Vítězslav Pilmaier: Ankara ukázala, že NATO není partnerství, ale nástroj americké moci

[hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba]

Krásný, příjemný dobrý podvečer, vážení přátelé, vám všem, kteří jste dorazili a čekáte na dnešní pravidelný Víťův pořad, což je v podstatě věcí.

Já jsem moc rád, že se to konečně podařilo nás propojit.

Tentokrát byla tady problém na mojí straně. Eh, prostě místo toho, aby jsme se spojili v té virtuální místnosti, v tom studiu, tak se mi točilo kolečko a prostě peklo zaživa boha mě tam nechtěli pustit.

Ale nakonec já tam mám hudbu.

Hudbu?

Kde ji vzal?

Ty si ji tam pustil. Někde tady žádná hudba nehraje.

>> Cože?

>> Že nám tady žádná hudba nehraje.

Tak Víťovi tam někdo zpívá.

Eh, a já vůbec nevidím počítač.

Já se připojuju k přivítání. Omlouvám se za internet.

>> Omlouvám se. Mám hotspot. Mám...

>> To nějak blbne. To připojení.

>> Tak počkej, já si zkontroluju, jestli je zapnutej hotspot. Dneska tady blbnul internet, celej den. Byl dokonce vypnutej a já jsem proto už zapínal odpoledne hotspot a já si jenom zkontroluju, jestli sem tím třeba nevypnul.

Jo >> jo, v pohodě.

>> To jako uděláme.

A lidičky, omlouvám se za připojení. No samozřejmě, on se mi přepnul zpátky na wifinu. Tak a teď já se přepnu. Teď já si přepnu v počítači.

Tak kam jít?

Tak >> máte z nás radost všichni teďko.

No >> samozřejmě, všichni jsou rádi, že nás vidí. Totiž, schválně, přátelé, napište do komentářů, kdo tam má bouřku. My vysíláme. E, to byl Jarda Novák, kterej neví, že vysíláme, takže nechal... pokusíme tady vypnout všechny ty věci.

Tak Víťo.

Aha, takže Víťa se vypnul internet.

Víťo, pořád nic.

Telefon.

Tak tohleto je opravdu radost, Víťo.

>> No tak, eh, si to zapoj znova. Se pojď znova na ten link.

Jo, dobrý. Takže ještě chvilinku. Tentokrát to vypadlo Víťovi. Opravdu dneska se daří. [povzdech] Ale věřme tomu, že všechno dobře dopadne.

Vždycky po takovýchle porodních bolestech to je potom o to lepší pořad, si myslím. Takže uvidíme za chvíli.

No, eh, co vám povím... těmito, že 22. jsou příčiny srpna, tak doufám, že se chystáte stejně jako já. A finišujeme s další knížkou pana profesora Staňka a paní Pavloví. Takže ta je teďka v editaci, takže máme další text, další materiál na novou knížku. Tak to si myslím, že bude zase zajímavý čtení a doufám, že se nám brzy Víťa připojí, protože pokud ne, tak vám to všechno budu muset říct já a to by přece jenom nebylo ono.

Jinak moc děkuju vám všem, které pomáháte tomuto kanálu a pomáháte, eh, finančně. A protože bohužel je to nutný, není to tak jednoduché jako v mainstreamu. Tak kouknem, kdo nás zdraví.

Tak Richard Moták přeje hezký večer z Radče.

Slavné jedničky a nuly.

Ano.

Nadělá zdraví z Plzně.

Další pozdravení s chrudimů.

No tak teda nevím, co ten Víťa dělá.

A žádné bouřky.

No tak to bychom si mohli na to rovnou zahájit průzkum.

Mám to.

>> Tak já se pokusím zeptat, jestli máte u vás bouřku.

Schválně, hoďte mi do chatu rovnou, jestli u vás prší, bouří, nebo to.

Tak zatím nevím.

Jo, tak už někde koukám v republice bouří.

Tak hlasujte, hlasujte, ať si zatím zkrátíme čas, než se Víťa připojí. Já nevím, co tam dělá ještě.

Eh, a já nám zamrzl a zmizel.

Ano, když se daří, tak se daří. To je přesně tak. Takže ještě mu dáme chvilinku.

Michale, u vás už pršelo.

Jo, to je krásný.

No člověče, na Facebooku to je o tom Čenákovi, ale Mike je pán tady. Ale mainstream o tom, jak nějak zatím nepíše. Nenašel jsem jiný zdroj. Takže nevím, co tam dělá. Tak uvidí. Uvidíme, jestli nám to vítěz zvedne.

Ty vole.

Hm.

Snad není pravda.

Víťo.

>> No, tady jsem, Petáčku.

>> No, jsem tady.

>> Dej si to blíž. Prosím tě, mluv do toho. Seš někde kilometr daleko.

>> Ne, už jsem zpátky.

Jo, >> ty to máš přes uši, nebo přes...

>> Mám to přes sluchátko. Přes ten stream.

>> No tak si to dej normálně, prosím tě. To vypni todleto. To je lepší. Normál.

>> Vypínám. Dám si... dám si mikrofon.

Ne, nedám si mikrofon. Normálně tady si to dám.

Jo.

Tak počkej, ještě sundám tohle. No a teď jak to mám držet?

Pardon. [smích]

>> Normálně si to polož na stolu vedle sebe a pokud sedíš a můžeš ho...

>> Sedím.

>> No vidíš.

>> Sedím. Přitom budu [odkašlání] zkoušet, jestli se mi zapne link.

Jo.

>> No to možná ani nemusí.

>> Nezapne.

>> Nezapne, když není internet.

Tak uvidíme. Vypadl internet úplně. To se prostě stane.

Nevím. >> Ale není to wifi.

No přísahám, že ne?

>> No, tak to vypadlo u poskytovatele.

No.

>> Hm. Tak jo.

>> Se stalo.

>> Tak eh, takže můžeme... >> já ty můžeme... >> můžeme. My tě slyšíme.

Eh, a >> brzy tady třeba budeme, dáme nějakou fotku tvoji a můžeš rovnou začít. Přivítej diváky a jdeme do toho.

Tak.

>> Tak jo. Takže já vás všechny zdravím. Omlouvám se za tyhlecty zmatky. Tady, kde bydlím v tom městě, tak tady prostě celej den vypadával internet.

Jo.

A v podstatě dokonce až tak, že dokonce i chvilku nešel proud, jo. Pak nešel proud, pak ta společnost, která má internet na starost, tak to nastavovala, nahazovala. Pak to šlo a ještě chvilku předtím, než jsme s Péťou se odpojili, protože nám nešlo studio, tak jsem byl připojenej online. A takže jsem vám teďko popsal situaci a teď se neumím vrátit, eh, do studia, abyste na mě koukali. A aspoň mě neuvidíte a nebudu vás strašit. Ono stačí, co si budeme povídat.

Takže všechny vás vítám a těším se, i případně na vaše připomínky a komentáře. [frknutí]

Takže začínám. Prosím vás, já jsem si na dnešek připravil takovej trošku rozšířenější komentář kolem té Ankariby. Já vím, že toho máte už plnou hlavou, ale nicméně bych chtěl připomenout jednu věc.

Zaprvé si řekněme, že víme, že Ankara probíhala toho 7. a 8. července, že jo. A eh dá se říci, že ten summit, eh, měl v pozadí jednání nejenom o tom, co co jako vyjmenovali někteří a tak dále, ale byly tam zajímavý hádky, které se týkaly právě i budoucnosti aliance, eh, právě v době existujících konfliktů nejenom na Ukrajině, ale i v Iránu. A v podstatě s tím ale i souvisí, eh, vývoj vztahů mezi Evropou a Spojenými státy.

Já bych vám chtěl připomenout, že si uvědomme, proč vzniklo NATO jako takové. Protože já, když poslouchám ty americké komentáře a to jsou i odborníci, historici a tak dále, tak oni neopomenou říci i takovou hloupost, že jakože na to vzniklo jako protiváha proti varšavské smlouvě, což je absolutní nesmysl, protože varšavská smlouva, eh, vznikla až v roce 55 a NATO bylo založeno v dubnu, eh, 1949.

Jo, protože v lednu bylo 49 založena RVHP, že jo, a v dubnu bylo založené NATO. A doslova tedy bylo... má ty svoje články a ten první článek, to už jste s Petrem probírali v jeho pořadech, že to bylo, že článek o míru a o tom soužití a řešení problémů nekonfliktně a vždycky mírovou cestou a tak dále.

A když se podívám na tu Ankaru a její výsledky, tak vlastně jsem si řekl, že když vám připomenu, proč vzniklo na to, že na to vzniklo právě jako uskupení proti východní Evropě – to je natvrdo, musím říci – protože to je starý narativ, nebo stará prostě filozofie a stará politika, kterou rozdědili Američané od Angličanů, že je třeba se nějak dostat na ten východ.

A jaká bude budoucnost na to?

Na to si můžeme říci, eh potom až projdeme celej ten summit, tak vlastně pochopíte, že to NATO je jakoby nástroj k vládnutí, k ovládání světa.

Jo, se to přeměnilo všechno a tím pádem si dáme odpověď na otázku, proč by měli Američané rozbít, proč by si měli rozbít vlastní nástroj, kterým oni můžou ovládat svět.

A vlastně když se podíváte, tak ten Trump tu celou politiku vede přes všelijaké díly, přes všelijaké dohody, ale nikdy ne přes závazné mezinárodní smlouvy. Prostě on se tomu vyhýbá.

A já když jsem se nad tím zamýšlel, tak si řeknu jednu věc – že Trump není žádný blbec. Je to velmi chytrý člověk. Napsal knížku, která se jmenuje „Dovednost uzavírání dýlů", někdy „obchodu". Záleží, jak přes jazyk se na to podíváte.

A prostě on se ve své praxi nezabývá globální politikou jako takovou, ale uzavírá díly. Trump teda uzavírá obchody a stále o těch obchodech mluví.

Jo. A teď když se podíváte, co to je ten dýl, co je to ten dýl, překlad, nebo bych řekl dohoda – to, co on říká, se nedá jinač pojmenovat, než tím dýlem.

A bylo zajímavé, že mi se podařilo narazit na jednoho ruského spisovatele Nikolaje Leskova z 19. století, který popsal, co to vlastně je ten dýl.

Takže z 19. století. On vlastně hovořil o tom, že ten dýl vlastně je proces, který on popisuje na takovém příkladu: ruskští obchodníci přijeli do Velké Británie za obchodem. Oni jsou bohatí. V Británii, v Londýně, je nádherný, bohatý obchodní přístav. Protože ten přístav – berte, že je to 19. století – je vlastně centrem obchodu světového a Londýn je vlastně králem celého toho obchodního dění a Británie je královnou moří. Ona vlastně udržuje celej ten světový obchod. Dováží se do Londýna. Tehdy se dovážejí nejrůznější zboží z celého světa – všechny možné druhy, koření, paprika, skořice a tak dále, všechno možné, co si v 19. století můžete představit.

No a samozřejmě, že Británie byla už tehdy průmyslovou velmocí a tím pádem měla co nabízet a prodávat. No a protože ti ruskí obchodníci jsou bohatí a přivezli si sem prostě jejich tradiční zboží, které bylo potřebné v Anglii – jako je konopí, soboly, kůže, dřevo a tak dále – tak za získané peníze nakupovali v tom lodě. Já to říkám tak dětinsky z toho důvodu, abyste věděli, jak on to popisoval, jo?

A oni tam to zboží prostě nakupují, chodí po těch velkoskladech, po těch velkoobchodech, uzavírají dohody, zaplatí to zboží. V těch velkoobchodech a samozřejmě si ho zaznamenají, udělají dýl, o kterém teda jako řečený trump a uzavřený obchod potom provedou a zrealizují tak, že se potom po zaplacení v hotovosti tomu britskému obchodníkovi to zboží potom nakládá s pomocí přístavních drožek na ty ruské lodě, které jsou zakoutené v přístavu.

A samozřejmě tam se to nakládá, ale nakládá se to dlouho do večera a protože v noci už se nepluje, tak se musí čekat na ranní úsvit, aby se mohlo vyplout. Takže lodě jsou naložené, platby byly provedeny.

No jo, ale najednou – to říká ten Leskov – dorazí britská policie a drží v ruce prohlášení obchodníků, že ti lidé to zboží odebrali, ale nezaplatili za něj. A oni říkají: „No jo, ale my tady máme dýl, to jsou dokumenty."

A ti z druhé strany říkají: „Ne, ne, ne, žádný takový dýl neexistuje. To je všechno falešné." A zboží z těch lodí vyložili.

Zapamatujte si princip dýlu, protože to je podstata celé té globální anglosaské politiky, když se vede přes formu dýlů. Chtěl jsem vám to speciálně přiblížit právě tím popisem toho ruského spisovatele Leskova.

A vlastně proto i ten dýl nebo to uzavírání těch dohod s Američany je třeba chápat, že to je něco jako když vyjednáváte s nemocí nebo s morem. Prostě vy se nemůžete s morem dohodnout.

A vlastně ten Trump ty díly, jak dělá, tak si všimněte a vzpomeňte si, za ty dva roky, jaké zásadní díly on uzavřel. Na Ukrajině uzavřel dýl o Ukrajině. Potom uzavřel dýl o Venezuele, uzavřel dýl s Iránem – jako uzavřel dýl. Ale víte všichni, že všechno to, co on uzavřel, tak neplatí. On je dneska, jsem to s tebou uzavřel a je mi jedno, co jsi uzavřel, protože Trump přeci takhle odešel i od smluv, co se týče jaderného programu a co se týče šíření atomových zbraní.

A proto vlastně ten Trump tímto systémem se snaží ovládat. A vlastně když se podíváte na ten summit NATO, tak on i tam ten nástroj, to NATO jako nástroj vládnutí světu takhle používá.

A proto si ty Američané ten nástroj nenechají rozbít, protože ho mají jako prodlouženou ruku.

A právě proto, když se podíváte na ty výsledky summitu, tak de facto jedním z výsledků toho summitu byl závazek kolektivní obrany – článek takzvaný článek pět. Ale víte velice dobře, že ten článek pět ty právníci vykládají úplně jiným způsobem, než se na summitu o tom hovořilo.

Na summitu se všechny státy zavázaly, že si budou – že když jeden napadne, tedy bude napaden – tak ty druhé ho půjdou chránit. Ale víte velice dobře, že to neplatilo v minulosti, když já nevím, Turecko napadlo Kypr a Kypr byl součástí nebo byl pod ochranou Řecka a byla řecko-turecká válka. Neplatilo to.

Jo. A dá se říci, že všechny tyhle ty ten článek pět, který oni si tam potvrzovali a pláceli se po ramenu, že to platí – tak vlastně to vyvolalo ten postoj té americké administrativy k tomu NATO.

A my si musíme uvědomit, že ten postoj poslední americké administrativy k NATO je takový, aby členské státy se necítily rovnými partnery Američanů. To je v jejich podstatě podstata americké administrativy, která v tom NATO takhle funguje.

Proto oni to drobí třeba i na ty Poláky, na ty Rumuny. Zkouší teď Ankaře zase mazat med kolem huby Erdoganovi.

Takže jedním slovem i v tomto případě to potvrzení těch článků NATO platí znova. Pro Trumpa je to dohoda. To je dýl pro Trumpa. To není žádný závazek. To je prostě něco, co nemusím dodržet.

Jo. Když se teď dotknu toho dýlu o Ukrajině, tak tam je ten dýl o podpoře Ukrajiny. Tam si ty členské státy potvrdily, že budou pokračovat ve vojenské pomoci. Dohodli se na tom, že zafinancují rok 26, 27 ve výši 140 miliard dolarů. Každej rok 70 miliard.

Jo. A Zelenský a jeho kamarádi z bankovní střední křičí, že ano, to je ono.

Trump je náš, teď to vyhrajeme, protože my jsme dostali peníze.

No a přitom ten Trump na tom samitě zároveň podpichuje toho Zelenského k tomu, aby prostě bombardoval tu Moskvu, že jo.

A řekněme si, proč to dělá ten Trump.

Vždyť tam byl nějaký ankorč, nějaké jednání mezi Putinem a ním.

A v podstatě ten Trump to dělá vyloženě z obchodních důvodů, protože chce znervóznit toho Putina. Ono chce vyprovokovat, vystresovat – jo – k tomu, co jsme si říkali v těch rozhovorech s Karaganovem, jo, k tomu, aby prostě se použila ta síla ruska, že jo.

A zároveň si musíme uvědomit, že ten Trump je pod vlivem tajných služeb.

Jo, je otázka, komu slouží ty americké tajné služby – jsou o tom velké diskuze – protože se hovoří o tom, že ty jsou ovlivněny Mosadem, že jo, a potom MI6 a podobně, že jo.

Kus pravdy určitě na tom je.

A vlastně když si vzpomínáte, tak tu si Tussi Gabartová odešla z funkce ředitelky právě té národní rozvědky, tak bych to pojmenoval, kde ona koordinovala všech osmnáct amerických špionážních služeb, včetně CIA, NSA, DIA a dalších.

Jo.

A v podstatě je třeba si uvědomit, že ona upozorňovala Trumpa na činnost těchto tajných služeb, že oni předkládají nepřesné, zavádějící informace. A Trump se vždycky rozhodoval z hlediska obchodníka – použít, nepoužít. A když mu to hodilo, tak je použil, i když to byla nepravda. A když mu to nehodilo, tak se na to vykašlal.

On v podstatě hraje tuhlectu psychologickou válku i v té administrativě.

Takže ten Trump je teda v rukou těch tajných služeb, které jsou v rukou jiných zahraničních tajných služeb.

Jo, protože ty informace, které tam jdou – vidíte – víte, že nedávno zase Mosad podstrčil Trumpovi, že bude na něho spáchanej atentát a tak dále.

On věčně ten Mosad podstrčuje informace takové, které potřebuje Netanyahu právě v tom sporu o ten region ve válce proti Íránu.

A nejhorší je to, že všichni si myslí, že vlastně ty Američané jsou nebo si to hlavně myslí Ukrajinci teďko, že jo – že si myslí, že jsou oni přátelé, že jsou spojenci. Ale prosím vás, historie nám ukazuje, že to je omyl, protože Američané jakožto věrný žák Anglie – která nikdy neměla stále nějaké přátelé nebo spojence.

Že jo?

A když si vezmeme parafrázi Churchilla – a ta parafráze vznikla mnohem dřív – tak on říkal: Anglie nemá stále nepřátele ani stále přátelé.

Anglie má trvalé zájmy.

A tato fráze, která je připisována Churchillovi, vznikla už v devatenáctém století.

Tamto bylo formulováno.

A ti politici, kteří si myslí, že teďko máš za spojence Ameriku jakožto žáka Anglie, tak jsou na omylu, protože Američané přesně toto převzali do své zahraniční politiky.

A jinak řečeno – v politice prostě neexistují stálí spojenci.

V politice existují stále zájmy.

Je bohužel smutné, že třeba naši politici nemají zformulované vlastní, naše národní zájmy, naše zájmy, které bychom měli prosazovat v té zahraniční politice.

A to znamená – když se vrátíme k těm Američanům – vycházejme z toho, že ty Američané mají jasný zájem.

To je ovládnutí světa.

A aby ovládli svět, tak musí konečně oslabit i to Rusko.

Rusko – a to je ten minimální úkol – oslabit Rusko.

Hlavně pojmout Rusko, ovládnout Rusko – to je hlavní cíl.

Ale když se to nepodaří, jako že se to nedaří zatím, tak je tam ten minimální úkol oslabovat Rusko.

Jo.

A v podstatě je jasné, že takhle to mají ty Amerykané založené v těch svých doktrinách už řadu let. Tam je to dělení té jedné šestiny světové pevniny, kterou představuje Rusko, a prostě zmocnění se toho velkého bohatství, které má.

Jo, vzpomeňte si na řeči amerických nebo i anglických představitelů, že je to nespravedlivé, že Rusko má takové bohatství.

Ale víte, tady nejde jen o to bohatství, které má Rusko, ale i o kontrolu obchodních cest, které jsou budovány přes ruská, přes asijské prostory už víc než pět set let.

Protože Anglie jakožto námořní mocnost blokovala oceány, moře a tak dále – tam to kontrolovala. Ale to, co šlo po pevnině přes Asii do Evropy, v tom nemohli kontrolovat. A jediný, kdo jim v tom překážel, to bylo Rusko.

Takže oni už tehdy hledali, jak se dostat k těmto obchodním cestám.

Známe to jako Hedvábná cesta a podobně.

A dneska vlastně i Čína tyto stezky buduje ve velkém směrem východ-západ, ale budují se s Ruskem i sever-jih.

Takže tohle všechno je to, co nabourává ten monopol na ten světový obchod, který si představují ty anglosasové, že by ho chtěli mít pod kontrolou.

Jo.

Takže když se na to podíváte, tak ve dvacátém století nešlo o boj proti komunismu, ale o získání cizího bohatství.

To byla podstata celého toho tažení na východ, jo?

A protože Ukrajina je část toho bohatství, toho bývalého Ruska, no, tak v podstatě se udělal byznys.

Jo.

A Trump to řekl jasně: Ukrajina patří mě, já mám na to byznys.

Vzniká otázka: s kým?

No ano, samozřejmě se Zelenským.

A co je obsahem toho byznysu?

A když se zamyslíte, co je obsahem, tak si ještě odpovězte na otázku: kde se to, co on chce, nachází?

A bohužel pro něho už většina se nachází pod kontrolou Ruska, že jo.

A právě proto, že Trump jakoby odešel od ducha Anchoru a otočil se k tý Ukrajině, tak to vlastně i vyvolalo reakci Peskova, kterej řekl to, co řekl – že jeho prohlášení je, že SVO se už změnilo ve válku, protože se ztratil duch Anchoru.

On v podstatě to říká i Lavrov – že se ztratil duch Anchoru.

Takže vlastně si ale musíme říci, že řekl to Putin, ten rozhoduje o tom, co bude platit ve stavu navenek.

A co se týče Peskova – zaprvé si řekněme na rovinu – Peskov je představitel určité skupiny, která je dosazená právě do té kremlevské kanceláře, že jo, má významné postavení, ale není, jak bych řekl, přímou oporou Putina. A on kolikrát, když něco řekne, tak je to třeba chápat jako jakoby balónky, jo.

A je důležité si všímat, jakou věc říká, jakým tónem, nebo co zamlčuje.

On prostě vypouští balónky, testuje reakce veřejnosti, jo. A přitom je členem jednoho z klubů, kteří se podílí na moci Putina, ale to neznamená, že jsou přímými jeho podporovateli.

Jo.

A velmi zajímavý názor na tohle říkal jeden ukrajinský politik. On je opoziční, on je de facto dneska, já bych řekl, v ilegalitě, jo. Je to právník, je to bývalý prokurátor, jo, který perfektně ovládá všechny ty kritické postoje válečné politiky ukrajinské vlády, že jo.

A je za to, aby se prosazovalo právě to vyjednávání.

Ten politik se jmenuje Maxim Goldarev.

A tenhleten Maxim Goldarev – já myslím, že na něj v budoucnosti ještě narazíme – protože se začíná projevovat velmi silně. A nejenom tím, že prosazuje vyjednávání, ukončení války, ale i tím, že vydal manifest, jo, kde vyzývá Ukrajince ke spolupráci.

A v tom manifestu je napsáno, co všechno se bude muset po ukončení války udělat.

Jo, on, když mu kladli otázku Ukrajinci, kdo to bude dělat, a on říkal: "No, vy to budete dělat, já to budu dělat, nikdo to za nás neudělá, my to budeme všechno muset udělat." Jo.

A v podstatě on říká - tenhleten Maxim Goldap říká: "Víte, že zmizel duch Anchore." To tomu já nevěřím.

Říká: "Podívejte se, de facto Rusové, Američani si přidávají svojími tichými kanály informace, koordinují svojí činnost, jo. De facto si našeptávají, co budou dělat."

A říká: "Vezměte si příklad Venezuely, jo? Když Američani provedli akci, tak ji provedli jenom proto, že Rusko zavřelo vůči tomu oči a když se to provedlo, tak Rusko mlčelo, jo."

"A je třeba sledovat právě ne tak ta slova, případně činy, ale hlavně činy, které hovoří sami za sebe mnohem více než ta slova, která se říkají. Protože Rusko nevydalo ani nějaké extrémní znepokojení nebo protest. To je to samé. To je to samé jako když teďko Čína se vyjádřila, že nesouhlasí s případným atomovým úderem, ale oni to nepostavili. Ta Čína to nedala principiálně. Ona to nedala způsobem, že pokud to Rusko udělá, tak že budou z jejich strany následovat tyto kroky. Neboli si dělá Čína alibi pro případ, že by Rusové použili ten atomový nálet na Ukrajinu nebo na Evropu."

"Je třeba vždycky tyhlety věci chápat i z těchto hledisek, protože pro ně to je jedno - jsou to Rusové nebo jsou to Američani nebo Číňané. Prostě pro ně to je obchod, jo."

"A když si vezmete tu Venezuelu, tak na základě povolení činnosti vůči Venezuele, tak se teďko Rusové domáhali plnění něčeho vůči Ukrajině. Co jim udělali? Řekli Američané: 'Vážení, dýl jsme udělali Venezuela, už je naše, tak co po nás chcete? Teď jsme udělali dýl.' Neboli znova, jak říkají Rusové, že znova byli oklamáni, jo. Že už po kolikrát - vidíte nebe do nebe volající - my jenom sledujeme, jak ty naivní Rusové stále se nechávají oklamat. To Minsk jedna, to Minsk dvě, to prostě tahle akce, tadle akce - furt stále jsou oklamáni."

"Já si nemyslím, že to je jenom o oklamání, protože ty tlaky na straně Ruska jsou velmi široké a ty skupiny, které tam jsou, ty, které tlačí na toho Putina, nebo i to, co Putin si chce prosadit, tam jsou vnitřní boje. Vždyť tam víte, že i ta duma tam momentálně bude volba. A právě to, že bude v září volba, tak na českého prezidenta Pavla říká, že Ukrajina nemá mnoho času na vyřešení situace, na uzavření mírové dohody s Ruskem, jo. A říká: pokud to neudělá, bude následovat eskalace."

"A i tento výraz byl diskutován v Ankaře - vzpomeňte si, že dokonce Trump řekl, třeba ta eskalace nás může dovést rychleji k míru, k uzavření míru, jo."

"A proč? Co se vlastně - když si nad tím zamyslíte - tak vlastně za ty dva měsíce jsou volby do ruské dumy, jo? A teď vzniká otázka: co když padne Putin a nastoupí strápy typu Karaganova nebo Simonian - jo, Margarity Simonian, to je ta šéfka RT a kterou já si pamatuju, čtyři roky ji sleduju a ona vždycky byla taková radikálnější, jo, vždycky se divila, proč se neděje něco razantnějšího, jo?"

"A když nastoupí tyhlety stráby, tak asi Pavel bude mít pravdu. Nebo druhá varianta - co když nastoupí oligarchové typu Melničunka, jo. A Melnčung, to je taková nová hvězda, která zazářila teďko i v mainstreamu, jak mi říkal Peťa. Tak tenhleten Melnčung, to je člověk, kterej v 90. kšeftoval s valutou, jo, měl směnárny. Na základě těch směnáren, co vydělal penízky, vyvexloval, tak si kupoval akcie, postupně získal majority na dole, potom obchodoval s uhlím a dneska je v zahraničí a píše velkej článek o tom, kterej The Economist opublikoval, a on tam píše o tom, co by měli oligarchové dělat, jak by měli postupovat a jak by měli i svoje peníze připravovat na obnovu Ruska a tak dále, jo."

"Takže de facto on dělá určitej návod, co by se dalo udělat. Kdyby kdyby. Jo."

"A takže si rozeberou tu jednu šestinu světa a oligarchové se stanou kompradory Ameriky a západní Evropy nebo západu, že jo. To znamená, budou jim sloužit."

"A já si pamatuju verze na rozbití Ruska, ještě carského Ruska. To bylo od šestnácti do čtyřiceti guvernií, které měly vzniknout, a v každé té guvernii by vládnul nějaký ten oligarcha, kterej by sloužil prostě jako ten komprador právě tomu západnímu páníčkovi, jak někdo překládá Jakina, že jo. A v podstatě by mu celoval ruky."

"A teď se dělají ruce a teď si řekněte, prosím vás: když bude šestnáct až čtyřicet guverní, které budou nezávislé, a navíc nenáhodou rozpoutává Azerbajdžán - teďka měl konferenci, kde svolal prostě zasedání o těch utlačovaných národech ruského carského Ruska a Sovětského svazu, že jo. Dokonce tam i Čukčové si stěžovali, jak byli utlačovaní. Přitom Čukčové nebyli nic. Oni, kdyby nebylo Rusů, tak nemají ani to, co měli."

"A ten člověk - já když vám řeknu, že se dělalo na téma Čukči - se dělalo i se vtipkovalo. Byl sjezd spisovatelů a tam se sešli spisovatelé všech národností Sovětského svazu a ptali se novináři čukči jako spisovatele: 'Co jste četl jako jaké knížky pro svojí tvorbu?' A říká: 'Proč bych měl číst? Já nejsem čtenář, já jsem spisovatel, já píšu, jo.' To jenom taková odlehčení."

"Ale každopádně dneska ten Azerbajdžán, který by měl být vděčný za to, co ten Sovětský svaz a ten ruský národ jim pomohl tam vybudovat, tak oni de facto dneska organizují, bych řekl, protiruskou národní frontu. A samozřejmě tam sedí - tam už sedí dávno - jak v Arménii, tak v Azerbajdžánu a v Kazachstánu už jsou tam zahraniční rozvědky, neruské rozvědky, které už to tam zpracovávají, které už upravují texty, texty učebnic a podobně."

"Takže já se vrátím teda k těm guverním. Takže teď zatím rozpoutávají národnostní neklid, že jo. Zatím tam nevidím problémy, bych řekl, v oblasti víry, ale protože hamounství je hamounství a lidé jsou žádoucí po majetcích a po bohatství a tak dále, tak myslíte si, že tam bude klid mezi těma guvernémi? No nebude, protože historie nás jasně učí v jedné věci - že se začnou prát mezi sebou a tím se bude naplňovat hlavní plán západu. A to je - a teď možná se vám to bude zdát, že to je konspirace, ale ono to až tak velká konspirace není - protože se naplňuje mnohatisíciletej plán likvidace Slovanů. K tomu slouží i ta válka na Ukrajině, že jo. Likvidace pravoslavné církve, která se postavila proti autoritě Vatikánu, který diktuje moc. Na rozdíl od pravoslavné církvi, která hovoří o partnerství v té moci."

"A vlastně my to z oči v oči vidíme na tom, co se děje dneska na Ukrajině, jo. Že to, co oni vyčlenili z celkové pravoslávní církve, to, co si pojmenovali jako pravá ukrajinská - takto, co je nepravé, to, co je moskevské, jakoby ruské, tak pravoslavné - tak to oni ničí. To oni dá se říct znesvěcují, jo. Prostě absolutní likvidace staré kultury lidu, který tam žil."

A vlastně tím dochází, eh, bude docházet něco podobného i v těch guberní, protože bude, eh, bude de facto i začne útlak i těch duchovních obcí, které jsou ne, eh, vatikánské církve.

Jo, protože si jenom vám chci připomenout ten, od té doby v toho roku 1047, když se rozešla pravoslavná církev od katolictví, jo, tak vlastně nevidíte nic jiného než křížácká tažení proti východu ze strany, které organizovali papežové a různé řády rytířů a podobně.

Pamatujme si toto, protože to se týká budoucnosti i našeho národa, jo?

A proto když vlastně se takhle připravuje ten plán toho rozdrobení Ruska, kdyby to vyšlo, no, tak oni ale musí, eh, se připravit na to i, eh, zbraňově.

A proto teďko se hovoří o tom, co bylo na samotu, velmi důležité zkušenosti, zvyšovat ty, oni to nazývají obranné výdaje.

Já nevím, eh, obranné výdaje by měly být výdaje na pevnosti, na, ob, jo, které budujete u nás, ale oni obranné výdaje dělají na útočné zbraně.

To jsou obranné výdaje, útočné zbraně.

Prosím vás, to už tady všechno bylo, jo?

A my stále jenom to přikyvujeme, koukáme a a vlastně tam bylo to velké téma toho, jak urychlit to evropské zbrojení, že jo, jak, eh, navyšovat ty obranné rozpočty.

Víte, eh, protože se tam ale hovořilo i o společné výrobě munice, protivzdušné obrany, dronů a dalších technologií, jen tak mimochodem nedávno, eh, Rusové poukázali na to, že Patrioty, které mají protivzdušná obrana, tak byly použity jako, eh, útočná zbraň.

Jo.

A takže když se dívá na ten text, že se boj, že se hovořilo o protivzdušné obraně, je to zneužitelný.