Vítězslav Pilmaier - Co řekl Jeffrey D. Sachs v EP? Neprovokujte sousedy!

Krásný, příjemný dobrý den, dobrý podvečer vám všem, kteří jste dneska online na dalším pořadu s Víťou Pilmajerem.

Další analýza, která nás čeká, je o Jeffreyovi Saxovi, což je asi nemusíme pana profesora představovat. Je to z řad dnešního éteru z Ameriky a byl v Evropském parlamentu a tam měl důležitý projev.

Takže, Víťo, co vlastně řekl Jeffrey Sax?

No a já nejdřív se uvítám se s našimi posluchači a diváky, protože abych pravdu řekl, ten Jeffrey Sax je pro mě velice taková studnice moudrostí. Je to člověk, který se dá říci se podepsal na dobrém i špatném. V tom případě on se kolikrát omlouvá za to, ale byl mladý tehdy, když dělal poradce v Rusku, v Polsku, když radil i u nás.

A v podstatě některé věci byly úspěšné, některé neúspěšné, ale rozhodně nadhled a pohled, který dneska má na události těch uplynulých let, které byly ovlivňovány právě tím, bych řekl, singulární zahraniční politikou Spojených států amerických po rozpadu Sovětského svazu, tak si myslím, že to, jak on se dovolává politiku, jak se dovolává diplomacii, jak oslovuje významné osobnosti k tomu, aby situaci, která se dostala kolem nás do krize, aby ji zvládli, aby ji vyřešili, tak tento člověk v mých očích vyrostl.

Já se mu klaním.

A děkuju i za to, že měl toto vystoupení v Evropském parlamentu 27. června a já když jsem si ho vyslechl, říkal jsem si, že se o tom musím s vámi podělit a musím ho dát tak, jak je. Překládal jsem ho z angličtiny s pomocí samozřejmě umělé inteligence, ale každopádně si myslím, že tak, jak on vysvětlil věci Evropskému parlamentu, tak si myslím, že dneska málokdo dokáže v takovém klidném duchu, klidném podání a i v těch historických souvislostech podat.

Takže se pouštím do toho, protože když jeho nahrávka, jeho vystoupení právě začala z toho, jak ho oslovili a vlastně jak on přišel k těm otázkám Ukrajiny a té krize ukrajinské, tak on tam ve svém vystoupení hned na začátku říká: „Víte, oni mě pozvali, ukrajinská vláda, a pak mě provázeli po Majdanu. Bylo tam v roce 2014, po únorovém Majdanu a vykládali mi, oni sami mi vykládali, jak Amerika zaplatila za všechny ty lidi, kteří organizovali Majdan. Že to byla takzvaná spontánní revoluce důstojnosti."

A on říká: „Já jsem z toho měl nějaké ponaučení."

A vlastně, dámy a pánové, já vás strašně prosím, neprovokujte souseda. To je všehochuť, abyste byli u stolu se Spojenými státy. Nemusíte být v místnosti se Spojenými státy, říká. Říká: „Vy jste Evropa, měli byste být v místnosti s Evropou a Ruskem. Pokud se Spojené státy chtějí připojit, je to v pořádku. Ale prosit je to ne.

A mimochodem, Evropa nepotřebuje mít Ukrajinu v místnosti, když jedná s Ruskem. Nejsem jejich nepřítel, nejsem Putinova loutka, nejsem Putinův obhájce. Co chcete? Chcete se ujistit, že pobaltské státy jsou v bezpečí? Nejlepší pro pobaltské státy je zastavit svou rusofobii.

Toto je skutečně složitá a rychle se měnící doba a velmi nebezpečná. Takže my opravdu potřebujeme jasnost myšlení. Obzvláště mě zajímá náš rozhovor, takže se pokusím být co nejstručnější a nejjasnější.

Pokračuje: Sledoval jsem události ve východní Evropě, v bývalém Sovětském svazu, v Rusku a velmi pozorně posledních 36 let. Byl jsem poradcem polské vlády v roce 89, prezidenta Gorbačova v roce 90 a prezidenta Jelcina v letech 91 až 93. Poradcem prezidenta Kučmy na Ukrajině v letech 93 až 94. Pomáhal jsem zavést estonskou měnu. Pomohl jsem několika zemím v bývalé Jugoslávii, zejména Slovinsku. Sledoval jsem události velmi zblízka 36 let.

Po Majdanu mě nová vláda na Ukrajině požádala, abych přijel do Kyjeva a nechali mě projít se po Majdanu. A tím jsem se naučil i spoustu věcí z první ruky. Jsem v kontaktu s ruskými vůdci víc než 30 let. Znám americké politické vedení zblízka. Náš předchozí ministr financí byl mým učitelem makroekonomie před 51 roky. Jen abych vám dal představu. Takže jsme byli velmi blízcí přátelé půl století a já všechny tyto lidi znám.

Chci to říci jen proto, že to, co chci vysvětlit z mého pohledu, není z druhé ruky. Není to ideologie. Je to to, co jsem viděl na vlastní oči a zažil během tohoto období. V mém chápání událostí, které postihly Evropu v mnoha kontextech, a zahrnu nejen ukrajinskou krizi, ale i Srbsko v roce 99, války na Blízkém východě, včetně Iránu, Sýrie, války v Africe, včetně Států, Somálska, Libye. To jsou do dnešní míry války, které by vás možná překvapily a byly by odsouzeny za to, co se chystám říci.

Jsou to války, které vedly a způsobily Spojené státy, a to platí již více než 30 let. Co se stalo? Spojené státy dospěly k názoru zejména v roce 90, a potom to bylo 11. září, a poté s koncem Sovětského svazu, tak u Spojených států amerických došlo k názoru, že nyní ovládají svět a že USA nemusí se zodpovídat nikomu. Jeho názory, obavy, bezpečnosti, názory, ani žádné mezinárodní závazky, ani žádný rámec OSN je neomezuje.

Je mi líto, že to říkám tak přímočaře, ale chci, abyste to pochopili. V roce 91 jsem se velmi snažil získat pomoc pro Gorbačova, který podle mně byl největším státníkem naší moderní doby. Nedávno jsem ale četl archivované memorandum z diskuze Rady Národní bezpečnosti o mém návrhu pro Radu Národní bezpečnosti USA. O mém návrhu, jak ho úplně odmítli a vysmáli se mu, když jsem řekl, že Spojené státy by měly pomoci Sovětskému svazu s finanční stabilizací a s prováděním reforem.

A dokumenty memoranda, včetně některých mých bývalých kolegů z Harvardu, říkali, že uděláme minimum a co uděláme, abychom zabránili katastrofě. Ale co se týče minima, není naším úkolem pomáhat. Naopak není v našem zájmu pomáhat.

Když Sovětský svaz v roce 91 skončil, názor se ještě více zveličil a můžu jmenovat kapitolu nebo článek. Názor byl, že my řídíme hru. Čenej Wohlowitz a mnoho dalších jmen, které jste již mohli znát nebo jim věřit, tak tito nyní prostě hovořili, že toto je nyní svět pod americkým vedením a že si uděláme, co chceme. Vyčistíme si bývalý Sovětský svaz, zlikvidujeme všechny zbývající spojence země jako Irák, Sýrii a tak dále, a to všechno zmizí.

A tuto zahraniční politiku nyní zažíváme v podstatě už 33 roků. Evropa za to zaplatila vysokou cenu, protože Evropa v tomto období neměla žádnou zahraniční politiku, kterou si dokážu představit. Žádný hlas, žádná jednota, žádná jasnost, žádné evropské zájmy, pouze americká lojalita.

Byly chvíle, kdy se vyskytly neshody a velmi, myslím si, úžasné neshody. Zejména v poslední významné době v roce 2003 ve válce v Iráku, kdy Francie a Německo řekly, že nebudou podporovat Spojené státy v této válce a navíc Spojené státy obcházely i Radu bezpečnosti OSN. Tuto válku si mimochodem přímo vymyslel již tehdy Netanyahu a jeho kolegové v americkém Pentagonu.

Neříkám, že to byla vazba nebo vzájemnost.

Říkám, že to bylo přímá válka.

To byla válka vedená za Izrael.

Byla to válka, kterou Paul Volavic a Douglas Fate koordinovali s Netaňahojem.

A to bylo naposledy, co měla Evropa nějaký hlas.

A tehdy jsem mluvil s evropskými vůdci a ti byli velmi jasní. Bylo jim jasné a bylo to úžasné, když jsem s nimi o tom hovořil.

A Evropa po tom všem, zejména v roce 2008, svůj hlas úplně ztratila.

Už prostě neměla hlas.

Co se stalo po roce 91 až do roku 2008, je to, že se Spojené státy rozhodly, že unipolita znamená, že se NATO bude rozšiřovat někde od Bruselu do Vladivostoku krok za krokem.

Rozšiřování NATO směrem na východ by nemělo konce.

Tohle byl americký unipolární svět.

Pokud jste si jako dítě hráli hru na riziko, jako já, tak tohle je americká myšlenka: mít mír na každé straně hrací desky.

Každé místo bez americké vojenské základny je nepřítel.

V podstatě je neutralita v americkém politickém lexikonu sprosté slovo.

Možná to nejsprostší slovo. Pokud jste nepřítel, tak víme, že jste nepřítel.

Pokud jste neutrální, tak jste podvratní, protože pak jste ve skutečnosti proti nám, protože nám to neříkáte, předstíráte neutralitu.

Takže toto bylo smýšlení a rozhodnutí bylo v tomto směru formálně přijato v roce 1994, kdy byl prezidentem Clinton, který podepsal rozšíření NATO na východ.

Vzpomenete si, že 7. února 91 Hans Dietrich Genscher a James Baker hovořili s Gorbačovem ve třech a Genscher poté uspořádal tiskovou konferenci, kde vysvětlil: „NATO se neposune na východ, nevyužijeme rozpuštění Varšavské smlouvy."

A chápete, že to bylo v historickém kontextu, nikoli v náhodném kontextu.

Byl to konec druhé světové války, kdy se vyjednávalo o znovu sjednocení Německa a byla uzavřena dohoda, že se NATO nepohne ani opět na východ.

A bylo to explicitní a je to uvedeno v nesekretních dokumentech.

Stačí se podívat do archivu Národní bezpečnosti George Washington Washingtonské univerzity a najdete tam desítky dokumentů.

Je to webová stránka s názvem Co Gorbačov slyšel o NATO.

Podívejte se, protože všechno, co vám USA říkají, je lež.

Archivy jsou ale naprosto jasné.

Takže v roce 94 bylo rozhodnuto rozšířit NATO až na Ukrajinu.

Toto je projekt.

Nejedná se o jednu či druhou administrativu.

Toto je projekt vlády USA, který začal před více než 30 lety.

V roce 97 Zbigniew Brzezinski napsal Velkou šachovnici.

To nejsou jen úvahy pana Brzezinského.

Takto se prezentuje rozhodnutí vlády Spojených států a vysvětluje se to veřejnosti.

Takto tyto knihy fungují a kniha popisuje rozšíření Evropy a NATO na východ jako současnou událost.

V té knize je dobrá kapitola, která říká, co Rusko udělá, když se Evropa a NATO budou rozšiřovat na východ.

A Zbigniewa Brzezinského jsem znal osobně.

Byl ke mně velmi milý.

Radil jsem Polsku.

Byla to velká pomoc. Ale byl to velmi milý a chytrý muž a přitom se ve všem mýlil.

Takže v roce 97 podrobně napsal, proč Rusko nemůže dělat nic jiného, než překročit východní expanzi NATO a Evropy.

Ve skutečnosti říká, že východní expanze do Evropy a nejen Evropy, ale NATO, to byl plán a projekt. Vysvětluje, jak se Rusko nikdy nespojí s Čínou.

Tady jenom doplním: to je pokračování de facto té politiky Henryho Kissingera, který právě implantoval do zahraniční politiky Spojených států amerických ten moment, že vést politiku tak, aby se nikdy Čína a Rusko nedali dohromady a zároveň se je držet v určitém napětí proti sobě.

Proto byla i tahle politika vedena a tady vlastně se to Zbigniewovi znova dotýká.

Další věc — budu pokračovat v jeho vystoupení.

Takže vysvětluje, jak se Rusko nikdy nesmí spojit s Čínou nebo nespojí.

To je nemyslitelné.

Říká: Rusko se nikdy ani nespojí s Iránem.

Rusko se nemá žádné jiné poslání než evropské.

Takže jak se Evropa posouvá na východ, Rusko už s tím nic dělat nemůže.

A to říká americký stratég Zbigniew Brzezinski.

Je nějaká otázka, proč jsme pořád ve válce?

Protože jednou z věcí na Americe je, že vždycky víme, co naši protějšky udělají a vždycky se mýlíme.

A jedním z důvodů, proč se vždycky mýlíme, je to, že v teorii her, kterou mají američtí strategové, ve skutečnosti nemluvíte s druhou stranou.

Prostě víte, jaká je strategie druhé strany.

A to je úžasné.

Šetří to tolik času.

Nepotřebujete žádnou diplomacii.

Takže tento projekt začal a my jsme měli kontinuitu vlády po dobu 30 let, možná až do včerejška.

30 let projektu.

Ukrajina a Gruzie byli klíčem k projektu.

Proč?

Protože se Amerika naučila všechno, co ví, od Britů.

A tak jsme si pamatovali britské impérium.

A co britské impérium chápalo v roce 1850-53, pane Palmerstone, lorde Palmerstone, je, že obklopíte Rusko Černým mořem a odepřete Rusku přístup na východní Středomoří.

Připomínám, že zde se hovoří o Krymských válkách, to byly ty, které byly 1853-1856, a vlastně to byla první válka zjednocené Evropy proti ruskému impériu a aby se zabránilo Rusku pronikat přes Černé moře na Středomoří.

To byl tento úkol tam v tom roce 1853.

Pokračuji v překladu a vy se jen díváte na americký projekt, jak to dosáhnout v 21. století.

Myšlenka byla, že by existovaly Ukrajina, Rumunsko, Bulharsko, Turecko a Gruzie jako doslova Černé moře, které by zbavilo Rusko jakéhokoliv mezinárodního statusu blokováním Černého moře a v podstatě neutralizací Ruska jako více než lokální mocnosti.

To znamená omezit dosah Ruska a tyto země by byly tím filtrem.

Brzezinski má v tom naprosto jasno. A před Brzezinskim to byl ještě Mackinder.

A kdo vlastní ostrov světa?

Vlastní svět.

Takže tento projekt sahá dlouho do minulosti.

Myslím, že sahá v podstatě k Palmertonovi v 19. století. A já jsem zažil každou administrativu.

Znal jsem tyto prezidenty, znal jsem jejich týmy od Clintonové k Bushovi, k Obamovi, k Trumpovi a k Bidenovi se moc nic nezměnilo.

Možná se to krok za krokem zhoršovalo.

Biden byl podle mě nejhorší, možná také proto, že nebyl kompasem v posledních letech.

A to říkám vážně, ne jako jízlivou poznámku.

Americký politický systém je systémem na pokračování.

Takže tohle je vlastně realita.

Všichni s tím souhlasí.

Je nezdvořilé říkat cokoli z toho, co říkám, protože v dnešním světě nemluvíme pravdu o ničem.

Téměř o ničem.

Takže tento projekt pokračoval od 90. let.

Bombardování Bělehradu 78 dní v kuse v roce 99 bylo součástí tohoto projektu rozdělení země, když jsou hranice posvátné, že v skutku s výjimkou Kosova.

To je v pořádku, protože hranice jsou posvátné s výjimkou případu, kdy je Amerika změní.

Súdán byl další související projekt: stání v jižním Súdánu.

Stalo se to jen proto, že se jižní Súdán vzbouřil.

Nebo vám můžu dát návod CIA, abyste jako dospělí pochopili, o co jde.

Vojenské akce jsou nákladné.

Vyžadují vybavení, výcvik, základní tábory, zpravodajské služby, finance.

To pochází od velkých mocností.

To nepochází z místních povstání.

Jižní Súdán neporazil Severní Súdán ani Súdán v kmenové bitvě.

Byl to americký projekt.

Často jsem jezdil do Nairoby a setkával se s americkými vojáky, senátory nebo jinými, kteří se hluboce zajímali o sudánskou politiku.

To byla součást hry unipolarity.

Rozšiřování na to, jak víte, začalo v roce 99 Maďarskem, Polskem a Českou republikou.

A Rusko z toho bylo extrémně nespokojené, ale to byly země stále daleko od hranic.

Rusko protestovalo, ale samozřejmě bezvýsledně.

Pak přišel George Bush Junior. Když došlo k 11. září a prezident Putin mu slíbil veškerou pomoc a podporu.

A pak se USA 20. září rozhodli, že za pět let rozpoutají sedm válek.

A můžete si o tom poslechnout generála Weslina Clarka online. V roce 99 byl vrchním velitelem NATO.

20. září 2001 šel do Pentagonu, dostal dokument vysvětlující sedm válek.

Mimochodem to nebyly to nebyly Netanyahuovy války.

Cílem bylo částečně očistit staré sovětské spojence, to znamená, že je vyčistit a částečně odstranit stoupence Hamásu a Hizballáhu, protože Netanjahuova myšlenka byla, že bude jeden stát a já děkuji za ten jeden stát a to bude Izrael.

Izrael bude ovládat celé území a každého, kdo bude mít námitky, svrhneme.

Ne my tak docela. Náš přítel svrhne ho Spojené státy.

To je politika USA až do dnešního rána.

Nevíme, jestli se to změní.

Jediným problémem je, že Gázu možná budou vlastnit USA, místo aby Gázu vlastnil Izrael, ale ta myšlenka – to je už nejméně 25 let.

Ve skutečnosti sahá až k dokumentu s názvem Čistý rozchod. Netanyahu a jeho americký politický tým ho sestavili v roce 1996, aby ukončili myšlenku řešení dvou států.

Najdete ho také online.

Takže tohle jsou projekty, tohle jsou dlouhodobé události.

Nejde o to, jestli je to Clinton, jestli je to Bush, jestli je to Obama.

To je prostě nutný způsob, jak se dívat na americkou politiku – jako na každodenní hru.

Ale to není americká politika.

Další kolo rozšíření NATO přišlo v roce 2004 o sedm dalších zemí.

Tři pobaltské státy: Rumunsko, Bulharsko, Slovensko a Česko.

V tomto okamžiku už bylo Rusko zatraceně rozrušené.

To bylo naprosté porušení poválečné dohody o znovu sjednocení Německa.

V podstatě to byl zásadní trik nebo odchod USA od kooperativního uspořádání a vedlo to de facto k tomu, že se bude prověřovat životaschopnost unipolarity.

Takže jak si všichni pamatují, protože jsme hovořili minulý týden o Mnichovské konferenci v roce 2007, bezpečnostní konferenci, prezident Putin řekl: „Dost, dost, dost, dostaňte, to už stačilo, zastavte se hned."

A to samozřejmě znamenalo, že v roce 2008 Spojené státy začaly tlačit v Evropě na rozšíření NATO o Ukrajinu a Gruzii.

Znova se jedná o dlouhodobý projekt.

Poslouchal jsem pana Saakašviliho v New Yorku v CFR v roce 2008 a odešel jsem a zavolal jsem Sonii, to je jeho žena, a řekl: „Tenhle muž je blázen."

A o měsíc později vypukla válka, protože Spojené státy tomuto chlapovi řekly: „My zachráníme Gruzii."

A on stojí v Radě pro zahraniční vztahy a říká, že Gruzie je uprostřed Evropy.

No, není to tak, dámy a pánové?

No, není to uprostřed Evropy. A nejnovější události, které jsou pro Gruzii prospěšné z hlediska její bezpečnosti a vašich poslanců, kteří tam jedou, ani poslanců Evropského parlamentu, kteří tam také jedou, a evropských politiků – no to přeci Gruzii zničí.

To Gruzii nezachrání, to Gruzi zničí.

A úplně ji zničenou.

V roce 2008, jak všichni ví, náš bývalý ředitel CIA poslal dlouhou zprávu.

Nemyslí nic o expanzi.

To víme od Juliana Assangea.

Protože věřte mi, americkému lidu se v dnešní době neřekne ani slovo o něčem.

Ani vám, ani žádným z vašich novin.

Takže musíme poděkovat Julianu Assangovi, ale můžeme si tu zprávu přečíst podrobně.

Jak víte, Viktor Janukovič byl v roce 2010 zvolen na platformě neutrálnosti.

Rusko nemělo na Ukrajině vůbec žádné územní zájmy ani záměry.

Vím, že jsem tam během těchto let byl.

Rusko vyjednávalo o dlouholetém 25letém pronájmu námořní základny Sevastopolu do roku 2042.

To je všechno.

Jemu nešlo o Krym, ne o Donbas, o nic takového.

Tahle myšlenka, že Putin rekonstruuje ruské impérium – je to dětinská propaganda.

Promiňte. Pokud někdo zná každodenní a roční, každodenní i dlouhodobou historii, tak tohle jsou dětinské řeči.

Zdá se, že dětinské řeči fungují lépe než řeči dospělých.

Takže žádné záměry.

Spojené státy se rozhodly, že tento muž musí být svržen.

Tím má na mysli, že Putina.

Říká se tomu operace změny režimu.

Spojené státy jich provedli asi 100.

Mnozí ve vašich zemích a mnozí po celém světě. A tím se živí CIA.

Dobře, prosím, věřte to.

Je to velmi neobvyklý druh zahraniční politiky, ale v Americe, pokud se vám druhá strana nelíbí, vy s ní nevyjednáváte.

Prostě se jí snažíte svrhnout – nejlépe tajně.

A pokud se to nepodaří tajně, tak to uděláme otevřeně.

Vždycky říkáte, že to není naše chyba, protože ta druhá strana, to jsou agresoři, jsou to Hitlerové.

To se objevuje každé dva nebo tři roky, ať už je to Saddám, nebo Asad, nebo Putin. To je úplně – je to prostě pohodlné pro tu zahraniční politiku.

To je jediné vysvětlení zahraniční politiky, které se americkému lidu kdykoliv dostane.

No, čelíme Mnichovu 1938.

Čelíme Mnichovu.

S druhou stranou se nedá mluvit.

Jsou to zlí, neuprosní nepřátelé.

To je jediný model zahraniční politiky, který kdy slyšíme z našich masmédií a masmedia ho opakují bezvýhradně, protože jsou zcela podplaceni vládou USA.

Nyní v roce 2014 USA aktivně pracovali na svržení Janukoviče.

Každý zná telefonát, který zachytila moje koleggyně z Kolumbijské univerzity – Viktorii Nuland, amerického velvyslance Geoffa Pyatta.

A lepší důkazy, než tento rozhovor nenajdete.

Rusové její hovor zachytili a dali ho na internet.

Poslouchněte si ho, když si ho najděte – poslechněte si ho.

Je to fascinující.

Mimochodem, všechny tyto lidi znám.

Díky tomu byli všichni povýšeni v Bidenově administrativě.

To je ta práce, kdy došlo k Majdanu.

A okamžitě mi zavolali: „Pane profesore, Sáxi, nový ukrajinský premiér by s vámi rád hovořil o ekonomické krizi, protože v tom jste velmi dobrý."

Tak jsem letěl do Kyjeva a prováděli mě po Majdanu a bylo mi řečeno, jak USA zaplatili peníze za všechny ty lidi kolem Majdanu.

Spontánní revoluce důstojnosti.

Dámy a pánové, prosím vás, odkud se berou všechna tato média?

Odkud se bere všechna tato organizace?

Odkud se berou všechny tyto autobusy?

Odkud se berou všichni tito povolaní lidé?

Děláte si legraci.

Tohle je organizované úsilí.

A není to tajemství kromě občanů Evropy a Spojených států. Všichni ostatní to chápou docela jasně.

A pak přišel Minsk, a zejména Minsk 2. To byly ty dohody po roce 2014, které se pak přiznala Merkelová, že byly určeny k odvedení pozornosti a byla to snaha podvést Putina.

Takže zejména Minsk 2, který byl mimochodem modelován podle autonomie Jižní Tyrolska, a Belgičané se s tím mohli velmi dobře ztotožnit. Uvedlo se v něm, že by měla existovat autonomie pro rusky mluvící oblasti na východě Ukrajiny. Rada bezpečnosti OSN ji jednomyslně podpořila.

Spojené státy a Ukrajina se rozhodly, že nebudou tyto dohody naplňovat. Německo a Francie, které byly garanty normandského procesu, to nechaly být, a byla to naprosto další přímá americká unipolární akce s Evropou, která obvykle hrála zcela zbytečnou podpůrnou roli, protože byla garantem dohody.

Trump zrušil dohody a hned zvýšil zbrojení Ukrajiny při odstřelování Donbasu. Na Ukrajině zemřeli tisíce lidí. Údajně dohoda Minsk 2 jakoby neexistovala.

A pak se do úřadu dostal Biden a všechny tyto lidi znám. Býval jsem členem demokratické strany, a protože jsem to já, tak demokraté se časem stali úplnými distributory zbraní a neozval se ani jeden hlas o míru, stejně jako většina vašich poslanců.

Na konci roku 2021 Putin předložil poslední návrh dvou bezpečnostních dohod, jednu s Evropou a jednu se Spojenými státy. USA reagovaly a 15. prosince 2021 je předložily Senátům.

Měl jsem hodinový hovor s Jackem Solemanem v Bílém domě a prosil jsem ho: „Jacki, vyhni se válce. Válce se můžeš vyhnout. Stačí říct, že se NATO o Ukrajinu nerozšíří." A on mi řekl: „Ale to se o Ukrajinu nerozšíří. Nedělej si s tím starosti." Řekl jsem: „Jacku, řekni to veřejně." „Ne, ne, ne, nemůžeme to říct veřejně," řekl. Řekl jsem: „Jacku, budeš mít válku kvůli něčemu, co se ani neodehraje."

Řekl mi: „Neboj se, Jeffe, žádná válka nebude."

Tohle nejsou moc chytří lidé. Říkám ti, pokud ti můžu říct svůj upřímný názor, nejsou to moc chytrí lidé a pracuji s nimi už více než 40 let. Oni mluví sami se sebou, nemluví s nikým jiným. Hrajou si teorii her. Hrají nespolupracující teorii her — nemluvíte s druhou stranou. Prostě si vytváříte strategii. A tohle je podstata teorie her. A není to teorie vyjednávání, není to ani teorie o dosahování míru. Je to jednostranná nespolupracující teorie.

Pokud znáte formální teorii her, tak to oni hrají. Začalo to u Rand Corporation, to hrají pořád. V roce 2019 vyšel článek s názvem „Jak rozšiřovat proti Rusku". Víte, že napsali článek, kterým se Biden řídil, jak naštvat Rusko? To je doslova strategie, jak naštvat Rusko. Snažíme se ho vyprovokovat, snažíme se ho rozdělit, možná dojít ke změně režimu, možná k nepokojům, možná k ekonomické krizi. Tomu říkáte, že to je váš spojenec. Děláte si legraci.

Měl jsem dlouhý a frustrující telefonát se Solemanem. Stál jsem venku v mrazivém počasí. Snažil jsem se lyžovat a tak tam jsem prostě tak stál. Řekl jsem: „Jacky, nedělej válku. Žádná válka nebude." Řekl: „Jeffe, vím hodně o tom, co se stalo následující měsíc, a to, že odmítají vyjednávat."

Nejhlubší idea je takzvaná politika otevřených dveří. Děláte si legraci — si vyhrazujete právo jít, právo jít kam chce, aniž by k tomu měl jakýkoli soused cokoli říct.

No, já říkám Mexičanům a Kanaďanům, ať to nezkoušejí. Víte, Trump by mohl chtít převzít Kanadu, takže by Kanada mohla Číně říct, proč nepostaví vojenskou základnu v Ontáriu. To bych nedoporučoval.

A Spojené státy by neřekly: „No, jsou to otevřené dveře, to je jejich věc. Můžou si dělat, co chtějí. To není naše věc." Ale dospělí v Evropě — opakujte to v Evropě, ve vaší komisi, vašemu vysokému představiteli. Tohle nejsou, tohle prostě jsou nesmysly. Tohle ani není dětská geopolitika. Tohle je prostě nepromyšlené.

Takže válka začala.

Jaký byl Putinův záměr ve válce? Bylo to donutit Zelenského k vyjednávání o neutralitě. A to se stalo do sedmi dnů od začátku invaze.

To potvrzuje, že když byla ruská vojska nebo silové jednotky u Kyjeva, tak skutečně i Zelenský byl připraven podepsat kapitulaci. A vlastně tehdy do toho zasáhli jak Američané, tak i Angličané. Hovořilo se, že se to bude vyjednávat v Istanbulu.

Údajně se také Vatikán a papež, stejně jako Macron, obrátili na Putina s tím, že přeci nemůžete chtít, aby Zelenský podepisoval nějaké smlouvy s pistolí u hlavy.

To je jenom doplnění a Jeffrey to potvrzuje — to se stalo do sedmi dnů od začátku invaze. Měli byste pochopit tohle a ne propagandu, která se o tom píše. A to, že údajně selhali a že se chystal obsadit Ukrajinu a tak dál.

No tak, dámy a pánové, pochopte něco základního. Myšlenka byla udržet Spojené státy co nejdál od ruských hranic. Ani víc, ani míň. Měl bych dodatečný bod — proč se o to tak zajímají.

Zaprvé proto, že kdyby Čína nebo Rusko se rozhodly mít vojenskou základnu na Rio Grande nebo na kanadské hranici, nejen že by se Spojené státy vyděsily, ale do 10 minut bychom měli válku.

Ale také proto, že Spojené státy v roce 2002 jednostranně opustily smlouvu o protiraketové obraně a tím ukončily rámec kontroly jaderných zbraní. A to je nesmírně důležité pochopit — rámec kontroly jaderných zbraní je založen na snaze zablokovat první úder. Smlouva o kontrole zbraní byla jejím klíčovým prvkem a USA jednostranně odstoupily od této smlouvy v roce 2002.

Dá se říci, že praskla ruská pečeť, takže všechno, co jsem popisoval, je v kontextu zničení jaderného rámce. Počínaje rokem 2010, USA umístily raketové systémy v Polsku a následně v Rumunsku. To se Rusku nelíbí, a jednou z otázek na stole v prosinci 2021 a lednu 2022 bylo, že si Spojené státy nárokují právo umístit raketové systémy na Ukrajině. Brinken řekl Lavrovovi v lednu 2022, že Spojené státy si vyhrazují právo umístit střední raketové systémy, kamkoliv chtějí. To je váš prapodivný spojenec.

A teď umístěme střední raketové systémy zpět do Německa. Spojené státy odstoupily od smlouvy, která se tím zabývala, jednostranně v roce 2019. A v současné době neexistuje žádný rámec pro jaderné zbraně. Žádný.

Když Zelenský řekl, že za sedm dní pojďme vyjednávat, znám detaily této situace velmi dobře, protože jsem podrobně hovořil se všemi stranami.

Během několika týdnů došlo k výměně dokumentu, který prezident Putin schválil a který předložil Lavrov a který zpracovali turečtí mediátoři.

Letěl jsem do Ankary, abych si podrobně vyslechl, co mediátoři dělají.

A Ukrajina jednostranně odstoupila od téměř uzavřené dohody.

Proč?

Protože jim to Spojené státy řekly.

Protože Spojené království přidalo třešničku na dort tím, že Boris Johnson začátkem dubna jel na Ukrajinu a vysvětlil jim, že dělá všechno pro jejich bezpečnost a že jejich bezpečnost jako Ukrajiny je v rukou Borise Johnsona.

No, Bůh nám všem pomáhej.

Keir Starmer se ukázal být ještě horší.

Je to nepředstavitelné, ale je to pravda.

Boris Johnson vysvětlil a můžete si to vyhledat na webových stránkách, že v Sáse je zde západní hegemonie, ne Ukrajina, ale západní hegemonie.

Se Michaelem jsme se na jaře 2022 setkali ve Vatikánu se skupinou, kdy jsme napsali dokument vysvětlující, že z této války pro Ukrajinu nemůže vzejít nic dobrého.

Vyjednávejte hned, protože cokoli, co zabere čas, bude znamenat obrovské množství úmrtí, riziko jaderné eskalace a pravděpodobnou prohru války.

Chci změnit jedno slovo oproti tomu, co jsme tehdy napsali.

V tomto dokumentu nebylo nic špatného.

Od té doby, co USA odradily vyjednavače od jednacího stolu, zemřelo nebo bylo těžce zraněno asi milion Ukrajinců.

Tady jenom doplním, že nedávno hackeři hackli generální štáb ukrajinské armády a hovoří se o počtu 2 miliony 400 tisíc vojáků, kteří byli zabiti nebo nenávratně museli odejít z armády, a jsou odhadyě o dalším milionu, který dělají odborní odhadci.

Takže to jenom na dokreslení toho, co Jeffrey říká.

A američtí senátoři, kteří jsou tak oškliví, ciničtí a zkorumpovaní, jak si je nelze představit, říkají, že to je skvělé utrácení našich peněz, protože žádní Američané neumírají.

Je to čistá zástupná válka.