz, tak jak tohle vlastně může skončit? Eh, protože ono eh třeba dalším eh dalším nástrojem, který může ten dluh reálně snižovat, je inflace, že jo. Čím vyšší inflace bude, tak následně e se ten dluh reálně zmenšuje. Jeho hodnota reálná a ne nominální, ta samozřejmě zůstává pořád stejná. Tak eh můžeme se obávat třeba i toho, že tady zavládne nějaká velká inflace, která e bude ty dluhy snižovat. To, co říkáte, je asi moje odpověď. Jaká je možná nejpravděpodobnější, nejpravděpodobnější věc, která ty státy čeká. Zároveň není to predikce. My tady tyto věci nikdy nemůžeme vědět dopředu, ale já bych začal z jiného pohledu. Co jsou všechny ty možnosti, jaké stát má? Nejčistí a nejlepší možnost je, že se z toho proroste. To neznamená, že toto se nemůže stát, ale je tam potřeba, aby ty to zadlužování bylo opravdu ve prospěch investic. Pokud bude hospodářský růst větší než růst zadlužení té země, tak ta země má šanci se z jakéhokoliv dluhu má prorůst. Jo, to je vlastně to nejlepší. Pak co se může stát a to je akorát politicky nepopulární, je, že e stát si řekne, že už ty deficity nechce a začne je snižovat. začne je snižovat tak, že začne zvýšit daně, začne je zvyšovat tak, že teda snižovat deficity, že sníží výdaje třeba. Obě dvě ty věci jsou trochu politicky nepopulární a teď nevidíme vlastně z vyspělých ekonomik moc e jako tendenci jít tady tímto směrem. Ten asi nejhorší případ, co se může stát, tak je státní bankrot. To je něco, co se ve spoustě ekonomik stalo. Je to vlastně hrozná situace, jak pro tu ekonomiku jako celek, tak pro její občany, protože tam je obrovská nedůvěra toho finančního trhu globální globálního té zemi té zemi znovu někdy půjčit. Eh, nárůsty nezaměstnanosti, inflace, ani firmy vlastně do té firmy, do té firmy, do té země nechtějí tolik investovat. To, co vy jste zmínil, je vlastně možná, já nevím, jestli to je nejpravděpodobnější, ale vlastně je to něco realistického, co teď vidíme. Ty efce je přesně způsob, jak relativně rozmělním ten dluh, který mám. A platí to na státní dluh a platí to úplně stejně na hypotéku, kterou nebo na spotřebitelský dluh, který mají, kterej mají eh občané. To co chtěl jsem začít větu a pak jsem j >> Jo, to katnem. To je v pohodě. >> Pak jsem nevěděl, kde bude končit. >> Mám se zeptat nebo >> asi se můžete zeptat. Já se >> Jo. OK. OK. H. Já se chci, já bych ještě rád doplnil, že když jste zmínil všechny ty možnosti, které můžou nějakým způsobem být odpovědí na otázku typu, co se stane s tím velkým zadlužováním, tak e mě u té první jako zarazilo to, že když se bavíme o tom, že ten stát se může z toho prorůst, jo, to znamená, že bude dostatečně růst, aby e ten dluh byl pro něj pro něj malý, tak v takovém případě by ty prostředky ale musely jít do nějakých investic, předpokládám, že jo. Přesně tak. Přesně tak, jak říkáte. Je to vlastně polemika hodně, která je teď třeba kolem umělé inteligence. >> Je eh ten narativ, který je, že umělá inteligence natolik zvýší produktivitu, že ty dluhy nebudou tolik vadit. To jestli to tak bude, nebo jestli prostě ty dluhy budou relativně vyšší než růst, který bude způsobený umělou inteligencí. To posoudíme až za několik let, možná za několik desetiletí. Ale ano, přesně, když se bude investovat do, když se bude investovat opravdu do investic, do rozvoj, do rozvojových věcí, když se bude investovat do technologií, do dobrých příležitostí pro firmy, aby tady mohly vytvářet, aby tady existovalo normální konkurenční prostředí nebo velmi konkurenční prostředí, tak ano, tam je šance, že ta ekonomika se z toho proroste a máme příklady ze spousty zemí, že že toto se stalo nebo že se to, že se to děje, že růst ekonomiky je vyšší než růst e zad zadlužení země. Eh, pokud se to neděje, tak tam jsou ty další příklady a a třeba ta inflace, kterou jste zmínil na začátku, tak eh ta je vlastně teď se projevuje jako jeden z těch důvodů, proč rostou sazby i všude jinde. Ta inflace je způsob ta inflace je podmíněna jednak zadloužením eh těch ekonomik, ale potom třeba i energetickou krizí způsobenou válkou v Íránu a zavřením hormuského hormunského průlivu. Zmínil jste tady trh s dluhopisy, například ty americké, že jsou jakousi kotvou, tak může vlastně to chování těch investorů, lidí, kteří nakupujou ty inv ty dlhopisy a donutit změnit chování státu? >> Můžou a a děje se to. My zase známe z historie, že tyto věci se stávaly. Eh, paradoxně většina lidí, když sleduje finanční trh, tak sleduje akciové trhy. Ty dluhopisové jsou trochu nudnější, oni se nehýbou tak moc, ale v tomto jsou vlastně efektivnější. Eh, já mám v hlavě teď dva příklady. Jeden je ze Spojeného království z roku 2022, kdy tehdejší premiérka, jestli si pamatujete list tras, tak e zavedla nějakou reformu, kde řekla, že krátkodobě sníží daně, aby podpořila ekonomický růst, ale dlouhodobě zadluž tu zemi. A na toto reagovaly právě dluhopisové trhy tak silným růstem, že nejenom z toho ta britská vláda couvlá, ale dokonce eh tehdejší vlastně britská premiérka po necelých dvou měsících ve funkci skončila, takže ten dopad tam může být obrovský. E další příklad byl z Ameriky, ze Spojených států, kde americký prezident Donald Trump v roce 2025 v dubnu ohlásil CLA na e nejenom obchodní partnery, ale prakticky na celý svět. A tam byla zajímavá reakce v kontextu těch toho bezpečného přístavu. Akcie spadly, protože když se zvýší když se zvýší clá, tak to znamená nižší růst a vyšší inflaci. Takže akcie spadly. No, ale teď dluhopisy americké reagují trochu jinak než jiné, protože je to ten bezpečný přístav. Toto je obrovské období nejistoty. Kde budete stavět továrnu, když e chcete dodávat na americký trh? Jako v Americe nebo v Číně? Jo, teď ty cla se mění. Teď nevíte, jak to bude za půl roku, co udělají vaši konkurenti, tam je obrovské obrovská nejistota, tak investoři začali nakupovat americké dluhopisy. Tím pádem jejich výnosy padaly dolů. Cena a výnos dluhopisu jde tím opačným opačným směrem, což je běžné chování v době krize, ale během pár dnů se to otočilo a ty trhy si nějakým způsobem řekly, hele, vlastně možná to není tak dobrý nápad. Možná my nevěříme té Americe, že ten dluhopis jako splatí tak dobře. Možná to není tak eh bezriziková bez bezrizikové aktivum a ty výnosy vyletěly nahoru. V ten moment to nemělo za následek eh rezignaci. Nepamatuju si, že by nikoho to mělo za nás za následek rezignaci, ale mělo to za následek dočasné pauznutí, dočasnou pauzu na ty clá, aby se dokázaly vyjednat nějaké smlouvy, aby ten dopad nebyl tak silný. Takže ten to, co ty dluhopisové trhy umí, je vlastně obrovské a je to obrovsky tiché. Vlastně to často ani jako nezaznamenáte, protože to není propadl se akciový index o 20 %. Toto je změna o třeba 2% body ve výnosu, ale když máte výnos 3 %, najednou najednou vám to vyšplahá na pět, tak váš dluh státní, to jak ho financujete, tak to zatíží poměrně silně. >> Hm. Na to jsem chtěl narazit, že s tím se musí extrémně eh zvýšit to, kolik americká vláda musí potom vydat na zaplac splácení toho svého dlhu průběžně. >> Je to přesně tak. A my se vždycky díváme na na poměr eh říká se tomu bit to cover, je to eh jak lidi mají zájem o ty nově nově vydávané dluhopisy. A e teď nedávno byla vlastně velmi nízká velmi nízké číslo, ale bylo to poprvé po dlouhé době. Jinak vlastně tam je pořád to eh ten ukazatel je vlastně pořád relativně silný, takže třeba o ty americké dluhopisy je pořád relativně vysoký zájem. >> Mhm. A eh čím si myslíte, že to je způsobeno? Je to tím, že e investoři si řekli, že americké dloupisy nejsou tak bezpečné a jsou tu jiné, řekněme, bezpečnější investice, které mi nabídnou třeba i vyšší výnos. Nebo čím to vlastně způsobeno? Čím to vlastně je způsobeno? >> Já myslím, že u zrovna u Spojených států se vnímá nějaká nejistota, která je eh daná mimo jiné třeba tě to s tím s tím dluhem. Dále to bude třeba ohledně voleb, které jsou teď za měsíc, měsíc a kousek, jestli se nepletu, kde se bude volit nově nové složení kongresu a kongres v současné době drží republikáni. Předpovědi jsou teď, že minimálně jednu z těch komor dostanou demokraté a u té druhé se neví a to může být nějaký e to je nějaká nejistota, která souvisí s vývojem dalším ve Spojených státech a další bude třeba to rostoucí zadlužení a vlastně možná i očekávání, že to rostoucí zadlužení se nebude snižovat. Když to zkombinujete s věcma typu rostoucí inflace a ta inflace je často teď tlačená energiema, tak vám to dá nějaký obrázek, kdy investoři říkají, hele, vlastně i u něčeho tak bezpečného, jak my vnímáme ty americké aktivá, tak my chceme větší výnos. My nám nestačí ty těch pár procent, my chceme pár procentních bodů nad to, abychom byli ochotnit těm Spojeným státům půjčit. A tím, že Spojené státy a jejich dluhopisy jsou jako benchmark, taková jako porovnávací hladina pro všechno ostatní, tak to má dopad pro dluhopisy všude na světě a mimo jiné nejenom pro dluhopisy, ale třeba i pro akcie. A u akcí je zajímavý případ právě s těmi, které mají výnosy hodně v budoucnu. I když když přemýšlíte nad tím, kolik eh jaké ocenění nějaké konkrétní firmy a ta firma ještě třeba není zisková, což je velmi často u technologických a růstových firem, tak vy oceňujete ty výnosy v budoucnu pomocí tady té jakoby bezrizikové sazby a tak když roste, tak ty výnosy jsou v tom současném vyjádření stojí vlastně výrazně míň. Mm. >> Když se toto stane, tak vám vlastně klesá hodnota těch firem a může to znamenat i potom pokles třeba akciových akciových trhů. >> Mhm. Takže to promluvá do vícero vícero rovin. >> Určitě ne nemovitosti jsou další krásnej příklad. >> Mhm. No a tam tam jak jestli byste doplnil >> tam e třeba přes hypotéky, e když se zvyšují výnosy tady těch jakoby bezrizikových e bezrizikových aktiv, tak se to promítá i do úrokových sazeb. které dostane spotřebitel, když si chce koupit nemovitost, ty když rostou, tak vlastně kdyby se ne klesala poptávka po nemovitostech, protože tolik lidí si nemůže dovolit na si vzít hypotéku a na tu nemovitost si půjčit. Teď je otázka, jak se to projeví se všema ostatníma věcma, které se dějou, že třeba v Česku máme pořád vysoký zájem o vysokou poptávku po nemovitostech. To bydlení je často nedostupné, takže ono to nutně nemusí znamenat, že vzorostou výnosy, peníze se zdražují a že ceny nemovitostí klesnou, protože těch faktorů, které tam působí, tak jsou víc a často přebíjí i tady ty výnosy. >> Mhm. Takže se to může dotknout i řekněme nás běžných Čechů. Určitě může. Pokud držíte dluhopisy akcie nebo nebo nemovitosti, tak tam je asi jasný ten kanál, jak se to jak se to promítne, ale pro běžného člověka, který nic takového nemá, ale jenom je zaměstnaný, tak to makroekonomické prostředí má obrovský dopad. Pokud se zvyšuje cena peněz, tak to znamená, že jakákoliv firma, která si půjčuje na svůj rozvoj, si půjčuje dráž, což znamená, že si bude mnohem víc rozmýšlet, jestli do té konkrétní rozvojové příležitosti půjde půjde nebo nepůjde. Když je tady ta hranice výž, tak se spíš stane, že do nějakých příležitostí nepůjde. To znamená, že třeba neotevře pracovní místa. nebo pokud si půjčila za levno na rozjezd nějakého projektu, v kterém vy jste zaměstnaný a najednou se zdraží peníze, ona musí refinancovat, tak se může stát, že už to nezvládne a ten projekt prostě bude muset zavřít, což má dopad na na zaměstnanost v té zemi. A to může být pro firmy, které vlastně na ten akciový trh nejsou vázané ani tak, že mají třeba veřejně obchodované akcie. To jsou prostě jenom firmy, které si které si půjčují a takových firem je spousta. je úplně běžné, že si firmy půjčují na svůj rozjezd. Naopak je to často zdravé, že to podporuje eh ekonomický rozvoj v dané zemi. >> No a nebo se to projeví v té jejich výsledné ceně, že jo, na tom produktu. >> A to je hezký příklad. To se pak může projevit přesně na tom na tom zboží. Na ceně je hezký příklad, ale vlastně zároveň i na inovativnosti. Když nemůžete investovat do nových projektů, tak to, co nabízíte, tak bude vlastně postupně zastarávat a ta ta vaše přidaná hodnota tam nepůjde tak rychle, jako by šla, když by saby byly nízké. >> Hm. A jako tak jak se bavíme o tom dluhu, dluhopisovém trhu americkém a tak dále, tak mi to neustále zavání právě právě tou případně vysokou inflací, že takový aspoň mám pocit z té eh z té naší dnešní e debaty. Myslíte, že to je něco, co se dá takhle do budoucna věštit? >> Ne, ne, nedá se věštit nic. Pokud pokud něco věštíte, e, dá se odhadovat. Máme indikátory, které něco odhadnou, ale eh jako že by vám někdo řekl, jaká bude inflace za 10 let, to si myslím, že se spíš říct nedá. To, co my teď eh jako sledujeme a na co upozorňují hodně analytici, je jak se mění dekádově ten trend eh sazeb a vlastně i s tím související inflace. Zhruba od 80. let ty výnosy ustavičně padaly. Ten velký eh push, který tam byl, tak bylo tak byla velká finanční krize v roce 20078, kdy aby podpořili státy svoje ekonomiky, tak stlačili velmi nízko úrokové sazby a když toto udělali, tak je to samozřejmě pro firmy motivující investovat do růstu a růst. E, je to nebezpečné pro inflaci, jo, protože když uděláte, když tlačíte sazby na nulu, tak firmy pojedou o 106 a to může pohánět inflaci. Tehdy se vlastně centrální banky řekly, to je menší riziko, pro nás je důležitější, aby ekonomiky nastartovali. Když přišel covid, tak se zase přišlo tady nějaký šok, kde kde spotřebitelé hodně začli přestali nakupovat, klesla poptávka, takže zase ty centrální banky nakoply tu ekonomiku tím, že snížily ty sazby velmi blízko nule prakticky prakticky na nulo. A to spustilo inflaci. A v okamžiku, kdy to spustilo tu inflaci, tak se centrální banky podívaly na ukazatele inflace a řekli si, prvně si řekli, že je to jenom dočasné a že to nebudou řešit, ale potom když viděli, že to nejspíš dočasné nebude, tak ty sazby zvýšily a ta to zvyšování je v tom období zhruba od těch před pěti lety po skončení po po skončení nebo po jako během covidu až až do dneška. No a to, co je otázka, je jestli teď je to nějaký jako krátkodobý výkyv, nebo jestli se očekává další zdražování. A my podle eh indikátorů na finančním trhu podle podle nějakých jako futures, které které tady to počítají, tak vlastně vidíme, že spíš počítá s dalším zdražováním v kontextu minimálně příštího roku. >> Mhm. Možná jsme před rokem jsme se bavili víceméně e tak nějak na tom hypotečním trhu, že můžeme očekávat, že ty sazby budou spíše klesat, že se podíváme i pod hranici 4 %, co se týká úrokových sazeb. mož některé některé úvěry takové sazby i měly, ale bylo bylo jich opravdu pár a nedalo se říct, že ta průměrná úrková sazba klesla pro pod 4 % a teď jsme v situaci, kdy se bavíme spíše o tom, že se podíváme třeba na 6 %. >> A a to je přesně ta zrádnost všech těch indikátorů. Eh, konkrétně to to, o čem mluvím, je nějaká predikce, kam se budou pohybovat centrální banky s úrokovýma sazbama. Kdybychom tady seděli v zimě tohoto roku nebo v zimě minulého roku, tak já bych vám říkal, že ten odhad je, že sazby budou klesat, >> protože to to tehdy ten odhad byl. To, co to hodně změnilo, tak byla inflace, která je tažená hodně energiema a hodně válkou v e v Íránu a nebo alespoň to jsou ty důvody, které se u toho často uvádí. >> Mhm. No tak asi můžeme konstatovat, že víme, že nic nevíme, ale tušíme, že to půjde buď nahoru, do strany nebo dolů. >> Přesně tak. Jo, to je úplně perfektní. To je 100 %, co se může stát. No, je to tak, ale ale bohužel to zatím vypadá tímto způsobem. Ale tak na druhou stranu, ještě před nedávnou dobou jsme zažili to, kdy ceny nafty a podobně stály zase 50 Kč, pak nám to krásně kleslo a teď jsme zase u toho, že ta nafta a benzín e zdražili. A víceméně v poslední době může mít běžný člověk z toho takový pocit, že ty věci okolo něj závisí i na tom, jak se třeba někteří lidé lidé vyspí a co si usmyslí v rámci té toho velkého světa, té makroekonomie a jak to celé celé ovlivní nakonec. A a přesně geopolitiky. Teď je otázka, co s tím co s tím může člověk dělat, protože ovlivnit to jako jednotlivý spotřebitel nebo investor nemůžete. Vlastně to, co je důležitější mnohem, než se snažit, někteří lidi se snaží časovat trah, jo, že to eh si řeknou, teď to půjde nahoru, teď to půjde dolů, teď nějaká akcie, něco. Eh, většina retailových investorů, těch běžných investorů tady toto nedokáže a nedokáže to ani spousta profesionálních investorů. To, co je mnohem lepší pro kohokoliv, kdo toto dělá, tak je připravit se na to, že se něco může stát. mít nějakou finanční rezervu, kterou člověk může potřebovat v okamžiku, kdy přijde o práci, rozbije se mu pračka nebo myčka a mít diverzifkované portfolio, být připravený na to, že něco takového se může stát, že že může přijít nějaký propad na trzích nebo naopak ty trhy můžou vystřelit a e ideálně vlastně investovat pravidelně, jo, mít nějaký plán a toho plánu se a toho plánu se držet, protože když budete investovat pravidelně, tak i když trhy spadnou, tak vy budete e když to bude dočasný výkyv, tak budete po té po tu nějakou dobu nakupovat vlastně vlastně ve slevě. Ale na to je důležité, aby člověk byl trochu připravený na to, že se to může stát. A je pravda, že kromě jako pár výkyvů, které se daly velmi rychle dohromady, to bylo třeba Íra nebo ty nebo ty clá, tak my jsme tady delší dobu neměli vlastně výraznější propad a e to bude ten jako velký test toho, co ústojí finanční trhy a jaký dopad to bude mít třeba na na jednotlivé spotřebitele a investory. >> Mhm. Přijde mi právě, že v těch krizích ti spotřebitelé e to do určité míry mohli táhnout, že právě my zdá se mi, že ta finanční gramotnost těch trhů, když to takhle řeknu, už nějakým způsobem vzrostla. Nemyslím si, že se to týká jenom České republiky, ale že to může mít i nějaký globální dopad tím, jak už ty informace jsou pro toho běžného investora mnohem víc dostupnější, než tomu byly v minulosti. A protože ono když tak krize přijde, tak to když ti investoři začnou odprodávat všichni, tak ještě více žene tu cenu těch investic dolů a naopak, když třeba se tam objeví takoví, kteří drží dál nebo začnou dokupovat, tak to může mít pozitivní vliv na ty trhy. Myslíte si, že to je nějaký určitý trend, který, který tady je a je podlo podložitelný nějakými fakty? >> Myslím, že tady máme různé skupiny investorů. Někteří reagují tak, jak říkáte. My jsme si nedávno dělali dělali e výzkum, kde jsme zjistili, že překvapivě velké množství českých investorů v krizi neprodává. Jo, to čeho to to je vlastně to, co můžete udělat, když něco spadne, tak prodáte. A nás překvapilo, jak to procento bylo, jak to procento bylo malé. Většina lidí, většina lidí drží a někteří lidi toho toho naopak využijou a a přikupují. To, co pak je jiná skupina investorů, kteří se snaží udělat třeba to časování trhu a dělají nějaký trading. A u těch investorů potom záleží na jejich schopnostech, jestli dokážou toho něčeho, co se děje, využít v ten svůj finanční prospěch, nebo naopak ne. A a a je to pro ně vlastně na škodu. >> Mhm. E, tak časování trhu je další disciplína. eh u u které se často divím, že právě lidé se do tohoto pouští, protože ono když si to člověk vezme, tak eh lidé, kteří se tomu věnují denně jako vy a tak vlastně nejste ani vy schopen odhadnout ten přesný scénář, který bude a myslet si, že to zvládnu, když mám nějakou svoji práci a sednu k tomu na pár pár hodin po práci, tak je za mě často jako tak jako řekněme milná milná představa. >> A dává a dáváte krásný příklad mně? Já jsem člověk, který se dívá do tabulek a různých analýz e každý den celý den a já bych si nebyl nebyl schopný, neoufil bych si časovat trh. Je to opravdu je to nesmírně náročné. Eh jsou lidi, kteří to umí, ale jsou to týmy lidí eh ve velkých institucích, kteří se o něco takového snaží. Někdy jim to vychází, někdy někdy jim to nevychází. Přesně. Chcete mít jako máte práci, chcete mít rozumný osobní život a jako člověk člověk se chce v noci vyspat a nepřemýšlet nad tím jako co uvidí ráno v aplikaci, že jo. >> Je to tak. Je to tak. Já eh jsem finanční poradce, ale právě to je disciplína, do které se také s klienty nepouští, protože já taky nedokážu odhadnout, jak se ty trhy budou budou chovat. A právě ta dnešní debatek, kterou jsme spolu měli, tak mě víc přesvědčuje o tom, že je současná situace zralá na to, aby člověk ještě více diverzifikoval to své portfolio a chránil se před nejrůznějšími scénáři tím, že nebude investovat čistě do určitého typu aktiv nebo určitého sektoru a tak dále, ale bude to portfolio diverzifikované a odpovídat těm jeho těm jeho plánům. No asi tak. A právě bojovat s tou inflací, která která může e s tím ještě zamíchat. Tak jo, já bych vám moc rád poděkoval za dnešní díl a vaše postřehy a budu se těšit zase někdy na viděnou třeba právě na konferenci Manifest. >> Taky děkuju. >> Mějte se. >> Politika, zprávy i lifestyle. Objevte podcasty Dataun.