Ivan Kratochvíl: Ústavní puč? Pavel, Ankara a zbrojní peníze

Já jsem se vytáhl z těch událostí minulého týdne asi tu událost, která si myslím nás týká nejvíc. A to je ten nádherný pokus o ústavní půjčku, který provedl ústavní soud. Zní to fantasticky, ale v podstatě je to věta, která v sobě spojuje ty události, které proběhly. Promlelo se toho spousta kolem této akce.

Ano, obyvatel hradu pojede na výlet. Pojede na výlet do Ankary. Bude to asi trošku dražší výlet. Já jsem koukal, že letenka Praha–Istanbul stojí asi 3500 Kč. Nevím, jestli se do teto ceny vleze. Nicméně chce tam letět, tak ať tam letí.

Proberme to ale nějak tak obecně. On se tam vnutil. Dobře, on se tam vnutil. On tam bude propagovat něco, nějaké své zájmy. Proč tvrdím nějaké své zájmy? Protože kdyby to byly zájmy státu, tak na nich bude domluven s vládou a třeba i s parlamentem. Bude to dopředu projednáno. A minimálně bezpečnostní a vojenský výbor parlamentu, vláda České republiky a on budou jedno a budou vědět, o čem se tam má jednat. Budou mít domluveno jednotné stanovisko, protože zastupují stát.

Takhle by to mělo vypadat podle teorie, kdy představitelé státu, jakožto zaměstnanci svého obyvatelstva, zaměstnanci svých voličů – a to jsou jak vláda, tak parlament, tak i prezident – jsou v zájmu svých zaměstnavatelů, svých voličů. Oni tam jdou něco projednávat. To je teorie praxe, která je podle různých už dneska prosáknutých informací taková, že tenhleten člověk tam jede proto, že je ve spojení s určitými zbrojařskými firmami. A tyto zbrojařské firmy mají velký zájem se zúčastnit obrovského kontraktu, který má podle toho, co nám sepsal Michal Svatoš – a já bych mu v tomto směru věřil, protože on je detailní a si na toto dává velmi velkej pozor – nějakých 40 miliard euro ročně v rozsahu pro celou Evropu. To znamená pro naši republiku 30 miliard Kč. Já jsem si to musel napsat, ty čísla si nepamatuju.

Které stát vyplatí, strčí do kapsičky panu Zelenskému. A pan Zelenský obratem poté, co v jazyce ruském i ukrajinském se tomu říká „odklad" – to znamená odvede odklad – si za tyhle peníze, který mu zbydou, sám sobě provede odklad. A ze zbytku, z toho zbytku u pana Strnada a dalších lobistů, kteří stojí za tím panem, který dneska bydlí na hradě, tak co si nakoupí. Ano, takhle je to postavený.

No, bodejť by tedaj mu nestálo za to se vnutil do toho letadla, i za cenu toho, že nějakým způsobem musel přitlačit ke zdi svých patnáct ústavních soudců, které právě pro tyto případy náhlého, nutného vzepětí, úsilí bude potřebovat, aby ho podpořili. Vůbec nejde o korupci, že ne? To jako vůbec ne. To přece naše soudnictví je proti korupci imunní nebo není?

Víte, v tomhletom pohledu na to, co se udalo tento týden, se vlastně projevilo naplno, jaký systém nám páni tvůrci ústavy v roce 89 postavili. Jaký právní systém nám vlastně postavili? Já vím, že on byl potom modifikován. Předtím tam byla ještě volba prezidenta parlamentem, takže tam přece jenom parlament měl nějaké páky na prezidenta. A pak když se to změnilo na přímou volbu – to znamená na možnost přes popularizaci médií dostat na tuto funkci člověka, který by normálně přes politické strany neprošel. Prostě někdo si v té době spočítal, že vzhledem k tomu, že ovládá médie, tak přes média může své kandidáty lidem nanutit takovým způsobem – no, prostě barnumská reklama.

Ano, tak dlouho se vám to opakuje, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu, že to máte zautomatizované a vybíráte si mezi lidmi, mezi kterými je úplně jedno, jestli vyberete Petra nebo Pavla.

Takže tyhlety věci se nám teď krásně zviditelnily, vykrystalizovaly a můžeme jenom na to zírat, jak promyšlený nebo nedomyšlený čin byla Ústava České republiky, která byla po roce 89 přijmuta – protože ji přijímal parlament. Parlament, který byl tenkrát také pod tlakem, pod silným politickým tlakem. Chceš bejt v parlamentu, tak to podepíš, jinak skončíš. To jsou normální zvyky na této úrovni, když se o něco jedná.

Takže dneska máme to, co máme. V této souvislosti nebudu rozebírat morální principy toho člověka, protože – jak vidíte – tak tam žádné nejsou. Ano, ono už to bylo jasné od okamžiku, kdy – přesto, že má ne zrovna malý plat – tak ještě si musel vyžádat a parlament mu to schválil. Proč by mu to neudělal? Extra plat pro manželku, která v podstatě nic nedělá, ale má takový plat, na který víc jak polovina obyvatel této země si nedovolí ani pomyslet, aby na ně dosáhla.

Minulý týden ale proběhla ještě jedna zajímavá věc v parlamentu, a to byla konference. Nevím, jestli to byla monarchistická strana nebo kdo to organizoval, ale bylo to o parlamentní, o konstituční monarchii. Abych používal správné termíny – o tom, jak je důležitá konstituční monarchie a že by bylo dobré, aby se vrátily zpátky časy konstituční monarchie.

Okamžitě tohle Overtonovo okno zvedlo obrovskou bouři mezi lidmi, protože v tom okamžiku všichni viděli Habsburky. Ano. A máme tady zpátky a vracíme se v podstatě do 19. století. Jsme před národním obrozením, před první republikou, před veškerými těmi obětmi, které náš národ musel přinést, aby si vrátil zpátky to, co mu patří – svoji zem.

Takže to byl pohled, který byl naprosto oprávněný, a ten údiv byl naprosto pochopitelný. Já bych se na to ale podíval z druhé strany. Co je důvodem, že najednou tohle se začlo objevovat a dostalo se to až do parlamentu?

Víte, v konstituční monarchii jako takové a priori platí jedna věc, o které nemluvíme – a to je osobní odpovědnost. Ten monarcha, přestože své výkonné pravomoci má omezené, protože tam má parlament, má tam vládu, která se zodpovídá parlamentu a on sám má v podstatě zastřešující, reprezentující funkci – ale má funkci i kádrovou nebo personální, řekněte si to, jak chcete. Tak tento monarcha v podstatě tím, že vybírá lidi na jednotlivé funkce, je on odpověden za výběr těch lidí. On je tam staví a v případě, že ten člověk se neosvědčí, tak ho i odvolává.

Ten paskvil, co máme my – že prezident postaví ústavního soudce a když ten ústavní soudce nedělá to, co má, když dělá chyby, nedejbože, nebo úmyslně vykládá ten zákon šíleným způsobem, tak ho nemůže odvolat. On ho jmenuje, ale nemůže ho odvolat. To je nesmysl.