Vitezslav Pilmaier, Emil Kulfánek, Miroslav Suchopár: O Pečkárně a Sudetském pohoří 21.10.2026

Takže vážení diváci a posluchači, dovolte, aby jsem vás uvítal na specielním, bych řekl, přenosu, kdy jsme navštívili pana inženra Emila Kolfánka, který mě úplně fascinoval. Já jsem si dovolil eh projevit nízkou znalost o sudetech, sudetských Němcích, o Sudeto manchaftu a můžu vám říci, kdyby vy jste slyšeli, jakou jsem dostal nakládačku od něho půlhodinovou, tak jsem jenom měl otevřenou pusu a říkal jsem: "Todle musíte slyšet samozřejmě v klidném přednesu a ne s tou nakladačkou na základě mých neznalostí. Jo, jinač Emil Kulfánek, inžený Emil Kulfánek mimo jiné je i eh vedle toho správce památní kupečkárna. My o tom dneska moc mluvit nebudeme, ale já přesto poprosím pana inženýra, kdyby byl tak laskáv a řekl pár slov o té pečkárně, protože já si myslím, že zapomínáme na to, co to byla pečkárna. My dříve narozeně víme o gestapáckém vězení. v budově, kde je dneska ministerstvo obchodu a průmyslu. Dříve tam bylo ministerstvo zahraničního obchodu za socialismu, že jo. >> Úplně prvně tam bylo ministerstvo hospodářství >> a bylo tam ministerstvo hospodářství. Takže v dolních sklepeních jsou stopy po těch, kteří bojovali za odboj za druhé světové války a které tam vlastně sbíralypo. Zdeňku, buď ty teda Emile, buď ty dobroty, prosím tě, kdyby jsi byl tak laskav. Maličko nám přiblíž teda tu pečkárnu, jo? A kdyby ji dokázal nám začít vysvětlovat to moje pochybení v oblasti toho sude toho lpančskýho chápání. >> Úvodem musím ale sdělit, že žádnou nakládačku jsem ti nedal. Tak >> pouze jsem ti vysvětlil, že se mýlíš. Ano. >> Eh, pokud se pokud se jedná o památník Pečkárna, ten se nachází v Pečkově Paláci a Pečku Palác neměl rozhodně nic společného s jakoukoliv policejní budovou, eh byl postaven židovskou rodinnou pečku jako bankovní dům. A jako bankovní dům vlastně ta budova působila až do poloviny roku 1938, kdy se rodina Pečku vystěhovala do Velké Británie. Eh, ten dům Pečkov palác převzala potom v květnu 1939 převzala skupina úředníků Gestapa proto, aby zde zřídila řídící úřadovnu Gestapa pro oblast Čech a služebnu Gestapa pro oblast takzvané velké Prahy. Eh, v suterénu toho Pečkova paláce vybudovali takzvané domácí vězení, kde byli soustřeďováni vězni ve vyšetřovací vazbě, kteří v průběhu dne byli vyvoláváni do vyšších pater budovy, kde byli vyslýcháni a v případě, že neodpovídali na otázky vyšetřovatelů tak, jak vyšetřovatele vyžadovali, tak byli odváděni do prvního poschodí, kde byli byli podrobování eh vlastně takzvanému zostřenému výslechu eh který se dal přirovnat vlastně ke středověkým metodám výslechů. >> Mhm. Takže tam se to takhle gradovalo a de facto jsme na sobě tam de facto v této budově byly i natočený některé záběry. Já teď nevím, jestli to bylo o Juliu Fučíkovi, o jeho vězení tam, >> že jo, kde prostě kde ho poprvé vyšetřovali a tak >> určitě, ale ten památník eh se jmenuje Pečárna proto, protože nikdy, když tam působil působili pečkové v bankovním domě, Pražané tomu domu nikdy neříkali pečkárna a Pečkárna tomu říkali pouze v době, když tam sídlelo gestop. Takže výraz pečkárna je pro pečku palác vlastně výrazem handlivým. A proto máme ten název památní pečkárna. To slovo pečkárna máme v uvozovkách. >> Ano. To znamená, že to není klasické slovo, klasický název eh vlastně toho Počkova paláce. Je to opravdu název, který Pražané používali v době, kdy tam v té budově sídlili úředníci gestapa. Jo, >> já bych jim doplnil, že co z nás vyprávení, tak >> já jsem tě, Mirko nepředstavil. Oni tě všichni znají. Mirka Suchopára znáte. Nicméně jenom připomenu jeho jméno. >> Vyprávení eh mých praradičů vím, že slovo pečkárna v té době synonym obrovské synonymu obrovského strachu. >> Ano. Ano. >> To jako opravdu se děly věci vysloveně nelidský. Takže jako to slovo pečkárno opravdu znamenalo rovnou smrt v té době v tom zauzával protektorátů. Tak jenom to bych doplnil k tomu. >> Gestapa, když provádělo výslechy, zostřené výslechy svědků nebo těch zatčených ve vyšetřovací vazbě, eh, tak v budově hrála hudba zlampačů. Gestao mělo zabráno i budovy naproti Pečkova paláce, takže v celé té ulici na Rozích ulic ulice stály nebo byly vybudovány také tlampače a po celou dobu výslechů zostřených hrála prostě hudba. Takže když hrála na rozích ulice eh než dneska politických vězňů, tehdy Bredovské ulice, když hrála hudba, Pražené, věděli, že v Pečkově paláci poprovádí zostřené výslechy. >> Jo, já by jsem chtěl teďko navrhnout jednu věc. Kdyby ji nám řekl přibližně, kdy se lidi tam můžou přijít podívat a pak už bychom přešli na to hlavní téma. Vzhledem k tomu, že památník eh není vlastně samostatný, to znamená nemá samostatný vchod, eh takže do památníku se návštěvníci dostanou eh pouze přes vchod do budovy ministerstva průmyslu obchodu. Proto je vlastně jsou ty návštěvy vázány pracovní dobou ministerstva průmyslu obchodu. >> Eh, vstup je tam možný po od objednání minimálně sedm dní předem. To z toho důvodu, že všichni, včetně mě, všichni průbodci, včetně mě jsme dobrovolníci a nejsme nikým placeni. To znamená nepobíráme za tu péči o ten památník, nepobíráme žádný žádnou finanční příspěvek, žádný plat. Eh, zrovna tak, ale vstup eh návštěvníků do pamádníků je také bezplatný. To znamená, ani návštěvníci nic neplatí. Eh, sedm dní předem právě je tam dáno proto, právě, proto, že jsou to dobrovolníci a já musím pro jednotlivé návštěvy, pro jednotlivé návštěvy a objednávky ty průvodce nasmlouvat, protože oni mají prostě své programy soukromé, takže proto sedm dní předem. >> Minimální počet návštěvníků je pět na jednu prohlídku a maximální 20 na jednu prohlídku. To z toho důvodu, že ty prostory jsou v tom pamádníku malé. Eh, těžko se tam prostě jsou těžko větrané. Eh, a když se tam, když se tam shromnáží více návštěvníků, tak se ten vzduch rychle vydýchá, jo, a je tam nedělá to prostě dobře pro ty návštěvníky. Takže z tohoto důvodu po zkušenostech, které jsme prostě nasbírali, když jsme to tam, když jsme tam zahovali tyto prohlídky v takové větší míře, ano, tak jsme př dospěli prostě k těmto pravidlům. Je tam ty prohlídky trvají hodin přibližně hodinu a půl a ve všední dny ve všední dny začíná první prohlídka v 9:00 ráno a poslední prohlídka začíná v 15:00. V sobotu začíná prohlídka v 8:30 a poslední prolídka začíná ve 12:00. O nedělích a státních svádcích se prohlídky neprovádějí. Jo. Eh, tady z tvého materiálu bych si dovolil říci na obrazovku, kde je možný si objednávat e ty návštěvy. Je možný si to objednávat buď telefonicky, protože na té v té informačním letáku, který zasíláme, zasíláme e na vyžádání na emailové adresy eh žadatelů, e, tak je tam uvedeno v tom informačním letáku telefonní číslo pro památník pečkárna a je tam uvedená emailová adresa, která zní památník.cz. Tak a ještě telefonní číslo 720 476. Jenom bych doplnil, že pokud si návštěvníci objednávají telefonicky, tak je to jenom orientační dohovor. V každém případě musí návštěvník i po telefonickém dohovoru tu objednávku zaslat na tu emailovou adresu, protože potřebujeme tu evidenci v písemné podobě. >> To je fajn. Takže vážení Slované, měli byste seznámit s krutostmi, které byly páchanány na našem národu, protože souvisí to i s těmi krutostmi, které byly spáchaný na našich spoluobčanech právě v českém pomezí. A teďko by jsem byl rád, >> ještě jednu poznámku bych měl k tomu památníku pečkárna. Eh, v září v roce 2005 odstupující ministr průmyslu a obchodu, jo, pan Vlček a odstupující ještě byli teda řádně ve funkci, ještě neměli podanou demisi. Jo. odstupující ministryně obrany Jana Černochová uzavřeli memorandum o tom, že ten památník bude předán nebo ty prostory toho památníku budou předány vlastně ministerstvu obrany do péče a konkrétně vojenskému historickému ústavu. Takže možná v příštím roce eh budou ty prohlídky v tom pamádníku po dobu rekonstrukce jeho budou prostě omezeny, jo, ale to neznamená, že prost to skončí, jo. Budou tam prováděny i nadále, jo, pod patronací vojenského historického ústavu Praha. Jo, takže to je dohoda mezi těma dvěma ministerstvy. >> To je dohoda mezi těmi dvěmi ministerstvy, neboť ta budova patří státu. Konkrétní ji spravuje konkrétně ji spravuje vlastně dneska ministerstvo průmysl a obchodu, které podle ministra Vlíčka se má vrátit vrátit k tomu dřívějšímu názvu ministerstvo hospodářství, jak informoval veřejnost. A a ale dohodli se na tom nikoliv současní současní prostě ministři obrany a ministr průmyslu obchodu, ale odstupující, >> jo, ministr promyslu obchodu pan Vlček a a ministry obrany paní Černochová. Prozatím, prozatím jo, to funguje podle těch pravidel, které jsem řekl v předchozím rozhovoru. >> Takže díky moc. Nemáme další. A a teď mi teda řekni, jak to teda s těma sudetama je. No, jak to je se sudetama? Sudety tady stojí tisíce let, jo. A protože se jedná o pohoří, tak samozřejmě tam budou možná stát další tisíce let a možná miliardy let. A ten název toho pohoří Sudety vlastně vznikl v pát století, přibližně v pát století našeho letopočtu, kdy římský císař Marcus Aurelius e vlastně bojoval s tehdejším stejnějším obyvatelstvem na tomto našem území, Markomané a podobně. eh a dostal se někde do oblasti Trenčína a vlastně východní východní Moravy a měl v řadách svého vojska měl i zeměpisce, kteří když se jeden z nich se jmenoval Ptolemáos, eh a když se podíval za hezkého počasí na sever od místa, odkud vlastně pozoroval eh tu krajinu, tak uviděl pohoří, které nazval sodeta Ore. >> Sudeta Ore. >> Sodeta Ore. Eh, v podstatě dnes můžeme říct, že to slovo pochází z keltštiny. Ano. A znamená něco podobného jako lezivokých kanců nebo lezivokých sviní. Podívali se dolů trošku jižněji, tak pohoří, které uviděl jižněji, nazval Gabrétou, což je dnešní Šumava. Eh, tento název se ale v evropské a světové kartografii, pokud se týká pohoří výrazu sudety, začácně začal používat ve výrazu sudety a dá se říct, že dnešní slovo sudety pochází z polského jazyka. >> Aha. E, kdy se to začalo povíat? V německém jazyce >> se víra sudety nazývá sudet sudeton. >> Mhm. Ve starých mapách, ve starých mapách rakousko-uherských, ale i v mapách ach první Československé republiky, eh, se může najít se může najít název tohoto poří Sudety. >> Mhm. Máme tady nějakou mapu, že bysme to mohli ukázat? Nemáš porcený. Jasně. Mám po ruce mapu. Mám několik map. Jenom jenom je musí najít. Jsme to zkusili ukázat na obrazovku. >> Mám třeba mapu německého rakouska. >> Počkej. Tak >> a je to >> a to žluté je >> a je to ne ne. Je to celé toto území až až podsuď. >> Aha. Jo. E, tady mám tady mám eh kontroluj. Jo. To znamená, že toto celé území až podsuď byly sudety. >> Jsou sudety. >> Teda jsou sudety. >> To oni ty sudety jsou to pořád. >> Jo, je to vidět. Tak vracit. Tady je zvětšená mapa toho pohoří sudety. Ano, to je zvětšená mapa a modrou linkou je hranice České republiky. >> Takže tady je zvěčenina. Jo. A tady vidíme hranici dnešní České republiky. >> Ale byla to i hranice tehdejší československé >> české země. Takhle měly hranice v zásadě. Byla to i hranice zemí korny české v rámci Rakouskoherska. >> Jo, >> ta hranice je stejná neměná, >> takže si všimněte, kde to leží a že to nemá nic společného s tím, za co je to vydáváno dnes. >> No, no, nepředbíhejme. >> Dobře, >> nepředbíhej. >> Tak děkuju. Eh, pořád si tady nechám nechám tuto mapu. Když >> na tu mapu a jak vidíte, jak je vidět na té mapě, můžeš j ještě ukázat na kameru. A jak je vidět na té mapě, eh, a na té eh hraniční čáře, která tam je prostě naznačena modrou barvou, tak vlastně to pohoří zasahuje zasahuje i za hranice těch zemí koruny české a nyní České republiky. Jo, >> zahranice. Takže se nachází nachází nejenom na území Čecha, Moravy, ale nachází se i za hranicemi Čecha a Moravy. Eh, dnes je ta hranice rozdělená za tou hranicí České republiky hraniční čárou, která odděluje Německo a Polsko. Ovšem tehdy to, co dneska je leží v polské republice, bylo také Německo. >> Mhm. Toto území bylo také německé. Ano. >> Jo. >> A protože protože i v Rakousku Versku prostě tam žili tam žili prostě obyvatelé obyvatelé za nahoře žili Němci, to znamená, >> jo, podaní pruského pruského císaře. >> A dole pod tou hranicí žili Rakušané německé národnosti, podaní rakouského císaře. Mhm. >> Takže to byli státoprávně Rakušané, nikoliv Němci, >> ale Rakušané hovořili stejným nebo podobným jazykem, ale ale nebyli to podaní jednoho krále nebo jednoho císaře. >> Jom, >> takže byli to podaní, pozor, ale byly to podaní i českého krále, protože i v rámci Rakouskoerska existovalo české království, mrknapství Moravské a vevodství slezké. Takže byly to podaní českého krále, Moravského Markrabité a Vévody Slezkého. >> Mhm. >> V roce 1903 1905 svitavský rodák Franc Jeser, dopisovatel pražských německých novin pracht napsal, že v pohořích Sudety žijí sudečtí Němci. Ale pokud se podíváte znovu prostě na tu mapu těch sudet a na tu hranici těch zemí koruny české tehdy, tak on pojmenovává jenom tu oblast pohoří, která se nachází pod tou hranicí. To znamená sudečtí Němci nemůže pojmenovávat jako vlastně podaný rakouského císaře, jo, a českého krále nemůže pojmenovávat tímto názvem obyvatelstvo eh v německém císařství v Rusku. Jo, takže eh ten název se vztahuje pouze na ty osoby, jo? Jo, kteře, kteří mluví teda německy, jsou to rakoští občané a žijí vlastně v rakouskouversku. >> Mhm. Dobře. Eh, ono se na to tak nějak pozapomnělo a ti lidé a ono se nedá ani pořádně o lidi, ale samozřejmě i o ně, ale zejména se jedná o politiky, kteří zastupovali ty obyvatele v zemských sněmech českého království, Markravství Moravského a Vevodství Slezkého. Každá z uvedených korunních zemí měla ještě svůj zemský sněm a dále byli ještě poslanci, zastupitelé rakouské řížské rady ve Vídni. A ještě navíc eh v těch sněmech zemských a i v té Vídni byly z těch jednotlivých korunních zemí eh vlastně eh národnostně rozdělení. Ano. Takže i v těch zemských sněmech byli Češi, Poláci. Jo. Jo. Ale oni to nebyli Češi, Poláci, teda Němci, Češi, oni to byli bavoři. >> Oni to byli Sasové. Jo, tím výrazem Němci, Prusové byli vlastně nazýváni až po roce 1871, jo, když vlastně všechny německé země sjednotil vlastně, jo, kanceléř Bismark. >> Hm. >> Takže eh oni to v té době v době úplně ještě jakoby Němci nebyli a v žádném případě to nebyli němečtí Němci. Prosím vás pěkně, ten výraz němečtí Němci je nesmyslný. Jo, jestliže kritizuju výraz čudečtí Němci, tak samozřejmě i ty němečtí Němci. Používám ho jenom proto, abych aby posluchač pochopil nebo divák pochopil vlastně tu nesmyslnost těch názvů. Jo, samozřejmě eh národnostně to byli prostě Němci, ano, ale byli to obyvatelé Rakousko-ourska, to znamená a zejména Rakouska. Rakousko-Uherrsko se vlastně do roku 1910 nenazývalo Rakousko Uhersko, ale předlitavsko a za Litavsko. >> Taky pravda. To, co je Uhrsko, se říkalo za Litavsko a to, co bylo to, co bylo eh vlastně ta rakouská část toho Rakousko se říkalo před Litavsko. teprve v roce 1910 se začalo používat, začaly používat výrazy Rakousko-Uhersko a ta rakouská část Rakousko Uherská měla 18 korunních zemí celkem a mezi ně patřily ty tři země, koruny české, to znamená České království, Marknavství Moravské, vevlství szké, které byly samostatnými samostatnými zeměmi zeměmi v v tom v té části rakouské Rakouskoerska. Eh eh období první světé období první světové války vlastně někteří nebo to už asi jsem teďka přeskočil, takže to přeruším. Já tě poprosím. Eh, teď mi zamotal zase hlavu, protože říká, že 1910, že bylo to přejmenováno nebo se začalo používat Rakousko Uhersko. Jo, ale my historicky říkáme, že došlo v 19. století takzvanému rakousko-uherskému vyrovnání. Myslím, že to bylo roku 1887. >> Eh, ano, samozřejmě to je naprosto pravda. Mám to tady připravený, ale pro tu problematiku objasňování objasňování eh vlastně toho pojmu Sudety, jo, to není zase až tak podstatné. Je pravda, že potom, když došlo k rakouskoherskému vyrovnání, se čeští politici snažili o to, aby došlo k něčemu podobnému. Jo. A já to tady mám, já to tady mám připravené, takže jsem se na to taky připravil. Jo. A jednalo se o takzvané fundamentálky, jo. Kde kde se vlastně čeští politici čeští politici snažili domluvit domluvit o tom, aby aby vlastně došlo došlo k podobnému vyrovnání. Vidíte, když to člověk potřebuje, tak to nemůže najít, jo? A bohužel, bohužel to nedospělo. Proč se snažili o takovéto vyrovnání? Nemělo to žádnou společnost prostě nebo spoleh, že by se jednalo o nějaké národnostní, ale jednalo se o to, že v podstatě české země byly nejprůmyslovější oblastí Rakousko-Uherska a té rakouské části Rakouskoerska, nejprůmyslovější zemí a vlastně ti podnikatelé, jo, a byli to mnohody šlechtici, kteří přicházeli z toho z toho zemědělství právě na průmyslovou výrobu, jo, Tak vlastně oni byli svázaní vlastně těmi těmi nevýhodami oproti tomu Uherskum. >> Jo, takže jak ve výrobě, tak v obchodech. A z toho důvodu se snažili a to byly právě ty fundamentálky v té době 1870, 1880 a podobně, jo. Takže se snažili snažili o to, ale bohužel to nedopadlo. Eh, ten počátek těch rozporů mezi českým národem a a německým tady ani nevzniknul v tom v těch letech 187, jo, v polovině roku 19. století, ale vzniknul vlastně po nástupu eh po nástupu eh >> online myslíš, >> ne? Marie Tereze. No po něm Josef >> po nástupu Josefa II, kterej byl kterej byl vlastně reformním císařem. Ano. Eh, vlastně zvolnil nevolnictví, měl spoustu prostě takových významných ulehšujících degretů, ale ale eh na rozdíl na rozdíl od jiných zemí eh jo, a možná poučen zase jinými zeměmi, v mnohonárodním státě se rozhodl eh vlastně nařídit úřední řeč. >> Mhm. Do té doby v těch jednotlivých zemích vlastně rakouského císařství se mluvilo těmi v těch úřadech se mluvilo prostě těmi jazyky, jo, kterými, které ty země prostě byly. Ale on se rozhodl vlastně jo, pro úřední řeč němčinu, což nebylo problémem, časem nebylo problémem jo, pro ty jednotlivé národy, kteří se tu němčinu naučili, ale bylo to problémem v době, když se Rakousko začalo rozpadat, jo, protože najednou eh se Němci a obyvatelé Rakousko v tě těch jednotlivých zemí a nebyly to jenom zeměkorny české, ocitli včině, jo, ve většině zůstali jenom v tom v té části Rakouska. Mimochodem, e jako Rakousko eh se vlastně vymezilo s Rakouskou Elska dřív pod názvem Německo Rakousko eh jo, 21. ří na 1918. Jo, takže eh Rakušané se osamostatnili a vyvázali se z rakouského císařství vlastně dřív, jo, než to udělali Češi. Eh, takže to je k tomu, ale to už jsem zase asi přeskočil nějaké nějaké období, takže bych jo, teďka počkal na nějakou další doplňující otázku. >> No, já by jsem jenom k tomu jazyku a tomu tý reformě Josefa II. dodal vlastně to, že když došlo k takzvanému rakousko-uherskému vyrovnání, tak vlastně tehdy eh Andráši, že jo, který je známý z těch filmů a nebo jako osobnost obdivovatel Sissi Alžběty, že jo. >> Ano. Ano. Tak on začal prosazovat právě zase maďarštinu v té části uhersherské jako úřední jazyk a pojal to velice tvrdě, takže došlo i k silné maďarizaci v té uhersské části. Jo, takže ty tam u nás ty lidi, jak říká, že byli zvyklí na tu němčinu, vždyť se jí hovořilo, že naši lidi obrazovali češtinu vlastně jenom eh nějakým tím živlem Čechů, který přišli do těch center, že jo. A já osobně vidím v tom národním ještě jeden charakter, že že to byl zároveň obchodněekonomickej program, jo, protože z 25 obroditelů 24 byli řemeslníci, obchodníci a podobně, jak prostě jak ta ty menší jako podnikatelé a ty to poddělali i kvůli obchodu. je hezky je to znázorní znázorní v tom seriálu Sňatky z rozumu, že jo, kdy ten eh velkoobchodník, že jo, jak prostě ostertativně a vynáší teda tu českou ceduli, když mu jí zakázali, že musí být německou, jo, a udělal z toho kšeft další prostě jediná česká prodejna, takovéto. Takže tyhlecty ty vlny toho, bych řekl, eh, česko-německého vztahu se vyvíjili i na základě té vnitřní politiky Rakouska Uherska, že jo, a obdobnej proces potom probíhal i na Slovensku, takže to jsem jenom chtěl jako k tomu doplnit. No a mě by spíš zajímalo, nebo Mirko, ty se zeptej. >> Povídej, povídej. >> Já nebudu povídat, já nechci povídat. Mě by mě by právě tak, jak ty hovoříš o tom území, že jo, to je strašně důležitý si, aby si lidi stále uvědomovali, jo, ten poměr toho území, které bylo kde. Jo, tolecto velký území je tadyhle. Dobře to ukazuju. >> Ano. >> Jo. Tadyhle, tadyhle, tadyhle. Jo. A my stále meldujeme, že sudety nebo sudeto německý ransmanchaft, že se nachází prostě v celém tom pohraničí i Šumavském, co si říkal, že to tak nebylo, že jo, ale ještě i jižní Morava, jo. A toto mě štve, že jak to mohlo vzniknout, proč se to takhle domotalo a ty naši blbounni, proč to takovým způsobem prezentujou. No, jak už jsem řekl, ten název Sdečí Němci se mezi těmi politiky a mezi těmi lidmi žijícími v tom pohraničí českoravském eh na severu prostě neujal. až vlastně v roce 1918 po té, když se teda začalo Rakousko rozpadat, ta rakouská část Rakouskoherska a 21. října 1918 bylo vyhlášeno takzvané takzvané německé Rakousko, které ovšem předpokládalo předpokládalo, že se spojí později s Výmarskou republikou. Jo, takže takže nebylo to prostě jenom byla byla to jenom přechodná nějaká státoprávní část, ale obyvatelé německé národnosti Rakouska žijící v těch pohraničních území po celém obvodu zemí koruny české eh se nechtěli stát součástí budoucího Československa, jehož mapy už byly od roku 1915 vlastně Jo, se objevali v tisku eh švýcarských a francouzských novin. Takže ti političní představitelé eh těch německých německých obyvatel nebo rakouských obyvatel německé národnosti v zemích korny české, to věděli ti politici. Ano. Takže se tady chystá prostě nějaké vyhlášení Československé republiky. A proto proto když se eh jo prohlásilo v devídni 21. října 1918 německé Rakousko, tak ti politici německé národnosti v těch příhraničních územích Zemí koruny české se rozhodli, že se k tomu německému Rakousku přidají a vyhlásili provincie na sever v severních částech a zaprvé to byla provincie Deutsch Bman. >> Mhm. >> Deutsch Bman. Vy jste tady vzali tu mapu celkovou. To tady deuten je tady ta hnědá hnědá část tady nahoře, která zahrnuje, která zahrnuje území krušný hor a Krkonož. Jinak ale ještě předtím mi dovolte, abych přesně upřesnil to území Sudet. Vlastně je to pohoří. sudety je pohoří, které se stává, tady je to barevně vyznačeno vlastně z Krkonoš, e, Orlický hor, to je ta žlutá barva a Jeseníku. Takže je to soustava Horsnev, jo, pohoří, jo, česky dneska nazývané Krkonoško pohoří, ale nikoliv celé pohoří. Krkonšoviskénické pohoří je to ta část toho pohoří, která se nachází pod tou modrou čalou, to znamená pod tou hranicí, která odděluje ty státy. >> Jo. To, co je dneska v Polsku a v Německu, se nadále nazývá sudety. >> Aha. důležitý tohle >> pohoří sudety. >> Jo. >> Pokud se tu bavíme o názv Krkonožskojinské pohoří, tak to se týká jenom to té části toho pohoří, která se nachází pod tou hranicí, pod tou modrou pod tou modrou čarou. >> Pod státní hranicí. >> Pod státní hranicí. >> Mhm. Hm. >> Jo. A to také byl ten e jo ty politici rakouští v té části vlastně eh toho té Moravy vyhlásili, to znamená to je tady na této mapě ta žlutá barva. Si vzpomněli na toho Franze Jesera. Ano. A prohlásili toto území eh prohlásili názvem Sudeton Land. V německém jazyce se to píše dohromady, ale je to složenina dvou slov. V českém jazyce, když se to překládá do českého jazyce, tak to znamená suddeá země, jo? To znamená název pohoří sudety. To je to slovo sudetn. Sudeten se to píše. Jo. A land země. >> Mhm. >> Jo. Takže Sudeton Land není název pohoří. Sudeterland je název politickosprávního území. >> To území, které tam je vyznačeno tou žlutou barvou, které bylo prohlášeno jako Sultan Land. Ano, je to pak tady i na té na tom popisu těch jednotlivých území eh toho německého Rakouska. Ano. Tak je tam je bylo vzbouřenecké území. >> Aha. >> Vzbouřenecké území. To právně neexistovalo na rozdíl od toho hnědého území, které zahrnovalo část vlastně krušné hory a část pohoříct, konkrétně Krkonoše. Takže eh tady je možné vidět, že v tom roce 1918 část území území eh vlastně Krkonoš Sudet, že byla přičleněna přičlena vlastně k tomu území Krušný H a vzniklo tam politickosprávní území německé Čechy, které ovšem jako provincie německé Čechy byly císařem Karlem vyhlášeny v lednu 1918. >> Ahhm. Na rozdíl od teda toho názvu Sudetland, název Deut Ben, německé Čechy, jo, byl právní výraz a v té oblasti se teda nacházeli a žili tam němečtí Češi. >> Mhm. >> Souhlasíte? Jo, němečtí Češi >> a nebo čeští Němci? >> Ne, ne, ne, ne. Deutsche bemen, takže němečtí, Češi, jo. No, ten problém těch sudetoněmeckých ideologů pozdějších vlastně spočívá v tom, že oni nechtěli být žádnými Čechy. >> Ano. >> Jo. Proto také, protoé Konrád Henlight v tom roce 1938 po mnichovské dohodě, to území, eh, které v tom v tom roce 1918 bylo pojmenováno císařem Karlem právně, e, německé Čechy přejmenoval, pojmenoval stejně jako ta žlutá barva výrazem Souetland. >> Mhm. >> Protože nechtěli být žádnými, >> jo, německými Čechy, žádnými Čechy, ani těmi německými. >> Mhm. Jo, jo, v tom v tomto celé je. V tom to celé je. Ale zase bavíme se pořád o území, které se nachází na území zemí korny české, České republiky, Československa. Jo. To znamená to ta to horstvo, které je za tou hranicí, se tak nenazývá. Po druhé světové válce, po druhé světové válce vlastně potom zase to území na českém území bylo přejmenováno zákonem na Krkonoško na Krkonoškoenické pohří neboli Krkonožkoenická subprovincie v roce 1946. Ale zase ten název se týká toho území pod tou hranicí. >> Stále dol. >> Jo, když pojedete do Polska, jo, a koupíte si tam mapu turistickou. Tak tam najdete to území jejich pojmenováno názvem Sudety. Jo. Máme v expozici památníku takové současné turistické mapy, takže to i návštěvníkům jsme schopní ukázat. >> Mhm. Jo. Eh, ten ta provincie Deutsche Bmen byla prohlášena, eh císařem Karlem na základě toho, že čeští poslanci zemských sněmů, to znamená to znamená království Českého, eh Markupství Moravského, vevodství slezského a říského sněmu, jo, řízského sněmu ve Vídni, čeští poslanci, eh v lednu 1918 vydali takzvanou třírálovou deklaraci. na základě breslitevského jednání, breslitevského jednání o brzevkém míru mezi císařským Německem a mezi bolševickým Ruskem. >> Mhm. >> Jo. Eh, ta tříkládová deklarace neměla nic společného s nějakým bolševickým prostě jeho prohlášením, ale snažila se vrátit k tomu roku 1871, k těm fundamentálkám. Ano. A snažila se využít to britovského jednání k tomu, aby konečně došlo k nějakému tomu vyrovnání, >> jo. To znamená, snažili se to v tomto směru využít. Jo. Eh, to se nelíbilo ovšem, jo, těm poslancům německé národnosti z těch zemí korny české, kteří si u císaře rezolucí rezolucí eh vlastně eh u německého císaře v 21. ledna 1918 vymohli vymohli, ano. Že teda jim nebylo vyhověno a vymohli si zřízení té provincie. Jo, císař Karl tedy vyhlásil v lednu 1918 tuto provinci jako první provinci dožbemen, protože od 1. ledna 1918 plánoval v zemích Korny České vytvořit 11 krajů na národnostním principu, >> sedm český a čtyři německé. >> A toto byla první z těch provincí, z těch 11. Mm. >> Takže to byla právně, jo, to v Městském muzeu v Ústí nad Labem je expozice, která je té provincii, jo, věnována období, kdy existovala ta provincie, je věnována, >> jo. Takže to jsou prostě fakta, jo, právní fakta. Takže to byla právní provincie Deut Bemen. Ta provincie Sudenland v roce 1918 byla povstaleckj název, vzbouřeneckej název těch poslanců, jo, zemského sněmu, vévodství slezkého a markrabství Moravského a těch poslanců německ německých německé národnosti z rakouské říské rady ve Víni. Jo, >> já jestli jestli vy jste jste se zmiňoval v roce 1918 z ní z Československa. Jenom já myslím, že se shodneme na tom, že na základě tehdejší ústavy měli Němci žijící na našem území prakticky rovnocenná práva. měli zastupitele, měli měli svoje lidi na magistrátech nebo dneska říká na magistrátech, měli dvojezičný názvy, měli německý školy a i tak ano, jo, přesně, já mám tu samou tabulku a i tak prostě jak jste říkal, vy nechtěli nechtěli být >> součástí našeho státu, by měli de facto rovnocenný práva. Takže a když když jste zmiňoval Hlina, je přece známo, že v roce