Větrníky a lidské zdraví: Co víme? Rozhovor s oblíbeným lékařem Vladimírem Zlínským

Jak ten infrazvuk působí na lidský organismus?

To je otázka. To ještě věci údajně zkoumají.

Asi je čeká ještě hodně práce, hlavně situaci, kdy už budou ty větrné elektrárny postaveny.

No, je to pro mě docela šokující záležitost, že zkoumají a ještě chtějí stavět větrné elektrárny a už jsou postavené na západě.

Je tady další host Mariana Barana.

Otázky i odpovědi jsou před námi.

Vážené divačky, vážení diváci, já vás vítám u dnešního rozhovoru, kde mé pozvání tentokrát přijal pan doktor Vladimír Zlínský.

Vítejte.

Dobrý den, děkuji za pozvání a zdravím všechny divačky a diváky.

Rád se stalo.

Dneska se budeme trošku držet problematiky těch větrných turbín a budeme se snažit něco zmínit způsobem, který pomůže divákovi to vidět z nějakého důležitého úhlu pohledu.

První otázka, prosím vás: co je to infrazvuk, jak přirozeně vzniká a jak se šíří?

Tak já bych nejprve uvedl, že jsem ušní nosní krční lékař, takže k tomu zvuku bych měl mít nějaký vztah, protože vlastně jsem léčil pacienty, kteří měli poruchu sluchu, to znamená nedokázali správně vnímat a vyhodnocovat zvuky ze zemního prostředí.

Je pravda, že ve škole i na vysoké škole jsme se o infrazvuku neučili, takže v podstatě je to otázka poslední doby, kdy jsem se tím začal zabývat.

Takže když nejprve si dáme nějakou definici toho zvuku, tak je to nějaké mechanické vlnění, které se šíří v pružném elastickém prostředí.

A běžně vzniká zvuk tak, že prostě nějaká látka nebo nějaký předmět se rozvibruje a tím pádem nám tvoří oblasti, kde stlačuje vzduch.

V tomto případě bavme se o vzduchu, ale samozřejmě ten zvuk se může šířit i v tekutině, i v pevných látkách.

A samozřejmě, když tlačí, tak když se vrátí zpátky, dejme tomu ta membrána, tak se vytvoří oblast nižšího tlaku vzduchu a tato vlna se šíří vlastně přenosem mezi těmi jednotlivými molekulami.

Jak do sebe naráží, tak se šíří na dálku.

A co je to ten infrazvuk?

Tak vysvětleme si to tak, že zvuk je vlastně to, co slyší naše nebo rozeznává naše lidské ucho.

Má nějaké charakteristiky v hercích, což je počet kmitů toho vlnění za sekundu.

A my rozeznáváme kmitání od 20 Hz do 20 kHz, to znamená 20 000 Hz, což je obrovský rozsah.

No, ale to, co se nachází pod těch 20 Hz, to znamená pod 20 kmitů za sekundu, to je infrazvuk.

A co se nachází na 20 000 Hz, to je ultrazvuk.

Co se týká toho výskytu toho infrazvuku, tak se běžně vyskytuje v zemním prostředí.

Produkují ho přírodní procesy, jak je třeba vlnobití nebo tím, jak se o sebe trou vzduchové proudy, nebo zemětřesení.

Já se k tomu zemětřesení ještě dostanu.

Produkují ho těžké stroje, kde se otáčejí nějaké velké součástky a dochází tam k vibracím.

Takže pravda je taková, že my jsme vystaveni přirozenému infrazvuku, ale na to je náš organismus pravděpodobně dobře adaptován.

Protože jsme jako vznikali evolučně. Takže to samozřejmě nějakým způsobem snášíme.

Ale jak jsem zmínil to zemětřesení, tak je jasné, že pokud se někde objeví příznaky počínajícího zemětřesení, to už musí náš organismus rozeznávat jako případné nebezpečí.

Ono hlavně u zvířat je to známé, že když hrozí výbuch sopky nebo zemětřesení – ono se tomu říká prekurzory – tak prostě začnou být zvířata neklidná a prchají.

Je možné, že prostě ti naši předkové mají podobný způsob nebo i my možná trošku zakrněli a nejde to přes mozkovou kůru, takže si to neuvědomujeme.

Ale někde v těch podkorových oblastech se může infrazvukové vlnění, které připomíná zemětřesení, pak způsobit nějaký alarm v našem těle.

A já ještě se vrátím k tomu, jak se šíří.

Jo, ty vlny jsou dlouhé.

Když si vezmeme třeba, jak vzniká ten infrazvuk na větrných elektrárnách, kdy se otáčí vlastně ta třílistá vrtule a dochází ke stlačení toho vzduchu mezi tím listem vrtule a tím nosným sloupem.

To se opakuje v nějaké periodě, takže ta elektrárna se otočí – celý ten list, nebo celá ta vrtule – tři listy za 8 sekund.

To znamená, jsou tam tři ty listy, takže tím se to samozřejmě projede třikrát rychleji, když jsou tam ty tři listy.

Takže z toho vypočítáme tu frekvenci v hercích asi 0,375 a to vám dává délku vlny skoro kilometr.

Takže taková kilometrová vlna se chová velmi zvláštně, protože ona má tendenci obtékat překážky.

Dále má tendenci rozvibrovávat stěny překážek.

To znamená hlavně domů – má tendenci pronikat překážkami, které dokáže takhle rozvibrovat.

Má tendenci se sčítat.

Ty vlny mají tendenci se sčítat a dokonce nejenom vlny, které jsou z různých zdrojů, to znamená třeba ze dvou těch větrných elektráren, ale má tendenci, když se správně odrazí v správném prostoru, se sčítat sama se sebou a vytvářet takzvanou rezonanci.

Říkám, že ta problematika je velmi složitá.

Já bych o tom mohl mluvit velmi dlouho, ale jenom ve zkratce řeknu, že vlastně hlavním pacemakerem, který udává ten tón, je vlastně ta vrtule a jak se mine ten sloup, tak prostě to je hlavní produkt toho infrazvuku.

A ten sloup, který je dutý – který vlastně drží tu celou gondolu – může sloužit jako rezonátor.

To znamená, že se vlastně ta vlna v tom sloupu nějakým způsobem zesílí a vyzáří se jednak do vzduchu jako infrazvuk a jednak se předá do země jako seizmická vlna, která se šíří podložím.

A já jsem už o tom mluvil, že vlastně v pevných látkách a ve vodě se ta zvuková nebo infrazvuková vlna šíří mnohonásobně rychleji.

Třeba ve vodě pětkrát rychleji a v těch pevnějších látkách ve skále více než 10krát rychleji.

A takže vlastně když do domu naráží ten infrazvuk, tak jednak to prochází aerodynamicky, to znamená vzduchem, a jednak tím podložím.

A samozřejmě to má tendenci pak se nějakým způsobem sčítat.

Není to moc intuitivní pro běžného člověka, aby si představil, jak to funguje, ale určitě to klade obrovské nároky na měření, protože tím, jak ty vlny se sčítají, odčítají a různě sami se sebou při té rezonanci kolidují, tak mohou vznikat oblasti, kde je nula nebo téměř nula decibelů té intenzity.

A to může být poměrně blízko té větrné elektrárny.

Prostě v určité vzdálenosti, dejme tomu několika kilometrů, se může vytvořit takový vzorec, kde se to sečtou ty vlny a je tam pak vysoká intenzita, zvlášť jak jsem řekl, pokud se to zachytí v tom domě a vytvoří se tam ta rezonance, tak to může být vysoké intenzity vlastně i v těch obydlích.

Takže to je asi deskripce.

Já bych o tom mohl mluvit ještě dál, ale chci říct, že ten infrazvuk se chová podivně a je strašně důležité to měření správné a kontinuální a dlouhodobé.

Jinak se může stát, že fouká z jedné strany, nenaměříte nic, a foukne z druhé strany a pak tam mohou být vysoké intenzity.

No, mluvil jste o tom tedy, jak infrazvuk vzniká, jak se šíří i v kontextu těch větrných elektráren.

Čím je výjimečný?

Tak on je výjimečný hlavně tím, že je pulzní, protože jak jsem řekl, ty listy projdou kolem toho nosného sloupu a přitom vlastně tam dojde ke stlačení toho vzduchu a k tření.

A při tom stlačení se tam generuje ten puls toho vyššího tlaku a za ním pak ta oblast toho nižšího tlaku.

No, ale zajímavé ještě je, že se tam tvoří takzvané vyšší harmonické. V přírodě nemůže být nic jednoduchého, tam vzniká vířený.

A ty vyšší harmonické jsou zajímavé tím, že mají hodnoty těch frekvencí v hercích — násobky té nosné základní vlny.

To znamená, pokud má nosná vlna frekvenci 1 hertz, tak první harmonická má dva, druhá má tři, třetí harmonická čtyři a tak dál.

Takže to tvoří ekosystém různých frekvenčních spekter té vlny, které mohou spolu interagovat různým způsobem z těch různých zdrojů. Hledají ty správné rezonanční dutiny, kde by se zesílily.

To znamená, ty rezonanční dutiny mohou být nejenom v tom tubusu, ty mohou být i v lidském těle jako rezonanční dutina. A pak se může chovat třeba hrudní koš, břišní dutina nebo dutina lební.

A je zajímavé to, že určité struktury se chovají, mají nějakou rezonanční frekvenci, která jim vlastní.

Já to vysvětlím na jedné věci.

Jestli jste byl někdy na takzvané kleci — to byla taková pouťová atrakce, kde jste si musel vlastně lehce přičopnout a podařilo se vám tu klec roztočit kolem své osy.

Znáte tuto atrakci?

Ano.

Ano.

Tak tam stačilo být šikovný a vždycky si lehce přičepnout v té pravé chvíli, kdy v podstatě to odpovídalo její rezonanční frekvencí a vy jste prostě ohromnou rychlostí roztočili tu klec.

A totéž platí třeba pro houpačku. Když houpete dítě a když do něho cvaknete v tom nejvyšším bodě jenom lehce, tak se vám to podaří celkem pěkně rozhoupat.

Kdybyste do něho strkal špatnou frekvencí, tak byste ho případně mohl i brzďovat.

Takže to je tak nějak intuitivně vysvětlit, jakým způsobem funguje ta rezonance, která je důležitá pro pochopení, jak ty vlny vlastně mohou ovlivňovat lidské tělo.

No, určitě je zajímavé, co jste řekl o tom infrazvuku a o tom sčítání v kontextu jedné větrné elektrárny, kde vlastně je tady nějaké šíření tím vzduchem, potom zemským povrchem, kůrou, jakkoli to nazveme.

Další věc je, jak se to sčítá, když těch větrných elektráren je vedle sebe několik.

A další věc je, jak se to sčítá, když v blízkosti jsou nějaké stavby, budovy, různé duté věci, kopule, tubusy, trubky, jakkoli to nazveme.

A co to rozvibrovává a co to působí dál?

Jedna další otázka, která by nás měla zajímat jako veřejnost, je, jestli tu intenzitu toho infrazvuku měříme správně, nebo jak to měřit, co všechno by v tom měření mělo zahrnovat, aby to nebylo zase vytrhnuté z kontextu — jenom jedna oblast, kde veřejnost se krmí něčím takovým směšným nebo symbolickým a závažnost té intenzity je třeba stokrát vyšší ve skutečnosti.

Jak to vidíte?

No, tak určitě je tady obava, protože co jsem slyšel od lidí, od nás, kteří si stěžují na infrazvuk nebo na působení větrných elektráren na jejich zdraví, které mají v blízkosti svých obydlí, tak tam se přijde někdo, něco naměří, měří chvíli. Tam někde postaví nějaký měříč a odjede, a pak dostane odpověď, že to neporušuje žádné normy.

Ty měřící filtry, které se používají při měření intenzit zátěže toho lidského sluchu, jsou uzpůsobeny na oblasti, na kterých je ten lidský sluch nejvíc citlivý.

To je dejme tomu rozsah 500 až 4 000 Hz.

To je oblast lidské řeči — tam, kde rozeznáváme lidskou řeč, jsme nejvíce citliví.

Takže logicky pak ty měřící přístroje potlačují to měření v oblasti, kde nás to až tak nezajímá.

To znamená v oblasti těch vysokých, příliš vysokých a příliš nízkých tónů — ultrazvuku i infrazvuku.

A protože měříme působení na sluchový orgán.

Jenomže jak dobře víme, infrazvuk my nevnímáme sluchovým orgánem jako zvuk.

Já netvrdím, že infrazvuk nevnímáme.

My ho pravděpodobně vnímáme.

Já se možná k tomu dostanu ještě, jak vnímáme infrazvuk.

Ale pokud nasadíte tento váhový filtr na ten hlukoměr, tak v tom případě nenaměříte nic, protože samozřejmě ten infrazvuk a ty hluboké tóny se odfiltrují. Takže musí se používat speciální hlukoměry bez tohoto filtru.

Musí se používat dlouhodobě, musí se používat i v nočních hodinách, musí se jich asi používat víc, aby pokryli vyšší prostor, protože jak jsem řekl — díky té interferenci — já jsem nechtěl používat odborný termín, abych nemletl lidi, ale už to řeknu.

To znamená sčítání a odčítání těch vln — ta oblast, kde je ta vysoká intenzita, se může měnit.

Kromě toho jsem se dozvěděl od toho pána, který vede tu válku ohledně působení větrné elektrárny, co má nedaleko domů, že neexistuje vlastně ani norma, podle které by odpovědné úřady prohlásily, že infrazvuk je už příliš intenzivní a že se musí provést nějaké kroky, které tu problematiku budou řešit.

Takže vidíte, že před námi stojí ještě hodně práce. Musíme vlastně přesvědčit ty orgány, které jsou za to odpovědné, aby se tímto zabývaly a řešily to, protože dá se předpokládat, že těch větrných elektráren bude přibývat a bude přibývat i lidí, kteří budou mít problémy.

No, i v covidovém období víme, že se tady dělo určité násilí na lidech, kteří museli přijímat vakcíny proti své vůli, aniž o nich byly přesvědčeny a byly ty vakcíny doloženy ve smyslu užitečnosti. Víme, že je tady nárůst různých úzkostí a různých podivných stavů samozřejmě u dětí, mládeže, dospělých i seniorů.

Teď se tedy bavíme o problematice měření, které je na velice takovém amatérském a mizerném základě. To měření, ty výpočty — nic takového se nedělá.

Spíše se jenom jede ten byznys a jede se to dostat i prachy z unie. Některé skupiny si vydělají hodně peněz a zase ten ohled na to zdraví se nebere.

Bavili jsme se o té intenzitě toho infrazvuku.

Jakým způsobem vzniká chronický stresový stav z reakce charakteru "bojuj nebo uteč".

Tak jak ten infrazvuk působí na lidský organismus?

To je otázka.

Jo, to ještě údajně zkoumají.

Asi je čeká ještě hodně práce, hlavně v situaci, kdy už budou ty větrné elektrárny postaveny.

No, je to pro mě docela šokující záležitost, že zkoumají a ještě a už chtějí stavět větrné elektrárny. A už jsou postavené na západě, tak s tím nesouhlasím.

Ono to působí na ten elektrický organismus tak, že vlastně ten infrazvuk, když narazí na to naše viskoelastické tělo, tak ho rozvibruje, jak jsem o tom řekl. Ty rezonační dutiny se to může ještě zesílit – to známe v hlavě, v hrudníku, v břichu.

A působí to na ty receptory, které máme v těle.

My máme v těle spoustu mechanoreceptorů, které jsou schopny reagovat na tlak, na tah, na dotek. A vlastně tím, jak ta mechanická vlna, to vlnění prochází tělem, tak může ty mechanoreceptory podráždit.

Teď je otázka samozřejmě, které mechanoreceptory by to byly.

Já vzhledem k těm potížím samozřejmě mám ve velké podezření vnitřní ucho, kde je vlastně orgán nejenom sluchový, ale i rovnovážný – takzvaný vestibulární. Protože ten infrazvuk, ta vlna, když vlítne do ucha, rozvibruje bubínek a vnikne do vnitřního ucha, což je propojené do jednoho celku, tak to tam napáchá určitě nějaké změny.

A tomu by odpovídalo to, že to dělá nějaké tlaky v uších, závratě, nevolnosti. To jsou klasické příznaky vestibulární.

Samozřejmě, ono ta problematika není úplně tak jednoduchá, protože ty lidi kromě toho trpí poruchami spánku.

A je otázka, jakým způsobem ten spánek je narušený.

Jedna z teorií říká, že vlastně my máme nějaké mozkové vlny, které jedou na nějaké frekvenci – vlny spánkové, takzvané teta vlny, které jedou na frekvenci, dejme tomu 4 až 8 Hz. A vlastně ten infrazvuk s tím může nějakým způsobem interagovat, může narušit tu elektrickou aktivitu a tím může narušit ten spánek.

Ale já si myslím, že je to ještě spíš tím, že jsou drážděny ty mechanoreceptory, z kterých ten signál – to znamená z té kůže, ze svalů, z vnitřních orgánů, případně z toho vnitřího ucha – nám teče přes mozkový kmen, střední mozek do talamu. Thalamus je jakési centrum, které nám zpracovává informace ze zemního prostředí, kde se nějakým způsobem vyhodnocuje, jestli se neděje něco divného.

A když ten thalamus zaznamená, že se děje něco divného, neobvyklého, tak ten signál pošle do části limbického systému. To se jmenuje amigdala. To možná znáte. A ta amigdala vyvolá úzkost.

To není příjemný stav, ale celkem dobrý pro přežití, protože jak se dostaneme do úzkosti, tak většinou začneme rychle přemýšlet, co dělat, jak se jí zbavit a jak reagovat.

Takže vyvolá úzkost a pošle signály do hypotalamu, což je oblast mozku pod tím thalamem, o kterém jsem hovořil. A ta ovládá naši vegetativní systém a hormonální žlázy vnitřní sekrece.

Aktivuje se osa hypotalamus-hypofíza-nadledvinky a to vlastně vyvolá tu stresovou reakci. Se vyplaví adrenalin, kortizol a vyvolá tu stresovou reakci. A ta je správná.

To znamená: začneme rychle dýchat, začnou vám bušit srdce, vysoký tlak, pocení. Rozšíří se nám zornice, mobilizujeme metabolismus. Zvýší se nám hladina cukru v krvi. Vyplaví se nám tuky – no, co už není moc dobré, že se nám trošku sníží imunita. Prostě všechno se aktivizuje jenom pro tu reakci bojuj nebo uteč. Prostě organismus nehledí na nic a všechno vrhne do jedné věci, aby přežil.

Ovšem ono to není dobré, pokud to trvá dlouho, protože pokud to trvá dlouho, tak se ten organismus vyčerpá. A to je jako kdybyste zapnul v letadle forsáž na dlouhou dobu, tak to letadlo spadne, protože se přetíží. Prostě přestane to fungovat. Ty součástky se rozstaví. Tak něco podobného se prostě začne dít organismem a objevují se takové příznaky, jako jsou bolesti hlavy, únava, podrážděnost, nespavost, bolesti, tlaky na hrudi. Zvýšená hladina cukru, vysoký tlak, případně obezita.

Takže to je vlastně ta reakce typu uteč nebo bojuj, která je pak řízená podvědomě, mimo mozkovou kůru. A my si vlastně ani neuvědomujeme, proč jsou aktivovány staré oblasti mozku, které jsme potřebovali hlavně dřív k přežití.

Rozumím.

Jaký je molekulární podklad vnímání infrazvuku lidským organismem?

No tak to je úplná novinka, protože částečně ono to používá teorii – no vlastně už není to teorie, to je už potvrzená věc – že my v těle máme molekulární mechanoreceptory, což jsou nějaké struktury. Škoda, že vám to nemůžu ukázat. Ta struktura, když se na ní podíváte shora, vypadá jako větrná elektrárna.

Když se na ně díváte, má to tři čepele. Ale ona se netočí – to je pevně zakotveno na povrchu té buňky. A je to vlastně mechanoreceptor, který funguje tak, že když se na tu buňku zatlačí, tak to funguje jako páka. Ty tři čepele se nějakým způsobem mechanicky pohnou, otevřou průchod a do buňky nateče vápník, jehož koncentrace je vyšší v zemním prostoru mimo buňku. A tím pádem se aktivuje nějaká činnost.

Tak ta činnost může být třeba, že se odpálí signál z nějakého čidla, které máme třeba ve šlachách – že prostě došlo k napnutí šlachy.

Ale co je vlastně novinka: ty mechanoreceptory se nachází v cevních stěnách a mají základní funkci při zásobování tkání jednak kyslíkem a jednak živinami a jednak na odvodu placentárie z těch tkání.

Protože vlastně v tom endotelu, v těch buňkách toho endotelu, dochází k tomu, že jak tam vznikne ten vápník, když se to otevře – když tam působí ten daný tlak, protože ze srdce se při každé srdeční selhání žene příval krve, který to nějakým způsobem aktivuje – tak když vnikne ten vápník do buňky, makromolekulárním způsobem se enzymaticky zase produkuje oxid dusnatý, který difunduje a vyvolá takzvanou vazodilataci.

To znamená, že povolí tu stěnu cév. Takže vlastně po té cevě až do těch kapilár letí taková dilatačně povolená vlna, která umožní, že ta krev se dostane až do té periferie.

Jenomže a to je ta teorie, ta hypotéza německé vědkyně, lékařky, která se jmenuje Bernadette Stek. Podle ní ten infrazvuk, který dopadá do oblasti těch cév, tam způsobí, že to proudění, které je laminární – to znamená, že ono proudí v takových hladkých vrstvách – tak tam vznikne takzvaný oscilační stres.

To znamená, že to tam začne vířit, začne to tu stěnu dráždit nepravidelně. Ty receptory se přetíží, vznikne moc vápníku do buňky, vyvolá to takzvaný oxidační stres.

To znamená, že se přetíží ten metabolismus, tak se uvolní takzvané oxidační radikály. Protože zahrávat si s kyslíkem není úplně jednoduché v přírodě. On je to celkem velký toxin, takže tam musí být nějaká rovnováha.

Pokud se ta rovnováha poruší, tak se začnou produkovat ty radikály a začnou narušovat chemické složení té buňky a vytvoří se tam zánět. Začnou buňky odumírat.

Na zánět, chronický zánět znamená fibrotizaci, to znamená vznik vaziva v těch cévách.

Sníží se průtok cévami, hlavně těmi kapilárami.

Zamezí se přísunu krve do periferie, do orgánu a z toho mohou vyplývat ty problémy, které ty lidi mají.

To znamená, ty lidi mohou mít srdeční problémy, vysoký tlak. Pochopitelně vysoký tlak, že ta céva je tuhá, že jo, tak nedokáže dobře relaxovat, tak vysoký tlak dělá tu fibrózu srdce, arytmie, to znamená nepravidelná činnost srdce.

A teďka si představte, že taková nedokrevnost vznikne v oblasti mozku.

No tak pak nám tam vyskakují příznaky takové, jak jsem hovořil, těch bolesti hlavy, prostě snížení mentální kapacity, nervozita, nespavost, závratě, tinitus. Pokud to není hučení, pokud je to takový ten pískavý zvuk, ten taky může být způsobený cévními problémy.

Takže ta teorie to vysvětluje krásně, nebo ta hypotéza to krásně vysvětluje.

Ono samozřejmě něco potvrzené je o tom, že ten infrazvuk v těch vyšších intenzitách působí na cévní systém a na srdce, ale samozřejmě ještě se to musí zkoumat, potvrdit, vyvrátit. Ale já v každém případě zdvíhám varovně prst, protože dokud není tato problematika nějak jednoznačně pozřejmena, tak by se mělo, měli bychom se držet principů předběžné opatrnosti.

To by znamenalo, že by se neměly povolovat stavby větrných elektráren.

Já si myslím, že 500 m je úplně směšné, jo? Když ta elektrárna je vysoká 250 m, tak když to dáte do 500 m vzdálenosti, ta vlna má délku kilometr.

Tak jak jakým způsobem se oslabí, že? Tak se nedělá iluze, že to je minimálně.

Čím dále, čím dál to bude, tím lépe.

Ale v naší hustě zastavěné oblasti si nedokážu představit, kde bychom to dali, aby bychom mohli tvrdit, že to už je bezpečná vzdálenost.

Takže z tohoto pohledu si myslím, že z hlediska principu předběžné opatrnosti by se to nemělo povolovat stavba těch větrných elektráren a jsou případně nějaké výjimky někde, kde to bude, já nevím, minimálně 10 km někde od lidských obydlí.

Takže velké větrné elektrárny, které samozřejmě budou generovat daleko energetičtější ty pulzy než ty menší elektrárny.

Bavíme se o infrazvuku, který je vytvářen fungováním, pohybem větrných elektráren.

Bavíme se o tom, jak to měřit, jak to počítat.

A dotýkáme se tématu, věci, kdy není jasné, jak se to může všecko znásobit a kam až vlastně do jakých hodnot to může dosahovat.

Bavíme se o vlivu intenzity infrazvuku na lidské zdraví.

Jaké orgány a funkce lidského organismu může to působení infrazvuku být nejškodlivější, nebo nejvíc ho ohrožovat? Jakým způsobem?

Jo, když byste to měl shrnout, protože jste něco už zmínil.

Eh, to je zase otázka pro výzkum.

Jo, přesně. Zatím my nevíme přesné odpovědi, jakým způsobem je to poškozeno.

Ale já se budu držet toho, co vím a co je logické.

Pokud se děje to, jestli ta vědkyně Bcttech má pravdu, tak je ohrožený jakýkoli orgán v lidském těle.

Je to proto, že jakýkoli orgán je zásobován krví, tak samozřejmě některé orgány jsou citlivější na zásobování krvi.

Já bych vpomněl třeba ledviny, srdce, mozek.

No a ty obtíže, které nám vyskakují, nebo o kterých mluví ty lidé, některé lidí, jo, to se netýká každého.

Ono se zdá, že se jedná asi tak o 30 % lidí, kteří jsou na ten infrazvuk citlivější než běžná populace.

Vzhledem k těm potížím, co mají, tak tam naskakuje primární problém s lidským mozkem, jo, protože ty obtíže by byly vlastně od toho.

Ono totiž to není jen z hlediska zásobování krvi, pravděpodobně u toho lidského mozku, jak jsem o tom mluvil.

Je to i kvůli tomu, že tam je kolize s tím samým, samou frekvencí těch elektrických vln. Ale pravděpodobně je to dáno i tím, že v samém lidském mozku se nacházejí mechanoreceptory, které řídí jeho fungování, aby prostě fungoval optimálně.

A ty mechanoreceptory jsou důležité pro funkci všech mozkových buněk.

To znamená jednak neuronu, jednak mikrogly, jednak astrocitu, jednak oligodendrogly.

Samozřejmě neuron znáte, že jo. To jsou hlavně ty základní buňky, na kterých se odehrává ten přenos těch elektrických signálů.

Ale ty ostatní buňky, o kterých jsem mluvil, tam mají taky důležitou roli, protože tvoří jakousi podporu těm neuronům a starají se o jejich zdraví.

Pokud tyto buňky jsou atakovány nebo mohou být atakovány tím infrazvukem, tak nefungují optimálně a prostě se to může projevit na změně mozkové činnosti.

Může tam být i nepochybuji o tom, že by tam mohl být ten cévní vliv.

Další věc, co je zarážející, je vliv na plod.

Jestli to může mít vliv na plod.

No, samozřejmě, že to může mít vliv na plod, protože ten plod je vyživován placentou, což je vlastně orgán, který zprostředkovává plodu živiny z mateřské krve.

A ten je také na principu jako kapilár, kde se tam prostě ty živiny difundují a kyslík.

Pokud by placenta byla poškozená, tak plod je ohrožený. A kromě toho ty mechanoreceptory, ty Piezo, jak jsem je nazval, Piezo 1, mají velký význam při embryogenezi, to znamená při vzniku plodu.

To znamená, aby se správně vyvinul cévní systém.

Pokud se nevyvine správně cévní systém, tak se nevyvine nic. Jakýkoli orgán pak zakrní, když nemá správné cévní zásobení.

To je jedna věc a další věc je, že to působí na reprodukční orgány, nebo mohlo by působit na reprodukční orgány, zvlášť pokud se aktivuje ten systém hypotalamus-hypofýza-nadledvinky. Protože ten kortizol potlačuje funkci těch pohlavních hormonů.

No, je to celkem logické, protože když bojuji o život, tak prostě rozmnožování jde stranou.

Ale když je to chronický stres a působí to dlouhodobě, tak se to může projevit na funkci těch žláz.

Samozřejmě omezené cévní zásobení může omezit tvorbu spermií, může způsobit poruchy menstruačního cyklu.

A může způsobit pokles hladiny testosteronu, protože samozřejmě to produkují nějaké buňky, které nemusí fungovat dobře.

A samozřejmě když se chcete zeptat, jestli to způsobuje zhoubná onemocnění, tak to jsem se nedočetl. Ale prostě ty nádory se chovají zvláštně, protože bylo zjištěno posledními výzkumy, že často, já to řeknu teďka trochu odborně, exprimují ze své genetické výbavy, to znamená, jak kdyby dekódují ze své genetické výbavy ty mechanoreceptory. A pokud je tam ten organismus, jak bych řekl, ten tumor tuší, tak to podporuje ten mechanoreceptor a růst toho tumoru.

A kromě toho – a to je mimořádně zajímavé – ty mechanoreceptory jsou schopné ovládat, jak je ta buňka elastická.

To znamená třeba u těch erytrocytů, to jsou červené krvinky, umožňují, aby se prostě prosmíkly různými zúženinami v cévách. Eh, pokud je na ně vyvíjen větší tlak, a prostě ona ta buňka se nějakým způsobem na základě toho tlakového signálu přizpůsobí.

A totéž platí pro buňky nádoru, že oni zvýší svoji plasticitu a pak se mohou dostat do cévního systému toho postiženého a vytvářet metastázi.

Ale říkám, je to otázka prostě výzkumu. Tady tohle jsou to nové věci, které se musí buď potvrdit nebo vyvrátit.

V každém případě je to velice zajímavý směr výzkumu, který se teďka rozjel od toho roku 2021, kdy vlastně padla ta Nobelova cena za ty mechanoreceptory.

>> Může se uplatňovat při vzniku syndromu větrných turbín nocebo?

No tak to nám je předhazováno, že když poukazujeme na problémy některých lidí, že oni vlastně mají to nocebo, že to je něco podobného jako placebo, ale v obráceném gardu.

Placebo je látka, která je neúčinná a jako vám pomůže, protože vůle tvá tě uzdraví. A to je opačně.

To znamená, vy máte vy získáte informace o tom, že něco vám může ublížit, nějakým způsobem vyvolat nějaké problémy, a vy si to sugerujete a máte ty problémy.

Eh, já tomu věřím, že existuje placebo. Určitě existuje nocebo.

No, ale moc nevěřím tomu, že všichni, co mají ty problémy, to mají jenom z důvodu nocebo.

Eh, já si myslím, že jsou to kombinované záležitosti, že to asi nebude tak jednoduché, jak to v přírodě bývá. Prostě těch vlivů bude vždycky víc. Bude na toho člověka působit víc.

Samozřejmě ti citliví jedinci mohou být jednak náchylnější k tomu nocebo, ale mohou být náchylnější i na to, aby ten infrazvuk vnímaali a zpracovávali podvědomě v tom mozku a vlastně aktivovali tu stresovou reakci – bojuj nebo utěk.

Takže já si myslím – ale nemám jednoznačný důkaz, to se musí ještě zkoumat – že to není jenom nocebo. Ale i kdyby to bylo jenom to nocebo, tak proč by ty lidi měli trpět nocebem? Měli by mít takové problémy, být vystresovaní, protože to nocebo u nich nakonec stejně spustí tu stresovou reakci.

Takže já bych se přimlouval za to, že i kdyby to bylo jenom nocebo, tak by se k tomu mělo zásadním způsobem přihlížet.

>> Určitě nějak zodpovědně, že?

Já se obávám, že prostě tady už padlo nějaké rozhodnutí a že to bude podobné jako u toho covidu.

Většinou u toho covidu jsem to tak nějak chápal – byla panika, prostě byli v časovém stresu, tak nařídili vakcinaci vakcínou, o které nemohli vědět, jaké budou její dlouhodobé následky. To nemohli vědět, protože to nemohli testovat několik let přímo tu vakcínu.